Říkáte si: „Co to je?“ . Tak věřte, že nejste sami, přesto je za těmi slovy hluboká myšlenka. Když k ní byla má milovaná manželka, naše duchovní setra, vedena nebeským Otcem, tak jsem jako mnozí z nás absolutně neporozuměl jejím slovům. To co k nim přidala, tak to mne ještě víc mátlo, protože začala otázkou: „Zda jsou myšlenky s tímto novým souslovím správně pochopeny z její strany?“ .
Neuvědomila si, že mi sděluje výsledek a ne to, co jí k tomu vedlo a na základě čeho vytvořila toto slovní spojení. Když mi to pak vysvětlila, tak jsem to pochopil, ale zprvu to bylo jako luštit nejtěžší sudoku. Byla z toho velmi smutná, že to nechápu jako ona, protože se bojí, aby byla u Otce a ne Satana, kdo jí takto vede.
Jak jsem napsal, vše má svoji hloubku a vím, že jí skutečně vedl nebeský Otec, který mi to s Jeho smyslem pro humor potvrdil. A jak to udělal, tak to mám popsat, abychom se nad vším zamysleli.
Než jsem usnul, prosil jsem v modlitbě o porozumění, nejenom k této záležitosti. Protože co si rozhodně nepřeji, abychom nebyli sjednoceni duchem, když nás nebeský Otec k něčemu vede, abychom to s Šárkou společně rozebrali a následně předložili. Oběma nám to působí nepříjemné stavy, když duchem nejsme sjednoceni. A to sousloví mi fakt nešlo, jak se říká, pod fousy. Věděl jsem, že to, co má na mysli je správné a důležité, ale proč právě takto?
Ráno jsem obdržel potvrzení, že se mám na myšlenky s těmi dvěma slovy spojenými, že mám napsat k tomu článek. Jaké překvapení to pro mne bylo, když jsem se přihlásil do systému, abych vytvořil nový koncept a začal psát, když jsem zjistil, že si jej nemohu vytvořit. První mne napadlo, zda už nemáme plný prostor na serveru a nebude potřeba opět zaplatit další objem dat. Pak mne napadlo, že mi tím Otec sděluje, že možná už nemám psát nic.
To bych samozřejmě respektoval, protože to není o mne. On sám si vše řídí. Ale byl jsem veden k tomu, aby Šárka zkusila vytvořit nový koncept, abych věděl, zda uvažuji správně, že mám jen dokončit už napsané, nebo rozepsané, jak mne duch vedl. Na to mi Šárka odpověděla:
„Co když je to tak, že já mám koncept vytvořit?“ .
Věděla, že chci psát o těch myšlenkách, o kterých jsme spolu mluvili před tím, než jsem si šel lehnout. Odpověděl jsem, že možná to tak má být, že tedy uvidíme. Jaké to překvapení pro mne bylo, když mi oznámila, že koncept vytvořila. Já mám administrátorská práva a ona má jen šéfredaktorská, aby mohla do článků přidávat myšlenky, jak jí nebeský Otec vede. Už dříve samozřejmě něco vytvořila, jak měla pod vedením ducha zapsat, ale většinou jsem já začal.
No ještě větší překvapení pro mne bylo, že koncept nazvala KŘEST POKÁNÍ. Vím, že nemohu do myšlenek zasahovat, tedy i do nadpisu článku, takže jsem se musel zamyslet, proč právě takto to musí znít. A pak mne duch vedl k tomu, proč je to správně. To vysvětlím, až si přečteme to, k čemu byla Šárka nebeským Otcem, JeHoVaH (Jehovou) Bohem vedena:
„´Bude se dívat (kajícník) na lidi a řekne:: Hřešil jsem; a převracel jsem, co je přímé, a rozhodně to pro mne nebylo to pravé. Vykoupil (Bůh Jehova s Panem Jehošuou) mou duši, aby neodešla do jámy, a můj život uvidí světlo. Pohleď, to všechno koná Bůh, dvakrát, třikrát v případě zdatného muže, aby obrátil jeho duši (jeho život) zpět od jámy (smrti), aby byl osvícen světlem živých.´ (Job 33:27-29)
Dva až třikrát mne Bůh Jehovah osloví prostřednictvím mého svědomí. Dva až třikrát za život vyzve mne k pokání. Přijmu toto vyzvání? Vyslechnu jej s pokorou? Svou hříšnost uvidím? O odpuštění kajícně z celého svého srdce požádám?
Pokud ano, pak podstoupím křest pokání. Jsem připravena komunikaci s Bohem Jehovah navázat.
Nepřijmu výzvu k pokání? Odmítnu? Pak komunikovat s Bohem Jehovah nemohu, mé ego mi zabrání.“ .
Šárka
Jak jsem už výše napsal, je v těch dvou slovech ukryta hluboká symbolika, která má pomoci nám všem, ale hlavně těm, kdo stále touží navázat komunikaci s nebeským Otcem, ale nejde jim to. Proč? To si nyní zkusíme vysvětlit.
Když Šárka byla vedena k těm slovům, tak přemýšlela nad situací lidí, kteří popisují, že nad vším přemýšlí, zkouší to, jenže výsledek se nedostavuje tak, jak jej chápou. Dokonce i obdrží vidění, sen, který jak Job vysvětluje, má pohnout s jejich svědomím. I když vše pochopí, že to bylo od našeho Stvořitele, přesto komunikace s ním nepřichází. Kde je tedy problém?
Právě v těchto slovech βάπτισμα (baptizma) μετανοίας (metanojás), KŘEST POKÁNÍ, je ukryta symbolika. Já jsem je v Písmu, takto zapsaná tato slova, dříve nezaznamenal. Přesto je Písmo obsahuje. Musíme si nejprve vysvětlit, co skutečně ta slova znamenají.
KŘEST – to je proces, který nám zajišťuje, aby nám byly odpuštěny naše hříchy, životní chyby a omyly. Ač se to nábožensky smýšlejícím lidem nebude líbit, tak naše lidské pády, selhání, jsou připuštěny proto, abychom v nich nalezli POROZUMĚNÍ, proč je něco špatné činit. Že nás takové jednání vede ke smrti a ne k životu.
Jedna věc je ta, že si něco uvědomujeme, ale druhá věc je ta, zda to skutečně chceme změnit. Z mých zkušeností vím, že to tak je. Viděl jsem mnohé, ať ženy, či muže, jak se jim stále vracelo to, s čím se potřebovali popasovat a stále se jim opakovaly podobné situace. Pochopili, že je to špatně, ale nedokázali to změnit.
Vždy mi to připadalo, jako situace Ezaua, Jákobova dvojčete, jeho bratra. Jak apoštol Pavel píše:
„Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o posvěcení, bez něhož nikdo neuvidí Pána, pečlivě dávejte pozor, aby nikdo z vás nebyl připraven o Boží nezaslouženou laskavost; aby nevyrazil žádný jedovatý kořen a nezpůsobil těžkosti a aby to mnohé neposkvrnilo; aby zde nebyl žádný smilník ani žádný, kdo neoceňuje posvátné věci, jako Esau, který se vzdal svých prvorozenských práv výměnou za jedno jídlo. Víte přece, že také potom, když chtěl zdědit požehnání, byl zamítnut, protože nenašel místo pro změnu smýšlení, ačkoli ji se slzami vážně hledal.“ (Židům 12:14-17)
Ti lidé plakali, přesto nedokázali v sobě věci změnit. Křest je veřejné prohlášení před Bohem, Satanem, anděly, démony a tímto světem, že jsme rozhodnuti už nežít pro sebe, ale pro Boží vůli, kterou s námi nebeský Otec má. Ponořením ve skutečné vodě, dáváme najevo skutkem, že chceme být před nebeským Otcem a Panem Jehošuou čistí a že duchovně, ne fyzicky, umíráme tomuto světu a necháváme se duchovně, zatím ne fyzicky, vzkřísit, když jsme z vody vytaženi. Tak se stáváme čistí.
KŘEST POKÁNÍ to je ten sám proces, ale nejsme ponořeni ve vodě. Je to čistě duchovní proces. Proč? Protože skutečné pokání nás očišťuje. V něm usilujeme o pokoj mezi všemi ostatními lidmi. Toužíme o posvěcení, tedy o čistotu, na které svým špatným jednáním nedosahujeme. Je to nejenom příprava na skutečný křest ve vodě, ale zároveň nutná podmínka, aby s námi mohl začít nebeský Otec komunikovat prostřednictvím Pána Jehošuy Krista, prostřednictvím jeho výkupní oběti na Golgotě.
Uvědomujeme si v tomto POKÁNÍ, že jsme slabí, že skutečně jen nebeský Otec, díky Jeho nezasloužené laskavosti, nám dokáže pomoci. Takže pokání je úzce spojeno s VÍROU. Je to jak říká apoštol Pavel:
„Proto mám zalíbení ve slabostech, v urážkách, v případech nouze, v pronásledováních a obtížích pro Krista. Když jsem totiž slabý, pak jsem mocný.“ (2. Korintským 12:10)
Zalíbení ve slabostech není myšleno tak, že Pavel činí něco nesprávného a z toho se raduje. On to myslí tak, že plně chápe, proč něco nebeský Otec připouští. Vidí dobrý výsledek, který člověku dává pravé POROZUMĚNÍ. Ví, že jak jemu, tak i jinému člověku musí s problémem pomoci Otec. To je velká zkušenost a buduje se mezi člověkem a Bohem takto osobní vztah a schopnost naslouchat.
Tím, že toto činí nebeský Otec skrze nezaslouženou laskavost, stáváme se mocní, získáváme autoritu nad slabostmi. Toto Ezau nechápal. Neměl víru. Nepřemýšlel nad Jákobem, svým bratrem, jeho vírou. Nad vírou jeho matky a jeho otce Izáka. Přál si to mít, ale v jeho srdci rostl jedovatý kořen, protože se vše snažil pochopit skrze tělesné uvažování. Nehledal za změnou Boží vůli, jen svou vlastní. Ani pláč mu nepomohl.
To je velký problém mnohých, kdo sice hledají, usilují o duchovní věci, ale nehledají v těch věcech Lásku Agape, která je založena na zásadách, které nelze z Božího pohledu změnit. Naše tělo nechce žít duchem, touží po skutcích těla. Brání nám vidět za klopýtáním a slabostí Boží moudrost. Proto první, co člověk udělá, když se mu věci nedaří, začne hledat chybu v druhých. Začne hledat třísky v jejich oku, ale svůj trám si vytáhnout nechce.
„Každá Boží řeč je přečištěná. On je štítem pro ty, kteří ho činí svým útočištěm. Nepřidávej nic k jeho slovům, aby tě nepokáral, a aby ses nemusel prokázat jako lhář. O dvě věci jsem tě prosil (Bože Jehovo). Neodpírej mi je, než zemřu. Vzdal ode mne nepravdu a lživé slovo. Nedávej mi chudobu ani bohatství. Ať hltám pokrm, který je mi předepsán, abych se nenasytil a skutečně tě nezapřel a neřekl: Kdo je Jehova?, a abych nezchudl a skutečně nekradl a nezaútočil na jméno svého Boha.“ (Přísloví 30:5-9)
Toto jsou slova Agura, muže, který o sobě říká:
„Vždyť já jsem nerozumnější než kdo jiný a nemám porozumění lidstva; a nenaučil jsem se moudrosti; a poznání Nejsvětějšího neznám.“ (Přísloví 30:2,3)
Jeho slova jsou plná pokory a porozumění. Toto je potřeba mít na mysli, pokud chceme KŘEST POKÁNÍ. Za Jana Křtitele byl prováděn tento křest ve vodě. Byl předobrazem k tomu, že se člověk musel myšlenkově očistit, aby jej nebeský Otec vyučil a přivedl ke Kristu na zemi. Ač to nečteme v Písmu, že se dali takto pokřtít apoštolové, tak ze slov Pána Jehošuy je to zřejmé, jinak by lhal. Co říká?
„Jehošua jim odpověděl a řekl: Přestaňte mezi sebou reptat. Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a chci ho vzkřísit v posledním dnu. V Prorocích je napsáno: A všichni budou vyučováni Bohem Jehovou. Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně.“ (Jan 6:43-45)
Pořád se v článcích točíme kolem tohoto textu. Aby se apoštolové stali apoštoly, museli být vyučeni Otcem. Aby se to stalo, museli se očistit v Janově křtu, ve KŘTU POKÁNÍ. Proto je pokání očišťovací proces, kdy se symbolicky očišťujeme jak za času Jana Křtitele, abychom dokázali slyšet Boží tichý hlas. Kristův křest, ten je už o vyšším stupni zasvěcení. Proto Jan Křtitel volal: „ČIŇTE POKÁNÍ, PROTOŽE SE PŘIBLÍŽILO BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ !“ .
Kdo studuje, nebo čte tyto články, tak už ví, co je skutečný základ tohoto Božího království. Že je to Boží vůle s člověkem, která je zapsaná už v první knize Bible, v Genesis, nebo také v 1. Mojžíšově knize. Co to je?
„A Bůh pak stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu; stvořil je mužského a ženského rodu. Bůh jim pak požehnal a Bůh jim řekl: Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.“ (Genesis 1:27,28)
„A Jehova Bůh dále řekl: Pro člověka není dobré, aby byl stále sám. Udělám mu pomocnici (mužici doslovně) jako jeho (dokonalý protějšek-zrcadlo) doplněk.“ (Genesis 2:18)
„Jehova Bůh tedy uvedl na člověka hluboký spánek, a zatímco on spal, vzal jedno z jeho žeber a nad jeho místem pak tělo uzavřel. A Jehova Bůh potom ze žebra, které vzal z člověka, postavil ženu a přivedl ji k člověku. Člověk pak řekl: To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Ta se bude nazývat Žena, protože byla vzata z muže. Proto muž opustí svého otce a svou matku (aby mu už nebyli hlavou, ale stal se mu hlavou Syn, Jehošua Kristus, jehož hlavou je Bůh. Aby muž mohl nést jemu danou autoritu nad svou domácností a zodpovídal se bez vymlouvání za své vedení domácnosti Kristu) a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“ (Genesis 2:21-24)
A to je základ Božího království a Boží vůle s člověkem, s ženou a mužem. Když je nebeský Otec spojí svou vůlí, stávají se podobni Adamovi a Evě před incidentem se stromem Poznání dobrého a špatného. O tom budeme uvažovat až v dalším z článků.
Svatý, Svatý, Svatý, Svrchovaný Pane JeHoVaH (Jehovo), náš nebeský Otče. Ve jménu Pána Jehošuy Krista se před Vámi skláníme, abychom dosáhli na křest pokání, o kterém jsme nyní pod vedením Tvého ducha Otče uvažovali. Pokud je to správné v Tvých očích a jsou tyto myšlenky v souladu s Tvou a Kristovou vůlí, kéž promluví k našim srdcím a naší mysli. Ať je v nich cítit Tvůj duch, aby to bylo k Vaší slávě. Ne člověka, který Tvou a Kristovu vůli oznamuje. Vždyť jsme jen lidé, stejný prach, jako kdokoliv jiný z lidských synů a dcer. Tvá moudrost Otče ať je velebena. Pokud jsme nalezli přízeň ve Vašich očích, ať se tak stane. Amen a amen
S Agape a v Agape Šági. Šárka a Igi