Drazí bratři a sestry,
je to tři dny, kdy byla má milovaná žena Šárka vedena k tomu, aby sepsala tuto úvahu. Chtěl jsem její myšlenky rozvinout, ale není mi to dovoleno, protože to je úvaha, která reaguje na mou výzvu na mém FB profilu, aby Ti, kdo o mne uvažují způsobem, že jsem falešný prorok, protože se domnívají, že se něco z věcí, které z Písma vysvětluji, neplní. Ale setrvávali tito bratři a sestry, dvacet osob, na mém profilu jako mí přátelé, což je pokrytecké jednání.
Tak jsem byl veden k tomu, abych je vyzval k tomu, aby odešli a sami se tak nedopouštěli hříchu, který jim může bránit ke vstupu do Božího a Kristova království. Neměl jsem reagovat na případné komentáře. Nechtěla tak učinit ani má žena. Nebeský Otec, JeHoVaH (Jehova) Bůh to však nenechal bez povšimnutí a vedl Šárku k sepsání níže uvedených myšlenek, abychom se nad nimi zamysleli:
„David a Šalomoun, dva mocní muži, samotným Bohem Jehovou pro kralování vybráni a přesto klopýtli. Stále znovu si otázku pokládám: „Jak to mohli připustit?“ . Znali přikázání, věděli co je s Bohem Jehovou v souladu a co nikoli. A přesto selhali.
Uvažování nad jejich pokleskem vždy přivede mě k myšlence, že dnes stejní jsme. Můžeme z Písma vše znát, můžeme vědět, co je prohřeškem a i tak pochybíme. Proč?
David touhu těla pocítil: „… zahlédl odtamtud ženu, jak se koupe. Byla velmi krásná…“ , pro tuto touhu, nevinného člověka zavraždil. Šalomoun své ženy miloval a: „…jeho manželky naklonily jeho srdce, aby následovalo jiné bohy…“ .
David i Šalomoun přirozeným lidským pokušením podlehli. Stejně na tom jsem i my. Nikdo se vlastním touhám nevyhne.
„…Ale každý je pokoušen tím, že ho láká a svádí jeho vlastní touha. Když se pak touha stane plodnou, porodí hřích. A když se hřích uskuteční, vede ke smrti….“
„…všichni jsme se kdysi chovali v souladu se žádostmi svého těla a činili jsme to, co chtělo tělo a myšlenky, a byli jsme přirozeně dětmi zloby stejně jako ostatní.…“
„…jazyk je malý úd, a přece se velmi chlubí. Pohleďte, jak malý oheň stačí, aby zapálil tak velkou lesnatou krajinu! Nuže, jazyk je oheň. Jazyk je mezi našimi údy světem nespravedlnosti, neboť poskvrňuje celé tělo a rozpaluje kolo přirozeného života, a je rozpalován gehennou…“
Ale co s tím? Jak se našim přirozeným touhám postavit? Jak nezhřešit? Šalomoun dostal od Boha Jehovah: „…srdce plné moudrosti a porozumění ….“ , „…srdce moudré a rozumné…“ , a přesto neobstál. Jak my, s naším srdcem, naším rozumem, naší moudrostí, můžeme pokušení odolat?
Nezbývá než stále nad sebou vládnout vlastní kontrolou. Vše zkoumat, zda to, co činíme, co si myslíme, co „cítíme“, je či není s Písmem v souladu. Svá jednání, vyjádření drobnohledu podrobit – je podloženo láskou, či je pod nimi zloba, je podloženo empatií, či druhého soudíme.
Nezbývá než stále k Bohu Jehovah svou mysl, své srdce, svůj zrak směřovat. Jak nejlépe tohoto dosáhnout? Broděním se v Písmu, hledáním porozumění v příbězích v Písmu zapsaných.
„…Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku…“ .
Šárka
Co k tomu říci? Dokud není do nás vložen stálý Otcův (Boží) duch, což se zatím nestalo, nelze jednat jinak, než nám je přikázáno apoštolem Pavlem v dopise do Říma druhé kapitoly ve verších 1-11.
„Stvoř ve mně i čisté srdce, Bože, a vlož do mne nového ducha, stálého.“ (Žalm 51:10)
S Agape a v Agape, Igi a Šárka (Šági)