„Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale Bůh působil (duchovní) vzrůst; takže ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh, který působí vzrůst.“ (1. Korinťanům 3:6,7)
Bylo mi předloženo vidění a byl mi dán výklad, abych zaměřil naší pozornost k tomu, co mnohým uniká. Abychom viděli duchovním zrakem, jak se na naše jednání dívá nebeský Otec, JeHoVaH (Jehova) vojsk:
„Rozbouřené moře a přicházející bouře. U břehu ve vodě člověk s roztaženýma rukama, který se držel jednou rukou stromu (olivovníku), jenž byl pevně zakořeněn na břehu a druhou rukou držel malý člun, který chtělo rozbouřené moře odtáhnout od břehu. V něm seděly rodiny. Od starce po kojence a byly ty rodiny vyděšené, protože se bály té bouře, která přichází. Na břehu stáli ti, jenž se pevně drží víry ve svého Stvořitele, Nebeského Otce a také ve svého Vykupitele a Zachránce, Pána Jehošuu Krista. Jejich pohled byl plný smutku a soucitu směrem k člověku, jenž stál s roztaženýma rukama a snažil se bárku udržet u břehu. Sami nemohli vstoupit do vody, aby mu pomohli, protože věděli, že toto není Boží vůle.
A ten člověk byl vyčerpaný a ztrácel sílu a každou chvíli hrozilo, že se pustí olivovníku a bude vtažen do moře. A vše bylo viděno ze shora, z ptačí perspektivy.„
A bylo mi dáno porozumění viděnému a byl mi dán příkaz to předložit, aby byl varován ten, kdo stojí jako ten člověk s roztaženýma rukama. Rodiny na loďce jsou naše rodiny, od babiček, dědečků a až po vnoučata a pravnoučata, tak jak to máme ve svém životě. Rozbouřené moře je svět. Bouře, která přichází je činnost krále Severu, protože sám Jehovah vojsk prohlásil 22.09.2023 v 17:07 hod. :
„VYŠEL!„
A bylo to poté co nám bylo dáno se ženou společné vidění o něm a o jeho vojsku, jak na dvoukolém voze popohání svého koně a vede svá vojska do bitvy. Nemám sledovat co činí, proto nevím co se děje kolem něj a jeho strkání se s králem Jihu. Neznám den, hodinu, kdy zaplaví a projde, aby mnohé oddal zničení. Mám vše soustředit na obnovení komunikace v rodinách, aby se muž a žena staly jedním tělem a vytvořili ve své domácnosti Agape spolu s Božím královstvím. S tím souvisí i to, co je součást viděného.
Ti na břehu, jenž nemohli pomoci a jsou pevně zakořeněni vírou a důvěrou k Otci, že jen On sám dává duchovní porozumění a duchovní růst, tak ti viděli toho člověka, jako toho, komu pomáhali, aby tuto jejich víru a důvěru získal tím, že jej vedli k Otci, aby jej On sám vyučil. Nešel však ve svých myšlenkách a modlitbách k nebeskému Otci, aby do jeho rukou vložil vlastní život a osud svých blízkých a stále se snažil zachránit sebe a je vlastní silou, vlastním rozumem. Protože mu nebylo pomoci, museli jej nechat vstoupit zpět do vod světa.
Vlastní moudrost tohoto člověka způsobila, že se vyčerpal jeho duchovní olej a jeho přilnutí k olivovníkům, proto moře nad ním pomalu, ale jistě vítězilo. Protože je poslední čas pustit člun a jít na břeh, jinak se takový člověk neudrží a svět jej i s jeho rodinou pohltí skrze bouři. Nemůžeme nikdo zůstat svým srdcem jakoby u kotvy, která nám brání, aby sám nebeský Otec způsobil duchovní vzrůst=porozumění a způsobil sám záchranu, jak naši, tak našich blízkých, našich rodin, skrze naši víru a plnou důvěru v to, že toto nebeský Otec ve jménu Pána Jehošuy učiní. Je psáno:
„Odpověděl tudíž a řekl mi: To je Jehovovo slovo k Zerubabelovi, jež říká: Ne vojenskou silou ani mocí, ale mým duchem, řekl Jehova vojsk.“ (Zachariáš 4:6)
vždyť:
„Jehovovým slovem byla učiněna i nebesa a duchem jeho úst všechno jejich vojsko.“ (Žalm 33:6)
Tak se nebeský Otec dívá na člověka, který chce zachraňovat vlastní silou a sám není zachráněn, protože sám u sebe nedovoluje, aby to byl Otec, Jeho duch, kdo toto učiní. Proto Jakub píše:
„Jestliže tedy někomu z vás chybí moudrost, ať stále prosí Boha, neboť všem dává štědře a bez kárání; a bude mu dána. Ať však stále prosí ve víře a vůbec nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna hnaná a rozfoukaná větrem. Ať ten člověk vskutku nepředpokládá, že něco od Jehovy obdrží; je to nerozhodný muž, nestálý na všech svých cestách.“ (Jakub 1:5-8)
Vidění bylo dáno jako vidění pozorovatele. Tím pozorovatelem je samotný JeHoVaH (Jehova) vojsk, kterému není utajena žádná myšlenka, žádný sklon srdce. Proto říká ústy Izaiáše, Božího proroka:
„Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním! Potom by byl tvůj pokoj právě jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny“ (Izaíáš 48:18)
Co nyní od nás žádá nebeský Otec? Abychom se stali jedním tělem s našimi manželskými partnery, abychom se naučili společně komunikovat v Agape a ne pod emocemi. Nemáme se pokořit jeden druhému? Kdo tomu nevěří, ať se sám Otce dotazuje v Jehošuově jménu. Což nám nebylo řečeno toto?:
„Svrchovaný Pán Jehova totiž neučiní nic, pokud nezjeví svou důvěrnou záležitost svým sluhům prorokům. Zařval lev! Kdo se nebude bát? Sám Svrchovaný Pán Jehova promluvil! Kdo nebude prorokovat?“ (Amos 3:7,8)
Koho přijímáme za proroky? Ty, kdo se stále dohadují o slova? Ty, kdo o sobě říkají, že u nich je porozumění a přitom nemohou nikomu říci: „Jdi, dotazuj se nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha, aby On sám Ti dal na vědomí, jaká je Jeho vůle vzhledem k Času konce v Jehošuově jménu!“ ?
Nejsou to ti, kdo opouštějí Otce a Pana Jehošuu, protože se jim zdá, že to, čemu dříve uvěřili, že je soužením, že nyní říkají, že to ještě nenastalo a že genetická úprava není číslem 6.6.6., protože se jim tlak nezdá dost velký a přichází stále s tím, aby druhé vedli zpět do Babylonu? Nejsou právě oni podobni člověku ve vodě?
Pokud nebudeme prosit nebeského Otce, aby Jeho duch působil změny v nás samotných a v těch, které milujeme. A sami se s vírou nepostavíme na břeh, pak nás čeká pláč a skřípání zubů, protože na odměnu nedosáhneme a utopíme se spolu s těmi, kdo by jinak byli naší vírou zachráněni.
Být plně duchovně ukotven, znamená dívat se na slíbený výsledek, který nebeský Otec připravil a nedívat se tělesně na to, v jakém stavu se naši milovaní nyní nacházejí. Máme prosit, máme děkovat, vždyť sám nebeský Otec je velký hrnčíř. To On ví jak tvarovat hlínu, kterou sami jsme. Nebo jsme nečetli?
„Běda tomu, kdo se přel se svým Tvůrcem jako hliněný střep s jinými hliněnými střepy z půdy! Měla by hlína říkat tomu, kdo jí dává tvar: Co děláš? A tvůj počin říkat: Nemá ruce?“ (Izaiáš 45:9)
Nebo si uvědomujeme toto? :
„A teď jsi náš Otec, Jehovo. Jsme hlína a ty jsi náš Hrnčíř; a všichni jsme dílo tvé ruky.“ (Izaiáš 64:8)
A tyto myšlenky mi nebeský Otec stále klade na srdce, abych jej oznámil těm, kdo touží po skutečné záchraně od času, kdy bylo předloženo toto vidění, aby mi dal výklad.
Buď posvěceno Otče Tvé svaté jméno, protože PŮSOBÍŠ, ABY SE STALO DOBRÉ. Dej nám prosím moudrost a porozumění. Sláva a chvála patří Tobě a Beránkovi, Otče. I naše věčné díky. Odpusť naše minutí cíle, kterých jsme se až do tohoto dne dopouštěli vůči Tobě svatý Otče, Jehovah vojsk. Kéž nás naplníš svým duchem moudrosti a porozumění. Pánovým pokojem, abychom předkládali porozumění těm, jenž klopýtají, aby se nechali Otče Tebou vyučit a to v Jehošuově jménu. Amen a amen
S Agape Vaše sestra a má manželka Šárka, též Váš bratr a Pánův otrok Igi