Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim říkali, co je jim příjemné; odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím. 

Text z titulu: 2 Timoteovi 4:3,4

Ta doba, o které psal apoštol Pavel přišla již v jeho čase, ale nebyla to ještě doba „času konce“, ve které se nacházíme my dnes. Jehošua mluvil o jisté skupině věřících, kteří budou velmi aktivní a budou se hlásit ke Kristu a vzhlížet k němu. Tyto věřící však označil za falešné proroky, pastory, učitele. Lidé si budou shromažďovat v čase konce tohoto světa učitele, kteří jim budou vyhovovat. Nebude to ale na základě pravdy, ale na základě subjektivních, vnitřních pocitů.
Tento příspěvek nebude o pohlazení po duši, ale bude jako vztyčený prst a varování před nebezpečím, které je Kristovým proroctvím pro čas konce.

Matouš 7: 21  „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. 22  Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů?‘ 23  A tehdy jim vyznám: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.‘

„Nikdy jsem vás neznal“. To je rychlé odsouzení. A na základě čeho? Protože tito věřící činili nepravosti, nebo-li něco, co nebylo pravé, založené na pravdě. A tyto skutky, které činili nebyly oceněny, jakoby se nestaly, protože je Kristus nezaznamenal. Nebyl v těchto lidech přítomen ani Kristus, ani Bůh (2 Korinťanům 11:13-15). Jejich skutky a mohlo jich být mnoho, nejsou poklady v nebi, ale učení a výroky, které shoří, nemají hodnotu ani přínos pro jejich posluchače. V dnešní době je mnoho kazatelů, kteří velebí Krista. V čem se dopouští tedy nepravosti? Je to v přístupu k pravdě a Bohu. Je mnoho lidí, kteří nehledají pravdu, ale někoho, kdo se bude s nimi shodovat v pochopení vlastní představy víry. Potřebují lehtat uši, aby souzněly s teologickými výroky domnělých učitelů. S takovými jsou pak ve shodě a víra se stává vírou více pocitovou a méně faktickou. Pocitových, tělesných náboženství a kazatelů je velké množství. Mají mezi sebou vřelý vztah, který mnohdy mylně pokládají za důkaz Boží přízně. Jenže lásku mezi sebou mají i zahrádkáři, rybáři, skauti a mnoho jiných uskupení, kde nemusí být Bůh přítomen vůbec. Přesto, že neznají mnozí Boha, mají lidé v těchto malých skupinách k sobě náklonnost, pro stejné zájmy a cíle. Láska mezi věřícími, kde je přítomen Bůh je ale jiný „level“. Skaut bude s vámi v láskyplném vztahu, dokud tento vztah nenaruší nějaký jeho sobecký zájem. Tam, kde selhává skaut v náklonosti k druhým, věřící neselže, protože sobectví není ovocem Božího Ducha. A my máme být plní Božího ovoce a mnozí jsme.

Galatským 5: 22 Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, 23 tichost a sebeovládání.

Viděl jsem v poslední době na internetu několik kázání, či přednášek různých kazatelů, pastorů. Někteří jsou velmi známí, přesahují i hranice. Jejich přednášky kolují po různých profilech, skupinách a věřící je rozšiřují v domnění, že se jedná o kvalitní, pravdivé sdělení. Je to i vidět na nadšení v diskusích.
Kdyby mi milovaný Bůh Jehovah, náš nebeský Otec hodně nesvěřil z jeho hlubin porozumění, asi bych také byl nadšeným posluchačem, těchto kazatelů. Narážím ale na problémy ve věroukách těchto kazatelů a někdy jsem až překvapen, čemu jsou ochotni lidé věřit. Pak se mi často připomíná text z nadpisu.
Co je velkým problémem mnohých kazatelů? Zapomínají, že neusilujeme o to, abychom uctívali Krista, ale abychom rostli do Krista. Objevují se bratři, kteří nás svádějí k nepravostem. První přikázání je alfa a omega naší víry! Kristus má být naší hlavou, Kristovou hlavou je Bůh. To je podstatné vědět a mít toto, jako punc naší víry. Pokud se vám to, co píšu nelíbí a nevěříte mi, pak jdete proti Božímu sdělení a jste v konfliktu k svatému Duchu. Kristu bylo svěřeno dílo a má za nás velkou zodpovědnost, ale nebylo nám dáno, abychom stavěli Krista nad Boha! Kdo toto nepochopí, jak může chtít, aby mu Bůh jménem Jehovah, náš Stvořitel a Kristus vůbec naslouchal?? Uctívejme Boha, modleme se k Bohu a modlitbu předávejme skrze Jehošuu Krista, tak nás to Boží syn učil a tak si přeje, abychom měli postavenou naší víru, aby nám naslouchal a neodmítl nás. Oslovovat Boha Hospodine je urážkou Boží svátosti. Bůh má své jméno, dal si ho sám, nikdo jiný takové jméno na zemi nemá, je jedinečné a proto, když Otce oslovíme v modlitbě jménem, můžeme si být jistí, že bude modlitba adresovaná správně. Říci jen Otče, může být zaměněno za otce lži – satana. Když už tak nebeský Otče. Bůh hledá lid pro své jméno, pokud toto jméno neznáme a nepoužíváme, jak můžeme být jeho lidem?

Skutky apoštolské 15:14  Šimon pověděl, jak se Bůh předem postaral, aby z pohanů vybral lid pro své jméno.

Izajáš 43: 10 Vy jste mými svědky, je Jehovův výrok, jste mým otrokem, kterého jsem vyvolil, abyste mne poznali a uvěřili mi a porozuměli, že to jsem já. Přede mnou nebyl vytvořen žádný Bůh ani po mně žádný nebude. 11 Já, já jsem Jehova a kromě mne žádný zachránce není. 12 Já jsem oznamoval, zachraňoval a zvěstoval, a nebyl jiný bůh mezi vámi. Vy jste mí svědkové, je Jehovův výrok, a já jsem Bůh.

Sofoniáš 3:9 Tehdy změním národům rty v čisté, všichni budou vzývat Jehovovo jméno a budou mu svorně sloužit.

Abych vzal vítr z plachet těm, kteří mi tvrdí, že neuznávám Kristovo Božství, tak buďte v klidu. Kristus je rozhodně mocným bohem a je jedno jestli malé, či velké B ve slově Bůh. (Osobně používám velké B pouze pro vyjádření nejvyšší Božské autority a tu má jen a pouze Bůh Jehovah.) Ten titul mu právem náleží, ale nezapomínejme, že je stále druhým po svém Otci, a až po tisíciletém Božím království bude odevzdávat svůj úřad, navrátí ho zpět Otci, aby byl Bůh všem vším, jako na počátku.

1 Korinťanům 15:27 Neboť ‚všechno podřídil pod jeho nohy.‘ Když však řekl, že je všechno podřízeno, je zřejmé, že všechno kromě toho, kdo mu všechno podřídil. 28 A až mu podřídí všechno, pak i sám Syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem.

U mnohých kazatelů mi chybí důraz na Boží svátost a snaha o obrodu Božího jména. Že to přeceňuji? Lze přeceňovat Boží svaté jméno? Jak ho chceme posvětit, jak říkáme v pánově modlitbě, když ho nebudeme oznamovat lidem? V Bibli bylo, před jeho odstraněním obsaženo 7000 x ! Celé písmo je o posvěcení Božího jména, to je na prvním místě, až pak následuje naše záchrana, nebo spása.
Co mi dál chybí u kazatelů je mluvení bez teatrálních gest a emocionálních výstupů. Je to až ztráta sebekontroly, citově přemrštěné výkřiky se snahou zapůsobit a strhávání pozornosti více na sebe, než to, co chci sdělit. Mnozí se rádi chlubí nějakými vlastními, učitelskými úspěchy, prý z Ducha svatého, když něco údajně dobře vysvětlili a byli svým okolím pochváleni, aby opět poukázali na sebe, a svou vážnost, a vlastní moudrost řádně podtrhli. Boží člověk se nepotřebuje vyvyšovat, to mu skromnost ani nedovolí, moudrost a nadhled vychází z člověka přirozeně, pokud je s ním Bůh. Teatrálnosti bychom se měli vyvarovat. Používání gest a měnit hlas je v pořádku, nemělo by to ale sklouznout do nevkusného emotivního výstupu, který je nedůstojný Boha a Krista, a který strhává pozornost jinam, než je samotné téma.
Mnozí kazatelé vše přisuzují Kristu, jakoby Bůh neměl na díle podíl. Je to velká chyba, Kristus řekl, že jeho Otec neustále pracuje (Jan 5:17). Pokud jsme dorostli do Krista, budeme příkladem ve chvále Otce, nebudeme chtít být falešnými Kristy, ale Boží prodlouženou rukou a hlasem. Zdravé učení je přeci zdravé tím, že nepřináší nic nezdravého, poskvrněného. Máme být bez poskvrny od světa. Pokud náboženství smilní s politiky světa, jak můžeme být čistí? Ten, kdo miluje svět, stává se nepřítelem Boha. To neznamená se úplně oddělit a žít asketickým způsobem života. Písmo nás nabádá, že se máme dokonce modlit za ty, kteří ve světě jsou ve vyšším postavení a mají vliv na náš život, jako jsou vládci země. Jak to jde dohromady s tím, že nemáme milovat svět? Nemáme se podílet na politické moci, nemáme se zapojovat do světských činností, abychom nebyli světem vtaženi do jeho moci. Máme vlády a moci respektovat, pracovat co nejlépe a být příkladnými.

Římanům 13:1  Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, 2  takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud. 3  Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, a budeš mít od ní chválu. 4  Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš-li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, vykonavatelem hněvu nad tím, kdo činí zlo.

Bůh nemá podíl na seskupení politické moci, je apolitický a zajímá ho jeho vlastní lid. Dokáže díky naším modlitbám působit na běh věcí kolem nás a učinit tak náš život snesitelným. Apoštol Pavel v dopise Římanům vysvětlil, že následovníci Krista nejsou proti vládám a autoritám, že je respektují. Pavel byl konfrontován s politickou mocí a mnozí věřící potřebovali znát postoje věřících vzhledem k autoritám. Tyto postoje platí do dnes.
To jsme ale odbočili jen zdánlivě. Jsou kazatelé, kteří nám budou tvrdit, že podíl na politické moci je v pořádku. To je ale nepochopení Pavlova dopisu. Pavel neospravedlňuje zapojení do politiky, ale učí nás respektu k nadřazeným autoritám a vysvětluje, že toto dočasné uspořádání je z moci a tolerance Boha. Politické moci jsou tu dočasně a spějí k zániku (1 Korintským 2:6; 1 Jana 2:17). Politická moc je satanovým dílem, zrovna tak veškerý business, kultura, sport, různé organizace a přátelství s těmito subjekty vyvolává u Boha nelibost. (Jakub 4:4) Je nutná vyváženost a nadhled. Neznamená to, že se nemáme radovat ze života, nesportovat, nechodit na koncerty, ale znamená to, že tomu nemáme otročit a být náročnější při výběru. Co nás zotročuje, to nás pokořuje.

Toto vše píšu jen proto, abychom neupadli v Boží nemilost. Falešné učení hned tak nevymizí, bude tu s námi do konce tohoto světa, dokud vzduch nevyčistí Jehošua ve svůj čas. Falešní učitelé upozaďují nebeského Otce Jehovah, jakoby neměl na konečné fázi zde na zemi žádný, nebo minimální podíl. Vyučují, že vše je jen o Kristu, dokonce, že Bůh a Kristus jsou tatáž osoba, nějaká tajemná trojice s bohem Duchem svatým. Jaká lež a popření prvního přikázání. Nenechejme se zmást a svést na špatnou cestu. Bez podílu našeho Stvořitele na konci tohoto světa, bychom neobstáli. On je garantem plnění proroctví, za Otcem nás posílá Jehošua. To je to pravé, že Bůh hledá spravedlivé lidi s dobrým srdcem, ty posílá za Kristem a Kristus nás zpět doporučuje Bohu. My se stáváme zástupci Krista na zemi, pokud se do Krista oblékneme a jako Kristovi a Boží otroci, pak sloužíme zájmům království. Pak nebudeme falešnými Kristy, ale pravými, kteří velebí a posvěcují svého Otce v nebesích. Buďme obezřetní, pokud kazatel nevelebí Boha a mluví jen o Kristu. Nechceme se dostat do spárů modlářství a porušovat první přikázání. Pocitové teologie můžou být pastí. Jeden z kazatelů v přednášce říkal, „proč mě Bůh nezastavil, když jsem chtěl vykonat to, co je špatné?“ Proč mi nezastavil ruku? Co to je prosím za otázku? Vždyť naše skutky nás definují před Bohem. Pokud by nás Bůh tahal za ručičku, jak bychom mohli říci, že naše skutky jsou skutečně naše? Bůh nás vede skrze písmo psané Duchem svatým, v něm nacházíme vše pro to, abychom byli vyzbrojeni pro každé Boží dílo.

2 Timoteovi 3:16  Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, 17  aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Naše víra, životní zkušenosti a vytrvalost pak z nás vymodelují Boží dítě. Bůh je naším hrnčířem a Kristus vzorem, naší formou.

Izajáš 64:7 Ale nyní, Jehovo, ty jsi náš otec. My jsme hlína a ty hrnčíř; všichni jsme dílo tvých rukou.   

Galatským 3:27 Vždyť vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni, Krista jste oblékli.

Jako napodobiteli Krista usilujeme i o Kristovu mysl.

1 Korinťanům 2:16 Vždyť kdo poznal Jehovovu mysl, aby ho poučoval? Ale my máme Kristovu mysl. 

Neříkám, ať nesledujeme projevy našich bratrů a přednášky. Říkám, abychom měli kritického Ducha a z proslovů si vzali pouze to, co je dle našeho svědomí a poznání pravdivé (Skutky 17:11). Modleme se o porozumění k Bohu, vždyť tím projevujeme víru, že je to On, kdo nás vyučí a pošle za Synem (Jan 6:43-46). Kristus řekl, že Otec ví dopředu, co potřebujeme, má přehled o našem životě, modlitba slouží nejen nám, ale také Božímu odpůrci satanovi, aby viděl, že Otci sloužíme celým srdcem, myslí, duší a silou. Duchovní vzrůst nám dává náš nebeský Otec (1. Korinťanům 3:6,7). Potěšíme Jehošuu, pokud budeme stejně jako On obracet se s modlitbami na Otce? Rozhodně ano, protože bude vědět, že se pro nás nenamáhal bezúčelně a nadarmo. Kdo by chtěl slyšet od Božího Syna „nikdy jsem vás neznal!“
Odstraňme ze své víry a mysli veškerou nepravost, buďme v tom, co přijímáme jako berojští a denně zkoumejme písmo, zda-li je tomu tak. Vždy se ptejme, jestli neporušujeme první přikázání, odstraňme ze svého života modlářství a buďme nároční při výběru nejen záležitostí kolem našeho života, ale také ve výběru kazatelů, protože v člověku není záchrana. (Žalm 146:3)

Žalm 40:5 Blaze člověku, který v Jehovu (יהוה) skládá naději, který se neobrací k pyšným ani k těm, kdo se řídí lží.

Mnozí kazatelé vyučují Božímu slovu v nevědomosti. Konají tak dle svého vlastního porozumění. Boží svatí, ale nevyučují teologii, ale jsou součástí teokracie. Teolog sděluje vlastní pochopení věrouk o Bohu, teokrat je veden Bohem skrze Ducha. Proto teolog nerozumí „teokratovi“, ale teokrat chápe, v čem je omyl teologa. Toto neříkám z nějakých osobních důvodů, ale jen převádím do jiného jazyka Pavlova slova.

1 Korintským 2:12  A my jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám Bůh daroval. 13  O tom také mluvíme – ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost, ale těmi, jimž vyučuje Duch svatý; duchovní věci vysvětlujeme duchovními slovy. 14  Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha Božího, neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně. 15  Duchovní člověk však posuzuje všechno a sám není od nikoho posuzován.16  Neboť kdo poznal Jehovovu mysl, která mu dá porozumět? My máme mysl Kristovu.

Duch světa je nejen v nevěřících, ale je také součástí těch, kteří patří pod satanovu moc a to včetně některých kazatelů. Jediný způsob, jak získat Božího Ducha je skrze víru, spravedlnost, vytrvalost a oddělenost od poskvrn těla i ducha. Kristus řekl, ať hledáme Boží království a jeho spravedlnost a až pak, nám bude vše od Boha přidáno (Matouš 6:33).

Matouš 5:20  Říkám vám, že pokud vaše spravedlnost nebude o mnoho převyšovat spravedlnost znalců Písma a farizeů, nikdy nevstoupíte do nebeského království. Naše spravedlnost musí převyšovat tělesnou spravedlnost teologů, jinak nepoznáme pravdu. Oni nevchází a druhým brání, aby vešli. Je to proto, protože teologové obhajují teologické lži, poskvrněné nauky odtržené od pravdy. Sami spějí k záhubě a ty, které vyučují strhávají s sebou. Boží spravedlnost je mnohem náročnější, než farizejská samospravedlnost, odtržená od lásky.
Bůh na nás spoléhá, že si svou víru pohlídáme. Ve světě je mnoho pastorů, kazatelů, kteří si z víry udělali výnosný business. Konají takové skutky, že i vyvolení můžou mít problém rozlišit z čí moci je konají a můžou se nechat obelhat. Kristus nás varoval.

Matouš 24:24  Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné.

Tito falešní kazatelé budou znakem času konce. Kristus v textu výše říká v závěru „kdyby to bylo možné“. Z toho plyne, že si Bůh své vyvolené bude chránit. Jenže pak je tu velký zástup a ten bude muset rozpoznat, kdo je falešný Kristus.

Rozpoznávacími znaky jsou:
– potlačování, upozadění prvního přikázání
– vyvyšování Krista nad Boha, nebo na jeho úroveň
– prosazování dogmat a věrouk, které nejsou v písmu
– vyžadování odměny za kázání, kupčení s vírou skrze knihy a božury
– teatrálnost projevu za hranicí vkusu a důstojnosti
– projevy působení nadlidské moci, která není od Boha Jehovah, ani od Jehošuy
– vynucování poslušnosti kazatelovy teologie
– přemotivovaná, pocitová shromáždění kde převládají emoce a schází pravda a Boží vedení
– vtahování do sekt, společenská izolace, ztráta vlastní osobnosti
– nebezpečí podlehnutí falešnému učení v době osobní krize

Znaků, které nás mají varovat je více, zmínil jsem jen ty podstatné.
Pokud budeme zdravé mysli, budeme používat logiku a selský rozum, budeme s pokorou prosit Boha, našeho nebeského Otce Jehovah o vedení v Jehošuově jménu, vyvarujeme se modlářství, uchopíme správně spravedlnost a budeme činit pokání, jistě bude Bůh naši oporou v době tísně, která je již nyní i před námi. Staneme se duchovně dospělými, odolnými Božími dětmi, které bude Bůh a Kristus milovat. Zákon nám Otec vepíše do srdce, vyrosteme v Kristovy následovníky a Bůh i Jehošua si udělají v nás svůj příbytek. Pak již nebudeme zmítání sem a tam, falešným učením, jako ovce bez pastýře.

Efezským 4:11  A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, 12  aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla, 13  až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. 14  Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu.
15  Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, 16  z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.

Modlím se denně za vás, abychom společně doběhli svůj boj víry do cíle zvaného – Božího království.
A jak napsal apoštol Jan ve svém dopise, tak říkám i já; „Děti, varujte se modlářství“!

Pokoj Vám všem od našeho Boha Jehovah ve jménu Syna Božího Jehošuu Krista. Amen

MM