David a Goliáš. Je pro naše životy něčím důležitým tento příběh? Co si potřebujeme uvědomit, abychom šli vůlí našeho nebeského Otce?

Spread the love

Tak jak je příběh marnotratného syna nejvíce citovaným příběhem v takzvaném Novém zákoně, tak je i příběh Davida s Goliášem velmi často citovaným příběhem Starého zákona v náboženských domech Velkého Babylonu. Opět jim v těchto domech, při vyprávění tohoto příběhu něco uniká. Co to je? Je to samotná podstata tohoto příběhu pro každého z nás. Opět začněme s úvahou, kterou měla má žena Šárka sepsat, když nám bylo dáno nebeským Otcem JeHoVaH (Jehovou) na vědomí, že jej máme důkladně prozkoumat:

Studium žalmu 31. mne k Davidovi přivedlo. Znovu jsem se „ponořila“ do jeho příběhu a stala se, obrazně řečeno, jeho součástí – tichým pozorovatelem.

Položila jsem si otázku: „Jak je možné, že král Saul na milovaného Davida tak rychle zapomněl?“ . Vždyť psáno je:

..„David přišel k Saulovi a byl mu k službám; a velmi si ho zamiloval, a stal se jeho zbrojnošem. Saul proto poslal k Jišajovi a řekl: Ať mi je, prosím, David stále k službám, neboť nalezl přízeň v mých očích„..

Tedy nejen, že Saul si Davida zamiloval, ale také svým časem nešetřil, aby jeho otci poslal vzkaz. Věděl tedy čí je David syn.

Jistě, plyne čas a tak se měníme, v příběhu se však dočteme, že jako chlapec je Samuelem pomazán, pak přichází do služby ke králi a opět se jako chlapec navrací.

…“Nejsi schopen jít proti tomu Filištínovi, abys s ním bojoval, neboť jsi jen chlapec„…

Z Písma lze také odvodit, že Davidův zjev se příliš nezměnil.

Než ke králi do služby nastoupil …“byl ruměný, mladý muž s krásnýma očima a sličného vzhledu“…, když potkali se po čase …“se jevil jako chlapec a ruměný, krásného vzhledu“…

Tak kde je podstata králova zapomnění ukryta a co mi to má nyní říct?

David byl nevolníkův syn, tedy z pohledu Saula „jeho majetek“, když králi David přinesl svou hrou úlevu, král jej miloval. Byla to láska skutečná nebo jen v tu chvíli určitý kalkul a ohled na vlastní prospěch? Změnil se pohled mocných na prostý lid? Jak vnímá mě politik? Jak moc jsem v jeho pohledu stále oním Davidem?

Další otázka se přidala. Co mi má tato část říct o dnešku?

„David začal říkat mužům, kteří stáli blízko něho: Co se stane muži, který srazí tamtoho Filištína a skutečně odvrátí pohanu od Izraele? Vždyť kdo je ten neobřezaný Filištín, že musí popichovat bitevní linie živého Boha?“„A jeho nejstarší bratr Eliab zaslechl, jak mluví k mužům, a Eliabův hněv se rozpálil proti Davidovi, takže řekl: Proč jsi sestoupil? A v čí péči jsi zanechal těch pár ovcí v pustině? Sám dobře znám tvou opovážlivost a špatnost tvého srdce, protože jsi sestoupil, abys viděl bitvu“

Co děje se dnes těm, kdo chtějí druhým „cestu ukázat“-nabízejí řešení? Není to stejné jako za Davida? Nesklízejí hněv a urážky?

A tato část. Co má mi ukázat?

„A Filištíni uviděli, že jejich silák zemřel, a dali se na útěk. A tak se izraelští a judští muži zvedli a propukli v křik a pronásledovali Filištíny až k údolí a až k branám Ekronu, a filištínští smrtelně ranění padali na cestě od Šaarajimu až po Gat a také až po Ekron. Nato se izraelští synové vrátili od rozpáleného pronásledování Filištínů a plenili jejich tábory“.

Proč je zmíněno, že i judští muži se ke křiku a pronásledování přidali? Co v nich v té chvíli převládlo? Byli více duchovní či tělesní? Kdo z nich vyjádřil Davidovi vděk, kdo se pokořil a za svou malou víru omluvil?

Šárka

Je pro mne velmi těžké o tom všem nyní psát bratři a sestry, protože jsem právě nyní pochopil, proč zapomenul Saul na jméno otce Davida. Ani má žena nepochopila vše tak, jak je otázka na jméno otce Saulem myšlena. Saul nezapomenul na Davida, ale jen na jméno a postavení Jišaje, otce Davida. A měli jsme v té otázce pochopit něco, co je velmi důležité pro naše POROZUMĚNÍ.

Myšlenka, neboli otázka, kterou Saul Abnerovi položil je pronesena 3x: „Kdo je Davidův otec?“ . A má dvě roviny, o kterých budeme přemýšlet. Oba jsme se s Šárkou museli zastydět, že jsme to nedokázali ihned pochopit. Cítil jsem potřebu se za to nebeskému Otci omluvit, tak moc mne to zahanbilo, že pořád v určitých chvílích neuvažuji duchovně, ale tělesně. Opět nás to usvědčuje v POROZUMĚNÍ, ŽE ANI ČÁRKA A ANI TEČKA, se v Písmu nenachází jen tak.

Jeden bratr se mne ptal, proč Šárka předkládá myšlenky způsobem, že jsou za něj kostrbaté. Možná to zajímá i Vás? Když jsem mu to vysvětlil, pak to vyjádřil touto úžasnou větou: „Aha, už tomu rozumím, je to jako když víla obrazně tančí po louce.“ . Slovosled a v něm každé slovo, každá čárka a tečka jsou jí dány nebeským Otcem. Otec jí vkládá do mysli verše. Mohu nás všechny ujistit, že když spolu mluvíme, je to přirozená řeč.

Protože je žena, která tu není od toho, aby nějak vyučovala, to přísluší jen mužům, tak musí myšlenky formulovat právě tímto způsobem. Jsou v nich hluboká zamyšlení a je v nich i její osobní příklad. Každé slovo, každou čárku schvaluje a diktuje samotný nebeský Otec, jinak by se stala duchovní učitelkou. Ani já sám, nemohu a nesmím do jejich myšlenek zasáhnout, ač bych to někdy rád udělal. Je v těch slovech toto porozumění:

Vaše myšlenky totiž nejsou mými myšlenkami ani mé cesty nejsou vašimi cestami, je Jehovův výrok. Vždyť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky.“ .

Proto duchovní zkoumání Písma nás vyučuje, jak vše pochopit vyšším myšlením nebeského Tatínka, protože je naším Otcem. A o tom teď budeme uvažovat. Když Šárka při zapisování použije vlastní, lidské uvažování, je vedena k tomu, aby vše smazala. A musí psát znovu a soustředit se na každé slovo, každou myšlenku, jak jí je diktována vkládáním do mysli. Já jako muž mám větší volnost, protože to musím předložit jako učitel, ale opět si nemohu dovolit psát, kam by mne má vlastní mysl zavedla. Za každé slovo nesu svou vlastní zodpovědnost.

Proto se musím před zveřejněním nejprve dotázat, zda to tak mohu předložit, nebo to mám jako vlastní moudrost odstranit, nebo zda mám něco doplnit, přeformulovat. Ač o tom proroci, apoštolové takto nemluví, přesto to dělali také tak, pokud jim myšlenka nebyla přesně nadiktovaná samotným Bohem, Svrchovaným Panem JeHoVaH (Jehovou).

Abychom plně pochopili, proč je otázka na Davidova otce tak důležitá, musíme si něco říci o tom, jak Písmo uvádí určité události v čase. V roce 1097 př.n.l. je Saul pomazán za krále. Dva roky jeho vlády stačily k tomu, aby jej JeHoVaH (Jehova) Bůh zavrhl, protože nedokázal zůstat pokorným a nenaučil se být věrný v malých věcech. Proto to nedokázal ani v těch velkých. První velké varování a poučení pro nás.

David se narodil po deseti letech Saulovy vlády. Někdy na přelomu roku 1088/87 př.n.l. . Když byl ještě relativně mlád, byl chlapcem, tak byl pomazán Samuelem za krále nad Izraelem. Naučil se hrát na harfu. Tehdy byl Saul postižen od nebeského Otce zlým duchem. Nebeský Otec dovolil, aby na něj působil Satan. Někdo Saulovi poradil, že hrou na harfu od něj Satan odejde. A někdo slyšel Davida na harfu hrát, tak jej přivedl k Saulovi. Saul vládl v té době cca 23 let, když k tomu došlo. Z Písma tento přesný údaj nevyčteme. Tak je mi informace dávána na vědomí duchem.

Saul si Davida velmi zamiloval. Proč? Zlý duch, Satan, nedokázal být v Davidově přítomnosti, protože byl POMAZANÝ BOŽÍM DUCHEM. Tehdy se upřímně zeptal na otce Davida, kterým byl Jišaj. Jišaj měl osm synů. Tři z nich byli povoláni do vojska Saulem, když Filištíni na Izrael začali dorážet. Jsme v čase mezi rokem 1071 – 1068 př.n.l. . David musí ze služby odejít, aby pomohl svému otci Jišajovi. Saul se na jeho otce nedíval způsobem, jaký si jako letitý muž zasluhoval pro své stáří. Byla patriarchální doba, kde představený rodu, PATRIARCHA, BYL HLAVOU CELÉ DOMÁCNOSTI. Měla mu být ze zákona prokázána čest:

Před šedinami bys měl povstat a osobě starce projevíš ohled a před svým Bohem budeš mít bázeň. Já jsem Jehova.“ .

Není náš nebeský Otec Patriarchou, kterému máme projevovat ohled, bázeň a pokoru?

Proto na Jišaje Saul zapomenul, prostě si řekl: „Syn sluhy.“ . I Abner nemohl vědět, jak se jmenuje Davidův otec, protože mu nebylo víc jak dvacet, aby byl dán do soupisu pro válku. Teprve po dovršení dnů, dvaceti let, si mohl vzít David Mikal, mladší dceru Saula. Takže když k Davidovi mluví Saul před bitvou s Goliášem, tak jej znal, cizí mu David nebyl, také proto mu říká, že je ještě chlapec, ne mladý muž.

Kdo byl skutečným otcem Davida? Nad tím se máme zamyslet hlavně my. Víme, že to byl Jišaj podle těla. I o Pánu Jehošuovi víme, že byl synem Josefa, jak se domnívali. Co má David společného s Pánem Jehošuou? Oba byli POMAZÁNI. Oba se stali Syny nebeského Otce. Byl Saul pomazán? Byl. Věděl tedy také, kdo jej povolal, aby se stal králem.

Co se odehrálo v nebi? Dva synové. Jeden Světlonoš s moudrostí podobnou svému Otci, JeHoVaH (Jehovovi) Bohu. Druhý Michael prvorozený, pozdějším jménem Jehošua Pomazaný (Kristus). Světlonoš se stává ODPŮRCEM (SATANEM). Michael se stává pro svou věrnost Jehošuou (Jehovovou Záchranou). Satan hledá příležitost, jak Jehošuu přinutit, aby jej začal uctívat, nebo způsob, jak jej zabít.

Saul je POMAZANÝ i David. Saul slyší, že on zabil jenom tisíce, David desetitisíce. Zlý duch = Satan, podněcuje okolí, ženy s tamburínami ke zpěvu, aby Saul, který lpěl na svém EGU, aby hledal příležitost, jak Davida zabít. Proč jej David tak štval? Pomazáním byl vyzdvižen na úroveň andělů. Nevěříme tomu, pak čtěme:

Protože král pak naslouchal, aby osvobodil svou otrokyni z dlaně muže, jenž hodlá vyhladit mě a mého syna, který zůstal sám z Bohem daného dědictví, řekla potom tvá služka: Ať, prosím, slovo mého pána, krále, slouží k tomu, aby dalo odpočinek. Vždyť můj pán, král, je docela jako anděl pravého Boha v rozlišování toho, co je dobré a co je špatné, a kéž sám Jehova, tvůj Bůh, prokáže, že je s tebou.“ .

Pomluvil tedy tvého sluhu u mého pána, krále. Ale můj pán, král, je jako anděl pravého Boha, a tak čiň, co je dobré v tvých očích.“ .

Sami pozorně prozkoumejme kdo kdy výroky pronesl a kdo za nimi stál v pozadí. Co činí ti, kdo byli povoláni, ale nestali se VYVOLENÝMI? Jsou jako Saul. Mají plná ústa syna Jesuse (Ježíše), Jehovova prasete, ale nebeský Otec je nezajímá. Kdyby nebyli pod vlivem Satana, tak by toto nikdy dělat nemohli. Proč? Protože by viděli v evangeliích, koho se jim snažil skutečný Kristus, Pán Jehošua ukázat. Proto Filipovi Jehošua, Král králů a Pán pánů proto mu říká během své služby:

Jehošua mu řekl: Jsem cesta a pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, leda skrze mne. (Jak? Vzkříšením v posledním dnu) Kdybyste mě byli poznali, byli byste také poznali mého Otce; od této chvíle ho znáte a viděli jste ho (Jak jej viděli? Tak, když viděli, jak jedná Syn, protože ten nemůže dělat nic jiného, než jak jej sám Otec v nebesích naučil). Filip mu řekl: Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí (Filip si uvědomuje, že nevidí samotného Stvořitele nebe a země, JeHoVaH (Jehovu) Boha, proto jako tělesný člověk prosí). Jehošua mu řekl: Byl jsem s vámi tak dlouho, a přesto jsi mě, Filipe, nepoznal? (Naráží na Filipovu tělesnost. žádný důkaz, že je Pán Jehošua roven Otci) Kdo viděl mne, viděl také Otce. Jak to, že říkáš: Ukaž nám Otce?  Nevěříš, že jsem ve spojení s Otcem a že Otec je ve spojení se mnou? Co vám říkám, nemluvím sám od sebe, ale Otec, který zůstává ve spojení se mnou, koná své skutky.“ .

Aby David mohl porazit Goliáše, třímetrového siláka, musel dovolit nebeskému Otci, aby měl s ním vztah. Ten si od dětství vytvářel tím, že šel cestou POP a VÚP, aby dosáhl na POŽEHNÁNÍ, OCHRANU a VÍTĚZSTVÍ. Když zjistil, že byl povolán, hledal každou příležitost, jak se přiblížit k nebeskému Otci jako syn. Žalmy jsou důkazem. Nebyl jako Saul a jako Satan, kterým se stala Boží vůle něčím, čím pohrdli. David dostal za svou snahu dar Víry. Tento dar mu pomohl s vírou vybrat správný kámen, který Goliáše usmrtí. Ten kámen je symbol. I my máme své Goliáše, se kterými bojujeme. I je musí odstranit kámen, který není vytesán rukama. Kdo to je, tak to už všichni dnes víme. Ještě to dále probereme.

Další rovinou, kterou máme zkoumáním pochopit je LAMPA.

Jišaj byl prapředek Jehošuy Krista. Aby se to mohlo stát, stále nebeský Otec dohlížel na to, aby Jišajovi a také Davidovi nezhasla lampa.

A jeho synovi dám jeden kmen, aby měl můj sluha David nadále vždycky přede mnou lampu v Jeruzalémě (v tělesném i duchovním), městě, které jsem si vyvolil, abych tam vložil své jméno.“ .

Udržoval v této rodové linii také slib, který dal Davidovi, aby do zničení Jeruzaléma v roce 586 př.n.l., aby seděl na trůnu Judy ten, kdo patřil podle rodokmenu Davidovi. David v 18. Žalmu říká toto:

S někým věrně oddaným budeš jednat ve věrné oddanosti; s bezúhonným, zdatným mužem budeš jednat bezúhonně; tomu, kdo se udržuje čistý, se projevíš jako čistý; a pokřivenému se projevíš jako křivý, protože ztrápené lidi zachráníš sám; ale domýšlivé oči snížíš. Ty sám totiž rozsvítíš mou lampu, Jehovo; můj Bůh sám rozzáří mou tmu.“ .

Co je pro Davida tmou? Smrt. Nemít možnost vidět toho, koho zplodí jeho budoucí potomstvo, protože on sám zemře a sestoupí do šeolu, společného hrobu lidstva. Proto dodává:

Pokud jde o pravého Boha, jeho cesta je dokonalá; Jehovova řeč je přečištěná. Je štítem všem, kteří ho činí svým útočištěm.“ .

Davidovo potomstvo muselo být zachováno nejenom do času narození Pána Jehošuy, ale do samotného ČASU KONCE. Proč? Protože je psáno:

A ty smrtelně raněný, ničemný náčelníku Izraele, jehož den přišel v čase konečného provinění, tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: Odstraň turban a sejmi korunu. Tohle nebude stejné. Povyš i to, co je nízké, a sniž i vysokého. Zkázu, zkázu, zkázu z toho udělám. A tohle, tohle také nebude patřit nikomu, dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo, a jemu to dám.“ .

Mnozí předchozí badatelé Písma to pochopili špatně, protože naplnění spojili s Jehošuovým vzkříšením. Ale prorok říká jasně, že ten den, kdy sníží toho, kdo je původem Žid po své matce a bude smrtelně raněn tím, že jeho moc bude zlomena bez použití ruky, pak předá vládu nad lidstvem tomu, kdo má zákonné právo, tím je samotný Pán Jehošua. A TO SE STANE AŽ V ČASE KONEČNÉHO PROVINĚNÍ. Kdy to je a kdo je tím, komu bude sňat turban?

V roce 2013 byl tento muž, tento náčelník, pomazán za krále Židů těmi, kdo jsou skutečnými Židy podle těla. Jeho jméno je Vladimír Vladimírovič Putin. Proto jej podporovali po celý čas jeho moci, protože jeho kroky mají zajistit, aby se tělesný Jeruzalém dostal zpět do rukou Židů. Dokonce si stvořili skrze Karla IV. podle proroctví Nový Jeruzalém z Prahy. Je tedy jeho povinností, aby Prahu získal od Chazarů zpět.

To zajistí další naplnění proroctví, spojí to Tubala a Mešeka. Opět se vše odehrává v konečné části dní. Musí tedy nastat velký obrat, na který jsem byl upozorněn a oznámil jsem jej skrze otázky. Cituji:

Co se stane s Chazarským Izraelem? Co se stane se zeměmi Tubalových potomků, jako je Polsko, Litva, Estonsko, Lotyšsko, co Německu? Nedojde v těch zemích také k odstranění politických loutek? Mešekovy země, jako je Maďarsko, Slovensko, ty už dělají vše proto, aby byly z války vyňaty. Maďarsko už dostalo potvrzení, že vyňato bude. Zázračné uzdravování Roberta Fica předznamenává, že se to podaří i Slovensku. Nyní je na tahu prezident ČR. Uvidíme jaké kroky učiní.“ . (konec citátu)

K čemu mne duch vede? Že se naplní vidění, které jsem měl ukrýt před tímto světem. Ví o něm jen ti, kterým jsem je měl předat. Ukrajina zřejmě kapituluje. Pak bude toto prohlášení:

Kdykoli řeknou: Mír a bezpečnost!, pak má na ně vzápětí přijít náhlé zničení právě jako tísnivá bolest na těhotnou ženu; a rozhodně neuniknou.“ .

Kdo nemá uniknout? Satanova synagoga. Kdo to je?

Znám tvé soužení a chudobu – ale jsi bohatý – a rouhání těch, kteří říkají, že oni jsou Židé, a přece nejsou, ale jsou synagógou Satanovou.“ .

Pohleď, chci dát ty ze Satanovy synagógy, kteří říkají, že jsou Židé, a přece nejsou, ale lžou – pohleď, chci je přimět, aby přišli a vzdali poctu před tvýma nohama, a přiměji je, aby poznali, že jsem si tě zamiloval.“ .

Kdo o sobě tvrdí, že jsou Židé, ale nejsou jimi, protože jsou potomky Chama a ne Sema? Kdo ovládá dnešní Prahu a oblast Palestiny, na jejímž území vytvořili nežidovský stát Izrael a udělali z něj pro svět modlu? O kom víme, že by mu byla vzdána pocta z této Synagogy?

A právě o tom všem je i ta otázka, kterou měla má žena prozkoumat ohledně Jišaje, protože mu i dnes nebeský Otec udržuje svou lampu, jak mezi věrně oddanými, tak mezi náčelníky země. Až král Severu bude bojovat pod záštitou BRICS+ SE SKUTEČNÝM DUCHOVNÍM IZRAELEM a zvítězí nad ním:

A otevřelo tlamu (divoké zvíře proměněné do BRICS+) v rouhání proti Bohu, aby se rouhalo jeho jménu a místu jeho přebývání (operace Blue Beam,falešný příchod Annunaki), i těm, kteří přebývají v nebi. A bylo mu dáno, aby vedlo válku se svatými a aby nad nimi vítězilo, a byla mu dána autorita nad každým kmenem a lidem a jazykem a národem. A všichni, kteří bydlí na zemi, je budou uctívat; jméno žádného z nich není od založení světa zapsáno ve svitku života Beránka, který byl zabit.“ .

Jak zvítězí?

A až dokončí své svědectví, divoké zvíře (BRICS+), jež vystupuje z propasti, povede s nimi válku a zvítězí nad nimi a zabije je.“ .

A divoké zvíře, které bylo, ale není, je také samo osmým králem (BRICS+ a jeho socialismus Stalinského typu, jaký byl v ČSSR, DNES NAZÝVÁN RUSKÝ SVĚT), ale pochází z těch sedmi a odchází do zničení. A deset rohů, které jsi viděl, znamená deset králů (VYMĚNĚNÍ POLITICI, kteří nahrazují Chazarské loutky domu Sion, kteří si říkali Židé, ale byli synagogou Satanovou)kteří ještě nepřijali království, ale přece přijmou autoritu jako králové na jednu hodinu s divokým zvířetem. Ti mají jednu myšlenku, a proto dávají svou moc a autoritu divokému zvířeti (BRICS+). Ti povedou bitvu s Beránkem, ale Beránek nad nimi zvítězí, protože je Pán pánů a Král králů. Také ti povolaní a vyvolení a věrní to učiní s ním.“ .

Jak to ti věrní a povolaní a vyvolení učiní s Beránkem, s Panem Jehošuou?

A po třech a půl dnech do nich vstoupil duch života (VZKŘÍŠENÍ V POSLEDNÍM DNU SATANOVA SVĚTA) od Boha a postavili se na nohy, a na ty, kteří je spatřili, padl velký strach.“ .

Co způsobuje velký strach? U těch se slabým srdcem infarkt. A co je to za čas, kdy toto nastane? ZKÁZA, ZKÁZA, ZKÁZA (tři bědy) pro Satanův svět, pro Velký Babylon, který bude rychlým vrhem vržen do symbolického moře lidstva, který jej pohřbí jednou provždy, protože pochopí, že Písmo není snůška lží. Že není ani těmi naukami, příkazy za příkazem, lidskými naukami a tradicemi. Proto budou plakat jak politici, tak obchodníci, tk také ti podvedení z lidstva. Vždyť si budou posílat dary při zabití oliv a nebudou věřit tomu, že uvidí vzkříšení.

Proto čteme toto o králi Severu, o náčelníkovi nad tělesnými Židy, který musí sejmout svůj turban v den jeho smrtelné rány:

A jeho síla se stane mocnou (krále Severu), ale ne jeho vlastní silou (pomazáním za krále tělesného Izraele). A bude podivuhodným způsobem působit zkázu a jistě se prokáže jako úspěšný a bude jednat účinně. A skutečně zničí siláky, také lid vytvořený ze svatých. A podle svého pochopení také jistě způsobí, že se bude v jeho ruce dařit podvodu. A bude se v srdci vypínat a během bezstarostnosti (v čase po uzavření dohod se zeměmi BRICS+, KLDR, Čínou) zničí mnohé. A povstane proti Knížeti knížat, ale bude zlomen bez použití ruky. (pravděpodobně infarkt)“ .

Kdo drží dnes Jišajovi lampu v duchovním Izraeli a také Davidovi? Ptejme se mé manželky, bylo jí to v červenci minulého roku samotným nebeským Otcem odhaleno ve vidění.

Dále se máme zaměřit na Davida a Goliáše (Goliata). David je předobrazem srdce a mysli Pána Jehošuy. Než se i nám stane, že toho dosáhneme, jsme jako ti Izraelité, kterým se do cesty postavil Goliáš. Proč? Protože každý z nás řeší něco, co nemůžeme porazit. Někdo dluhy, někdo svou osobnost, která mu říká, že je tak jedinečnou osobností s určitými nedokonalostmi, že nemůže jít vírou, ale jen skrze vedení člověkem. My si to máme popsat na jednom podobenství, na tomto příkladu.

Představme si situaci, že se náš život dostal pod tlak peněz a nejsme schopni splácet své závazky. To je velký Goliáš. Nebeský Otec nám pomáhá, abychom získali jeho dar víry, ale zároveň nás tímto nedostatkem učí jedné myšlence:

Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém, a kdo je nespravedlivý v nejmenším, je nespravedlivý i v mnohém.“ .

Aby nás ujistil, že nám chce pomoci Goliáše porazit, tak nám poskytne skrze někoho sem tam potřebné finance. Přesto stále nejsme schopni svým vlastním výdělkem zajistit, abychom toho Goliáše porazili. Pak zjistíme, že má pro nás nebeský Otec konkrétní plán, kdy máme nastoupit na určité místo. Je daleko od našeho domova. Je tam velmi špatné spojení, jediná možnost je se dopravovat na vzdálenost cca 15 km na kole. Protože nemáme víru, tak se k tomu plánu postavíme vlažně s odporem v srdci. Jsme opět těmi, kdo nám skrze Otcovu vůli pomáhají, jsem jimi přesně instruováni. Sám nebeský Otec nám dal jasně najevo svou vůli viděním.

Naše laxnost a nechuť způsobí, že místo je obsazeno. A teď nám ještě nebeský Otec nařídí, že si máme vyřídit splátkový kalendář, který máme dodržet vždy 20 dne v měsíci. Musíme splácet 4000,-Kč. Protože jsme tu potřebnou práci nepřijali a jsme bez práce, dostaneme jinou možnost. Nyní už chápeme, že musíme jít Otcovou vůlí. Protože od nástupu do této práce k výplatě zbývá 40 dní, je jasné, že opět přijde 20. den, kdy máme splátku zaplatit. Práce se nám zpočátku líbí, je tam možnost jak se setkat s dalšími lidmi. To vše je Otcův plán.

Satan samozřejmě nespí a hází nám klacky pod nohy. Zajistí manko při výběru peněz. Potřebu uhradit nějakou pokutu. Takže nám náklady ještě více vzrostou. Při této práci máme možnost obdržet nějaké peníze navíc formou dýšek. Z těch musíme bokem odkládat 10%. To učiníme. Je to opatření k tomu, abychom mohli splácet i to co dlužíme mimo splátkový kalendář, a abychom měli také z čeho žít. Ale první měsíc se mají nastřádané prostředky, těch 10%, odeslat jako součást splátkového kalendáře.

Jak nám Satan hází ty klacky pod nohy, tak už jsme psychicky na tom tak špatně, že chceme s prací skončit. Když to uděláme, nedosáhneme na záměr, který s námi nebeský Otec má. Máme na starosti ještě například domácí zvířata, která potřebují jíst. Je nám sice řečeno, že když půjdeme přesně podle instrukcí, tak že bude o vše postaráno. Jsme lidé a tak to neuděláme. Nemáme důvěru ač jsme v předchozím roce měli dostatek důkazů, že se o nás dokáže nebeský Otec postarat. Ani jsme té důvěry v něj nemuseli moc prokazovat.

Takže začneme nadávat. Víme ale jedno. Otec má plán, jak po 40 dnech všechno to trápení ukončit. Má to jedinou podmínku. Tou je jednat podle rady, kterou Otec dává prostřednictvím těch, kdo nám vždy pomohli. Musíme tedy věnovat všemu více než zvýšenou pozornost. Náš problém je v tom, jakou jsme dali důležitost penězům. Myslíme si, že pokud je nemáme, tak je vše úplně špatně. Jsou náš Goliáš a my svůj život neodevzdáváme do moci nebeského Otce, ale do nadvlády peněz v našem životě.

A teď se stane, že obdržíme od těch, kdo nám pomáhají 4000,-Kč, které nebeský Otec určil na to, abychom mohli zaplatit splátkový kalendář. Obdržíme je už kolem 8. dne v měsíci. Protože máme manko a pokutu, vezmeme 2000,-Kč a zaplatíme co nás takzvaně právě více pálí. Do 20. je to ještě přece daleko. A doufáme, že nám bude požehnáno, abychom doplnili částku do 4000,-Kč. Neptáme se, zda to můžeme takto udělat.

Je 20. a ti co nám pomáhají se mají zeptat, zda je vše splaceno podle splátkového kalendáře. My oznámíme, že jsme nic neposlali, protože manko a pokuta nám snížili částku, kterou máme na polovinu. Dostaneme tedy radu, že musíme vzít ta naspořená dýška a ty dva tisíce a okamžitě je máme poslat. Přijde 23. den a opět jsme dotázáni, zda jsme to učinili. My jsme ale potřebovali nakrmit zvířata a také sebe, takže nám zůstalo dvacet korun. A hlavně se nám nepodařilo vložit do bankomatu peníze, protože práce nám zabírá tolik času, že to prostě nešlo.

Tak opět dostaneme radu, abychom někoho z blízkých poprosili, aby ty dýška v hotovosti si vzal (cca 400,-Kč) a ze svého účtu je za nás odeslal. Jsem však se sebou spokojeni, už tolik nebrbláme. Víme, že se pomalu blíží, sice až za necelé 4. týdny, konec toho všeho, ale vůbec se nezamýšlíme nad tím, co všechno jsme učinili. Zda to bylo špatně a proč nepřišlo to požehnání, ve které jsme doufali. Ještě napíšeme tomu, kdo nás vede: „Tak jsem poslal 300,-Kč.“ .

Kde v našem jednání vidíme věrnost v malém, když nejsme schopni poslat ani celá ta dýška, u kterých víme, že nesmíme na ně šáhnout ani tehdy, když umíráme hlady, protože je to desátek, který patří nebeskému Otci a On skrze něj posvěcuje své svaté jméno?

Jak jsme měli správně jednat? 8. den jsme přijali 4000,-Kč, na jasně stanovený účel. Takže jsme je měli poslat osmý den, či den další, jako splátku splátkového kalendáře. Otci za vše poděkovat a poprosit jej, aby nám požehnal v těch dalších věcech, v těch dvou tisících. Protože nebeský Otec nás chápe, že jsme jen lidé, kteří mu vůbec nejsou ochotni důvěřovat, tak nám dává druhou i třetí šanci. Pokud bychom zareagovali přesně podle pokynů, nebeský Otec by se postaral, aby 1000 korunové manko se vyřešilo tím, že zákazník, kterému jsem špatně vydali, že by se ozval a peníze nám vrátil.

Dále by podnítil srdce ostatních zákazníků, aby nám sami přispěli, takže bychom měli vše, co potřebujeme a také na pokutu. Nebyli jsme však schopni jako David vírou přemoci v JeHoVaH (Jehovově) jménu toho symbolického Goliáše. Ten dál vesele žije.

Někdo si může říci, že chce nebeský Otec od nás strašně moc. Mohu všechny ujistit, mám na to i několik svědků, že jsem více jak 3,5 let žil tak, že mi na měsíc zůstávalo 250,- a někdy 700,-Kč, protože mi bylo nařízeno, že musím vše podle Otcovy vůle vyrovnat, jakmile jsem obdržel výplatu a ani nepomyslet na to, že bych to udělal jinak. Pak se stalo, že jsem nebyl schopen se nikdy dopočítat, jak to nebeský Otec vlastně udělal, abych měl vše, co potřebuji k životu a ještě jsem z toho co jsem obdržel, tak jsem mohl poslal vlastní příspěvek někomu, o kom jsem věděl, že potřebuje prostředky víc než já.

Zabít Goliáše musel Davit vírou. Také to učinil. Bylo pro mne 40 dní, když jsem nebeskému Otci opět potvrdil, že ze své svobodné vůle mu odevzdávám svůj život, že už nikdy nechci v tomto ničemném světě pracovat pro peníze, dluhy a podobně, ALE JEN A JEN PRO JEHO VŮLI, kterou si přeji s Láskou činit. Měl jsem v tom čase 40 dní i hlad, nedostatek. Žena, která se mnou bydlela a já platil nájem, mne popichovala, jaký jsem to blázen, že nemáme ten měsíc na nájem, musela jej uhradit ona, proč nechci pracovat u firmy dále za podmínek, které mne ničili a nemohla pochopit, že to je Boží vůle v ten čas. Přesto jsem ani na chvíli nepochyboval, že se nějak o mne nebeský Otec postará a že mne odtamtud vyvede, protože mi oznámil i konkrétní datum, dokdy to udělá.

Byla zkoušena jen má malá víra, nic víc, nic míň. Věrnost v malém, abych dokázal být věrný i ve velkém. Bylo to vše bez klopýtnutí z mé strany? Ne, nebylo, ale naučil jsem se, že pokud mi něco nebeský Otec přikáže, tak nechci a ani nemohu uhnout. Kdo nám dal život? Kdo si nás povolal? Člověk, nebo Stvořitel života?

Ten symbolický Goliáš však nemusí být jenom peníze. Každý má toho svého, který mu brání jít vírou a toho potřebujeme usmrtit. V příštím článku si vysvětlíme ty čtyřicítky. Co je našim Goliášem? Strach z něčeho. O čem jsem psal v minulém článku? O FALEŠNÝCH PROROCÍCH, i ti jenom straší, nedávají žádná řešení, nevedou člověka k POP A VÚP, ABY DOSÁHL NA POV. Nevíme co to je? Tak musíme jít k článkům od 08.06.2024 a prostudovat je podle rady z předchozí úvahy.

Šárka byla vedena k těmto myšlenkám:

Proč to všechno strašení? Když se bojíme, pak náš „osobní Goliáš“ do nepřekonatelné vylikosti naroste. Když se bojíme, nejsme schopni se na nic soustředit, strach nám nenápadně přetrhá pouto s Otcem Jehovah (Jehovou), či nám k Němu nedovolí byť jen vykročit. Strach nás zcela ochromí, převezme nad námi kontrolu. Kdo v minulosti i dnes se strachem nejvíce „pracuje“? Nebyl to Babylon? Neděsil očistcem?

Šárka

A já dodám: „A co peklo? Věčný oheň, trápení na vždy? Překroucení významu hebrejského slova šeol, do řeckého mystického pojetí hádu?“ . Naším Goliášem se stává vše, co nás přivádí do strachu a pod emoce a my nevidíme východisko. Naučit se plně důvěřovat našemu nebeskému Otci je ve skutečnosti jednoduché, když věříme slovům Pána Jehošuy:

Proto vám říkám: Přestaňte být úzkostliví o své duše, pokud jde o to, co budete jíst nebo co budete pít, nebo o své tělo, pokud jde o to, co si budete oblékat. Což neznamená duše víc než pokrm a tělo víc než oblečení?“ .

Jednoduché to je až tehdy, kdy se to naučíme. Proto stále dokola zažíváme vlastní setkání se symbolickým Goliášem, dokud jej vírou nezabijeme ve jménu Našeho Otce a Jeho Syna, který řekne Satanovi dost. A stane se to tehdy, až máme plně zvládnuto POP a VÚP a k tomu dar víry krále Davida.

Kéž nám svatý, svatý, svatý, JeHoVaH (Jehovo) vojsk, náš nebeský Otče, kéž nám dáš víru a moudrost, kterou všichni v tomto čase konce potřebujeme, abychom vírou jako David dokázali usmrtit naše Goliáše. Prosíme ve jménu Tvého Syna, Pana Jehošuy. Amen a amen

S Agape a v Agape Vaše sestra, Váš bratr, Pánův otrok, Šárka a Igi (Šági)