O Bohu, Kristu, Svatém Duchu a Stvoření

Spread the love

.

Bohové – JeHoVa-h a Jehošua

.

Je zřejmé, že na Biblích některých se doma spíše usazuje prach…

Bude nejlepší, když si to projdeme krok za krokem.

Vše v kostce, takový výcuc, rámcový obraz.

Při čtení Božího slova & Svatého Písma & Bible – vidím před očima následující:

1) Bůh je věčný od věků na věky, od neurčitého času do neurčitého času, protože nemá počátek ani konec – je nekonečný (). Dokážete si někdo představit NEKONEČNO? Já ne. Vy snad ano? Jednou to – HO – někteří z nás poznají. Někteří už jej poznáváme nyní díky závdavku svatého ducha od Něj.

2) Kdy začal POČÁTEK všeho? Jeho Synem. Všude a vždy se o něm říká jednorozený či jednosplozený (jediný; z lidského pohledu – jedináček). Je také samozřejmě i stvořený, protože se o něm hovoří jako o „prvopočátku všeho stvoření„. Tím, že jej Bůh TAKTO stvořil, jej zároveň zplodil a zrodil. Jeho Syn je jediný svého druhu. Je tak podobný Otci jak jen může být, jako by mu „z oka vypadl“. Proto jej mnozí lidé nedokážou od Otce rozeznat, protože jsou si tak podobní.

  A jak Bůh může rodit? To nevím. Ale říká to On sám prostřednictvím Písma. Zjistěte si, co to v Jeho případě znamená. Uvědomme si, prosím, že není ani muž ani žena. Je to Bůh, Stvořitel všeho. Zjistěte si význam Jeho jména. Boží jméno je skryto i ve jméně Jeho Syna.

  Potom ti dva byli spolu sami, jen oni dva – Bůh, Otec se svým Synem. A nikdo jiný; a nic jiného! Nikde žádné jiné duchovní bytosti. A už vůbec ne žádné věci viditelné – jako fyzický vesmír a fyzický život (věci živé a neživé), neboť ty také ještě neexistovaly.

3) Po nějaké době se Otec rozhodl stvořit pro Syna různorodé duchovní bytosti (pro nás lidi jsou nejznámější andělé = poslové, a tak všechny nazýváme právě takto). Vznikla a vznikají tam mnohá pevná přátelství. Každá z těchto bytostí má svůj vlastní způsob žití a nějaké místo (domov) v „nebi“, neviditelné a nepředstavitelně velmi obrovské oblasti. Tím je vyjádřeno i to, že se Syn částečně podílel spolu s Otcem na této činnosti. A co bylo tímto stvořitelským „nástrojem“? Byla to dynamická činná energie, síla, dar od Otce. Tehdy se jí ještě neříkalo SVATÁ (čistá), protože k tomu nebyl důvod.

  Všichni jsou to duchovní bytosti, které mají duchovní tělo (nefeš = duši) a ducha (ruach = životní energii, život od Boha), tak jako my lidé, ovšem s tím rozdílem, že my máme fyzické viditelné tělo (duši). Každý máme svůj vlastní počátek. První Syn, pak různé duchovní bytosti za/s různým účelem. Jediný, kdo nemá počátek ani konec, je tedy Bůh JeHoVa-h.

  Dále pak fyzický prostor (vesmír) a z toho všeho jednu planetu pro různorodý život.

4) Pak se Otec rozhodl vytvořit NĚCO hmotného, fyzického, byť neživého, ale dynamického a fungujícího na základě mnoha se prolínajících zákonů [pravidel] – „na počátku bohové stvořili nebesa a…“ tedy celý tento, z našeho pohledu, nekonečně obrovský vesmír, který má samozřejmě někde ohraničení, protože On neustále „roztahuje nebesa právě jako jemný tyl, Ten, kdo je rozestírá jako stan k bydlení … a Zemi“.

5) A pak řekl BŮH dále řekl svému Synovi „Udělejme člověka ke svému obrazu, podle své podoby…“ (1Moj 1:26a). Proč vím, že hovořil pouze se svým Synem? Protože ostatní duchovní bytosti jsou jiné než Otec se Synem. Nehledě na to, že andělé jásali radostí nad tím, co všechno bylo stvořeno. My, lidé, jsme vrcholem celého stvoření … a hle „bylo to VELMI dobré“. Myslíte si, že andělé mají kvůli tomu svého Otce/Boha méně rádi? Vznesená sporná otázka ohledně způsobu vládnutí stran toho „který přikrývá“ se týká lidí i andělů. Je to tedy projev velké trpělivosti (shovívavosti), laskavosti a spravedlnosti; a hlavně lásky – našeho Stvořitele (1Kor 13:13).

Shrnutí:

  • Bůh byl [v duchovní, pro nás neviditelné oblasti] hodně hodně dlouho sám
  • pak stvořil/zplodil a porodil Syna
  • byli spolu velmi dlouho sami
  • pak Otec stvořil [skrze Syna a pro Syna] mnoho dalších duchovních bytostí
  • po nějakém čase stvořil[i] viditelný vesmír včetně planety Země
  • za 6 stvořitelských dní na ní připravil[i] vše pro život … pestrou flóru a faunu
  • koncem 6 dne Bůh stvořil se Synem člověka k jejich [Božímu] obrazu

… vždyť Syn je nazván „mistrem v díle“ … a … „jeho srdce bylo [je] u lidských synů“

  Syn není k Božímu/Otcovu obrazu, jako my lidé. Michael je jako Otec – „kdo je jako Bůh?“. Má svůj vlastní [první] počátek. Jsou JEDNO nejen ve smyslu spravedlnosti, pokory a lásky (názorově), též i ve smyslu podoby (jak vypadají). Proto nám jej „Syn přišel zjevit“. Ducha (ruach = život, životní energii) dostáváme od Otce VŠICHNI včetně Syna, ale [svatého] ducha už ne; protože to už je jiné kafe. Když se nad tím zamyslíme, tak Jej ani odpadlí andělé (např. Světlonoš) už také nedostávají. A to je moc dobře. Vizte např. první a druhé přikázání z Desatera. Proč asi?! Sami v životě zjišťujeme, že to, jak kdo vypadá, není až tak důležité, jako spíš to, jaký ve skutečnosti je! Tak to prostě je.

  Když to bylo všechno hotovo, všechny duchovní bytosti (andělé a jiní) jásali radostí a pochvalně křičeli (Job). V tu danou chvíli ještě všichni, ale „něco“ se už začalo dít. Proč si myslíte, že Jehova Bůh si nechal v zahradě vyhradit pro sebe dva stromy? Strom poznání dobrého a zlého, a strom věčného života?!

Proto platí posloupnost: BŮH > Syn > muž > žena

… vše na základě ovoce ducha (jednoduše řečeno).

… proč se náš praotec Adam raději tehdy nezeptal Otce a řešil to svým vlastním rozumem a svou vůlí?! Toto je opravdu velmi špatný vzor!

  On (BŮH) tedy „přebývá v nepřístupném světle“. Je svatý, a tedy oddělený [nejen] od veškerého hříchu. Mnozí ani nechápou, co vlastně znamená SVATÝ. A mnozí ani neví, co znamená DUCH. V Písmu, které nám Bůh předal, je odpověď úplně na všechno, co potřebujeme vědět.

SVATÝ

– znamená ČISTÝ.

DUCH

– znamená nějakou duchovní osobu: Boha, Syna, anděly a jiné duchovní bytosti

– životní energii, život

SVATÝ + DUCH … přídavné + podstatné jméno = sousloví; ustálené slovní spojení

– Svatý Duch & svatý Duch (Bůh osobně)

– svatý duch (jeho činná síla/energie)

*** pravidla českého pravopisu základní školy

Proč začal nazývat svoji činnou energii SVATOU?!

  Jak On je oddělený od veškerého hříchu, tak odděluje v tomto světě své služebníky a přátele Jeho Syna svatým duchem (posvěcuje = očišťuje). Jedním z nejdůležitějších a základních darů od Otce je ovoce [svatého] ducha (Galaťanům 5. kapitola). Těm, kteří preferují skutky těla, tak nemají nárok, dokud se opravdu a upřímně z hloubi svého srdce nepokoří pod mocnou Boží ruku!

A ještě něco málo z hebrejštiny o Bohu a bozích, a [svatém] duchu a/nebo Duchu

ha, – určitý člen

El, – např. Mocný nebo Silný

ha, + ‚El, = ha·’El ́ [‚ten‘ Bůh = Bůh]

ha, + ‚El, + ‚him, = ha·’Elo·him ́ [‚ti‘ Bohové = Bohové]

El, + ‚ah, = ‚eló·ah ́ [bůh]

ha·’Elo·him ́ = to může být Bohů anebo bohů kolik chce. Takže elohim je množné číslo a nevyjadřuje žádný konkrétní počet. Klidně může být ha·’El ́ nebo ‚eló·ah ́, ale taky – pokud bude jednotlivec v nějaké skupině mocných lidí tak jsou ha·’Elo·him ́. Také to může být skupina [Božích či satanových] andělů; anebo případně soch [model]. Takže Ježíš to myslel takhle – a v onom rozhovoru – ironicky (Jan 10:31-39, zejména verš 34). Ale i ze svého břicha [inteligence] může člověk udělat ‚eló·ah ́, že?!

– s elohim je to stejné jako s českým „TY játra“ anebo „TA játra“. Jenže hebrejština je kouzelná podobně jako ta naše čeština, takže ha·’Elo·him ́, i když označuje Bohy, také označuje i jednoho Boha. Záleží jen na tom, v jakém kontextu a v přímé souvislosti a s kým je jmenován, či konkrétně označen. Takže se mnohdy jedná o plurál.

  Všechny živé bytosti můžou žít pouze díky pravému a živému Bohu, protože jak říká Pavel ve Skutcích „Vždyť od něho máme život, pohybujeme se a existujeme“ (Sk 17:28a) nebo „Ten, kdo rozprostírá zemi a její výnos, Ten, kdo dává dech (život) lidem na ní a ducha (ruach = životní energii) těm, kteří po ní chodí.“ (Izajáš 42:5b).

  Vše Otec stvořil „skrze Syna a pro Syna“ a „podřídil mu všechno pod jeho nohy“ do doby, „než Bůh bude každému vším, až Syn veškerou svou vládu předá nazpět Jemu, Jehovovi Bohu“, jeho Bohu i našemu Bohu, jeho Otci i našemu Otci.

  Bůh si dal své jméno SÁM. Jeho jméno se píše hebrejsky יהוה a latinkou JHVH a v českém opisu se píše JeHoVaH anebo spíše JeHoVah čte se Jehová (takové slabé dlouhé „á“; v hebrejštině se tedy „h“ na konci slova nevyslovuje). Česky se ustálilo slovní spojení – Jehova. Význam jeho jména je „Působí, že se stane“, stručně řečeno VŠESTRANNOST ve všech ohledech, vždy dodrží a udělá to, co slíbil. Vše v dobrém slova smyslu. Je nanejvýš spravedlivý. NIKDY se NEMĚNÍ, protože „u Něho není změna v otáčení stínu“! (Jak 1:17b)

Boleslav Křišťál

tyrtai@email.cz