Protože vím, že i na tyto stránky občas někdo z této organizace přijde, vkládám celý text i zde:
Těm bratrům a sestrám, kteří milují nebeského Otce, Jehovu Boha a Jeho Syna, Pana Jehošuu, celým srdcem, myslí a silou.
Byla mi ze strany těch, jenž řídí tyto stránky, tuto FB skupinu, byla mi dána velká důvěra, které si nesmírně vážím, protože ví a znají můj kritický postoj k organizaci jako celku. Nechci bořit a nechci rozdělovat. Naopak, chci ukázat všem, že tím nejvíc co máme je Láska Agape. Skutečná Agape je skutečný svorník pro Ty, jenž nebeský Otec povolal.
Strávil jsem v organizaci dlouhých 16. Nalezl jsem v ní mnoho bratrů a sester, kteří milují Otce, milují Syna. Nalezl jsem v ní dobré, protože jsem se mohl naučit mluvit k mnoha lidem, kteří mi byli přivedeni nebeským Otcem do života a já jim díky škole teokratické služby mohl vydat smysluplně svědectví. Dokonce jsem zažíval to, co prožíval apoštol Pavel, když mne někteří z Vás v Polsku, Německu, na Slovensku přijali tak do svých domovů, jako bych byl jím samotným. Společné vydávání svědectví lidem v těchto zemích je dodnes v mém srdci velmi vysoko.
Nikdy jsem nebyl v žádném jmenovaném postavení. Nebeský Otec mne od toho uchránil. Nikdy mi nebylo ze strany bratrů a sester ublíženo, že bych musel někoho nenávidět a nedokázal odpustit. Neměl jsem to tenkrát a nemám to ani dnes. Ti, kdo by mne znali osobně zprostřed sboru, kde jsem působil by možná potvrdili, že když bylo oznámeno mé osobní rozhodnutí, že odcházím z organizace, že polovina sboru údajně plakala.
Nechtěl jsem nikoho rozesmutnit, ale neměl jsem ani možnost jím své rozhodnutí nějak vysvětlit. Sami víme proč. Mým cílem je Vám, kdo vnímáte rozdíl mezi skutečnou Agape a běžnou Filií vysvětlit, proč já a mnozí bratři a sestry jako já, nemůžeme učinit to, že se staneme opět součástí organizace. Ne jenom Svědků Jehovových.
Váš pohled na nás, kdo milují Otce Jehovu a Beránka, celým srdcem, myslí a silou, je ten, že věříte tomu, že nebeský Otec má svou jedinou organizaci, že ten kdo odešel, že nebeského Otce zapřel. Rozumím tomu. Mohu Vás ujistit, že znám skutečné odpadlíky, kteří Otce i Syna zapřeli, ale díky tomu, k čemu mne nebeský Otec povolal, vím, že je to vždy o konkrétním člověku. Proto paušální nálepka odpadlík je něco, jako říci, že každý Němec je fašista jen proto, že žil v době fašismu.
Sbory, kam chodíte, tak ty jsou pro Vás něčím, kde sdílíte svou sounáležitost, svou víru. Je tedy pro Vás těžké pochopit, že my, my nestrádáme tím, že bychom neměli možnost stejné sounáležitosti. Proč? Protože máme společenství, duchovní sbor každý den. Plně jsme pochopili co Pán Jehošua říká: „Kde se sejdou dva nebo tři v mém jménu, jsem uprostřed nich.“ . Já osobně několikrát denně takové setkání mám. V něm se vzájemně povzbuzujeme k Lásce a znamenitým skutkům.
Co je pro nás na těchto shromážděních (Εκκλησία-ekkll(e)isii) důležité, je to, že nikdo nepanuje nad vírou druhého. Tak jako se chlubí sbor svědků Jehovových tím, že mají jednotný duchovní pokrm, tak my jej máme díky Otcovu duchu také, ale mnohem hutnější. Stává se nám, že nás v konkrétní den nebeský Otec přivádí v myšlenkách do podobných míst Písma a dává nám shodná porozumění. Toto je jeden z důvodů, proč už nechceme být součástí něčeho, co je řízeno lidmi.
V Ekkleisii, kam já patřím se nachází cca 100 bratrů a sester a jsou nejenom z ČR, ale i z velmi vzdálených míst. Jsme údy jednoho duchovního těla s mnoha rozličnými dary v touze naplňovat Otcovu vůli, jak ji vyjádřil milovaný bratr apoštol Pavel:
„To je znamenité a přijatelné před zrakem našeho Zachránce, Boha, jehož vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy.“ (1. Timoteovi 2:3,4)
Naše jednota není v tom, že máme všichni stejné poznání a vždy úplné porozumění, ale je v tom, že máme mezi sebou Agape. Ta nám dovoluje nikoho nesoudit. Projevovat si vzájemně milosrdenství, učit se na vlastních chybách. To neznamená, že se nedržíme zásad. Ne, naopak, snažíme se Boží zásady uplatnit s porozuměním, o které prosíme našeho nebeského Otce. Naučilo nás to milovat nejenom jeden druhého, ale i své nepřátele. Nejste našimi nepřáteli.
Snášíme Vaše výtky a Vaše nálepkování, že jsme odpadlíky, protože se nedržíme příkazů, které jsou uplatňovány ve sborech. Jedním z nich je nesprávné porozumění pro Pavlova slova: „Ani je nezdravte.“
Nebyl jsem Otcem poslán k Vám, abych pátral po chybách, které vidím. Nebeský Otec ke mne přivádí mnohé, jenž jste sami vyloučili, abych jim pomohl získat opětovnou Lásku k němu a k Synovi, našemu Králi. Rád bych Vám vyprávěl příběhy mnoha těchto bratrů a sester, kteří byli nespravedlivě vyobcováni ze svých sborů jen proto, že například ve sboru vážený bratr, tak ten doma svou sestru, manželku, týral způsobem, který je odporný lidem, jenž Otce nikdy nepoznali, natož těm, kdo Otce poznali. Protože to sestra už neunesla, hledala oporu v tom, kdo jí ji poskytl. Klopýtla? Ano. Ale příčinou nebyla její nevíra, to byl důsledek. Věděli starší, že něco není v pořádku? Věděli.
V Písmu se píše: “ Nalomený rákos nedolomíš a doutnající knot neuhasíš.“ .
Když takto zraněného člověka vyobcujeme, jak se asi může zachovat? Přesto nepřestal milovat svého nebeského Otce. Tyran si našel vesele jinou sestru a ta dnes možná chápe, že ta sestra, jeho první žena měla důvod hledat oporu jinde. Protože ví, jak to ve sborech chodí. „Příkladný“ bratr, ten přece má slovo, které se váží zlatem, takže její svědectví nebude bráno v potaz, tak už to ani nebude řešit s někým, kdo by měl dohlédnout. Naštěstí nebeský Otec dohlédne ve svůj pravý čas.
Těmto sestrám pomáhám, aby hledaly a opět nalezly ztracenou důvěru k Otci a nechaly se jím vyučit, abychom společně dorostli do Kristova srdce a mysli, jeho duchovního těla, jeho Ekkleisie. Samozřejmě to nejsou jenom sestry. Z těch, kteří byli ke mne přivedení je 90% těch, kdo si prošli nějakou zkušeností se sbory Svědků Jehovových.
Ne podle slov, ale podle skutků se pozná skutečně obřezané srdce. Nechci Vás rozesmutňovat tím, co mi bylo ukázáno před tím, než mi nebeský Otec duchem položil otázku: „Můžeš zůstat?“, nebo tím, co vše mi řekli ti, jejichž nalomený rákos potřeboval být ovázán. Přeji si jediné, abychom porozuměli slovům: „Chci milosrdenství, ne oběť.“.
Když jsem ještě studoval s bratrem Láďou Šárou Písmo. Mnozí jej možná pamatujete co by cestujícího dozorce a jak jsem se dozvěděl, tak i on po mém odchodu organizaci opustil a už byl Otcem připojen k našim praotcům, tak ten mi říkal, že v Božím království nastane trojí divení. První bude to, že tam jsme. Druhé, že tam nejsou ti, o kterých jsme si mysleli, že tam jistě budou. A třetí bude to, že se tam nachází ti, které bychom tam nikdy nečekali.
Vím, že to tak bude, proto přeji každému z Vás kdo čte tato má slova, aby toto divení zažil a radoval se z něj. Kéž se děje Otcova vůle, ne naše.
S Agape bratr v Kristu a Pánův otrok Igi
💗💓💗💓💞💕💞💓💗💓💞
💕