„I kdyby ani fíkovník nerozkvetl a kdyby z révových keřů nebyl žádný výnos; kdyby se dílo olivovníku vskutku nevydařilo a ani terasy by vskutku nevydaly žádnou potravu; i kdyby byl brav vskutku oddělen od ohrady a v ohrazeních nebyl žádný dobytek; já, já chci přesto jásat v Jehovovi; chci mít radost v Bohu své záchrany. Jehova, Svrchovaný Pán, je má životní energie; a učiní mé nohy jako laní a způsobí, že budu šlapat po svých výšinách.“ (Habakuk 3:17-19)
Mnohým se může zdát, že dílo olivovníků nefunguje, protože není o něm slyšet. Informace, které by měly národy znít, se k nim nedostávají. Ti, kdo by je měly šířit, sami neporozuměli. Místo toho je vidět přesně to, co popisuje Habakuk v první kapitole, když říká:
„Jak dlouho, Jehovo, mám křičet o pomoc, a ty neslyšíš? Jak dlouho budu k tobě volat o přispění proti násilí, a ty nezachraňuješ? Proč mi dáváš vidět to, co ubližuje, a stále hledíš na pouhé těžkosti? A proč je přede mnou plenění a násilí a proč se vyskytují hádky a proč se vede rozepře?“ (Habakuk 1:2,3)
Jak jsem již v předchozím článku zmiňoval, vše je možné vidět. Habakuk z popsaného, co sám viděl, žil v době činnosti Nebukadnecara II. Jeho odkaz na činnost olivovníků dává punc této části Písma, že se naplní jeho proroctví dvakrát. Poprvé při pádu Babylonu v roce 539 př.n.l.. Druhé naplnění pak nastane, až dnešní král Severu zaplaví a projde mnoha zeměmi, aby oddal zničení mnohé a upevnil si tak postavení Osmého krále. Tak se země naplní krveprolitím.
Habakuk chápal po porozumění, kým se Babylon stal, proto řekl toto:
„Na svém strážním místě chci stále stát a chci zůstávat na baště; a budu na stráži, abych viděl, co bude mluvit mým prostřednictvím a co odvětím na své pokárání.“ (Habakuk 2:1)
Jak byl Habakuk pokárán? Patřil k lidu, který byl Nebukadnecarem II. ničen, pro hřích jejich a svých praotců. Vnímal to jako SPRAVEDLIVÉ, že ti, jenž znají toho, kdo je stvořil, že jsou potrestáni, aby se jejich stav srdce změnil. Protože věděl, že patří k prorokům své doby, čekal na to, co má sdělit svým prostřednictvím, protože byl naplněn Otcovým duchem. Co se tedy dozvěděl?
„A Jehova mi odpověděl a řekl: Zapiš vidění a jasně je předlož na tabulkách, aby ten, kdo z něho bude nahlas předčítat, mohl číst plynně.“ (Habakuk 2:2)
Číst plynně znamená, že je text srozumitelný těm, kdo jej čtou s porozuměním pod působením Otcova ducha. Kdo skutečně rozumí tomu, co Habakuk říká? Kéž se najdou ti, kdo čtou plynně.
„Vidění je totiž ještě na ustanovený čas a stále supí ke konci a nepoví lež. I kdyby se zdrželo, stále je očekávej; zcela jistě se totiž splní. Neopozdí se.“ (Habakuk 2:3)
O čem je to vidění? Je to vidění o konkrétním čase, které se naplňuje skrze tělesnou Babylonskou říši a skrze krále Severu, který přichází v Čase Konce. V první kapitole čteme o tom, jak si válečnými taženími v mnoha zemích zajišťuje Babylon autoritu, kdy svou důvěru vkládá ve svého boha. Jeho bohem byl Marduk, ale na fyzické úrovni to byla jeho armáda. Proto viděl Habakuk, že Nebukadnecar II. se posmívá králům těch zemí a jejich úředníkům. Proč chtěl Nebukadnecar ovládnout tyto národy? Potřeboval mnoho zajatců, aby vybudovali jeho velké město, které se stalo nedobytnou tvrzí.
Když se podíváme na dnešního Nebukadnecara, tak i on vkládá svou důvěru ve své ozbrojené síly. Jeho motivací není jen ochrana vlastního území, ale vytvoření jednotné společnosti pro plánovaný mír a bezpečí. Chce ze světa učinit jedno mnohonárodní město, kde se budou rozvíjet kultury a národnostní skupiny podle jasných neporušitelných pravidel. Tomu Pjakin říká ruský svět.
Kde toto vidění nacházíme? Je zapsáno ve 13. a 17. kapitole knihy Zjevení. Jen málo z nás to vidění na základě už probíhajících událostí vidí. Mnozí, kdo si čtou popis, že to a to se děje podle proroctví, to nejsou schopni rozeznat. Ti, co to popisují, zase ne vždy dokáží ten obraz, který jim je odkrýván, správně popsat tak, aby si ty jednotlivé dílky mohl každý správně spojit. Protože jsou tito oznamovatelé, jako Habakuk stále v očekávání, protože nepochybují, že správně rozumí celkovému obrazu, v horlivosti předbíhají tím, že dílčí časové kroky [neustále] vkládají do stejného časového rámce. Jak to působí na ty kdo čtou? Že se vidění nenaplňuje. Sami pak mají pocit, že se opozdilo.
Proč je toto připuštěno? Aby se oddělilo zrno od plev, protože nemáme stavět na datech, ale máme proces chápat v celkovém obrazu vírou, že nepoví lež! Proto jej musíme stále očekávat, protože rychle supí ke svému konci. NEOPOZDÍ SE! Samotný nebeský Otec skrze Pána Jehošuu dohlíží na konkrétní události, aby ani písmenko z Písma neselhalo. Plevy klopýtnou a jdou svou vlastní cestou, svého vlastního porozumění.
Včera jsem napsal: „Zrodí se něco v jeden den?“. A pak jsem dodal, že aby mohlo dojít ke zrození, musí žena prožít 9. měsíců. Kdy král Severu započal jednoznačně budovat ruský svět? 25.12.2021 podpisem příslušných dekretů. Zde je třeba se dotazovat nebeského Otce, zda se po devíti měsících symbolického těhotenství, 25.9.2022, zda se nemá něco zrodit, když začíná nový biblický rok osmidenním svátkem stánků, kdy se troubí na šofar, trubku.
„Pohleď, jeho duše se nadmula; není v něm přímá. Ale spravedlivý, ten zůstane naživu svou věrností.“ (Habakuk 2:4)
Čí duše se nadmula? Nebukadnecara II.. Jak v něm nebyla přímá? Myslel si, že jeho úspěch je způsoben jím samotným. Nečetl Izaiáše 39. kapitolu, jeho výrok z roku 705 př.n.l. k Ezechiášovi, když ukázal všechny poklady poslům Babylonského krále Merodach-Baladana. Toto je důležitá událost a při rozboru šestého a sedmého verše si dějiny této doby připomeneme, jak se naplnilo Otcovo slovo proti Babylonu a jak se naplní pro dnešního Nabukadnecara.
Kdo byl počítán mezi spravedlivé v té době, když fyzický Babylon vládl? Jeremiáš, Daniel, Ezekiel, Habakuk, Šadrak, Mešak a Abednego. Neboli ostatek. I dnes, ač utrpí olivovníky jakoby 3,5 denní škodu, tak budou ponechány naživu, dokonce věčně.
„A vskutku, protože víno jedná zrádně, zdatný muž je sebejistý; a nedosáhne svého cíle, on, který učinil svou duši prostornou právě jako šeol a který je jako smrt a nemůže se nasytit. A shromažďuje k sobě všechny národy a sbírá k sobě všechny lidi.“ (Habakuk 2:5)
O jakém vínu se tu mluví? O tom doslovném? Ne. Víno je symbolicky přirovnáno k učením. K prosazovanému smyslu pro právo a spravedlnost skrze lidské porozumění, skrze vlastní moudrost. Proto Babylon nedosáhl svého cíle a stejně tak jej nedosáhne král Severu. Ač zničí mnohé a vytvoří šeolu velmi mnoho prostoru, všeobecnému místu mrtvých, kde spočinou ti, jenž obdrží smrtelnou ránu v den velkého pobíjení, aby na konci 1000 let Kristova království byli přivedeni vzkříšením k soudu, kde dostanou po plném porozumění Pravdy možnost činit pokání a žít věčně.
Proto je přirovnán ke smrti, protože v ten den padne za oběť smrti 1/3 lidstva, jak vysvětluje Zjevení 9:13-21. Tehdy sesbírá na svou stranu, stejně jako se to podařilo Nebukadnecarovi II. s národy, které si měl podmanit, tehdy sesbírá všechny národy země, aby se před ním poklonily a řekli: „Kdo je jako on a kdo s ním může vést válku?“ – srovnej se Zjevením 13:4.
Proč jej budou národy uctívat? Protože jim dá své víno, své sliby, svůj ruský svět, Stalinský socialismus.
„Nepozdvihnou právě ti všichni proti němu příslovečné rčení a náznakovou poznámku, narážky na něho? A řekne se: Běda tomu, kdo rozmnožuje, co není jeho ach, jak dlouho!, a kdo proti sobě ztěžuje dluh!“ (Habakuk 2:6)
Pokud neporozumíme tomu, že vše v Písmu slouží k pochopení celkového obrazu, abychom mohli číst plynně, pak není schopen nikdo dát výklad k tomuto a následnému verši.
Oficiální archeologie, sionistický nástroj na vytváření ahoj příběhů (hi-story) například o době od roku 722 př.n.l. do roku 684 př.n.l. nám říká, že došlo v Babyloně, který byl ovládán Asýrií, k událostem, jenž potvrzují biblickou chronologii a ne tu jejich Asyrskou. Nějak se jim nepodařilo plně zamést všechny stopy. Díky tomu můžeme porozumět těmto veršům, jak jsou skutečně myšleny a proč toto nebeský Otec říká.
Babylon zažil v těchto letech velké změny, jejichž součástí byli Elamité, základ Medo-Perské říše. Ti zajistili Babylonu, aby se stal o sto let později tím, kdo působil zkázu. Když přišel k Babylonu Kýros Veliký, ač ten nebeského Otce JeHoVaH vojsk vůbec neznal, bylo to právě na Jeho popud, protože jej volal dokonce jménem už za života Izaiáše.
Co učinil Nabonid v roce 549 př.n.l.? Zrušil v Babylonu uctívání Marduka a nahradil jej měsíčním bohem Sin. Toto se nelíbilo těm, kdo pomohli postavit Babylon na nohy a byli to právě potomci Elamitů. Sám Kýros byl do poznání nebeského Otce JeHoVaH (jehovy) vojsk jeho hlavním ctitelem. Proto povstal na obranu Satana (Marduka), aby mu vrátil jeho postavení. Když poznal, že nejvyšším nad celou obydlenou zemí je samotný JeHoVaH (jehova) Bůh, stala se poté Medo-Persie nejtolerantnější říší, co se týká náboženských svobod v tehdejších dějinách. To dokazuje samotný Kýrův chlubivý válec, kde se chlubí tím, že mu Marduk zajistil vítězství nad Babylonem. Pak však obdržel informace jak se věci skutečně měly a vydal prohlášení o obnově Jeruzalémského chrámu, jak to můžeme číst v Písmu.
Že se toto prohlášení nenašlo? Skutečně si někdo myslí, že i kdyby jej archeologové našli, že by se to svět do dnešního dne dozvěděl? Ti, kdo platí archeology, ti uctívají Satana. Jak tedy můžeme věřit, že je to Pravda? Mohl Satan zatajit návrat Židů do zničeného Jeruzaléma v roce 536 př.n.l.? Ne nemohl. Tento skutek je důkaz, nepotřebujeme k tomu žádnou listinu.
Takže první naplnění tohoto verše nastalo tím, že Babylon něco dlužil Elamitům a ti si ten dluh nárokovali splatit. Marduk neměl být odstraněn.
A jakou že tu máme paralelu k dnešku? Odpadlá Juda, ctitelé Marduka (Satana) pomohli králi Severu, aby se stal dnes tím, čím je. Chabad Lubavith nechce akci Golgota. Má jiný plán. Proto budou vyžadovat splacení dluhu.
„Nepovstanou náhle ti, kteří od tebe vyžadují úrok, a nevzbudí se ti, kteří tebou násilně třesou, a jistě se jim staneš něčím k vyplenění?“ (Habakuk 2:7)
Král Severu jim začne zapáchat, protože to oni chtějí být Osmým králem. Stejně jako byl Babylon až do doby Nabodina velkým přítelem Medo-Persie, tak byl do 25.12.2021 velkým přítelem Chabadu Lubavith král Severu. Co se mu přihodí?
„Protože jsi sám oloupil mnoho národů, všichni zbývající z těch lidí oloupí tebe, kvůli prolévání lidské krve a násilí vůči zemi, městečku a všem, kteří v něm bydlí. Běda tomu, kdo dosahuje zlého zisku pro svůj dům, aby si postavil hnízdo ve výši, a tak byl osvobozen ze sevření toho, co je neblahé! Radil jsi svému domu něco hanebného, odříznutí mnoha národů; a tvá duše hřeší.“ (Habakuk 2:8-10)
Pokud mne svatý Duch správně vede, a to musíme zkoumat každý sám při dotazování se k Otci v Jehošuově jménu, pak zlomení, které má nastat bez použití ruky krále Severu, nastane tím, že bude muset předat svou moc těm, kdo mu pomohli. Z tohoto verše to vypadá tak, že až se stane Osmým králem král Severu, dokončí své působení zabitím olivovníků, kdy po jejich vzkříšení bude zničen Velký Babylon, tak tehdy se potvrdí tato slova a to, co bude vidět v tom čase na nebi a na zemi, až budou olivovníky vzaty do nebe, prohlásí odpadlá Juda jako antikrist za příchod mesiáše.
Že je možné očekávat tento scénář, tak to potvrzují další verše.
„Ze zdi totiž žalostně vykřikne i kámen a z díla ze dřeva mu odpoví trám. Běda tomu, kdo staví město krveprolitím a kdo důkladně založil městečko nespravedlností! Pohleď, není to od Jehovy vojsk, že národy se budou lopotit jen pro oheň a že národnostní skupiny se unaví pro nic za nic?“ (Habakuk 2:11-13)
Zde je králi Severu řečeno, že to co má v srdci a co učiní, tak to se mu vrátí dokonce z jeho vlastní stavby, pomyslného ruského světa, které je přirovnané k městečku zbudovaném krveprolitím. A kdy to na něj přijde?
„Vždyť země bude naplněna poznáním Jehovovy slávy, jako vody pokrývají moře.“ (Habakuk 2:14)
Kdy bude Země naplněna poznáním, že JeHoVaH je sám nejvyšší nad celou obydlenou zemí?
„A po třech a půl dnech do nich vstoupil duch života od Boha a postavili se na nohy, a na ty, kteří je spatřili, padl velký strach.“ (Zjevení 11:11)
Nikdo nemůže být roven Kristu, protože to on je Pán pánů a Král králů. Nikdo nemůže dávat svou spravedlnost a své pojetí práva před to, které vložil do srdce nebeský Otec svým dětem a hlavně samotnému Jehošuovi.
„Běda tomu, kdo svým druhům dává něco k pití a připojuje k tomu tvůj vztek a hněv, aby je opil, se záměrem pohlédnout na jejich ohanbí. Jistě se nasytíš zneuctěním místo slávou. Pij i ty a buď považován za neobřezaného. Pohár Jehovovy pravice bude kolovat až k tobě a na tvé slávě bude potupa; protože tě přikryje násilí spáchané na Libanonu a dychtění po zvířatech, které je děsí, kvůli prolévání lidské krve a násilí spáchanému na zemi, městečku a všech, kteří v něm bydlí.“ (Habakuk 2:15-17)
Když král Severu odstraní olivovníky, bude vyhlašovat mír a bezpečí, ale tato jeho sláva se za tři a půl dne promění v potupu. Co znamenají v symbolice zvířata jsem mnohokráte vysvětlil a Libanonem jsou zde myšleny právě ony dva olivovníky.
Nyní se obrací nebeský Otec k odpadlé Judě:
„K čemu prospěl vyřezávaný obraz, když jej vyřezal jeho tvůrce, litá socha, a ten, kdo poučuje ve falši, když tvůrce její podoby v ni důvěřoval do té míry, že udělal nehodnotné bohy, kteří jsou oněmělí? Běda tomu, kdo říká kusu dřeva: Probuď se přece!, němému kameni: Vzbuď se! Sám dá poučení! Pohleď, je obložen zlatem a stříbrem a uprostřed něho není vůbec žádný dech. Ale Jehova je ve svém svatém chrámu. Mlč před ním, celá země!“ (Habakuk 2:18-20)
Abychom pochopili i tyto poslední verše, tak musíme porozumět, proč je zde řečeno, že je nebeský Otec ve svém svatém chrámu. Proč má celá země mlčet. Je psáno:
„Nevíte, že jste Boží chrám a že ve vás přebývá Boží duch? Jestliže někdo ničí Boží chrám, Bůh zničí jeho, neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.“ (1. Korinťanům 3:16,17)
Když jsou vzkříšeny olivovníky, je zničen Velký Babylon, jak to čteme ve Zjevení 18. kapitole. Není za tím žádné politické rozhodnutí, ale pochopení, kdo je sám Nejvyšší nad celou obydlenou zemí právě aktem vzkříšení.
Kdo zničil a ničí Boží chrám až do tohoto dne? Je to odpadlá Juda skrze své babylonské náboženské domy, které plně ovládla, až na jeden, který ovládl chazarský dům Sion. Ten bude zničen už v den smrti olivovníků, aby pochopil, že uzavřel smlouvu se šeolem, tak jak to vysvětluje prorok Izaiáš; k rozboru 28. a 29. kapitoly se dostaneme někdy v příštích dnech.
Co lidem tato odpadlá Juda vnutila? Vyřezávané obrázky a modly, předměty uctívání, kříže a podobně odporné věci, které nechala potáhnout zlatem a stříbrem. Kde bude ta takzvaná moc těchto svatých předmětů v den zničení Velkého Babylonu? Všichni modláři pochopí, že byli podvedeni. Neměli by v ten den vydat ani hlásku. Proč? S kým se budou dohadovat, že to oni uctívají správně?! Se vzkříšenými olivami, ve kterých je Otcův duch?
Čtěme prosím plynně a prosme o moudrost našeho nebeského Otce, aby to bylo On sám, kdo nám dá porozumět i utajeným věcem. Ať se děje Jeho svatá vůle, ne naše a to ve jménu skutečného Krále, Jehošuy pomazaného. Amen a amen.
Buďme povzbuzeni tím, že ten den se velmi rychle blíží a buďme stále v očekávání, neboť viděné nepoví lež. I kdyby se v našich očích opozdilo, jistě se splní!
Váš bratr a Pánův otrok Igi.