Může se nám stát, že někdy očekáváme velké věci, když pak přijdou, může se pak přihodit, že se jí pak účastníme už jen jako pozorovatelé, nebo ti kdo na výsledek nedosáhnou. Toto se stalo samotnému Izraeli v pustině a Judě v době služby samotného Zachránce Jehošuy Krista. Zkusme se zamyslet, zda už něco takového nemáme za sebou.
Když na jaře roku 1493 př.n.l. opouštěli Izraelité Egypt, vyšli proto, že se v jejich životech prokázal Stvořitel nebe a země, jako ten s největší AUTORITOU, jako skutečný Bůh. Uvěřili jeho 10 ranám, že ten jenž se jmenuje JeHoVaH, že on sám je NEJVYŠŠÍ NAD CELOU OBYDLENOU ZEMÍ. (srovnej se Žalmem 83:18 (19)). Dokonce uslyšeli u hory Sinaj, která je v Saudské Arábii, jeho hlas, přesto jim to neprospělo. Proč? Protože šli za viděným, ale nešli vírou jako Jozue a Kaleb. Když je nebeský Otec podrobil zkoušce, poté co do zaslíbené země nechal vyslat 12 zvědů, aby jí důkladně propátrali a přinesli něco z ovoce té země, tak zmalomyslněli. Rozrušila je zpráva o Refaim, neboli o synech Anaka, kteří tu oblast obývali už od dob Nimroda a jeho potomků. Tak pohrdli dnem malých věcí. Nevzali v potaz naplnění slibu Abrahamovi, že budou uvrženi do egyptského otroctví, odkud je ve čtvrté generaci nebeský Otec vyvede do zaslíbené země. Mysleli si, že vše bude podle jejich představ, které se nenaplnily tak, jak si sami představovali. Pro svou malou víru nevstoupili do zaslíbené země a museli 40 let bloudit pustinou.
Podruhé se to stalo Židům, když ve velkém očekávání měli přivítat svého mesiáše, protože věděli, že se 69 týdnů let, jak předpověděl Daniel, chýlí ke svému konci. Měli své představy, které se nenaplnily. Sice uzdravoval, křísil mrtvé a vyháněl démony. Mluvil k nim způsobem, kterým nikdo nikdy nemluvil, přesto tím vším pohrdli. Proč? Nezbavil je nadvlády Říma. Jeho vlastní vzhled byl v jejich očích obyčejný a jako člověk neměl přirozenou krásu. Tak jej po jeho vzkříšení mohlo uvidět jen asi 500 Židů, což byla pro ostatní většinovou společnost velmi malá skupinka, aby to mohla být pravda. Proto ani po 3,5 letech, kdy dostaly děti Izraele přednost před ostatními národy, nedosáhly na to, co Otec pro své děti připravil. Dar Ducha v den letnic v roce 33 n.l.
V prvním případě měli skutečnou víru jen dva, když nebereme v potaz Mojžíše a Árona. Ve druhém 500 lidí. Přestože to byl malý počátek, jeho vliv došel až do dnešních dní. Pokud se podíváme zpět v čase, tak i my jsme měli velká očekávání, ale některé z představ se do 16.1.2022 nenaplnily, takže jsme odešli k osobním věcem každodenního života, než abychom vírou uvěřili, že skutečně žijeme v době velkých věcí. Uviděli jsme, jak se králové Severu a Jihu vzájemně popichují. Jak moc krále vzrostla do podoby, že ta nejmocnější vojenská aliance se mu nedokáže otevřeně postavit. Zažili jsme a stále zažíváme donucování, kdy ti co nepřijímají označení 6.6.6. si nemohou určité věci opatřit. Stalo se to v našich očích něčím malým, a proto i to, co nebeský Otec plánuje, zažije nyní jen malá část. Je to podobné podobenství o deseti družičkách, které si nenaplnily dostatečné množství Duchovního oleje, aby dokázaly rozeznat, kde skutečně stojíme v proudu času. Neříká snad Joel toto?:
„Shromážděte lid. Posvěťte sbor. Seberte starší muže. Shromážděte děti a ty, kteří sají z prsů. Ať ženich vyjde ze své vnitřní místnosti a nevěsta ze své svatební komnaty.“ (Joel 2:16)
Proč jen pohrdáme dnem malých věcí? Což to byly malé věci? Dnes na novinkách, nebo seznamu vyšel článek, který upozorňoval na biblický nedostatek, ale už jej nemohu najít. Když si toho všimli i na tomto webu, tak už bychom mohli porozumět. Což jsme si to v srdci neřekli a neslíbil nebeský Otec toto?:
„Řekli jste: Sloužit Bohu nemá žádnou hodnotu. A jaký prospěch je z toho, že jsme vůči němu dodrželi závazek a že jsme kvůli Jehovovi vojsk chodili sklesle? A teď prohlašujeme opovážlivé lidi za šťastné. Také činitelé ničemnosti jsou zbudováni. Také zkoušeli Boha a stále unikají. Tehdy ti, kteří mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kteří mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kteří myslí na jeho jméno. A jistě se stanou mými, řekl Jehova vojsk, v den, kdy vytvořím zvláštní majetek. A chci jim projevit soucit, právě jako muž projevuje soucit svému synovi, který mu slouží. A jistě opět uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a ničemným, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu nesloužil.„ (Malachiáš 3:14-18)
Není ten den zvláštního majetku před námi? Roztrhněme své srdce, abychom učinili pokání podle vzoru Daniele:
„V prvním roce Dareia, syna Ahasvera ze semene Médů, který byl učiněn králem nad královstvím Kaldejců; v prvním roce jeho vládnutí jsem já, Daniel, podle knih rozpoznal počet let, o nichž přišlo Jehovovo slovo k proroku Jeremjášovi, aby se naplnila zpustošení Jeruzaléma, totiž sedmdesát let. A zaměřil jsem svůj obličej k Jehovovi, pravému Bohu, abych ho hledal s modlitbou a se snažnými prosbami, s postem a pytlovinou a popelem.
A začal jsem se modlit k Jehovovi, svému Bohu, a vyznával jsem a říkal: Ach Jehovo, pravý Bože, Velký a Bázeň vzbuzující, jenž dodržuje smlouvu a milující laskavost k těm, kteří ho milují, a k těm, kteří dodržují jeho přikázání; hřešili jsme a křivdili jsme a jednali jsme ničemně a bouřili se; a odbočovalo se od tvých přikázání a od tvých soudcovských rozhodnutí. A nenaslouchali jsme tvým sluhům prorokům, kteří mluvili k našim králům, našim knížatům a našim praotcům a ke všemu lidu země v tvém jménu. Tobě, Jehovo, patří spravedlnost, ale nám hanba obličeje jako tento den, judským mužům a obyvatelům Jeruzaléma a všem z Izraele, těm blízko a těm daleko ve všech zemích, do nichž jsi je rozehnal za jejich nevěrnost, s níž proti tobě jednali. Jehovo, nám patří hanba obličeje, našim králům, našim knížatům a našim praotcům, protože jsme hřešili proti tobě. Jehovovi, našemu Bohu, patří projevy milosrdenství a skutky odpouštění, neboť jsme se proti němu vzbouřili. A neposlouchali jsme hlas Jehovy, našeho Boha, tím, že bychom chodili v jeho zákonech, které nám předložil rukou svých sluhů proroků. A všichni z Izraele překročili tvůj zákon a odbočilo se neposlušností vůči tvému hlasu, takže jsi na nás vylil kletbu a složenou přísahu, jež je zapsána v zákoně Mojžíše, sluhy pravého Boha, neboť jsme zhřešili proti Němu.“ (Daniel 9:1-11)
Nerozeznali jsme stejně jako Daniel, že večery a jitra se naplnily v době od 30.9.2015 do 16.1.2022? Pokud ano, pak kde jsou naše srdce? U nenaplněných představ, pro které ještě nenastal ten správný čas? Což nebyla kletba na našich životech a proto jsme se míjeli cíle, abychom byli stravováni jako sláma ze strniště? Vraťme se k Bohu naší ZÁCHRANY a projevujme opravdovou víru, aby došlo k vyvýšení. Ne pro naši slávu, ale proto, aby se naplnil tento text z Asafovy melodie:
„Aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ (Žalm 83:18(19))
Co více se dá k tomu napsat? Směr jsem ukázal a zbytek je na každém z nás. Kéž je to náš nebeský Otec, kdo nás vede po cestě života, kterou máme chodit v Jehošuově jménu. Den slavnostního shromáždění se blíží, tak jej nepromeškejme. Kéž máme Otcův a Kristův pokoj.
Váš bratr a Pánův otrok Igi.