Omlouvám se všem čtenářům, že jsem nejednal moudře, protože jsem se při psaní článku spoléhal víc na svou paměť, než bych si ověřil, zda není někdo další, kdo přežil jaderný výbuch v Hirošimě. Děkuji nebeskému Otci, že mne pokořil, abych byl příště rozvážnější. Ač to není pro mne příjemné, když se něco takového stane, přesto mi to pomáhá mnohé pochopit. Zavést někoho nesprávným směrem není pro mne nic, co bych si přál.
Jsem velmi vděčný bratrovi za to, že byl Otcem veden k tomu, aby mi ukázal, že musím sám některé věci opakovaně zkoumat a nespoléhat se jen na to, co mi bylo v minulosti ukázáno, aby mé informace byly přesné. Zkusme se prosím z mé chyby poučit. Je to nejenom důležité pro naší záchranu, ale také pro záchranu druhých. Kéž je má chyba ke slávě nebeského Otce JeHoVaH (Jehovy) Boha a Jeho Syna, Pána Jehošuy Krista.
„Odpusť nebeský Otče prosím, že jsem svou hloupostí, svým ničemným jednáním dopustil, že by někdo mohl klopýtnout a stalo se pro něj Tvé dílo něčím nedůvěryhodným. Je to má vlastní vada Otče a kéž se naplní níže uvedená slova. Kéž jsi to ty kdo jedná Spravedlivě, kdo nám odhaluje naše nedostatky, protože je to náš hřích. Kéž nás naučí mé selhání, že je to nejdůležitější v našich životech stále pátrat po tom, abychom se dotazovali Tebe, jediného pravého Boha a ověřovali si vše, co je nám předkládáno u Tebe, tak jak to učinil bratr Mirek. Kéž má tento muž Tvé požehnání, protože se prokázal jako spravedlivý a já ničemný. Kéž mi odpustíš. Pane Jehošuo, prosím vezmi na sebe můj tento můj hřích, aby byl nebeský Otec shledán Pravdivým. Pokud jsem nalezl přízeň ve Vašich očích Otče a Pane Jehošuo, kéž je toto mé veřejné prohlášení, tato modlitba vyslyšena. Amen a amen„
Jak milovaný bratr apoštol Pavel vysvětluje:
„Oč tedy jde? Jestliže někteří nevyjádřili víru, učiní snad jejich nedostatek víry Boží věrnost neúčinnou? Kéž se to nikdy nestane! Ale ať Bůh je shledán jako pravdivý, i kdyby každý člověk byl shledán jako lhář, jak je dokonce napsáno: Aby ses prokázal jako spravedlivý ve svých slovech a abys zvítězil, když jsi souzen. Jestliže však naše nespravedlnost přivádí do popředí spravedlnost Boží, co máme říci? Je snad Bůh nespravedlivý, když dává průchod své zlobě? Kéž se to nikdy nestane! Jak jinak bude Bůh soudit svět? Jestliže však pro mou lež více vynikla Boží pravda k jeho slávě, proč jsem také ještě souzen jako hříšník? A proč neříci, právě jak jsme falešně obviňováni a právě jak někteří lidé tvrdí, že říkáme: Dělejme špatné, aby přišlo dobré? Soud nad takovými lidmi je v souladu s právem.“ (Římanům 3:3-8)
Mnozí si dovolili nebeského Otce soudit pro nespravedlnost člověka, protože se nespravedlivý odvolával na svou víru a jeho špatné skutky způsobily, že se o nebeském Otci začalo hovořit utrhačně. Proto si přejeme my, kdo v něj vkládáme plnou důvěru, abychom byli shledáni my jako lháři, kdy je náš hřích plně oddělen od našeho nebeského Otce.
Je veřejné přiznání našich nedostatků něco, co bychom měli skrývat? Kéž se to nestane. Vždyť takto ukazujeme, že nám záleží na tom, aby nás nebeský Otec vyučil a my se mohli poučit na těchto chybách. Dává nám to stálou potřebu přijmout nenahraditelnou hodnotu výkupní oběti Beránka. Pomáhá nám to pochopit velikost nezasloužené laskavosti, která byla nebeským Otcem lidem projevena.
Mé klopýtnutí mi pomohlo pochopit, jak pravdivá slova byla vyřčena samotným Králem, když říká:
„Já však vám pravím: Milujte své nepřátele [žehnejte těm, kteří vám zlořečí, pěkně se chovejte k těm, kteří vás nenávidí] a modlete se za ty, kteří [vám utrhají a] vás pronásledují, abyste se tak stali syny vašeho Otce, jenž je v nebesích, protože on svému slunci dává vzcházet na zlé i dobré a déšť sesílá na spravedlivé i nespravedlivé. Ano, budete-li milovat ty, kteří milují vás, jakou máte odměnu? Nečiní totéž i dávkoví výběrčí? A budete-li pozdravovat jen své bratry, co zvláštního činíte? Nečiní totéž i ti z národů? Vy tedy buďte dokonalí právě tak jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Matouš 5:44-48)
Tak jako nechává nebeský Otec působit, aby jeho slunce vycházelo nad spravedlivými a nespravedlivými, tak svým působením při výbuchu jaderné bomby v Hirošimě a Nagasaki ukázal, že je nestranný. A to tím, že osvobodil z účinků jaderného záření jak muže, který jej znal a mnohé proto vytrpěl, tak muže, který jej neznal a žil poklidným životem. A tady je to, co jsem v článku měl odhalit, ale díky spoléhání na svou nedokonalou paměť jsem spojil příběhy dvou mužů do jednoho.
O muži, kterého jsem měl na mysli já, který se jmenoval Matsu Ishiiha, tak o něm nalezneme informace zde, o kterých vyprávěl jeho syn. Jeho životní pouť byla díky následkům mučení ukončena 24.3.1957. O jeho životním příběhu jsem se dozvěděl někdy v polovině 90 let minulého století.
Po mém odchodu z Babylonského domu Svědků Jehovových, ze kterého jsem byl Otcem vyveden v roce 2008, jsem narazil někde na příběh, spíše informaci o muži, kterého zmiňuje profesor Staněk, jenž se dožil 83 let, který přežil oba výbuchy, jak v Hirošimě, tak v Nagasaki. Myslel jsem tehdy, že se jedná o stejnou osobu, protože bratr z prvního příběhu byl opět zatčen a převezen do jiné věznice. V jeho příběhu se toto také dočteme a nejsem znalec Japonska, tak jsem si to spojil s Nagasaki.
Profesor Staněk tedy nevěděl to co jsem tvrdil, že díky jeho vyhledávání informací musel zjistit, že znal víru toho muže, toho bratra, kterého jsem měl na mysli. Takže se i za toto omlouvám. Profesor Staněk mluvil o tomto muži, Tsutomu Jamagučim. Více informací najdeme zde.
Oba příběhy nám dávají pochopit, že nebeský Otec zajistí záchranu těch, kdo mají přežít válku která přichází a je naplněním 6. trubky (Zjevením 9:13-21) a podobenství o plevelu (Matouš 13:36-43) a také o spálení jejich města, jak to vysvětluje Pán Jehošua v Matouši 22:1-7, skrze podobenství o svatbě. V Izaiášovém proroctví je naznačeno, že může nebeský Otec připustit nukleární válku. Pokud by tedy nezasáhl a sám neuzdravil, těžko by se nalezl přežijicí.
Mi to pomáhá pochopit mnoho z prorokovaného a pokud Otec dá, tak postupně předložím výklad všech kapitol Izaiáše, tak jak už jsem začal. Musím však nyní počkat na dokončení mých osobních záležitostí, které se třetí kapitolou souvisí, jak je mi ukazováno, které nyní zažívám a až se toto dokončí, mohu teprve předložit výklad. Ač je samotný Izaiáš o mnoha soudech mnoha dnešních národů, je v něm ukázána obrovská nezasloužená laskavost našeho Stvořitele, JeHoVaH (Jehovy) Boha, která bude lidem projevena. Pokud rozumíme výroku, že MILOSRDENSTVÍ VÍTĚZOSLAVNĚ KŘIČÍ NAD SOUDEM, že Otcovou vůli je, aby nikdo zbytečně neskončil v Gehenně, místu, odkud není možnost vzkříšení, pak pochopíme, proč musí v tomto čase usnout ve smrti tak velké množství lidí, jak je to prorokováno.
Nebeský Otec nikdy nebyl tyran, který si libuje v tom, aby člověk, kterého z Lásky Agape stvořil, aby trpěl. Toto nám lidem podsouvá samotný odpůrce, Ďábel a Satan v jedné osobě a jeho služebníci démoni. Je to válka na nejvyšší prioritě, první prioritě řízení, kde je použito informací, jenž mají odvést lidstvo od svého Stvořitele, aby jej nehledalo. Podlost těchto bytostí, které Satan shromáždil kolem sebe je v tom, že je nemůžeme běžně vidět. Jejich zhmotňování se děje jen tehdy, pokud víme se 100% jistotou, že existují a nebo když sami zabrousíme do esoterických vod. Tehdy člověk často nevědomě uzavírá se Satanem a démony smlouvu, která jemu a démonům dovoluje, aby sestoupili i na naši fyzickou úroveň.
Pro lidi, kterých je většina, je toto informací bláznů, protože jim samotným se nic takového nestalo. Nehledání Pravdy o tom, jak je svět skutečně řízen, pak u nich způsobuje pohrdání a odpor. To je voda na mlýn pro Satana, jak lidstvo udržet pod symbolickým Velkým Babylonem, což je jeho svět.
Z rozhovorů, které nyní mám, často slyším jednu podobnou myšlenku, o které se zmiňuji sám i v těchto článcích, když vysvětluji, že rok 2020, od března nastává změna. Tou je opuštění Velkého Babylonu, přesně jak to oznamuje samotný anděl ve Zjevení:
„A slyšel jsem jiný hlas z nebe, který řekl: Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete obdržet část z jeho ran.“ (Zjevení 18:4)
Co mne nyní nebeský Otec učí je to, vnímat rozdílné uvažování mužů a žen. Proč mne někdy ženy vůbec nechápou, co se jim snažím vysvětlit. Učí mne, že nejsou ženy vedeny tou mužskou logikou a že se jim dává poznat trochu jinak, abych pochopil jejich emoce, jak se jim dává poznat. No mám se ještě mnohému naučit.
Nebojme se tedy přiznat si své chyby, poučit se z nich a je-li někdo dán za učitele, musí svou chybu vyznat veřejně. Záměrně neměním už dříve sepsaný text. Jen dám na konec článku odkaz na tento článek.
Co nás to učí? Že vše je potřeba si ověřovat u samotného nebeského Otce, nevěřit všemu, ale zkoumat do hloubky. Být milosrdní, pokud někdo klopýtne a nesoudit. Proč? Protože všichni děláme chyby a ty nás učí, jak dovolit Otci, aby nás On sám poučoval na cestách našich životů ve jménu Pána Jehošuy Krista. Jim patří sláva a čest, ne smrtelnému člověku. Ať se líbíme jim spíše, než abychom se líbili lidem.
S Agape Váš bratr v Kristu Igi