V předchozích pěti úvahách jsme si postupně ukázali, jak dosáhnout toho, abychom byli součástí velké duchovní rodiny, nejenom zde na zemi, ale také součást rodiny v nebi. Dnes se zamyslíme nad jednou událostí, kterou zažil apoštol Petr a co nám bylo touto situací odhaleno. Jak to souvisí s námětem dnešní úvahy, PROČ POTŘEBUJEME KRISTA JAKO NÁŠ VIDITELNÝ VZOR.
Na každý příběh v Písmu se můžeme dívat dvěma způsoby. Duchovním, nebo tělesným zrakem. Abychom viděli duchovně, musíme obdržet Otcova ducha. Toho získáme jen tehdy, pokud o něj prosíme celým srdcem, myslí a silou, abychom plně porozuměli Otcově vůli, která nám dovoluje být součástí nebeského království. Tak jak nám to sám Pán Jehošua oznámil těmito slovy:
„Ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane, vstoupí do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.“ .
Naším cílem je naučit se vidět duchovním zrakem. Proč? Protože získáme hluboké porozumění, které svět nemá. Obraťme svou pozornost k příběhu, který zná asi úplně každý. V druhé části si pak ukážeme jiný, který už ne všichni znají. Na obou si ukážeme nejprve tělesný pohled a poté ten duchovní. To nám pomůže pochopit, proč máme stále upírat svůj zrak na Pána Jehošuu, řecky zvaného Krista, tedy toho, kdo byl pomazán Božím duchem.
„Nakonec, když poslal zástupy pryč, sám vystoupil na horu, aby se modlil. Ačkoli již bylo pozdě, byl tam sám. Zatím byl člun (s apoštoly=učedníky) již vzdálen od země mnoho set metrů a vlny na něj tvrdě narážely, protože vítr byl proti nim. Ale v době čtvrté noční hlídky (cca ve dvě v noci) přišel k nim a kráčel po moři. Když ho učedníci zahlédli, jak kráčí po moři, znepokojili se a řekli: To je přízrak! A křičeli strachem. Ale Jehošua k nim hned promluvil slovy: Vzchopte se, to jsem já; nemějte strach. Petr mu odpověděl a řekl: Pane, jestliže jsi to ty, přikaž mi, abych k tobě přišel po vodě. Řekl: Pojď! A tak Petr sestoupil z člunu, kráčel po vodách a šel k Jehošuovi. Ale když pohlédl na větrnou bouři, dostal strach, a když začal klesat, vykřikl: Pane, zachraň mě! Jehošua ihned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: Ty malověrný, proč jsi zapochyboval? A když vstoupili do člunu, větrná bouře opadla.“ .
Pokud vše nezkoumáme do hloubky, získáme jen POZNÁNÍ, že je potřeba věřit. Když víru ztratíme, ztrácíme pevnou půdu pod nohama. Příběh se nám zdá jasný a srozumitelný. Tělesné smýšlení nás vede k tomu, abychom nic víc nezkoumali. Samotný Satan nás může přivádět k myšlence, TOTO SE DĚJE TĚM, KDO SI SAMI MYSLÍ, ŽE PEVNĚ STOJÍ, jak je vůbec možné, že Petr zapochyboval, toto by se mi přece stát nemohlo. Už tento soud odhaluje, že právě se jim to stalo.
Pokud chápeme duchem, že každé slovo v Písmu má svůj důvod, že jsou myšlenky sepsány s POROZUMĚNÍM, aby Boží slovo bylo stále živé. Začneme si všímat detailů, ke kterým nás vede duch a dostáváme duchem otázku: „Proč jsem nechal tento příběh sepsat právě tak? Přemýšlej o tom.“ . Duch nás pak vede k jednotlivým slovům, částem verše, nad kterým máme rozjímat, abychom pochopili hloubku. ABYCHOM VIDĚLI DUCHOVNĚ. Nestává se to hned, při prvním přečtení, ale například až při pátém, desátém. U mne třeba až při stém. Tolikrát už jsem celou Bibli prošel, ale neviděl jsem.
První věcí, kterou jsem se měl zabývat bylo Galilejské moře. Pokud známe trochu zeměpis, pak víme, že je to sladkovodní jezero a není až tak veliké, aby jej někdo nazýval mořem.
V nejširší části je široké 13 km a dlouhé 21 km. Proč jej mořem Izraelité začali nazývat, má svůj duchovní základ. Byli k tomu Otcem inspirováni, protože až událost s Petrem dává všemu ten správný duchovní rozměr. Vidět duchovníma očima znamená, ROZUMĚT BIBLICKÉ SYMBOLICE, jak číselné, tak slovní. Vše je samozřejmě ukryto už v samotném Písmu, proto musíme chápat, že Písmo, jeho POROZUMĚNÍ, získáme opět jen skrze Písmo. Nemůže si nikdo, ani nějaký Igor Zemánek nic vycucat z prstu, ale samotný Boží duch nás musí vést do konkrétních textů Písma, kde se vysvětlení symboliky nachází.
Proto nám prorok Daniel oznamuje, že DUCHOVNÍ POROZUMĚNÍ přichází skrze hebrejské sloveso šůt, BRODIT SE Z JEDNÉ STRANY ŘEKY NA DRUHOU, teprve pak se PRAVÉ POZNÁNÍ = POROZUMĚNÍ, rozšíří. Kdy to má nastat?
„A ty, Danieli, ty ta slova utaj a zapečeť knihu až do času konce. Mnozí se budou ŠŮT a pravé poznání se rozhojní.“ .
Důkazem, že se to děje „mnohým“ je to, že na oba dva dnešní příběhy mne upozornili bratr a sestra, když jsme spolu hovořili. Já děkuji nebeskému Otci, že toto činí a já mohu být obohacen velmi důležitými duchovními myšlenkami. Že naše rozhovory nejsou monologem, ale dialogem a já sám se mohu nechat poučit.
Slovo MOŘE má tento význam:
„Ale ničemní jsou jako moře, které je rozbouřené, když není schopné se uklidnit, jehož vody vyhazují vzhůru chaluhy a bláto.“ .
Co se dělo v té chvíli nad Galilejským mořem? Byla tam bouře. Vody, po kterých Pán Jehošua kráčel fyzicky, ty symbolizovaly ničemný svět lidí a on nebyl součástí tohoto moře. Když Petra vyzval, aby šel, ukazoval mu, že ani on sám nemůže být součástí toho moře, pak může klidně jít po takových vodách. Petr uvěřil, ale když si uvědomil tlak, tak se začal topit. To nás vede k času, kdy tvrdil, že zemře spolu s Kristem. Ten mu však řekl, že jej třikrát zapře, než kohout zakokrhá:
„Petr mu však odpověděl a řekl: I když všichni ostatní klopýtnou ve spojitosti s tebou, já nikdy nechci klopýtnout! Jehošua mu řekl: Vpravdě ti říkám: Tuto noc, dříve než kohout zakokrhá, mě třikrát zapřeš. Petr mu řekl: I kdybych musel s tebou zemřít, rozhodně tě nechci zapřít. Všichni ostatní učedníci také říkali totéž.“ .
Všimněme si, že Petr říká NECHCI. To znamená, že chápe jak důležité je Kristovo poslání. Zároveň ale naplňuje varování, které dává Pán Jehošua sedmému andělovi, doslovně TOMU, KDO JE NOSITELEM ZPRÁVY (DOBRÉ ZPRÁVY) sboru v Laodicei. I Petr si myslel, jak je už na tom duchovně dobře, že jeho víra je dostatečná. Co nepochopil? Že prosazuje svou vlastní vůli a ne tu Otcovu. Co říká v té pro něj nejtěžší chvíli Pán Jehošua jeho a našemu nebeskému Otci?:
„Když vyšel, šel podle zvyku na Olivovou horu; a učedníci ho také následovali. Potom, co přišli na místo, řekl jim: Stále se modlete, abyste neupadli do pokušení. A sám od nich poodešel, asi co by kamenem dohodil, poklekl, modlil se a řekl: Otče, jestliže si přeješ, odstraň ode mne tento kalich. Ať se přesto neděje má vůle, ale tvá.“ .
Ztráta víry, kterou potřebujeme zachovat, nás strhne zpět do mořských hlubin tohoto zkaženého světa, pokud stále nehledáme nejprve OTCOVU VŮLI, ale začneme prosazovat tu naši. První nakročení k tomuto jednání je to, když si začneme myslet, že pevně stojíme. Že už všemu rozumíme a přestaneme s POROZUMĚNÍM hledět na svou vlastní nahotu. Když toto dovolíme, začneme se povyšovat a soudit druhé. Tím ztratíme Lásku Agape a zavřeme si dveře do nebeského království. Proč? Protože nám nebeský Otec odejme svého ducha a přestane s námi komunikovat a ještě dovolí, aby měl Satan nad námi autoritu a způsobil nám duchovní pád.
Tento pád se rovná duchovní smrti. To je to, o čem mluví Pavel, když říká, že má být někdo poslán k Satanovi pro zničení těla, ale k zachránění jeho života. Ztráta, kterou takový člověk prožije jej vede k POROZUMĚNÍ, pokud si sám přizná, kde pochybil a učiní POKÁNÍ. K tomu potřebuje opět duchovně vidět, aby to mělo ozdravný účinek a musí jít obrazně ke Kristu a od něj si koupit přečištěné zlato, POROZUMĚNÍ a duchovní mast do svých očí. PŘIZNAT SI, ŽE JSME JEN PRACH, ŽE JSME NIC A NIKDO NENÍ VÍC NEŽ JSOU TI POSLEDNÍ Z POSLEDNÍCH.
Čím platíme Kristu? TÍM JE NÁŠ ČAS a jsme opět u myšlenek z předchozí páté části. Kdy se nám nestane to, že se staneme ve svém vlastním srdci někým? KDYŽ BUDEME MÍT PŘED OČIMA STÁLE KRISTŮV VZOR!!! Ten nám ukazuje na skutcích: „NE JAK SI PŘEJI JÁ, ALE JAK SI PŘEJEŠ TY OTČE!!!
A vracíme se na začátek. Abychom to měli, musíme rozumět ČASU, ve kterém se nacházíme. Musíme svou svobodnou vůlí toužit po skutečné Boží komunikaci a Otcově vedení. Dovolit Otci, aby to byl On sám, kdo nás vyučí a promění naše srdce a mysl do podoby Kristovy mysli a srdce. Náš ČAS plně věnovat Otcově vůli.
„Duchovní člověk však zkoumá skutečně všechno, ale sám není zkoumán žádným člověkem. Vždyť kdo poznal Jehovovu mysl, aby ho poučoval? Ale my máme Kristovu mysl.“ .
Neztratit víru znamená stále zkoumat a prosit nebeského Otce o POROZUMĚNÍ, proč v evangeliích čteme to, co tam čteme, aby nám dal duchovní oči a uši a my pochopili smysl toho všeho. Proč? Abychom měli stále vzor Pána Jehošuy před očima. Co říká apoštol Pavel?
„Žádný člověk totiž nemůže položit jiný základ než ten, který je položen, jenž je Jehošua Kristus.“ .
Co nám Petr říká slovy, když se topí: „Pane zachraň mne!“ ? Říká nám co my sami musíme udělat, když nás potká duchovní smrt, ŽE PÁN JEHOŠUA JE NÁŠ VZOR, KTERÝ MUSÍME NÁSLEDOVAT VŠUDE, KAM JDE I ON!!! Pak nám podá svou symbolickou ruku a z toho rozbouřeného moře nás symbolicky, ale i doslovně vytáhne. Co se stalo ihned poté, co byl Petr z vody vytažen?
„A když vstoupili do člunu, větrná bouře opadla.“ .
Kde máme být v tomto ČASE KONCE? Nemáme být v záchranném člunu? Pokud ano, jak se do něj dostaneme? Jedině tak, že prozkoumáme duchovním zrakem vše, co v evangeliích čteme. Když nám ten potápějící se Titanik způsobí, že se ocitneme v moři, pak potřebujeme vědět, co by nám v dnešní době Pán Jehošua svým výrokem: „Pojď! Uchop mojí ruku! “ , řekl:
„Přestaň hledat vinu svých problémů a své duchovní smrti u druhých. Pouč se z nich, aby jsi je neopakoval. Nauč se ode mne to, co znamená: ´NE JAK CHCI JÁ, ALE JAK SI PŘEJEŠ TY OTČE!´ Dej si ČAS a dovol, abych ti svým příkladem ukázal tvou vlastní nahotu a svým hlubokým zkoumáním mého dokonalého vzoru jsi obdržel přečištěné zlato a mast do svých očí. Učiň pokání ze svých skutků. Naprav se. Pros Otce o odpuštění v mém jménu, aby jsi opět mohl s ním komunikovat a získal jsi zpět věčný život. Obnovil jsi ztracenou komunikaci a přijal zpět Otcova ducha.„
Mohli bychom toto téma rozebírat do nekonečna, ale toto není cílem článku. Tím je možnost ukázat si rozdíl mezi tělesným přijímáním Písma a tím duchovním, kdy se nám Písmo stává skutečně vydatným „pokrmem“.
Ten, kdo správně POROZUMĚL. Nechť si pročte příběh, který dávám pod tato slova, a prosí nebeského Otce, v Jehošuově jménu o moudrost a duchovní porozumění. A já v příštím článku odhalím, co je nám v něm duchovně sděleno. Sami pak můžeme porovnat, jak hluboké je naše duchovní porozumění pro náš dnešní život.
„Časem řekli muži z města Elišovi: Hle, poloha města je dobrá, právě jak můj pán vidí; ale voda je špatná a země působí potraty. A tak řekl: Doneste mi malou novou misku a dejte do ní sůl. Donesli mu ji tedy. Nato vyšel ke zdroji vody a hodil do něho sůl a řekl: Tak řekl Jehova: Já činím tuto vodu zdravou. Už z ní nevzejde smrt ani nebude působit potraty. A voda zůstává uzdravená až do tohoto dne podle Elišova slova, jež mluvil. A pak vyšel odtamtud do Betelu. Jak šel po cestě nahoru, byli tam malí chlapci, kteří přišli z města a začali se mu pošklebovat, a kteří mu říkali: Vzhůru, holohlavče! Vzhůru, holohlavče! Nakonec se otočil za sebe a viděl je a svolal na ně zlo v Jehovově jménu. Nato vyšly z lesa dvě medvědice a na kusy roztrhaly z jejich počtu dvaačtyřicet dětí. A šel odtamtud k hoře Karmelu a odtamtud se vrátil do Samaří.“ .
K prvnímu příběhu mne duch vedl skrze rozhovor s bratrem. Jej zase před tím podněcoval Otec skrze ducha, aby se nad příběhem zamyslel a uviděl víc, než při běžném čtení načerpáme. Ten druhý příběh mi předložila sestra. Její zářící oči a radost nad tím, jak ji nebeský Otec vedl, že vidí duchovně, mé srdce naplňovalo radostí, ač to nebylo na mé tváři vidět, protože když přemýšlím nad slovy, abych i já načerpal duchovní porozumění, často vypadám zamračeně. Proto se touto cestou sestře omlouvám, že má radost nebyla viditelná.
Jsem zvědavý, jak tomu příběhu s Elišou porozumíte vy sami, když budete prosit našeho nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovu) Boha v Jehošuově jménu o moudrost a duchovní vhled. Budu rád, když se se mnou o myšlenky podělíte do emailu. (izbible@seznam.cz)
Dej nám nebeský Tatínku, Pane JeHoVaH (Jehovo) duchovní oči a Tvého ducha porozumění a moudrosti, abychom viděli co tento svět vidět nemůže. Veď nás cestou života, po které máme chodit, abychom bezpečně usedli v záchranném člunu, který jsi pro nás připravil pro tento čas. Děkujeme Ti za veškerou nezaslouženou laskavost. Za to, že nám ukazuješ co je Láska Agape a že ji můžeme uplatňovat. Kéž nás Satan nepřelstí, aby nás slízl jako prach, proto prosíme o moudrost. Prosíme o odpuštění našich míjení se cíle a dovol, abychom se na nich poučili. Kéž je Otče očištěno Tvé svaté jméno. Kéž se tak děje i prostřednictvím našich skutků víry v Tebe a Beránka. Dej nám Pánův pokoj a naplň nás Tvým svatým duchem. Prosíme o vyslyšení v Jehošuově jménu.
Tobě Pane Jehošuo děkujeme za vzor, který jsi nám předložil a my jej můžeme pochopit. Buď v našem středu, abychom se při setkávání dokázali podněcovat k Lásce a znamenitým skutkům. Amen a amen
V Agape Váš bratr, nedokonalý otrok našeho Vykupitele Igi