1 kapitola – Boží svátost
2 kapitola – Stvoření
3 kapitola – Boží zákon – Oko za oko, zub za zub…
4 kapitol – Patriarchát
Patriarchát
Boží základní prvek společnosti je rodina. Matka, otec a děti tvoří základ společnosti, kde má každý rozdělené základní kompetence. Otec, hlava rodiny, je zodpovědný za duchovní a materiální stav rodiny, matka je citovým vychovatelem, oba pak správci rodiny, děti jsou podřízené rodičům. Duchovní stav rodiny a jednotlivců rozhoduje o spojení s Bohem a jeho vlivu na řízení domácnosti. Před Bohem jsou rodiče zodpovědní za své děti do jejich dospělosti. Tak je to i dnes.
Patriarcha byl obvykle nejstarší, nejzkušenější muž v rodu. Bůh rodiny podporoval, jedno z přikázání desatera, čtvrté v pořadí, nařizovalo, Ex 20:12 „Cti svého otce a svou matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Jehovah, tvůj Bůh.“ Rod tvořila nejen základní rodina z úvodu, ale také všichni pokrevně spříznění a další, kdo sdíleli společné obydlí. Patřili k nim otroci, cizí přistěhovalci, vdovy, starci a sirotci, žijící pod ochranou patriarchy. Rodiny se pak spojovaly v uskupeni několika rodin v tak zvanou čeleď, větší celek několika čeledí pak tvořil kmen se svou strukturou vedení pomocí starších, kde se rekrutovali již věhlasní vůdci. V případě Izraele tvořily základní rozdělení národa právě kmeny, kterých bylo dvanáct.
Exodus 19: 5 Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. 6 Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.“
Bohem požehnaný, vzniklý Boží lid, z Abrahamovy rodové linie, byl svatý národ, který pod vedením Mojžíše odešel z Egypta, prošel suchou nohou přes Rudé moře, putoval pustinou a nakonec po další očistě od nekajícných Izraelitů pod vedením Jozua, přešel přes řeku Jordán, opět suchou nohou, a vydal se na cestu do Bohem zaslíbené země Kanaán. Celá planeta země patří Bohu a byla to jeho svatá vůle předat zaslíbenou zemi těm, kterým to zaslíbil, a se kterými měl uzavřenou krevní smlouvu.
Obyvatelé Kanaánu, které tvořily opevněná města různých malých a větších národů, když zaslechli že padlo z moci Boha velké město Jericho, pověst mocného Izraele se rozšířila po Kanaánu velmi rychle a vzbuzovala respekt. S Jerichem je spojena nevěstka Rachab, která projevila víru v Boha a jeho mocné skutky a zachránila sebe i celou svou rodinu. Svou vírou se zapsala do dějin. (Židům 11:31; Jakub 2:25). Z výpovědi Rachab lze pochopit, že pověst Boha Jehovy byla v Jerichu známá. To mohlo obyvatele Kanaánu varovat a mohli včas toto území opustit. Některé kmeny, nebo jednotlivci to udělali a přesídlili se, jiné se nechaly pokořit. Všechny tyto události můžeme číst v knize Jozue.
V písmu je psáno, že Bůh bude shledán pravdivým, i kdyby měl být shledán každý člověk jako lhář. (Římanům 3:4) Je mnoho názorů na Boží tvrdost. Často slyším, že Bůh páchal genocidu. Problém kritiků je v tom, že odmítají vážnost a důležitost Boží svatosti. Bůh má vždy pravdu, je ztělesněním pravdy, plní své sliby, ve skutcích je ukrytá jeho svátost a nikdo z lidí před Bohem neobstojí, pokud se nepokoří. Pyšní jsou před Bohem pokořeni, pokorní jsou vyvýšeni. Satanův svět neobstojí a v případě Kanaánu byla zjevena Boží moc, aby vstoupila do dějin a nás vedla k pokoře. Lidé jsou na zemi dočasně, jako hosté na Božím území a kdo na zemi zůstane trvale bude ten, kdo pochopí a přijme Boží svátost, spolu s dalšími důležitými skutky víry.
Abraham se jednoho dne dal do rozhovoru s Bohem. Když byl vynesen soud nad Sodomou a Gomorou, pro jejich morální zkaženost, ptal se Abraham Boha, zdali by zničil město, kdyby v něm bylo 10 spravedlivých, Bůh odpověděl, že nezničil. Genesis 18:32 Nechal vyjít Lota ze Sodomy, který našel přízeň u Boha, jako jediného spravedlivého spolu s jeho rodinou a města následně zničil. Manželka Lota neuposlechla Boží příkaz, ať se neotáčí za zanechaným majetkem a po otočení zpět se proměnila v solný sloup. Lot pak zůstal spolu se svými dcerami v malém městě Sóar. Jako spravedliví byli Bohem přijati ze Sodomy pouze Lot s manželkou a jejich dvě dcery. Svou roli zde sehrálo také Lotovo spojení s Abrahamovou rodinou. Bylo jich méně než deset a Bůh tak nechal města zničit a jednotlivce nechal vyvést. Tak vážně je potřeba brát Boží slova, jsou svatá a porušení příkazu, v případě manželky Lota, která se ohlédla, nezůstane nikdy bez postihu. Z přístupu Boha ke spravedlivému Lotovi vidíme, že Bůh hledá spravedlivé a záleží mu na nich. V tomto duchu je potřeba chápat i přístup Boha ke kmenům, které se dostaly pod Boží trest. Kmeny a národy, které byly ovládány satanem, uctívaly falešná božstva, obětovaly modlám dokonce vlastní děti, zvrácenost a duchovní pokřivenost šla přímo proti Bohu. Bůh modlářství, nemravnost a zvrácenosti všeho druhu trestal i u svého lidu. Vždy dbal o to, aby zůstal jeho lid čistý a nepároval se s okolními národy. Deuteronomium 17 kap. (5 Mojžíšova)
Deuteronomium 18: 9 Až přijdeš do země, kterou ti Jehova, tvůj Bůh, dává, neuč se jednat podle ohavností oněch pohanských národů. 10 Ať se u tebe nenajde ten, kdo by provedl svého syna či svou dceru ohněm, věštec přinášející věštby, hadač ani ten, kdo vykládá znamení, ani čaroděj 11 ani zaklínač ani ten, kdo se doptává ducha zemřelého, ani věštec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. 12 Vždyť každý, kdo dělá takové věci, je ohavností pro Jehovu. Kvůli těmto ohavnostem je před tebou Jehova, tvůj Bůh, vyhání. 13 Buď bezúhonný vůči Jehovovi, svému Bohu. 14 Ano, tyto národy, které obsadíš, poslouchají hadače a věštce. Ale co se tebe týče, tobě to Jehova, tvůj Bůh, nedovolil.
Vzhledem k Božímu vlastnictví země se všemi jeho krásami má Bůh právo určovat za jakých podmínek bude na zemi existovat vzájemné soužití všech rodin země. Bůh ví, co potřebujeme a toto Boží právo na určování pravidel, bylo v Edenu narušeno. Po celou dobu existence člověka má Bůh tato pravidla, dokonce ještě před samotným stvořením je plně stanovil, a člověk vlastním poznáním a zkušenostmi musí k potřebě těchto Božích nastavení sám dospět. Boží pravda bude zjevena, nedokonalost člověka obnažena. Není ani možné, aby to bylo jinak, protože celé lidské dějiny ukazují, jak jsme se ocitli ve tmě, v nerovnovážném stavu, který byl způsoben odklonem od svaté, dokonalé Boží vůle.
Bůh má k člověku kladný vztah a přeje si, aby nebyl nikdo zahuben, ale aby lidé dospěli k pokání a obrácení.
2 Petrův 3:9 Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.
Před potopou
Před potopou špatnost člověka dozrála tak daleko, že andělé, kteří byli v odporu proti Bohu brali na sebe lidskou podobu a měli poměr s ženami, které se jim líbily. Zatoužili zažít lidské pocity, nebýt jen bezpohlavními nebeskými tvory, podřízenými Bohu. Děti, které vzešly z tohoto spojení byly známé jako Nefilim, kříženci s násilnou povahou. Tato vzpoura vyvrcholila v celosvětovou potopu, kdy byl každý na zemi nemorální, špatný a Bůh chvíli zalitoval, že stvořil člověka. (Genesis 6 kapitola) Objevil se jediný člověk jménem Noe, který se stal naším patriarchou, praotcem a z jeho rodu vzešlo další lidské pokolení skrze jeho tři syny, Sema, Chama a Jafeta a jejich manželek. Stavba archy trvala několik desetiletí, Bůh Noemovi řekl: „Vejdi ty a celá tvá rodina do archy, neboť jsem viděl, že v této generaci jsi přede mnou spravedlivý jen ty„. Na konci věků bude probíhat výběr spravedlivých podle Božích pravidel. Bůh takové lidi vyhledává.
Matouš 24:37 Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé: 38 Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, 39 a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka.
Příchod Krista na konci věků, bude v době, kdy bude probíhat běžný život. Ti, kdo spějí k záchraně budou jako Noe s rodinou přijati a odděleni duchovně od zbytku světa. Způsobem jak pak přišla voda potopy, stejně nenadálý a rychlý bude i příchod Božího syna.
Je důležité pochopit, že existuje nějaká hierarchie moci a zodpovědnosti.
V případě Božího uspořádání je na vrcholu samotný svatý Bůh Jehovah, který má v podřízenosti nebeské syny anděly. Na zem Bůh posadil člověka, dal mu moc nad stvořenými věcmi, faunou a florou a určil základní jednotku společnosti rodinu. V rodině rozdělil kompetence. Postupem času vznikaly rodinné klany, rody, které se různě spojovaly a utvářely větší celky zvané čeleď a kmen. V každém uspořádání byla zodpovědná hlava. Bůh postupem času měl své ctitele a přes patriarchy dal moc vzniknout svému vyvolenému národu Izraeli. Pro Izrael určil všechny povinnosti, od duchovních až po běžné životní situace. Izrael se odlišoval od všech okolních národů svou čistotou, uctíváním a dokud byli Izraelité Bohu věrní, zůstával Bůh s nimi a velmi svému lidu žehnal a podporoval je ve všem.
Nejslavnější a nejbohatší období zažil Izrael v době krále Davida a jeho syna Šalomouna. Když Boží lid nenaslouchal svému Bohu, přicházel trest, vyhnanství, zboření chrámu. Bůh byl vždy důsledný a se svou svatostí nenechal nikdy vláčet, ani lidem, který si vyvolil.
Okolní, mimo izraelské kmeny a jejich vůdci, měli své okultní tradice a duchovní temnotu. Mnohé národy byly vyloženě v odporu proti Bohu, uctívali Baala (Satana), obětovali živé lidské oběti, běžně i vlastní děti. Satan se snažil všemožně získat nad Bohem převahu a manipuloval s lidskou společností. Rody se propadaly do závislostí na okultismu, jejich morálka byla zcela rozpadlá. Bůh proto nejednal s těmito odpůrci všeho, co je svaté v rukavičkách.
Izraelský národ měl Bohem stanovená pravidla dědictví majetku. Bůh stanovil pravidlo prvorozených a prvorozenectví se prolíná celým písmem. Prvorozený byl dědicem majetku a přebíral za rodinu, či kmen zodpovědnost. Právo prvorozeného můžeme v písmu vidět od počátku věků. Prvorozenectví se týkalo vždy mužů a stalo se inspirací v rodinách, rodech, královstvích i zemích do dnes. Vyplývá to z Božího uspořádání a Bůh toto právo prvorozeného podporuje, sám je svým způsobem nejstarším patriarchou a jeho syn dědicem. Dědictví souvisí s Adamem, Kristem a právem, které v čase přešlo z Božího lidu Izraele na duchovní svatý Izrael v době po Kristu.
Smlouva s Bohem
Některé kroky Boha, se můžou zdát na první pohled, obtížně pochopitelné. Mezi takové kroky patří smlouva s Bohem uzavřená prostřednictvím krve člověka.
Bůh uzavírá smlouvy prostřednictvím krve, protože krev je symbolem života. Krví se také očišťujeme před Bohem. V obětním systému Božího lidu se krví kropila slitovnice truhly smlouvy a další místa a předměty, kdy velekněz použil krev prvorozeného, bezvadného berana a pokropením očišťoval jak předměty, tak od hříchu usmiřoval s Bohem Boží lid. Toto opatření připravovalo Židy na nutnost prolití krve Božího beránka, Krista.
1 Janův 1:7 Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Jehošuy, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.
Z tohoto opatření pochopíme, že Boží svatost je tak nedotknutelná a silná, že usmíření s Bohem stojí hříšné lidi nutnost vlastního úsilí a obětí. Bůh s patriarchou Abramem, kterého přejmenoval na Abrahama, uzavřel krevní smlouvu, kdy všichni z jeho rodiny a lidu museli být obřezaní. Takto byla uzavřena krevní smlouva, která pak přešla na Boží lid, který z Abrahamova rodu vzešel. Bůh odměnil Abrahamovu věrnost a dal mu slib, že jeho rodinu a lid rozmnoží a z jeho rodové linie přijde předpovězený mesiáš. (Jan 8:56-58) Co je velmi zajímavé je Bohem stanovený zákon, kdy měla být obřízka u dětí provedena. Byl stanoven osmý den po narození, kdy srážlivost krve je na svém vrcholu a rána se rychle hojí. Přečtěme si celý příběh:
Genesis 17:1 Když bylo Abramovi devadesát devět let, ukázal se mu Jehovah a řekl mu: Já jsem Bůh Všemohoucí. Choď přede mnou a buď bezúhonný. 2 Ustanovím svou smlouvu mezi sebou a tebou a převelice tě rozmnožím. 3 Tu Abram padl na tvář a Bůh s ním dále mluvil: 4 Pokud jde o mne, pohleď, zde je moje smlouva s tebou. Staneš se otcem množství národů. 5 Tvé jméno již nebude Abram, ale tvé jméno bude Abraham, protože jsem tě učinil otcem množství národů. 6 Převelice tě rozplodím a učiním z tebe národy, i králové z tebe vyjdou. 7 Ustanovím svou smlouvu mezi sebou a tebou a tvým potomstvem po tobě z generace na generaci za smlouvu věčnou, abych byl Bohem tvým i tvého potomstva po tobě. 8 A tobě a tvému potomstvu po tobě dám zemi, kde jsi hostem, celou Kenaanskou zemi, do věčného vlastnictví. A budu jejich Bohem. 9 A Bůh řekl Abrahamovi: A ty zachovávej mou smlouvu, ty i tvé potomstvo po tobě z generace na generaci. 10 Toto je má smlouva mezi mnou a vámi a tvým potomstvem po tobě, kterou budete zachovávat: Každý mužského pohlaví mezi vámi musí být obřezán. 11 Obřežte si maso své předkožky a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. 12 Po všechny vaše generace bude ve věku osmi dnů mezi vámi obřezán každý mužského pohlaví, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva. 13 Musí být obřezán zrozený ve tvém domě stejně jako koupený za tvé stříbro a znamení mé smlouvy na vašem těle bude znamením věčné smlouvy. 14 Neobřezaný mužského pohlaví, který nedá obřezat maso své předkožky, takový člověk bude ze svého lidu vyhlazen. Porušil mou smlouvu.
Skutky apoštolské 7:8 Bůh uzavřel s Abrahamem smlouvu, jejímž znamením se stala obřízka. Když se podle Božího slibu Abrahamovi narodil Izák, osmého dne jej obřezal. Právě tak obřezal Izák Jákoba a Jákob svých dvanáct synů.
Obřízka byla prováděna po generace, od patriarchů, až po Krista. Když se Izraelité dostali po čtyřiceti letech z pustiny do zaslíbené země, dal Bůh pokyn, aby se nechali muži podruhé obřezat. Důvodem bylo, že děti, které se narodily v pustině, nebyly obřezané. Nová generace Izraelitů musela vstoupit opět ve smluvní vztah s Bohem, prostřednictvím krve. (Jozue 5 kapitola)
Obřízka byla zrušena až obětí Krista. Kristovi následovníci vstupují do vztahu s Bohem na základě prolité krve Krista, tím, že projevují v Krista víru, jako Božího beránka, obětovaného jednou pro vždy za všechen lid. Další krevní smlouvu uzavřel Kristus se svými následovníky apoštoly a učedníky.
1 Korintským 11:24 vzdal díky, rozlomil jej a řekl: ‚Vezměte, jezte. Toto je mé tělo, které se za vás láme. Toto čiňte na mou památku.‘ 25 Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: ‚Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.‘
K uzavření této smlouvy již nebylo potřeba zvířecí krve, krev nahradilo jedno-druhové, suché, červené víno. Opět zde dodržujeme čistotu symbolu. Při této události se přijímá také Kristovo tělo v podobě nekvašeného chleba, symbolizující obětované Kristovo tělo. Chléb je nekvašený, bez jakýchkoliv přísad, vyrobený z pšenice, vody, trochy soli, a to je vše. Opět je zde důraz na čistotu, žádný kvas (droždí). Kvas je v písmu vždy znázorněn jako negativní přísada, v písmu najdeme výraz „kvas farizeů“, kdy se například poukazuje na nedodržování Božího zákona tím, že se k zákonu přidávají přílepky (nařízení), které Bůh nikdy do zákona nenechal zapsat. O významu Pánovy večeře se můžeme dozvědět více v tomto odkaze ZDE.
Bohu na čistotě uctívání velmi záleží. I použité symboly musí představovat čistotu, protože Bůh je svatý. Krevní smlouvy, byly podmínkou určenou Bohem. Měly vézt k pochopení vážnosti tohoto smluvního vztahu. Boží lid se od všech okolních národů odlišoval, a to ve všem. Uctívání jednoho Boha, což bylo tehdy neobvyklé, spojené s dodržováním přesně specifikovaných pravidel a zákonů, vedly k velkému požehnání, pokud je Boží lid plnil.
Shrnutí
V této kapitole jsme mohli porozumět, že Bůh Jehovah určil rodinu, jako základní kámen společnosti. V patriarchální době vznikaly rodinné klany, které se rozrostly do větších svazků známé jako čeleď a několik čeledí tvořilo kmen. Izraelský národ se díky patriarchy Jakoba (přejmenován Bohem na Izrael) a jeho synům skládal z dvanáct kmenů. Již s Abrahamem vstoupil Bůh v první smluvní vztah prostřednictvím krve. Smlouvy prostřednictvím krve zavedl Bůh a mají nás vést k zodpovědnosti. Kristova prolitá krev nás očišťuje od hříchů. Jehošua zavedl smluvní vztah s Bohem, prostřednictvím sebe, skrze symboly krve a svého těla v podobě vína a nekvašeného chleba. Tyto symboly by měl přijmout každý následovník Krista.
Patriarchát přinesl do Božího lidu prvek prvorozenectví a dědičného práva. Toto dědictví je přenosné a bylo uplatněno i na Boží svatý lid, kdy tělesný Izrael po usmrcení Krista o své dědictví přišel, a to přešlo na duchovní Izrael. Vyvolení svatí, duchovní Izraelité budou tvořit v nebi vládu s Kristem.
Boží svátost je zákonem vesmírného významu. S Bohem se o svátosti nediskutuje a této svátosti je vše podřízeno. Bůh je spravedlivým a je nutné pro člověka, aby tuto spravedlnost pochopil a přijal jako základní pilíř své víry.
Pokračování…