Tento článek jsem sepsal přesně před dvěma roky. Na jeho aktuálnosti to ale nic nemění, ba naopak, s blížícím se koncem tohoto světa si můžeme klást výše uvedené otázky stále častěji. Co je „Ta cesta“?
Pojďme se nad nimi zamyslet.
Mnozí z nás, kteří sloužíme a uctíváme našeho Boha, Stvořitele a Otce jménem Jehovah, si občas položíme otázku, zda-li to, čemu věřím, nebo jsem vyučován, je skutečně pravda založená na Písmu. Písmo nás vyučuje, abychom svou víru ověřovali, jestli tomu, v co vkládáme důvěru, je založeno na Boží zjevené pravdě skrze Svatého Ducha, viz Berojští ve Sk 17:11. Dokonce Písmo podmiňuje naši víru přesným poznáním, Jan 17:3. Bůh říká, že povede každého k zodpovědnosti za své skutky. Jehošua (Ježíš) často říkal: „v pravdě, vpravdě vám říkám“ :
Jan 3:21: „Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“
Z textu vyplývá, že vnímáme-li pravdu a je pro náš život důležitá, jsme přitahováni k Bohu, zdroji světla (Pravdy) a Otec nás pak přivádí ke Kristu, svému Synu, aby v nás vybudoval jeho kopii, abychom oblékli osobnost Krista a získali jeho mysl.
„Vždyť kdo poznal mysl Páně (Boha) a kdo ho bude poučovat? My však mysl Kristovu máme.“
1. Korinťanům 2:16
V Jehošuově životě se pravda stala základem jeho sdělení, Jan 8:32: „Poznáte pravdu apravda vás učiní svobodnými.“
Jan 14:6 Jehošua mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.“
Jan 17:17 „Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.“
Na pravdě tedy, Bohu i Kristu velmi záleží a není možné se proti tomu jakkoli vymezit, chceme-li růst do Krista.
Efezským 5:9-11 neboť ovoce světla spočívá vždy v dobrotě, spravedlnosti a pravdě. Rozlišujte, co se líbí Pánu; neúčastněte se neplodných skutků tmy, ale raději je odhalujte.
Náš nebeský Otec ve svém Slovu také uvádí, že kdokoli na zjevené pravdě něco změní, ponese si následky.
Galatským 1:6-10: „Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet! Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým.“
Zjevení Janovo 22:18-19: „Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.“
Boží zjevená pravda je základem spravedlnosti, bez pravdy nemůžeme spravedlivě soudit. Boží pravda je naštěstí pro člověka spojena s milosrdenstvím a nestává se tak necitlivou. Boží láska je vše převyšující vlastnost, na které je založena záchrana (spása) člověka. (1 Kor 13:13) Tato láska je ovšem láskou Agape, založenou na zásadách a nelze ji tedy oddělit od Boží spravedlnosti. Z Kristova výroku, „milujte i své nepřátele“, lze vysledovat, že láska překračuje i hranice, které jsou nad lidské chápání. Boží láska je v protikladu Satanova přístupu. Bůh chce svou láskou přemoci nenávist, která vychází ze satanova ducha. Štěpán, když byl kamenován, modlil se k Bohu a prosil Jehošuu, aby těm, kteří ho kamenují nebyl tento skutek přičítán za hřích, protože naplněn Božím Duchem věděl, že oklamaní lidé netuší, co činí, že jednají z moci toho Zlého. Štěpán věděl v co věří a proč, zatím co ti, kteří ho kamenovali, ho nepochopili a on přesto svou lásku k těmto lidem prokázal až do smrti, stejně jako Kristus.
Na Jehošuových následovnících je, aby byli ve spojení s ním, jako svou hlavou i hlavou církve, sboru (Kristova těla). Nikdo z lidí nemá určovat, co si kdo má myslet a v co má věřit, pouze Bůh skrze Krista. Každý, kdo učí něco, co je nad to, co je zjeveno v Písmu, se stává falešným učitelem. Ten, kdo je falešný učitel, není veden Duchem Svatým. Mezi člověkem a Bohem nesmí stát žádná další osoba (osoby), neboť se jedná o přímý vztah s Bohem, jehož jediným prostředníkem a přímluvcem je pouze Boží Syn Jehošua.
1. Timoteovi 2:5: „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Jehošua“.
Z toho všeho vyplývá, že každý nese svůj díl zodpovědnosti a nikdo se nemůže vymlouvat „to mi říkala Anička, nebo Pepa ze sboru, pan farář, svatý otec, nebo skupina lidí označující se Věrný a rozvážný otrok, proto tomu věřím. Z toho plyne jeden závazek, a to je studovat vlastní silou rozumu, ne závisle na rozumu někoho cizího.
Marek 12:33: „a milovati jej z celého srdce, z celého (vlastního) rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary.“
Titovi 1:15: „Čistým je všechno čisté. Ale poskvrněným a nevěřícím není čisté nic. Jak jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny.“
Máme být bez poskvrny. Pokud jsme poskvrněni, nejsme duchovně čistí.
2 Petrův 3:14 Proto, milovaní, očekáváte-li takové věci, snažte se, abyste byli čistí a bez poskvrny a mohli ten den očekávat beze strachu před Božím soudem.
Filipským 2:15 abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět,
Z Písma víme, že Bůh bude v Čase konce účtovat s Velkým Babylónem (dále jen „VB“). VB je místem vzniku falešného uctívání a uctívání Satana se všemi jeho falešnými náboženstvími světa. Součástí VB je každé náboženství, které není založené na pravdě, které není vedeno Svatým Duchem, které je součástí světa a tedy i ovlivněno bohem tohoto světa. Všichni budou muset před Velkým soužením i během něj, VB opustit. Jsme již ve velkém soužení, co myslíte? Mnozí si mají vyslechnout i Jehošuova slova:
Matouš 7: 21-23: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vstoupí do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme neprorokovali v tvém jménu a v tvém jménu nevyháněli démony a v tvém jménu neprováděli mnoho mocných skutků?‘ A přece jim pak vyznám: Nikdy jsem vás neznal! Jděte ode mne, vy, kdo se dopouštíte nezákonnosti.“
Budou zde tzv. křesťanské církve, které budou mít za sebou mocné skutky, dokonce i vyhánění démonů a prorokování! A Jehošua jim řekne, „nikdy jsem vás neznal“ nebo-li nikdy jsem nenaslouchal vašim modlitbám a vše co jste činili, nebylo z moci Svatého Ducha mého Otce, ale z ducha tohoto světa. Proto velké skutky, typu nahromadění velkého majetku formou megalomanských budov a modliteben, obrovských hal k vykonávání seancí, hlásání překroucených proroctví, nejsou z moci Boha JHVH, ale z tělesného úsilí nebo dokonce z moci boha tohoto světa, otce lži.
Skutky apoštolů 17:24: „Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli.“
Lukáš 13:23-24: „Kdosi mu řekl: „Pane, je opravdu málo těch, kteří budou spaseni?“ On jim odpověděl: „Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou [toho] schopni.“
Použít jako měřítko Boží přízně nelze ani počet věřících shromážděných v náboženstvích světa, ani velikost nahromaděného majetku. Když tedy opustím to, co je falešné, musím se nutně zeptat, „kam půjdu?!“
Odpověď není složitá. Za Kristem! Vydáme se na Tu Cestu, kterou nám sám Kristus vyšlapal. Tak byla nazývána a chápána učedníky.
- Skutky apoštolské 9:2 a vyžádal si od něj listy pro synagogy v Damašku, aby tam mohl vyhledat přívržence té Cesty – jak muže, tak ženy – a přivést je v poutech do Jeruzaléma.
- Skutky apoštolské 24:14 Přiznávám však před tebou, že sloužím Bohu našich otců jako stoupenec té Cesty, kterou oni nazývají sektou. Věřím všemu, co je psáno v Zákoně a v Prorocích,
- Jan 14:6 „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
- Matouš 7:13, 14 „Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí. Těsná brána a úzká cesta však vede k životu a málokdo ji nachází.
Matouš 11:28-30: „Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké.“
V čem je lehkost Jehošuova jha? Je to v pravdě a ve svobodě, se kterou si vytvoříme vztah k Bohu a Kristu, a to bez vnějšího ovlivňování. Ti, kteří se stali učiteli a přivedli vás k Bohu, se na své pouti za pravdou mohli tzv. zaseknout a zůstat tak ve své víře přešlapujíce na místě, nečiníce další pokrok. Jejich víra je postavena na dogmatech církví, tedy spíše na písku, ne na pevné skále. Víra postavená na písku není stabilní, panuje v ní nejistota a v čase se mění. Je proto na každém, abychom se k přesnému poznání propracovali na základě Písma a neustálých modliteb směrovaných k Bohu skrze Krista. V tom je ta svoboda, že si víru k Bohu vytváříme sami ve spolupráci s Jehošuou, jediným prostředníkem mezi námi a naším nebeským Otcem. Stejné to měli i Adam s Evou, byli vyučováni Bohem při toulkách zahradou, jejich vztah byl přímý. I dnes usilujeme o dobrý vztah s naším Stvořitelem, který nám slíbil, že nás povede. Máme naslouchat bratrům, kteří jsou vedení Svatým Duchem, tedy Otcem samotným. V 1. stol. nebyli všichni vedeni Otcovým duchem, proto apoštol Pavel vybízel, aby bratří i sestry naslouchali těm, kteří jsou pod Otcovou inspirací:
Židům 13:17: „Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch.“
Galatským 6:1: „Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení.“
Tím, že jsme odpovědni sami za své skutky, nemůže nikdo panovat nad naší vírou, pouze Bůh skrze Krista. A co osoby vedené Duchem? Jak píše Pavel, „v duchu mírnosti“, což znamená s láskou a pokorou. Ti, kteří se ujímají vedení, nepanují nad něčí vírou, ale stali se dobrovolně otroky svých bratrů a sester, aby jim obrazně omývali každý den nohy. Slouží jim, aby jejich zasvěcený život Bohu byl příjemným jhem. Jsou příkladem pro ty, kteří je pozorují, žádná okázalost, vystavování prostředků k životu, ale skromnost a ochota pomoci. Kam tedy jít? Jednoznačně za Kristem, za jeho příkladem, který máme následovat. Kristus měl svého Otce jako středobod svého života, miloval ho celým svým rozumem, silou, srdcem a Boží království se stalo ústředním námětem jeho kázání. Je nutné si uvědomit, že tak, jak byla kázána Dobrá zpráva v prvním století, prozatím v tomto čase kázána nebyla.
Celosvětové, burcující kázání o Božím království je stále ještě před námi a bude hlavním námětem ve Velkém soužení. V praxi to znamená, že klasy pšenice, kterou zasel Otec do pole světa jsou od sebe mnohdy velmi vzdálené. V 1. století byla pšenice okolo Jehošuy a apoštolů blízko sebe a shromažďovala se ve sborech. V dnešní době ne každý, kdo opustil VB, opustil jej kolektivně s více klasy pšenice, aby mohl být založen sbor, jako v prvním století. Pokud dnes vznikne sbor na podkladě a vzoru sborů z 1. století, jedná se o velké štěstí, s Bohem přeci není nic nemožné. Takový sbor není částí světa a Jehošua může být uprostřed nich přítomen, viz:
Jan 17:14: „Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.“
Z tohoto textu je zřejmé, že ti, kdo nejsou částí světa, budou těmi, kteří jsou součástí světa v nemilosti, dokonce až v nenávisti. Dokonce i od těch, kteří jsou jim příbuzní ve víře, a nebo pochází z jejich vlastní domácnosti (Mat 10:34-38). Je to proto, protože svět má rád pouze to, co je jeho vlastní, to, co není jeho, je mu trnem v oku. Jsou zde hluboce zakořeněné tradice a falešná učení, která jsou v rozporu s tím, co je od Boha.
2. Korintským 6:17-18: „Vyjděte proto z jejich středu a oddělte se, říká Jehova a přestaňte se dotýkat nečistého a já vás přijmu. A budu vám Otcem a vy mi budete syny a dcerami, říká Jehova Všemohoucí.“
Bůh, skrze ústa apoštola Pavla vysvětluje, že se mají všichni oddělit od poskvrněného světa plného modlářství, že je to podmínka k tomu, aby mohl být Bůh přítomen uprostřed nich. Nelze mít podíl na světě, být jednou nohou u Satana a druhou u Boha. Bůh vyžaduje čistotu v uctívání a není přítomen v církvích, které překroutily pravdu a ohýbají si ji podle sebe, ne podle Písma. V takové církvi jsme mnozí nabrali duchovní základ, tzv. mléko, ale až ztratíme rysy nemluvněte, máme přijímat hutný pokrm, který patří zralému křesťanovi. Takový křesťan opouští to, co je falešné a přidrží se toho, co buduje. Sám Otec ho vyučí a pošle za Kristem. To je projevem naší víry, že spoléháme na Otce a jeho vyučování. Ne jako Adam, který podlehl sebeklamu a Eva pocitům.
Uvnitř sboru, kde je přítomen Bůh, je to velmi příjemné. Přítomnost Božího ducha vyvolá přirozený zájem o druhé, ovoce Ducha naplní přítomné a nastane jednota nauková i výuková. Takový sbor září svým světlem. Novodobý sbor v tomto světě je opravdovým požehnáním. Pšenice, která je od sebe vzdálena příliš, může o sobě vědět pomoci internetu, který poslouží k výměně názorů, myšlenek, povzbuzení víry, vedení i studií Písma, organizování setkání. K takové víře povzbuzuje Bůh i jeho Syn v dopise Efezským 4:24: „oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“
Staňme se nezávislými na světě, následujme pouze Krista, milujme Boha a své bližní. To je „Ta cesta“.
Uctívejme Boha svou čistou, ničím nezatíženou vírou a Bůh nám slibuje, že bude našim Otcem a my jeho syny a dcerami. Vyhlížejme Boží království a povzbuzujme druhé, aby se stali následovníky Jehošuy Krista, krále tohoto království. Strhávejme druhé na tuto cestu. Sjednocujme se v pravdě, buďme bez poskvrny, pak nás Bůh obdaruje kousíčkem sebe sama, svým svatým duchem, a povede úzkou cestou k úzké bráně, kterou představuje Jehošua Kristus. Za touto branou je ovčinec s pastýřem, který o svůj sbor ovcí pečuje s láskou a porozuměním.
Fil 4: 4-7: „Vždy se radujte v Pánu. Ještě jednou řeknu: Radujte se! Ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem. Pán je blízko. O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Jehošuy Krista.“
Každý následovník Krista je živým kamenem Kristovy církve, kterou založil, když byl ještě na zemi. Do této církve přijal apoštoly a mnoho dalších následovníků ze všech ras a národů a všichni se stali duchovním chrámem ve kterém přebývá až do dnešních dní Bůh, Otec nás všech.
1. Korintským 3:16-17: „Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.“
Mnozí jsme dnes stále součástí nějaké církve. Tyto církve nám předaly svá učení. Ne vše, co církve učí, se zakládá na Bohem zjevené pravdě. Můžeme navštěvovat sbor, který nám dal základ naší víry, ale srdcem se musíme hlásit ke Kristem založené církvi, kterou brány hádu nepřemohou. Nebo-li, Kristova církev nebude nikdy zničena. O své víře informujme své okolí. Toto vám ale musí přijít již jako podnět od Otce, jeho duchem. Budete-li se brodit Písmem, prosit Otce o pochopení, sám vám ve vaší mysli spojí myšlenky do obrazu, kdy již nebudete vidět rozmazaně, ale čím dál více ostřeji:
1. Korintským 13:9-13: „Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme; jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil. Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě. Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska.“
V Čase konce, kam tento čas spěje, budeme konfrontováni se svou vírou. Přijde období, kdy vyjde mnoho falešných proroků a doba se stane zmatečnou, vzroste bezzákonnost, což se děje již dnes, kdy vlády nerespektují zákon, lidská práva a vědomě překračují zákonné meze, aby prosadily svou politiku, své zájmy. Pravda je potlačována, pošlapávána, umlčována, lidé neví kudy kam. Panovník tohoto světa zvyšuje svou aktivitu podněcuje v lidech nevraživost a potlačuje lásku. Z ochladnutí lásky se objevuje osobní napadání, neposlušnost, ztráta respektu k hodnotám, autoritám, dokonce i k členům vlastní domácnosti.
My ovšem pozvedněme hlavu a trpělivě očekávejme Jehovův den. Posilujme svou víru, spoléhejme na nebeského Otce a ve jméně Jehošuově mu předkládejme své modlitby s prosbou o ochranu a vedení. Tím prokazujeme svou víru, že je to právě ON, náš nebeský Otec, který neumí lhát a dostojí svému slibu, že nás nezanechá a spolu s Kristem převede na Novou zem pod vládu Nového nebe. Bojujme o neposkvrněnost od světa a stavějme z nehořlavých materiálů v podobě drahokamů pravdy na úhelném základě, kterým je Kristus náš vzor a učitel.
Kam tedy máme jít, když opustíme náboženství světa, Velký Babylon?
Hlásíme se do Kristova sboru, „Té cesty“, kterou nám vytyčil, která není součástí tohoto světa. V prvním století založil sbory a slíbil, že s námi bude do skonání tohoto světa (Mat 28:20), tyto sbory byly v čase oslabeny a postupně zanikly. Víra pak byla na jednotlivcích, kteří se vynořovali v průběhu doby temna. Ale Ta cesta existuje stále a k ní se musíme zpátky mentálně přidat skrze modlitbu. On nás přeci vyvolil ze světa, abychom se stali živými kameny jeho stavby, chrámu jeho vlastního těla. Každý sbor, který se hlásí ke Kristu a nemá strukturní vedení skrze člověka, může být součástí Kristovy cesty. Hlavou sboru je přeci Kristus, úhelný kámen, hlavou věřícího muže je Kristus, ne papež z Vatikánu, Kiril z Ruska, samozvaný prorok, Věrný a rozvážný otrok, apod. Ve sboru jsou stejně jako v prvním století bratři, kteří se ujímají vedení, učitelé, různí pomocníci. Nikdy ale nebuďme součástí nějaké odnože náboženského kultu. Velký Babylon je připodobněn k Nevěstce, tato nevěstka má své dcery a tyto dcery (také nevěstky) jsou těmi nevěrnými denominacemi, odtrženými od pravdy, poskvrněné od světa, plné tradic a dogmat. My máme být čistí a bez poskvrny.
Zjevení Janovo 14:4 To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panicové. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde; ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi.
Toto je odkaz pro dnešní dobu, vystoupit z falešného a přejít do neposkvrněného. Ne každý to pochopí a ne každý to dokáže. Chcete-li být Kristovým sborem, odstraňte kříže, svaté obrazy, modlitební nástroje, relikvie, vše, co zavání modlářstvím. Modlářství je smrtelným hříchem. Satanovy kulty se vysmívají dnešním křesťanům, že používají kříž, neboli satanův nástroj na kterém usmrtili našeho pána Jehošuu. Nedávejme místo odpůrcům, aby se vysmívali našemu Bohu. Kříže nosí lidé světa, politici, celebrity, lidé, kteří nejsou věřícími a nosí je i satanovi stoupenci obrácené naopak. Když se věřící křižují, tak opisují na svém těle obrácený kříž. Nedělejme to, je to zlozvyk s okultním podtextem.
Proto musí nastat u upřímných věřících změna od tradic k pravdě, od dogmat k neposkvrněné čisté vodě jejímž zdrojem je Kristus a která znamená věčný život. Nemáme žádný sbor, jsme sami? Nic neobvyklého, pšenice má přeci růst uprostřed plevele až do žně. Nemusíme být sami, hledejme své spoluvěřící na sociálních sítích, abychom nebyli na vše v tomto světě sami a povzbudili se. I skupiny na sociálních sítích jsou virtuální sbory. Zodpovídat se budeme Bohu každý sám za sebe, to mějme na paměti. Vše, co nepatří Bohu, je falešné, znečištěné bude odstraněno a každý se bude muset toho zříci v modlitbě, jinak se nedostane na Novou zem. 1 Kor 3:15
Budete dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec, řekl Jehošua. V tomto výroku je obsaženo vše.
Matouš 5:48 Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“
Jakubův 1:4 Nechte však vytrvalost dozrát, abyste byli dokonalí a úplní a nic vám nescházelo.
S pomocí Boha, jeho Ducha a jeho Syna získáváme přesilu nad satanem a jeho světem. Můžeme být součástí Kristova těla, Té cesty, záleží jen na nás, jak si povedeme v boji proti poskvrnám světa.
V našem boji nám stále pomáhej náš nebeský Otec, Bůh Jehovah, skrze svého syna Jehošuu Krista. AMEN
Váš bratr v Kristu Martin
Biblické texty uvedené v tomto článku jsou přejaty z CEP – Ekumenický překlad, PNS – Překlad nového světa, B21.