Drahý čtenáři, ať už jsi vzhledem ke svým myšlenkám stoupencem jakéhokoliv ideologického zaměření, něčeho, čemu sám věříš a jsi povzbuzován kolem sebe těmi, kdo smýšlí podobným způsobem, aby jsi ze svých názorů neodbočil. Postav se prosím nyní, při čtení těchto myšlenek nad toto své uvažování. Pokud shledáš v těchto úvahách moudrost, nenechej si je pro sebe. Vzdej ve svém srdci slávu tomu, kdo nás stvořil. Dovol tedy nyní prosím, abych ti vyprávěl nejenom o mých zkušenostech, ale i o příbězích těch, o kterých jsi už pravděpodobně někdy slyšel.
Začněme od prostřední myšlenky:
VÍRA VERSUS NÁBOŽENSTVÍ
Když jsem se narodil, bylo to v roce 1967, byl jsem uvržen do ryze ateistické rodiny. V sedmdesátém roce, na podzim tohoto roku, jsem byl vzhledem k okolnostem mých rodičů nucen nastoupit do předškolního vzdělávání. Byla to doba počátku takzvané normalizace. Tehdejší politická garnitura nechtěla nechat nic na náhodě, proto nám dětem začala už ve věku tří let předkládat svůj vlastní pohled na tehdejší svět.
Svět, kde slovo náboženství bylo úmyslně jako pojem transformováno do vyjádření slovem VÍRA. Tato transformace významu slova VÍRA nepostihla jen tehdejší Československo. Tento narativ byl utvářen dávno před vznikem dnešní, či tehdejší Evropy, ale byl tvořen jako narativ světa lidí, pro jeho celek. Dodnes se toto smýšlení podporuje. Proč se to stalo důležitou součástí lidského života? Abychom jako stvořené bytosti nemohli najít toho, kdo nás stvořil.
Pochopit správné významy těchto dvou slov jsou klíčové ke správnému porozumění světa lidí, jako celku. Každá ideologie, každý myšlenkový směr, který se vytváří pro budoucí konzumenty takové to ideologie, vštěpuje záměrně skreslenou představu o světě, ve kterém žijeme. Proto taková ideologie vždy buduje určitou formu náboženství pro konkrétní část světa. Cílem těchto náboženství je, aby člen náboženské skupiny byl pro ideologii ochoten se hádat. A to až do krve s těmi, kdo nesouhlasí. Když jej ideologie zfanatizuje, je ochoten vzít do ruky zbraň a dobrovolně pro ni na poli boje zemřít, protože je přece utvářena pro „vyšší dobro“ celku.
Krásný příklad takového fanatizmu nacházíme jak u atentátníka Juraje Cintuly, který zvedl zbraň proti slovenskému premiérovi Ficovi, tak například u 14-ti leté severokorejské dívky, která při záplavách chtěla zachránit portréty dvou politických ikon její země a při záchraně se utopila. Severokorejské náboženství je na tuto dívku hrdé. Selský rozum nám říká, že to byla nesmyslná oběť. Co je cílem náboženství?
Vlastně je tím cílem pravidlo: „ROZDĚL A PANUJ.“ .
Pod vlivem ideologie není člověku dovoleno vše zkoumat, po všem pátrat a toho dobrého se přidržet. Názor druhých lidí, kteří danou ideologii nesdílí, je přetvořen do podoby nepřátelského uvažování. Aby toto lidé přijali, bylo potřeba jim vše zjednodušit. K tomu slouží určitá slova. DEZINFORMÁTOR, KONSPIRAČNÍ TEORETIK, TŘÍDNÍ NEPŘÍTEL a podobně.
SKUTEČNÁ VÍRA – ta se dá vyjádřit takto:
Je to naděje, zřejmý důkaz skutečností, které nelze nahmatat, spatřit očima, ale pouze duchovním zrakem, na základě svých vlastních osobních zkušeností, které máme s tím, kdo nás stvořil. Je to tedy osobní vztah se Stvořitelem nebe a země. Také je to osobní vztah s Jeho Synem.
Zjednodušeně se to dá vyjádřit tak, že ten kdo má skutečnou víru, ten prostě VÍ. Proč? Protože dokáže komunikovat jak se Stvořitelem nebe a země, JeHoVaH (Jehovou) Bohem, tak s Jeho Synem, symbolickým Beránkem, Pánem Jehošuou Kristem. Komunikace není o lidských hlasech, to dělají ničemné duchovní síly, aby ovládli mysl člověka. Je to jako určitý druh telepatie, ale není to telepatie. Předložená myšlenka, která je nám jako informace vložena do mysli, se dá přesně formulovat. Například:
Ptáme se našeho Stvořitele v modlitbě, ve svých myšlenkách, jak druhým ukázat na důležitost správného Božího jména. Najednou jsme vedeni k určitému porozumění. V mysli se objeví: „Žalm 83. Podívej se do něj. Co v něm nacházíš?“ . Otevřu jej a čtu:
„Naplň jejich obličej zneuctěním, aby lidé pátrali po tvém jménu, Jehovo. Kéž jsou zahanbeni a rozrušeni na všechny časy a kéž jsou zaraženi a zahynou; aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ .
Poté přichází otázka: „Kdo má být zneuctěn? Co vidíš?“ . Přichází něco jako film, kde se v jedné nanosekundě objeví určité situace, do kterých se daný člověk dostal například v nějaké diskuzi. Je mu připomenuta celá komunikace, kterou s někým vedl. V ní oponent tvrdil, že on nemůže vědět jak se Stvořitel nebe a země jmenuje, protože se výslovnost údajně nezachovala. A opět přichází otázka: „Má dotyčný pravdu? A co Masoreti, kteří hebrejský text doplnili o punktaci?“ . Já myšlenkou odpovím, že toto jim jako důkaz nestačí nebeský Otče.
Pak přijde tato myšlenka: „Tak se jich zeptej, zda jako děti znají jména svých rodičů.“ .
A už máme jasno, jak na základě selského rozumu těm kdo nám oponují, jak je přivést k přemýšlení. Chceme-li se hlásit k našemu Stvořiteli jako k Otci, že jsme Jeho skutečné děti, je logické, že nám Jeho skutečné jméno nezůstane utajeno. To samozřejmě platí i o skutečném jménu Jeho Syna, našeho Krále a Vykupitele.
Abychom vstoupili za symbolické dveře úzké duchovní brány, tak jsme si v předchozích článcích zdůrazňovali, co znamenají určité písmena na tomto obrázku, který měla namalovat jako obrazovou pomůcku má manželka:
Nacházíme na něm schody, duchovní schody s písmeny POP a VÚP, což už dnes víme, že jsou za nimi tato slova:
První schod = POZORNOST a VDĚČNOST
Druhý schod = ODPUŠTĚNÍ a ÚCTA (bázeň, ne strach)
Třetí schod = POKÁNÍ a POKORA
což je POROZUMĚNÍ
Pokud po těchto schodech postoupíme až k duchovním dveřím, můžeme začít s naším Stvořitelem komunikovat výšeuvedeným způsobem. To je ta symbolická klika, která nám otevírá úzkou bránu, za kterou nacházíme to skutečné PRAVDIVÉ duchovní světlo. MOUDROST, PRÁVO a SPRAVEDLNOST, PROJEVY MILOSRDENSTVÍ, DAR VÍRY. To vše se = POŽEHNÁNÍ, OCHRANĚ A VÍTĚZSTVÍ = VĚČNÉMU ŽIVOTU.
Proč to tak je si vysvětlíme v dalších myšlenkách tohoto článku. Pokud si my lidé přistoupíme ten luxus, toto rozlišení významů slov, dovolí nám tento pohled být nestranným pozorovatelem a zároveň badatelem všeho, co se kolem nás děje. Padnout do osidel náboženství je nejenom velmi nebezpečné, ale zároveň to naši mysl odvádí od skutečného vztahu, tedy opravdové víry, s naším Tvůrcem. Vlastně sami sebe vedeme k tomu, abychom jej nenalezli.
Když jsem se tehdy v plných třech letech svého života ocitl pod vlivem Československé náboženské ideologie, protože každý stát má svůj vlastní specifický náboženský dům, bylo mi vštěpováno do mysli, že žádný Stvořitel nebe a země neexistuje. Protože bylo Československo od počátku budováno jako náboženský dům se silnou esoterickou tradicí, kde vrcholnou myšlenkou je takzvaný náboženský směr Lamaismu, tedy Budhismu v té nejčistší formě. Můžeme Československé náboženství pochopit, jako logickou manipulaci s člověkem na tomto území. Vím, že najít v tom všem Lamaismus mnohé asi překvapil. V tomto náboženském směru nacházíme dva paradoxy.
První je ten, že všichni vlastně věří, že něco je, něco vyššího, co nás převyšuje. Toto uvažování dovoluje v prostoru Československa, je plán jej opět vybudovat, aby místní lidé vnímali svůj dávný esoterický základ duchovního smýšlení, na kterém bylo slovanství vytvořeno kolem roku 2000 př.n.l. .
A ten druhý paradox je v tom, že společnost přijala myšlenku, která zní:
„Pokud by existoval Stvořitel nebe a země, tak ten by nikdy nepřipustil, aby tu panovalo zlo.“ .
Proto se nechala tato společnost lehce vmanipulovat do přesvědčení, že Stvořitel neexistuje, protože to je v rozporu s jejich vlastní přirozeností, takzvanou holubičí povahou. Lamaismus to vysvětluje na nejvyšší úrovni tak, že jsme si bohy a zároveň stvořiteli sami sobě. A to vyučuje i samotná esoterika, pokud se na ní podíváme s odstupem.
Tento paradox způsobil, že společnost přijala doktrínu evoluce, stvoření z ničeho. Proč? Protože selský rozum nedovoluje přirozeně přijmout paradox něčeho vyššího a zároveň být sám sobě bohem. Jak se to projevilo u mne?
Byl jsem trochu jiné dítě než ostatní. Mne velmi zaujalo to, čím nás krmili. Miloval jsem ty pohádky o velkém výstřelu z Aurory, který vlastně nikdy nezazněl. Zajímal jsem se o dění ve světě od tří let. V pěti letech jsem byl na operaci. Byl rok 1972, prosinec. Ležel jsem na očním oddělení se dvěma dospělými muži. Ti spolu stále rozmlouvali o válce ve Vietnamu. Protože mne to velmi zajímalo, bavili se tím, že mi vyprávěli své vlastní vymyšlené příběhy, že oni sami byli účastníky této války. Až přišel tento šok:
Tehdejší Rudé Právo, jak se jmenovaly vládní noviny, přineslo tuto otřesnou fotografii. Ač jsem vyrůstal v ateistické domácnosti, věřil jsem jako dítko ve Stvořitele. Ta vietnamská válka, její hrůza však způsobila, že dle mého selského rozumu Stvořitel neexistuje, protože to nedává smysl, když je všude kolem tolik zla. Jeho autorita, správně božství, by to nedovolila, když může proti tomu zasáhnout. Já pětiletý chlapec, bych to okamžitě udělal, mít tuto autoritu, toto božství.
Jak asi chápete, stal jsem se ten den zapřisáhlým odpůrcem myšlenky, VÍRY VE STVOŘITELE. Dovolil jsem, aby nad mým rozumem zavládla ideologie. A to pro prostou selskou logiku milovat vše dobré, milujícího dítěte. Že jsem nepochopil, jak uvažuje Ten, který nás Stvořil, to jsem si nepřipustil. A to na velmi dlouhou dobu.
Nyní se zaměřme na myšlenku, co to znamená:
Boží vůle proti duchu tohoto světa
Duch tohoto světa nás záměrně vede do všelijakých druhů náboženství, aby nás to oddělilo od našeho Stvořitele. Ten však jedná proti tomuto duchu svou moudrostí, kdy dbá na to, abychom se rozhodovali svobodně. Proto vyprávím své osobní zážitky, už jsem dříve některé zapsal, abych toto demonstroval sám na sobě a ne na druhých.
Pokud se sami zamyslíme, vždy ve svých životech nalezneme určitou situaci, kdy víme, že se stalo něco velmi zvláštního. Pokud bych mohl krátce odbočit, tak jeden takový zázrak nastal při atentátu na Roberta Fica, který měl do několika minut vykrvácet podle druhů střelných zranění, ale nestalo se to.
Ač jsem to dlouho nechápal, tak jsem obdržel ve svých pěti letech jednoznačný důkaz existence Stvořitele nebe a země, ještě před svým obrácením k náboženskému ateismu. Důkaz pro svou skutečnou budoucí víru, svůj první osobní zázrak. Posuďte prosím sami. Byl jsem v létě s rodiči a sourozenci na prázdninách u babičky. Miloval jsem koloběžky.
Proháněl jsem se před babiččiným domem na této koloběžce. Byla tam cesta, kterou jsem překračoval při jízdě z jedné strany na druhou. Cesta vedla mezi dvěma domy a zabočovala prudce doleva za tím bližším domem. Rovně do kopce pokračovala přístupová cesta k statku, kde žila velká rodina. Jeden z jejich synů, bylo mu v té době tak 15, 16 let, byl duševně zaostalý. Ten ukradl svému otci motorku, Jawu 250. Sami si zjistěte její váhu.
On sám už byl fyzicky vyspělým mladým mužem. Váha cca 75 až 80 kg, jak si jej pamatuji. Ten se s motorkou rozjel z toho kopce, ale nepodařilo se mu jí nastartovat. Protože jsem jej neslyšel, vjel jsem mu přímo do cesty a on mne srazil na zem a přejel mne tou motorkou po celém těle. U incidentu byla má starší sestra. Zranění, která musela zákonitě tímto přejetím nastat, by byla neslučitelná se životem.
Já si přesně pamatuji, jak mi to drtilo hrudník. Přesto jsem vstal a začal brečet. Ne bolestí, ale z šoku. Sestra byla zrovna u toho motorkáře, kterému se podařilo zastavit asi o 50 m dále. Mlátila do něj a nadávala mu, že mne zabil. Musel jsem tedy zůstat nějaký čas ležet. Až můj křik jí přerušil a oba se ke mne vrátili. Ještě mu nadávala a začala zjišťovat, zda jsem v pořádku. Ani škrábaneček jsem na sobě neměl. Dodnes mám tento zážitek před očima.
Protože mám víru, ne náboženský pohled a ideologii, vím proč jsem si tím prošel. Co je cílem těchto myšlenek? Abychom pochopili, co je skutečná víra a co náboženský duch, kterým je lidstvo od počátku manipulováno skrze ideologie. Nikoho nenutím, aby mi věřil.
Pro mne osobně je to zřejmý důkaz skutečnosti, který nikdo jiný nemůže spatřit. Mám skutečnou naději, ale pro nikoho to nemá být důkazem, že já jsem výjimečný člověk. Ať se to nikdy nestane, ale má to očistit našeho Stvořitele od pomluv, které se na něj nabalily jenom proto, že tady někdo záměrně manipuluje už skoro 6000 let s myslí člověka.
Vím že nejsem sám, kdo má podobnou zkušenost a prošel si úrazem neslučitelným s dalším životem. Mohl bych o nich vyprávět tak, jak mi své příběhy a zkušenosti vyprávěli sami.
Písmo, kterému jsem do svých 23 let nevěřil ani půl slova, tak to vysvětluje, že pravá víra JE DAREM. Proč? Protože je to spravedlivé. Abychom to pochopili, ukážeme si to na něčem srozumitelném.
Pokud chceme oddělit například zrno od plev, aby zůstalo čisté zrno, musíme provívat zrno skrze síto. Plevy se oddělí a čisté zrno se může dát do zásobárny a takto uchovat pro další zpracování.
Pokud je náš svět zasažen zlem a ničemností a Stvořitel nebe a země chce toto zlo odstranit od těch, kdo jsou jen podvedeni, použije symbolické síto a symbolickou lopatu k provívání, aby ty s dobrým srdcem mohl symbolicky uschovat pro své další potřeby. Pro svou vůli.
Opět se v tom Písmu přesně dozvíme, co je Boží vůle. Tou je velmi jednoduchá myšlenka. Ocitujme si ji:
„To je znamenité a přijatelné před zrakem našeho Zachránce, Boha, jehož vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy.“ .
Jak můžeme vidět, sám Stvořitel touží potom, abychom byli zachráněni a abychom poznali Pravdu. Proto také jeho Syn, který skutečně přišel na zem, kdysi jsem tomu nevěřil, jako většina dnešního světa, proto vyřkl tato slova:
„A tak Jehošua řekl dále Židům, kteří mu věřili: Jestliže zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ .
Možná jste překvapeni, že zde čtete jméno Jehošua. Jak později vysvětlím, proč jej svět zná pod jiným jménem a čtou to jméno ve svých Biblích jinak, zjistíme, že i to je součást té potřebné PRAVDY. Co tedy je to symbolické síto? Jak text odhaluje, je jím víra, která není darem, takže je to vlastně důvěra, že vše co říká, je podle Pravdy.
My nemáme být slepými následovníky, kteří si něco přečtou a okamžitě všemu uvěří. Síto je tvořeno zkoumáním, HLEDÁNÍM PRAVDY. Skutečný následovník Jehošuy Krista nebude nikdy nikoho nutit, aby jeho slovům druhý člověk uvěřil. Proč? Dar víry obdrží ten, kdo po všem pátrá, vše do hloubky zkoumá a toho dobrého co nalezl se sám chce přidržet.
Jak to bylo u mne? Se mnou to měl náš Stvořitel velmi těžké. Proč? Myslel jsem si, že všemu rozumím. Sám sebe jsem považoval za skutečně moudrého, ač jsem byl mladé a nevyzrálé jelito. Měl jsem však touhu, aby ve světě vládlo PRÁVO a SPRAVEDLNOST. Přesně jak jsem potom toužil už v těch pěti letech. Nikdy jsem neusiloval o moc a autoritu nad ostatními, tak jako o to neusiluji ani dnes.
Věřím, že po těchto věcech toužíš i Ty, kdo čteš. Stala se mi v těch 22 letech zvláštní věc. Uslyšel jsem hlas, ale nikdo kolem mne nebyl. A to slovo které ke mne přišlo, tak to bylo vyřčeno s takovou autoritou, že jsem se z toho málem lidově řečeno pokakal. A to slovo po mne chtělo, abych začal zkoumat knihu, kde stálo v jejím názvu:
„Bol som svedkom Jehovovým„
A bylo mi v tu chvíli připomenuto jakoby filmem před očima, jak jsem se poprvé v roce 1978 s tímto jménem setkal. A musel jsem si tu knihu, která byla jedinou v tom knihkupectví, tak jsem si ji musel koupit. Představte si ateistu, který vůbec nevěří, že existuje něco jako duchovní oblast a najednou je s ní konfrontován. Koupil jsem si ji, ale nečetl. Přesně za rok přišlo ke mne slovo podruhé: „A teď si jí přečteš!“ . Já, který tak nerad čtu něco, co mne vůbec nezajímá, jsem byl tou autoritou tak ochromen, že jsem si jí důkladně pročetl.
Mohu vás ujistit, že mne to co v ní bylo napsáno, že mne to absolutně šokovalo. Proto když mi má bývalá první láska a bývalá přítelkyně, tehdy jsem jí potkal po 4 letech řekla, že studuje Bibli se Svědky Jehovovými, že mne úplně dostala do kolen touto informací. Proto chápu Tebe čtenáři, který pravděpodobně nic o této sektě, o tomto náboženském domu, skutečně nic nevíš, ale žiješ z informací, které o nich kolují, že jsi také šokován.
Chtěl jsem přijít na kloub tomu, proč tak chytrá žena podlehla a nechala se touto skupinou lidí vyučovat. Časem jsem zjistil, že to bylo proto, abych se já začal o vše do hloubky zajímat. Krátce po našem rozhovoru studium ukončila. Jedno pozitivum to mělo pro její život. Dokázala si vytvořit určitý vztah k tomu, kdo jí Stvořil. Dar víry však neobdržela. Jenom poznání, že nějaký Stvořitel nebe a země je a jmenuje se JeHoVaH (Jehova)
Jako správný ateista, který v té době byl přesvědčen, že všemu rozumí nejlépe na celém světě, jsem obdržel nabídku, abych si promluvil s člověkem, který byl svědkem Jehovovým od svého dětství. Tento muž ke mne přišel a než se stačil představit, tak mi předložil tuto nabídku. Parafrázuji:
„Naše komunikace má význam jen tehdy, pokud já naleznu v tvých argumentech pravdu, tak j přijmu. Byl bych sám proti sobě, kdybych toto neudělal. Od tebe očekávám totéž.“ .
Byla to férová nabídka. Proč bylo potřeba, abych si nejprve přečetl tu knihu, kde bylo odhaleno zákulisí této organizace? Byla to Boží vůle, abych se nestal modlářem tím, že sám přestanu zkoumat a budu jenom slepě poslouchat to, co je mi předkládáno jako neomylná Pravda. TO JE ZPŮSOB JAK STVOŘITEL NEBE A ZEMĚ PŮSOBÍ PROTI DUCHU TOHOTO SVĚTA, když si všímá člověka, který touží znát skutečnou PRAVDU a když jí nalezne, všeho se vzdá. I toho poznání, které už načerpal. Proč? Pán Jehošua to vysvětlil takto:
„Nebeské království je podobné pokladu schovanému v poli, který nějaký člověk našel a schoval; a z radosti, kterou má, jde a prodá, co má, a koupí to pole. Nebeské království je dále podobné cestujícímu kupci, který hledá znamenité perly. Když nalezl jednu perlu vysoké hodnoty, odešel a okamžitě prodal všechno, co měl, a koupil ji.“ .
16 let jsem zaparkoval v tomto náboženském domě, než jsem byl otázkou našeho Stvořitele vyveden: „Když je ti vše co víš odhaleno, můžeš tu dále zůstat?“ . Řekl jsem NE, odešel jsem. Lituji toho, že jsem tam strávil tak dlouhý čas? NE. Protože jsem se tam naučil mnoho dobrého.
Netrvalo dlouho, byl jsem velmi pokořen. Proč? Přestával jsem věnovat plnou Pozornost nebeskému Otci. Pak jsem pochopil co dělám špatně a pocítil jsem Vděčnost za to, že mi bylo ukázáno mé špatné jednání. To mne vedlo k prosbám o Odpuštění a začal jsem chápat proč také já sám musím odpustit. Začal jsem si uvědomovat co je to skutečná BÁZEŇ = ÚCTA. Bylo potřeba z mé strany přijmout hluboké Pokání, sdělit světu své hříchy, svá MINUTÍ SE CÍLE. Tehdy ke mne začalo přicházet Porozumění. To největší přišlo ve chvíli, kdy mi duch připomenul skutečné jméno Beránka, Pána Jehošuy Krista.
To jméno jsem si zamiloval už napoprvé, když jsem jej slyšel ještě v čase tvrdého ateismu, ale jak všichni stále říkali Jesus (Ježíš), tak jsem na jméno Beránka zapomenul. A když mi bylo opět připomenuto, netušil jsem, že mi byly dány do rukou dva duchovní klíče, kterými se otevírají ony duchovní dveře. Tehdy jsem začal získávat také osobní vztah k Panu Jehošuovi. Mohl jsem i k němu promlouvat a on naslouchal a také mi i odpověděl.
Jak tedy Stvořitel nebe a země působí proti duchu tohoto světa? Nejprve nás vystaví konfrontací s našimi chybami, kterých Satan využívá proti nám. To nám odhalí nedostatek naší POZORNOSTI směrem k němu samotnému. A dále bych se opakoval.
Tento svět vytváří stále nové a nové strachy, kterými se snaží dostat naše EMOCE pod tlak a my pak jednáme takto:
„Pouhý útlak totiž může způsobit, že moudrý jedná pomateně, a dar může zničit srdce.“ .
Ale skutečná BÁZEŇ, ta způsobuje toto:
„Bázeň před Jehovou je počátek poznání. Moudrostí a kázní pohrdli pouze blázni.“ .
Dále nám dává toto:
„Bázeň před Jehovou znamená nenávidět špatné. Sebevyvyšování a pýchu a špatnou cestu a zvrácená ústa nenávidím.“ .
A zde už jen odcituji další slova, abychom pochopili, jaký užitek nám BÁZEŇ = ÚCTA přináší:
„Bázeň před Jehovou je počátek moudrosti a poznání Nejsvětějšího, to je porozumění.“ .
„Bázeň před Jehovou, ta přidá dnů, ale roky ničemných budou ukráceny.“ .
„Bázeň před Jehovou je studna života, aby se člověk odvrátil od léček smrti.“ .
„Bázeň před Jehovou je kázeň směřující k moudrosti, a před slávou je pokora.“ .
„Bázeň před Jehovou směřuje k životu, a člověk stráví noc spokojeně; to, co je špatné, ho nenavštíví.“ .
Je špatné, když klopýtneme? Určitě ano, pokud se z toho nepoučíme A NESTOUPÁME PO DUCHOVNÍCH SCHODECH VZHŮRU. Ale co je skutečně špatné? A to má toto přísloví na mysli, je to, že při Bázni máme život, skutečnou naději na VĚČNÝ ŽIVOT. Jak se to projeví?
POŽEHNÁNÍM, OCHRANOU, VÍTĚZSTVÍM = POV
Jít Boží vůlí znamená, jít proti duchu tohoto světa pod vládou Satana.
Mít opravdovou víru znamená, nebýt pod vlivem žádné ideologie, žádného náboženství, tedy stát se takzvanými věřícími pod autoritou člověka a Satana.
Mít Úctu, neboli Bázeň, nám zajišťuje zvítězit nad strachem z lidí, nebýt pod emocemi.
Svatý, svatý, svatý JeHoVaH (Jehovo), náš svrchovaný Stvořiteli, náš Otče i náš Bože. Učiň nás moudrými, abychom měli skutečnou úctu k Tobě a také k Beránkovi, v jehož jménu prosíme o vyslyšení. Amen a amen
S Agape a v Agape, Vaše sestra a Váš bratr, Pánův otrok, Šárka a Igi (Šági)