Rozbor biblického textu Šalomounovy Písně, písní, tak jak mi to zjevil nebeský Otec skrze vidění, které mi nebeský Otec dal v říjnu 2022

Spread the love

V tom vidění jsem viděl toto:

„Byla to velká slavnost, kde má budoucí žena byla oděna do svatebních šatů, ale nebyla to svatba, byly to zásnuby, kde celá rodina mé budoucí manželky i s jejími přáteli, mne přijala jako budoucího ženicha. V tom mi bylo oznámeno hlasem jenž vycházel z nebe: „Toto co vidíš, to se bude dít od 15.3. do 19.3. . A bude to za šest měsíců!„.

Zarazil jsem se, protože má svatba s mou první ženou proběhla 14.3.1987. Radoval jsem se, protože jsem si myslel, že se to vše týká mne samotného a mé budoucí manželky, se kterou jsem vstoupil před nebeským Otcem do manželství 23.11.2022. Protože vše začíná až o den později, než jak se odehrálo vše v roce 1987, tím mi bylo dáno najevo, že to co vidím, není skutečná svatba, ale že tomu mám rozumět, že se jedná o zásnuby. Že se jedná o duchovní záležitost, která v tom čase proběhne.

Zarazilo mne, že to má trvat 5 dní. Dnes je to z porozumění čísel jasné, že se splnilo toto:

Tehdy ti, kteří mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kteří mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kteří myslí na jeho jméno. A jistě se stanou mými, řekl Jehova vojsk, v den, kdy vytvořím zvláštní majetek. A chci jim projevit soucit, právě jako muž projevuje soucit svému synovi, který mu slouží. A jistě opět uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a ničemným, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu nesloužil.“ (Malachiáš 3:16-18)

Když jsem se probudil, začal jsem počítat a zjistil jsem, že to není 6 měsíců, ale 5. Opět jsem nerozuměl, proč šest. Z významu čísla, je to patrné, že vše se týká nedokonalých lidí, neobráceného člověka, aby porozuměl, že nebeský Otec dělá tento rozdíl. Ač jsem se dotazoval, jak mám tomuto rozumět, jen jsem dostával ujištění, že mám plně důvěřovat tomu, co jsem viděl. Proto jsem toto oznámil nejenom své budoucí ženě, ale dvěma svědkům, aby ve svůj čas potvrdili, že jsem jim o vidění řekl.

Když 3.12. byla má manželka, kterou mi nebeský Otec dal za ženu 23.11. odvedena zpět do léčebny, protože nad ní zvítězil 24.11. po celodenním zápase démon, aby ji úplně ovládl, pořád jsem myslel na to, že bude toho 15.3. uvolněna. Pořád jsem neobdržel plné porozumění. Jak se blížilo datum naplnění viděného, dostal jsem zprávu, že se zbavuje telefonu, který jsem jí pořídil, aby mohla komunikovat s těmi, se kterými komunikovat potřebovala. Že má nový telefon a že se mnou nechce už nikdy mluvit. Věděl jsem, že se mnou nějaký čas komunikovat nebude, to mi bylo ukázáno v jiném vidění. Přesto se párkrát sama ozvala.

Když se to stalo, démon v ní po mne chtěl, abych provedl jím vedený rituál, což jsem odmítl, protože na rozdíl od těch, s kým byla v častém kontaktu, jsem věděl, kdo skrze ní se mnou i s nimi komunikuje. Tehdy mi duch začal připomínat, že se blíží datum 15.3.. Opět jsem se začal dotazovat nebeského Otce na porozumění. Začal mi skrze jednu sestru, skrze naše rozhovory, ukazovat skutečné porozumění, co je tím datem myšleno. Na konec mne 14.3. zavedl do Písně písní, abych si uvědomil, co tím viděním nebeský Otec myslel.

Mám obrovskou radost, protože mi nebeský Otec celou dobu, během těch pěti dní ukazoval v mnoha rozhovorech, jak to období prožívají bratři a sestry, ty projevy Otcova ducha. Dokonce mi jeden bratr začal popisovat jak jej Otec vede a jak mu dává porozumění a já si myslel, že už si rozbor přečetl. Ale ne, dostal se k němu až někdy 21.3..

Také jsem obdržel informaci ze dvou zdrojů, že si dva bratři 15.3. o mě psali a ten jeden už mne nenazývá bratrem, protože se toto naučil v domě SJ, ale ten jiný byl zase z domu ADS. Protože máme odpouštět až 77x, rád jim odpouštím jejich nerozumná slova. Přesně to koresponduje s výkladem, který si můžeme číst při rozboru Šalomounovy písně.

Co jsem měl pochopit tím oznámením o šesti měsících? Že uvolnění ze Satanových pout démony svázaných, proběhne do konce dubna. Už jsem o tom psal v jiném článku, že to jsou ti, jenž přichází na vinici na poslední hodinu, jak to vysvětluje v jednom podobenství samotný Pán Jehošua (Matouš 20:1-14).

Doplněno 6.5.2023 (Poslední den dubna, kdy se nenaplnilo toto mé porozumění, jsem byl veden k tomu, abych se zamyslel proč. Pak mi bylo ukázáno, že po šesti měsících mne Otec očistí tím, že předložím určitá porozumění, na kterých se prokáže, že to co jsem odhaloval bylo vedeno Jeho duchem. Že když něco vnímám a je mi to ukazováno, jako duchovní porozumění vzhledem zásnubám, takže toto se projeví pro konkrétní pozorovatele až o měsíc později, což se i stalo. Opět je to pro mne o vytrvalosti a plné důvěře, že to propuštění skutečně přijde, ale až jej sám nebeský Otec vykoná a ve svůj stanovený čas. Musím mu tedy plně důvěřovat, že i kdyby se vidění opozdilo, bylo pravé a jeho naplnění rychle supí ke konci, ač ten přesný čas neznám.
Vidění je totiž ještě na ustanovený čas a stále supí ke konci a nepoví lež. I kdyby se zdrželo, stále je očekávej; zcela jistě se totiž splní. Neopozdí se.“ (Habakuk 2:3))

Mám tedy sloučit všech pět článků do jediného, aby byl rychle dohledatelný. Že byly dány k dispozici v těch dnech, to lze dohledat v archivu hlavní stránky.

Píseň písní, je to jenom příběh se silným erotickým nábojem, nebo je to velmi utajené proroctví pro rok dobré vůle od našeho nebeského Otce?

Píseň písní

Než si na tuto otázku odpovíme, musíme porozumět a to je mléko moudrosti, proč musel na zem přijít ten, kdo byl prvním stvořením, nejstarší (arch) anděl Michael (Kdo je jako Bůh? Doslovně: KDO MÁ PODOBNOU AUTORITU?). Plevel toto bytostně nesnáší a nemůže takovou myšlenku přijmout. Proč? Netouží ve svém srdci porozumět AGAPE, Lásce založené na Právu a Spravedlnosti. Když se naplní Právo, pak může být projeveno MILOSRDENSTVÍ. Proto čteme u Jakuba toto:

„Kdo totiž nekoná milosrdenství, bude souzen bez milosrdenství. Milosrdenství vítězoslavně jásá nad soudem.“ (Jakub 2:13)

„Ale moudrost shora je především cudná, pak pokojná, rozumná, připravená uposlechnout, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nedělá stranické rozdíly, není pokrytecká.“ (Jakub 3:17)

Než aby plevel (těch 5 nerozumných družiček z podobenství o deseti pannách [družičkách] z Matouše 25:1-13) prozkoumal s moudrostí a porozuměním všechny texty, které jasně odhalují kým Pán Jehošua byl před příchodem na zem, že samotné Zjevení o něm vydává toto svědectví, budou se panny raději přít, mluvit sprostě, nadávat těm, kdo toto porozumění mají. Tu se opět dostáváme k tomu, co nebeský Otec, JeHoVaH (Jehova), TEN S NEJVYŠŠÍ AUTORITOU, tak nenávidí, jak jsme si to rozebírali zde.

Jak tento spor nebeský Otec ukončí? Odpověď je opět skrze podobenství v Matouši:

„Ale král se rozzlobil a poslal svá vojska a zahubil ty vrahy a spálil jejich město.“ (Matouš 22:7)

Jaké město? VELKÝ BABYLON. Právo a Spravedlnost nebeského Otce je založena na ZÁSADÁCH, na jednání, které se nikdy z jeho strany NEMĚNÍ!!! Je to víc než Zákon. Žádný pokřivený paragrad §. Pokud tomuto neporozumíme, nejsme hodni následovat samotného Pána Jehošuu Pomazaného. Čím byl pomazán? Otcovým duchem, skrze jeho moudrost a skrze jeho vyučení.

Rozzlobil se Král? Tak o čem je šestá trubka hněvu v 9. kapitole Zjevení 13 až 21 verši? O čem je miska hněvu a zároveň třetí běda ze Zjevení 16:4-6? Je to o nějaké dobré vůli? Nebo už došla nebeskému Otci trpělivost? Kdy to plevel pochopí? Až začne sám hořet. Od 16.1.2022 se se křičí: „PÁN JE ZDE, ŽENICH JE TADY!!!“. Kdo to oznamuje? Jen ti, kdo vidí duchovníma očima. Ostatní říkají: „Ne, ještě není Velké soužení, ještě sedm let.“. Jiní, pod učením Jezábel, kdy se staly jejími dětmi vyučují: „Zjevení se už naplnilo!“ a jiní dokonce říkají: „Nový zákon je lež a my žádného vykupitele nepotřebujeme.“.

Pravé duchovní mléko, kterým byly syceni, se jim stalo jakoby zkaženým mlékem a jako ta mimina, přešla na náhražky typu duchovní feminar a duchovní sunar, protože jim to tak chutná, když mamka Jezábel tu náhražku správně osladí svým rafinovaným cukrem, lží a polopravd.

Nebeský Otec jedná Spravedlivě. Vždy, až se prokáží skutky tohoto plevele a dětí Jezábel. Proto ulehly tyto děti na lůžko nemocných, duchovně nemocných. Kdo je uzdraví? Pýcha a pocity, vidění, které jim Satan dal? Nebo to, co čteme ve Zjevení:

„A andělovi sboru v Laodiceji piš: To říká Amen, věrný a pravý svědek, počátek Božího stvoření: Znám tvé skutky, že nejsi ani studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký. A tak, protože jsi vlažný, a ani horký ani studený, vyvrhnu tě ze svých úst. 17) Protože říkáš: Jsem bohatý a získal jsem bohatství a vůbec nic nepotřebuji, ale nevíš, že jsi bídný a politováníhodný a chudý a slepý a nahý,  18) radím ti, aby sis ode mne koupil zlato přečištěné ohněm, abys zbohatl, a bílé svrchní oděvy, aby ses oblékl a aby nevyšla najevo hanba tvé nahoty, a oční mast, kterou by sis vetřel do očí, abys viděl. 19) Všechny, k nimž mám náklonnost, kárám a ukázňuji. Proto buď horlivý a čiň pokání.“ (Zjevení 3:14-19)

Proč jsem vám vyznačil ty verše? Přemýšlejme s porozuměním. Kdo je ten anděl? Je to doslovně posel, nebo také nositel zprávy, jinak též mluvčí, protože to je skutečný význam slova anděl. Je zde promlouváno k člověku. Ke každému jednotlivci. Takže žádná bytost s křídly, ale k mluvčím Dobré zprávy. Jak plevel oznamuje Dobrou zprávu? Tak, že druhé pomlouvá, hádá se s nimi, přijímá jiné mléko a oznamuje jinou Dobrou zprávu, než tu, kterou oznámili apoštolové. A pod čím se ocitají?

„Kéž máte nezaslouženou laskavost a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Jehošuy Krista. Dal sám sebe za naše hříchy, aby nás osvobodil z nynějšího ničemného systému věcí podle vůle našeho Boha a Otce, jemuž buď sláva po celou věčnost. Amen. Podivuji se, že se tak rychle vzdalujete od Toho, kdo vás povolal Kristovou nezaslouženou laskavostí, k jinému druhu dobré zprávy. Ale ta jiná není; pouze tu jsou jistí lidé, kteří vám působí těžkosti a chtějí překroutit dobrou zprávu o Kristu. I kdybychom však my nebo anděl z nebe vám snad oznamovali jako dobrou zprávu něco nad to, co jsme vám oznámili jako dobrou zprávu, ať je proklet. Jak jsme výše řekli, nyní také říkám znovu: Kdokoli vám oznamuje jako dobrou zprávu něco nad to, co jste přijali, ať je proklet.“ (Galaťanům 1:3-9)

Ano, jsou pod prokletím. A je to spravedlivé, protože takový člověk překrucuje to, k čemu byl NEZASLOUŽENOU LASKAVOSTÍ povolán. Proto plevel musí ukázat své skutky plevele, aby byl spálen.

A nyní tedy přistupme k tomu, proč musel přijít na Zem ten, v němž je ukryto Otcovo jméno. Nejprve to čteme zde:

„Hle, posílám před tebou anděla, aby tě opatroval na cestě a přivedl tě na místo, které jsem připravil.  Dávej na sebe kvůli němu pozor a poslouchej jeho hlas. Nechovej se vůči němu vzpurně, neboť nepromine váš přestupek, protože mé jméno je v něm. Jestliže však budeš přesně poslouchat jeho hlas a opravdu dělat všechno, co budu mluvit, pak jistě budu nepřátelský vůči tvým nepřátelům a budu týrat ty, kteří týrají tebe.“ (Exodus / 2.Mojžíšova 23:20-22)

Jaké jméno že je v tom andělovi, v tom nositeli Dobré zprávy? JeHoVaH (Jehova). A jaké jméno má Král, králů a Pán pánů? JeHoVaH Zachraňuje = Jehošua. Od čeho nás zachraňuje? Od dědičného hříchu. Co tento dědičný hřích způsobuje? Minutí se cíle. Jakého cíle? VĚČNÉHO ŽIVOTA.

„Pohání nás totiž láska, kterou má Kristus, protože jsme usoudili, že jeden člověk zemřel za všechny; tak tedy všichni zemřeli; a zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, již nežili pro sebe, ale pro toho, kdo za ně zemřel a byl vzbuzen.“ (2. Korinťanům 5:14,15)

Co vysvětluje Pavel? Že existuje Láska, kterou nesmíme ztratit, jinak z pravého duchovního mléka přejdeme na duchovní sunar. A co nám vytýká a před čím varuje Pán Jehošua?

„Andělovi sboru v Efezu piš: To říká ten, jenž drží ve své pravici sedm hvězd, ten, který se prochází uprostřed sedmi zlatých svícnů: Znám tvé skutky a tvou namáhavou práci a vytrvalost, a že nemůžeš snést špatné lidi a že zkoušíš ty, kteří říkají, že jsou apoštolové, ale nejsou, a zjistil jsi, že jsou lháři. Projevuješ také vytrvalost a vydržel jsi kvůli mému jménu a neumdlel jsi. Zazlívám ti však, že jsi opustil lásku, kterou jsi měl zprvu. 5) Proto si vzpomeň, od čeho jsi odpadl, a čiň pokání a konej dřívější skutky. Jestliže to neučiníš, přijdu k tobě a chci odstranit tvůj svícen z jeho místa, pokud nebudeš činit pokání.“ (Zjevení 2:1-6)

Takže od čeho plevel a děti Jezábel odpadly? Od Lásky AGAPE, založené na Právu a Spravedlnosti. Co je symbol dokonalých sedmi svícnů? Je to dokonalé porozumění pro mlékoproč musel Pán Jehošua přijít a dát nám svůj věčný život. Jak mne bolí, jak někteří, které jsem sám hodiny poučoval a vysvětloval jsem jim, kam se mají podívat, když slyším, jak se stávají dětmi Jezábel a uléhají na lůžka duchovně nemocných. Proč se jim to stalo?

„Přesto opravdu máš to, že nenávidíš skutky Mikulášovy sekty, které nenávidím i já. Kdo má ucho, ať slyší, co duch říká sborům: Tomu, kdo zvítězí, chci dopřát, aby jedl ze stromu života, který je v Božím ráji.“ (Zjevení 2:6,7)

Doteď tleskají tyto děti, když odhaluji Chabad, to dávají lajky, protože právě touto cestou přišli k první Lásce, ale ve svých srdcích si tyto děti začaly myslet, že na ně Satan nemůže, že ony jsou moudřejší než ten, kdo jim ukazoval směr, aby Otcovu Lásku nalezly. Vůbec je nenapadá, že je Satan svou lstí přivedl pod prokletí, které už začíná být naplňováno.

Takové děti nerozeznají člověka, ve kterém je démon a který promlouvá lidským hlasem, aby jim potvrdil Satanovy sny. Není zítra 15.3.? Pokud ano, pak proste, abyste viděli duchovníma očima a čiňte pokání, protože oheň je zapálen. Modlil jsem se za vás právě proto, že nenávidíte Mikulášovu sektu tak jako já, abyste vy, duchovní děti viděly, abyste neutrpěly škodu,

Není psáno, že pokud je někdo naroubován na přirozený olivovník, že z něj nemůže být vylomen?

„Je-li dále část vzatá jako první ovoce svatá, je i celek; a je-li kořen svatý, jsou i ratolesti. Jestliže však některé z ratolestí byly vylomeny, ale ty, ačkoli jsi planou olivou, jsi byl mezi ně naroubován a stal ses podílníkem na tučném kořenu olivy, nejásej nad ratolestmi. Jestliže však nad nimi jásáš, nejsi to ty, kdo nese kořen, ale kořen nese tebe. Řekneš tedy: Ratolesti byly vylomeny, abych já byl naroubován. Správně! Byly vylomeny pro svůj nedostatek víry, ale ty stojíš vírou. Přestaň s povýšenými myšlenkami, ale měj bázeň. Jestliže totiž Bůh neušetřil přirozené ratolesti, neušetří ani tebe. Viz proto Boží laskavost a přísnost. Vůči těm, kteří padli, je přísnost, ale vůči tobě je Boží laskavost, za předpokladu, že zůstaneš v jeho laskavosti; jinak budeš odťat i ty. Také oni, jestliže nezůstanou ve svém nedostatku víry, budou naroubováni; Bůh je totiž schopen opět je naroubovat. Jestliže jsi totiž ty byl vyťat z olivovníku, který je od přirozenosti planý, a byl jsi proti přirozenosti naroubován na zahradní olivovník, oč spíše budou ti, kteří jsou přirození, naroubováni na svůj vlastní olivovník! Nechci totiž, abyste vy, bratři, byli v nevědomosti o tomto posvátném tajemství, a tak nebyli rozvážní ve svých vlastních očích: že u Izraele částečně nastalo otupení vnímavosti, dokud nevejde plný počet lidí z národů, a tímto způsobem bude celý Izrael zachráněn. Právě jak je napsáno: Osvoboditel vyjde ze Sionu a odvrátí bezbožné zvyklosti od Jákoba.“ (Římanům 11:16-26)

Kdybyste jen děti rozuměly správně této celé 11. kapitole do Říma, co je to to posvátné tajemství. Jaká je zvyklost Jákoba? Nedostatek víry. Proč? Protože hledá vlastní porozumění pro Právo a Spravedlnost, tedy pro porozumění Otcově Lásce založené na zásadách. A proč je nechal nebeský Otec vylomit, ty se zvyklostí Jákoba? Proto, aby naplnili Proroctví. Nepůjdou nahoru jako ti, kteří se stanou jednou holí jednoho pastýře, ale teprve až po vzkříšení olivovníků mnozí z Chabadu pochopí, prohlédnou svou zvyklost a opustí ji, aby sloužili jako první ovoce ve Velkém Zástupu.

Proto jsme varováni jejich příkladem z minulosti, že když opustíme první Lásku, která je založena na Kristově výkupní oběti, tak nás nebeský Otec vylomí ze zahradního olivovníku, protože v nás není kořen, kterým je Kristus. A co říká Kristus o těch, kteří nemají kořen?

„Vyšel rozsévač, aby rozséval semeno. Když rozséval, některé padlo podél cesty a bylo pošlapáno a sezobali je nebeští ptáci.“ (Lukáš 8:5)

O jakém čase se tu mluví duchovní děti? Čas Konce (8). Rozdělení (5).

„Odpověděl a řekl: Rozsévač znamenitého semene je Syn člověka;“ (Matouš 13:37)

O jaké půdě se tady mluví duchovní děti? Vše je zasazeno do půdy (13), která patří Satanovi. Bude se to týkat celého světa lidí (3+7=10). Bude to Pravda (3×7=21), dokonalá Pravda v tom čase, protože když semeno zakoření, stane se součástí duchovní rodiny (21 obráceno /zakořenění/ na 12), což je PRAVDA (1×2=2 a 1+2=3).

Potvrzuje to Jehošua?

„pole je svět; znamenité semeno, to jsou synové království, ale plevel jsou synové toho ničemného a nepřítel, který je zasel, je Ďábel. Žeň je závěr systému věcí a ženci jsou andělé.“ (Matouš 13:38,39)

Kdo zasévá svár a nenávist? Satanovo a démonské působení. Sny, pocity, všechny myšlenky, které mají rozdělit a zničit Agape. Pokud sadař roubuje něco znamenitého, aby se z toho stalo znamenité ovoce, musí počkat nějakou chvíli, než roubovaná ratolest jakoby zakoření, stane se jedním výhonkem. To nějaký čas trvá. Co celý proces ovlivňuje? Přírodní vlivy počasí. Pokud jsou nepříznivé, štěp se neujme. Kdo vytváří duchovní počasí? Satan, démoni, kteří působí chlad, prudký déšť, vítr, vše, co brání, aby se štěp ujal a stal se jakoby jednou holí v ruce jednoho pastýře. Kdo tedy pase takovou nespojenou ratolest, která nemá kořen? Pastýř Satan. Co přirozeně začne taková ratolest dělat? Začne mu naslouchat a myslet si, že to ona je kořenem, který si Otec vybral.

A jak zmate nezakořeněnou ratolest? Začne jí plnit různá přání, její představy o tom, jak funguje Otcovo vedení. Co přirozeně takto podvedená ratolest udělá? Začne se hádat, začne toho, skrze něhož byla přiváděna k olivovníku, nejprve lehce hanět. Pak si vše nechá potvrdit člověkem, kterého ovládá démon, pak začne druhé varovat, pozor na ducha toho, kdo mne přiváděl k Otci a pak se dosadí za učitele. Když Satan vše završí, zapomenou na tu nejdůležitější Lásku, která jim dovolila uvěřit, že vůbec nějaký nebeský Otec existuje, který měl touhu je sám vyučit.

Ale to bez této Lásky nejde. Proč? Protože když zavrhnou samotného Jehošuu, v jehož jménu musíme prosit, když zavrhnou jeho úlohu vzoru a toho všeho, co je v takzvaném Novém zákonu zapsáno, tak už jsou jen a jen nástrojem Satana a stanou se jeho semenem. Proč to je? Pro nedostatek víry (důvěry). Ten způsobí, že se dostanou pod prokletí, stejně jako se tam dostala odpadlá Juda a Jákobovi potomci jako celek.

Může být to, co bylo vylomeno, opět naroubováno? Ano může. K tomu je potřeba pokání. A jak Pavel vysvětluje, mnozí to učiní skrze smrt. Jak? Že budou vzkříšeni za 1000 let k soudu spravedlivých a nespravedlivých. Ale také vysvětluje, že Jákobova zvyklost bude odstraněna smrtí olivovníků, kdy pochopí, proč je nebeský Otec vylomil. Musí však činit pokání. Tomu se nedá vyhnout. Celým srdcem, celou myslí a silou.

Takže proč musel přijít Pán Jehošua na Zem? Protože Adam ztratil věčný život a to tak, že už se nedal najít. Jak tedy dosáhnout toho, aby byl opět mezi jeho potomky?

„Smrt přesto kralovala od Adama až do Mojžíše i nad těmi, kteří nehřešili podobným přestupkem jako Adam, jenž se podobá tomu, kdo měl přijít.  Ale s darem to není, jako to bylo s přečinem. Jestliže totiž skrze přečin jednoho člověka mnozí zemřeli, Boží nezasloužená laskavost a jeho velkorysý dar s nezaslouženou laskavostí skrze jednoho člověka, Jehošuu Krista, se mnohem více rozhojnila pro mnohé. S velkorysým darem to také není, jako to bylo s věcmi, které působily skrze jednoho člověka, který zhřešil. Po jednom přečinu totiž soud vedl k odsouzení, ale po mnoha přečinech vedl dar k prohlášení za spravedlivé. Jestliže totiž pro přečin toho jednoho člověka skrze něho kralovala smrt, tím spíše budou ti, kteří přijímají hojnost nezasloužené laskavosti a velkorysého daru spravedlnosti, kralovat v životě prostřednictvím toho jednoho, totiž Jehošuy Krista. Jako tedy jeden přečin měl za následek odsouzení lidí všeho druhu, podobně také jeden skutek ospravedlnění má za následek, že lidé všeho druhu jsou prohlašováni za spravedlivé k životu. Vždyť právě jako prostřednictvím neposlušnosti jednoho člověka byli mnozí učiněni hříšníky, podobně také prostřednictvím poslušnosti jednoho budou mnozí učiněni spravedlivými.“ (Římanům 5:14-19)

Není číslo 5 o rozdělení? Tak proč tam nehledáme hlubší porozumění? Protože přesně toto tam je. Zatímco skutečný Adam měl věčný život od stvoření v sobě, dokud o něj nepřišel, my jej musíme získat skrze dar. Skrze dar nezasloužené laskavosti. Proč? Protože to u nebeského Otce nefunguje tak, že když něco prohlásí a ono se to stane, že On přiběhne a řekne: „Dobře, tak já vám ten věčný život dám. Jen tak. Protože chci, abyste žili věčně.“. Ne, takto to nefunguje ve skutečné Agape. Musí se někdo nabídnout, že jej dá, jako větší Adam.

Toto samozřejmě Satan věděl. Kdo jej štval nejvíc a na koho tak žárlil? Na Michaela, na toho, kdo měl druhou nejvyšší autoritu. Proto si jej vyžádal, protože věřil, že když se Jehošua stane člověkem s hříšným tělem, tak že jej také svede. Nebylo Jehošuovo tělo dokonalé, jak si mnozí takzvaní znalci Písma myslí. Ostatně si to musíme ukázat v Písmu:

„Vždyť vzhledem k tomu, že na straně Zákona byla neschopnost, zatímco byl slabý prostřednictvím těla, Bůh tím, že poslal svého vlastního Syna v podobě hříšného těla a kvůli hříchu, odsoudil hřích v těle,“ (Římanům 8:3)

Přesto toto tělo mělo v sobě věčný život. Mohl Pán Jehošua požádat nebeského Otce o pomoc, když byl zatčen? Když věděl, že jej budou vláčet před soud nedokonalých lidí, tam tupit jej a hlavně nebeského Otce, který jej vyslal?

„A jeho zrádce jim dal znamení a řekl: Je to ten, koho políbím; vezměte ho do vazby. A šel přímo k Jehošuovi a řekl: Dobrý den, Rabbi! a velmi něžně ho políbil. Ale Jehošua mu řekl: Člověče, proč jsi zde? Potom postoupili kupředu a vložili na Jehošuu ruce a vzali ho do vazby. Ale pohleďme, jeden z těch, kteří byli s Jehošuou, vztáhl ruku a vytasil meč a udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho. Tehdy mu Jehošua řekl: Vrať svůj meč zpátky na jeho místo, neboť všichni, kteří berou meč, mečem zahynou.  Nebo si myslíš, že se nemohu obrátit na svého Otce, aby mi opatřil v tomto okamžiku více než dvanáct legií andělů?“ (Matouš 26:48-53)

Všichni rozumní lidé dnes demonstrují proto, aby nebrali do ruky meč. Nechápou plně, proč tak činí, zatímco ostatní podporují kvůli svému neporozumění Ukrajinu. Až vše dosáhne potřebného vrcholu, půjdou a vezmou do svých rukou meč. Obě strany vůbec nechápou, že se tu jedná o Boží hněv. Ti, kdo mají být svým odporem k válce zachráněni, ti budou zachráněni a válka jim neublíží. Samotný plevel, který neučiní okamžitě pokání a nepřijme kořen v úplnosti tím, že se nechá poučovat nebeským Otcem ve jménu Jehošuy, Krále králů a Pána pánů, ten nezvládne tlak, který bude utvořen. Proč? Protože mu budou zavřeny dveře.

„Potom přišly také ostatní panny a řekly: Pane, pane, otevři nám! 12) Odpověděl a řekl jim: Povím vám pravdu, neznám vás.“ (Matouš 25:11,12)

Proč je Pán Jehošua nezná? NEPATŘÍ DO BOŽÍ RODINY (12). Proč? Neporozuměli, že za ně jménem nezasloužené laskavosti položil Pán Jehošua Kristus svůj věčný život, aby jej při vzkříšení oliv mohly ty družičky přijmout. Co neudělaly? Nenaslouchaly tomu, že k Jehošuovi nemohou přijít, pokud je sám nebeský Otec nepřitáhne, aby je sám vyučil. Ty nerozumné panny nehledaly moudrost a porozumění, proto jejich lampy s duchovním olejem dohasínají (srovnej s Janem 6:44).

Sám Pán Jehošua musel vše podstoupit dobrovolně, aby se jeho věčný život mohl stát DAREM a nezaslouženou laskavostí. Kdo přináší porozumění? Ten, kdo nesmilní s nevěstkou a jejími dcerami, jako je Jezábel a její děti, ženy, které se rozhodly vyučovat.

„A zpívají jakoby novou píseň před trůnem a před čtyřmi živými tvory a staršími; a nikdo nebyl schopen naučit se tu píseň, jen těch stočtyřiačtyřicet tisíc, kteří byli koupeni ze země. To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami; jsou vskutku panenští. To jsou ti, kteří neustále následují Beránka, ať jde kamkoli.“ (Zjevení 14:3,4)

„A žena byla oděna v purpuru a šarlatu a byla ozdobena zlatem a drahokamy a perlami a v ruce měla zlatý pohár, který byl plný ohavností a nečistot jejího smilstva. A na jejím čele bylo napsáno jméno, záhada: Velký Babylón, matka nevěstek a ohavností země.“ (Zjevení 17:4,5)

Co nás to učí? Že ta Kristova Láska, která nás podněcuje k víře, je založena na úplné dobrovolnosti a Agape. Nelze lidem z hlediska Práva a Spravedlnosti projevovat Milosrdenství jen tak, ale vždy skrze Zákon, v Otcově případě skrze ZÁSADU, která se nikdy nemění. Takže když někdo začne vyučovat, že Nový zákon je blbost a všechno v něm ztrácí tuto první Lásku, je dán na pospas Satanovi. Proč?

„Skutečně přišla zpráva o smilstvu mezi vámi, a to o takovém smilstvu, jaké není ani mezi národy, že nějaký muž má manželku svého otce. A jste nadutí a netruchlili jste spíše, aby muž, který se dopustil tohoto skutku, byl odňat z vašeho středu? Hned já, ačkoli tělem nepřítomen, ale přítomen duchem, jistě jsem už, jako kdybych byl přítomen, odsoudil muže, který tak jednal, abyste ve jménu našeho Pána Jehošuy, když jste shromážděni, i můj duch s mocí našeho Pána Jehošuy, 5) předali takového muže Satanovi ke zničení těla, aby duch byl zachráněn v Pánově dnu.“ (1. Korinťanům 5:1-5)

Pavel zde využívá tělesnosti určitého člověka, aby na ní demonstroval duchovní myšlenku. Sám jsem dlouho nerozuměl, proč má být někdo takto předán Satanovi a proč a jak mu má zničit tělo, aby byla zachráněna jeho duše, jeho život. A to je přesně to o rozdělení na pšenici a plevel, kdy duchovní smilstvo povede k tomu, že bude tělo spáleno v Pánově dnu, což je nyní. Ženich už je zde od 16.1.2022. A stane se to tou válkou, která přichází. Nestačí jenom znát nebeského Otce jménem, tak jak to některé děti Jezábel ví, ale musí mít kořen, Lásku ke svému Vykupiteli.

Bude plevel vzkříšen? Bude. Stane se to při soudu spravedlivých a nespravedlivých za 1000 let. Bude tam nějaké učení Velkého Babylonu a ženy jménem Jezábel? Ne. Kdo před svatbou říká družičkám „pojďte na svatbu“? Pokyn dává vždy nevěsta, ne družičky.

A nyní k tomu, co důkladně rozeberu v dalším z článků, o čem je Píseň písní. Ta je také o Lásce, kdy se Šalomoun zamiloval do Šulamitky, která ošetřovala jeho otce Davida. O její ruku skrze jeho matku Bat-Šebu požádal jeho bratr Adonijáš.

„Časem přišel Adonijáš, syn Chagit, k Šalomounově matce Bat-Šebě. A tak mu řekla: Je tvůj příchod pokojný?, načež řekl: Je pokojný.  A řekl dále: Mám pro tebe nějakou záležitost. Řekla tedy: Mluv. 15) A pokračoval: Sama dobře víš, že kralování mělo připadnout mně, a že celý Izrael zaměřil svůj obličej na mne, abych se stal králem; ale kralování se obrátilo a připadlo mému bratrovi, neboť to bylo od Jehovy, že mu připadlo. A nyní mám k tobě jednu prosbu. Neodvracej můj obličej. Řekla mu tudíž: Mluv. A řekl dále: Prosím tě, řekni králi Šalomounovi, aby mi dal za manželku Šunemanku Abišag. Bat-Šeba na to řekla: Dobře. Sama za tebe s králem promluvím.“ (1. Královská 2:13-18)

Komu připadne osmé kralování podle knihy Zjevení 17. kapitoly? Králi Severu a je to od samotného JeHoVaH (Jehovy) vojsk. Takže kým je jakoby Jehošua? Je v postavení pastýře, který miluje Šunemanku, neboli Šulamitku Abišag, ale je to Jehošua, komu po právu patří kralování, stejně jako mělo připadnout Adonijášovi.

Kdo obdržel moudrost podobnou Šalomounové moudrosti pro tento Čas Konce, aby ukončil války a krveprolití a mohl zvolat: „Mír a bezpečí“Není to král Severu? Pokud ano, je Píseň písní o tom, co nastane po válce. Protože je článek dlouhý, rozebereme si určité verše z této Písně v některém dalším článku.

Mezitím přemýšlejme, co Šalomouna postihlo, proč jej nakonec Satan přemohl. Pak porozumíme, proč toto potká samotného krále Severu. Jen připomenu, co obdržel, že má udělat. Najdeme to v tomto článku zde.

Opět nabádám všechny, kdo čtou, aby se dotazovali nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha, ve jménu Jehošuy Pomazaného Otcovým duchem, zda je to moudrost lidská, nebo zda bylo dáno porozumění, které všichni potřebujeme v Čase Konce. Pokud nám Duch odpoví, že ano, pak vzdejme slávu nebeskému Otci a Jeho milovanému Synovi, který z Lásky Agape dal svůj život v náš prospěch.

Musel jsem si dát časový odstup, než mohu pokračovat v rozboru k této Písni. Celou noc po dokončení první části mne Duch vedl k mnoha detailům ze Šalomounova života. Kdybych měl o nich psát, byla by z toho kniha. Kéž jsou tato slova povzbuzením pro oba olivovníky. Jak pro nevěstu Šulamitku, tak pro věrné panny, které ji doprovázejí na svatební hostinu a na samotnou svatbu s Beránkem, Synem Stvořitele nebe a země, JeHoVaH (Jehovy) Boha.

Když se upřímně zamyslím nad touto částí Písma, tak je to kniha, kterou jsem dlouho číst nemusel, přeskakoval jsem ji. Podobně jsem neměl rád knihu Nářky. Teprve v červnu 2018 jsem se díky jedné sestře začal o ni zajímat hlouběji. Byl jsem k tomu veden Duchem, protože propaganda předčasného vytržení, kdy všichni jsou nevěsta, tak jak to šířil svými bludy a knihami Sergej Mihál, mne neskutečně nadzvedávala ze židle.

Tehdy jsem začal tušit, že to není jen nějaké osobní vyjádření lásky k Šunemance Abišag, ale že tam bude víc než to. Vždy mne rozčilovalo toto vyjádření, říkal jsem si: „Jak to myslíš?“:

„Zavázala jsem vás přísahou, jeruzalémské dcery, při gazelách nebo při polních laních, abyste se nepokoušely probudit či vyburcovat ve mně lásku, dokud k tomu nebude nakloněna.“

Tato myšlenka se v Písni objevuje na několika místech a vyloženě mne iritovala. Proč? Protože celou dobu Šulamitka vyjadřuje lásku ke svému milému a tady tvrdí, že není na lásku ten správný čas. Až si vše vysvětlíme, tak věřím, že porozumíme tomuto výroku, tak jak mně bylo dáno porozumět, že je to vlastně ta nejdůležitější pasáž k plnému porozumění.

K čemu mne tedy Duch vedl, když jsem rozjímal nad tím, co mi bylo odhalováno? Měl jsem si uvědomit, kdy já sám jsem psal nějaký text svých písní, že to bylo vždy po nějakém osobním emočním zážitku, protože vím, když něco takového dáváme do veršů, že popis těchto věcí je s velmi hlubokým přesahem, protože v nich odhalujeme naše srdce. Správně poskládané verše dokážou několika slovy vyjádřit, co nás bolí, jak vnímáme určité události. Krásně je to vidět v písních Karla Kryla, anebo Jaromíra Nohavici. Zkusím to vysvětlit na jedné říkance, kterou jsem napsal někdy v roce 1982, když jsem se stále více potýkal s bývalým režimem.

Tak už jsme zase, ve velkém státě,
tak už jsme zase okupováni.
Rusy máme rádi,
jako ostny v zádi,
tak už jsme zase poraženi.
Je to jako včera,
stejné jako kdysi,
jako za Hitlera,
jen žádné kompromisy.
Je to tu jak cela,
propaganda, hnusy.

Bylo mi 15 let. Myslel jsem si, že všemu kolem roku 1968 rozumím a vyjádřil jsem tím svou frustraci po jednom rozhovoru, kdy jsem určité soudruhy urazil tím, že jsem si na jejich doporučení udělal na stěně internátu politické okénko, kde jsem vylepil plakáty, které se objevovaly na průvodech. Byl mezi nimi i soudruh Husák. Samozřejmě že to byla z mé strany provokace.

Proč o tom píšu? Protože k plnému porozumění této biblické knihy, ač je to vlastně píseň, nám pomáhá pochopení, na základě čeho jí Šalomoun napsal, že to v jeho mysli bylo spojeno se skutečnou ženou, kterou si nesmírně zamiloval, kdy jej odmítla, protože si zamilovala jeho bratra Adonijáše. Jeho žárlivost nakonec vedla k tomu, že dal Adonijáše zabít. To nebylo v očích nebeského Otce správné.

Když v Písmu čteme o tom, že se Adonijáš rozhodl prohlásit za krále nad Izraelem, vypadá vše tak, že to byla troufalost z jeho strany. On však jednal podle dědičného práva prvorozeného. Toto nám pomáhá porozumět, proč jej v písni Šalomoun označuje jako milého, který pase mezi liliemi v jeho království. Co čteme u Matouše?

„Proč jste také úzkostliví v záležitosti oblékání? Vezměte si poučení z polních lilií, jak rostou; nelopotí se ani nepředou; ale říkám vám, že ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oděn jako jedna z nich.“ (Matouš 6:28,29)

Šalomoun prosil o moudrost a srdce, které by se nezkazilo, ale jak víme, ani ta moudrost jeho srdce jej nezachránila.

Adonijáš se stal v očích Šalomouna jako někdo, kdo mu chtěl odepřít jeho postavení, kdo chtěl pást jeho poddané, které dostal z rozhodnutí od samotného nebeského Otce. Začněme s rozborem veršů, abychom porozuměli, proč vlastně symbolizuje Adonijáš Jehošuu pro Čas Konce. Proč je Šalomoun symbolem pro krále Severu. Jak se už určité verše vyplnily, protože je to utajené proroctví.

„Nejskvělejší píseň, která je Šalomounova:“ (Píseň písní 1:1)

Ano, je to nejskvělejší píseň, protože její pochopení odhaluje část Nové písně, kterou se může naučit jen těch 144 tisíc zapečetěných Otcovým duchem. Ta píseň je o nich, co prožijí, když se zamilují do svého Beránka, kterému jsou symbolickou nevěstou, aby jej následovali všude, kam kráčí i on.

„Kéž mě líbá polibky svých úst, vždyť tvé projevy něžnosti jsou lepší než víno.“ (Píseň písní 1:2)

Vztah 144 tisíc se podobá skutečně ženě, která si zamilovala svého Vykupitele. Polibek je symbolem velké náklonnosti a také intimity. Zde se však jedná o duchovní vztah, který se podobá tomu, co cítí milenci. Víno je zde symbolem duchovního smilstva, nauk a tradic, které člověka opíjejí, aby neporozuměl Otcově vůli.

„Pro aróma jsou tvé oleje dobré. Jako olej, který se vylévá, je tvé jméno. Proto si tě samy dívky zamilovaly.“ (Píseň písní 1:3)

Co symbolizuje olej? Symbolizuje poznání s porozuměním. Družičky, které se staly rozvážnými, tak ty dovolily, aby byl jejich duchovní olej okořeněn porozuměním, pro Kristovo skutečné jméno. Ten se vylil včera na mysl těch, kdo patří k věrným družičkám. Porozumění způsobuje, že družičky, ty věrné, prohlubují tímto porozuměním svůj vztah s Panem Jehošuou, protože jim to pomáhá nalézt nevěstu, kterou dříve takto nevnímaly.

Jejich láska (emoční) se proměňuje na Agape. Lásku s velkým L, která se nenadýmá, je připravená odpustit. Je uctivá k Otci i Synovi a nevěstu považuje za skutečný dar, protože je potřeba, abychom ji důvěřovali, když nám ukazuje směr. Ne bezmezně. Vše máme zkoumat s Otcovým duchem, ale když je jasné, že už byla zapečetěna, protože to sám nebeský Otec ukáže, mají se jí družičky přidržet.

„Táhni mě s sebou; poběžme. Král mě uvedl do svých vnitřních místností! Mějme přece radost a radujme se v tobě. Zmiňujme se přece o tvých projevech něžnosti více než o víně. Zamilovaly si tě zaslouženě.“ (Píseň písní 1:4)

Skutečnou Abišag uvedl do svých vnitřních místností král David. Ale jak čteme, neměl s ní žádný fyzický poměr. To se plní i dnes. Pán Jehošua, jako král David, na poslední hodinu pozval svou nevěstu do duchovní vnitřní místnosti, aby se v ní odehrála jakoby svatební hostina. Jsou této duchovní Šulamitce odhaleny záležitosti, které se týkají Nové písně. To vede duchovní Abišag, aby o nich mluvila. O čem se Abišag zmiňuje velmi málo? O víně. O naukách a tradicích, kterými se nechaly ostatní opít. Spíše vše vysvětluje. Toto porozumění družičky, které svůj duchovní olej okořenily porozuměním pro Kristovo jméno, proto si duchovní Abišag zamilovaly.

Proč? Protože Otcův duch jim dovoluje poznat, kým se duchovní Abišag stává. Že to nečiní pro svou vlastní slávu, ale pro toho, kdo ji vyvolil.

„Jsem dívka černá, ale půvabná, jeruzalémské dcery, jako kedarské stany, a přece jako Šalomounova stanová plátna.“ (Píseň písní 1:5)

Mnozí se na černé ženy dívají s despektem a opovržením, přesto bílé ženy rády vystavují svá těla slunci, aby jejich pokožka ztmavla, protože se cítí více žádané. Protože je to duchovní popis, musíme mu rozumět duchovně.

„Nehleďte na mne, protože jsem snědá, protože mě zahlédlo slunce. Synové mé vlastní matky se na mne rozhněvali; ustanovili mě za hlídačku vinic, ačkoli svou vinici, tu, která byla moje, jsem nehlídala.“ (Píseň písní 1:6)

Když se podíváme na číslo verše, tak si musíme důkladně rozebrat, co je nám oznamováno a přesně toto se naplnilo a ještě chvíli bude naplňovat. Je to o nedokonalém člověku, jeho vlastnostech. Jednou z charakteristik člověka je jeho náboženství, systém vnímání světa na duchovní rovině. Takže co jsme viděli od 1.tišri 2020?

Symbolické slunce, král Jihu, zvýšilo svůj duchovní žár, aby člověka bylo možno geneticky upravit, aby patřil Satanovi se vším všudy. Různá politická opatření jakoby spalovala symbolickou pokožku duchovní Abišag, protože se jí ztížily podmínky pro její práci. To však zvýšilo její atraktivitu. Proč? Protože duchovní pozemská rodina, její synové, tedy ti, kdo hlásají víno, se podvolili a hlásali, že genová terapie je v pořádku. Dokonce se toho dopustili ti, kdo znají svého Stvořitele jménem. Nerozeznali, co je značkou 6.6.6.. Duchovní Abišag nezbylo nic jiného, než jít na ty jejich vinice a začít oznamovat, že toto je značka 6.6.6.. Tak nemohla pracovat na své vinici, kde své duchovní sourozence povzbuzuje k Lásce a znamenitým skutkům.

Mělo to však jeden pozitivní význam, protože si ty révy z vinic babylonských domů uvědomily, že jej musí opustit. Takže Abišag chránila tyto hrozny, aby je slunce nespálilo, aby se nestaly mrtvou krví a nemělo to hrozno vředy, vnitřní vředy z působení grafenu, který je označováním přijat do krevního řečiště, jak čteme ve Zjevení 16:1-3.

„Pověz mi přece, ty, jehož si zamilovala má duše, kde paseš, kde necháváš uléhat stádo bravu o poledni. Proč jen bych se měla stát podobnou ženě zahalené ve smutku mezi stády tvých společníků?“ (Píseň písní 1:7)

Abišag nehledá moudrost u lidí, ale u skutečného pastýře, tím je samotný Pán Jehošua. Uvědomuje si, jak otřesný je stav těch, kdo prohlašují, že jsou společníky Krista, což ji vede k zármutku. Nechce být smutná, když vidí, že to, na co všichni čekali, až se viditelně projeví označování číslem 6.6.6., že se chce radovat, protože den svatby se přiblížil, ale místo porozumění nachází jen to, co nebeský Otec nenávidí, hádky.

Ti co toto dělají, tak ti mají plná ústa toho, jak se znají s jejím milovaným Pastýřem, Panem Jehošuou, kterého nazývají Je-sus (Jehovovo prase – podle latinského významu). To ji skutečně činí sklíčenou.

„Nevíš-li to sama, nejkrásnější mezi ženami, vyjdi si ve stopách stáda bravu a pas svá kůzlata vedle bydlišť pastýřů.“ (Píseň písní 1:8)

Tento verš mne právě rozplakal. Proč? Protože si pamatuji, co jsem prožíval, jak jsem hledal ty, kdo mají stejného ducha. Nyní chápu že mi takto odpovídal sám Pán, že mi skrze ducha ukazuje svůj brav, abych mohl spolu s nimi pást ovečky (kůzlata), které byly ke mne přiváděny.

„Připodobnil jsem tě ke své klisně ve dvoukolých vozech faraónových, družko moje.“ (Píseň písní 1:9)

Protože je Abišag duchovně obráceným člověkem směrem k Otci i Kristu, Pán ji přirovnává ke klisně, ušlechtilému zvířeti, jenž je symbolem budoucí bitvy, kterou povedou vojska Egypta, to jest světa, jak o nich čteme ve Zjevení 9:13-21. Jsou v jeho očích takové klisny ušlechtilé, protože spálí svým ohněm plevel.

Když si uvědomíme, kdy Šalomoun psal tuto píseň, že se právě politicky oženil se svou první manželkou, která byla Egyptskou princeznou a jak bylo zvykem, dostal od svého tchána egyptské dvoukolé válečné vozy i s koňmi, což byla velká vzácnost a pocta, tak pochopíme, proč byl inspirován k tomuto slovnímu obratu.

„Tvé tváře jsou půvabné mezi pletenci vlasů, tvá šíje ve šňůrce korálků.“ (Píseň písní 1:10)

Vlasy ženy jsou zde symbolem pokory. Symbolem toho, že duchovní Abišag neusiluje nad nikým panovat, proto ty korálky na krku. Proč tomu máme takto rozumět? Protože tělesné ženy sice říkají, že jejich muž je jejich hlavou, ale ony jsou krkem, který si vynucuje, jak se má hlava otočit. Toto nikdy duchovní Abišag své hlavě, kterou je Kristus, dělat nebude. Proto jí Pán Jehošua říká:

„Uděláme ti zlaté kroužky, spolu se stříbrnými cvočky.“ (Píseň písní 1:11)

Pán Jehošua mluví v množném čísle, protože mluví ve jménu našeho nebeského Otce, že ji zkrášlí zlatem, přečištěným zlatem a stříbrem, přesně jak to čteme v 1. Korinťanům 3:12 a ve Zjevení 3:18. Proč? Protože musí žít v Satanově světě, aby ji odlišili od zbytku tohoto světa, aby rozvážné panny poznaly, koho si nebeský Otec vyvolil pro svého Syna.

„Dokud je král u svého kulatého stolu, můj vlastní nard vydává své aróma.“ (Píseň písní 1:12)

Kdy se mát toto vše dít? Na počátku poslední hodiny Osmého krále, který je v moudrosti podoben Šalomounovi. Dokud je u svého kulatého stolu, dokud vládne. Co musela udělat duchovní Abišag? Musela tomuto králi dát pokyn, že jeho královský stůl je připraven, aby jednal v Jehovově jménu a odstranil a zničil duchovní Asýrii a s ní i plevel a také duchovní Babylon. Proto si Abišag tento král zamiluje. Tušili jsme to? Přesto, že jsem to takto nikdy nechápal, bylo mi to Duchem naznačeno, když jsem mu tu zprávu nesl.

To jsem však netušil, že Píseň písní je vlastně o něm.

„Jako váček myrhy je mi můj milý; mezi mými prsy stráví noc.“ (Píseň písní 1:13)

V jakém duchovním časovém období dne se nyní nacházíme? V hluboké noci, v hluboké temnotě.

Myrha je aromatická směs pryskyřice určitých stromů. Pryskyřice je míza, kterou proudí živiny. U člověka je tou mízou krev a ta pryskyřice symbolizuje Beránkovu krev, kde mezi prsy je umístěno srdce. Abišag má stejnou krev a stejné srdce jako Beránek. Už jsem to vysvětloval zde v jiném článku, že musí být dán věčný život těm, kdo se stali mrtvou krví, jak to čteme ve Zjevení 16:3.

Je to tajemství, které panny špatně chápou, protože přece jsme byli vykoupeni Beránkovou krví. Ale to moře lidstva, které se stalo jakoby mrtvou krví člověka, protože se nechalo lidstvo modifikovat genetickou úpravou, tak tu Beránkovu krev odmítlo. Musí jim být tedy dán jiný věčný život, aby na něj mělo geneticky upravené lidstvo znovu naději, až budou vzkříšeni k soudu spravedlivých a nespravedlivých, jinak by museli tito lidé do gehenny.

„Jako hrozen heny je mi můj milý mezi vinicemi En-Gedi.“ (Píseň písní 1:14)

Hena je nejstarší přírodní barvivo, kterým se ženy zdobily při zvláštních příležitostech. Není to tetování, které je odporné, protože si tím Satan označuje ty, kdo mu patří a kdo mu odevzdali svou mysl. Hena je ušlechtilá. Patrně byly rudé hrozny v En-Gedě skutečně až téměř černé, tak jako je to u tohoto barviva. Pán Jehošua je ten nejušlechtilejší ze všech Pánů a Králů.

.

(poznámka – pokud si někdo udělal tetování, protože neznal nebeského Otce, měl by vzhledem k této záležitosti činit pokání, protože je psáno:

„A na těle si neuděláte řezné rány kvůli duši, která skonala, a nebudete si na sobě dělat tetování. Já jsem Jehova.“ (Leviticus/3. Mojžíšova 19:28)

Myslel jsem, že všichni rozumí, proč jsem to napsal. Pokud chápeme čeho chce Otec dosáhnout pokáním, že chce naši změnu uvažování, tak když je jí dosaženo a máme vztah k Otci i ke Kristu, pak by nás tato slova neměla znepokojovat. Hřích byl přikryt.)

.

„Pohleď, jsi krásná, družko moje. Pohleď, jsi krásná. Tvé oči jsou holubičí.“ (Píseň písní 1:15)

Holubice symbolizuje důvěru a pokoru. Proto oči, protože se musíme pokořit a musíme plně důvěřovat, jak Otci, tak Kristu. Musíme jít vírou, která má duchovní zrak.

„Pohleď, jsi krásný, můj milý, také příjemný. I naše pohovka je z listí. Trámy našeho velkolepého domu jsou cedry, náš krov jalovce.“ (Píseň písní 1:16,17)

Čím je tvořen olivovník? Listy, ratolestmi, kmenem a korunou, jenž je pevně zakořeněn. Takže to listí je symbolem, protože dovoluje stromům dýchat. Tento zahradní olivovník není tvořen jen obyčejným dřevem, ale vzácným dřevem, podobným cedrům a jalovcům, protože jalovec je pružný. Dokáže se přizpůsobit. Duchovní Šulamitka se stále přizpůsobuje novým a novým věcem, když přichází porozumění.

Abychom tyto duchovní myšlenky správně vstřebali, budu pokračovat až v dalším článku. Ptejme se nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha, ve jménu Pána Jehošuy Krista, zda vidím správně duchovním zrakem, zda mi byla dána skutečně moudrost ze shora. Pokud ano, čest a chvála patří Tomu, kdo ji dal. Pokud nám toto Duch nepotvrdí, pak nemá význam mne dále sledovat.

Kéž je to nebeský Otec, který nás vyučuje svým Svatým duchem, ne člověk, který je jen prach na misce Božích vah.

Pokud v rozborech čteme něco, co se dotýká našich bývalých skutků a my jsme v těchto věcech učinili potřebné kroky k nápravě, což znamená pokání, pak není důvod se znepokojovat. Kéž je to spíše k povzbuzení, než k nějakému pocitu nedostatečnosti. Všichni hřešíme, proto máme prostředníka, který naše minutí se cíle může přikrýt svou výkupní obětí. Stane se to tehdy, když se z toho poučíme a litujeme.

Pokračujme tedy druhou kapitolou, abychom porozuměli, proč je tato Píseň písní součástí Bible. Má osm kapitol. To znamená, že až v Čase Konce má být dáno porozumění.

Druhá kapitola

„Jsem pouhý šafrán z pobřežní pláně, lilie z nížin.“ (Píseň písní 2:1)

Duchovní Abišag ví, vzhledem k plánům, které nebeský Otec má, že je její jen bezvýznamnou částí, co do počtu těch, kteří mají být zachráněni. Je z pobřežní pláně, to znamená, že není součásti moře lidstva. Je oděna do duchovního šatu, který je podoben liliím. Je to odkaz na Jehošuův výrok, který čteme v Matouš 6. kapitole.

„Jako lilie mezi trnitým plevelem, taková je má družka mezi dcerami.“ (Píseň písní 2:2)

I těch pět rozvážných panen, družiček, i ty jsou oděny do nádherných duchovních šatů, připravených k účasti na Beránkově svatbě, ale jich není tolik, takže je těch 5 nerozumných zastiňuje svými duchovními trny falešných nauk a tradic. Bylo povoláno 10 panen, ale jen pět bylo moudrých a ty budou součástí svatební hostiny. Proto dcerami.

„Jako jabloň mezi lesními stromy, takový je můj milý mezi syny. Vášnivě jsem zatoužila po jeho stínu a usedla jsem tam, a jeho ovoce bylo sladké mému patru.“ (Píseň písní 2:3)

Strom je symbolem vysokého postavení. Les je přirovnáván k něčemu, co musí být spáleno, pokud se jedná o ty, kdo sebe sami vyvyšují. Jehošua je však jabloní, která do takového lesa nepatří. Jeho moudrost a porozumění je velmi chutné a sladké ovoce, dobré ovoce. Proto sám připodobňuje člověka k dobrému nebo špatnému stromu v Matoušovi 7. kapitole, který vydává svými skutky to své ovoce. Abišag touží po stínu a ovoci tohoto nejlepšího stromu, když pálí slunce krále Jihu, protože jeho kroky jsou ničemné.

„Uvedl mě do domu vína a jeho korouhví nade mnou byla láska.“ (Píseň písní 2:4)

Jehošua uvedl duchovní Abišag do svého domu, aby porozuměla Agape, Lásce založené na zásadách, které se nemění. Abišag si tuto Lásku uvědomuje na každém kroku svého duchovního života. Proč byla vyzkoušena, proč si musela projít tím, čím si prošla ve svém životě. Víno je zde také odkazem na symbol jeho vlastní krve, kterou za Abišag vylil. Protože musí být jako Pán Jehošua, ví, co krev ve spojení s věčným životem znamená a proč musí být opět vylita ve prospěch Velkého zástupu.

„Občerstvěte mě přece rozinkovými koláči, posilněte mě jablky; vždyť stůňu láskou.“ (Píseň písní 2:5)

Jehošuova přítomnost je v Čase Konce neviditelná, proto Abišag touží, aby jí byla projevena Agape od těch, kdo ji mají následovat, protože stůně, když vidí, že Agape je mezi bratry tak málo.

„Jeho levici mám pod hlavou; a jeho pravice ta mě objímá.“ (Píseň písní 2:6)

Když duchovní Abišag usíná každý večer na svém lůžku, je v její mysli ten, komu byla zasnoubena. Je to, jakoby mu ležela s jeho levou rukou blízko jeho srdce pod hlavou. Myslí a rozjímá také o Otci, JeHoVaH (Jehovovi) Bohu, kterému se svěřuje a kterého prosí za své bratry a sestry, o moudrost a o vedení, jak naplnit Jeho vůli další den. Přitom ji objímá Jehošuova pravice, protože to činí v jeho jménu.

Není jako nedokonalý člověk, který přemýšlí a plánuje pro sebe. Agape jí to nedovoluje.

„Zavázala jsem vás přísahou, jeruzalémské dcery, při gazelách nebo při polních laních, abyste se nepokoušely probudit či vyburcovat ve mně lásku, dokud k tomu nebude nakloněna.“ (Píseň písní 2:7)

Kdy může Abišag o této své Lásce mluvit? Až tu budou ty rozumné družičky, které ji pochopí. Proto stále své vyjádření Lásky musí odkládat, dokud nepřijdou tyto dny. O tom je to, co činí nebeský Otec v čase těchto dní 15.3. až 19.3. (22-26. Adaru). Proto je v těchto dnech věnovaná pozornost této Písni.

„Zvuk mého milého! Pohleďte, to on přichází, šplhá po horách, po pahorcích skáče.“ (Píseň písní 2:8)

Na koho Abišag v tom přesně stanoveném období Času Konce poukazuje? Na svého milého. Na toho, jehož jméno není Je-sus, ale Jehošua, protože skáče po duchovních horách, které nám jej odhalují Micheáš 1:1-4Izaiáš 2:1-3 a Malachiáš 1:1-7.

„Můj milý se podobá gazele anebo jelínkovi. Pohleďte, to on stojí za naší zdí, upřeně hledí okny, nahlíží mřížovím.“ (Píseň písní 2:9)

Abišag ví, že Pán Jehošua vše sleduje, jako by to byla okna do duše, protože zná srdce člověka.

„Můj milý odpověděl a řekl mi: Vstaň, ty moje družko, má krásná, a pojď odtud.“ (Píseň písní 2:10)

Co nás učí Pán Jehošua? Nejste částí tohoto světa. Přesně toto znamená pojď odtud a je to i ukryto v číslu verše. Je potřeba, aby Abišag vyšla ze světa, aby plně opustila jeho žádost a věnovala se jen a jen zájmům svého a Kristova Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha, protože přichází rok dobré vůle. Vždyť se toto stalo synové a dcery Nejvyššího!

„Pohleď, vždyť období dešťů minulo, liják přešel, odebral se pryč.“ (Píseň písní 2:11)

Jaké ještě porozumění Abišag potřebuješ?

„Po zemi se objevilo kvítí, nadešel pravý čas k prořezávání révy a v naší zemi je slyšet hlas hrdličky.“ (Píseň písní 2:12)

Nenastal čas k tomu, aby byla réva prořezána, aby každý nehodnotný strom byl podťat a vhozen do ohně? Co vy na to moudré panny? Budete naslouchat hlasu hrdličky?

„Fíkovník, ten nabyl zralou barvu pro své rané fíky; a révoví je v květu, vydalo aróma. Vstaň, pojď, družko moje, má krásná, a pojď odtud.“ (Píseň písní 2:13)

Opět je tu důležité číslo verše. Je potřeba skutečně vyjít ze Satanova světa. Duchovní Abišag následuje svého milého.

„Má holubičko v zátiších skalního útesu, na skrytém místě strmé cesty, ukaž mi svou postavu, dej mi slyšet svůj hlas, vždyť tvůj hlas je příjemný a tvá postava je půvabná.“ (Píseň písní 2:14)

Nastal čas prohlídky, nastal čas soudit Boží dům. Proč? Protože se musí ukázat, koho pro svého Syna nebeský Otec vyvolil. Má Pán Jehošua sličnou postavu? Pokud ano, jeho družka Abišag ji má sličnou právě jako on. Proč? Protože má mysl a srdce, které má samotný Pán Jehošua.

„Popadněte přece pro nás lišky, lištičky, které plení vinice, protože naše vinice jsou v květu.“ (Píseň písní 2:15)

Je potřeba oddělit plevel od zrna. Proč? Protože zhouba plevele v podobě vychytralých lišek chce zkazit Pánovu vinici.

„Můj milý je můj, a já jsem jeho. Pase mezi liliemi.“ (Píseň písní 2:16)

Kde pase Pán Jehošua v tomto Čase Konce? Mezi těmi, kdo plně důvěřují svému nebeskému Otci, JeHoVaH (Jehovovi) Bohu, protože ví, že ten se o ně postará, protože jsou v jeho očích jako lilie, které sám obléká do nádherných duchovních šatů, proto je jejich krása víc, než Šalomounovo bohatství.

„Než zavane den a stíny uprchnou, obrať se, můj milý; buď jako gazela anebo jelínek na horách odloučení.“ (Píseň písní 2:17)

Buď se svou duchovní Abišag Pane Jehošuo, než přijde skutečný den, než se toto vše dokončí. Abišag je na Jehovově hoře a je odloučena. Pojďme tedy a vystupme na Jehovovu horu, k domu pravého Boha.

Třetí kapitola

„Za nocí jsem na svém lůžku hledala toho, koho si zamilovala má duše. Hledala jsem ho, ale nenalezla.“ (Píseň písní 3:1)

Ač je Pán Jehošua stále s Abišag, přesto při svých modlitbách je to jakoby jej nemohla nalézt, protože vidět jej uvidí až bude pozdvižena do vzduchu, kde se s ním setká po zaznění sedmé trubky.

„Nechte mě, prosím, vstát a procházet městem; na ulicích a veřejných prostranstvích mě nechte hledat toho, koho si zamilovala má duše. Hledala jsem ho, ale nenalezla.“ (Píseň písní 3:2)

Abišag čeká veřejná služba, přesto ten, s kým by toto chtěla sdílet, přesto s ní viditelně nebude. Ta služba bude plná radosti a Lásky Agape, plná zázraků, protože přijde pomocník. Pro pozorovatele to bude vypadat podobně, jako když milá hledá svého milého.

„Našli mě strážní, kteří procházeli město: Viděli jste toho, koho si zamilovala má duše?“ (Píseň písní 3:3)

Kdo jsou ti strážní? Na koho Abišag narazí? Nejsou to ti, kdo znají Otce jménem, ale nenechali se jím vyučit? Ale k čemu povede jejich rozhovor?

„Sotva jsem od nich poodešla, již jsem nalezla toho, koho si zamilovala má duše. Popadla jsem ho a nepustila ho, dokud jsem ho neuvedla do domu své matky a do vnitřní místnosti té, která mnou byla těhotná.“ (Píseň písní 3:4)

Bude to hodně intenzivní. Proč nachází Abišag svého milého ihned po té, když poodstoupí? Protože se nesešla se strážnými v Jehošuově jménu. Nebyl uprostřed nich. Ale ihned, když poodejde kousek dál, pocítí silně jeho přítomnost.

„Zavázala jsem vás přísahou, jeruzalémské dcery, při gazelách nebo při polních laních, abyste se nepokoušely probudit či vyburcovat ve mně lásku, dokud k tomu nebude nakloněna.“ (Píseň písní 3:5)

Dokud nebyla Abišag v očích věrných panen pozvednuta, nebyl ten čas, aby o těchto věcech mohla vydat svědectví. Proč? Protože to musí učinit sám nebeský Otec svým svatým duchem. Dokud však nebyla zapečetěna, nemohlo toto nastat. Kolikrát se duchovní Abišag v životě na svých cestách setkala s těmi strážnými, kteří hlídají na své strážní věži to Velké duchovní město, ten Velký Babylon. Kolikrát zažila, že nechtějí pátrat celým srdcem, myslí a silou po samotném Panu Jehošuovi. Není to jejich milý. Tím, koho ve skutečnosti milují, jsou tělesní lidé, kteří se sami pasovali za nevěstu. Proto Beránka nevidí očima víry, pouze jen tak, jak jim to odhaluje tělesný zrak a pokrm toho zlého otroka.

„Co je to, co přichází z pustiny jako sloupy dýmu, navoněné myrhou a vonnou pryskyřicí, ano všelijakými kořennými prášky obchodníka?“ (Píseň písní 3:6)

Nevidíme v pustině, na Ukrajinských polích, tyto sloupy dýmu? Jenž jsou navoněné jakoby myrhou a vonnou pryskyřicí, ano všelijakými kořennými léky obchodníka, sliby jenž oznamují lepší a spravedlivější svět. Svět míru a bezpečí. Není to vidět?!

„Pohleďte, je to jeho lehátko, to, které patří Šalomounovi. Okolo něho je šedesát silných mužů ze silných mužů Izraele, všichni vlastní meč, jsou vyučeni válčení, každý s mečem na stehně kvůli děsu za nocí.“ (Píseň písní 3:7,8)

Kde člověk uléhá, aby měl s někým duchovní poměr? Na duchovní lehátko. Komu patří? Novodobému Šalomounovi, králi Severu a ten jej posílá s těmi, kdo mají za této temné noci v ruce meč. Je jich symbolicky šedesát. Co nám to odhaluje? (6 a 0). Je to kvůli člověku a je to završení cyklu soupeření mezi králem Jihu a králem Severu.

„Jsou to nosítka, jež si král Šalomoun udělal z libanonských stromů.“ (Píseň písní 3:9)

Proč z libanonských cedrů? Protože to je nejušlechtilejší dřevo. Nosítko, které jej nese, je symbolem moudrosti, kterým koná svou službu a jde vstříc obrácenému člověku, aby mu nabídl společné lože.

„Jejich sloupky udělal ze stříbra, jejich opěry ze zlata. Jejich sedadlo je z vlny obarvené na červenofialovo, jejich vnitřek je láskyplně upraven jeruzalémskými dcerami.“ (Píseň písní 3:10)

Sloupky, neboli podpěry své moci, skryté poklady země, mu zajistily tuto moc a toto lůžko. Kdo mu jej měkce vystlal? Jeruzalémské dcery. Což není v jeho zemi mír mezi dcerami velkého Babylonu?

„Vyjděte a pohleďte, sionské dcery, na krále Šalomouna s věncem, který mu uvila jeho matka v den jeho svatby a v den, kdy se radovalo jeho srdce.“ (Píseň písní 3:11)

Což v něj nevkládají důvěru mnohé nerozumné družičky? Tak se dívejte, protože má pro vás překvapení. Proč? Protože ten věnec udělala jeho matka Bat-Šeba. Nedopustila se smilstva s jeho otcem Davidem? Není tou Bat-Šebou dnes Velký Babylon, matka nevěstek, která jej podporuje v jeho zemi?

Neraduje se dnešní Šalomoun, když vychází do chrámů této nevěstky s jejich představiteli? Pokud ano, pak pamatujme na to, co bylo příčinou ztroskotání skutečného Šalomouna na konci života.

Kapitola čtvrtá

„Pohleď, jsi krásná, družko moje. Pohleď, jsi krásná. Tvé oči jsou holubičí za tvým závojem. Tvé vlasy jsou jako stádo koz, které seskákaly z hornatého kraje Gileadu.“ (Píseň písní 4:1)

Pán Jehošua chválí duchovní Abišag, protože nepodlehla svodům Šalomouna. Proto ji přirovnává ke Gileadu, hornatému kraji, protože si našla útočiště u svého nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha na jeho Svaté hoře.

„Tvé zuby jsou jako stádo čerstvě ostříhaných dospělých ovcí, které vyšly z koupele. Každá z nich rodí po dvou, a žádná z nich neztratila svá mláďata.“ (Píseň písní 4:2)

Z jejich úst vychází Pravda a porozumění, proto přirovnává její zuby k správně střižené ovci, která se pokřtila do jeho jména a tak se vykoupala v jeho krvi a je čistě umytá, aby mohla konat Otcovo dílo v čase roku dobré vůle od Nebeského Otce.

Ač se Satan velice snažil, aby ji připravil o duchovní děti, tak jak nám to odhaluje Zjevení 12. kapitola na konci, tak díky působení Otcova ducha se žádné z nich neztratilo, protože porozumělo, kdo je duchovní Abišag, kterou nebeský Otec vyvolil.

„Tvé rty jsou právě jako šarlatová nit, a tvá mluva je příjemná. Jako dílek granátového jablka jsou tvé spánky za závojem.“ (Píseň písní 4:3)

Šarlat je známkou urozenosti a moci, královského potomstva, ale její mluva není o tom, že touží panovat. Jejím ovocem je to, co dělá v skrytu, jakoby za závojem. O jejím dobrém ovoci vydávají svědectví jiní, protože je k tomu vede nebeský Otec, aby tak učinili.

„Tvá šíje je jako Davidova věž zbudovaná z vrstev kamene, na níž je zavěšeno tisíc štítů, všechny okrouhlé štíty silných mužů.“ (Píseň písní 4:4)

Ať se děje co se děje, její charakter se nemění, stejně jako se neměnil charakter Davida. Proto se neklaní a nesmilní s těmi duchovními vůdci Velkého Babylonu, protože je její krk chráněn podobně, jako chránili Davida, když se snažili jiní lapit jeho duši. Sama má v úctě svou hlavu, svého Krále, symbolického Davida, protože mu věrně sloužila na sklonku života.

„Tvé dva prsy jsou jako dvě mláďata, dvojčata gazely, která se pasou mezi liliemi.“ (Píseň písní 4:5)

Mezi dvěma prsy ženy je ukryto srdce. Srdce, které se pase mezi liliemi. Proč? Protože je to důvěra, jenž sebou přináší duchovní nádheru, kterou projevuje ke svému Stvořiteli. Má vše, co je potřebné, aby mohla konat svou službu. Nevybírá desátky, sám nebeský Otec ji dává vše, co sama potřebuje, dřív než o to sama poprosí v Jehošuově jménu.

„Než zavane den a stíny uprchnou, půjdu k hoře myrhy a k pahorku vonné pryskyřice.“ (Píseň písní 4:6)

Ano, duchovní Abišag se sytí na Jehovově hoře, kde je duchovní dům jejího Otce. Je součást chrámu, který není vystavěn rukama a její modlitby jsou okořeněny myrhou a vonnou pryskyřicí, kterou nachází v Písmu pod vedením Otcova ducha.

„Celá jsi krásná, družko moje, a není na tobě vada.“ (Píseň písní 4:7)

Protože toto vše činí, vnímá ji Pán Jehošua jako dokonalou.

„Z Libanonu se mnou, nevěsto, z Libanonu se mnou kéž přijdeš. Kéž sestoupíš z vrcholku Anti-Libanonu, z vrcholku Seniru, ano Hermonu, ze lvích doupat, z levhartích hor.“ (Píseň písní 4:8)

V Čase Konce, v tomto čase sestupuje nevěsta, aby sestoupila z míst, která jsou v odporu proti nebeskému Otci. Z vrcholků, kde je plevel, aby mohl být spálen les, jeho vzrostlé stromy. Přesně tak, jak se to má stát viz Matouš 22:7 a Zjevení 9:13-21.

„Rozbušila jsi mi srdce, má sestro,  nevěsto, rozbušila jsi mi srdce jedním svým okem, jedním přívěskem svého náhrdelníku.“ (Píseň písní 4:9)

Samotný Pán Jehošua je rozrušen, protože měl strach, zda nalezne při svém příchodu víru a jeho radostí buší srdce, když vidí, že se nedokonalý člověk dokáže takto obrátit, aby následoval jeho kroky.

„Jak krásné jsou tvé projevy něžnosti, má sestro, má nevěsto! O kolik lepší jsou tvé projevy něžnosti než víno, a aróma tvých olejů než všelijaké voňavky!“ (Píseň písní 4:10)

Svět lidí se voní různými parfémy porozumění a oleji poznání, jen aby se maskovali, kým jsou uvnitř. Toto nemusí duchovní Abišag činit, přetvařovat se, proto nic z toho nepotřebuje. Nemusí lákat vínem duchovního smilstva, jako to činí duchovní prostitutky, anebo odpadlá Juda.

„Med z plástve ti neustále kane ze rtů,  nevěsto. Pod jazykem máš med a mléko, a aróma tvých oděvů je jako aróma Libanonu.“ (Píseň písní 4:11)

V tomto Satanově světě lidí jsou její výroky sladké, protože dávají naději. Poskytuje duchovní mléko, skrze které lze přejít na hutný duchovní pokrm. Představme si, že stojíme uprostřed lesa, jenž je tvořen 144 tisíci vzrostlými jehličnany, které uvolňují svou přirozenou vůni lesa. Duchovní Abišag je jako les Libanonu, který byl znám tím, že byl lesem toho nejkvalitnějšího dřeva.

„Zahrada uzavřená je má sestra, má nevěsta, zahrada uzavřená, zřídlo zapečetěné.“ (Píseň písní 4:12)

Aby mohla být duchovní Abišag takto představena i družičkám, které celým svým srdcem, myslí a silou touží po svém nebeském Otci, JeHoVaH (Jehovovi) Bohu, musel ji uzavřít a zapečetit. Už nikdo další nevstoupí do její zahrady, protože je zapečetěna. Je zřídlem porozumění pro Novou píseň, kterou se dokáže naučit jen ona sama.

„Tvá kůže je ráj granátových jablek s nejvybranějšími plody, rostliny heny spolu s rostlinami nardu; nard a šafrán, třtina a skořice, spolu se všelijakými stromy s vonnou pryskyřicí, myrha a aloe, spolu se všemi nejjemnějšími voňavkami; (Píseň písní 4:13,14)

Je připravena nést ovoce, aby byla vším pro Satanův ničemný svět pro rok Dobré vůle ze strany našeho Stvořitele, aby mohla shromáždit po odstranění plevele zbytek spravedlivých a také nespravedlivých. Období, kdy plevel pošlapával nádvoří chrámu, který není udělán rukama, tak toto období 42 měsíců končí.

Začal plevel pošlapávat nádvoří před 1. tišri 2020 (18.9.2020 po západu slunce)? Ano. Proto je ve Zjevení 11. kapitole pro olivovníky ustanoveno jiné časové období, které trvá 1260 dní a bude končit, až skončí rok dobré vůle. Proto se tyto dvě období překrývají. Není to tedy 2x 42 měsíců.

„zahradní zřídlo, studna čerstvé vody a proudy řinoucí se z Libanonu.“ (Píseň písní 4:15)

Činnost duchovní Abišag a jejich družek, které ji budou v dalších dnech následovat, ta se projeví po válce jako čerstvá pramenitá voda, která se na ně řine, protože přijde pomocník, kterého potřebujeme. Proto se musí už konečně někdo probudit.

„Probuď se, severní větře, a vejdi, jižní větře. Věj na mou zahradu. Ať se řinou její voňavky. Ať můj milý vejde do své zahrady a jí její nejvybranější plody.“ (Píseň písní 4:16)

Musí se konečně střetnout Jih se Severem. Bude to jako vítr, uvolněné čtyři větry, aby se mohl Pán Jehošua postavit do jejího středu.

Zda je toto porozumění od nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) vojsk, na to se ptejme Jeho, ve jménu Pána Jehošuy. Pokud nám to potvrdí, vzdejme jim čest a chválu, abychom měli podíl na všech těchto věcech. Pokud nám to nepotvrdí, nenaslouchejte a nečtěte dál. Byla by to přece jen lidská moudrost, která je k ničemu.

Ať se vše děje k jejich chvále a slávě. Chvalme J-ah a chvalme Beránka, který nás koupil ze světa svou drahocennou krví. Pokoj nám všem a nezapomínejme odpouštět svým bližním, jako bylo odpuštěno dokonale i nám

Když jsem dnes nad ránem vypnul počítač, zjistil jsem při jeho zapnutí, že bylo 04:04 18.03.2023. Spal jsem velmi málo a pořád mi Duch ukazoval, že nesmíme činit to, co rozděluje. Ten kdo tak bude činit, bude odstraněn. Bylo to velmi vážné. Byl jsem po třech hodinách polospánku, abych viděné co nejdříve zapsal. Když jsem zapnul počítač, bylo 7:35.

Ve vidění mi bylo ukazován YouTube kanál a na něm zaznívala slova, která nebyla v souladu s porozuměním. Stále jsem od Ducha slyšel „Chabad, jeho vliv“. Když jsem se otočil na lůžku, abych se toho nepříjemného vidění zbavil, abych mohl usnout hlubokým spánkem, znovu ke mne toto vidění přicházelo. Opět ta samá scéna, nějaký YouTube proslov s podobnými slovy. Duch mne vedl k těm slovům s otázkou: „Vidíš co dělají? Jak mluví?“. A já jsem odpověděl: „Vím jak mluví. Vím, že to není správné porozumění v tvých očích nebeský Otče.“. Znovu jsem se otočil, abych mohl usnout hlubokým spánkem, ale opět se to opakovalo. Říkal jsem si, proč je mi to stále ukazováno. Po každém otočení pořád to samé.

Když jsem plně procitl, nechápal jsem, protože jsem ta slova zapomněl, která z těch YouTube videí bez obrazů zněla a co mi tím chtěl Otec naznačit. Myslel jsem, že jsem strávil na lůžku minimálně 6 hodin, vzhledem k odpočinku, který jsem pociťoval. Pak jsem porozuměl, že toto chce Otec jednou provždy ukončit. Jak jsem už dříve vysvětloval, nefunguje mi baterie v mém notebooku, takže se mi vždy uloží přesný čas vypnutí. Objevil se tam čas 04:04. . Než jsem skončil a vypnul počítač, napsala mi sestra tuto zprávu, po přečtení třetí části rozboru Šalomounovy Písně:

dnešní den započne mimořádným úsvitem

bylo asi čtvrt na čtyři. Odpověděl jsem jí ve 03:35 a když se podíváme, je 08:58 když toto píšu, je pod mým i jejím komentářem před 8 hodinami.

Není to poprvé v poslední době, kdy se mi objevuje zvláštní čas, ač je jasné, že toto není správně. Vždy se objeví 7, nebo 8 hodin. Stalo se mi to i u komentáře, který jsem právě zveřejnil a všude se objevilo 7 hodin. Proč toto zmiňuji? Protože jsme skutečně v těchto dnech ve zvláštním čase. Berme varování, že rozkol nebude tolerován, jako velice vážné varování. Máme žít v Agape, která je poutem jednoty.

Dotazujme se každý sám nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha, zda jsem vše, co říkám, prožil a zda to bylo od Něj, Jeho ducha, protože já to vnímám jako výstrahu. Ptejme se ve jménu Krále, ženicha, Pána Jehošuy Krista.

Nyní tedy pokračujme v tom co Pán Jehošua dělá. Vnímám to velmi intenzivně po této noci.

„Přišel jsem do své zahrady, má sestro,  nevěsto. Natrhal jsem svou myrhu spolu se svým kořením. Jedl jsem svou plástev spolu se svým medem; pil jsem své víno spolu se svým mlékem. Jezte, druhové! Pijte a opijte se projevy něžnosti!“ (Píseň písní 5:1)

Tím, že Pán Jehošua přichází do své zahrady, mezi svou nevěstu, duchovní Abišag, nachází v této zahradě to, co zasel do mysli a srdce jeho nevěstě sám nebeský Otec, který ji vyučil, stejné mléko a stejný med porozumění. Proto vybízí všechny, jak nevěstu, tak své druhy (rozvážné panny), aby se nasytili, protože toto porozumění je založeno na Lásce Agape.

„Spím, ale mé srdce bdí. Je slyšet, jak můj milý klepe! Otevři mi, má sestro, má družko, má holubičko, má bezúhonná! Vždyť má hlava je plná rosy, kadeře mých vlasů nočních krůpějí.“ (Píseň písní 5:2)

Přesně toto se nevěstě děje, když spí. Vnímá, jakoby nespala, protože přichází vidění do její hlavy, aby porozuměla. Je to jako vláha v podobě rosy, v podobě nočních krůpějí. Uvědomuje si, kdo k ní přichází, kdo klepe na dveře její mysli. Proto její srdce bdí, aby obdrželo porozumění.

„Svlékla jsem si roucho. Jak si je mohu opět obléci? Umyla jsem si nohy. Jak si je mohu umazat?“ (Píseň písní 5:3)

Těší se na noční odpočinek. Proto jakoby říkala, že se už svlékla.

„Můj milý odtáhl ruku zpět od otvoru dveří, a mé nitro se ve mně rozbouřilo.“ (Píseň písní 5:4)

Protože to probíhá v polobdělém stavu, když vidění končí, je Duchem probouzena, aby mohla nad viděným přemýšlet.

„Vstala jsem, ano já, abych otevřela svému milému, a z mých vlastních rukou kanula myrha a z mých prstů tekutá myrha na dutiny zámku.“ (Píseň písní 5:5)

Nakonec dojde k procitnutí, a mnohé z viděného se ztrácí a začne jakoby hledat milého, porozumění.

„Otevřela jsem, ano já, svému milému, ale můj milý se již odvrátil, šel dál. Samotná duše ze mne vyšla, když promluvil. Hledala jsem ho, ale nenalezla jsem ho. Volala jsem ho, ale neodpověděl mi.“ (Píseň písní 5:6)

Nedokonalost způsobuje, že touží vše okamžitě vysvětlit, ale je to jakoby milý odešel někam pryč. Volá po porozumění, ale nedostává odpověď, protože ta často přichází až s časem.

„Strážní, kteří procházeli město, mě našli. Udeřili mě, ranili mě. Strážní zdí ze mne sňali můj široký přehoz.“ (Píseň písní 5:7)

Když svůj zážitek vypráví někomu, kdo má náboženského ducha, tak je to jako by ji udeřil, protože nechápe to, co se jí stalo. Takový strážný má svá vidění, svou tradici, která nerozumí Duchu Zákona a ona je potřísněna náboženskými naukami, které on všude prosazuje a rány přicházejí skrze pomluvy a spor. Proto to dnešní vidění, které jsem prožil, abych mohl na něm ukázat, co taková duchovní Abišag prožívá.

„Zavázala jsem vás přísahou, jeruzalémské dcery, najdete-li mého milého, abyste mu pověděly, že stůňu láskou.“ (Píseň písní 5:8)

Ta touha porozumět, aby Abišag nezavedla nikoho na scestí, je, jako když se člověk cítí zamilovaný a chce být stále správně poučen. Volá ke svým družičkám, aby se za ni modlily, aby v těch modlitbách si vzpomenuly i na ni, že touží po pravé Agape s porozuměním. To nejhorší, co vnímá, je zavedení na scestí, pokud by ukazovala špatný směr a někdo o ni klopýtl a ztratil svou víru.

„Jak to, že je tvůj milý více než kterýkoli jiný milý, ty nejkrásnější mezi ženami? Jak to, že je tvůj milý více než kterýkoli jiný milý, že jsi nás zavázala takovou přísahou?“ (Píseň písní 5:9)

Druhý olivovník nerozumí Nové písni, kterou se může naučit jen těch 144 tisíc, jen duchovní Abišag, tak se jí ptají, proč je, ty rozvážné panny, žádá o tyto věci.

„Můj drahý je oslnivý a ruměný, nejnápadnější z deseti tisíc.“ (Píseň písní 5:10)

Vždyť ve světě lidí není nikdo jako Pán Jehošua. Ruměný byl David, který měl jeho srdce. Koho jiného by si měla vyvolit, než právě jeho?!

„Jeho hlava je zlato, přečištěné zlato. Kadeře jeho vlasů jsou hrozny datlí. Jeho černé vlasy jsou jako krkavec.“ (Píseň písní 5:11)

To, čím je Jehošua v jejich očích, to je dokonalý vzor, který chce následovat, protože to on má to přečištěné zlato porozumění. Jeho výroky jsou ovoce rtů pronášejících Pravdu, které musíme věřit. Není to paleta různých barev, ale co je černé, to je černé. Vlasy jsou symbolem pokory, protože se podřizuje svému nebeskému Otci.

Jeho oči jsou jako holubice u vodních kanálů, které se koupou v mléce a sedí uvnitř okrajů.“ (Píseň písní 5:12)

S mírností holubice se dívá na lidské dcery a syny. Záleží mu na tom, aby lidé získali přesné porozumění duchovního mléka, aby se mohl člověk stát součástí duchovní rodiny, která když se nechá vyučit nebeským Otcem, tak porozumí Agape založené na Právu a Spravedlnosti s projevy nezasloužené laskavosti.

„Jeho tváře jsou jako záhon koření, věže vonných bylin. Jeho rty jsou lilie, kanoucí tekutou myrhou.“ (Píseň písní 5:13)

Není jako Satanův svět a Satan, který je plný lží, kde je úplně jedno jaký kdo má duchovní šat a svými myšlenkami jej znečišťuje. To, co bylo utvořeno jako dokonalé.

„Jeho ruce jsou zlaté válce plné chryzolitů. Jeho břicho je slonovinová deska pokrytá safíry.“ (Píseň písní 5:14)

Jeho skutky jsou dokonalé, proto jsou popsány jako zlaté válce osázené chryzolitem, který září na všechny strany. To, co sám konzumuje, je Pravda, proto není vnitřně zkažený a jeho charakter je podoben slonovinové desce osázené safíry.

„Jeho nohy jsou mramorové sloupy zasazené v podstavcích z přečištěného zlata. Vzhledem se podobá Libanonu, vybraný jako cedry.“ (Píseň písní 5:15)

Kráčí v přímosti srdce, protože jde za Pravdou svého nebeského Otce. Nepochybuje, proto nerozděluje svými kroky, které jsou vedeny přesným poznáním. Je podoben někomu vysoce postavenému se skutečnou autoritou, kterou sám nezneužije, je nádherný jako vybraný Libanonský cedr. Nejdražší dřevo.

„Jeho patro je čirá sladkost, a všechno je na něm zcela žádoucí. To je můj milý a to je můj druh, jeruzalémské dcery.“ (Píseň písní 5:16)

Pochopte rozvážné panny, které Abišag doprovázíte na svatbu, že Pán Jehošua není tím, co vy si představujete. Jeho důstojnost je podobná důstojnosti Otci v nebesích, ale vždy je ten Otec na prvním místě. Nikdy by jej nenazval přezdívkou, nevzal by jeho jméno do úst nehodnotným způsobem, jakým to dělá Chabad, který nechce, abychom nalezli Toho, kdo nás stvořil, proto v dřívějších dobách, kdy si ještě Chabad neříkali, tak stvořil(i) pro nebeského Otce různé přezdívky. Už chápeme, proč mi Duch říkal „Chabad“? Ta odpadlá Juda, která ovládla křesťanstvo po smrti apoštolů!?

Toto je kvas, který vložila žena do třech měr mouky, aby vše zkvasilo naukami a tradicemi Velkého Babylonu. Toto musí být ukončeno. Proč? Protože to je příčinou hádek, dohadování se o slova. Tento kvas vede k soudu těch, které sám nebeský Otec vyučil a dal jim porozumět Nové písni, plné nezasloužené laskavosti, která je spojena s PRÁVEM a SPRAVEDLNOSTÍ.

V poslední části si rozebereme poslední tři kapitoly. Jak lze už nyní pochopit, moudrost ze shora obdrží jen ten, kdo následuje duchovní Abišag, pokud patří k druhému olivovníku a nebeský Otec, JeHoVaH (Jehova) vojsk si přeje, aby se oba olivovníky staly jednou holí jednoho pastýře. Proto je nevěsta v těchto dnech ukazována družičkám. Ne proto, aby nad nimi panovala, ale aby je vedla a ukazovala správný směr. Je před námi rok dobré vůle z mnoha mocnými skutky, na kterých budou nebeský Otec i Pán Jehošua oslaveni.

Chceme být toho součástí? Pak naslouchejme, co Duch říká Božímu shromáždění.

Kéž jsi to ty nebeský Otče (Abba), kdo určí, komu byla dána úloha nevěsty, ne smrtelný člověk. Kéž je to Tvůj svatý duch, kdo toto odhalí ve jménu Pána Jehošuy Krista. Amen a amen.

Pokoj nám všem.

Objevil jsem tento vtip na FB. Jak souvisí s tím co budeme rozebírat?

Když jsem dnes dopoledne dokončil čtvrtou část, přišla na mne únava a šel jsem si lehnout, protože jak jsem popisoval v té čtvrté části, byl můj spánek polospánkem. Vyjádřil jsem k Otci poděkování a prosbu o moudrost a velice rychle jsem usnul. Na konci tohoto spánku jsem byl opět veden do vidění, kde se začalo opakovat něco podobného, co jsem už popisoval, nyní to bylo spojeno se symbolikou Googlu. Ač tam byl hlas, nebyl to už destruktivní komentář.

Vše se opakovalo sedmkrát a pokaždé tam zaznělo hlasem, tichým hlasem: „Sečti 2 plus 7!“ . Když jsem zapnul opět počítač, měl jsem si zapamatovat čas, bylo 15:27 18.03.2023. Nyní jsem věděl, co mi je sdělováno, nemusel jsem rozjímat, tak jako to ráno. Smyslem tohoto druhého vidění, a není to u mne běžné, abych měl dvě během jednoho dne, bylo toto poselství:

„Čiňte pokání, každý kdo jste rozděloval a vytvářel spory, udělejte to veřejně, jinak vás vyvrhnu!“

Když se mi ten vtip objevil na obrazovce, tak jsem se zasmál a říkal jsem si, že jej dám k dobru jen tak. Bylo mi duchem přikázáno, abych jej vložil zde, protože v tělesném ohledu je toto vtipné, z duchovního hlediska nám to říká, že nebeskému Otci nic neunikne, žádná naše duchovní nemoc, každý z nás nějakou trpí. Proto to pokání, abychom mohli být uzdraveni.

„Svatý, Svatý, Svatý JeHoVaH (Jehovo) vojsk, můj Bože a Otče. Odpusť mi prosím, pokud jsem svým jednáním neúmyslně zapříčinil spor a hádky a tak jsem se dopustil nevázaného chování, něčeho, co je v tvých očích tak odporné, protože to narušuje Agape, dokonalé pouto jednoty. Odpusť i těm, kdo takto jednali proti mě, protože byli podvedeni. Učiň nás Otče v tomto smyslu dokonalými a uzdrav naše duchovní nemoci, protože jsme prosazovali lidskou moudrost na úkor dokonalé Lásky Agape. Kéž se tak prosím stane, abychom se obrátili zpět, na úzkou cestu, která vede do života.

Pane Jehošuo, náš Králi a náš Vykupiteli. Přikryj v tomto ohledu náš hřích, aby se na něj nevzpomínalo, abychom byli obráceným lidem, tvým lidem, ovcemi tvé a Otcovy pastvy mezi liliemi.

Ať se děje Vaše vůle, ne ta naše, aby bylo očištěno Otče tvé svaté jméno, aby lidé poznali, že ty sám jsi Nejvyšší nad celou obydlenou zemí.

Prosím Pane Jehošuo, přimluv se u našeho Otce, aby nám odpustil a aby byla tato modlitba vyslyšena, pokud jsme nalezli přízeň ve vašich očích. Amen a amen.“

Šestá kapitola

„Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější mezi ženami? Kam se tvůj milý obrátil, abychom ho hledaly s tebou?“ (Píseň písní 6:1)

Když věrné panny rozeznají duchovní Abišag, přirozeně se jí začnou ptát, kde se Pán Jehošua nachází, aby mohly společně s ní následovat jeho kroky.

„Můj milý sestoupil do své zahrady, k záhonu kořenných rostlin, aby pásl mezi zahradami a trhal lilie. Já jsem svého milého, a můj milý je můj. Pase mezi liliemi.“ (Píseň písní 6:2,3)

Duchovní Abišag ujišťuje své věrné družky, že Pán Jehošua je uprostřed ní, jakoby v uzavřené zahradě, aby jí svými kroky pásl, aby měla podobu lilií, nádherný duchovní šat. A to je nedokonalý člověče Pravda (6,2,3) a tato Pravda tě odděluje od ostatních lidí člověče (2+3=5 a 2×3=6), v zemi lidí, kteří patří Satanovi (6+2+3=11).

„Jsi krásná, družko moje, jako Příjemné město, půvabná jako Jeruzalém, vzbuzující posvátnou úctu jako družiny seskupené okolo korouhví.“ (Píseň písní 6:4)

Pán Jehošua dává najevo svou přítomnost, proto družičkám vysvětluje, že je duchovní Abišag Jeruzalémem, který není udělán rukama. Skutečný Nový Jeruzalém, ne jako ten, který se stal okultním duchovním centrem a pohárem, o který vede Kabala a Chabad svůj boj. Takzvané Nové město Pražské.

Tento Nový Jeruzalém má 144 tisíc domů, jenž jsou připraveny, aby činily vůli svého Stvořitele, JeHoVaH (Jehovy) Boha v roce dobré vůle od něj, který právě přichází, až budou spáleny plevy.

„Odvrať ode mne své oči, vždyť mě poplašily. Tvé vlasy jsou jako stádo koz, které seskákaly z Gileadu.“ (Píseň písní 6:5)

Proč Pán Jehošua prosí Abišag, aby symbolicky od něj odvrátila oči? Protože ji ještě nemůže s jejími věrnými družkami přijmout do svého domu v nebesích, který je pro ně připraven. Tak jako dokáže koza vyskákat na kdejaký vrchol, tak díky pokoře došla duchovní Abišag na vrcholky Gileadu, do domu Pravého Boha, JeHoVaH (Jehovy) vojsk. Musí však sestoupit, aby národům řekla: „A v konečné části dnů se stane, že hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholkem hor a jistě bude pozvednuta nad pahorky; a budou k ní proudit všechny národy. A mnoho lidí jistě půjde a řekne: Pojďte a vystupme na Jehovovu horu, k domu Jákobova Boha; a bude nás poučovat o svých cestách, a chceme chodit po jeho stezkách. Vždyť ze Sionu vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma. A jistě vykoná soud mezi národy a urovná záležitosti vzhledem k mnoha lidem. A budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce. Vy z Jákobova domu, pojďte a choďme v Jehovově světle.“ (Izaiáš 2:2-5)

„Tvé zuby jsou jako stádo dospělých ovcí, které vyšly z koupele. Každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neztratila svá mláďata.“ (Píseň písní 6:6)

A bude mít tato činnost úspěch a vydá své dobré ovoce, protože duchovní místnost se zaplní lidmi, jakoby tyto ovce rodily po dvou a žádné z těchto jehňátek nebude ztraceno. Proč se to stane? Protože se duchovní Abišag vykoupala v Beránkově krvi, aby se její šat vybělil. Toto se dokončí 04.04.2023 po západu slunce, kdy si společně s věrnými družkami na slavnostním shromáždění připomene Beránkovu poslední večeři, která bude i její poslední večeří v tomto stavu. A tak oznámí světu Beránkovu smrt, jeho výkupní oběť potřebnou k tomu, aby lidstvo bylo zachráněno.

Nebo to sám Pán JeHoVaH (Jehova) neoznámil? „Posvěťte postní čas. Svolejte slavnostní shromáždění. Shromážděte starší muže, všechny obyvatele země, k domu Jehovy, vašeho Boha, a křičte k Jehovovi o přispění.“ (Joel 1:14); „Zatrubte na Sionu na roh. Posvěťte postní čas. Svolejte slavnostní shromáždění. (Joel 2:15)

Nebude to čas půstu? Čas válečného křiku?

„Jako dílek granátového jablka jsou tvé spánky za závojem. Je možná šedesát královen a osmdesát souložnic a dívek bez počtu. Jediná je má holubička, má bezúhonná. Jediná, která patří své matce. Ona je ta čistá, té, která ji zrodila. Dcery ji viděly a pak ji prohlásily za šťastnou; královny a souložnice, a chválily ji:“ (Píseň písní 6:7-9)

Ač byla Abišag skrytá, jakoby za závojem myšlenek, v tom čase ji poznají všichni, všech 10 panen, a prohlásí ji za šťastnou. Ty nerozvážné, nemoudré se cítily jako královny a jako souložnice, ale Pán Jehošua má oči jen pro duchovní Abišag a pro ty, kdo jí doprovázejí. Kdo je její matka? Je to ta žena oděná sluncem, kterou nacházíme ve Zjevení 12. kapitole. Té skutečně patří. Jen jí.

„Kdo je ta žena, která shlíží dolů jako úsvit, krásná jako úplněk, čistá jako žhoucí slunce, vzbuzující posvátnou úctu jako družiny seskupené okolo korouhví?“ (Píseň písní 6:9)

Je to těch 144 tisíc obrácených nedokonalých lidí, kterým bylo dáno plné porozumění pro Novou Píseň, čímž se stali tito vyvolení světlem za noci a světlem za dne, protože září jako jas prostoru podle Daniele 12:3,4.

„Do ořechové zahrady jsem sestoupila, abych viděla poupata v údolí bystřiny, abych viděla, zda vyrašila réva, zda rozkvetly granátovníky.“ (Píseň písní 6:10)

Duchovní Abišag musí sestoupit opět do světa lidí, aby zjistila, zda je Pánova vinice v květu, zda rozkvetly granátovníky, jenž budou ovocem Velkého zástupu, po vzkříšení olivovníků.

„Dříve, než jsem to věděla, má vlastní duše mě postavila k dvoukolým vozům mého ochotného lidu.“ (Píseň písní 6:12)

Než si v těchto dnech všichni, kteří jsou zapečetěni, uvědomí, kým se stali, tak jsou připojeni k duchovní rodině obklopené 5-ti rozvážnými pannami.

„Vrať se, vrať se, Šulamitko! Vrať se, vrať se, ať tě spatříme! Co vidíte na Šulamitce? Cosi jako tanec dvou táborů!“ (Píseň písní 6:13)

Tyto rozvážné družičky volají, aby duchovní Šulamitku rozeznaly. Proč tanec dvou táborů? Protože než Šulamitku rozeznaly, tančil každý olivovník svůj „duchovní“ tanec, nestal se jednou holí jednoho Pastýře.

Sedmá kapitola

„Jak zkrásněly tvé kroky v sandálech, ochotná dcero! Křivky tvých stehen jsou jako ozdoby, dílo rukou uměleckého řemeslníka.“ (Píseň písní 7:1)

Protože duchovní Šulamitka vkládá svou důvěru v porozumění, které jí dává nebeský Otec, jsou její kroky krásné a je to odkaz na slova proroka: „Jak nádherné jsou nohy těch, jenž přinášejí dobrou zprávu o dobrých věcech“. Tyto kroky způsobily, že se její postava stala jakoby dílem uměleckého řemeslníka. Toto způsobil sám nebeský Otec, který Abišag sám vyučil svým duchem.

„Tvůj pupek je oblá miska. Kéž v ní neschází míchané víno. Tvé břicho je hromada pšenice oplocená liliemi.“ (Píseň písní 7:2)

Protože se sytí kvalitním duchovním pokrmem, neobjevuje se na ni tuk, jenž se usazuje z nekvalitní stravy. Míchané víno je o tom, že s moudrostí přijímá poznání, proto je to, co přináší svému symbolickému břichu, jako hromada pšenice, pravé zrno, jenž je symbolicky oděno do duchovních šatů. Není to nesemletá pšenice do podoby mouky, kam žena vkládá svůj kvas Velkého Babylonu, aby se mouka proměnila ve vláčné těsto.

„Tvé dva prsy jsou jako dvě mláďata, dvojčata gazely.“ (Píseň písní 7:3)

Pohled na ni je v duchovním smyslu podoben tělesnému muži, který je okouzlen dvěma prsy ženy. Zde je však opět pozornost zaměřena na její srdce, které je chráněno podobně, jako ochraňuje gazela svá mláďata.

„Tvá šíje je jako slonovinová věž. Tvé oči jsou jako rybníky v Hešbonu u brány Bat-Rabimu. Tvůj nos je jako libanonská věž, která hledí směrem k Damašku.“ (Píseň písní 7:4)

Zde je opět vyjádřen charakter této duchovní Šulamitky, která nelže, proto jej její nos jako věž rovný. Její duchovní zrak není zakalený, proto hledí vzpřímeně dopředu, aby věděla, co má učinit pro naplnění Otcovy vůle, který chce vykonat v čase dobré vůle ze strany nebeského Otce.

„Tvá hlava na tobě podobá se Karmelu a vrkoče na tvé hlavě podobají se vlně obarvené na červenofialovo. Král je svázán vlněním vrkočí.“ (Píseň písní 7:5)

Není rozdělována na 144 tisíc názorů, protože její hlava nese myšlenky své hlavy, Krista. On sám je svázán s její pokorou poddajné dívky, ženy, protože vlasy jsou pokrývkou ženy ke slávě svého muže. Vlna obarvená na červenofialovo se používala při výrobě stanu setkání, kde byla Boží přítomnost.

„Jak jsi krásná a jak příjemná jsi, milovaná dívko, mezi největšími potěšeními!“ (Píseň písní 7:6)

Ač je tvořena nedokonalými lidmi, stala se Jehošuovým potěšením.

„Tvůj vzrůst, ten připomíná palmu, a tvé prsy hrozny datlí!“ (Píseň písní 7:7)

Opět je zde obrácená pozornost k jejímu charakteru, který je pevný a nese své ovoce.

„Řekl jsem: Vystoupím na palmu, abych uchopil stopky datlí. A kéž se, prosím, tvé prsy stanou podobnými hroznům révy a aróma tvého nosu jablkům, a tvé patro nejlepšímu vínu, které hladce klouže pro mého milého, hebce stéká přes rty spících.“ (Píseň písní 7:8,9)

Sám Pán Jehošua v tomto Čase konce vystoupí, aby její charakter ještě více upevnil a ten vydal své ovoce, aby svými skutky políbila ty, jenž duchovně spí, aby víno poznání přešlo i na ně a mohla je učinit živými, probuzenými, před zraky neviditelného majestátního Boha, Stvořitele nebe a země.

„Já jsem svého milého a vůči mně je jeho žádostivost.“ (Píseň písní 7:10)

Nepatří světu lidí, ale jen a jen Beránkovi. Chce mu odevzdat svůj život, který si nese v sobě, aby mohl být vylit ve prospěch moře, které se stalo mrtvou krví kvůli genetické terapii, jenž toto moře podstoupilo. Srovnej se Zjevením 16:3.

„Pojď přece, můj milý, vyjděme do pole; ubytujme se přece mezi rostlinami heny.“ (Píseň písní 7:11)

Vybízí Pána Jehošuu, aby šel s ní do Satanova pole, k Satanem a démony podmaněnému lidstvu, aby spolu odstranili značku 6.6.6.. Hena je druh tetování, které se však dá odstranit stejně, jako bude možné odstranit genetickou terapii se značkou 6.6.6..

„Vstaňme přece časně a pojďme na vinice, abychom viděli, zda vyrašila réva, rozpukl květ, rozkvetly granátovníky. Tam ti dám své projevy něžnosti.“ (Píseň písní 7:12)

Až bude sejmuta značka z mrtvého moře lidstva, pak společně vyjdou na vinici Velkého zástupu, aby společně uviděli, zda z ní vzejde réva, Velký zástup. Teprve pak přijde čas oddat se symbolickým něžnostem, protože pak se spolu setkají ve vzduchu, když oběma olivovníkům bude řečeno: „Vystupte nahoru!“. Srovnej se Zjevením 11. kapitolou veršem 12. Tak se stanou i fyzicky součástí duchovní rodiny, která je v nebesích.

„Mandragory vydaly své aróma, a u našich vstupních cest jsou nejvybranější plody všeho druhu. Ty nové i ty staré jsem uchovala jako poklad pro tebe, můj milý.“ (Píseň písní 7:13)

Satan a démoni nic nezmůžou a ani ti, kteří jim slouží na zemi, protože ty cesty vedou do života. Nachází se na nich jak první, tak poslední ovoce, které vydává symbolicky příjemnou vůni modliteb.

Kapitola osmá

„Kéž bys byl jako můj bratr, sající z prsou mé matky! Kdybych tě našla venku, políbila bych tě. Ani by mnou nepohrdali.“ (Píseň písní 8:1)

Pan Jehošua je ze stejné matky jen částečně, je prvním stvořením, kdy žena oděná sluncem ještě nebyla stvořena, proto nemohl sát mléko z jejich symbolických prsou, přesto musel vstoupit symbolicky do jejího lůna, aby se nám narodil syn, kterému bude dáno jméno Imanuel, což znamená S NÁMI JE BŮH. Srovnej prosím s Izaiášem 7:14 a Matoušem 1:23.

Kdyby všichni pochopili už nyní, kdo patří k Abišag, nikdy by nikým takovým nepohrdli.

„Vedla bych tě, uvedla bych tě do domu své matky, která mě učívala. Dala bych ti pít kořeněné víno, čerstvou šťávu z granátových jablek.“ (Píseň písní 8:2)

Aby Abišag mohla růst, musela poznat, kdo je její skutečná duchovní matka, která je oděna sluncem a nad hlavou má dvanáct hvězd, aby jí pomáhala s učením, s pochopením Písma. Sama by pak byla schopná poučit i samotného Pána Jehošuu, kdyby nebyl vyučen, protože je jako on ve své mysli a svém srdci. Srovnej s 1. Korinťanům 2:16.

„Jeho levici bych měla pod hlavou; a jeho pravice ta by mě objímala.“ (Píseň písní 8:3)

Nikdo by její vztah nebral jako nějaké duchovní smilstvo, které pochází od Satana. Tak jak toto někteří tvrdí.

„Zavázala jsem vás přísahou, jeruzalémské dcery, abyste se nepokoušely probudit či vyburcovat ve mně lásku, dokud k tomu nebude nakloněna.“ (Píseň písní 8:4)

Kdy toto může Abišag učinit? Takto veřejně vyznat svůj vztah, který s Panem Jehošuou má? Až bude pro to ten správný čas v Čase konce, v těch pevně stanovených dnech mezi 15.3. – 19.3. 2023

„Kdo je ta žena vycházející z pustiny, která se opírá o svého milého? Pod jabloní jsem tě vyburcovala. Tam byla tvá matka v porodních křečích s tebou. Tam ta, která tě rodila, zakoušela porodní křeče.“ (Píseň písní 8:5)

Nevychází Abišag z pustiny? Z míst, kde byla sycena 42 měsíců od hadova obličeje? Nechce válkou, která přichází, zničit Satan právě Abišag v ohni atomové války, ale země ji přichází na pomoc tím, že nemá kdo by na straně krále Jihu bojoval, protože se sice chlubí svým vojskem, ale jsou to slečinky, nakažené LGBTQ propagandou. Ač bude shromážděna 200 milionová armáda, nebude potřeba použít tuto sílu, ač v malém množství bude použita.

To jen politická stafáž na straně krále Jihu si stále myslí, jaké že to bude krásné a jednoznačné vítězství. Ne, nebude to vaše vítězství, protože nemáte moudrost novodobého Šalomouna. Přesto bude plevel spálen, jeho prameny vod se promění v krev a také řeky, které z nich vytékají. Srovnej se Zjevením 12:6,13-17 a 16:4-6.

„Polož si mě jako pečeť na srdce, jako pečeť na paži; protože láska je silná jako smrt, trvání na výlučné oddanosti je tak neústupné jako šeol. Její planutí je planutí ohně, plamen Jah.“ (Píseň písní 8:6)

Ano, Abišag musí trvat na výlučné oddanosti, ne kde vítr, tam plášť, protože je to jako pečeť na jejím srdci a pečeť na paži, to vše se projevuje v jejich skutcích, které vycházejí z tohoto zapečetěného srdce, jako plameny JeHoVaH (Jehovy) vojsk.

„Ani mnohé vody nedokážou uhasit lásku, ani řeky ji nemohou odplavit. Kdyby někdo dával všechny hodnotné věci svého domu za lásku, určitě by jimi pohrdli.“ (Píseň písní 8:7)

144 tisíc se nedá nikým a ničím koupit.

„Máme sestřičku, která nemá prsy. Co uděláme pro svou sestru v den, kdy si o ni řeknou?“ (Píseň písní 8:8)

Kdo je sestrou bez prsů, která nemůže kojit mlékem porozumění? Jsou to družičky, druhý olivovník, které mají ve svých hořících lampách jen tolik oleje, aby mohly zachránit samy sebe. Vždyť je ustanovený čas v Čase konce.

„Kdyby snad byla zdí, vystavíme na ní stříbrné cimbuří; ale kdyby snad byla dveřmi, zahradíme ji cedrovým prknem.“ (Píseň písní 8:9)

Obraťte zpět, obraťte se zpět družičky naše a Abišag spolu s Panem Jehošuou udělají vše proto, abyste byly moudré, abyste byly zachráněné. Proč?

„Jsem zeď, a mé prsy jsou jako věže. V tomto případě jsem se v jeho očích stala podobnou té, jež nalézá pokoj.“ (Píseň písní 8:10)

Mléko Abišag se nemění a má hojnost Pokoje, nerozrušuje se jako svět lidí, ten pokoj je od samotného nebeského Otce, který se stará o její potřeby, protože ví dřív, než o to poprosí, co skutečně potřebuje.

„Byla vinice, kterou měl Šalomoun v Baal-Hamonu. Předal vinici hlídačům. Každý přinášel za její ovoce tisíc kousků stříbra.“ (Píseň písní 8:11)

Novodobý Šalomoun dal svou vinici, své Rusko svým hlídačům, oligarchům, kteří mu za ni přinášejí tisíc symbolických kousků stříbra. A tak se jeho vinice stala žádoucí pro oči mnohých a v jeho vinici vkládají svou důvěru mírní země, budoucí Velký zástup. Proto se mu všichni pokloní a řeknou: „Kdo s ním může vést bitvu?“. A tak Satanův svět lidí uvěřil, že zde je jeho záchrana.

„Moje vinice, která mi patří, je mi k dispozici. Tisíc patří tobě, Šalomoune, a dvě stě těm, kteří hlídají její ovoce.“ (Píseň písní 8:12)

Plat, který obdrží věrné družičky, které hlídají vinici Abišag, se zdá jako malý, proto je málo těch, kdo chtějí na ni pracovat, ač je dokonalá, ne jako tento ničemný svět. Tento plat je vytvářen z poctivosti a Lásky Agape, která zajistí skutečný život.

„Ty, která bydlíš v zahradách, společníci věnují pozornost tvému hlasu. Ať jej uslyším.“ (Píseň písní 8:13)

Jací společníci? Rozvážné a moudré panny. Pán Jehošua chce slyšet, že věnujete pozornost hlasu Abišag, jeho milované. Uslyšíte ho? Nebo si zase vše necháte pro sebe?

„Uteč, můj milý, a buď jako gazela anebo jako jelínek na horách koření.“ (Píseň písní 8:14)

Abišag ví, že ještě nemůže Pána Jehošuu lidem ukázat, protože jej, jeho přítomnost, vnímá jen duchovně, svým milostným vztahem, proto jej posílá na duchovní hory, k domu Jákobova Boha, Boha duchovního Izraele, kam přivede národy země, aby se už neučily válce, překovaly své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky, aby se jim stal nebeským Otcem.

.JeHoVaH (Jehova) je Jeho Svaté jméno, národy země!

Kéž je nám to povzbuzením v tomto USTANOVENÉM ČASE KONCE, abychom se stali jednou holí v ruce jediného a skutečného Pastýře, Jehošuy Krista, který nás povede úzkou cestou života, když budeme kráčet v jeho šlépějích.

Chvalme J-aH! Vy jenž jste součástí duchovní Abišag i Vy, kteří jste rozvážnými pannami! Nám patří tyto dny radování, protože naše životní cesta vede na Beránkovu svatbu.

Kéž máme Pokoj Abišag.

S Láskou Agape Váš bratr a Pánův otrok Igi