1 kapitola – Boží svátost
2 kapitola – Stvoření
3 kapitola – Boží zákon – Oko za oko, zub za zub…
4 kapitola – Patriarchát
5 kapitola Svatostánek
Svatostánek je složené slovo, kde spojením slov svatý a stan, vznikl název prvního svatého Božího uspořádání sloužící k uctívání Jehovy Boha. Autorem svatostánku je samotný Bůh, (Hebrejcům 8:2) který veškeré podrobnosti, tedy samotného projektu a vybavení svatostánku nadiktoval Mojžíšovi a ten pomocí darů izraelitů a dovednosti stavitelů z řad lidu (Exodus 31:6), realizoval celé dílo.
V Bibli najdeme podrobnosti v knize Exodus ve 25 až 40 kapitole. Svatostánek byl také nazýván Jehovův dům, Stan setkávání. Sloužil Božímu lidu k účelům setkávání s Bohem, uctívání, odpouštění hříchů, obětování a napravování izraelitů zpět do Božího obrazu.
Izraelité byli v uctívání diametrálně odlišní od okolních národů a čehokoli, čemu se vzdávala nějaká náboženská úcta. Falešné rituály satanem omámených lidí byly odlišné, kruté a nemilosrdné, vedly až k lidským obětem. Boží lid žil uspořádaně, měl podrobné návody na způsoby oblékání, výchovy, morálky, práva, Bohoslužebné věci, měl dokonce i hygienické předpisy.
Boží lid se výrazně odlišoval od okolních národů a Bůh chtěl naučit svůj lid poslušnosti, pokoře, úctě a respektu ke všemu co bylo svaté, protože Bůh je svatý.
K Božímu stánku dostal Mojžíš instrukce od Boha v pustině, na hoře Sinaj. Svatostánek byl zasvěcen a uveden do činnosti v roce 1492 př.n.l. Čtěme, co zaznamenal Mojžíš.
Exodus 40:1-38
1Potom Jehova promluvil k Mojžíšovi a řekl: 2V den prvního měsíce, prvního toho měsíce, máš postavit svatostánek stanu setkání. 3A umístíš v něm truhlu svědectví a přístup k Truhle uzavřeš oponou. 4A vneseš stůl a upravíš jeho uspořádání, a vneseš svícen a rozsvítíš jeho lampy. 5A zlatý oltář pro kadidlo dáš před truhlu svědectví, a dáš na místo vstupní zástěnu pro svatostánek. 6A oltář pro zápalnou oběť dáš před vchod do svatostánku stanu setkání, 7a nádrž dáš mezi stan setkání a oltář, a dáš do ní vodu. 8A kolem dokola umístíš nádvoří a pověsíš zástěnu brány nádvoří. 9A vezmeš olej pomazání a pomažeš svatostánek a všechno, co v něm je, a posvětíš jej a všechno jeho náčiní, a tak se stane něčím svatým. 10A pomažeš oltář pro zápalnou oběť a všechno jeho náčiní, a posvětíš oltář, a tak se stane nejsvětějším oltářem. 11A pomažeš nádrž a její stojan a posvětíš ji.12Potom přivedeš Árona a jeho syny ke vchodu do stanu setkání a umyješ je vodou. 13A Árona oblečeš do svatých oděvů a pomažeš ho a posvětíš ho a bude pro mne působit jako kněz. 14Potom přivedeš jeho syny a oblečeš jim roucha. 15A pomažeš je, právě jako jsi pomazal jejich otce, a tak budou pro mne působit jako kněží, a jejich pomazání jim bude trvale sloužit jako kněžství na neurčitý čas během jejich generací. 16A Mojžíš pak učinil všechno podle toho, co mu Jehova přikázal. Učinil to právě tak. 17Stalo se tedy, že svatostánek byl postaven v prvním měsíci druhého roku, prvního dne měsíce. 18Když Mojžíš stavěl svatostánek, položil jeho zásuvné podstavce a umístil jeho dílcové rámy a zasunul jeho svlaky a postavil jeho sloupy. 19Potom přes svatostánek rozprostřel stan a umístil nahoru nad něj přikrytí stanu, právě jak přikázal Jehova Mojžíšovi. 20Nato vzal Svědectví a vložil je do Truhly a umístil k Truhle tyče, a nahoru na Truhlu položil víko. 21Potom vnesl Truhlu do svatostánku a dal oponu zástěny na místo a uzavřel přístup k truhle svědectví, právě jak přikázal Jehova Mojžíšovi. 22Pak dal do stanu setkání stůl na stranu svatostánku k severu, vně opony, 23a uspořádal na něj řadu chlebů před Jehovou, právě jak přikázal Jehova Mojžíšovi. 24Potom ve stanu setkání umístil svícen před stolem, na straně svatostánku k jihu. 25Nato rozsvítil lampy před Jehovou, právě jak přikázal Jehova Mojžíšovi. 26Dále umístil ve stanu setkání zlatý oltář před oponu, 27aby na něm nechal dýmat vonné kadidlo, právě jak přikázal Jehova Mojžíšovi. 28Nakonec dal na místo vstupní zástěnu svatostánku. 29A oltář pro zápalnou oběť umístil u vchodu do svatostánku stanu setkání, aby na něm obětoval zápalnou oběť a obilnou oběť, právě jak přikázal Jehova Mojžíšovi. 30Potom umístil mezi stan setkání a oltář nádrž, a dal do ní vodu na mytí. 31A Mojžíš a Áron a jeho synové si v ní myli ruce a nohy.32Když vcházeli do stanu setkání a když přicházeli blíž k oltáři, umývali se, právě jak Jehova přikázal Mojžíšovi. 33Nakonec postavil nádvoří kolem dokola svatostánku a oltář a pověsil zástěnu brány nádvoří. Tak Mojžíš dokončil dílo. 34A oblak začal zakrývat stan setkání a Jehovova sláva naplnila svatostánek. 35A Mojžíš nebyl schopen vejít do stanu setkání, protože nad ním přebýval oblak, a Jehovova sláva naplnila svatostánek. 36A když se oblak pozvedl z místa nad svatostánkem, izraelští synové rušili tábor na všech svých etapách cesty. 37Jestliže se však oblak nepozvedl, potom tábor nezrušili až do dne, kdy se pozvedl. 38Jehovův oblak byl totiž nad svatostánkem ve dne, a v noci nad ním zůstával oheň před zrakem celého izraelského domu na všech jeho etapách cesty.
Bůh pověřil službou ve stanu setkávání Áronovu rodinu a levity, kteří se stali zodpovědnými před Bohem za chod, čistotu, správné sestavení uvnitř i vně stánku, ale také se starali o přenášení stánku, pokud se Izraelité na příkaz Boha museli stěhovat. Na každou činnost bylo stanovené pravidlo a určení lidé, kteří zodpovídali za složení a znovupostavení stánku. Celý stánek pak byl předobrazem později Šalamounem postaveného Chrámu v Jeruzalémě a hlavně předobrazem Svatostánku v nebesích. Hebrejcům 8:5
Stan setkávání se skládal ze dvou místností ze svatyně a svatyně svatých. Byl zahalen lněným plátnem na kterém byli vyobrazeni cherubíni (andělé) a přes toto plátno byly přehozeny beraní a nějaké namodralé kůže Zde se překladatelé neshodnou, zda se jednalo o kůži tuleně, či delfína, popřípadě jezevce. Celou konstrukci tvořily pozlacené sloupy zasazené do podstavců ze stříbra. Hodnotu stánku včetně zlatých předmětů uvnitř a nádvoří odhadují vědci v přepočtu na současnou cenu přes deset miliónů dolarů. Podrobnosti najdeme ve výše uvedených kapitolách v knize Exodus.
Velmi důležité jsou Bohoslužebné úkony nařízené Bohem. Do svatostánku do nejsvětější místnosti, kde byla umístěna truhla smlouvy, měl přístup pouze velekněz a to jen jednou za rok v Den smíření. (Leviticus 16:2)
Kněz byl varován, aby se před vstupem nejprve umyl (Exodus 30:19-21) a oblékl si kněžský oděv (Exodus 28:35). Před vstupem do Stanu setkávání jim nebylo dovoleno pít víno ani „opojný nápoj“ (Leviticus 10:9). Bůh kladl velký důraz na čistotu tělesnou, ale i duchovní. Vždyť velekněz přicházel do kontaktu se svatým Bohem a jako zástupce lidu musel být také svatým, aby vůbec bylo možné k Bohu přistoupit. Nám, co tyto dějiny čteme a poznáváme nebeského Otce, to připomíná, jak je důležité brát velmi vážně osobu svatého Boha.
Díky Kristově oběti máme obrovskou přednost, promlouvat k Bohu přímo, skrze našeho nebeského velekněze Jehošuy Krista, který se za nás přimlouvá u Otce (Římanům 8:34). Díky Kristově oběti se v chrámu roztrhla při jeho smrti opona, která symbolizovala zábranu mezi člověkem a Bohem. Zobrazovala samotného Krista, který vyrovnal Adamův dluh a nám se otevřela cesta k Bohu. Není to úžasné? Bůh skrze Boží lid, ukázal, že pokud chceme patřit k jeho synům a dcerám, musíme pochopit Boží svátost, jaká vedla cesta skrze svatostánek, chrám, Kristovu oběť až k naději věčného života, který jsme v Edenu ztratili.
Boží opatření svatostánku bylo školením pro hledání cesty k Bohu. Bylo to Boží opatření a On na něm ukázal, že si přeje, aby došlo ke smíření mezi Ním samotným a člověkem. Dal nám pochopit, že satanem narušená svátost bude stát nejen satana, ale i ty, kteří Boha nerespektují cenu nejvyšší. Truhla smlouvy byla opatřením, kdy Boží lid si mohl uvědomit, že jedině tehdy, kdy byl Bůh s nimi a na truhle mezi cherubíny bylo světlo přítomnosti Stvořitele nebe a země, mohl být Boží lid v klidu, posilněn vědomím, že Bůh je povede, že je s lidem v souladu. Nikdo ovšem nesměl do nejsvětější a Truhly se nesměl nikdo ani dotknout. Hříšný lid toho nebyl hoden, pouze posvěcený zástupce lidu, velekněz po důkladné očistě. Dalším důležitým ukazatelem Boží přítomnosti byl mrak a oheň, který se objevoval nad stanem setkání a to přímo nad nejsvětější místností. Během dne byl nad stanem oblak a během noci se objevoval oheň. Dodržování všech Bohem předepsaných bohoslužebných úkonů bylo vyžadováno. Nikdy se nesmělo uhnout, nebo přinést do svatostánku cokoli poskvrněného. Že to bylo velmi důležité zažili Aronovi synové.
Byli to dva dospělí synové velekněze Árona: Nadab a Abihu (Exodus 24:1,9; 28:1). Leviticus 10:2 nám vysvětluje, že obětovali podivný oheň na oltáři před Stanem setkávání a v důsledku toho jim Bůh vzal život kvůli jejich neposlušnosti.
Leviticus 10:1 Později Áronovi synové Nadab a Abihu vzali a přinesli každý svou nádobu na oheň a dali do nich oheň a umístili na něj kadidlo a začali obětovat před Jehovou nedovolený oheň, který jim nepředepsal. 2 A tak vyšel oheň z místa před Jehovou a strávil je, takže zemřeli před Jehovou.
(Numeri 3:4; 26:61)
Boží měřítka svatosti byla a jsou vysoká. I když dnes Bůh nevyžaduje, abychom dodržovali kněžská pravidla oblékání a chování, je jasné, že Boží měřítka svatosti jsou mnohem vyšší než si dokážeme uvědomit. Bůh stále nenávidí hřích, a když se rozhodneme ignorovat jeho volání ke svatosti, bude napomínat i své vlastní. Jsem-li povolán ke svátosti, musím pochopit Boží svátost, abych mohl konat skutky svatých. Bůh nám je v tom nápomocen, cítíme ho v sobě. Pokud se něčím proviníme, cítíme, že v nás není. Je to jako s oblakem a plamenem nad svatostánkem. Pokud je Bůh s námi, pociťujeme jeho přítomnost, pokud není, cítíme, že nás opustil a musíme zjednat nápravu. Díky Kristově oběti nás Bůh navždy neopustí, činíme-li pokání, jen musíme sami sebe napravit, aby byl Bůh a Kristus opět v nás.
1 Petra 1:14-16
14 Jako poslušné děti se přestaňte utvářet podle žádostí, které jste měli dříve ve své nevědomosti, 15 ale ve shodě s tím Svatým, který vás povolal, staňte se i vy sami svatými v celém svém chování, 16 protože je napsáno: Budete svatí, protože já jsem svatý.
Teď trochu k Boží symbolice.
Nejsvětější byla dokonalá krychle měřící 10 loket na všech stranách – jediná část svatostánku, která byla rovnoměrná , což představuje stav božské přirozenosti (2. Petrův 1:4).
Objem archy úmluvy ( jediného vybavení v Nejsvětější) byl 5,625 kubických loktů (1½ x 1½ x 2½). Objem interiéru Nejsvětější byl 810 krychlových loket (9 x 9 x 10). Vydělením tohoto svazku Nejsvětější objemem archy úmluvy vznikne významné číslo: 144, číslo vztahující se ke svatým. ( 810:5,625=144). K číslu 144 000 dospějeme, pokud vynásobíme číslo 144 stranami vnějšího rozměru krychle svatostánku, který byl pravidelnou dokonalou krychlí o rozměru 10x10x10 loktů, což je 1000. Z toho pak 144×1000=144 000. Vidíme, jak Bůh myslí na detaily, které nám ani nemusí dojít. Ze Zjevení víme, že svatých s nebeským povoláním, kteří se stanou podílníky na vládě s Jehošuou Kristem je přesně 144 000 věrných mužů a žen. Ty doprovází takzvané družičky (panny), jejichž počet není omezen.
Zjevení Janovo 7:4 Pak jsem slyšel počet označených: sto čtyřiačtyřicet tisíc označených ze všech pokolení Izraele.
Zjevení Janovo 20:4 Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Jehošuovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let.
Boží lid se po Kristově smrti a odchodu k nebeskému Otci rozešel do celého světa. Uposlechli příkaz Krista a zvěstovali dobrou zprávu všemu lidu na zemi. Docházelo tak k migraci Božího lidu a jejich usazování ve světě. Rozptýlení Židů je prokázáno různými demografickými studiemi a ve světě je skutečně mnoho potomků Božího lidu.
Nedávným zjištěním jsem přišel na to, že mám Židovské kořeny ze strany mého Otce. Jeho matka, má babička, byla nositelkou typického Židovského rodného příjmení, což jsem si po dlouhá léta vůbec neuvědomoval. Podobných lidí je mnoho a jsou rozptýleni po celém světě. Pokud je Bůh povolal a oni své povolání pochopili a přijali, můžou se stát těmi, kteří díky své Židovské přirozenosti mají svou cestu namířenou ke Kristu, jako jeho nevěsta.
Umístění Svatostánku bylo vždy uprostřed tábora. Svatostánek byl postaven na základě světových stran a rozmístění lidu bylo předem stanoveno. Najít vizuálně svatostánek bylo snadné právě díky oblaku a večer díky ohnivému sloupu, který byl vidět z celého obývaného území. Symbolicky je tak znázorněno, že duchovní část vychází vždy z vnitra, ze středu.
I my máme v sobě nitro, které znázorňuje naše duchovní srdce. Srdce je symbolickou truhlou smlouvy, kde je Bohem vepsán zákon. Naše srdce je od hříchu očišťováno Kristovou krví při památné události, kdy si Krista připomínáme a jako mana, která byla v truhle smlouvy, nám slouží Kristovo tělo symbolizované nekvašeným chlebem, který přijímáme. Tento očistný proces spojený se smlouvou s Kristem prostřednictvím krve (červené víno) si máme připomínat, dokud Kristus nepřijde. Měl by ho absolvovat každý, kdo touží po svátosti, čistotě před Bohem, věčném životě na Nové zemi a povolaní ke službě s Kristem v nebi.
Závěr
Cílem tohoto zamyšlení nebylo podrobně rozebírat fyzickou podobu Svatostánku, ale především pochopit, jakou cestu vytvořil Bůh Jehovah k usmíření s člověkem. Jak je Boží svátost provázaná s uctíváním, se symbolikou konstrukce Svatostánku, každého předmětu, jeho barvou, tvarem, rozměrem, významem, důkladnou očistou člověka, který přichází s Bohem do kontaktu.
Bůh nepotřebuje zlato, stříbro, není jeho cílem, aby vše kolem něho bylo postaveno na drahých věcech, vždyť mu na zemi patří vše. Všechny tyto drahé předměty sloužily k uvědomění si, že Bůh je jim v životě tím nejdůležitějším, do čeho můžou investovat ten nejcennější majetek. Hmotné věci, nejlepší prvorozené kusy k obětování a potřeba vykoupení byla školou, kdy Stvořitel nebe a země učil svůj lid, že Bůh je vždy na prvním místě, žádný jiný bůh, ani člověk nezajistí Božímu lidu požehnání jak v době jejich života, tak v době v budoucnosti.
Bůh učil člověka poctivosti, dodržovat stanovená pravidla, mít pravidelná setkání se svým Stvořitelem života, učil je, že když budou věrní, bude se jim vždy dařit, budou pod ochranou a On jim ukáže vždy cestu a východisko z každé situace.
Pro nás dnes z toho plyne mnoho poučení. Uvědomíme si, jak vedl svůj lid. Proč určil způsob uctívání tak, jak ho předepsal. Pochopíme, že Bůh je svatý a náš přístup k němu se nikdy nezměnil, stále je to týž Bůh Jehovah, jaký byl v době Svatostánku a všech opatření s ním spojených.
Příchodem Krista na zem v podobě člověka byla Jehošuovi svěřena úloha, shromáždit Boží lid, postarat se o něj, převést ho po svém druhém příchodu do Nového světa a přijmout své vyvolené ke službě v jeho vládě v nebi a po společném sestoupení pak na zemi. Po celou dobu platí první Boží přikázání, to ostatně potvrdil i Boží syn.
Uctívání kohokoli jiného než Stvořitele nebe a země, Jehovah vojsk je smrtelným hříchem. Satan se po celou dobu bude snažit dostat člověka do osidel modlářství. Že jsme na správné straně poznáme tak, že satan bude vždy vyvíjet na nás tlak. Nejvíce to pociťují nově pokřtění. Často přicházejí tlaky z řad rodinných příslušníků. Tomu je potřeba odolat, nejlépe laskavým způsobem. Láska je jediná spolehlivá zbraň proti satanovi. On ví, že na nás přímo nemůže, ale využije okolnosti kolem nás, aby nás pokoušel.
Je to našeptávač, proto pozor také na naši mysl. Naše tělo je často v odporu kvůli zděděnému hříchu a bylo i pro svaté obtížné vést ho jako otroka. Obzvlášť v této době plné pozlátek a rozptýlení, je těžké vytrvávat ve svátosti. Nezapomínejme, že modlitba je velmi mocná a Boží svatý Duch nám dodá potřebnou sílu pokud jsme nějak zkoušení, či pokoušeni. Když selžeme, naše svědomí nám to poví a my usilujme o návrat k Bohu.
On nás nikdy neodmítne, touží, abychom se k němu vraceli. Pokání je účinný způsob návratu k Bohu, musí být ale spojeno s jistým vnitřním odhodláním k nápravě. Bůh pozná, že ho zneužíváme a pokoj nám nedá, pokud bereme odpuštění automaticky, bez vnitřního přesvědčení. Bojujme svůj boj víry a rozradostňujme tak našeho nebeského Otce. On nám uspořádá naši cestu stejně, jako to dělal v době Svatostánku a Izraelského lidu.
Kéž záříme v tomto temném světě, jako Boží svědci a Kristovi napodobitelé. Jediné otroctví, které má smysl je být dobrovolným otrokem Božím a Kristovým. Bůh to ocení, poskytne vedení a východisko z každé situace. Důvěřujme mu, tím prokážeme, že máme víru.