Jak porozumět těmto dvěma výrokům? Kdy se naplňují? Mohou nám v porozumění pomoci čísla kapitol a veršů? Toto bude cílem rozboru těchto prorockých veršů. Jedno je jisté, nenaplnily se do Času Konce, který započal od 30.9.2015. (Sepsáno ve dnech 6. až 8. dubna 2023)
Jeden babylonský dům tvrdí, že toto se už na něm splnilo. Jenže je to nesprávné porozumění. Proč? Protože se má vše naplnit až když lid vyjde z Velkého Babylonu, aby se nechal sám vyučit nebeským Otcem, JeHoVaH (Jehovou) Bohem a začal se skutečně sytit chlebem, který sestoupil na zem. Chlebem, kde není žádný kvas, žádná náboženská nauka a náboženská tradice, která by ten chléb přivedla do kvasu.
Zachariáš zapisuje toto proroctví, když jsou tělesní Židé propuštěni z fyzického Babylonu a kdy staví skutečný druhý chrám v Jeruzalémě. Protože se nestali Židé mocným národem, ale opět byli rozptýleni po roce 70 n.l. do všech národů, musíme hledat splnění v duchovní stavbě, tedy v chrámu, který není udělán rukama. To čteme kde?
„Nevíte, že jste Boží chrám a že ve vás přebývá Boží duch? Jestliže někdo ničí Boží chrám, Bůh zničí jeho, neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.“ (1.Korinťanům 3:16,17)
Apoštol Pavel započal tuto kapitolu myšlenkou o sváru mezi těmi, ke kterým nebyl schopen mluvit v duchovních pojmech, protože jsou tělesní. Toto přetrvalo až do dnešních dní. A příčinou tohoto rozdělení je tělesné chápání a porozumění. Mnozí si neuvědomují, že duchovní smilstvo je víc, než to tělesné, proto se stále sytí u stolu duchovní prostitutky, jenž má jméno ZÁHADA, VELKÝ BABYLON. To samozřejmě narušuje jednotu v Lásce Agape.
Pokud chceme najít skutečný začátek, kdy se z maličkého stává tisíc a z malého mocný národ, musíme porozumět kdo je Zerubabel dnešních dní a jakou olovnici, která se ke stavbě používá, drží ve svých rukou. Podle umístění Zachariášova výroku můžeme pochopit, že to bude velice intenzivní a dotkne se to celého lidstva (4:10). Izaiáš nám zase vysvětluje díky číslu 60, že to bude o nedokonalém člověku, když se završuje cyklus, kde nedokonalost působí pod vlivem Satana a opět to bude intenzivní, protože je to 2×2=4 a je to 2+2=4.
Kdy člověk pohrdne počátkem malých věcí? Když jej nerozezná. Jeho tělesnost mu nedovoluje vidět co se duchovně odehrává, proto nevidí živé duchovní kameny, které k duchovnímu chrámu patří. Zkoumá jejich výzor tělesně a to mu zastírá duchovní zrak. Apoštol Pavel měl velkou zkušenost s tímto tělesným vnímáním, proto zapsal tuto myšlenku:
„Říkají totiž: Jeho dopisy jsou závažné a silné, ale jeho osobní přítomnost je slabá a jeho řeč opovrženíhodná.“ (2. Korinťanům 10:10)
Pokud se Pavel nesetkal osobně s mnohými lidmi, měly jeho myšlenky v dopisech velkou duchovní sílu. Proč? Byl z nich cítit Otcův duch. Když se však s nimi setkal, všimli si, že jako nedokonalý člověk má nějaké ty vady, které zkoumali tělesnýma očima. Vlastně se na nich splnilo toto:
„A sotva vešli, a on zahlédl Eliaba, stalo se, že ihned řekl: Určitě je před Jehovou jeho pomazaný. Ale Jehova řekl Samuelovi: Nedívej se na jeho vzhled a na výšku jeho vzrůstu, neboť jsem ho zavrhl. Vždyť Bůh vidí, ne jako vidí člověk, protože pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale Jehova, ten vidí, jaké je srdce.“ (1. Samuelova 16:6,7)
Můžeme se 1000x přetvařovat, ale srdce je srdce, které má často sklon ke špatnému, protože je od narození zrádné.
„Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání. Kdo je může znát?“ (Jeremiáš 17:9)
Jindy je nakloněno k dobrému a to způsobuje toto:
„Vždyť srdcem se projevuje víra ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“ (Římanům 10:10)
Pavel miloval své bratry a sestry, nasazoval pro ně svůj život, povzbuzoval je k Agape, přesto byl souzen pro jejich vlastní tělesnost. To způsobovalo, že jím pohrdli, ač byl počátkem malých věcí. Díky nebeskému Otci se stal skutečně velkým a je vzorem až do dnes. Jeho odkaz, který zanechal národům je stále živý. Když psal o tělesných věcech, tak toužil po tom, aby si je čtenář převedl do duchovní roviny, kde hřích může působit proti samotnému duchu.
Skutečné Pavlovo srdce se prokazovalo skutky, které bylo nakloněno k dobrému. Věděl moc dobře, co způsobuje tělesný fanatismus, když má člověk poznání, ale nemá porozumění. Proto začal nejprve pronásledovat sbor, teprve s porozuměním přišly ty skutečné skutky založené na Agape. A co způsobilo jeho fanatismus? Byl to kvas. Kde ten kvas působí?
„Jeden s druhým stále mluví nepravdu; hladkým rtem stále mluví dokonce s dvojakým srdcem.“ (Žalm 12:2)
Musíme si hlídat srdce. Sám David vyjádřil tuto důležitou myšlenku:
„Večer a ráno a v poledne nemohu než projevovat starost a úpím, a on můj hlas slyší. Jistě vykoupí mou duši a dá jí pokoj od boje, který je proti mně. Je jich totiž proti mně množství. Bůh uslyší a odpoví jim, ano, ten, který sedí na trůnu jako v minulosti -Sela-, těm, u nichž nejsou proměny a kteří se nebojí Boha. Napřáhl ruce proti těm, kteří jsou s ním v míru; znesvětil svou smlouvu. Hladší než máslo jsou slova jeho úst, jeho srdce však je naladěno k boji. Jeho slova jsou hebčí než olej, ale jsou to tasené meče. Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří. Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel. Ty sám, Bože, je však svrhneš do nejhlubší jámy. Muži s vinou krve a kteří klamou, ti se nedožijí polovice svých dnů. Ale já budu důvěřovat v tebe.“ (Žalm 55:17-23)
Možná máme stejnou zkušenost, kdy někdo promlouvá způsobem, že se po rozhovoru či zprávě cítíme, jako by nás polil medem. Cítíme se z takových slov ulepení, ale vnímáme v nich něco špatného, ale nemůžeme v tu chvíli zjistit oč se přesně jedná. Až za nějaký čas zjistíme, že ta sladká řeč, kterou se k nám dotyčný vemlouval, aby si získal naše srdce, se pak na jiném místě projeví, kdy se dotyčný projevuje jako někdo, kdo je vlastně náš „nepřítel“.
Sám Pán Jehošua použil důležité znázornění, které nám má pomoci, aby se naše srdce nestalo podobné tomuto muži ze znázornění, kterému bylo mnoho odpuštěno, ale on sám nebyl schopen projevit milosrdenství.
„Potom přišel Petr a řekl mu: Pane, kolikrát má můj bratr proti mně zhřešit, a já mu mám odpustit? Až sedmkrát? Jehošua mu řekl: Říkám ti, ne až sedmkrát, ale až sedmasedmdesátkrát. Proto se nebeské království podobá člověku, králi, který chtěl účtovat se svými otroky. Když s nimi začal účtovat, byl přiveden člověk, který mu dlužil deset tisíc talentů =60.000.000 denárů. Protože však neměl prostředky, aby to splatil, jeho pán nařídil, aby byl prodán on a jeho manželka a děti a všechno, co měl, a aby bylo zaplaceno. Proto otrok padl a vzdával mu poctu a říkal: Měj se mnou trpělivost a všechno ti chci splatit. Pán toho otroka byl pohnut lítostí a propustil ho a zrušil jeho dluh. Onen otrok však odešel a nalezl jednoho ze svých spoluotroků, který mu dlužil sto denárů; a popadl ho a škrtil ho a řekl: Splať všechno, co dlužíš. Proto jeho spoluotrok padl a snažně ho prosil a řekl: Měj se mnou trpělivost a chci ti splatit. On však nebyl ochoten, ale odešel a dal ho uvrhnout do vězení, dokud nesplatí, co dlužil. Když tedy jeho spoluotroci viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili a šli a objasnili svému pánovi všechno, co se stalo. Potom ho jeho pán povolal a řekl mu: Ničemný otroku, zrušil jsem celý tvůj dluh, když jsi mě snažně prosil. Neměl ses zase ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se i já smiloval nad tebou? S tím ho jeho pán, vyprovokovaný k zlobě, vydal žalářníkům, dokud nesplatí všechno, co dlužil. Stejně bude můj nebeský Otec jednat i s vámi, jestliže nebudete ze srdce odpouštět každý svému bratrovi.“ (Matouš 18:21-35)
Představme si situaci, kdy obdržíme dar od našeho nebeského Otce, abychom byli zachráněni. To je ten dluh 60 milionů denárů. Začneme se jím chlubit a do našeho srdce vstoupí myšlenka, že když jsme jej obdrželi my, musí jej obdržet i jiní. Na základě této logiky začneme soudit ty, kdo jej nemají. Neměli bychom tedy jednat tak, že odpustíme těch 100 denárů jakoby dluhu?
Na čem Satan zakládá své kroky, aby člověku zkazil jeho srdce? Tím, že mu vkládá do mysli, že je lepším, než druhý. V čem? V tělesných skutcích. Jakoby nám říkal: „Ty víš, jaký problém ti dělalo to a to, když jsi ještě dar neobdržel, ale nyní, když jej máš, jsi jistě lepší, protože já na tebe už tímto způsobem nemohu. Teď máš právo soudit ty ostatní.„. K čemu to pak vede?
„Kdo v tajnosti pomlouvá svého druha, toho umlčuji. Kdo má domýšlivé oči a vyzývavé srdce, toho nemohu snést.“ (Žalm 101:5)
Domýšlivé srdce působí, že dá prostor Satanovi, který se umí proměnit v anděla světla, dát pocit, že máme přízeň v očích nebeského Otce a jsme na straně Krista. A co se vlastně stane? Odhalí se, že náš trám v oku nebyl vytažen, ale máme velkou snahu tahat druhým třísku z jejich oka. Satan má druhé jméno Ďábel, což znamená POMLOUVAČ. Takže nás vede k pomlouvání toho, kde my sami vidíme jeho třísku.
Proto se tehdy projeví jeho skutečné srdce, ale nebeský Otec jej ve svůj čas umlčí. Proč? Aby i on porozuměl a hlavně nebořil duchovní chrám, který je tvořen živými kameny. Jsme tedy vedeni k tomu, abychom se na záležitosti druhých nedívali povýšenýma očima a neměli tak domýšlivé srdce, které rádo vidí věci tělesně. Když něčemu plně nerozumíme, vždy bychom měli počkat, až danou záležitost přivede nebeský Otec sám na soud.
Zachariáš nám pomáhá porozumět velmi hlubokým věcem, které se dějí v Čase konce. Jsou to duchovní věci, které můžeme vidět jen duchovním zrakem. Proto od jedenáctého verše čteme toto:
„A odpověděl jsem a řekl mu: Co znamenají ty dva olivovníky po pravé straně svícnu a po jeho levé straně? Potom jsem odpověděl podruhé a řekl mu: Co jsou ty dva svazky proutků z olivovníků, které dvěma zlatými trubicemi ze sebe vylévají tu zlatou tekutinu? Řekl mi tedy: Skutečně nevíš, co ty věci znamenají? Na to jsem řekl: Ne, můj pane. Řekl tudíž: To jsou dva synové oleje (pomazaní Božím duchem), kteří stojí vedle Pána celé země.“ (Zachariáš 4:11-14)
Pokud rozumíme tělesně, budeme si myslet, že olivovníky tvoří jen dva muži, ale Zachariáš vidí svazky proutků, což nám odhaluje, že musíme hledat dvě skupiny pomazaných duchovním olejem a ti pak stojí vedle Pána celé země. Tím Pánem je Pán Jehošua.
Pokud nám Zjevení 14. a 15. kapitola ukazuje dvě rozdílné skupiny, kdy první je omezena skutečným číslem 144 tisíc a zpívá něco jiného, než ta, která zná jen píseň Mojžíšovu, kde je mnoho vlastně mnoho porozumění, jenž dal Mojžíš do zákona, pak dochází k tomu, že se v mnohých vytrácí porozumění pro skutečné MILOSRDENSTVÍ. Jak čteme v 15. kapitole Zjevení, tak tato skupina není omezena počtem.
Proč se mluví o tom, že je s tím vším spojeno symbolických 7 očí našeho nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) vojsk, jenž se toulají po celé obydlené zemi? Protože nebeský Otec zkoumá srdce lidských synů a dcer, aby na první olivovník narouboval skutečně ty nejlepší olivy, které On sám vybírá jako nevěstu pro svého Syna, Pana Jehošuu. To jsou ti, kdo se jím plně nechali vyučit, aby je družičky, až i ony obdrží ducha poznaly, kdo tou nevěstou je. Aby se to mohlo stát, musí být nejprve nevěsta zapečetěna, pak probíhají zásnuby a teprve poté je vylit duch, jako pomocník, stejně, jako se to stalo, o letnicích roku 33 n.l..
Když jsem nyní cestoval na místo, kde probíhala připomínka poslední Pánovy večeře, poslouchal jsem v autě první knihu Písma, kde se mluví o Josefovi a jeho snech o tom, že se mu mají poklonit jeho bratři. Když se mu sen zdál, tak ihned po probuzení o něm mluvil jak s bratry, tak s otcem Jákobem. Bylo mu 17 let, když je měl, ale teprve ve 39 letech se vyplnily. On si na ně vzpomenul až v tu chvíli, kdy opět bratry uviděl, aby pochopil, co má udělat.
Jeho zkušenost mi dává porozumět, když něco podobného zažiju sám, když mi je něco ukazováno předem, kdy vím, že je to vidění, ten sen, že mi tím nebeský Otec dává dopředu najevo, co se bude dít. Úplné porozumění však přijde až v samotném čase naplňování. Každý, kdo něco podobného prožil, touží porozumět hned, proto zkoumá samotný výklad, ale ten nemusí ihned odpovídat tomu, co má zatím zůstat utajeno. Tak jako Josef, který věděl, že sny byly prorocké, tak o nich člověk promluví s tím, kdo má být svědkem, že toto obdržel.
Jeho bratři i Jákob se na něj rozzlobili a když se bratrům dal v Egyptě poznat, tak se na sny odvolával, ale oni to v tu chvíli nepochopili, dokonce jim to trvalo dalších 17 let, než Jákob zemřel, protože měli strach, že se jim Josef bude mstít, za to, že jej prodali do Egypta.
Proč o tom takto obšírně píšu? Protože mi bylo oznámeno, že proběhnou duchovní zásnuby v čase od 15. do 19.3.2023, jak jsem to odhalil při rozboru Písně písní, kdy jsem jej měl sloučit do jediného článku, ač původně jich bylo pět. Nalezneme zde. Tam jsem také vložil toto vidění a měl jsem si v říjnu opatřit dva svědky, kteří stejně jako Josefovi bratři o něj klopýtli. Díky jejich slovům pak i někteří další.
Proč je to důležité? Protože to jsou ty dny malých věcí, kterými se pohrdlo, aby z maličkého byl tisíc a z malého mocný národ. Jak je to tedy myšleno? Jsou dva olivovníky, kdy se ten první zasnoubil v tom čase symbolicky se svým ženichem, protože se těch 144 tisíc duchovně neposkvrnilo se ženami, nevěstkami duchovních domů Velkého Babylonu. Jen málo družiček, které budou součástí daleko větší skupiny, druhého olivovníku, si tuto dobu samo uvědomilo. Satan pochopil o co se jedná a tak začal intenzivně pracovat na narušení Slavnosti, která byla svolána v souladu s proroctvím zapsaným v Joelovi. Přesto nebeský Otec učinil něco, co jsem nevěděl a dozvěděl jsem se to až pár dní, před samotným slavnostním shromážděním.
Co to bylo? 7x proběhla připomínka Poslední pánovy večeře tak, že většina druhého olivovníku se scházela k této připomínce podle kvasu a tělesného porozumění až 15. nisana, ač si mysleli že slaví 14. nisana. Letos to většina učinila správně 14. nisana (4.4. po západu slunce). Někteří toto oslavili už 13. nisana (3.4. po západu slunce). Proč? Protože také patří k družičkám, ale sami se cítí být prvním olivovníkem.
Pro tělesného člověka se může zdát, že se vlastně nic mimořádného nestalo. Jenže stalo a projevovat se to bude postupně. Nechápal jsem například, proč nešel internet v místě, kde jsem se já osobně zúčastnil této slavnosti, protože bylo naplánováno propojení s dalšími skupinami a účastníky. Stalo se tak proto, aby se mohli ujmout vedení i další bratři své odpovědnosti a věci nezůstali na mých bedrech. Mám radost ze zpráv, které jsem obdržel, že vše proběhlo dobře.
Dnes (6.4.2023 po západu slunce) mi bylo ukázáno, jak mám dále postupovat ohledně obvinění vůči mě, které jsem zveřejnil a jenž proti mne bylo vzneseno. Nemá se to řešit hned. Musíme ještě počkat, ale ve svůj čas budou dva svědkové, které jsem měl v tom podzimním čase o všem informovat, kdy věci proběhly a já jsem je o všem informoval, tak budou osloveni, aby se před nebeským Otcem prokázalo, koho Satan skutečně podvedl. Dále budou přizváni další dva svědkové, které si ten, kdo obvinění vůči mne vznesl, které si on sám vyvolil, a má proběhnout společné řízení. Zda bude veřejné, to nevím, ale věc bude řešena. Sám nebeský Otec rozhodne. Toto oznámení má zaznít v tomto článku. Proč?
Zerubabel má v ruce olovnici, kterou se v běžném životě zajišťuje, aby stavba stála rovně. Je tedy potřeba, aby to co nyní vzniká, aby to stálo rovně. Tuto olovnici má v rukou duchovní Zerubabel, Pán Jehošua Kristus. Musí se stát toto:
„S někým věrně oddaným budeš jednat ve věrné oddanosti; s bezúhonným, zdatným mužem budeš jednat bezúhonně; tomu, kdo se udržuje čistý, se projevíš jako čistý; a pokřivenému se projevíš jako křivý, protože ztrápené lidi zachráníš sám; ale domýšlivé oči snížíš.“ (Žalm 18:25-27)
Nikdy se nesmíme stavět do role povýšených, kdy si myslíme, že jen my známe Pravdu, proto je potřeba snížit domýšlivé oči. Boží vůle je o tom, že nebeský Otec si přeje, aby každý člověk porozuměl Pravdě. Porozumění je ovlivněno tím, jak smýšlí naše srdce, proto potřebujeme, abychom byli rovnými, nepovýšenými lidmi, kteří se podporují v Lásce Agape ke znamenitým skutkům.
Nikdo by neměl pohrdat počátkem pro oči jevících se malých věcí, protože je psáno:
„Podívejte se mezi národy a přihlížejte a v ohromení zírejte jeden na druhého. Buďte ohromeni; vždyť ve vašich dnech se koná činnost, čemuž nebudete věřit, ačkoli se o tom vypráví.“ (Habbakuk 1:5)
Velmi si přeji, abychom toto mohli prožívat společně, aby nás to upevňovalo ve víře, protože to co nebeský Otec činí, je vždy VELMI DOBRÉ. Je to pro záchranu mnohých, nejenom pro ty, jenž si myslí, že nebeský Otec jedná stranicky a že když si obléknou nějaký duchovní dres, že ten je zachrání. Toto je pokřivené smýšlení. Všichni jsme jen prach na miskách vah. Sám Hrnčíř určuje jakou nádobou se staneme v Jeho očích, zda pro to co je dobré, nebo pro špatné.
Nám nepřísluší soudit, nám přísluší jednat s MILOSRDENSTVÍM, protože nám bylo projeveno mnohem větší MILOSRDENSTVÍ. Pokud jsme z nezasloužené laskavosti obdrželi nějaký dar, pak se jím nechlubme, ale využijme jej pro zájmy Království, pro oznamování Dobré zprávy. Skutky jsou víc než slova. Proto je psáno:
„Jako zlatá jablka v stříbrných řezbách je slovo pronesené v pravý čas.“ (Přísloví 25:11)
Buďme tedy zlatými jablky. Prosme o moudrost a o vedení, abychom svá slova pronesli v pravý čas. Je čas mluvit a čas mlčet. Samotné dobré skutky jsou však za víc jak 1000 slov. Slabým se stávejme slabými, aby o nás neklopýtali. Kde je to možné, přikryjme záležitosti druhých Láskou Agape, aby se nemluvilo o Dobré zprávě utrhačně. Radujme se z toho, že brzy zažijeme to, co si přáli zažít mnozí naši praotcové a všichni proroci, protože již brzy národy země poznají, že náš nebeský Otec je Stvořitel nebe a země a že je Jeho jméno JeHoVaH (Jehova). A protože tak miloval svět, poslal na zem svého jedno zplozeného Syna, který se stal skutečným chlebem z nebe. Kdo projevuje víru v každé jeho slovo, ten jistě bude zachráněn.
Mějme úctu k Otci a Synovi, k jejich skutečným jménům, protože v nich je ukryt slib o této záchraně. PŮSOBÍ, ABY SE STALO. PŮSOBÍ, ABY SE STALA ZÁCHRANA.
Prosme sami nebeského Otce, ve jménu Pána Jehošuy, zda předložené je z jejich vůle a Otcovým duchem. Sláva patří jim, pokud nám to bude potvrzeno. Mohu jen ukázat směr, zda je správný, to nám musí odhalit Otec. Pokoj všem v tomto čase tísně, kterou obydlená země zažívá.
S Agape Váš bratr a Pánův otrok Igi