Mnozí se mne ptají, jak dostávám odpovědi na své otázky, které pronáším v modlitbě.

Asi všichni kdo čtou mé články a obrací se s dotazy k nebeskému Otci, JeHoVaH Bohu, ve jménu Jehošuy Krista chápou, že nám nebeský Otec neodpovídá slovem. Přesto mnozí nerozumí tomu, jak je jim předložena odpověď. Pokusím se tedy ukázat, čeho je potřeba si povšimnout.

Z osobních rozhovorů si všímám, že jste mnozí z vás zmateni, protože neslyšíte hlas. Pokud by k vám mluvily hlasy, pak by k vám mluvil Satan a démoni. Lidé nechápou, proč nebeský Otec zvolil nepřímou komunikaci, kterou nám ukazuje správnou cestu, správné porozumění.

V jednom z mých rozhovorů jeden člověk prohlásil: „Já neslyším odpověď, ale povšiml jsem si, že od té doby, co jsem začal používat Otcovo jméno, tak se kolem mne začaly dít věci, které se nikdy do té doby neděly.„.

Proč se začaly ty věci dít? Protože nebeský Otec dostal možnost zasáhnout do našeho života. Jeho řízení je takzvaně bezstrukturní. Často pak můžeme vidět, že začal probíhat kolem nás boj. Něco jde jako po másle, ale něco najednou nejde, co dříve nebylo. Lidé kolem nás jednají zvláštně. Proč? Protože jsou ovlivňováni na duchovní úrovni. Jsou ovlivňování buď to Otcovým Duchem, nebo démony, kteří se snaží nás dostat tam, kam nás dostat chtějí. Pokud toto prožíváme, JE TO PRVNÍ DŮKAZ, ŽE SI VYTVÁŘÍME S NEBESKÝM OTCEM VZTAH A ON NASLOUCHÁ NAŠIM MODLITBÁM.

Pokud máme vytrvalost a touhu se k našemu nebeskému Tatínkovi přibližovat, jako ujištění, že jdeme správnou cestou, nám dává pocit uspokojení a porozumění z myšlenek, které jsou inspirovány jeho Duchem. Nejlépe to poznáme, když si zamilujeme čtení Písma. Z počátku se nám zdá, že je to velmi únavné a vyčerpávající. Proč? Protože se proti zapsaným myšlenkám snaží bojovat duchovní svět, který podléhá Satanovi a my ještě neumíme plně chránit svou mysl před myšlenkami, které nám tento odpadlý svět vnucuje.

V samotné mysli a paměti si neseme mnoho špatných porozumění a ty bojují proti Pravdě z Písma. Co ale zjišťujeme? Že se musíme k Písmu vrátit. Fyzicky cítíme, že na duchovní úrovni naše tělo strádá a má hlad. Máme pocit, jako by nám stále něco říkalo: „Vrať se a pokračuj.“.

Jak se nám duchovní vnímání rozšiřuje, začneme si všímat, že na kladené otázky v modlitbách nám dávají odpovědi lidé, kteří vůbec netuší, že jsme určitou otázku Otci položili. Někdy jsme vedeni k tomu, abychom něco sledovali, nebo si přečetli a najednou ta odpověď jakoby vyskočí. To je třetí důkaz, že se našeho života ujal nebeský Otec. My jsme totiž odpovědí ohromeni a říkáme si: „Aha Otče, takto to je, už tomu rozumím.„

Když se stane pro nás Písmo tím nejdůležitějším pokrmem, tou nejdůležitější duchovní stravou, tak přichází odpovědi skrze Písmo. Neděje se to jen tehdy, že ji nacházíme jenom při našem pravidelném čtení, kdy postupujeme Písmem kapitolou za kapitolou. Ne. Prostě Písmo otevřeme na určité stránce a začteme se do jejího obsahu. Pokud se nám děje toto, pak už víme, že nás sám nebeský Otec poučuje. On totiž ví o čem přemýšlíme a na co se jej dotazujeme. Odpovědi v souvislostech pak nalézáme například na těchto stránkách, kde se vždy snažím ukázat směr, proč se daná záležitost děje.

Dalším způsobem, který přichází až s časem, jsou duchovní sny. Vím, že mnozí z vás měli duchovní sen už třeba na počátku. To mi řeklo mnoho z vás. Věděli jste, že je to něco velmi důležitého, ale porozumění přišlo až po nějaké době, kdy jste začali svou mysl obracet k Otci. Já ale nyní mluvím o tom, co přichází později. Ten první duchovní sen často jen říká: „Haló, jsem tady, všímej si mne na svých cestách životem.“.

Abychom pochopili co mám na mysli, ukáži vám to na mém dnešním snu. Pokud je to odpověď na naši modlitbu, pak si po probuzení vybavujeme detaily toho, co se nám zdálo a celý děj, který nám byl ukázán. Sami víte, že běžný sen nám není zachován v mysli v detailech a často si pak nemůžeme vzpomenout, co se nám vlastně zdálo. U duchovní odpovědi je to přesně naopak.

Je také velmi důležité si uvědomit, že Otcova odpověď v nás nevzbuzuje strachy. I když pozorujeme v takovém snu něco, co není za normální situace příjemné, tak my cítíme bezpečí, ať se děje co se děje. Přesně opačně působí sny, které používají démoni a Satan. Má vlastní sestra kartářka nemůže jít spát, pokud ji nehraje televize. Pokud usíná za ticha, okamžitě její mysl ovládnou démoni a straší ji hrůzostrašným sny. Má, jak se tomu říká, NOČNÍ MŮRY. Proč mohou démoni a Satan vstupovat do její myslí? Má kolem sebe věci, které jsou zasvěceny démonům. Svou mysl při výkladu karet otevírá dokořán démonům, kteří ji pak používají jako spiritistické medium, které mluví lidskou řečí k tomu, kdo se dotazuje.

Takže pokud máte hrůzostrašné sny, ve kterých vidíte například válku a zvěrstva kolem vás a nepociťujete v tom snu bezpečí Otce, pak hledejme příčinu, jak dovolujeme Satanovi a démonům vstupovat do naší mysli. Někde ve vaší blízkosti je něco, co bylo zasvěceno magii.

Nebeský Otec může někdy připustit, aby se nám toto stalo, aby nás upozornil, že nejdeme správnou cestou. Opět musíme zkoumat, kde děláme chybu.

Nyní vám popíši dnešní sen. Má otázka k Otci byla tato: “ Pane Jehovo, nebeský Otče, prosím, pokud jsem to já, kdo předkládá vlastní moudrost, tak mi dovol, abych to pochopil. Dej mi prosím ujištění, že stojím na správné straně, že ukazuji správně směr těm, jenž mi naslouchají. Ne pro mou slávu, protože jsem jen prach a hlína, ale proto, aby bylo oslaveno tvé svaté jméno Otče, proto, aby byl pozvednut roh tvé záchrany. Tvůj Syn a náš Král a Vykupitel, Pán Jehošua Kristus. Prosím tebe Pane Jehošuo, aby se toto stalo v tvém jménu, pokud jsem nalezl přízeň ve vašich očích. Amen a amen.“. Podobnými slovy prosím stále, ale nyní o to víc, abych nikoho nezavedl na scestí.

Krátce na to jsem usnul, když jsem v modlitbě dále prosil o další věci. A v tom snu jsem uviděl, jak jsem doma a čekám své bratry a sestry, kteří mají ke mne přijít, abychom společně shlédli něco na monitoru. Nainstaloval jsem ten monitor. Najednou zazvonil zvonek, já jsem otevřel a přišli ke mne tři z těch, kdo měli přijít. Řekl jsem jim, že ještě chvilku počkáme. V tom přišel někdo další a říká: „Pojďme tam a tam. Tam se společně podíváme na to, co nám máš ukázat.“. Vzal jsem tedy sebou ten zvláštní monitor a také kus deky, který měl sloužit jako promítací plátno.

Přišli jsme do jedné budovy v Ostravě Porubě, která je poliklinikou spojenou s fakultní nemocnicí. Je tam dlouhá chodba a vestibul, kde je uprostřed umístěno několik obchůdků, tuším šatna. Jenže když jsme tam vstoupili, tak to byl jen prázdný prostor a bylo tam skutečně málo lidí. Hledal jsem místo, kde bych zavěsil plátno a monitor. Vybral jsem si levou stěnu na levé straně. Monitor jsem zavěsil nad plátno, ale obraz z monitoru se zvláštně překrýval s tím plátnem, kde se zobrazila jen část toho, co jsme měli vidět. Stále přicházeli noví a noví lidé. Bylo s nimi mnoho dětí a musel jsem přemístit monitor i s plátnem na jiné místo, aby na něj všichni viděli. Chvíli to trvalo. Pak jsme sledovali společně jeden dětský pořad.

Společně jsme podle toho co se z něj linulo začali zpívat a hrát si, Byla tam nádherná atmosféra. Všichni se zapojili do dění na obrazovce. Když pořad skončil a vedl jsem jsem neformální komunikaci přicházely ty děti a byly velmi rozradostněné tím, jaká to byla výborná zábava. Najednou se celý prostor proměnil v chrám, jako nějaká starobylá bazilika uvnitř. Dovnitř začali vstupovat náboženští vůdci pravoslavné a katolické církve. Ti se podivovali, co tam děláme, ale nevěnovali nám žádnou pozornost. Pak přicházeli protestanté a prostor se začal opět proměňovat do modernější podoby. Nakonec se proměnil v předsálí domu , který můžeme nalézt v sjezdových halách Svědků Jehovových, nebo v sálech Království.

Tehdy začali přicházet členové tohoto náboženského domu. Jejich starší, jak se nazývá muž, jenž dohlíží na takzvanou duchovní čistotu sboru, nesl svázané ročníky Strážné věže, jejich hlavní duchovní pokrm a měl těch ročníků skutečně mnoho. Nesl je proto, aby je předal ovcím jejich sboru. Obrátil se na mne a zeptal se: „KDO VÁS SEM PUSTIL, KDO VÁM DAL KLÍČE?“. Odpověděl jsem mu touto myšlenkou: „Vždyť bylo celou dobu otevřeno a my jsme se přišli duchovně povzbudit.“.

V tu chvíli se kolem něj začaly shlukovat ženy, svědkyně Jehovovy, které se nás v nenávisti začaly, vyptávat: „Jak to, že jste tu dříve než my? Víme sice, že je to volně přístupné místo, ale jak je to možné.“. Jedna pak řekla: „Já zde chodím vždy první už 40 let a vy jste tu dnes dříve než já.“. V jejich slovech byla cítit obrovská žárlivost. Odpověděl jsem něco v tom smyslu, že odcházíme, že jsme už na cestě domů.

Když jsme vyšli ven, opět jsme se objevili na prostranství před poliklinikou a šli jsme domů. Bylo to tak radostné. Proti nám šli na své shromáždění Svědkové toho sboru a vůbec nechápali co se děje. Nakonec mi nějaký bratr, větší než já, okolo dvou metrů z radosti skočil na záda, abych jej nesl. Pak sen skončil.

Děkuji nebeskému Otci a Panu Ješuovi za tuto odpověď. Protože nechci na sebe upínat pozornost, nevysvětlím vám význam tohoto snu, ač já mu velmi dobře, každému detailu, rozumím. Pokud má někdo obdržet porozumění, ať mu to sdělí nebeský Otec sám. Jsme skutečně jen hlína, nádoba, kterou utváří Hrnčíř, Stvořitel nebe a Země.

Pokud se i vám začnou zdát duchovní sny, obdržíte i jejich výklad. Někdy se může stát, že to není okamžitě ten den, ale výklad obdržíte. Dále nás nebeský Otec vyučuje skrze naše vlastní myšlenky. Děje se to tak, že nám v mysli vznikají otázky ohledně určité situace. Pak je naše mysl vedena k Písmu, k textům, které tam nacházíme, ke konkrétním myšlenkám. Pak je nám jakoby filmem připomenuto z našeho života to, co jsme prožili, přečetli, nebo viděli a spojí se vše do jednolitého celku a my najednou pochopíme. Poté často v slzách děkujeme Tatínkovi za jeho moudrost a za jeho vedení. Tehdy cítíme i působení Otcova Ducha na svém těle. Toužíme potom, abychom v takovém stavu mohli zůstat navždy.

Když je náš vztah s nebeským Otcem a Panem Jehošuou na té nejlepší úrovni a když vedeme duchovní rozhovor s bratry a sestrami, ale i s těmi, kterým pomáháme, tak nás naplňuje Otec svým Duchem, kterého pociťujeme skrze naše tělo. Někdy je to jen slabý projev, ale pokud je to něco zásadního, pak je to velmi intenzivní. Slovy se to nedá popsat. Přál bych si, aby vám to Otec ukázal, kdo jste toto nezažili.

Největším zážitkem je, když za nás mluví samotný Otcův Duch. Tehdy jsme sami překvapeni, kde se v nás určité myšlenky berou. Jste najednou jakoby vlastním pozorovatelem a jen žasneme. Já toto zažívám při psaní některých pasáží článků, protože chci psát o něčem a najednou to jde úplně jiným směrem. To je ten stav, který v Písmu vysvětluje apoštol Petr:

„Především totiž vězte, že žádné proroctví Písma nepramení z nějakého soukromého výkladu. Vždyť v žádné době nebylo proroctví proneseno z lidské vůle, ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.“ (2. Petrův dopis 1:20,21)

Kéž vám tyto myšlenky pomohou vnímat to, jak nás nebeský Otec vede a jak nám odpovídá na naše otázky a prosby, které k němu pronášíme v Jehošuově Jménu, Kéž máte pokoj.

Váš a Kristův bratr Igi.