Abychom porozuměli správně, potřebujeme se zamyslet nad celým kontextem, jak nad dopisy Pavla, tak nad reakcí Petra, který dostal za úkol sytit Kristovy beránky. Nestačí jeden nebo dva verše k tomu, abychom z nich učinili nauku a na ní vystavěli svou autoritu, jako neomylných učitelů Božího slova.
Pavel byl farizeus, než jej Kristus povolal, aby se stal apoštolem pro národy. Byl skutečným znalcem zákona. Toto porozumění neměli apoštolové, ač byli s Kristem. Poučení, které bylo Petrovi a ostatním apoštolům dáno nebeským Otcem, než se s Panem Jehošuou potkali, byla bezmezná důvěra v jeho slib, že se musí objevit Mesiáš, tedy Kristus v době, kterou předpověděl přesně prorok Daniel. Ze synagóg věděli, jak bude tento Kristus jednat.
Neznali zákon a proroky tak dobře, jako samotný Pavel. Oči jim byly otevřeny, ale ne úplně. Proto nerozuměli, že jim Jehošua vysvětluje, že musí zemřít, přesto nepochybovali, krom Jidáše Iškariotského, kým skutečně Jehošua je. Pavel byl na opačné straně. Znal jako Saul z Tarsu celý zákon a proroky, ale ne podle porozumění Otcovým duchem. Proto byl do svého setkání s Kristem milovníkem litery, kterou sekta farizeů prosazovala. Neměl v sobě Agape, ale Filii. Přesto všichni, jak apoštolové, tak Pavel, milovali svého Stvořitele a důvěřovali mu, co do slibu, že přijde skutečně ten Pomazaný, hebrejsky Mesiáš, řecky Kristus, aby naplnil zákon a proroky.
Po vzkříšení dostal Petr od Krista úkol, aby vytvořil na základě jeho porozumění a osobním příkladu Eklésii, což je řecké slovo, které se překládá slovem církev, nebo také shromáždění. Toto slovo však není v kontextu celého Písma takto myšleno, jak mnozí nesprávně pochopili, nejenom na skutcích prvních následovníků Kristova učení, ale hlavně na neporozumění Pavlova opatření, které dal Timoteovi skrze dopisy, jak eklésii uspořádaně utvářet. Správný význam tohoto slova nalezneme v Kristově výroku:
„Kde se totiž shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem uprostřed nich.“ (Matouš 18:20)
Co je účelem takového shromáždění?
„A dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování, jak někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme jeden druhého, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ (Židům 10:24,25)
Je to vzájemná starostlivost o naše bratry a sestry, kteří milují celým svým srdcem, myslí a silou nebeského Otce, JeHoVaH (jehovu) Boha, Jeho smysl pro PRÁVO a SPRAVEDLNOST, kde MILOSRDENSTVÍ VÍTĚZOSLAVNĚ KŘIČÍ NAD SOUDEM. Proto Kristus zavedl EKLÉSII. Tu nemáme opouštět, ale to neznamená, že je tvořena vždy velkým množství bratrů a sester. Je to přesně naopak. Kristus, náš vzor, sice kázal v synagogách, ale skutečnou eklésii vytvářel uprostřed svých apoštolů a těch, kdo mu uvěřili, že on je Boží Syn.
To se dělo na veřejných místech a v soukromých domech. Stejně tak to činil Petr po Kristově na nebe vystoupení. Protože byli bratři a sestry v ohrožení od Židů, sekty farizeů a saduceů, bylo moudré, aby se shromáždili pod jednu střechu v daném místě. Proto musela vzniknout hierarchie, kterou Pavel definoval právě v dopise Timoteovi. Aby se vše dělo uspořádaně.
Pokud by všichni měli Kristovu mysl a srdce, pak by nebylo potřeba žádných rad a nedocházelo by k hádkám, které Pavel všude zaznamenal. Mnozí milovali to, že nebeský Otec obrátil svou pozornost k lidem a dal jim skutečný vzor, Krista, ale protože byli stále tělesní, šli nad to, co Kristus učil a vytvářeli pravidla. Tak vzniklo například toto:
Existují dvě chyby, kterých se lidé drží. Ty způsobují neporozumění biblickému textu. Zkusme se nad nimi zamyslet.
Prvním kamenem klopýtnutí je slovo Bůh, hebrejsky אֵ֣ל (el). Hebrejština nerozlišuje malá a velká písmena. Toto způsobuje překladatelům, ale hlavně učitelům Božího slova, problém, pokud není u tohoto slova konkrétní jméno, například BAAL, anebo JEHOVAH. Teprve kontext odhaluje, koho má na mysli ten, jenž daný verš do Písma zapsal. Pokud je bohem BAAL a je jím i samotný nebeský Otec JEHOVAH, pak nemůžeme vnímat samotné slovo ve smyslu stvořitelské činnosti, jenž se vyjadřuje v hebrejštině slovem בָּרָ֣א (bara).
Slovo אֵ֣ל (el) vyjadřuje autoritu nebo také moc, postavení dané osoby v hierarchii řízení. אֵ֣ל (el) JEHOVAH je výš, než אֵ֣ל (el) BAAL.
Sloveso בָּרָ֣א (bara) nese v sobě myšlenku tvoření, kdy je uváděno něco do života, aby to mohlo existovat. Například když stavíme dům, tak jej uvádíme do života. Pokud se v Písmu objeví spojení בָּרָ֣א אֵ֣ל (bara el), což znamená doslovně – bůh přivedl k životu, pořád to ještě nemusí znamenat, že JEHOVAH přivedl k životu. Proto je v textu samotné jméno toho, kdo tvoří. Jedinou výjimkou je, pokud je to spojeno s počátkem uvádění do života, jako v Genesis 1:1. Tam je použito אֱלֹהִ֑ים (elohim), množné číslo, tedy bohové, protože byli dva, Otec a Syn.
Pokud nebeský Otec odděluje svou autoritu a staví ji nad Krista, pak sám sebe označuje podstatným jménem בּ֣וֹרְאֶ֔י (bore) Stvořitel, doslovně tvůrce, TEN KDO UVÁDÍ DO ŽIVOTA. Pokud by בּ֣וֹרְאֶ֔י (bore) nebyl, pak by nic neexistovalo, ani Syn Jehošua.
Z toho plyne druhý kámen klopýtání, protože Satan zaměnil tyto rozdíly slov a dal jim stejný význam. Božství spojil do významu utváření skutečného života. Proto mnozí považují Krista za rovného Otci. Takto to není a nikdy to takto Kristus nikoho neučil. Pavel napsal velmi srozumitelně, že hlavou Krista je Otec, tak mu nemůže být nikdy Pán Jehošua roven.
Má Kristus autoritu? Má. Po nebeském Otci hned tu druhou nejvyšší.
Má Satan autoritu? Má, ale nemá ji větší než kterou má Kristus.
Jsou Satan i Kristus אֱלֹהִ֑ים (elohim), bohové? Ano. Nejsou však בּ֣וֹרְאֶ֔י (bore), tedy těmi, kdo rozhodují, aby něco začalo EXISTOVAT – ŽÍT. Tímto בּ֣וֹרְאֶ֔י (bore) je jediný JEHOVAH אֵ֣ל (el) Bůh.
Rád bych vyjádřil svůj pohled na otázku, zda skutečně existoval nějaký vedoucí sbor v Jeruzalému, jak se to snaží organizace Svědků Jehovových na základě jednoho či dvou textů vysvětlit, že to, co činí, je biblické. Protože platí Kristovo nařízení v Janovi 6:44,45 s odkazem na Jeremiáše 31:34, měl by každý sám prosit Otce, JeHoVaH (jehovu) Boha ve jménu Jehošuy Pomazaného, zda je to, co sděluji, vedeno Otcovým duchem. Jako moudrý stavitel mohu jen ukázat směr, aby to byl Otec, kdo sám vyučí (První Korinťanům 3:5-7).
Apoštol Pavel jasně napsal toto:
„Ale když Bůh, který mě oddělil z lůna mé matky a povolal mě prostřednictvím své nezasloužené laskavosti, uznal za dobré zjevit svého Syna ve spojitosti se mnou, abych o něm oznamoval dobrou zprávu národům, neradil jsem se ihned s tělem a krví. Ani jsem nešel do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly dříve než já, ale odešel jsem do Arábie a vrátil jsem se opět do Damašku. Pak po třech letech jsem šel do Jeruzaléma, abych navštívil Kéfu, a zůstal jsem u něho patnáct dnů. Neviděl jsem však nikoho jiného z apoštolů, pouze Jakuba, Pánova bratra. Vzhledem k tomu, o čem vám píši, pohleďte, před zrakem Boha, nelžu.“ (Galaťanům 1:15-20)
Co tedy z Pavlova dopisu čteme? Že jeho služba nebyla na žádném takzvaném sboru v Jeruzalémě závislá. Proč? Protože každý, kdo celým srdcem, myslí a silou hledá nebeského Otce, a přijme pokorně jeho vyučování, jak slíbil v Jeremiáši 31:34, nepotřebuje žádnou jinou hlavu, krom Otce a Krista.
Protože Pavel viděl tělesnost, která bránila bratrům a sestrám správně pochopit o čem je Dobrá zpráva o Kristu, dal ve sborech, nebo-li domech, kde se učedníci scházeli, návod, jak to činit uspořádaně. Opět neodkázal na žádný vedoucí sbor v Jeruzalémě, protože to narušuje to, co sám nebeský Otec slíbil, že to bude On sám, kdo vyučí.
Čeho si Pavel všiml a je to zřejmé nejenom z tohoto dopisu do eklésie v Galácii? Že si lidé začali dělat z apoštolů modly. Přesně toto modlářství je problém sborů Svědků Jehovových, ale i ostatních náboženských domů, kdy někteří lidé po roce 1949 svým příkazem za příkazem, tamhle trochu a tamhle trochu, vytvořili a učinili ze sebe vyšší kastu, která má jediné právo rozhodovat, čemu se musí věřit. Tak se z otroka, Kristova služebníka, stal ničemný otrok, který začal bít své bratry, kterým nebeský Otec odhaloval, že předkládané učení se odchyluje od Otcovy moudrosti a jeho vyučování.
Tito bratři se totiž neposkvrnili duchovním cizoložstvím, ale dále věrně hledali vůli toho, kdo skutečně poučuje (Jeremiáš 31:34), aby v konečné části dnů byli přivedeni ke Kristu, aby je mohl vzkřísit při sedmé trubce.
Modlářství je nejtěžší hřích, který je popsán na mnoha místech Písma. Tento ničemný otrok si vystavěl ráj, aby mohl vládnout nad vírou podřízených ovcí. Kde je porozumění z Jeremiáše 31:34? Kde z Pavlova dopisu 1.Kor. 3:5-7? Zde Pavel jasně vysvětluje, že on sám je nic. On na rozdíl od Petra jasně vysvětlil na mnoha místech svých dopisů, že on sám je nic a že musíme k Otci a jej se dotazovat a pokud zjistíme, že není vše v pořádku, tak máme právo i samotnému Petrovi říci, že je pokrytec, tak jako to učinil Pavel, když jej pokáral, když se chtěl líbit tělu. A co napsal Petr, který měl ovce vést k Otci, aby je Otec přivedl ke Kristu?
„Dále, považujte trpělivost našeho Pána za záchranu, právě jak vám také psal náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána, když o tom mluvil, jako to činí také ve všech svých dopisech. Jsou v nich však některé věci těžko srozumitelné, jež neučení a nestálí překrucují, jako také ostatní Písma, ke svému vlastnímu zničení. Když tedy, milovaní, máte předem toto poznání, střežte se, abyste s nimi nebyli odvedeni omylem těch, kteří vzdorují zákonu, a neodpadli od své vlastní stálosti. Ne, ale vyrůstejte dále v nezasloužené laskavosti a poznání našeho Pána a Zachránce Jehošuy Krista. Jemu buď sláva nyní i do dne věčnosti.“ (2. Petra 3:15-18)
Jaká moudrost byla Pavlovi dána? Otcova moudrost, kterou někteří otočili a překroutili. Samotný Petr přiznává, že on takovou moudrost neobdržel a musel jí porozumět z Pavlových dopisů. Mohl být tedy Petr a další apoštolové nějakým vedoucím sborem v Jeruzalému?
Skutečným moudrým stavitelem byl Pavel a ten moudrost a porozumění, které obdržel od samotného nebeského Otce, nechal zapsat do dopisů, jenž se staly součástí Písma. Pokud je to Otcův duch, kdo tuto moudrost poskytuje, pak není třeba vytvářet ideologická centra, ale je třeba, aby EKLÉSII, sbory vedli ti, kdo jsou přímo ve sborech, kdo skutečně mají ducha moudrosti od Otce. Jak se to pozná? Že nám někdo řekne takovou moudrost? Ať se to nikdy nestane!!!!! Samotný duch Otce JeHoVaH (jehovy) Boha takové muže označí těm, kdo jej skutečně s opravdovostí hledají.
Petr jasně varuje, že pokud nebudeme v nezasloužené laskavosti naší skutečné hlavy, Krista, budeme projevovat tělesnost, tak nás nestálí lidé odvedou a učiní z nás modláře.
Náboženský dům Svědků Jehovových, díky neporozumění rozdílu v autoritě, jak jsem vysvětli před chvilí, učinili z Krista v očích bratrů a sester jen pokladničku splněných přání a ne svou skutečnou hlavu. Tou se stala skupina lidí, která si přisvojila autoritu, nebo-li božství, které se musí bezmezně věřit a nesmí být zpochybněna. Tak se dosadili nad Krista a stali se rovni nebeskému Otci, co do jeho božství (autority).
Popřeli tím nejenom Jeremiáše 31:34, ale také slova z Jana 6:44,45. Místo služebníků, nebo-li božích otroků, se stali ničemnými, zlými otroky, služebníky, kteří bijí své bratry a sestry.
Druhý extrém udělaly ostatní náboženské domy, když nebeského Otce začaly v autoritě srovnávat s Pánem Jehošuou, kdy jen a jen na něm záleží a nebeský Otec může být vším, hlavně ne tím, kdo do všeho mluví a o všem rozhoduje.
Toto učení způsobuje Satan, aby bylo rozdělení a nenávist mezi ctiteli Otce a Krista. Tak se z eklésie vytrácí sounáležitost, vznikají ostré hádky a rozepře, protože vítězí tělesnost. Já patřím tomu domu a já zase tomu domu, ale nikdo skutečně nepatří ani Otci a ani Kristu.
Jak smutný pohled, a jak je to odpuzující pro ty, kdo neporozuměli, proč přišel Kristus na Zem. Pak není divu, že do světa vyšlo mnoho falešných Kristů a falešný učitelů. Jen ukazuji směr, zda správně, to ať posoudí sám nebeský Otec s Jehošuou Kristem, když se v v Kristově jménu budeme dotazovat, zda mně byla dána moudrost skrze Otcova ducha.
Pokoj Vám všem, jenž milujete nebeského Otce celým svým srdcem a silou a činíte tak i vzhledem k Pánovi Jehošuovi, naší jediné hlavě. A pokoj všem mírným země, kteří milují své bližní jako sami sebe.
Pánův otrok a Váš bratr Igi
Zájemci o křest by měli nahlédnout do rubriky KŘEST na hlavní liště.