Svět se fakt zbláznil. Asi tak se dá hodnotit úplná ztráta selského rozumu

Pravděpodobně dnes každý normální člověk přemýšlí, zda se má smát, či plakat, nad hloupostí druhých, kteří místo mozku mají v hlavě kostku. Jak jinak chápat jednání skotské zdravotní služby. Toto fakt člověk nevymyslí, to musí přinést život.

Prosím, aby čtenáři chápali můj článek, jako úvahu nad tím, kam až dojde určitá skupina osob, když úplně vypne vlastní rozum. Sám se držím tohoto výroku, který jako výnos dali apoštolové:

„Svatý duch a my sami jsme totiž uznali za dobré nepřidávat vám žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: Abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a zardoušeného a smilstva. Vystříháte-li se toho pečlivě, bude se vám dobře dařit. Buďte zdrávi! “ (Skutky 15:28,29)

Pro mnohé je otázka krve, krevních transfuzí něčím, co pro toto vyjádření nemá platnost. Já věřím, že má, ale nikoho nesoudím vzhledem k tomu, že si dokážu představit tlak, jenž je vyvíjen na ty, kdo stojí před touto volbou, zda transfuzi přijmout či ne. Mé školené svědomí říká, že vždy plně důvěřuji nebeskému Otci a jemu patří můj život, proto raději umřu, než bych vědomě přijal cizí krev. Mám k tomu mnoho důvodů, jenž nesouvisí s mým přesvědčením, proč to nedělat.

Postačí selský rozum k tomu, abych hluboce zkoumal sám pro sebe tuto otázku. Proč? Každý zdravotník vám řekne, že krev je ten nejnebezpečnější odpad a že se velmi chrání před tím, aby se mu skrze jeho pokožku dostala do nějaké mikrorány krev jiného člověka, kterého chce ošetřit. Vše, co se znečistí krví, musí být ve zdravotnictví odstraněno do speciální nádoby, která podléhá řízené likvidaci. Pokud to takto je nastaveno, musí existovat velké riziko nákazy. Proto mi selský rozum říká, že asi je něco špatně, když toto platí všude jinde a u transfuze ne.

Dalším důvodem je i to, že dnešní zdravotnictví došlo do stádia, kde se mnozí zdravotníci zpronevěřili právě selskému rozumu. Odevzdávat svůj život do těchto rukou je z mého pohledu velmi nebezpečné. Neznamená to, že bych si nevážil těch, jenž denně touží zachránit životy druhých, ale stalo se z dřívějšího poslání řemeslo a to nehledá vždy nejmoudřejší řešení, ale jde za ziskem, jenž zaslepuje oči i mysl.

Nebyl jsem to já, obyčejný člověk, kdo znehodnotil lékařskou a zdravotní profesi. Byli to samotní zdravotníci, kteří se zaprodali farmalobby a to nejenom v době Cokoliv 19. A nebylo to tím, že měli málo informací a zkušeností, ale ukázali sami, že peníze jsou víc, než skutečný zájem pacienta. Jinak by krom odvážných, nepodlehli různým nařízením a protokolům, které vytvářeli zájmové skupiny napojené na farmalobby. Nehaněli by zavedené a prověřené postupy, které se v praxi osvědčily. Díky svému vzdělání a selskému rozumu by řekli dost, na tomto se podílet nebudu.

Proto sám od sebe dnes nehodlám i za cenu zdravotních problémů, navštěvovat lékaře, protože jsem jim přestal důvěřovat. Toto mi říká selský rozum, že je to moudřejší, než cpát do sebe chemii, která mnohdy jeden problém odstraní, ale dalších 10 způsobí a farmaceutický průmysl si mne ruce ze svých zisků. Mám pevnou naději ve vzkříšení, takže to není z mé strany žádný hazard. Důvěřuji na 100%, že pokud má být můj život zachován, je zde nejlepší lékař, kterým je samotný nebeský Otec, JeHoVaH (Jehova) Bůh, jenž může mou prosbu o uzdravení vyslyšet v Jehošuově jménu a pokud je to skutečně jeho vůle, může mne uzdravit.

Takže jak se kompromituje samotné zdravotnictví ve Skotsku? Tamní lékař Steffen McAndrew, který byl před Cokoliv 19 pravidelným dárcem krve, se rozhodl, že obnoví to, co před genovou úpravou dělával a vyrazil darovat svou krev. Obdržel standartní dotazník, kde jedna z otázek byla, zda není těhotný. On odpověděl, že jako muž být těhotný nemůže. Tato správná odpověď vedla k tomu, že jej vykázali a darování se neuskutečnilo. Nejenom že jako lékař chápe, že pohlaví jsou pouze dvě, tedy mužské a ženské a že vše ostatní, co se dnes za pohlaví předkládá, je jen a jen konstrukt mysli, jenž je ovlivněna všudy přítomnou chemií, jak ve vodě, vzduchu a potravinách, která se zde záměrně vyskytuje právě proto, aby lidé si mohli myslet, že jsou třeba lustr a nikdo jim to nemohl vyvrátit.

Je zajímavé, že když těmto zdravotníkům člověk řekne, že slyší hlasy, nebo vidí něco, co ostatní nevidí, tak to je takový člověk přece blázen, ale když o sobě bude tvrdit, že je budík a chce se s dalším budíkem stát manželem, nebo manželkou, budou všichni křičet, že on se tak cítí, tak mu to nesmíme vymlouvat. Toto přece není nemoc. Věřím, že tento stav ovlivňují ty samé příčiny, jako je prožívají ti, kdo tvrdí, že slyší a vidí to, co ostatní ne.

A opět tu máme selský rozum, který nás přivádí k myšlence: „CO JE TOU SKUTEČNOU PŘÍČINOU?“ . Jednou z těchto příčin je všudypřítomná chemie, která se před 100 lety začala dostávat do potravního řetězce. To je fakt, který nikdo nechce brát vážně, protože by odstraněním klesly zisky a výnos zemědělských produktů. Snížila by se trvanlivost určitých potravinářských výrobků. Další příčinou je všudypřítomný elektormagnetický smog, který tu také před 150 lety nebyl a jeho znečištění se stále více podílí na změnách uvnitř buněk. To by zase klesly zisky technologických firem, protože by se musely odtajnit dávno vymyšlená řešení a lidé by nebyli v otroctví korporátního fašismu.

Kdo potřebuje toto vše? Člověk? Nebo je tu něco skrytého, co lidé běžně nevidí, protože je jim ukazováno a jsou vyučováni, že toto neexistuje? Pokud se podíváme na celkové dějiny lidstva, tak do 19. století nového věku tu 99% lidí nepochybovalo, že existuje zkažený duchovní svět. Ale stačilo jen cca 200 let propagandy k tomu, aby každý, kdo tvrdí, že tu duchovní svět existuje, aby byl označen za blázna. Není to zajímavé?

A co je ještě zajímavější, tak dřívější kultury, které mají být z hlediska evoluce poloopicemi, dokázaly stavět způsobem, který my, nejchytřejší v dějinách, nedokážeme napodobit. Je tedy logické si myslet, že to byly poloopice? A opět nás selský rozum, pokud jej máme nutí přemýšlet: „KOMU VYHOVUJE, ŽE SI TOTO VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM MYSLÍ A VYUČUJE TĚMTO TEZÍM?„.

Když 5800 let si lidstvo dokázalo myslet, že tu ta hnusná a odpadlá duchovní sebranka existuje a nepochybovalo, že tomu tak není, proč se to změnilo? Nebude to náhodou záměr této temné skupiny padlých andělů a jejich vůdce Světlonoše (Baelzebuba, Lucifera, Satana, Ďábla, jak se také nazývá)? A která že kniha je nejvíce odhaluje? Není to Bible, nebo také Písmo svaté? Pokud ano. Pak selský rozum nám říká, že právě tato kniha bude nejvíce nenáviděnou knihou, kterou se bude ta sebranka, kterou běžně nelze spatřit, snažit zničit, zdiskreditovat a podobně. Máme zprávy, že se přesně toto v dějinách odehrává? Pokud ano, pak bychom z hlediska selského rozumu měli tuto knihu prozkoumat.

Co nás učí zločinnost? Že zločinec se vždy snaží zamést za sebou stopy. Neupozornit na sebe. Ukazovat špatným směrem. Rád sám křičí: „Chyťte zloděje!“, aby sám od sebe dotáhl naší pozornost. Umí se skvěle přetvařovat. Přichází jako anděl. Umí dokonale lhát. Když jej někdo odhalí, klidně jej zabije, nebo jej zastraší. Nechovají se tak náhodou ti, kdo bojují proti této knize? Dělají to rok, nebo to můžeme najít v dějinách už minimálně 2000 let? Je to fanatismus se takto zamýšlet a zkoumat? Na to si musíme odpovědět sami.

Když najdeme tento vzorec chování, pak si je potřeba položit jednu důležitou otázku:

„Co nás tak zásadního učí tato kniha, že tu proti ní je vedena taková bitva?„

Protože jsem si dal tu práci a prozkoumal jsem tuto knihu, nalezl jsem v ní tuto odpověď:

„A již nebudou vyučovat každý svého druha a každý svého bratra a říkat: Poznejte Jehovu!, neboť mě budou znát všichni od nejmenšího z nich až po největšího z nich, je Jehovův výrok. Odpustím totiž jejich provinění a na jejich hřích již nebudu vzpomínat.“ (Jeremiáš 31:34)

Kdo to je JeHoVaH (Jehova)?

„Naplň jejich obličej zneuctěním, aby lidé pátrali po tvém jménu, Jehovo. Kéž jsou zahanbeni a rozrušeni na všechny časy a kéž jsou zaraženi a zahynou; aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ (Žalm 83:16-18/17-19)

Proč to lidé potřebují poznat?

„Šťastný je muž, který nechodí podle rady ničemných a nestojí na cestě hříšníků a nesedí na sedadle posměvačů, ale jeho potěšení je v Jehovově zákoně, a v jeho zákoně si čte polohlasem dnem i nocí. A jistě bude jako strom zasazený při vodních tocích, který dává své vlastní ovoce ve svém období a jehož listí neusychá, a všechno, co dělá, se podaří. Ničemní takoví nejsou, ale jsou jako plevy, které zahání vítr. Proto ničemní nepovstanou v soudu ani hříšníci ve shromáždění spravedlivých. Jehova si totiž uvědomuje cestu spravedlivých, ale cesta ničemných, ta zanikne.“ (Žalm 1)

Není to krásné? Co? Vědět, že si ten, kdo nás stvořil, že si nás všímá. A co jej dnes nejvíc zajímá?

„Tehdy ti, kteří mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kteří mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kteří myslí na jeho jméno.“ (Malachiáš 3:16)

Co chce pro ně vykonat?

„A jistě se stanou mými, řekl Jehova vojsk, v den, kdy vytvořím zvláštní majetek. A chci jim projevit soucit, právě jako muž projevuje soucit svému synovi, který mu slouží. A jistě opět uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a ničemným, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu nesloužil.“ (Malachiáš 3:17,18)

Pokud má být toto vidět, nebudou se náhodou snažit ti, kdo jsou na straně ničemnosti, aby ta kniha v očích lidí neměla žádnou váhu? Na to nepotřebujeme ke správné odpovědi žádné vysoké školy, nadprůměrnou inteligenci, k tomu nám postačí jen a jen fungující selský rozum.

Co rádi dělají popírači pravdy na vysokých místech, když jsou kritizováni za svou ničemnost? Nedávají ostatním nálepky, jako dezoláti, primitivové, fanatici, proruští švábi, lháři, extremisté a podobně? Pokud ano, tak kde toto určitě najdeme? Neříká se o těch, kdo milují Písmo a svého Stvořitele, že to jsou blázni, fanatici, hloupí nevzdělanci a podobně?

Proč dnes mnozí na demonstracích říkají: „Jsem hrdý, že jsem dezolát, primitiv, nevzdělanec, hlupák…„? Není to proto, že sami poznali, kdo je takto nálepkuje, protože se bojí pravdy?

I já jsem šťastný, když mne někdo nálepkuje. Když někdo tvrdí, že já vytvářím nějakou sektu, ač jsem nikdy a nikde neřekl: „Musíte mi věřit, jedině já mám Pravdu“. Nebo to někdo někde z mého pera četl, nebo z mých slov slyšel? Předložte svědectví prosím.

Nebo lžu, když nabádám: „Vše zkoumejme a na vše se dotazujme nebeského Otce, zda je to co sděluji moudré a čiňte tak ve jménu Jehošuy Krista, aby vám to sám Pán Jehova svým svatým duchem potvrdil, nebo vyvrátil“?

Komu toto vadí? Tomu, kdo miluje Pravdu ať je jakákoli, nebo tomu, kdo skutečnou Pravdu nehledá, ale raději se drží různých tradic a náboženských dogmat? Není to něco jako lakmusový papírek? Proč to vždy zdůrazňuji? Protože Pán Jehošua říká:

„V Prorocích je napsáno: A všichni budou vyučováni Jehovou. Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně. Ne proto, že by někdo viděl Otce, kromě toho, který je od Boha; ten viděl Otce. Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo věří, má věčný život.“ (Jan 6:45-47)

Za kým že to jdou ti, jenž budou zkoumat a nechají se vyučit samotným Stvořitelem nebe a země? Za Panem Jehošuou. Protože jinak to ani nejde:

„Jehošua jim odpověděl a řekl: Přestaňte mezi sebou reptat. Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a chci ho vzkřísit v posledním dnu.“ (Jan 6:43,44)

Protože mám pevnou víru, že toto co Pán Jehošua říká je Pravda, proto nechci, pokud to není skutečně nezbytně nutné vkládat své zdraví do rukou těch, jenž přestali pro zisk používat selský rozum. Vědět s jistotou, že v posledním dnu budu vzbuzen z mrtvých do skutečného života, zdravý a dokonalý, je pro mne víc, než se poskvrnit krví cizího člověka například transfuzí. To fakt není fanatismus, ale logický závěr, když vím, že je krev považována za nebezpečný odpad.

Pro ty kdo nevěří tak jako já, i pro ně je připraveno vzkříšení.

„K Martě a Marii přišlo proto mnoho Židů, aby je utěšovali vzhledem k jejich bratrovi. Proto mu Marta, když slyšela, že Jehošua přichází, vyšla vstříc; ale Marie zůstala sedět doma. Proto Marta řekla Jehošuovi: Pane, kdybys byl zde, můj bratr by byl nezemřel. A přesto nyní vím, že ti Bůh dá všechno, oč Boha poprosíš. Jehošua jí řekl: Tvůj bratr vstane.  Marta mu řekla: Vím, že vstane při vzkříšení v posledním dnu.  Jehošua jí řekl: Jsem vzkříšení a život. Kdo projevuje víru ve mne, i když zemře, ožije; a žádný, kdo žije a projevuje víru ve mne, vůbec nikdy nezemře. Věříš tomu? Řekla mu: Ano, Pane; uvěřila jsem, že jsi Kristus, Boží Syn, Ten, který přichází do světa.“ (Jan 11:19-27)

Víme co bylo poslední kapkou, která donutila farizeje, saduceje a znalce zákona k tomu, aby byl jejich rukou Pán Jehošua zavražděn?

„Proto Jehošua, když viděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří s ní přišli, zasténal v duchu a znepokojil se; a řekl: Kam jste ho položili? Řekli mu: Pane, pojď a uvidíš. Jehošua proléval slzy. Proto Židé říkali: Podívejte se, jakou k němu míval náklonnost! Ale někteří z nich řekli: Nebyl tento člověk, který otevřel oči slepého, schopný zabránit, aby onen nezemřel? Tak Jehošua, když opět v sobě zasténal, přišel k pamětní hrobce. Byla to vlastně jeskyně a před ní ležel kámen. Jehošua řekl: Odstraňte kámen. Marta, sestra toho, který skonal, mu řekla: Pane, teď už je jistě cítit, vždyť je to čtyři dny. Jehošua jí řekl: Nepověděl jsem ti, že uvidíš Boží slávu, jestliže uvěříš? Proto odstranili kámen. Nyní Jehošua pozdvihl oči k nebi a řekl: Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Věděl jsem sice, že mě vždy slyšíš; ale mluvil jsem kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě vyslal. A když to řekl, zvolal silným hlasem: Lazare, pojď ven! Člověk, který byl mrtev, vyšel s nohama a rukama ovázanýma obinadly a jeho tvář byla ovázána látkou. Jehošua jim řekl: Rozvažte ho a ať jde. Proto v něj uvěřili mnozí Židé, kteří přišli k Marii a spatřili, co udělal; ale někteří z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co Jehošua udělal. Přední kněží a farizeové tedy shromáždili Sanhedrin a říkali: Co máme dělat, protože ten člověk provádí mnoho znamení? Jestliže ho necháme jen tak, všichni v něj uvěří a Římané přijdou a odejmou jak naše místo, tak náš národ. Ale jeden z nich, Kaifáš, který byl v tom roce veleknězem, jim řekl: Nevíte vůbec nic a neuvažujete, že je k vašemu prospěchu, aby jeden člověk zemřel ve prospěch lidu, a ne aby byl celý národ zahuben. To však neřekl sám od sebe; protože však byl v tom roce veleknězem, prorokoval, že Jehošua byl určen, aby zemřel za národ, a ne pouze za národ, ale aby Boží děti, které jsou rozptýleny, také shromáždil v jedno. Proto se od toho dne radili, že ho zabijí.“ (Jan 11:33-53)

Uvěřili bychom i my, když bychom uviděli vzkříšení? Tak čtěme pozorně dále:

„A až dokončí své svědectví, divoké zvíře, jež vystupuje z propasti, povede s nimi válku a zvítězí nad nimi a zabije je. A jejich mrtvoly budou na široké cestě velkého města, které se v duchovním smyslu nazývá Sodoma a Egypt, kde byl i jejich Pán přibit na stauru. A ti z lidí a kmenů a jazyků a národů se budou dívat na jejich mrtvoly po tři a půl dne a nedají jejich mrtvoly uložit do hrobky. A ti, kteří bydlí na zemi, se nad nimi radují a těší se a budou jeden druhému posílat dary, protože ti dva proroci trýznili ty, kteří bydlí na zemi. A po třech a půl dnech do nich vstoupil duch života od Boha a postavili se na nohy, a na ty, kteří je spatřili, padl velký strach.“ (Zjevení 11:7-11)

Tušíme, jak velkou podívanou nebeský Otec plánuje, aby i ti, kdo dnes nemají víru, aby ji získali? Zabití dvou skupin, dvou olivovníků poslouží k tomu, aby byla všem viditelná Boží sláva a to je to první vzkříšení, které zajistí, aby se na zemi objevil Velký Zástup, který nelze nyní spočítat a ten se stane pro toto vzkříšení spravedlivým, protože uvěří. Tito lidé budou žít pod vládou Božího království. Tam nebude selský rozum na úbytě jako dnes, naopak, tam bude vládnout selský rozum, který bude oslavovat svého Stvořitele a také Syna, Jehošuu Krista, protože tam bude vládnout Spravedlnost, Právo a Milosrdenství. Není to skutečně DOBRÁ ZPRÁVA?

Kdo se jí snaží před námi utajit? Nejsou to ti, kdo tam jistě nebudou? A kdo tam nebude? Satan a jeho padlí kamarádi. Žádný skutečně ničemný člověk. A co tam ještě bude?

„Jásejte však a mějte navždy radost z toho, co tvořím. Vždyť hle, tvořím Jeruzalém jako příčinu k radosti a jeho lid jako příčinu k jásotu. A chci mít z Jeruzaléma radost a chci jásat nad svým lidem; a už v něm nebude slyšet zvuk pláče ani zvuk žalostného křiku. Už z toho místa nebude několik dnů starý kojenec ani stařec, který nenaplní své dny; vždyť někdo, ačkoli stoletý, zemře jako pouhý chlapec; a na hříšníka, ačkoli stoletého, bude svoláno zlo. A jistě budou stavět domy a obývat je; a jistě budou sázet vinice a jíst jejich ovoce. Nebudou stavět, a někdo jiný obývat; nebudou sázet, a někdo jiný jíst. Vždyť dny mého lidu budou jako dny stromu; a moji vyvolení budou plně užívat díla svých vlastních rukou. 23Nebudou se lopotit zbytečně ani nebudou rodit pro rozrušení; protože jsou potomstvem vytvořeným z Jehovových požehnaných a jejich potomci s nimi. A skutečně se stane, že než zavolají, já odpovím; zatímco ještě budou mluvit, já uslyším. Vlk a beránek se budou svorně pást a lev bude žrát slámu právě jako býk; a potravou hada bude prach. Nebudou nijak škodit ani působit zkázu na celé mé svaté hoře, řekl Jehova.“ (Izaiáš 65:18-25)

Nebude nádherné žít sto let mladý? Vždyť i starci v té době omládnou. Nebudou nemoci. A proč budou lidé v té době stále umírat? Protože mzdou za hřích je smrt. Hřích nestvořil nebeský Otec, ale ten, kdo svedl Evu a Adama. Kdyby byl odstraněn nebeským Otcem už za jejich života, pak by to znamenalo, že se nebeský Otec neřídí svými zásadami. Proto po tisíci letech Božího království všichni zemřou, protože celá poslední generace se opět, co bude na krátký čas ještě jednou vypuštěn Satan, který je svede, ač budou vědět, že se toto stane, ale moc hříchu je silnější než mysl, tak i oni zemřou a zaplatí za tento hřích. Pak nastane toto:

„Jakmile skončí těch tisíc let, Satan bude uvolněn ze svého vězení a vyjde, aby zaváděl na scestí ty národy ve čtyřech koutech země, Goga a Magoga, aby je shromáždil k válce. Jejich počet je jako mořského písku. A postupovali po celé šíři země a obklíčili tábor svatých a milované město. Ale z nebe sestoupil oheň a pohltil je. A Ďábel, který je zaváděl na scestí, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde již bylo divoké zvíře i falešný prorok; a budou trýzněni dnem i nocí po celou věčnost. A viděl jsem velký bílý trůn a toho, který na něm seděl. Z místa před ním uprchla země a nebe a nebylo pro ně nalezeno místo. A viděl jsem mrtvé, velké a malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny svitky. Ale byl otevřen další svitek; je to svitek života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků z věcí napsaných ve svitcích. A moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, a smrt a hádes vydaly mrtvé, kteří byli v nich, a ti byli jednotlivě souzeni podle svých skutků. A smrt a hádes byly uvrženy do ohnivého jezera. To znamená druhou smrt, ohnivé jezero. Dále, kdokoli nebyl nalezen zapsaný v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.“ (Zjevení 20:7-15)

A to je ten poslední den, o kterém mluvila Marta, když se jí Pán Jehošua ptal, zda bude její bratr Lazar vzkříšen, zda tomu věří? A k čemu slouží soud?

„To je znamenité a přijatelné před zrakem našeho Zachránce, Boha, jehož vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy.“ (1. Timoteovi 2:3,4)

A to je to, co neučí náboženské domy, protože nechápou skutečné Milosrdenství, jenž nebeský Otec připravil, ale dal toto porozumění Jehošuově nevěstě, 144 tisícům těch, jenž byli koupeni jako první ovoce z lidstva a mají na svém čele pečeť, která se skládá z jmen Otce a Syna. Co ta pečeť znamená?

„PŮSOBÍ, ABY SE STALO. PŮSOBÍ, ABY SE STALA ZÁCHRANA„

Proč?

„Kdo totiž nekoná milosrdenství, bude souzen bez milosrdenství. Milosrdenství vítězoslavně jásá nad soudem.“ (Jakub 2:13)

Jsou náboženské domy Milosrdné? Jsou ti, kdo jsou pod vlivem tradic a náboženského ducha milosrdní? Ne, ti milují soud, protože je sám nebeský Otec nevyučil. Jejich srdce jim to nedovolilo. Jejich vlastní trám v oku způsobuje toto:

„Proto jsi neomluvitelný, člověče, ať jsi kdokoli, jestliže soudíš; protože v tom, v čem soudíš jiného, odsuzuješ sám sebe, neboť ty, který soudíš, provádíš totéž. A víme, že Boží soud je ve shodě s pravdou proti těm, kteří takové věci provádějí. Ale myslíš si, člověče, když soudíš ty, kteří provádějí takové věci, a přesto je sám děláš, že unikneš Božímu soudu? Nebo pohrdáš bohatstvím jeho laskavosti a trpělivosti a shovívavosti, protože nevíš, že Boží laskavost se tě pokouší vést k pokání? Podle své tvrdosti a nekajícího srdce si však střádáš zlobu na den zloby a zjevení Božího spravedlivého soudu. A dá každému podle jeho skutků: věčný život těm, kteří hledají slávu a čest a neporušitelnost vytrvalostí v díle, jež je dobré; ale pro ty, kteří jsou svárliví a kteří neposlouchají pravdu, ale poslouchají nespravedlnost, bude zloba a hněv, soužení a tíseň, na duši každého člověka, který koná to, co je škodlivé, nejprve Žida a také Řeka; ale sláva a čest a pokoj pro každého, kdo koná to, co je dobré, nejprve pro Žida a pak také pro Řeka. U Boha totiž není stranickost.“ (Římanům 2:1-11)

Podle jakého klíče nastane Boží soud? Podle skutků, které jsme my sami činili a když jsme je díky Boží nezasloužené laskavosti opustili, díky různým darům, tak naše srdce se zatvrdilo a začali jsme soudit ostatní, místo toho, abychom si nejprve vytáhli vlastní trám z oka. Tak se náš soud stal nemilosrdný, začali jsme si myslet, že jsme svatí, přitom kdyby nebeský Otec nezasáhl, zničil by nás tento trám v oku. Máme všichni stejný dar? Rozhodně ne. Jak tedy můžeš člověče soudit někoho, kdo jej nemá?

Kdo toto uvažování podněcuje, abychom byli jako kus ledu? Dělá to Satan, jenž se snaží svými kouzly, viděními a sny nás přesvědčit, že takto můžeme soudit. Nová píseň je o tom, že plně chápeme skutečnou nezaslouženou laskavost a že ji sami uplatňujeme směrem k druhým, i našim nepřátelům, protože rozumíme Pravdě, která nás osvobozuje, že i oni byli podvedeni, stejně, jako i nás Satan podváděl.

Opusťme smýšlení soudu, staňme se milosrdnými, pokud skutečně chceme žít. Vytáhněme si nejprve vlastní trám z našeho oka, snad pak dokážeme vytáhnout třísku z oka někoho druhého tím, že mu ukážeme správný směr a budeme se za něj modlit, aby mu sám nebeský Otec projevil podobnou nezaslouženou laskavost, jako ji provedl vůči nám samotným, abychom nebyli zahubeni. Nebo to nejsou slova samotného Pána Jehošuy Krista?

„Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni, neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni; a mírou, kterou odměřujete, budou odměřovat vám. Proč se tedy díváš na stéblo slámy v oku svého bratra, ale nebereš v úvahu trám ve svém vlastním oku?  Nebo jak můžeš říci svému bratrovi: Dovol mi, abych ti vytáhl stéblo slámy z oka, když, pohleď, v tvém vlastním oku je trám? Pokrytče! Vytáhni nejprve trám ze svého vlastního oka a pak jasně uvidíš, jak vytáhnout stéblo slámy z oka svého bratra.“ (Matouš 7:1-5)

Je to DOKONALÉ PRAVIDLO. Vždyť Jan říká:

„Jestliže prohlašujeme: Nemáme hřích, zavádíme sami sebe na scestí a pravda v nás není. Jestliže vyznáváme své hříchy, on je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od vší nespravedlnosti. Jestliže prohlašujeme: Nehřešili jsme, děláme z něho lháře a není v nás jeho slovo.“ (1. Jana 1:8-10)

A co Jan dále říká:

„Žádný, kdo se narodil z Boha, nehřeší, protože v něm zůstává Jeho plodné semeno, a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.“ (1. Jana 3:9)

Je Jan schizofrenik? Nebo zde musíme získat porozumění, které musí dát sám nebeský Otec? Já věřím, že to musí být moudrost ze shora, abychom správně porozuměli. Je soud hříchem? Je. Ten, kdo se narodí z Boha nesoudí, a proto je v něm plodné semeno a nemůže hřešit hříchem, který plodí smrt. Proto vysvětluje dále.

„Jestliže někdo zahlédne svého bratra, jak hřeší hříchem, který nepůsobí smrt, bude prosit, a dá mu život, ano, těm, kteří nehřeší tak, aby to působilo smrt. Je hřích, který opravdu působí smrt. Neříkám mu, aby prosil ohledně takového hříchu.“ (1. Jana 5:16)

A co je dalším hříchem, jenž působí smrt? Tím je to, co nebeský Otec nenávidí a je 6 věcí, které nenávidí, a sedmá věc mu je odporná:

„falešný svědek, který šíří lži, a každý, kdo vyvolává sváry mezi bratry.“ (Přísloví 6:19)

Všimněme si, jakou nenávist zasel Satan mezi bližní svým působením v tomto Čase Konce. Kolik rodin rozdělil. Jak se zvýšilo násilí v rodinách a dochází k vraždám, sebevraždám. Každý týden se objeví několik takových zpráv. Nemůžeme tvrdit, že máme Agape, která přikrývá množství hříchů a na straně druhé vyvolávat sváry a soudit ostatní. Komu toto vyhovuje? Nebeskému Otci, nebo Satanovi?

Pojďme si to, co se snažím předložit, vysvětlit na konkrétním příkladu. Je mezi námi bratr, který patří k nevěstě (144 tisícům), aby zachránil život druhému člověku, sám sobě způsobil vážná zranění, jenž vedou ke smrti. Bratrovi byla mu poskytnuta zdravotní pomoc. Na krátkou chvíli se probral a uslyšel, že mu chtějí podat krev. Bylo to v zahraničí, přes telefon v ruštině mu tlumočili, že je to velice vážné a že mu také chtějí podat krev. On jim poděkoval, ale vyjádřil svůj postoj ke krvi tím, že ji odmítá. Personál toto respektoval, protože jak se vyjádřil, mají s bezkrevní léčbou zkušenosti.

Když došlo na samotnou operaci a další léčbu, byli lékaři sami velmi udiveni v tom smyslu, že to vnímali jako zázrak. Bratr samozřejmě ví, kdo působil, aby to takto bylo. A teď si představme, že tento bratr potká jiného člověka, který také věří a zažil situaci, kdy mu nabízeli krev, byl na něj vyvíjen nátlak a on to prostě přijal. Když by byl bez milosrdenství, tak by jej začal soudit ve svém srdci, protože jednal v rozporu toho, co oznamuje duch. Bylo by to správné uvažování? Ne nebylo.

Kdyby nebeský Otec nepůsobil, tak existuje 100% jistota, že by při té operaci bez krve zemřel. Ale protože má nebeský Otec s tímto bratrem, jenž patří ke 144 tisícům záměr, protože viděl na skutcích, že raději ohrozí sebe, než jiného člověka, tak jej takto podivuhodně zachránil. Ale jiní by na 99% při těch samých zraněních a při bezkrevní léčbě zemřeli. Proč? Protože by nebeský Otec nepůsobil, aby to bylo jinak.

Může si takto zachráněný bratr myslet, že je něco víc, než ostatní? Ne, ničím si tu nezaslouženou laskavost a projevené milosrdenství nezasloužil. Jen nebeský Otec ví, proč právě u něj takto podivuhodně zasáhl. A opět jen nebeský Otec ví, proč připustil u toho, kdo přijal krev, že ji přijal. Každá připuštěná špatná zkušenost slouží k tomu, aby nás, pokud nemáme ničemné srce, něco důležitého naučila.

Ti, jenž patří ke 144 tisícům mají autoritu podobnou té, kterou měli apoštolové:

„Vpravdě vám říkám: Cokoli byste svázali na zemi, bude tím, co je svázáno v nebi, a cokoli byste rozvázali na zemi, bude tím, co je rozvázáno v nebi.“ (Matouš 18:18)

A teď by bratr přišel k dalšímu, kdo patří k těmto 144 tisícům a řekl by: „Víš, ten a ten neposlechl Otcova ducha a je třeba jej vyloučit.„. Dokážeme si představit, co by se stalo, kdyby toto ti dva učinili? Že by nebeský Otec musel naslouchat a mohlo by se stát, že jej vlastně odsoudí. Nemáme být milosrdní? Hledat Otcovu vůli, která nechce, aby kdokoli zahynul, ale aby každý přišel k porozumění pravdy?

Vím, že bratr by takto nejednal, protože miluje Otcovu spravedlnost a jeho projevy MILOSRDENSTVÍ. Co totiž chápe? „CHCI MILOSRDENSTVÍ, NE OBĚŤ.„. V tomto je to porozumění Nové písně. Znám osobně několik příběhů těch, jenž se ocitli v situaci, kdy nesplnili pro ně známý požadavek nepřijmout krev. Vím sám, když by došlo na lámání chleba, jak bych se zachoval? Věřím, že bych krev nepřijal, ale pořád jsem si vědom toho, že ten kdo si myslí, že pevně stojí, že si musí dát velký pozor, aby sám neklopýtl. My se nemůžeme považovat za bezhříšné lidi, jinak bychom lhali sami sobě. A mzdou za hřích je smrt.

Co tedy Pavel vysvětluje? Že si uvědomuje, že v něm přebývá hřích, touha těla, která má někdy prostě navrch a kdo jej z toho vyprostí? Proto jinde vysvětluje, že on sám nikoho nesoudí a že sám nemůže být souzen ostatními. Proč? Nikdo nemůže znát okolnosti, co vše je za určitým jednáním, jen Otec a Kristus. Máme hřešit? Ať se to nikdy nestane, ale je hřích, jenž vede ke smrti a je ten, který ke smrti nevede. Snad uvedený příklad postačí k porozumění, co mám skutečně na mysli.

Je tedy dobré, když si klademe nějakou otázku, abychom do zkoumání zapojili selský rozum. Skutečně moudře však budeme jednat tehdy, když se necháme vést Božím duchem. To se stane jenom tehdy, pokud budeme myšlenky, které se nám dostávají k našim očím a uším, posuzovat s modlitbou k nebeskému Otci, JeHoVaH (Jehovovi Bohu v Jehošuově jménu, zda to co čteme je z ducha, nebo jen z lidské moudrosti. Pokud tam žádný duch není, je to lidská moudrost. Pokud tam duch je, pak vzdáváme svou slávu Otci a ne tomu člověku, který toto zapsal. Ani si z něj neuděláme nějakou modlu jen proto, že obdržel nezaslouženou laskavost a potřebný dar.

Kéž máme pokoj Od našeho Vykupitele v tomto Času Konce. S Agape váš bratr a Pánův otrok Igi.