Nepochopení apoštola Pavla vede k tomu, že dochází k mnoha rozdělením

K tomuto vysvětlení jsem veden už delší čas, ale teprve dnes dozrála doba na to, abych jej sepsal. Kdo je skutečným učitelem Božího slova? Jak to poznáme a proč nemá žena vyučovat? To jsou důležité otázky, které si rozebereme skrze celý kontext Písma. Budeme se brodit sem a tam, jak to při skutečném studiu Písma máme činit. Vše se pokusím ukázat na mých konkrétních životních zkušenostech, výrocích mužů a žen, aby to bylo pro ženy poučné i povzbudivé. Ne nějaká xenofobie, zastrašování, jak to rádi muži používají, aby nějakou ženu zostudily.

Zkoumejme tato má slova s modlitbou k našemu nebeskému Otci, JeHoVaH (Jehovovi) Bohu ve jménu Pána Jehošuy Krista, zda jsou má slova sdělována pod vedením Otcova ducha.

Apoštol Pavel píše svému milovanému spolupracovníkovi Timoteovi mnoho rad, kterých se má držet, protože byl k ním veden, když s Pavlem sloužili jako Pánovi otroci při šíření Dobré zprávy. Pavel v dopisech vysvětluje tuto základní Pravdu, kterou mnohé náboženské domy přestaly už dávno respektovat a učinily si z Písma trhací kalendář, kde se vybírá jen to, co se hodí pro jejich tvrzení a lechtá uši těm, kdo tak rádi vyučují druhé:

„Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ (2: Timoteovi 3:16,17)

Takže abychom správně rozuměli, musíme se brodit Písmem sem a tam, aby se pravé porozumění rozhojnilo. Srovnej s Danielem 12:4. Než budu promlouvat k ženám, začnu nejprve u mužů, protože vyšlo do světa mnoho falešných učitelů v tomto Čase konce, jak nám dopředu oznámil náš Král Jehošua Kristus. Srovnej s Matoušem 24:4-13. Tito učitelé rádi zrazují a odvádí nezkušené k falešným historkám, HI-STORY, ahoj příběhům:

„Právě jako jsem tě povzbudil, abys zůstal v Efezu, když jsem se chystal jít do Makedonie, tak to dělám nyní, abys přikázal jistým lidem, aby nevyučovali odlišné nauce ani nevěnovali pozornost falešným historkám a rodokmenům, jež nikam nevedou, ale spíše vyvolávají otázky ke zkoumání, než aby se rozdělovalo něco od Boha ve spojitosti s vírou.“ (1. Timoteovi 1:3,4)

„Nastane totiž časové období, kdy nesnesou zdravé učení, ale budou si shromažďovat učitele ve shodě se svými vlastními žádostmi, aby jim lechtali uši; a odvrátí uši od pravdy, zatímco se obrátí k falešným historkám. Ty však zůstaň ve všem střízlivý, trp zlo, konej dílo evangelisty, plně dovrš svou službu.“ (2. Timoteovi 4:3-5)

Byl Timoteus učitelem jako Pavel? Ne. Pavel jej jasně nazval evangelistou, tedy někým, kdo má přinášet Dobrou zprávu. Učil jej, že se potřebuje brodit Písmem, aby toho všeho dosáhl a byl připraven na pomluvy a zlo, které mu nezkušení ve víře budou způsobovat.

Byl veden k tomu, aby správně organizoval utvářející se ekklésii (ἐκκλησία), tedy místa, kde se shromažďují ti, jenž uvěřili v Dobrou zprávu. Zde slíbil Pán Jehošua, že bude uprostřed nich:

„Kde se totiž shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem uprostřed nich.“ (Matouš 18:20)

Protože se ekklésia proměnila v hromadná setkání, bylo potřeba vytvořit určitá pravidla, aby se vše dělo uspořádaně.

„Ale ať se všechno děje slušně a uspořádaně.“ (1. Korintským 14:40)

Zde se dostáváme k tomu, proč nemůže být každý učitelem. Pavel to vysvětluje například v prvním dopise do Korintu. Vše začíná slovy ve 12. kapitole kde čteme toto:

„Nechci, bratři, abyste byli v nevědomosti o duchovních darech. Když jste byli lidmi z národů, víte, že jste byli odváděni k bezhlasým modlám, jak jste právě byli vedeni. Proto bych chtěl, abyste věděli, že nikdo, když mluví Božím duchem, neříká: Jehošua je prokletý!, a nikdo nemůže říci: Jehošua je Pán!, jedině svatým duchem.  Jsou rozmanité dary, ale je týž duch; a jsou rozmanité služby, a přece je týž Pán; a jsou rozmanitá působení, a přece je to týž Bůh, který provádí všechna působení ve všech.“ (1. Korintským 12:1-6)

Mít dar ducha vyučování je duchovní dar, který dává Otec jen velmi malému počtu těch, pro které tento dar má. Lidé naučení školním systémem tohoto světa si myslí, že učitelem může být jak muž, tak žena, protože vyučují naučené věci. Proto se náboženské domy odklonily od těchto darů a vyučují to, co je lidské porozumění. Abychom si to ukázali na konkrétním příkladu, použiji výrok samotného Pána Jehošuy, který říká toto:

„Nemyslete, že jsem přišel zničit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem, abych zničil, ale abych naplnil; vždyť vám vpravdě říkám, že dříve by pominulo nebe a země, než by jakkoli pominulo jedno nejmenší písmeno nebo jedna částečka písmena ze Zákona a všechno se nestalo. Proto každý, kdo porušuje jedno z těchto nejmenších přikázání a vyučuje lidstvo v tom smyslu, bude nazván nejmenším ve vztahu k nebeskému království. Každý, kdo je činí a vyučuje je, ten bude nazván velkým ve vztahu k nebeskému království. Říkám vám totiž, že nerozhojní-li se vaše spravedlnost více než spravedlnost znalců Zákona a farizeů, rozhodně nevstoupíte do nebeského království.“ (Matouš 5:17-20)

Takže vzniká spor, například tím, že jedna část tvrdí, musíme dodržovat sabat a jiná zase tvrdí, že takzvanou sobotu dodržovat nemusíme. Kdo má Pravdu? Abychom správně porozuměli, musíme se brodit Písmem sem a tam. Pokud to činíme, nalezneme tento Pavlův výrok:

„Vždyť o sedmém dnu na jednom místě řekl: A Bůh odpočinul sedmý den od všech svých děl a opět na tomto místě: Jistě nevstoupí do mého odpočinku. Protože tedy zůstává ten odpočinek, aby do něho někteří vstoupili, a ti, jimž byla dobrá zpráva oznamována nejprve, do něho nevstoupili pro neposlušnost,  opět vyznačuje určitý den tím, že za tak dlouho říká v Davidově žalmu Dnes; právě jak bylo výše řečeno: Jestliže dnes budete naslouchat jeho vlastnímu hlasu, nezatvrzujte své srdce. Kdyby je byl totiž Jozue dovedl na místo odpočinku, nemluvil by potom Bůh o jiném dnu. Pro Boží lid tedy zůstává sabatní odpočinek.“ (Židům 4:4-9)

Pro Boží lid zůstává sabatní odpočinek. Ano zůstává, ale není to konkrétní den. To nepochopíme, pokud nebudeme plně následovat šlépěje našeho Krále. Sám Jehošua svým příkladem ukázal, jak má být tento odpočinek naplněn. Pokud čteme evangelia, tak víme, že se farizeové mohli uvztekat z toho, kolik mocných skutků učinil právě v sabatu. Takže musíme přemýšlet a potřebujeme Otcovo vedení, aby nás on sám přivedl k porozumění. Pavel totiž tuto myšlenku, o kterou se tělesní Židé přeli a dnes to činí hlavně dům Adventistů sedmého dne, neskončil u výše zvýrazněného verše, ale dále ji rozvíjel.

„Kdo totiž vstoupil do Božího odpočinku, sám odpočinul i od svých vlastních děl, právě jako Bůh odpočinul od svých vlastních.“ (Židům 4:10)

Ale Pán Jehošua říká něco úplně jiného:

„Ale odpověděl jim: Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“ (Jan 5:17)

Tak odpočinul nebeský Otec od svých děl? Říká, že ano, proto mu musíme věřit, tak proč Kristus tvrdí pravý opak? Protože od čeho skutečně nebeský Otec odpočinul? Od svých stvořitelských děl. Tato díla uvádí podle významu slovesa bara, stvořené věci do života. Kde to zjistíme? V prvních dvou kapitolách Genesis, kde víme, že to bylo DOBRÉ. Aby mohl vesmír a tato planeta fungovat, musí nebeský Otec stále pracovat, například tak, aby působil proti entropii, což je fyzikální zákon, který neustále vše ochlazuje.

Takže neleží někde na divanu a tam odpočívá, ale přesně naopak UDRŽUJE PŘI ŽIVOTU CELÝ SYSTÉM. To už není BARA. Abychom tedy rozuměli Kristu, že i on stále pracuje, musíme pochopit, co je smyslem jeho práce. To nám odhaluje jeho jméno, které doslovně znamená: PŮSOBÍ, ABY SE STALA ZÁCHRANA. Jak to dělal a jak v tom pokračuje? Když konal uzdravení, vyháněl démony, křísil mrtvé, tak stále zachraňoval, nejenom ty, kdo potřebovali uzdravit, být zbaveni démonů, byli buzeni, ale hlavně ty, kteří to vše viděli. Tak mohli porozumět tomu, kým je. Svou smrtí zase zachránil a zachraňuje ty, kdo v něj uvěřili, že je skutečný Boží Syn. Protože obdržel božství, druhou nejvyšší autoritu, dohlíží na to, aby vše spělo k Božímu království.

Když víme, že sám nebeský Otec odpočinul i od svých vlastních děl, pak chápeme, proč nám Jehošua říká toto:

„Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho vlastní. Protože však nejste částí světa, ale já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí.“ (Jan 15:19)

Co nás odděluje od tohoto světa? Je to činění Otcovy vůle, kterou je:

„To je znamenité a přijatelné před zrakem našeho Zachránce, Boha, jehož vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy.“ (1. Timoteovi 2:3,4)

Kdy budeme toto činit? Když si budeme plánovat dovolenou, nebo že si postavíme krásný domeček, nebo si vybudujeme výnosné podnikání? Nejsou toto žádosti tohoto světa? Takže co nám Pán Jehošua radí? Abychom si co nejvíc zjednodušili život a usilovali o dar skutečné víry:

„Neustále tedy hledejte nejprve království a jeho spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno. Nikdy tedy nebuďte úzkostliví o příští den, neboť příští den bude mít své vlastní úzkostné starosti. Každý den má dost své vlastní špatnosti.“ (Matouš 6:33,34)

Proč to říká?

„Proto vám říkám: Přestaňte být úzkostliví o své duše, pokud jde o to, co budete jíst nebo co budete pít, nebo o své tělo, pokud jde o to, co si budete oblékat. Což neznamená duše víc než pokrm a tělo víc než oblečení? Bedlivě pozorujte nebeské ptáky, protože ti nesejí semeno ani nežnou ani neshromažďují do zásobáren; a přesto je váš nebeský Otec živí. Což nemáte větší cenu než oni? Kdo z vás může přidat jeden loket k délce svého života tím, že je úzkostlivý? Proč jste také úzkostliví v záležitosti oblékání? Vezměte si poučení z polních lilií, jak rostou; nelopotí se ani nepředou; ale říkám vám, že ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní rostlinstvo, které je dnes zde a zítra je hozeno do pece, nebude tím spíše oblékat vás, vy malověrní? Nikdy tedy nebuďte úzkostliví a neříkejte: Co budeme jíst? nebo Co budeme pít? nebo Co si oblékneme? O to všechno totiž dychtivě usilují národy. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.“ (Matouš 6:25-32)

Máme takovou víru? Pokud ano, i my budeme stále pracovat, ale budeme zároveň v odpočinku. Jehošua toto vysvětlení potvrzuje tímto výrokem:

„Nebo jste nečetli v Zákoně, že o sabatech kněží v chrámu nezacházejí se sabatem jako s posvátným, a dále jsou nevinní?“ (Matouš 12:5)

Jsme v očích našeho Otce Levitské kněžstvo a jsme součást duchovního chrámu?

„Ale vy jste vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petra 2:9)

Co nás to tedy učí? Že ten, kdo potřebuje konkrétní den, aby neporušoval Boží zákon, ještě nevstoupil do toho odpočinku. Proč? Protože:

„Dále jim tedy řekl: Sabat začal existovat kvůli člověku, a ne člověk kvůli sabatu.“ (Marek 2:27)

Pokud by Izraelité neměli sabat, nikdy by se pro své sobecké zájmy nenechali poučit.

To nás přivádí k tomu, o čem mluvíme, že být učitelem je dar, který nemá každý. Jak se tedy pozná, kdo takový dar obdržel? Pokud chceme něco objasnit Písmem, musíme vědět kde odpovědi hledat. Musíme mít na mysli celý kontext Písma a být schopni tyto myšlenky uspořádat do logického sledu. Toto dává nebeský Otec těm, kdo skutečně mají vyučovat. Pokud nějaký učitel vyučuje něco, co odporuje kontextu Písma a jen vytrhává určité myšlenky, pak nemá dar vyučování.

To nás přivádí k dalšímu Pavlovu nařízení:

„Ať jsou starší muži, kteří předsedají znamenitým způsobem, považováni za hodné dvojnásobné cti, zvláště ti, kteří tvrdě pracují slovem a vyučováním.“ (1. Timoteovi 5:17)

Ekklésii mají předsedat starší muži. Je to o věku? Ne. Je to takový muž, který byl plně vyzkoušen a který má dar vyučování. Mnoho věřících se rádo staví do této pozice, i když je jejich životní cesta víry teprve na počátku. Aby Pavel mohl vyučovat, musel nejprve plně porozumět Písmu. Proto studoval u Gamaliela. Přesto mu toto poznání nebylo k užitku, dokud neobdržel dar, který získal ve chvíli, kdy se setkal s Pánem Jehošuou. Ptám se vás bratři, kdo z vás byl povolán samotným Panem Jehošuou? Přesto jsou tací, kdo takto byli k Pravdě přivedeni.

Sám apoštol Pavel přesto vysvětloval, že on sám není nic:

„Co je tedy Apollos? Ano, co je Pavel? Služebníci, jejichž prostřednictvím jste se stali věřícími, právě jak Pán každému dopřál. Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale Bůh působil vzrůst; takže ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh, který působí vzrůst.„ (1. Korintským 3:5-7)

O jakém vzrůstu Pavel mluví?

„A již nebudou vyučovat každý svého druha a každý svého bratra a říkat: Poznejte Jehovu!, neboť mě budou znát všichni od nejmenšího z nich až po největšího z nich, je Jehovův výrok. Odpustím totiž jejich provinění a na jejich hřích již nebudu vzpomínat.“ (Jeremiáš 31:34)

Skutečný učitel ví, že pokud nedá sám nebeský Otec toto poučení svým Svatým duchem, nikdy nedojde u toho, jenž je vyučován k porozumění. Proto může jen ukázat směr, předložit argumenty. Protože toto chápe, jedná v souladu s Agape, která nevypočítává urážky, kterých se danému učiteli dostalo, protože ve vše doufá, všemu věří, odpouští množství hříchů. A opět můžeme číst toto:

„Proto prchej před žádostmi, které provázejí mládí, ale usiluj o spravedlnost, víru, lásku, pokoj spolu s těmi, kteří vzývají Pána z čistého srdce. Odmítej dále pošetilá a nevědomá dotazování, protože víš, že plodí boje. Pánův otrok však nepotřebuje bojovat, ale potřebuje být ke všem jemný, způsobilý vyučovat, ovládat se za zlých okolností a s mírností poučovat ty, kteří nejsou příznivě nakloněni; protože jim Bůh snad dá pokání, jež vede k přesnému poznání pravdy, aby vystřízlivěli z Ďáblovy léčky, jelikož jím byli zaživa chyceni pro jeho vůli.“ (2. Timoteovi 2:22-26)

Pokud někdo plodí boj, pak nemůže být Pánovým otrokem a nemůže být způsobilý vyučovat. Mějme tato slova na mysli, když chceme druhé učit, zda toto dokážeme. Někdy se všichni dostaneme pod vliv emocí, přesto je psáno:

„Zlobte se, a přece nehřešte; ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou,  ani nedávejte místo Ďáblovi.“ (Efezanům 4:26,27)

A to nás přivádí k tomu, proč bylo ženě řečeno, že má v ekklésii mlčet a bylo jí zakázáno vyučovat. Žena je dar, dar o který mají muži pečovat. Aby to mohli činit, musí být žena ochotna si přiznat, že nikde v Písmu není ani jediná žena v postavení hlavy nad mužem. Některé ženy rády argumentují soudkyní Deborou, která byla prorokyní a soudila Izrael asi 40 let.

„A právě v té době soudila Izrael prorokyně Debora, manželka Lapidotova.“ ( Soudců 4:4)

Aby byl někdo soudcem, k tomu potřebuje dar rozlišovat mezi správným a nesprávným. Není to o vyučování celého Božího slova, ale rozsuzování konkrétních věcí v daném čase. Být prorokem je opět dar Ducha a máme o něj prosit, proto mohou o tyto věci prosit i ženy. Prorok není učitel, prorok přináší zprávu. Nevíme jaká proroctví Debora lidem předkládala a evidentně se jednalo o proroctví pro konkrétního člověka. Protože se její proroctví, její zprávy plnily, měla pečeť Otcova ducha, ale žádné její proroctví, krom toho pro Siseru v Písmu nenajdeme. Nebyla tedy prorokyní, jakou byl Izaiáš, Jeremiáš, Daniel a další. Proč? Protože by byla nad proroky muži. Proto Pavel vysvětluje toto:

„Chci však, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus; hlavou ženy je zase muž; hlavou Krista je zase Bůh.“ (1. Korintským 11:3)

Proč to tak je?

„Vždyť muž by si neměl pokrývat hlavu, jelikož je Božím obrazem a slávou; ale žena je mužovou slávou. Muž totiž není z ženy, ale žena z muže;  a co víc, muž nebyl stvořen kvůli ženě, ale žena kvůli muži.“ (1. Korintským 11:7-9)

„A Jehova Bůh dále řekl: Pro člověka není dobré, aby byl stále sám. Udělám mu pomocnici jako jeho doplněk.“ (Genesis 2:18)

Doplněk je něco, co zkrášluje, ale nepoužívá se, aby vynikl samostatně, ale aby zkrášlil celek. Proto se muž musí odpoutat od domácnosti otce a matky a přidrží se své manželky, aby se mohli oba stát jedním tělem. Když jsem byl vyučován, abych mohl psát, napsal jsem o tom knihu. Láska, nebo obchod? Dnešní vztahy mezi mužem a ženou nejsou dobré, protože se Satan už 200 let intenzivně snaží rozdělit muže a ženu, aby další generace neměla správný příklad, jak má muž o ženu pečovat. A jak má žena pomáhat muži a pečovat o jejich společnou domácnost.

Nebeský Otec miluje bohabojné ženy podobně, jako my muži milujeme své dcery. Kdy se žena stane bohabojnou? Když chápe, že celé Písmo je inspirované nebeským Otcem. Skutečná víra, která je darem od nebeského Otce jí učí, že nic v Písmu není zapsáno náhodou a chce se líbit svému nebeskému Tatínkovi. Proto rozjímá nad tím, co Pavel přikazuje. Má ji to vést k tomu, že je méně cenná? Ať se to nikdy nestane!!! Co my muži bychom si bez vás počali?

Aby muž mohl vyučovat, musí vše zkoumat bez emocí, veden moudrostí a logikou od nebeského Otce. Tento dar vy ženy nemáte. Proč? Protože levá strana mozku, která odpovídá za logické myšlení je neustále ovlivňována pravou hemisférou. Ta je odpovědná za emoce. Nejste utvořeny jednokanálově jako muž, který se dokáže soustředit jen na jednu věc najednou. Ne jako vy, které jste schopny registrovat pláč dětí a přitom myslet na to, co je potřeba koupit a přitom ještě vařit. Váš mozek nedokáže vypnout. Díky tomu prožíváte emoce. Od štěstí v jedné minutě až po absolutní nedůvěru v sebe sama v minutě druhé.

Z mých zkušeností vím, že milujete, když vám někdo naslouchá a dá vám pocit, že nejste špatné, že to jak se cítíte je jen zklamání ze své vlastní nedostatečnosti, protože se vám právě něco nepodařilo. Něco se vás dotklo. Potřebujete ze sebe tu špatnou emoci dostat. Všiml jsem si také toho, že vy samy naslouchat moc neumíte, protože sdělované hodnotíte pocity, ne logikou. My muži, když vás milujeme, nedokážeme vždy přepnout do stavu „POTŘEBUJE UJISTIT, ŽE JE PRO MNE TA JEDINÁ“ a víc není potřeba říci. Protože neumíte vyjádřit svůj pocit nedostatečnosti a zmaru tak, abychom my muži pochopili, co vás trápí, že jste vyčerpané, často použijete příklady z minulosti a tím nám mužům nevědomě říkáte, že stojíme za dvě věci: „Za ho… a za nic.“.

Abych byl konkrétní. Něco vás trápí, takže si jdete s námi o tom popovídat. Protože jste rozrušené, je v těch sděleních mnoho emocí. Například se vám už delší dobu nelíbí, že vám váš protějšek nevěnuje tolik času, jako to bývalo v čase, kdy jste byli bezdětní. Najdete někde například manželovy ponožky, kde by být neměly. To je spouštěč. Přitom 5 let vám to nevadilo, braly jste to jako projev péče o svého muže. Ale v tu chvíli je to poslední kapka neustálého zmaru, protože úklid vám bere moře vašeho času a jdete si s manželem popovídat. Muž právě přišel z práce a potřebuje svých 30 minut na to, aby přepnul do módu manžel a ne otrok v továrně, kde se snaží vydělat nějaké peníze. Takže co se stane?

Začne to upozorněním na ponožky a končí to nějakou událostí před deseti lety, kde jste byly ve stejném rozpoložení, jako v tu danou chvíli a začnete to muži připomínat, aby takzvaně pochopil co se ve vás odehrává. Můžu vás ujistit, že nepochopí a že bude naštvaný a místo nastolení pokoje se vytočí. Vy jste mu dámy nevysvětlily, že právě tenkrát vás dokázal ubezpečit o své lásce a že toto od něj nyní žádáte. Muž to slyší tak, že nestojí za nic a dělá všechno špatně. Jeden příklad nezabere a vy okamžitě hledáte jinou situaci, kde se povedlo vás uklidnit a on chápal, co se ve vás děje. Pro nás muže je těžké porozumět správně tomu, jaká emoce se vám právě honí hlavou. To neznamená, že jste hloupé, jen nedokážete naslouchat tomu, že my muži prostě takto neuvažujeme.

Píši o normálním muži a normální ženě. My muži se podle Pavlových rad máme naučit vás milovat jako svá těla, to je někdy dlouhý časový proces, kdy se učíme naslouchat vašim pocitům, nebrat si nějaké to slovo osobně a musíme se naučit vás láskyplně vyslechnout. Vám je zase dávána rada, abyste měly nás muže v hluboké úctě. I to je dlouhý časový proces. Muži milují ženy s emocemi, S těmi co jsou jako chlapi, tak s těmi fakt žít nechceme. Co uděláte, když vám muž podle vás nenaslouchá? Přestanete mluvit a své pocity si necháváte pro sebe. Nám mužům to chvíli vyhovuje, ale nakonec to dusno opět přejde v bouřku, protože zase nechal někde pohozené oblečení a určitě to zase udělal schválně.

Ne neudělal. Jenže jednokanálový mozek se potřebuje na věci soustředit a náš zrak je co do periferního vidění o proti vašemu omezen a když se vyslékal a byl vyrušen, například dětmi, tak nějak zapomněl, co právě dělal a šel řešit nenadálou situaci. Ano máte to těžké, já vím. A jak to souvisí s tím vyučováním v ekklésii, kterého se nemáte účastnit? Proč si nebeský Otec k této práci vybírá jen muže? Protože musí být toto vyučování založeno na logice oproštěné od emocí. Kdo byl dokonale podveden? Byla to Eva. A jak se to Satanovi povedlo? Dostal jí pod emoce. Jedinou nevinnou otázkou:

„Had byl nejobezřetnější ze všech divokých polních zvířat, která Jehova Bůh udělal. Začal tedy ženě říkat: Je to skutečně tak, že Bůh řekl: Nesmíte jíst z každého stromu zahrady?“ (Genesis 3:1)

Pokud by tuto otázku položil Adamovi, tak ten by hadovi odpověděl: “ Proč se na to ptáš a kdo jsi, že jsem tě tu ještě nepotkal?“ . Eva se soustředila na to slovo z každého. Protože to byla lež, tak ta lež v ní vyvolala negativní emoci. A přesně o to Satanovi šlo. Přesto mu odpověděla pravdivě:

„A tak žena hadovi řekla: Z ovoce stromů zahrady smíme jíst. Ale o jedení z ovoce stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: Nebudete z něho jíst, ani se ho nedotknete, abyste nezemřeli.“ (Genesis 3:2,3)

A Satan zaútočil okamžitě další lží:

„A tak had řekl ženě: Určitě nezemřete.“ (Genesis 3:4)

Chvilku počkal, ony ty čísla veršů tam nejsou jenom tak, aby Eva měla v duchu čas k tomu si říct: „Tak počkat, počkat, nezemřeme?“ . Adam by mu oponoval tím co viděl, protože nebeský Otec jim ukázal co znamená smrt, protože On své stvoření dokonale poučuje, což vyplývá z celého kontextu Písma, proto to tam nemusí být napsáno, nikdy by člověka nepotrestal jen za to, že obdržel příkaz. Tím, že byla Eva skutečně rozrušena a nedokázala svou emoci ovládnout, tak jí dorazil třetí lží:

„Bůh totiž ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ (Genesis 3:5)

„To snad ne? Takže proto nechce nebeský Otec, abychom z toho stromu jedli.“ . Emoce, emoce a zase jenom emoce. Adam by se začal s Hadem dohadovat, protože logika, se kterou byl stvořen, by mu nedovolila se tak lehce nechat odbít. Co udělal Eva?

„Žena tedy viděla, že strom je dobrý k jídlu a že je něčím toužebným pro oči, ano, strom byl žádoucí na pohled. Tak si začala brát z jeho ovoce a jedla je. Potom nějaké dala i svému manželovi, když byl s ní, a on je začal jíst.“ (Genesis 3:6)

Takže s pocity, že jí chce nebeský Otec zle, si pár kousků utrhla, ochutnala a nezemřela. A když přišel Adam, tak jej dostala pod emoce tím, že žila a on dále nezkoumal, protože Evu miloval. Protože Eva nezemřela, byl dostatečný logický argument proto, že Had měl „pravdu“ a proto jej Otec před Adamem ukryl a papali oba.

Učitel Božího slova musí vyučovat pod darem Ducha a musí být jeho výklad logický. Pokud by toto měla zastávat žena, pak by hrozilo, že jí Satan podstrčí nějakou myšlenku, kde jí emočně rozhodí a už by to nebylo učení, které dává Otec, ale to, co lze vidět u mnoha žen, které si přisvojili učit druhé.

Zrovna včera jedna žena pod emocemi, bez kouska rozlišovací schopnosti sdílela na FB a youtube toto sdělení.

Nejenom že je toto vyprávění plné nebiblické symboliky a výjevů, ale protože je pod silnými emocemi poté, co jí démon prošel bytem, uvěřila, že její dcera je tou, která má varovný sen.

Kdybych neměl zkušenosti které mám, kdy jsem si prošel velkým porozuměním pro tyto věci právě tím, že jsem se sblížil skutečně s moha ženami, zjistil jsem, jak mohou být lehce manipulovány emocemi i skrze sny. Nemít toto odžité, tak bych tento článek nebyl schopen sepsat s porozuměním.

Drahé ženy, sestry, zkuste se nad radou Pavla zamyslet. To neznamená, že nemáte kázat, jiné ženy učit, ale výklad prosím přenechte mužům, které si pro to nebeský Otec vybral. To není z Pavlovy strany žádná xenofobie. Vždyť stačí si otevřít jeho dopisy, kde se zmiňuje o několika sestrách. Stačí si přečíst s jak velkou Láskou k nim vzhlíží. Pavel obdržel obrovskou zodpovědnost za celou ekklésii a podle toho musel i jednat. Kdo tuto odpovědnost nedostal, nemůže pochopit, jak moc se snaží Satan emocemi rozdělovat sbor.

Ten kdo tuto odpovědnost obdržel, musí snášet mnoho zla, urážek, aby ve svůj čas nebeský Otec sám ukázal, koho tímto vyučováním pověřil. Já, já jsem nic, jen prach na miskách Božích vah a jediné co mohu, je ukázat směr, tak jak mne Duch vede. Na každém z nás pak je osobní zodpovědnost, ten směr zkoumat, zda je správný, aby skutečný duchovní vzrůst mohl působit samotný nebeský Otec.

Když jsem rozjímal o tomto tématu, tak jsem se zamyslel nad jednou zkušeností, kterou mám. Satan namluvil jedné ženě, že ona je stvořitelem. A o tom, zda by se mu něco takového podařilo nakukat muži? Protože muž používá logiku, myslím si že ne. Může mu vsugerovat, že je Napoleon, ale stvořitel? Tomu by žádný muž neuvěřil. To jen uvádím pro ilustraci, jak dokáže Satan zneužít ženských emocí. Snad jsem obdržel dostatek moudrosti, abychom měli to správné porozumění pro výše uvedený problém, který mnohé rozděluje a odvádí od Krista.

Je psáno:

„Sám Jehova dává výrok; žen, které vyprávějí dobrou zprávu, je velké vojsko.“ (Žalm 68:11)

Byla by velká škoda drahé ženy, milované sestry, pokud byste takto nečinily.

Ještě jednou prosím, zkoumejme vše na modlitbách, aby to byl náš nebeský Otec, JeHoVaH Bůh, kdo nás sám vyučí ve jménu Krále Pána Jehošuy Krista.

Pokoj vám všem v této nelehké době.

S Agape váš bratr Igi