Předmluva
Tato kniha je sepsána, aby byla pomocí k pochopení Boha, našeho stvořitele, a jak říká Boží syn Jehošua Kristus našeho nebeského Otce, z jehož vůle a vůle jeho syna existujeme. Pro věřící jsou tyto řádky k posílení víry, pro nevěřící k získání všech potřebných informací, aby porozuměli Bohu, jeho svátosti, jeho vztahu k lidským a nebeským synům, jeho moci, kterou uplatňuje přesně podle zákonů, zásad a pravidel, které určil a sám dodržuje.
1 kapitola
Boží svátost
„Vždyť já jsem Jehova, váš Bůh. Posvětíte se a stanete se svatými, protože já jsem svatý“.
3 Mojžíšova 11:44
Co to znamená být svatým? Bible popisuje svátost jako ctnost, mravní a duchovní čistotu. Pro nás, kteří jsme pozemští, hmotní synové a dcery to znamená také udržovat čistotu tělesnou. Nebeští synové, které známe jako anděly nemají hmotné tělo a jsou bezpohlavní, proto podstata jejich čistoty je duchovního charakteru.
Tělesným znečištěním označuje svaté písmo:
Galatským 5:19 Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, 20 modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, 21 závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.
Koloským 3:5 Umrtvěte tedy své údy, které jsou na zemi: smilstvo, nečistotu, vášeň, zlou žádost a lakomství, které je modloslužbou. 6 Pro tyto věci přichází Boží hněv na syny neposlušnosti. 7 I vy jste tak kdysi jednali, když jste v nich žili. 8 Ale nyní odložte to všechno: hněv, vztek, špatnost, rouhání a nemístné řeči ze svých úst. 9 Nelžete jedni druhým, když jste svlékli toho starého člověka s jeho skutky 10 a oblékli toho nového, který se obnovuje k pravému poznání podle obrazu toho, který ho stvořil.
Když si přečteme sedmý verš Koloským, tak pochopíme, že mnozí, kteří byli později Bohem označeni jako svatí, byli kdysi nečistými, ale uskutečnili na sobě podstatné změny v tělesném i duchovním ohledu, Bůh je posvětil, a tyto posvěcené, obnovené lidi má Bůh, jako své syny a dcery. Skrze tyto syny a dcery pak vede svůj lid. (1 Kor 12:28)
Přemýšlejme o Bohu. Kde se vzal? Chápu mnohé lidi, že je pro ně myšlenka, že někdo existuje od nekonečna a bude tu do nekonečna, jako něco, co si neumíme úplně představit.
Abakuk 1:12 Nejsi odedávna, Jehovo? Můj Bože, můj Svatý, ty neumíráš.
O Bohu tedy můžeme vědět pouze to, co o sobě sám zjevil, co uznal sám za dostatečné, abychom o něm věděli. Z jeho stvoření vypozorujeme nekonečný smysl pro dokonalé, systémové, komplexní řešení. (Řím 1:20)
Bible označuje Boha jako ducha, je vyobrazen jako duchovní osoba přebývající v nepřístupném světle. (Jan 4:24) Nemůžeme ho vidět, kontrolovat, změřit. (1 Tim 6:16) Boží nebeský svět je jako vanutí větru, nevíme odkud se nebeští synové, andělé, objeví, ani kam jdou, řekl Kristus. Přesto se mezi lidmi běžně pohybují právě v onom nepřístupném světle. Jedná se o jinou, vyšší formu existence. Duch se umí objevit a vzít na sebe lidskou podobu a následně se opět vrátit do duchovního stavu. To se v dějinách popsaných v písmu stávalo běžně.
Jan 3:6 Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch. 7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. 8 Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“
Židům 1:7 O andělích je řečeno: `Jeho andělé jsou vanutí větru a jeho služebníci plápolající oheň.
Výše uvedený text apoštola Jana je zápisem, kde Kristus vysvětluje jednomu z farizeů jménem Nikodém, že ti, kteří budou přijati do nebe spolu s Kristem, budou znovunarození a dostanou duchovní tělo, podobné andělům. Jejich fyzické tělo bude nahrazeno tělem nebeským. Jen v duchovním těle je možné spatřit Boha. Pro tuto přednost musí být člověk očištěn, stát se svatým a schváleným Bohem a Kristem. (Matouš 5:8)
Bůh je svatý a nic nesvatého nemá v nebi místo. Boží svátost je lidstvu od samého počátku představována. Lidé si musí uvědomit, že to, co se stalo v zahradě Eden, kdy se lidé vzepřeli Božímu vedení a rozhodli se jít svou cestou, je špatná volba. Lidé se minuli původnímu cíli, aby žili v souladu s Bohem v podřízeném stavu a v plné důvěře, že je to právě a výhradně nekonečný Bůh, který ve své moudrosti umí vidět mnohem dál, než kdokoli z jeho stvoření a plně si zaslouží projevy úcty, uctívání a právo rozhodovat, co je pro všechno jeho stvoření nejlepší. Lidé podnícení jedním z nebeských Božích synů, který měl na zodpovědnost přinášet Boží světlo porozumění všem andělům, nedokázali počkat na Boha svého svatého Otce, aby dali najevo, že jediným správným řešením, pro námitky tohoto anděla světla Lucifera, je Boží rozhodnutí. Tím by byla dodržena láska založená na zásadách a Bůh by celou záležitost s padlým andělem urovnal, bez následků pro lidi. Lidé by žili dále ve shodě s Bohem a nic z krutých dějin, které nyní prožíváme, by neproběhlo.
V Edenu byla narušena Boží integrita založená na lásce a respektu. Do Božího systému se dostalo něco jako „vir“. Lidé se rozhodli poznat i to, co znamená význam slova ZLÉ. V Edenu byl strom poznání dobrého a zlého, bylo Bohem zakázáno, aby z něj lidé jedli. Svobodnou vůlí se rozhodli lidé jít proti Božímu právu rozhodovat o tom, co je a není pro Boží svatý systém nejlepší. Tak vznikl prvotní hřích. Hřích se dá definovat jako minutí se cíle. Adam s Evou měli jiný cíl daný Bohem. Jejich úkolem bylo zabydlet se na zemi, rozmnožit lidské pokolení, žít v souladu s Bohem, pojmenovat všechno z flory a fauny. Eden byla krásná, Bohem vybudovaná zahrada, kterou měli rozšířit po celé zemi. Lidé i zvířata se živili pouze tím, co vyrostlo v říši flory, bylo mírné podnebí, zem rodila několikrát do roka, všeho bylo dostatek. Lidé tuto zahradu ztratili. Proč to Bůh nepřešel? Protože je svatý! To, co se stalo byla urážka, poškození Boží pověsti, a to nemůže Bůh z principu přejít. Vnesli jsme do jeho světa neposlušnost. Bůh skrze svého Ducha a ve spolupráci se svým prvním nebeským synem, stvořili svět, komplexně fungující systém a komplexně vybaveným stvořením, plný barev, chutí a vůní. Zajistil všechny životně důležité koloběhy, určil důležité konstanty a přírodní zákony, díky nimž bylo zajištěno, aby se lidem dobře dařilo. Nechtěl toho po člověku mnoho, vyžadoval právo určovat, co je a není správné, lidské, spravedlivé, morální.
Hříchem si lidé vysloužili Boží nelibost. Byla narušena jeho svátost. Padlý anděl, pojmenovaný později, jako Satan (heb. Odpůrce), Ďábel (řec. Pomlouvač), se postavil proti Bohu a prohlásil, „Kůži za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má“. (Job 2:4) Satanovi se nepodařilo zlomit spravedlivého Joba, kterého mučil fyzicky nemocemi, psychologicky skrze jeho přátele, dokonce i vlastní ženou (Job 2:9). Satan chce lidi odvrátit od Boha, celý svět leží dočasně v jeho moci. (1 Jana 5:19) K Satanovi se připojili další nebeští synové, v písmu jsou označeni jako démoni. Jedná se o padlé anděly, které Bůh udržuje mimo svůj dosah. Dnes víme, že tito padlí andělé byli z nebes svrženi k zemi a nemají přístup k Bohu (Zjevení 12:9).
V nebi nesmí být nic nečisté, nesvaté, jak jsme si již řekli. Dnes probíhá již po tisíciletí boj mezi Božím a Satanovým světem. Pro lidi je to složité v tom, že duchovní svět je nekontrolovatelný, neměřitelný, a to pomáhá Satanovi vzbuzovat v lidech pochybnosti o jeho existenci. Satan vyžaduje uctívání sebe sama, tím znesvěcuje Boží jméno. V pánově modlitbě, kterou učil Kristus své následovníky je otázka Boží svátosti dána na první místo. V modlitbě říkáme „Buď posvěceno tvé jméno“… (Matouš 6:9) Z toho již vyplývá, že muselo být jméno Boha znesvěceno a že se zde bojuje o jeho znovu posvěcení. Neznamená to, že by Bůh svou svátost ztratil, je stále svatý a postavit se proti Bohu končí smrtí. Svátost Boha poskvrnil Satan a pod jeho vlivem i lidé a nyní se konají kroky k návratu a uznání svátosti v celém jeho stvoření.
Kristus prohlásil:
Matouš 12:31 Proto pravím vám, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. 32 I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.
Duch Boží pochází od Boha. Vše, co řekne Bůh je svaté. Božím Duchem byl stvořen svět, skrze Ducha dává Bůh zplnomocnění k činění zázraků. Jehošua Kristus byl pod Božím Duchem stále, skrze něj byl jeho Otec v něm přítomen a Kristus byl Božím zrcadlem směrem k lidem. Proto jít proti Duchu od Otce znamená postavit se přímo proti Bohu, proti jeho vůli, a to je u Boha vnímáno s nulovou tolerancí. Automaticky je odsouzení smrtí. V některých případech se jednalo o odsouzení, které proběhlo okamžitě v případě skutků ze zahrady Eden šlo o odsouzení smrtí platné ihned, ale samotná smrt byla s odloženou platností. Boží plán s naplněním země lidmi pokračoval dále. Mzdou hříchu je smrt, říká písmo. (Řím 6:23) V Edenu byl tento rozsudek vynesen a lidé začali umírat, ztratili právo věčnosti, které získali od Boha věčnosti. Satan byl také odsouzen, ale bylo nutné jeho plán o tom, že svede každého na zemi, prověřit časem. Celé záležitosti totiž přihlíželi nebeští synové a bylo spravedlivé ponechat proběhnout dějiny, aby se tato otázka jednou pro vždy vyřešila. Celé dějiny pak budou precedentem pro Boží obnovený svět, nebude nutné znovu procházet stejnými omyly starého světa.
Jedním z námětů Bible tedy můžeme říci je „Od ráje ztraceného, k ráji znovu obnovenému“.
(1 Korintským 15:24)
Boží svátost je důvodem, proč se v dějinách staly mnohé věci. Až pochopíme nedotknutelnost a dokonalost Boha, pochopíme všechny kroky, které byly určeny Božímu lidu při Bohoslužbách, proč musel přijít na zem vykupitel dědičného hříchu zděděného po našich prarodičích, který v sobě všichni máme. Pochopíme, že není možné být součástí náboženství, která jsou poskvrněna falešným učením, modlami, dogmaty, protože svatí jsou neposkvrnění od světa. (Zjevení 14:4; 1 Kor 2:12; Jer 8:8; Řím 16:17; Ef 4:14; 2 Tim 4:3)
Boží svátost je nedotknutelná, představuje Boží podstatu, ze které vychází všechny události dějin, kde Bůh přichází do kontaktu se svým stvořením. Lidé z dějin vyčtou, že systémový Bůh, plný lásky, spravedlnosti a předvídavosti je jako šachový velmistr, který umí myslet ne na deset tahů dopředu, ale na několik tisíc let „tahů“ dopředu. Bůh svou moudrostí převyšuje vše a zná důsledky rozhodování u živých tvorů. Člověk musí pochopit, že Boží svátost se promítá do všeho, co Bůh činí. Boží svatostánek v Izraeli, byl celý založen na probuzení úcty v lidech vůči svému stvořiteli. Přistupovat k Bohu do nejsvětější místnosti ve svatostánku mohl pouze velekněz v omezený čas a podle přísně nařízeného postupu. O tom bude jedna z následujících kapitol.
Pokračování příště.