Odpověď na diskuzi v jedné skupině na FB. Myšlenky, které patří mnohým, jenž se hlásí ke Kristu.

Je smutné pozorovat, jak nebrodění se sem a tam zatemňuje porozumění, které tak nutně potřebujeme. Proto dávám tento komentář jako samostatný článek. Samotný článek není o tom sporu, který vznikl, ale o myšlenkách, ke kterým jsem byl veden, aby se dál spor nerozvíjel.

Musím se sestry zastat, protože na rozdíl od Vás dvou se s ní znám osobně. Nevěřím, že by jen tak napsala o někom to, co píše. Takže mi je jasné, že k tomu názoru dospěla po nějaké zkušenosti.

Izaiáš prorokuje a zkuste si to oba najít v páté kapitole, kde to vysvětluji, co má nebeský Otec namysli. Mluví se tam o chlapcích. Přesně toto zrcadlí bratrův přístup. Nebeský Otec říká, že jemu vděčíme za svá jména. V nich lze pochopit i určité vlastnosti, ale také záměr a charakter, jakým se bude člověk na venek projevovat.

Štajgr je z němčiny označení pro předáka na dole. Ten organizuje práci a dohlíží na dílo. Pokud by bratr chtěl naplnit tento záměr, tak aby to bylo ke slávě Otce, je pro něj důležité pochopit, že je chlapcem a opustit nynější způsob. Pokud chce být štajgrem, což evidentně být chce. Potřebuje porozumět slovům z Daniele 12:4, kde se nachází slovo šůt, což znamená BRODIT SE SEM A TAM. Ne procházet, probíhat, jak se v mnoha překladech toto slovo překládá.

Když mi nebeský Otec vysvětloval, jak rozumět celému verši, jak slovům správně rozumět, tak mi to ukázal na tekoucí řece, která má bahnité dno a je potřeba se do toho bahna zabořit, dokud nemáme pevnou půdu pod nohama a jít na jednu stranu řeky a zase se vrátit a to pořád dokola.

Co tím Otec vyjadřuje? Že v porozumění, které z takového brodění přijde, je úplně jiné, než to, co se učí v Babylonských domech. Má to svou logiku, proč toto musíme dělat. Zaprvé nás to nutí, abychom šli k nebeskému Otci a dostali se díky jeho vedení pod povrch, pod symbolickou hladinu řeky.

Zadruhé nám to odhaluje, co čteme v Izaiáši 48. kapitole, že Otcova cesta je vyšší než ta naše a že jeho myšlenky jsou vyšší než ty naše. To vzbuzuje bázeň a potřebnou pokoru.

„Tak řekl Jehova, tvůj Výplatce, Svatý Izraele: Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, Ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu, Ten, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit. Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním! Potom by byl tvůj pokoj právě jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny.“ (Izaiáš 48:17,18)

„Pátrejte po Jehovovi, dokud se dá nalézt. Volejte k němu, dokud prokazuje, že je blízko. Ať ničema opustí svou cestu a muž, který škodí, své myšlenky; a ať se vrátí k Jehovovi, který se nad ním smiluje, a k našemu Bohu, neboť ve velkém měřítku odpustí. Vaše myšlenky totiž nejsou mými myšlenkami ani mé cesty nejsou vašimi cestami, je Jehovův výrok.  Vždyť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky.“ (Izaiáš 55:6-9)

Třetí pochopení je v tom, že každá myšlenka v Písmu musí podporovat ty ostatní do jednoho celku a nemůže nastat rozpor v tom, co verše nesou, že verš na počátku Písma neodporuje tomu na konci Písma, ale hluboce se vzájemně podporují. Je to proto, že Pán Jehošua a nebeský Otec nemohou LHÁT. Proto apoštol říká: „Ať se každý prokáže jako lhář, ale nebeský Otec (Bůh) jako pravdivý.“

Vysvětlím na příkladu. Všichni co se hlásí ke Kristu, tak milují myšlenky z Jana 14. kapitoly. Tam čteme, že jen skrze Pana Jehošuu můžeme k Otci. To vyvolává představu, kdo je důležitější. Podle tohoto pochopení pro mnohé je tím důležitějším Kristus. Apoštolové, jak Pavel tak i ostatní, soustřeďují svou pozornost k němu, čímž druhé, tělesné přesvědčují, že právě takto máme rozumět.

Co nepochopili? Nepochopili příkaz Pana Jehošuy, že prvním je vždy Otec a ten vždy hraje hlavní roli. Proto řekl v Janovi 6:43-45, že se mají všichni přestat dohadovat, kdo má lepší poznání. Že on nikoho nebude znát, dokud samotný nebeský Otec neřekne: „Toto je tvůj bratr, tvá sestra.“ . Proto ten výrok u Matouše 7:21-23, který zní:

„Ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane, vstoupí do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: Pane, Pane, což jsme neprorokovali v tvém jménu a v tvém jménu nevyháněli démony a v tvém jménu neprováděli mnoho mocných skutků? A přece jim pak chci vyznat: Nikdy jsem vás neznal! Pryč ode mne, vy, kteří činíte bezzákonnost.„

Proč? Protože vysvětluje co prorokuje Jeremiáš a nejenom on. Ale u Jeremiáše je to velmi srozumitelné a jasné. V kapitole 31. verši 34 nebeský Otec jasně říká, kdo bude mít podíl na Nové smlouvě a jak se to stane. Jasně oznamuje, že my mu musíme dovolit, aby nás On sám vyučil. Teprve pak můžeme být ke Kristu přivedeni a Otcem označeni za jeho bratra a sestru.

„Pohleď, přicházejí dny, je Jehovův výrok, a chci uzavřít s izraelským domem a s judským domem novou smlouvu; ne takovou, jakou byla smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich praotci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země, má smlouva, kterou oni porušili, ačkoli jsem je měl v manželském vlastnictví, je Jehovův výrok. Vždyť to je ta smlouva, kterou uzavřu s izraelským domem po oněch dnech, je Jehovův výrok. Chci vložit svůj zákon do nich, a napíši jim jej do srdce. A chci se stát jejich Bohem a oni se stanou mým lidem. A již nebudou vyučovat každý svého druha a každý svého bratra a říkat: Poznejte Jehovu!, neboť mě budou znát všichni od nejmenšího z nich až po největšího z nich, je Jehovův výrok. Odpustím totiž jejich provinění a na jejich hřích již nebudu vzpomínat.“ (Jeremiáš 31:31-34)

Co se stalo, když toto prohlásil? Všichni jej opustili, krom dvanácti. Nikdo toto nechtěl podstoupit.

„Řekl tedy dále: Proto jsem vám řekl: Nikdo nemůže přijít ke mně, pokud mu to není dáno Otcem. Kvůli tomu mnozí z jeho učedníků odešli k věcem za sebou a již s ním nechodili. Proto Jehošua řekl dvanácti: Nechcete snad také jít? Šimon Petr mu odpověděl: Pane, ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že jsi Boží Svatý.“ (Jan 6:65-69)

Skutečně uvěřit znamená nechat se nebeským Otcem vyučit.

Stejně jako dnes po tomto výroku mnozí odcházejí a už jej dále nenásledují, ač si myslí že ano.. A o tom je to brodění se Písmem sem a tam. Když Pán Jehošua mluví v Janovi ke svým učedníkům, tak mluví k těm, které už sám nebeský Otec vyučil a přivedl je k němu. Aby mohli do nebe, tak správně vysvětluje, že je to skrze jeho oběť a vzkříšení, jenž jako jedinou cestu do nebe toto otevírá.

Chápali toto apoštolové? Samozřejmě. Proto ten důraz na samotného Pána Jehošuu. Je Otec vyučil a jim dal Kristovo srdce a Kristovu mysl, jako i ostatním, jenž byli naplněni duchem. To neslo v sobě, toto naplnění, potřebné dary. Protože byl tento logický postup opuštěn, došlo k tomu co vidíme. Nebeský Otec se přece musí podřizovat těm, kdo říkají, že Krista milují a pro ně přesto nejede vlak. Že ta jejich láska není Láska Agape, která je postavena na neměnných zásadách, to nejsou schopni tělesně pochopit. Protože jejich láska je emoční, proto hledají pro ni všude oporu.

Toto jim zaslepuje oči a zavírá uši. Satan miluje emoce, hru s nimi. Aby se oddělilo zrno od plev, nebeský Otec mu tu hru dovoluje. Proto duchem nemohou přijmout to, že Pán Jehošua má toto jméno. Že Jesus (Ježíš) je výrok antikrista, jak to vysvětluje 1. Jana 4:1-3.

„Milovaní, nevěřte každému inspirovanému výroku, ale zkoušejte inspirované výroky, abyste viděli, zda pocházejí od Boha, protože do světa vyšlo mnoho falešných proroků. Inspirovaný výrok od Boha poznáte takto: Každý inspirovaný výrok, který vyznává, že Jehošua Kristus přišel v těle, pochází od Boha, avšak žádný inspirovaný výrok, který nevyznává Jehošuu, nepochází od Boha. Dále, to je ten inspirovaný výrok antikrista, o němž jste slyšeli, že přichází, a nyní je již ve světě.“

Co chybí těmto podvedeným Satanem, jenž jej bez rozmyslu následují? POKORA! Dovolit si BRODĚNÍ SEM A TAM, vše zkoumat, po všem pátrat a dotazovat se samotného nebeského Otce, jehož jméno je svaté a znamená PŮSOBÍ, ABY SE STALO. Co bude působit? DOBRÉ, tak jako to čteme hned na počátku v prvních dvou kapitolách Písma. Způsobí, že my i Otec budeme mít vztah, že jemu budeme moci důvěřovat i v čase, kdy tady budou padat bomby, třeba i jaderné a On svým PŮSOBENÍM nás z toho všeho vyvede a zachrání.

Že klidně pošle své krkavce, aby nás nakrmili v době hladomoru, tak jako se to dělo Eliášovi. Kdo z Vás dvou má takový vztah a takovou důvěru? Ani jeden, pokud budete k sobě upřímní. Kdyby jste mne osobně znali, tak byste viděli, že mi je toto Otcem zajišťováno. Přišlo to hned? Ne. Po dlouhých 30 letech. Nechci se chlubit, protože to není má zásluha. Je to projev Otcovy nezasloužené laskavosti, abych si tu s Vámi mohl psát a vést Vás k přemýšlení a k porozumění, jak to vše Otec vymyslel.

Abych mohl o tom všem psát a mluvit, musel jsem si nejprve projít školením, které zažil Job. Ze dne na den přijít o vše, skončit na ulici a začít se spoléhat na Otce tak, že žádná práce, žádné bohatství mi nezajistí to, co mám dnes. Během toho školení mi ukázal, že vydělat 150-200 tisíc měsíčně není problém, ale na konci nebudu mít nic, jako když vydělám 15 až 20 tisíc. Ne mou silou budu žít a vše potřebné mít k životu, ale Jeho mocí, plnou důvěrou. Kdo mne zná, ten ví, že toto mám. Máte to i vy? Přál bych to Všem, kdo říkají: „Miluji Krista.“ .

I sestra je mým svědkem, se kterou vedete spor, že to tak je. Dokáže si někdo z Vás představit co přinese naplnění toho, o čem mluví Izaiáš a jak předkládám výklad? Že nebudou žádné potraviny? Jak se najíme? Nebeský Otec jasně oznamuje v Malachiáši, jak se to stane a komu se to stane. Stačí si pročíst třetí kapitolu verše 16-18.

„Tehdy ti, kteří mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kteří mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kteří myslí na jeho jméno. A jistě se stanou mými, řekl Jehova vojsk, v den, kdy vytvořím zvláštní majetek. A chci jim projevit soucit, právě jako muž projevuje soucit svému synovi, který mu slouží. A jistě opět uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a ničemným, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu nesloužil.“ (Malachiáš 3:16-18)

Jsme připraveni? Prožívám už nyní, tak věřím, že jsem, ale není to z mé moci a není to o tom, že mám hluboké porozumění jako dar. Je to proto, že mám s nebeským Otcem vztah, mohu s ním komunikovat a skutečně jej miluji celým srdcem, myslí a silou, podobně jako svého Krále a svého bratra Pana Jehošuu. Pro mne to nejsou lidé, nějaký Venca Vonásků, o kterém si mohu dovolit říci cokoliv.

Mít skutečnou bázeň je to, co mi zajišťuje vše potřebné pro život, abych mohl činit skutky. Hledejte a dotazujte se těch, kterým nebeský Otec mým prostřednictvím pomohl, ač sám nic nemám, aby se například nasytili.

Divíte se, že mám tak velkou úctu ke jménům Otce i Syna? To co zažívám bych bez této bázně nikdy neměl. Zkuste o tom všem pouvažovat. Ne pro mou slávu, o tu skutečně nestojím a kdo by si ze mne udělal modlu, svého guru, či něco podobného, když to zjistím, okamžitě odstřihnu. I takové najdete, kterým jsem to musel učinit, aby šli skutečně k Otci, aby je On sám vyučil.

Zkusme pochopit, co je to skutečná bázeň, skutečná Agape, která tak chybí v tom Velkém Babylonu světa. Vyjít z Babylonu znamená nebýt součástí světa a to Vám všem přeji.

S Agape bratr Igi