1 kapitola – Boží svátost
2 kapitola – Stvoření
3 kapitola – Boží zákon – Oko za oko, zub za zub…
4 kapitola – Patriarchát
5 kapitola – Svatostánek
6 kapitola – Izrael – Boží lid
7 kapitola – Kristus – Boží syn
8 kapitola – Boží syn, svatí a my
Jehošua, syn Jehovah Boha všemohoucího je výjimečnou osobou, a to v mnoha ohledech. O jeho životě se vedly po staletí diskuse mezi Hebrejci. Bylo to proto, protože o zachránci neboli mesiášovi se mluví již od první knihy Mojžíšovy, kdy Bůh prones prorocká slova o „semeni ženy“. Stalo se to při soudu, který Bůh vykonal nad první hříšnou dvojicí, našimi prarodiči Adamem a Evou a Satanem. Bůh tehdy řekl:
1.Moj 3:15 (CSP)
A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její; ono tobě rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.
Símě, neboli semeno ženy je Kristus, zachránce, který byl zasažen Satanem do paty, když byl Boží syn zabit na dřevě (kříži, kůlu). Z tohoto zranění ho vysvobodil jeho Otec Jehovah Bůh, když ho vzkřísil zpět k životu. Nepřátelstvím „mezi TEBE“ je označen Satan. Semenem Satana jsou všichni, kdo mu slouží, ať vědomě, či nevědomě svými skutky a způsobem života. K rozdrcení hlavy Satana dojde až na konci tisíciletého kralování Krista a svatých, kdy bude Satan uvržen do hořícího jezera znamenajícího konečné zničení. Zjevení 20:10
Vidíme, že proroctví je velmi nadčasové a prolíná se celým písmem.
O Mesiáši nechal Bůh zapsat stovky proroctví. Mnohá proroctví nemohl Kristus nijak ovlivnit, nemohl například ovlivnit kde a komu se narodí, že bude probodnut, nebude mu zlámaná kost, o jeho oděv vojáci losovali, je toho hodně a stojí to za prozkoumání. Hebrejci měli o svém zachránci jinou představu, viděli ho jako někoho podobného Jozuovi, který vedl úspěšně četné bitvy a představovali si ho jako vojevůdce, politika, který je osvobodí z římského jha.
To se ovšem nestalo. Na zem přišel duchovní vůdce, který změnil běh dějin Božího lidu. Kristus nastavil jiná pravidla (zákon) a ty můžeme vidět duchovníma očima. Tělesní lidé očekávají tělesné projevy, duchovní jsou o level výše a ke skutkům přidávají ruku v ruce duchovní podstatu.
Kristus přišel za Izraelským národem, který chtěl jako první, dle Božího slibu, shromáždit jako dědice, kteří převezmou duchovní otěže nově rodícího se sboru. Stali se prvními, které Bůh skrze Syna přijme do duchovního Izraele. Tělesný Izrael Kristus začal proměňovat na duchovní Izrael. Že Bůh nemá již po dvě tisíciletí nic společného se státem Izrael je vidět ze života na území tohoto státu. Války a nepokoje, teror hlavních představitelů, politikaření a opírání se o největšího světového teroristu za Atlantikem jen ukazují obrovský zmar a promarněnou příležitost, kterou měli, když byl Kristus hledat ty z Hebrejců, kteří uslyší jeho hlas. Tehdy prohlásili lidé v davu, že Kristova krev má přejít na jejich hlavy a hlavy jejich dětí. (Mat 27:25) To se jim splnilo v roce 70 n.l., když byl Jeruzalém dobyt a zcela zničen s velkými oběťmi. Věrní následovníci Krista tehdy byli před tímto zničením zachráněni, když na příkaz Krista utekli z města do hor a okolí.
V dnešní době vidíme Izrael, jako jeden z domovů Satana, Bůh Jehovah ho již dávno opustil. Stále se objevují snílci, kteří očekávají, že postavením chrámu se stane zázrak a Bůh bude opět s nimi. To se nestane a platí známé – ač mají oči – nevidí, uši – neslyší, ač čtou, nechápou smysl. Spolu s nimi v tuto vizi věří mnoho tělesných věřících, kterým Bůh nedal svým Duchem porozumění. Jsou tělesní, živočišní, odtrženi od Boha Jehovah a pravdy. Nepřijali Jehošuu za svého vykupitele, Božího syna a krále, proto zemřou ve svých hříších, jako nevykoupeni, na které se nevztahuje výkupní oběť. Kdo nemá Syna, nemá Boha.
Řekli jsme si, že Boží syn, jehož skutečné jméno je Jehošua ( význam: Jehova zachraňuje) je výjimečný, že byl očekáván ve své době a to díky mnoha proroctvím, které byly vyučovány v synagogách. Přišel nejdříve pro ztracené ovce Hebrejců, byl však zavržen vlastním lidem. Povolal své učedníky apoštoly, nastoupil dráhu učitele, zavedl službu vydávání svědectví. Aby lidé poznali, že je jeho Otec s ním, zmocnil svého syna Bůh nadpozemskou mocí, konal skrze Syna zázraky, léčil, křísil. Kristus mluvil v podobenstvích (Mat13:35), učil odpouštění, milosrdenství, lásce a dal následovníkům příklad ve službě Bohu.
Nebyl politickým vůdcem, nikdy o tento status neusiloval a nikdy neučil, že se máme zapojovat do politiky. Učil, že máme respektovat nadřazené autority, ale na první místo vždy dávat Boha, Otce Jehovah. Odsuzoval pokrytectví, faleš náboženských vůdců (Luk 11:39-54), přitom nás učil milovat své nepřátele. Prosazoval pravdu a čistotu. V kázání na hoře řekl, že šťastní jsou čistí v srdci, protože „uzří“ Boha. Jen čistí v srdci se setkají s Bohem. Bůh nikdy k sobě nepustí nic nečistého, nesvatého. Jen panenští zástupci (Zj 14:4) vybraní ze země budou mít tu největší poctu, jakou si lze představit, že se setkají s Bohem. Někteří věřící si myslí, že půjdou do nebe, nebo dokonce, že tam půjdeme všichni. Jaký omyl!!! Je to lež, která neodpovídá Duchu písma! Nebe je svatým místem, přístup do nebe není pro každého. Často slýcháváme že ten, či onen člověk šel do nebe, když někdo zemřel. Je to lež podporovaná falešnými učiteli různých náboženství.
V Kristu se promítala Boží moudrost. Jehošua často říkal, že vše, co ví, má od Otce. Byl s Otcem v neustálém kontaktu. Nebyl však samotným Otcem, nebo jeho „avatarem“, jak někteří blouzní. Nebyl ani součástí nějaké trojice, či dvojice, jak vyučují náboženští pokrytci. Trojice, nebo triády mají původ v Babyloně, kde byly uctívány a vznikly (byly stvořeny) z popudu Satana. Všechny tyto falešné nauky jako je trojice, očistec, celibát, peklo, nesmrtelnost duše a mnoho dalších jsou lži a kdo je obhajuje stává se ďáblovým advokátem. Každý, kdo učí lži, byť i nevědomě je nečistým, dokud se nenaučí pravdě, kterou bez výhrad přijme.
Četl jsem a slyšel jsem různé duchovní přednášky. Mnozí řečníci jsou uznávaní a populární mezi věřícími. Řeč mnohých řečníků je květnatá, zábavná, teatrální ve svém projevu a gestech. Pro mnoho věřících je obtížné analyzovat to, co od vyučujících přijímají. Když má řečník při projevu velké sebevědomí, zní mnohým uvěřitelně, je tak sebejistý, působivý. Satan, když dělal přednášku Evě o ovoci ze stromu poznání, zněl také velmi přesvědčivě, uvěřitelně a jak to dopadlo víme. Rozeznat pravdu od lži je někdy obtížné. Vyžaduje to dlouholeté zkušenosti, znalost písma a být pod dohledem Otce. Pokud bude Otec s námi, poznáme náboženské omyly rychle, nenecháme si namluvit podobně, jako Eva něco, co nebude pravda, protože Otcův Duch, který bude v nás, nám dá rozlišovací schopnost. Proto dobře analyzujme, co nám někdo říká, ptejme se Otce v Kristově jménu, zdali je tomu tak. Odmítejme ty, kdo podléhají modlám, takový jedinec nám nemůže sdělovat pravdu, když sám nedodržuje jedno z nejpřísnějších nařízení, „Straňte se model“! Modlou nemusí být jen obrazy svatých, relikvie, kříž, nebo růženec, modlářství se dopouštíme, když podléháme nějakému falešnému směru, politice, člověku, celebritě, atd., obecně všemu co nás zotročuje a odvádí od stvořitele, Boha Jehovah. Na mnohé takové řečníky platí Kristova slova:
Matouš 13:14 A plní se na nich proroctví Izaiášovo: `Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte.
Učitelé, kteří mluví ze svého, lidského pochopení, takových je mnoho. Pochopit smysl Biblického poselství bez Ducha Otce nejde. On nám otevírá oči, on způsobí, že nám spadnou šupiny z očí, podobně jako apoštolu Pavlovi, on nám zprůchodní uši, abychom slyšeli jeho hlas. Vedení, které dává Otec je dvojího druhu. První vedení poskytuje skrze naši mysl. Je tvůrcem nejsložitějšího systému ve známém vesmíru a tím je náš mozek. Ještě dříve, než něco vyřkneme, umí z našich elektrochemických reakcí probíhajících v naší hlavě přečíst naši myšlenku. Proto Kristus řekl, že Otec ví, co potřebujeme. To souvisí i s druhým typem vedení. Řídí náš krok a tzv. umetá nám cestu. Ovlivní situace kolem nás, aby byly v Boží i náš prospěch. K tomu je potřeba hodně trpělivosti. V kapitole o Božím lidu jsme mluvili o Josefovi, který byl svými bratry prodán do otroctví. Josef byl veden Bohem, Bůh mu dával prorocké sny a mnoho let trvalo, než se z Josefa stal druhý nejmocnější člověk po faraonovi. Později Josef vysvětlil bratrům, že vše se dělo z moci Boha, ať se nermoutí, že ho nevybíravě vyhnali z rodiny a poslali neznámo kam. Bůh ale věděl o všem, co se dělo a ve svůj čas udělal pro budoucnost Božího lidu to nejlepší, co mohl. Zabezpečil celý Jakobův rod na mnoho let.
Pro nás jsou to příklady, kterým musíme porozumět, abychom pochopili, jak Otec Jehovah pracuje. Pro Otce plyne čas jinak než pro nás, co je pro nás pět let, je pro Otce mrknutím oka. Hodně věřících ví ze svých zkušeností, že poznání Boha a Krista nepřichází hned. Nejdříve jsme duchovní kojenci, závislí na stravě pro kojence, tedy na mléku, až později jsme ve fázi, kdy Bůh uzná nás za hodné hutnější stravy, pro dospělé. K tomu se musíme svou vírou dopracovat. Potřebujeme mít k tomu i jisté předpoklady, které vše urychlí a mezi ně patří naše pokora, touha znát pravdu, mít lásku, být milosrdnými, mít duchovní hlad a smysl pro právo. Pokud máme to štěstí a nejsme tímto světem těchto vlastností zproštěni, je více než pravděpodobné, že nás Otec a Jehošua přijmou a zabydlí se v nás. Určitě musíme udělat první krok my. Úplně nejlépe je poprosit Boha v Jehošuově jménu v modlitbě a s pokorou poprosit o odpuštění hříchů naší minulosti a požádat je o vedení při studiu a poznávání Boží pravdy.
Pro muže je jedno nebezpečí, které plyne z našeho fyzického nastavení.
Vraťme se ještě na počátek dějin do zahrady Eden. Eva Satanovi uvěřila a Adam podlehl Evě a ovoce ze stromu poznání přijal. Znáte pořekadlo, „kam čert nemůže, pošle ženu“? Málo kdo ví, že toto pořekadlo má původ v Bibli! Je to nejobvyklejší a účinná zbraň Satana ke svedení muže z jeho cesty. Milujeme ženy, že bratři. Žena je posledním článkem stvoření a Bůh si dal velmi záležet, aby ženu stvořil tak, aby nám z ní padala brada. Vždyť Adam oněměl, když uviděl Evu a řekl, „to je kost z mých kostí“! Dodnes se říká o ženách, že jsou kost, když obdivujeme jejich krásu. I tato „průpovídka“, kterou vyřkl Adam a je obecně v hovorové mluvě vžitá pochází z Bible. Ano, muži jsou z žen „paf“, je to nejkrásnější stvoření v hmotném vesmíru. Satan to ví a snaží se muže dostat skrze jeho pudy k hříchu. Jehošua tento „problém“ překonal. Jeho úkol byl nadřazen jeho pudy, kterým odolal. Nemáme zprávu z písma, že by se Satan, byť jen pokusil nastrčit Kristu do cesty ženu, aby ho odvedla od jeho služby. Věděl, že toto není cesta, jak odvést Božího syna od jeho jasného cíle, ale u nás je to jiná písnička.
V dnešní době je obzvlášť těžké odolat pudům, když ženská krása dosáhla historicky dokonalosti, a Satan to zneužívá, kde může. Bez Boha, jeho Ducha a víry je to složité překonat, ale musí každý vést svůj boj. Je to součástí našeho boje proti tělu, vlastním žádostem. V písmu čteme, že když žádost těla ovládne naši mysl a stane se plodnou, zrodí se hřích, když je hřích dokonán, spějeme ke smrti. Apoštol Pavel napsal Galatským – „Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli“
Tělo svými pudy jde proti svatému Duchu, když zhřešíme, pocítíme ztrátu Ducha, který v nás přebývá. Jakmile se napravíme, můžeme opět pociťovat přítomnost Boha v nás. Naše svědomí nás upozorní, že jsme sešli z cesty, minuli se cílem, proto se snažíme najít v hustém lese správný směr, abychom nalezli zpět úzkou cestu, vedoucí do života.
Kristus je naším světlem ve tmě.
Svět leží v duchovní temnotě a my, kteří jsme zažehli svou lampu díky Kristově světlu (Jan 5:35), které nám dal, svítíme nejen sobě na duchovní cestu, ale také druhým, aby se v duchovní tmě správně orientovali.
Iz 60:2: Neboť hle, tma přikryje zemi a hustá temnota národy, ale nad tebou zazáří Jehovah a bude nad tebou vidět jeho sláva.
Mt 5:16 Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“
Mt 13:43 Tehdy se spravedliví rozzáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá! “
Lukáš 11:36 Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když tě osvítí světlo svou září.“
2 Kor 4:6 Neboť Bůh, který řekl: ‚Z temnoty ať zazáří světlo,‘ zazářil v našich srdcích, aby osvítil lidi poznáním Boží slávy v osobě Jehošuy Krista.
Těchto několik veršů nás utvrzuje, že duchovně svítit je naše povinnost a udržovat naše lampy, zvláště, aby měly stále olej Ducha. V temnotě máme tendenci usínat, proto naše lampy je potřeba dolévat, zvláště v dnešní době, kdy očekáváme ženicha, Krista. Svatba Nevěsty s Jehošuou je před námi. Účastníci, svatební hosté musí být na svatbu vhodně oblečeni, aby nás pořadatel nevyhodil. Jaký oděv mají mít? Čistý, neposkvrněný. Z Jehošuova podobenství víme, že se na svatbu budou chtít dostat jedinci, kteří nebudou vhodně, čistě oblečeni. Ti budou bez milosti ze svatby vyhozeni. (Mat 22:10-14)
Vše, v co věříme nás buď očišťuje, nebo poskvrňuje. Také vše, co říkáme, o nás vydává svědectví. Naše chování (láska, milosrdenství, odpouštění), náš oděv (čistota našich skutků), naše mluva či psané slovo (vydávání svědectví), nás před Bohem Jehovah definují, jací jsme, na čem stavíme (na Kristu?), z jakých materiálů (nehořlavých?) stavíme (zlato, drahokamy, poklad v nebi).
Jehošua měl dar vyučovat.
Byl tak dobrým řečníkem, že v písmu čteme, jak lidé říkali, „takto, žádný člověk nikdy nemluvil“, myšleno jak v jejich době, tak v minulosti (Jan 7:46). Vzbuzoval zájem u učitelů písma, kteří měli přístup ke svatým spisům. Mnohé zákoníky přiváděl k zoufalství, když odhaloval jejich faleš a pokrytectví. Kolikrát chtěli Krista nachytat ve slovu, při nějaké chybě, neznalosti, bylo to marné (Luk 11:53,54). Někteří farizeové a zákoníci nakonec Krista přijali, například Nikodém, nebo Gamaliel se následovníků Krista v Sanhedrinu (Nejvyšší soud) dokonce zastal v době, kdy sílil Satanův tlak na rozehnání apoštolů a prvních věřících, kteří Krista vzývali a vyučovali. (Jan 7:50,51; Sk 5:33-39)
Jehošua ve své době zářil, měl přirozenou autoritu a respekt. Zářit mají také jeho následovníci.
Kristovo kázání na hoře je považováno za vrcholnou řeč a to díky moudrosti, poselství a nadčasovostí. Jak jsme četli výše o duchovní temnotě a záři, Bůh nás učí, že ti, kteří se mají objevit na konci časů, budou zářit, neboli budou činní, aktivní, budou díky Otci svítit více, než ostatní. V Bibli čteme, že předměty, živé bytosti se liší svou slávou.
Žalm 113:4 Jehovah Bůh je vyvýšený nade všemi národy, jeho sláva sahá nad nebesa.
1 Korintským 15:40, 41 A jsou těla nebeská a těla pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských. Jiná je sláva slunce, jiná je sláva měsíce a jiná je sláva hvězd. Neboť hvězda od hvězdy se liší ve slávě.
Matouš 13:40-43 Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!“
Spravedliví budou zářit, jejich zář bude plynout z Ducha. Duch jim řekne, co mají říkat. Bude to pro ně pocta, že byli zahrnuti do Božího plánu. Byla to jejich víra a skutky, kterých si Bůh všiml a stali se součástí prorockých slov o vylití Ducha na konci věků.
Skutky apoštolské 2:18 I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat.
Tomuto verši předchází ještě jeden, velmi důležitý verš. Z písma víme, že hřešit proti Duchu svatému, neboli proti Božím výrokům, zmocněním je neodpustitelné. Řekl nám to Kristus.
Lukáš 12:10 Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Avšak tomu, kdo se rouhá proti Duchu svatému, odpuštěno nebude.
Když si to dáme do souvislosti s následujícím textem:
Skutky apoštolské 2:17 „A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny“.
Očekáváme, že Bůh sešle svého Ducha na celé pokolení lidí, kteří budou v čase konce součástí dané doby. Kdo se podřídí Duchu a učiní pokání, přijme Jehošuu Krista za svůj vzor a krále, přijme Boha Jehovah za svého Otce a Boha, může se stát součástí velkého zástupu, který se vytvoří z lidí všech národů a jazyků. Ti, kteří se postaví proti Duchu, budou spět k záhubě. Tehdy budou svatí zářit a stanou se jasným světlem, jako zástupci Krista na zemi. Proběhnou ještě i jiné děje (Zj 11:3-13), které nakonec utvrdí všechny lidi na zemi, že vše, co se odehrává, je z moci Boha všemohoucího. Po této události budou ti, kteří září jako vybraní, povoláni do nebe, kde jsou očekáváni. Svatí, kteří budou hlavními účastníky posledních dnů, budou zářit, budou těmi, kteří nabízí olej do lamp. Jejich řeči nemusíme vždy rozumět, protože jejich jazyk, či vyjadřování může znít jako cizí řeč. Vezměme si z jejich slov to, co jsme pochopili. Naši míru víry určuje nebeský Otec, který působí duchovní růst. Až budeme z pohledu Boha hodni toho, abychom chápali hlubší věci, dám nám to pochopit. To věřící odlišuje, je to jejich obrazná sláva daná Bohem. Nemusíme být smutní, když ne všemu rozumíme, přijde čas, kdy budeme vědět vše potřebné, a to v Božím království.
Co věřící od sebe odlišuje? Je to jejich postoj a úsilí k poznání pravdy a úcta ke svatým věcem. Celá tato kniha (brožura) pojednává o Boží svátosti. Dotkli jsme se hodně věcí, které jsou svaté. Na prvním místě je to náš Nebeský Otec Jehovah Bůh. Kolik lidí to tak vnímá? Kolik lidí respektuje Boží svaté jméno Jehovah a chová ho v úctě? Ten, kdo to nedělá, jak může očekávat, že dostane další pochopení písma, když nerespektuje svého nebeského Otce a jeho svátost a svátost jeho jména? Svatí, Boží jméno a svátost Boha respektují, chrání, oznamují, a Boha tak i oslovují. Cítíme ten rozdíl v přístupu? Svatí, nedělají v pravdě kompromisy, pokud zjistí, že je něco špatně, nepravda, nebo jen trochu znečištěné, ihned to opouští. Tak to ale souvisí se vším! Kdo zná a používá skutečné Jehošuovo jméno? Pokud mám stín pochybnosti ohledně používání světem přijatého jména „Ježíš“, nebudu se dotýkat něčeho, co má nečistý závan. Slovo Ježíš pochází ze slova Jesus. Když toto slovo rozdělíme do slabik dostaneme slovo Je-sus. První slabika JE označuje v tomto jméně Jehovah Boha, druhá má také svůj význam. V latině slovo SUS znamená rodové jméno pro „prase“. Stačí se podívat do Wikipedie a zadat do vyhledávání slovo Prase a uvidíte, že je to pravda. Toto slovo bylo napsáno Pilátem i na cedulce, kterou měl Kristus nad hlavou na dřevě (kříži). Byl tam nápis v latině Jesus (Iesus), což znamená, když si to spojíme, Jehovovo prase. Že přeháním? No, a jsme u toho, kdo si zjistil skutečné Kristovo jméno, jaké používali Židé? Od Božího jména se odvozovaly mnohá jména v Božím lidu. Jména často byla složená a měla svůj význam.
Například:
Jehoseph (Jeho-seph), česky výraz Josef je složené jméno s významem „Jehova přidal“
Jehoram (Jeho-ram), význam „Jehovah vyvýšen“
Jehochanan (Jeho-chanan), v češtině přijat jako Jan, význam „Jehovah se smiloval“
Takto bychom mohli pokračovat s mnoha dalšími hebrejskými jmény, pocházejících ze základu Božího jména. Více o těchto jménech se můžeme dočíst na stránce www.bozijmeno.webnode.cz, odkud jsem čerpal. Stránky doporučuji k podrobnému zkoumání.
Když budeme důslední, nebudeme používat jméno, které má špatný, nečistý, nepravdivý význam, či tvar. Svatí budou Krista nazývat správně Jehošua, ne jménem, které vrhá na Božího syna Satanův stín.
Další věcí je používání kříže. To je celé špatně! I Satanisti používají kříž. Dokonce se věřícím vysmívají, že používají Satanův nástroj, který sloužil k zabíjení lidí. Kříž má okultní historii a význam, proč se dotýkat něčeho tak nečistého? Další věc, kterou svatí nepoužívají.
A co příslušnost k církvím? Pokud jsme v církvi, která nepatří Kristu, jsme pod vlivem člověka. Nemáme být duchovně podřízeni člověku. Člověk je ovlivnitelný a jak píše Jeremjáš v 10:23 Vím, Jehovo, lidé nemají v moci svou cestu a kráčejícímu není dáno, aby řídil své kroky! (JB)
Lidští synové podléhají našeptávači Satanovi, ten ovládá naši mysl, pokud v ní nemáme „firewall“ našeho Otce. Jsme hříšní a plní omylů, někdy se díky pokoře vymaníme ze svých chyb, často to trvá a v tomto období, než duchovně dospějeme, nečiníme takový pokrok, aby si nás Bůh všiml a posunul dál. Svatí patří Kristu, bez prostředníků. Kristus založil sbor, kde on sám je hlavou sboru. Když odcházel do nebe řekl, že bude s námi až do konce tohoto světa, jeho sbor nezmizel, jen se k němu musíme hlásit, aby byl naší hlavou jen představený tohoto sboru, Kristus.
Ve zjevení čteme:
Zjevení Janovo 14:4 To jsou ti, kdo neporušili svou čistotu se ženami a zůstali panici. Ti následují Beránka, kamkoli jde. Ti jako první z lidstva byli vykoupeni Bohu a Beránkovi. 5 Z jejich úst nikdo neuslyšel lež; jsou bez úhony.
O kom se zde píše? O svatých, kteří jsou „panenští“, co to znamená? Nejsou poskvrněni od žen. Jakých žen, které ženy jsou poskvrněné? Jsou to dcery Nevěstky! Víme, že Nevěstka (Velký Babylon) má své dcery, nevěstky? Kde to čteme?
Nevěstky jsou náboženské organizace, které jsou poskvrněné falešným učením a smilněním s politikou a ohavnostmi tohoto světa. Pojem „Žena“, je v písmu označován jako duchovní nositel, duchovní entita, náboženská, nebo Bohu oddaná skupina, celek. Na začátku jsme si četli první Boží proroctví. Bylo tam řečeno, položím nepřátelství mezi tebe (Satan) a Ženu, mezi tvé semeno a její semeno. Bůh zde označil Ženu jako rodičku Božího syna. Tato symbolická Žena, která patří Bohu, je čistá, neposkvrněná, svatá. Není to Marie, matka Krista!!! Je to symbol, abychom pochopili, že Bůh a jeho Žena, kterou byl Svatý Izrael (později Boží lid, Který má ve správě Kristus), z ní vzešel pak Boží syn, zaslíbené semeno. Naproti této čisté, Boží Ženě stojí žena Nevěstka, která má dcery, také nevěstky a ty představují Bohu nevěrné náboženské organizace všeho druhu, odtržené od pravdy, pod vedením člověka. Jsou plné kvasu. (Gal 5:9; 1.Kor 5:7) Věrnou Ženu dnes řídí Kristus, nevěrnou Ženu člověk ovlivněný Satanem. Svatí jsou panenští v tom smyslu, že nemají poměr s Nevěstkou (Zj 14:4,5) Svatí se tak stávají součástí Nového Jeruzaléma, částí Ženy, kterou si Jehošua sám spravoval (Zj 21:2). Součástí neposkvrněné Ženy je rozptýlená pšenice, která roste uprostřed plevele na různých místech světa. (Mat 13 kap.) Nestala se pšeničným těstem, kde poskvrněná žena vmísila do tří měřic mouky ve třech dížích kvas (Luk 13:21). A pokud ano, zbavili se tohoto kvasu a opustili tyto díže a vybílili svůj oděv svatými skutky (1.Kor 5:7). Kvas je symbolem, lži, zloby a pokrytectví.
Tyto jednotlivé klasy, jednotlivci nesdružení do žádné pozemské organizace, odmítají lež, následují Krista, stávají se jeho prodlouženou rukou. Bůh a Kristus jim poskytují vedení. Tím, že je nikdo neorganizuje, nediktuje jim kdy a kam se mají shromáždit k nějaké bohoslužbě, jejich „jho“ je lehké a takové nabízejí druhým, aby je osvobodili z „těžkého jha“, které na ně naložili náboženští vůdci. Souzeni budeme každý ze svých skutků, výmluvy, že to či ono po nás chtěl, nebo nás naučil náš představený náboženský vůdce, proto to dělám/dodržuji, nemusí obstát. Naštěstí budeme souzeni s milosrdenstvím, pokud sami budeme milosrdní. Pokud jsme svou víru vystavěli z hořlavých materiálů, tak projdeme očistným ohněm, utrpíme škodu, ale přežijeme. Do Božího království můžeme vstoupit pouze očištění od všech lží a dogmat, kterých se budeme muset zříci. (1.Kor 3:12-15; Zj 7:14)
Tak by se dalo pokračovat, kde by bylo vidět, jak se můžeme dotýkat nečistých věcí. Je mnoho moudrých lidí, kněží, teologů, vykládačů písma, kteří jsou takto znečištěni a výsledkem je, že je Otec nikdy do stavu svatých nepřijal, protože nepochopili, že se nemají dotýkat nečistého a dělat kompromisy. Ve své víře přešlapují na místě a nečiní žádný pokrok, vyčerpali totiž všechen vlastní, lidský potenciál, zůstali spokojeni se stavem, kterého dosáhli, cítí se nasyceni a Bůh jim více nedává, pro spravedlnost sobě vlastní, nemůže. Je to špatně? Jak se to vezme. Není to na účast v nebi, jejich místo zůstane na zemi. Později, pokud se dostanou na Novou zem, pochopí o sobě vše.
Máme být svatí, jako je svatý náš nebeský Otec, to je náš cíl, to nás při tomto úsilí doběhnout do cíle posune do Božího plánu. Budeme jeho součástí, získáme korunu spravedlnosti.
Židům 12:1,2 Protože nás tedy obklopuje tak velký oblak svědků, odložme také každou zátěž a hřích, do něhož se snadno zaplétáme, a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen, přičemž se upřeně díváme na Jehošuu, hlavního zprostředkovatele a zdokonalovatele naší víry. Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl (kříž), pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu.
Kristus byl na své cestě k cíli terčem posměchu. Dnes tomu není jinak. Z diskusí na sociálních sítích poznáváme, že následovníci Krista zažívají stejný posměch. Ateistický svět, který je odtržen od Boží pravdy, ničemu nerozumějící, přesto sebevědomý, nenechává na nás nit suchou. Jako ďáblovi advokáti se zastávají ateismu, hledají domnělé chyby, projevují se útočně, jen aby měli poslední slovo. To bude mít nakonec Bůh Jehovah. Často této nevěřící generaci říkám, že poznání Boha a jeho moudrosti se dá dohnat. Život nepovstal náhodou, ale je zde a za jeho vznikem je nekonečná inteligence našeho Stvořitele. Boží moudrost je ve všem, co pozorujeme, od věcí malých, základních, jako jsou atomy, buňky, po věci vesmírného pořádku, planety, hvězdy, galaxie, ale také duchovního rozměru, jako je originalita naší mysli, nebo pro nás zatím těžko pochopitelný život v duchovní oblasti, kde má místo Bůh a andělé. Mnoho ateistů říká, že nevěří na zázraky, přitom vše, co neumíme vědecky vysvětlit a laboratorně opakovat můžeme považovat za zázrak. Vznik první buňky je zázrak, náš mozek, který neumíme vysvětlit ani vyrobit je zázrak, zrovna tak vzpomenutá mysl, která z nás dělá originální, smýšlející osobnost s nezávislým myšlením. Zázraků je kolem nás mnoho.
Zůstávejme ve spojení s naším nebeským Otcem Jehovah Bohem. K němu se obracejme ve jménu Jehošuy, našeho přímluvce. Není nic lepšího, než být jeho synem či dcerou. V tomto zvráceném, ateisticko-satanistickém světě, který skončí z moci Boha a jeho Syna, není budoucnost, ani naděje. Lidé jsou ve stresu, zákony přestávají platit, morálka se hroutí, politici lžou jako nikdy v historii, duchovní zavádí na scestí, zvedá se zločinnost, migrace, zrodili se eko-psychopati, političtí sociopati, máme korporátní fašismus, bez úplatků by mnohé firmy skončily, doktoři a právníci neplní svou přísahu peníze jim ohýbají páteř, selhává morálka, děti jsou jak urvané ze řetězu a dalo by se pokračovat. Svět se hodně změnil. My, podle Krista nemáme být částí světa. Jsme budoucími obyvateli Nové země pod vládou Nových nebes (2.Ptera 3:13; Zj. 21:1). To je před námi. Zaslíbená budoucnost od Boha, který neumí lhát. Má smysl být součástí jeho rodiny. Dává nám to klid v tomto rozbouřeném světě.
Deuteronomium 7:9 Poznej tedy, že Jehovah, tvůj Bůh, je Bůh, Bůh věrný, zachovávající smlouvu a milosrdenství do tisícího pokolení těm, kteří ho milují a dbají na jeho přikázání.
1 Korintským 2:9 Ale jak je psáno: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, co člověku nikdy ani na mysl nepřišlo, to Bůh připravil těm, kdo jej milují.“
Toto jsou sliby Boha Jehovah, který neumí lhát. Tato kniha nám vysvětlila, v čem všem a do čeho všeho se promítla Boží svátost. Tato svátost je jeho přirozeností, je dokonalý. My lidé, se rodíme jako hříšní a svátost získáváme díky našemu Otci, prostřednictvím jeho Ducha. On nás pomazává, když usilujeme o dokonalost, abychom se přiblížili k obrazu jeho syna. Vše, co patří Bohu je svaté. I my, pokud mu chceme patřit, tak musíme získat svátost. Na Novou zem se nedostane nic nesvatého. Velký zástup bude před vstupem na Novou zem očištěn, do nebe půjdou také pouze svatí, vyvolení. Zahrada Eden byla dokonalá, svatá i první rodiče byli svatí. O status svatých přišli po svém selhání, kdy zpochybnili právo Boha Jehovah na jeho svaté postavení na vrcholu v každé oblasti řízení a vědění. Od té doby jsme ztratili k Otci přístup, protože jsme ztratili status svátosti a před Otce nemůže vstoupit nic nesvatého, dokonce ani komunikovat s Bohem nesmí nikdo, kdo by nebyl posvěcen, neboli očištěn. Po období, kdy v Izraeli byli službou Bohu pověřeni Levité se svým obřadem očišťování, než předstoupil velekněz do nejsvětější, aby usmiřoval lid s Bohem se objevil Jehošua, který svou smrtí roztrhl oponu, která v chrámu oddělovala svatyni od nejsvětější, kam do té doby mohl pouze velekněz a stal se našim prostředníkem a přímluvcem u Otce. Modlit se tak můžeme k Bohu přímo a předávat svá slova skrze Krista, který nás vykoupil, vyrovnal dluh a zanechal každému člověku naději účasti v Božím království.
Pokud jsi duchovním kojencem a dočetl si až sem, svědčí to o tobě, že máš zájem o poznání Boha, jehož jméno je Jehovah. Význam tohoto jména je, „Působí, aby se stalo“, ve smyslu „Staň se“. Bůh je garantem plnění proroctví a všech slibů, které kdy nechal zapsat. Přeji ti bratře, nebo sestro, abys uvěřil/uvěřila Bohu, který neumí lhát. Je mnoho věřících, kteří umí vyprávět, kolik udělal pro ně Bůh na jejich životní cestě. Aby tě Bůh zahrnul do svého plánu, je potřeba pochopit hloubku jeho svátosti a nepodceňovat to, co on sám za svaté označil. Pokud pochopíme tyto základní věci, bude pro Otce snazší a radostnější konat v našem životě duchovní i jiné změny. Důležitá je vytrvalost, trpělivost.
Pokud jste věřící již léta a myšlenky z této knihy jsou pro vás nové, přemýšlejte o nich, nejlépe s Biblí v ruce. Před Bohem se nedá vymlouvat, vše je mu otevřené, vidí do nás. Chceme-li, aby nám naslouchal, musíme to udělat podle Něj, ne podle vlastního porozumění. První přikázání je platné po celou dobu lidské existence. Respektoval ho i Boží syn, nikdy nechtěl, aby ho někdo uctíval. Kristus byl největším příkladem v uctívání svého Otce a zanechal nám v tom svůj vzor. Dělejme to stejně.
Máte-li doma nějaké svaté obrázky, kříže, růžence, zbavte se jich! Spadli jste do léčky esoteriky? Je to Satanova past! Bůh odsuzuje magii, vykládače karet, šamanismus, čarodějnictví, jógu, astrologii, falešná náboženství a ideologie jako je hinduismus, budhismus, islám, šintoismus, kmenová náboženství, vše pochází od toho zlého a odvádí lidstvo od pravého uctívání Boha, i když se tváří tyto způsoby uctívání jakkoli přitažlivé. Lidé, kteří provozují tyto aktivity a neopustí je, nebudou v Božím království.
Malé zamyšlení : logicky, když půjdeme zpět v čase a dostaneme se až do zahrady Eden k našim prarodičům, kolik uctívali Adam s Evou Bohů? Přeci jen jednoho, Stvořitele, svého Otce Boha Jehovah. Žádné jiné náboženství, hnutí, ideologie neexistovala, dokud nepřišel Satan a rozhodl se pro sebe získat postavení, které patřilo výhradně Bohu. Všechny způsoby uctívání, kohokoli, čehokoli, jde proti Bohu a pochází od Satana a démonů. Nemějme na ničem takovém podíl. Soustřeďme se stejně jako Kristus, pouze na Otce a vše, co souvisí s jejich záměry. Celé písmo svaté je o námětu „Od ráje ztraceného, k ráji navrácenému“. Bůh svůj plán života lidí na zemi v rajských podmínkách neopustil, ten je stále tu. Jen se do něj zpět dostáváme velkou oklikou, aby se napravily pro budoucí generace všechny chyby související s uznáním Boží svátosti a svrchovanosti. Zlo, které lidé zažívají od ztracení ráje se nebude již opakovat, bude dostatek precedentních případů z života lidstva bez Boha, aby se dalo z nichčerpat, kdyby se snad někdo v budoucnu rozhodl jít cestou vzpoury proti Bohu. Po tisíciletém panování Krista a jeho vlády, bude vyřešen jednou pro vždy problém s rebélií a rebely, Satan a démoni budou zničeni a vláda Krista přejde zpět na Boha, aby byl Bůh pro všechny vším. Tak se uzavře kruh a nastane znovu získaný ráj pod vládou Jehovah Boha.
1 Korintským 15:22-28 Jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni. Každý však ve svém pořadí: jako prvotina Kristus, potom při jeho příchodu ti, kdo jsou Kristovi, potom bude konec, až Kristus odevzdá království Bohu a Otci a zruší každou vládu, každou vrchnost i moc. Neboť on musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy.
Jako poslední nepřítel bude zahlazena smrt. Neboť ‚všechno podřídil pod jeho nohy.‘ Když však řekl, že je všechno podřízeno, je zřejmé, že všechno kromě toho (Boha), kdo mu všechno podřídil. A až mu podřídí všechno, pak i sám Syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem.
Toto je plán, toto se jistě stane. Chceme u toho být? Netoužíme po lepších poměrech a spravedlnosti pro všechny? Pak musíme žít podle Božích přikázání. Kristus je shrnul do dvou.
1. Jehovah Bůh je svatý. Budeš milovat Jehovu, Boha svého celým svým srdcem, celou svou myslí, celou svou duší, celou svou silou.
2. Budeš milovat bližního svého, jako sám sebe.
Ptali se Krista, kdo je bližním. Jehošua to vysvětlil jak jinak, než podobenstvím, aby každý pochopil. V Bibli to čteme u Lukáše:
Lukáš 10:29-36 On se však chtěl ospravedlnit, a řekl Jehošuovi: „A kdo je můj bližní?“ Jehošua se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičům; ti ho svlékli, zbili, nechali ho tam polomrtvého a odešli. Náhodou sestupoval po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho. Podobně se tam objevil i levita; když přišel k tomu místu, uviděl ho a vyhnul se mu.
Ale jeden Samařan na své cestě přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem. Přistoupil, na jeho rány nalil olej a víno a obvázal je, položil ho na svého mezka, zavezl do hostince a postaral se o něj. Druhého dne vyjmul dva denáry, dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něj, a co bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se budu vracet.‘
Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ On řekl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Jehošua mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“
Víte, co je na tomto příběhu poučné, když začneme číst mezi řádky? Není to jen pochopení, kdo je náš bližní, ale uvědomíme si, že Kristus jako bližního vybral zástupce Samaří, odnože Židů, kteří nebyli vírou stejné mysli, jako Židé. Jejich víra se odlišovala, byla totiž smísena s vírou mimo izraelských osadníků, kteří před více než 700 l. př. n l. přišli z oblasti Mezopotámie a okolí a přinesli si své náboženství, které se prolnulo s vírou původních Židů, kteří se s nimi spojili manželskými svazky. Proto je Židé neměli rádi a stali se i terčem posměchu. Kristus si vybral zástupce tohoto lidu, aby nám vysvětlil, že pro Boha Jehovah, který není stranický, je důležitější stav srdce, než duchovní omylnost, která se dá napravit. Pochopili jsme, že nemáme ani my dělat v otázkách pomoci bližním rozdíly. V tom podobenství se zraněnému člověku vyhnul kněz a zástupce levitů. Levité byli zodpovědní za morální a duchovní stav Izraelského národa a jak kněz, tak levita byli vykresleni jako nemilosrdní, nemorální, bezcitní lidé, kteří pohrdali někým, kdo nebyl z jejich etnika.
My takoví být nemáme. Až bude jednou zřejmé, že Bůh zasahuje prostřednictvím syna do lidských dějin, nevíme, kolik lidí se obrátí, pochopí svůj omyl, bude činit pokání a Bůh je nakonec přijme. Satan má být poražen láskou. Proto ta Jehošuova výzva, ať milujeme i své nepřátele, ať si nevytváříme nějaké bloky. Satana ideově doslova porazí láska a milosrdenství.
Jakubův 2:13 Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem.
Láska je základním pojivem mezi věřícími. Láska bude v ráji základním prvkem, aby podmínky a startovací čára pro každého narozeného byla stejná. Dnes tomu tak není. Tento Satanův svět většinou přeje jen lidem s lokty a drzostí, lidem nemorálním s křivou páteří, lidem bohatým a lstivým. Následovníci Krista jsou jiní. Láska v nich buduje jiné hodnoty. V písmu čteme, že do Božího království se nedostanou bohatí, pro jejich lakotu. Věřící se dělí, bohatý svůj majetek kupí. Věřící dávají často ze svého nedostatku skrytým způsobem, bohatý, pokud má dát, je kolem toho humbuk, reklama, aby bylo vidět, že pomáhá a vyrostl v očích veřejnosti. Navíc dává ze svého přebytku, ne nedostatku. Pro bohatého je problém se rozdat, pomáhat. Jehošua na to upozornil známým pořekadlem;
„Opět vám pravím, je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ (Mat 19:24)
Může se dostat bohatý do Božího království? Ano, může, ale bude to vzhledem k jeho majetku a schopnosti/neschopnosti se dělit, velmi obtížné. Bude pod přísnějším dohledem, jestli mohl/nemohl být přínosem pro své bratry a sestry a zájmy Božího království. Jehošua to krásně vysvětlil v podobenství.
Matouš 25:31-46 Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici.
Tehdy řekne král těm po pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.´ Tu mu ti spravedliví odpoví: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?´
Král jim odpoví a řekne jim: `Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.´
Potom řekne těm na levici: `Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.´ Tehdy odpoví i oni: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?´ On jim odpoví: `Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.´ A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“
Na tomto podobenství je jasné, že podpora mezi věřícími je jedním z ukazatelů stavu našeho srdce. Pokud máme prostředky a můžeme pomoci našim spoluvěřícím, projevme víru a vytvořme si poklad v nebi tím, že budeme druhým pomáhat v jejich hmotné nouzi. U Božího soudu se na tyto naše šlechetné skutky nezapomene.
Proto neprojde bohatý do Božího království, nebude schopen vysvětlit před Bohem svou lakotu.
V závěru Kristova podobenství čteme, že lakotní lidé půjdou do věčných muk, do věčného ohně.
Musíme si vysvětlit jak tomu máme rozumět. Pokud bychom tyto informace přijali tělesně, pak v nás vzniká mylná představa, že laskavý Bůh, bude trestat neposlušné lidi nějakým trápením, mučením, trýzněním a k tomu ještě na věky. Jde to do souladu s tím, že je Bůh láska? Asi těžko. Tak jak to správně chápat? V písmu se píše o pekle, jako o místu věčného utrpení. Při tom tato nauka je zcela vymyšlená založená na omylech tělesných teologů s bujnou fantazií. Pojem peklo vzniklo z překroucení významu hebrejského slova „šeól“ a jeho překladem do řečtiny „hádes“. Do Bible se dostalo těmi překladateli, kteří v peklo věří, zároveň věří i v nesmrtelnost duše. Výraz „šeól“ nemá nic společného s trápením v pekle, ale je to místo, kam jdeme po smrti a kde čekáme na Boží vzkříšení, až přijde tento čas. Jsme pro Boha stále živí a Bůh jako Stvořitel nás umí opět přivést k životu.
Výraz věčný oheň je potřeba chápat také jako symbol. Oheň je v písmu symbolem očisty, ale také úplného konečného zničení (ohnivé jezero), neboli vymazání z Boží paměti, kdy už není návratu zpět. Jsme jakoby skartováni a zůstává po nás pouze historická vzpomínka na naše špatné skutky. Právě tyto skutky a jejich připomínka po věčnou dobu, budou mementem a poučením pro žijící generace. Tím, že na tyto zaniklé osoby budeme s despektem vzpomínat, budeme je obrazně věčně trápit a mučit. Jejich pověst bude připomínána a v myslích žijících generací odsuzována a pohrdána. To jsou jejich věčná muka a trýzeň. Podobných pojmů špatně významově pochopených je více. I vzpomenutá nesmrtelná duše je mylně chápána. Písmo jasně píše, že duše, která hřeší, ta zemře. (Ezechiel 18:4) Není nesmrtelná, je jen špatně teologicky vysvětlována.
Tím bych pojednání této kapitoly o Jehošuovi, svatých a naději pro každého člověka ukončil.
Kéž máte otevřenou mysl, místo ve svém srdci pro našeho Stvořitele Jehovah a jeho Syna Jehošuu, aby se v nás zabydleli a pomáhali nás tvarovat jako hrnčíř tvaruje hlínu, aby z nás byly krásné Boží děti vymodelované do dokonalého Božího člověka. Buďme po celou věčnost věrni Jehovah Bohu, abychom spojili spolu s ním naši současnost i budoucnost. Bůh nás miluje a nedovolí, aby se spravedlivý potácel. Pokud jsme s Bohem nejsme jako vlna na moři potáceni sem a tam, kdejakým závanem falešného učení. Naopak, budeme upevněni, pevně ukotveni, stabilní s pevným základem, kterým je Jehošua Kristus a na něm vystavíme svou duchovní stavbu. Staneme se Božím dílem, stavebním kamenem, věrní i duchovním chrámem, který nebude zbořen a zůstane na věky.
Kéž nám v tom pomáhá náš milovaný nebeský Otec Jehovah, o to prosím našeho nebeského Otce za všechny lidi, a to prostřednictvím Jehošuy Krista, našeho krále a vykupitele, AMEN!
K použitým obrázkům
Obrázky použité v této knize, jsou použity z běžně dostupných zdrojů na internetu. Jejich zobrazení Jehošuy Krista neodpovídá skutečnosti. Často vidíme Krista zobrazeného s dlouhými vlasy, tato představa je ryze z představivosti autora obrázku. V písmu čteme, že dlouhé vlasy jsou ženě ke slávě, ale muži k necti. Dá se tedy očekávat, že Kristus pravděpodobně neměl dlouhé vlasy, zcela určitě ne dlouhé, jako ženy jeho doby. Nedá se vycházet ani z módy dnešních Židů, protože za dva tisíce let se módní i tradiční trendy změnily.
Kristus byl pravděpodobně běžné postavy a s kratšími, běžnými vlasy. Myslím si to proto, protože byl skromné povahy a nechtěl budit pozornost, která by vrhala špatné světlo na jeho Otce. Jestli měl, či neměl vousy se nikde v písmu nepíše.