První část zde.
Začněme tedy tím, co sám Pán Jehošua oznámil farizeům, když se jej dotazovali a když jej pokoušeli, aby jim dal jasné znamení. Co jim odpověděl?
„Potom mu někteří znalci Zákona a farizeové odpověděli a řekli: Učiteli, chceme od tebe vidět znamení. Odpověděl jim a řekl: Ničemná a cizoložná generace stále hledá znamení, ale nebude jí dáno žádné znamení kromě znamení proroka Jonáše. Vždyť právě jako byl Jonáš v břiše obrovské ryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka v srdci země tři dny a tři noci. Muži z Ninive povstanou v soudu s touto generací a odsoudí ji, protože činili pokání po tom, co Jonáš kázal, ale pohleďte, zde je něco více než Jonáš.“ (Matouš 12:38-41)
Kdo byl Jonáš? Byl synem Mitaje a prorokoval za vlády krále Jeroboama v letech jeho 41 leté vlády od roku 821 do 780 př.n.l. . Víme, že byl Jonáš poslán do Ninive k Asyrskému králi. Není v Písmu jmenován, ale nejpravděpodobněji šlo o Adad-niráriho III., který vládl v letech okolo roku 810 až 783 př.n.l. . Příběh Jonáše nás musí nyní zajímat, protože jeho znamení je to jediné, které má svět vidět. Mnozí řeknou, že už vidět bylo. To je Pravda, ale tyto věci se nejenom plní dvakrát tělesně, ale i z duchovního hlediska, kdy svět nevidí a přesto se to děje.
Než se k Jonášovi vrátíme, musíme si připomenout jinou událost. Šalomoun vybudoval první chrám, který byl zbořen v roce 586 př.n.l. . Nemíním nyní vysvětlovat Svědkům Jehovovým, proč to bylo v tomto roce, protože si mohou najít článek, kde o tom píši a vysvětluji dopodrobna v Písmu, že to nemohlo být jinak. Poté byl postaven druhý chrám a od roku 515 př.n.l. sloužil jako místo uctívání až do roku 70 n.l., kdy byl zničen Titovými vojsky během Židovské vzpoury, kdy její aktivní fáze trvala 3,5 roku. Toto jsou doložená dějinná fakta.
Pokud Písmo zkoumáme duchovně a chápeme co nám oznamuje prorok Daniel, že v Čase konce nastane to, co je duchovní, aby Pravda byla skutečným světlem pro lidstvo jako celek, je potřeba hledat duchovní chrám a duchovní Jeruzalém, který nebyl udělán rukama. Ten musí potkat události, které fyzicky předcházely, aby bylo možné na nich pochopit, co se v tom Čase konce odehraje.
Apoštol Pavel oznámil prvním křesťanům, že oni jsou tím chrámem, který není udělán rukama. Opět jsem mnohokráte vysvětloval. A tento chrám byl zbořen po smrti apoštolů, protože odpadli od učení Pána Jehošuy a zavládl nad jejich vírou Velký Babylon. V Čase konce Jan skrze knihu Zjevení 11. kapitolu vysvětluje, že bude existovat druhý chrám, který není udělán rukama. Nevysvětluje však, že musí být zbořen, podobně jako to postihlo druhý chrám v roce 70 n.l. . Jak dlouho trvalo období druhého duchovního chrámu?
„A byl mi dán rákos podobný prutu, když řekl: Vstaň a změř Boží chrámovou svatyni a oltář a ty, kteří v ní uctívají. Ale nádvoří, které je vně chrámové svatyně, to zcela vyvrhni a neměř je, protože bylo dáno národům a budou nohama pošlapávat svaté město dvaačtyřicet měsíců.“ (Zjevení 11:1,2)
Co je ten měřící rákos? To je jednotné měřítko pro vstup do tohoto duchovního chrámu, které se skládá ze zákonnosti. Co to je? Pán Jehošua řekl, že je v prorocích napsáno, že všichni budou vyučeni samotným nebeským Otcem, JeHoVaH (Jehovou) Bohem a teprve poté budou přivedeni k němu. Jak se to děje? Že Ti vyučení mají úctu k nebeskému Otci, k jeho skutečnému jménu a také ke skutečnému jménu Pána Jehošuy, jenž byl Pomazán Otcovým duchem, proto je znám jako Kristus nebo Mesiáš.
Proto jej nikdo, kdo byl pomazán Otcovým duchem nenazve Jehovovo prase poté, co pochopí, že jméno Jehošua je svaté. To je ten chrám, kam nikdo nemohl, jen těch 144 tisíc. Jak Jan správně viděl, nádvoří chrámu a město pošlapával po 42 měsíců dav, který sice tvrdil, že následuje Krista, ale následoval Satana, protože tvrdí, že v těle přišlo Jehovovo prase = Jesus (Ježíš). Bratr Maleňák zveřejnil poslední OSMOU kapitolu brožury zde, kterou po kapitolách zveřejňuje na těchto stránkách, kde se také zabývá dopodrobna Panem Jehošuou. Kde také vysvětluje, proč je Beránkovo jméno svaté.
Bylo nám oznámeno:
„Je totiž mnoho pozvaných, ale málo vyvolených. Potom farizeové odešli a radili se spolu, aby ho chytili v řeči.“ (Matouš 22:14,15)
Musíme pochopit, proč Pán Jehošua toto oznámil poté, když mluvil o zničení jejich města, o zničení Velkého Babylonu, jeho ctitelích v předchozích verších. Ten plevel bez spravedlnosti a plný bezzákonnosti, tedy bez zákona, který je vepisován do srdce člověka, který se nechá nebeským Otcem skutečně vyučit, ten tvoří duchovní město podobné Jeruzalému, kterým byl Jeruzalém za doby Izaiáše, Jeremiáše a Ezechiele. Jak si dále ukážeme, je tomu skutečně tak.
Jak jsem oznámil v září letošního roku, celé nebe čekalo, než bude do duchovního chrámu zabudován poslední kámen, který dovolil, aby jej sám nebeský Otec vyučil. Myšlenky, které předkládám jsou velmi čerstvé a vše je mi odhalováno střípek po střípku. Když toto bylo dokončeno, protože proces trval skutečných 42 měsíců od 15./16.3.2020 kdy padl, Velký Babylon padl, jak nám to odhaluje Zjevení 18:1-4, mohl se tento druhý duchovní chrám budovat. Byl dán prostor mnohým, nechat se vyučit a duchem přijmout klíč k tomu, aby se pozvaný stal zároveň tím, kdo by měl být povolán.
Satan, když to uviděl, tak mu bylo podle Zjevení dovoleno svým sofistikovaným útokem ten druhý chrám zbořit. Neprojevilo se to viditelně pro tento svět, ale stalo se to. Tato symbolická řeka přešla nejenom skrze chrám, který zbořila. Ti, kterých se to dotklo přišli o Božího ducha, nebeský Otec přestal odpovídat na jejich modlitby a jak nám s manželkou nebeský Otec před útokem oznámil, zůstalo stát jen 387 živých kamenů, kterým nebyl duch odňat.
Aby byl chrám obnoven, musí být ty kameny probuzeny, oživeny. Zde se dostáváme k Jonášovi a jeho usmrcení v břiše ryby. Kameny dostaly od Otce úkol, aby šly vírou tam, kam je posílá. Podobně jako byl poslán Jonáš do Ninive. Ty se úkolu zalekly a začaly symbolicky utíkat do Španělska. Tak jako Jonáš se musel plavit po Středozemním moři i ony kameny nasedly na symbolickou loď, aby je pohltilo symbolické moře. Co čteme?:
„Ale ničemní jsou jako moře, které je rozbouřené, když není schopné se uklidnit, jehož vody vyhazují vzhůru chaluhy a bláto.“ (Izaiáš 57:20)
Vrátili se tam, kde je svět. Přestaly se ty kameny držet Práva a Spravedlnosti, místo toho, aby plně důvěřovaly všemu, co je sám nebeský Otec naučil. Nyní prožívají těžké období, přesto budou oživeny, podobně jako Jonáš, aby svůj úkol, vydat svědectví o ukončení symbolickému Ninive, tedy tomuto světu. Vše se děje na duchovní úrovni. Pro Satana, který věří že uspěl, to vypadá tak, že nebude chrám, o kterém hovoří Ezechiel zbudován. Vidění, které Ezechiel měl, nebylo o druhém tělesném chrámu, ale o tom třetím, duchovním a čteme o něm od 40. kapitoly knihy Ezechiel.
Vše začíná o jídelnách, které jsou základem pro duchovní Boží chrám. Jak jsem dnes v rozhovoru s bratrem Martinem M. uvedl, od počátku, kdy jsem se k těmto kapitolám v Ezechielovi dostal, mi vždy nebeský Otec svým duchem naznačoval, že to je velmi důležitá pasáž. Ale na mé otázky mi nebyla dána odpověď, až nyní. Měl jsem se zamyslet, co symbolizuje jídelna v domácnosti. Pak jsem se měl zamyslet, proč nám bylo s manželkou vysvětleno, co skutečně vytváří dokonalé kameny Boží duchovní stavby, že je to spojení muže a ženy do dokonalého jednoho těla. Byl mi připomenut záměr:
„Proto muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“ (1. Mojžíšova/Genesis 2:24)
„Proto muž opustí otce a matku a přidrží se své manželky a ti dva se stanou jedním tělem.“ (Efezanům 5:31)
Toto byl první příkaz a Otcova vůle vzhledem k člověku, aby vytvořil dokonalé tělo, dokonalý stavební kámen, na kterém měl být vybudován ráj. Nebeský Otec není Bohem, který své záměry neumí dotáhnout do úplného konce. Ale toto je součást tajemství a Nové písně, kterou dokáže pochopit jen těch 144 tisíc duchovních kamenů. Proč Satan, který toto chápe, útočí na rodinu, její uspořádání v tomto Čase konce? Zamysleme se.
Jídlo pro jídelnu připravuje v dokonalém uspořádání hlavně žena. Duchovní jídelny v duchovním chrámu musí odpovídat jasně stanoveným měřítkům, které Ezechiel viděl. Tak, jako žena připravuje tělesný pokrm v pravý čas pro svou domácnost, dává nyní nebeský Otec mé manželce pokyny k tomu, čím se máme sytit, abych toto předložil na duchovní stůl, duchovního chrámu pro ty, kdo se jím mají sytit. Co je řečeno Ezechielovi?
„A kamenná zeď, která byla venku, byla blízko u jídelen směrem k vnějšímu nádvoří před ostatními jídelnami. Její délka byla padesát loket. Délka jídelen, které byly směrem k vnějšímu nádvoří, byla totiž padesát loket, a pohleďme, před chrámem to bylo sto loket.“ (Ezechiel 32:7,8)
„A řekl mi: Severní jídelny a jižní jídelny, které jsou před oddělenou plochou, to jsou svaté jídelny, kde kněží, kteří se přibližují k Jehovovi, jedí nejsvětější věci. Tam ukládají nejsvětější věci a obilnou oběť a oběť za hřích a oběť za vinu, protože to místo je svaté. Když oni, kněží, vejdou, nevyjdou také ze svatého místa na vnější nádvoří, ale uloží tam své oděvy, ve kterých podle zvyku slouží, neboť jsou něčím svatým. Obléknou si jiné oděvy a přiblíží se k tomu, co má co dělat s lidem. A doměřil vnitřní dům a vyvedl mě cestou brány, jejíž průčelí bylo k východu, a změřil to všude kolem.“ (Ezechiel 42:13-15)
Nebudu nyní vysvětlovat, co jednotlivé verše znamenají, ale jak vidíme, je kladen důraz na přesné míry. Pokud tedy mají živé kameny sloužit, musí být jak muž, který nese za svou manželku odpovědnost, tak musí oba odpovídat Božím měřítkům. Takže žena, která je vzpurná a nepokoří se, nikdy nebude nebeským Otcem vedena k tomu, aby se svým manželem připravili svatý duchovní pokrm. Muži bylo dáno porozumění, ženě je dáváno, pokud nejedná vzpurně, aby se s manželem společně sytily u duchovního stolu.
Jak to probíhá? Nebeský Otec vede mou ženu do knih Písma, aby je nejprve sama nastudovala. Vede ji k poznámkám k jednotlivým veršům. Přesně toto se dělo v čase, kdy jsem se s Písmem seznamoval. Má první žena si vypisovala verše, kterým nerozuměla a při studiu s bratrem jsme je rozebrali a to skrze další verše v Písmu. To sjednocovalo naši domácnost. Když jsme toto opustili, protože jsme jednali nerozumně, podařilo se Satanovi nás rozdělit a vztah zničit. Byla to samozřejmě má vina, jako hlavy. Proč? Nenaučil jsem se své ženě naslouchat, jak bylo potřeba.
Proč to nebeský Otec připustil? Protože měl se mnou plán, který jsem neznal. Aby vše fungovalo správně, musí být i žena ochotna spolupracovat a nechat se v porozumění vést. Satan je mistrem v rozdělování. Proto musíme v duchovním i tělesném vztahu neustále přemýšlet nad tím, jaká myšlenka přichází do naší mysli, aby se nám nestalo to, co se stalo Kainovi. Čemu nerozuměl? Co je tím hříchem, který se krčí u vchodu do jeho mysli. Kdo jej proti Abelovi popuzuje, aby jej v nenávisti nakonec zabil, ač mu Abel nic neudělal.
Eva podlehla emocím, Adam pak své náklonosti k ní. Tak ani jeden nedostal správnou odpověď na situaci, do které je Satan vmanévroval. Mnohé ženy, neukotvené v Pravdě jsou jako mořská vlna vláčeny sem a tam. Milují klepy. Jednají, když jsou pod emocemi zákeřně, protože nedokáží jednat na rovinu. Rády nevidí vlastní trám v oku, ale nejraději by všem okolo vytahaly třísky z oka. Je smutné to pozorovat stále dokola. Satanovi stačí tak málo. Tlačit ženy do emocí a přes ně pak i muže. To je velké nebezpečí.
Představme si situaci, že nám nebeský Otec řekne, podobně jako to řekl Abrahamovi: „Půjdeš tam a tam i se svými dětmi.“ . Najednou si uvědomíme, že hrozí, že o děti přijdeme, pokud se na cestu vydáme. Pokud nedůvěřujeme nebeskému Otci jako Abraham, stane se nám to, co potkalo Jonáše, který začal utíkat. Postaral se nebeský Otec o Izáka, aby mu nebyla ze strany Abrahama, který plně důvěřoval nebeskému Otci, že ač jej obětuje, že je schopen jej vzkřísit? Postaral. Nepřipustil, aby jej Abraham obětoval. Kdo si takovou zkoušku na Abrahamovi vyžádal? Otec, nebo Satan? Z Joba víme, že Satan.
Co potká při takové zkoušce ženu? Emočně jí to rozhodí a není schopna poodstoupit a podívat se na požadavek duchovníma očima. Zde je odpovědnost právě na manželovi, který musí poodstoupit a ženu uklidnit. Položit si otázku: „Je požadavek nebeského Otce jako precedens zmíněn v Písmu? Co jsme tam viděli? Jak nebeský Otec jednal?“ . Pokud Satan slyší z úst muže, že má takovou víru, že on jej nedostane, pak se může stát i tento příklad. Jsme ve válce, duchovní válce. Kdo to nevidí a nepřipustí si, kam až může být něco připuštěno, lehce padne.
Co je potřeba mít na paměti? Že skutečný dokonalý vztah mezi mužem a ženou je tvořen třípramennou šňůrou. Tvoří ji Nebeský Otec, muž a žena, kteří jsou plně oddáni Otcově vůli. Proč? Protože svaté jméno Nebeského Otce, našeho Stvořitele znamená: „PŮSOBÍ, ABY SE STALO“ . Co? DOBRÉ. Máme to úplně na počátku Písma. Pokud ještě víme toto:
„Žádné pokušení vás nepostihlo kromě toho, které je běžné u lidí. Ale Bůh je věrný a nedovolí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením poskytne také východisko, abyste je mohli snášet.“ (1. Korinťanům 10:13)
Pokud tomu skutečně věříme, pak nám to může pomoci se uklidnit, zamyslet a nepodlehnout emocím a strachu. Satan si nás vyžádal a jeho symbolická řeka, jeho útok, který přišel, ukázal krom 387 kamenům, že je potřeba být připraven a mít větší víru, alespoň hořčičného semene, abychom s ní dokázali symbolicky přenést horu, jak nám oznamuje samotný Pán Jehošua.
Všimněme si nyní, co nám k tomuto tématu říká Jakub:
„Když je někdo ve zkoušce, ať neříká: Jsem zkoušen Bohem. Vždyť Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší.“ (Jakub 1:13)
Pokud nyní rozumíme tomu, co mnohé postihlo, zkusme se zaměřit na to co Jakub dopředu oznámil. Učiňme pokání, pokud nás to semlelo, abychom mohli být jako Jonáš oživeni a vrátit se k Otci a k Panu Jehošuovi, aby nám byl navrácen duch. Jak si totiž v Ezechielovi ukážeme, skutečně velmi přesně popisuje, proč toto vše muselo být připuštěno.
„Jakub, otrok Boha a Pána Jehošuy Krista, dvanácti kmenům, které jsou rozptýleny: Pozdravy!“ (Jakub 1:1)
Jakým kmenům jsou určena tato slova? Pokud si otevřeme 7. kapitolu Zjevení, tak dostaneme odpověď. Vše se týká 144 tisíc. Nejenom, že zde soupis neodpovídá původním 12-ti kmenům, ale pro nás je důležité pochopit, že duchovní Izrael tvoří skutečně duchovní lidé, kteří dovolili, aby je sám nebeský Otec vyučil. Těm Jakub adresuje další slova:
„Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami, protože přece víte, že ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost. Ať však vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní a zdraví ve všech ohledech a nic vám nechybělo. Jestliže tedy někomu z vás chybí moudrost, ať stále prosí Boha, neboť všem dává štědře a bez kárání; a bude mu dána. Ať však stále prosí ve víře a vůbec nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna hnaná a rozfoukaná větrem. Ať ten člověk vskutku nepředpokládá, že něco od Jehovy obdrží; je to nerozhodný muž, nestálý na všech svých cestách.“ (Jakub 1:1-8)
V čem se nerozhodnost projevuje? V tom, když je samotný člověk nebeským Otcem veden k něčemu, co vyžaduje víru a plnou důvěru. Pavel v jednom z dopisů říká, že jsme zatím nebyli zkoušeni až do krve. V Africe například víme, že se tam dějí velká zvěrstva, proto by někdo mohl namítnout, že to neplatí. Koho tito nešťastní věřící následují? Jesuse (Ježíše), ne Jehošuu Krista. Jsou vedeni Satanem, proto si s nimi obrazně může dělat co se mu zlíbí.
V tom co dvanáct rozptýlených kmenů nyní postihlo nebyla zkouška, která by měla někoho připravit o život. Zde bylo potřeba jednotlivým kamenům ukázat, že bez plné důvěry nelze obstát, protože bude potřeba ve svém čase vyjít do symbolického Ninive, podobně jako to postihlo Jonáše, který nakonec pochopil, že jej Otec jistě dokáže vzkřísit, pokud by toto bylo potřeba. Duchovní smrt je horší než ta fyzická. Proč? Protože zde pak není naděje na vzkříšení k účasti na Beránkově svatbě. Mít tuto zkušenost, kdy je nám odňat duch a mít tolik pokory si přiznat, že to bylo z nedostatku víry, je ta nejlepší škola. Nyní jsou mnozí v duchovní ohledu, jako Jonáš v břiše ryby a čekají až budou vyvrhnuti na břeh, kde je Otec svým navrácením ducha oživí.
Pavel Timoteovi říká:
„Ti ať jsou také nejprve vyzkoušeni, zda jsou vhodní, pak ať slouží jako služebníci, pokud jsou bez obžaloby.“ (1.Timoteovi 3:10)
Musela být vyzkoušena jakost celé Izraelské duchovní půdy, proto byl zbořen i duchovní Jeruzalém v těchto dnech. Požadavky na jmenované muže, jenž sám Otcův duch ustanovuje do tohoto postavení, žádný člověk, tak ten musí splňovat přísnější měřítka. Opět je nalezneme v tomto dopise Timoteovi v této kapitole. Pavel klade důraz na manželku. Opět se dostáváme k tomu, že Pavel chápal víc, než to, že říká, aby dal někdo prostor svobodnému stavu. Ve svém čase to samozřejmě byla dobrá rada. Sám jsem si svobodný stav dlouho udržel, proto samotného Pavla chápu, proč tuto radu dává.
Nebeský Otec mne vedl na počátku října k informacím, které jsem vůbec netušil, že existují. Měl jsem se zaměřit na to, co učinil Abraham po smrti své milované manželky Sáry. Tím bylo toto:
„Sára tedy zemřela v Kirjat-Arbě, což je Hebron, v kananejské zemi. A Abraham vešel, aby oplakával Sáru a plakal pro ni. Potom Abraham vstal od své mrtvé a promluvil k synům Heta a řekl: Jsem mezi vámi cizím usedlíkem a osadníkem. Dejte mi mezi vámi do vlastnictví pohřební místo, abych pohřbil svou mrtvou ze svého dohledu. Synové Heta tudíž Abrahamovi odpověděli a řekli mu: Slyš nás, můj pane. Jsi uprostřed nás Božím náčelníkem. Svou mrtvou pohřbi na našem nejvybranějším pohřebišti. Nikdo z nás ti neodepře své pohřební místo, aby ti bránil pohřbít tvou mrtvou.“ (1. Mojžíšova/Genesis 23:2-6)
Tušíte prosím někdo, jaké to nejvybranější místo bylo a proč?
„Nato Abraham vstal a uklonil se domácím, synům Heta, mluvil s nimi a řekl: Jestliže vaše duše souhlasí, abych pohřbil svou mrtvou ze svého dohledu, naslouchejte mi a naléhejte kvůli mně na Cocharova syna Efrona, aby mi dal jeskyni Machpela, která je jeho, která je na nejzazším konci jeho pole. Ať mi ji dá do vlastnictví uprostřed vás jako pohřební místo za plný obnos stříbra.“ (1. Mojžíšova/Genesis 23:7-9)
Byla to jen nějaká jeskyně? Ne. Jsou v ní uloženy čtyři dvojice, které sám nebeský Otec spojil, aby se staly jedním tělem. První dvojicí byli Adam a Eva a Abraham věděl, že to tak je. Sám byl pak k Sáře připojen po své smrti a byl tam pochován Izákem. Ezauovi a Jákobovi bylo 15 let. Ezau s Jákobem tam pak pohřbili i svého otce Izáka, protože tam byla už také pochována jeho manželka Rebeka.
Jákob tam však nepochoval svou milovanou manželku Ráchel, tu pohřbil v Betlémě. To byla vůle nebeského Otce, protože ta, kterou mu nebeský Otec vyvolil, tak ta se jmenovala Lea, ta byla pohřbena s Jákobem v jeskyni Machpela. Tam jsou pohřbeni až do tohoto dne. Proč mne k tomuto poznání vedl? Protože mi tím ukazoval důležitost manželství mezi mnou a Šárkou. Nebyla to naše vůle, abychom se stali manželé. Šli jsme s vírou a plnou důvěrou do tohoto svazku. Proč? Protože víme, že nebeský Otec PŮSOBÍ, ABY SE STALO DOBRÉ.
Abraham si musel to místo koupit, aby nikdo nemohl dědičně zpochybnit toto vlastnictví. Tak zůstaly i mrtvé kosti jako věrný svědek, že spojení muže a ženy skrze Otcovu vůli je tím největším požehnáním, které je dokonalé. Odhaluje tím také to, že se Otcův plán nezměnil, když stvořil muže a ženu, aby se stali oba jedním tělem.
Vznikla tu na FB jedna námitka, že jsem lhář, když toto tvrdím. Proč? Protože se Pána Jehošuy saduceové ptali, komu po vzkříšení připadne žena, kterou měli všichni bratři. On jim na to odpověděl:
„U nás bylo sedm bratrů; a první se oženil a skonal, a protože neměl potomstvo, zanechal svou manželku svému bratrovi. Totéž se stalo s druhým a třetím, až do sedmého. Poslední ze všech zemřela žena. Manželkou kterého z těch sedmi tedy bude při vzkříšení? Vždyť ji měli všichni. Jehošua jim odpověděl a řekl: Mýlíte se, protože neznáte ani Písma ani Boží moc; při vzkříšení se totiž muži nežení ani ženy se nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi.“ (Matouš 22:25-30)
Co jim řekl? Že neznají ani Písmo a ani Boží moc. Přesně toto platí pro odpadlou duchovní Izraelskou půdu, která nezná ani Písmo a ani Otcovu moc. Pán Ješhošua nepřišel přivádět k životu ty, kdo půjdou po vzkříšení k soudu, ale ty, které nebeský Otec povolal a také vyvolil. Museli splnit základní podmínku. Opět zopakuji. NECHAT SE VYUČIT NEBESKÝM OTCEM, JEHOVAH (JEHOVOU) BOHEM!
Kdo je těch 24 starších, které Jan ve Zjevení vidí? To jsou Ti, kteří byli dáni do pamětních hrobek a zemřeli ve věrnosti. Například Jan Hus, či apoštolové. Co říká Pavel o nás, kdo přežijeme do Pánovy královské parousie (přítomnosti)?
„To vám totiž říkáme podle Jehovova slova, že my žijící, kteří přežijeme do Pánovy přítomnosti, nijak nepředejdeme ty, kteří usnuli ve smrti, protože sám Pán sestoupí z nebe s přikazujícím zvoláním, s hlasem archanděla a s Boží trubkou a ti, kteří jsou mrtví ve spojení s Kristem, vstanou nejprve.“ (1. Tesaloničanům 4:15,16)
Ti se v nebi nežení. Proč? Protože zůstávají jako andělé po celou dobu Božího království v nebi. Co se stane s těmi, kdo žijí v Pánově přítomnosti a dojdou k tomu, že po třech a půl dnech vstanou, jak to oznamuje Jan v 11. kapitole Zjevení?
„Potom my žijící, kteří přežijeme, chceme být spolu s nimi uchváceni v oblacích, abychom se setkali s Pánem ve vzduchu; a tak budeme vždy s Pánem. Utěšujte se tedy navzájem těmito slovy.“ (1. Tesaloničanům 4:17,18)
„A slyšeli silný hlas z nebe, který jim řekl: Pojďte sem nahoru. A vystoupili do nebe v oblaku a jejich nepřátelé je spatřili.“ (Zjevení 11:12)
Komu to říká ten silný hlas, ten hlas archanděla, ten hlas Pána Jehošuy Krista? Říká to dvěma olivovníkům. Své nevěstě a věrným a rozvážným družičkám, pannám. Takže 144 tisícům duchovním kamenům (duchovnímu chrámu, také Judovi) a obnovenému Jeruzalému, který je zbaven duchovního plevele (Efraimovi). Co zná Efraim? Jen Píseň Mojžíšovu, jak to čteme ve Zjevení 15. kapitole. Tu Novou píseň se může naučit jen těch 144 tisíc.
Kdy se ty kameny a ty věrné symbolické panny, oproštěné od kvasu farizeů a saduceů, náboženských dogmat a tradic vdávaly a ženily? Během života na zemi a ne někde v nebi. Proč dodal Pán Jehošua toto?
„Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co k vám Bůh mluvil, když řekl: Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův? Není Bohem mrtvých, ale živých.“ (Matouš 22:31,32)
Byli Ti tři věrní až do konce? Byli. Byli pohřbeni společně? Byli. Má je ve své myslí Pán JeHoVaH (Jehova), nebeský Otec ve věčné paměti a půjdou k soudu? Ne, nepůjdou. Proto jejich stav nepřirovnává ke smrti, ale pouze k spánku a po vzkříšení budou opět jedním tělem. Bude mít Adam a Eva po svém vzkříšení možnost si někoho vybrat? Myslíte si, že oba už za svého života nepochopili a nečinili pokání, že plně nedůvěřovali Otci? To by museli být stvořeni špatně a to rozhodně nebyli.
Kdo sestupuje z nebe jako Nový Jeruzalém? Družičky a nevěsta. Proč? Protože jsou svatí, ale nejsou součást 24 starců, kteří zůstávají v nebi až do úplného konce Božího království. To je to milované město a co čteme?
„A viděl jsem trůny a byli tam ti, kteří se na ně posadili, a byla jim dána moc, aby soudili. Ano, viděl jsem duše těch, kteří byli popraveni sekerou za svědectví, jež vydávali o Jehošuovi, a za to, že mluvili o Bohu, a ty, kteří neuctívali ani divoké zvíře ani jeho obraz a nepřijali označení na čelo ani na ruku. A ožili a kralovali s Kristem tisíc let. To je první vzkříšení. Šťastný a svatý je každý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá autoritu, ale budou kněží Boží a Kristovi a budou s ním kralovat těch tisíc let.“ (Zjevení 20:4-6)
Co dělá těch 24 starších? Stále vrhá své koruny před nebeského Otce. To dělají v nebi. To, že Jan je viděl i s milovaným městem, které sestupuje na zem, aby svým příkladem sloužili jako duchovní Levitské kněžstvo, to těm, kdo neznají Novou píseň, toto jim nedochází. Proto musíme číst s porozuměním:
„Jakmile skončí těch tisíc let, Satan bude uvolněn ze svého vězení a vyjde, aby zaváděl na scestí ty národy ve čtyřech koutech země, Goga a Magoga, aby je shromáždil k válce. Jejich počet je jako mořského písku. A postupovali po celé šíři země a obklíčili tábor svatých a milované město. Ale z nebe sestoupil oheň a pohltil je.“ (Zjevení 20:7-9)
Jaké milované město obklíčili, tábor svatých? Ten nový Jeruzalém spolu s novým chrámem. To město tvořeno živými kameny z duchovního Judy (144 tisíc) a Efraima (rozvážných panen). Proč zůstávají apoštolové a další věrní svatí jako skupina 24 starců v nebi? Protože tu nemají v tom čase žádného příbuzného, nikoho z Velkého zástupu.
Nyní mám zakončit tuto část, ve které jsme si ukázali na důvody, proč bylo potřeba zbořit duchovní Jeruzalém i s duchovním chrámem. Vše duchovní se musí odehrát i tělesně. Že je to Pravda, pochopíme v dalších článcích. Než vše nyní ukončím, mám předložit tuto píseň Tublatanky a dát porozumění textu, ke kterému byl Maťo Ďurinda inspirován samotným nebeským Otcem, aby na těchto slovech bylo ukázáno, kdo mne povolal v květnu 1989 a proč byl k této skladbě s Tublatankou inspirovaný.
Když jsem v květnu roku 1989 přistoupil k prodejně knih a gramodesek v Topoľčanoch, v dnešní Slovenské republice, abych si tam zakoupil desku skupiny Tublatanka, Žeravé znamenie osudu.
Zahlédl jsem ve výloze knihu: Bol som svedkom Jehovovým. Najednou se mi před očima objevil obraz, který jsem uviděl v roce 1978 při sledování východoněmeckého seriálu, kde nehezký muž okolo 30 let, jakoby pod vlivem drog vykřikoval na nějakém sídlišti: „Jehova přijde! Jehova přijde!“ . Protože mi to stále znělo v uších, musel jsem položit otázku své mamince, bylo mi 11 let, kdo to ten Jehova vlastně je? Odpověděla: „To je Bůh jedné sekty.“ To mi stačilo. Byl jsem ateista, tvrdý ateista a jakékoli náboženství jsem nesnášel. Takže jsem zapomenul na tuto scénu.
Poté jsem uslyšel hlas. S obrovskou autoritou, ač nikdo kolem mne nebyl. „TU KNIHU SI KOUPÍŠ!“ , otočil jsem se na všechny strany a nikdo tam nebyl. Opět: „TU KNIHU SI KOUPÍŠ!“ . Byl jsem zmaten, ale nedovolil jsem si oponovat. Koupil jsem tedy tu knihu i s deskou Tublatanky. Tuto kapelu jsem miloval a vždy mne fascinovalo to, co zpívají, protože takový byl můj život. Až do prosince roku 2020 jsem neměl ponětí, že byla dosavadní tvorba inspirovaná pro mne. Toto mi nebeský Otec vysvětlil otázkou, když jsem opět o textech v té době rozjímal. Tehdy mi řekl:
„Co jsi si krom knihy z té prodejny odnesl?“ . Odpověděl jsem, že tuto desku. „Pro koho jsem jí inspiroval?“ . Rozplakal jsem se, protože jsem vždy toužil hrát na kytaru, na bicí, ale nebylo mi to dovoleno, protože by mne to pohltilo a zničilo.
Prométeus
Kto si ma volá, ktosi to zkúša
Niekomu naozaj nechýbam
Stále ma čaká a pritom nevie,
že vysoko v horách bývam,
že som tu pevne prikovaný
S osudom dávno vyrovnaný
Ten kdo mne volal byl můj životní protějšek. Vlastně nevěděla, že na mne čeká, protože Jehovova hora je nejvyšší z hor. Osud je zde životní úděl, který je spojen s Otcovou Agape a Jeho Synem, Panem Jehošuou. Ten mi přikázal, abych si koupil jak knihu, tak i desku Tublatanky, ač mi toto nemusel přikazovat. Proto to vedlo symbolicky k tomu, co zní dále.
Aj keď sa snažím, neviem sa pohnúť, ruky mám skamenené
Oči ma pália, dívam sa dolu, na nič sa nespomeniem
Ač mi nikdo, má první žena, mé děti nikdy nerozuměly, já si to vše uvědomoval, nebyl jsem schopen ustoupit z duchovního života. To působilo jako nehybnost. Symbolické kamenné ruce nebyly schopny činit to, co je běžné ve světě. Protože jsem si uvědomoval a uvědomuji, že tento svět je jen honba za větrem a viděl jsem jak se za ním má rodina žene, bylo to jako když člověka pálí oči. Stále se dívám na vše duchovníma očima, proto je pohled jakoby z výšky. Nechci jako tento svět žít, proto jsou mé myšlenky jinde, jako bych neměl vzpomínky. Což samozřejmě mám.
Spomienky matné ma sledujú,
jak čierne supy obletujú
Za tmavej noci
lásku a dážď
ukradol som pre ľudí,
ja som si sám nenechal nič
a nik ma neprebudí
Vzpomínky matné, výčitky různých lidí, kteří nechápali například v práci, proč jednám tak jak jednám, ty mne stále sledovaly. Stále mi bylo něco připomínáno, že kdybych udělal kompromis, mohlo vše být jinak. Bylo to jako když mne obletují supi. Co byl můj prohřešek? Že jsem si dovolil za této temnoty oznámit, co je skutečně Agape a co porozumění, to je ten déšť. A předložit to vše ostatním. Pro sebe jsem si nenechal nic, protože jsem vše obětoval Otci, ač mi byl nabídnut několikrát život, kde bych jistě nestrádal, ale pak bych byl jako tento svět.
Bohmi som spútaný
od ľudí vzdialený
Ti co mají autoritu nad světem, démoni a Satan mne „spoutali“ tak, že lidé se ode mne vzdálili. Proto jsem stále všemi souzen a mnohdy bez příčiny nenáviděn.
Nebom aj zemou sudený,
smädný a bezbranný,
aj tak nič nezradím,
ku svojej skale pribitý
Proto mne soudí nebe, ale ne to, které patří nebeskému Otci, ale také země, která démonům a Satanovi patří. Žíznivý po vodě života, bezbranný vůči tomuto světu, pokud bych chtěl něco řešit vlastní silou. Proč? Protože jsem k Jehovově hoře, skále, pevně přibitý.
A každý večer,
supy sa zídu,
vytrhnúť čo ešte mám
Přesně toto se děje stále dokola. Nejdříve ke mne je někdo přiveden, já mu ukáži na biblických textech směr a až se nasytí, stejně odejdou a začnou mne pomlouvat a špinit. Ale musím to vše pro Agape snést. A chci snášet, ač je mi z toho skutečně špatně. Proč?
Niet čím sa brániť
ruky sú v putách
až ráno sa spamätám
Proti pomluvám se bránit nelze, takže je to jako mít spoutané ruce. Nezbývá než se vyspat a otřepat se z toho. A co mi ti pomlouvači vlastně závidí, protože jim bořím jejich domeček z karet. Protože sami sebe usvědčují, že v tom čem mne soudí, soudí vlastně sebe, ale nemají pokoru si to přiznat?
Pritom nič nemám,
len silu skál,
nikdy nič iné,
som nedostal
Co vlastním? Jen víru a plnou důvěru k nebeskému Otci a Panu Jehošuovi. Je to skutečná síla skály, neohnout se. Je to velký dar, který však může mít každý, ale to chce vytrvalost a odvahu plně důvěřovat Otci a Beránkovi.
Bohmi som spútaný
od ľudí vzdialený
Nebom aj zemou sudený,
smädný a bezbranný,
aj tak nič nezradím,
ku svojej skale pribitý
A vše se bohužel stále opakuje. Vydržet se toto dá jen tehdy, když člověk rozumí jakoby Nové Písni, která sice nová není, protože vše v Písmu je, jen musí být člověku dovoleno porozumět. To nejde, pokud nebude jako Prométheus, který je pevně k Jehovově hoře přibitý.
Chci všechny kameny duchovního chrámu i toho zničeného duchovního města jménem Jeruzalém ujistit, že byl náš kámen Satanovou symbolickou řekou také zkoušen. Mé tělo, má drahá polovička, kde Satan cílil to pocítila velmi silně i s pláčem. Díky plné důvěře k Otci a Kristu to zvládla. Děkuji Otci, že jí v těch dnech hodně posiloval a stále posiluje, protože Satan ještě nepřestal. I mne sem tam nazvedne svými kroky, jak se říká ze židle. I já jsem jen člověk. Když jsem slabý, tak jsem mocný. Proč? Protože vše nechávám na nebeském Otci, aby to byl On sám, kdo mi s tím pomůže.
Jemu a Beránkovi patří čest a chvála. Dotazujme se tedy Otce v Jehošuově jménu, zda to co sděluji je Pravda. Jsem jen člověk a stejný prach na miskách Božích vah. Kéž ten kdo čte porozumí a stane se součástí Boží duchovní stavby.
S Agape Pánův otrok Igi