Vidění proroka Izaiáše – kapitola šestá

Povolání ke službě proroka a nositele Dobré zprávy, kterou oznamuje pro Čas konce všem národům, národnostním skupinám, aby skrze soudcovská rozhodnutí bylo naplněno Právo a Spravedlnost, jenž dovolí velké projevy nezasloužené Laskavosti, Milosrdenství, nebeský Otec těm, kdo si berou Jeho slova k srdci.

Je to kapitola šestá, je to kapitola o člověku, jehož srdce bylo obřezáno a jehož hřích byl usmířen, aby mohl konat dílo, pro nějž byl on ustaven. Psal se rok 755 př.n.l., kdy byl Uzíáš připojen ke svým praotcům.

„Potom vzal všechen judský lid Uzijáše, jemuž bylo šestnáct let, a udělali ho králem místo jeho otce Amacjáše. To on přestavěl Elot a pak jej navrátil Judě potom, co král ulehl se svými praotci. Uzijášovi bylo šestnáct let, když začal vládnout, a vládl v Jeruzalémě padesát dva roky. A jeho matka se jmenovala Jecholja z Jeruzaléma. A dále činil to, co bylo správné v Jehovových očích, podle všeho, co udělal jeho otec Amacjáš. A neustále směřoval k pátrání po Bohu za dnů Zecharjáše, učitele v bázni před pravým Bohem; a za dnů, kdy pátral po Jehovovi, mu pravý Bůh dával zdar. “ (2. Paralipomenon 26:1-5)

Kéž byste byli vládci země jako Uziáš a sami pátrali po tom, kdo nás stvořil, také po tom, jehož sám Stvořitel nebe a země, JeHoVaH (Jehova) je jeho svaté jméno, sám ustanovil za Krále králů a Pána pánů. Líbejte Syna, aby jeho hněv proti vám náhle nepovstal.

„V roce, kdy zemřel král Uzijáš, jsem však uviděl Jehovu, jak sedí na povýšeném a pozvednutém trůnu, a jeho suknice naplňovala chrám. Nad ním stáli serafíni. Každý měl šest křídel. Dvěma si zakrýval obličej a dvěma si zakrýval nohy a dvěma poletoval.“ (Izaiáš 6:1,2)

Je to vidění, duchovní vidění, proto musíme tento obraz chápat duchovně a ne tělesně. Co je ta suknice, která naplnila chrám a co je tím chrámem? Suknice doslovně znamená vedení do kterého je oděn ten, jenž se nechal plně vyučit svým Stvořitelem. Proto bylo těmto lidem dovoleno, aby jejich srdce bylo obřezáno a dorostlo do srdce Beránka a také aby dorostli do mysli Krista. Stali se pomazanými Otcovým duchem, který je zahaluje jakoby oděvem, jenž dává skutečné porozumění. Co je chrám, který Izaiáš vidí?

„Nevíte, že jste Boží chrám a že ve vás přebývá Boží duch? Jestliže někdo ničí Boží chrám, Bůh zničí jeho, neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.“ (1. Korinťanům 3:16,17)

Stále se točíme kolem této kapitoly, která odhaluje vše, co potřebuje duchovní člověk pochopit. Vždyť jsou to slova Pravdy, slova porozumění, proto je dále napsáno:

„Ať nikdo nesvádí sám sebe: Jestliže si někdo mezi vámi myslí, že je moudrý v tomto systému věcí, ať se stane bláznem, aby se stal moudrým. Vždyť moudrost tohoto světa je u Boha pošetilostí, neboť je napsáno: Chytá moudré v jejich vlastní vychytralosti. A opět: Jehova ví, že uvažování moudrých jsou nicotná. Ať se tudíž nikdo nechlubí lidmi; vždyť všechno patří vám, ať Pavel nebo Apollos nebo Kéfas nebo svět nebo život nebo smrt nebo věci nynější nebo věci budoucí, všechno patří vám; vy zase patříte Kristu; Kristus zase patří Bohu.“ (1. Korinťanům 3:18-23)

Dohadování se o tom, kdo je lepší, kdo má lepší dres je známkou tělesnosti. Proto je potřeba ze sebe udělat blázny v tom smyslu, že my sami nejsme ničím, jen těmi, kdo mohou něco zasít, něco zalít, aby Otcův duch, jeho suknice způsobila vzrůst. Proto i 144 tisíc, duchovní Kristova nevěsta patří vám a není třeba se jí chlubit. Nikdo nemůže u soudu říci, když bude tázán proč jednal tak a tak, nemůže říci: „Toto mi říkal Igi. Toto mi říkal Martin.“ a tak dále. Naší povinností je dovolit nebeskému Otci, aby to byl On sám, kdo nás vyučí, proto se musíme dotazovat, zda to co přijímáme jako porozumění z úst či pera druhých, zda je to z ducha.

Neuděláme-li to, pak odpověď bude taková: „Neměl jsi možnost se ke mne přiblížit a neměl jsi možnost se mne dotázat? Čí moudrost jsi hledal? Svého Stvořitele, svého Boha, nebo moudrost člověka?“ . Staneme se neomluvitelní, vždyť žádný prorok, žádný skutečný učitel k nám nemluvil z vlastní vůle, ale bylo to tak, jak jej vedl Otcův duch. Máme duchy rozlišovat, neboli zkoumat, protože mnozí podlehli duchu antikrista, jenž šíří rozkol, hádky a spor. Duchem musíme přijmout pravý výrok, který zní: „Pán Jehošua Kristus je tím, kdo přišel v těle.„ . Každé jiné prohlášení je od toho, kdo se staví na odpor. Sami vidíme, že je to tak.

Šest křídel, která Izaiáš viděl na tělech serafínů, jsou opět křídla symbolická, jenž odhalují pokoru, kterou i my lidé potřebujeme, abychom mohli být symbolicky unášeni duchem, jak se to děje serafínům, aby mohli konat svou službu. Proto si symbolicky křídly zakrývají obličej, aby nejednali nerozumně. Proto si symbolicky zakrývají nohy, aby nešli cestou vzpory Satana.

„A ten volal k onomu a říkal: Svatý, svatý, svatý je Jehova vojsk. Plnost celé země je jeho slávou.“ (Izaiáš 6:3)

I my potřebujeme pochopit, že nebeský Otec není Tatínkem lidským. Naši otcové, ač by měli být námi ctěni, nemají nad námi autoritu, kterou má ten, kdo je svatý a kdo nás stvořil v břiše našich matek. Když vyžaduje úctu ke svému jménu, protože je svaté, může se jen skutečný hlupák domnívat, že svaté není a může se jeho jméno měnit. Tělesní Židé, aby prokázali tělesnou zbožnost, tak jej ani nevysloví nahlas, ale přesto ví, jak jej správně vyslovit. Satan toho zneužil, když jim tuto tělesnou zbožnost vnutil, aby nahlas vyslovili Adonai (Pán) místo jména, které v textu našli, když měli veřejně předčítat.

Proč toto učinil a započal tím vytvářet základ pro neúctu k tomuto svatému jménu? Nečetli jsme co je Otcovou vůlí?

„aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ (Žalm 83:18/19)

Co je nesrozumitelné na tomto verši?

„A čepy prahů se roztřásly při hlasu toho, jenž volal, a dům se postupně naplnil dýmem.“ (Izaiáš 6:4)

Svou intenzitou nám toto vidění dává pochopit, jak nutně potřebujeme pro naši činnost Otcova pomocníka, který bude vylit na konci války na všechno přeživší tělo. Když se fyzicky toto stalo v den zasvěcení svatostánku a prvního chrámu, bylo všem jasné, že se na tomto místě nachází Boží duch. Proto Izaiáš zareagoval těmito slovy:

„A řekl jsem: Běda mi! Vždyť jsem naprosto umlčen, protože jsem muž nečistých rtů a bydlím mezi lidem nečistých rtů; vždyť mé oči viděly samotného Krále, Jehovu vojsk!“ (Izaiáš 6:5)

Naplnila jej bázeň, která naplňuje ty, kdo si uvědomují, že vstoupili do přímého styku se samotným nebeským Otcem, který se jim dává poznat. Vždyť jsme jen prach na miskách Jeho vah. Vždyť co jsme my, lidé nečistých rtů, že nás bere nebeský Otec v potaz?

„Na to ke mně přiletěl jeden ze serafínů a v jeho ruce byl žhoucí uhel, který vzal kleštěmi z oltáře. A dotkl se mých úst a řekl: Pohleď, tohle se dotklo tvých rtů, a tvé provinění odešlo a tvůj hřích je usmířen.“ (Izaiáš 6:6,7)

Dvakrát šest a jednou sedm. Jak symbolické a hluboké je pro nás toto porozumění, že pokud chce nebeský Otec, aby člověk plnil Jeho svatou vůli, musí být očištěn. Proto byl ze symbolického oltáře, který je svatý, čistý jako sám nebeský Otec, proto byl vzat žhavý uhel, aby mohl být Izaiáš očištěn. Ne svou vlastní silou a myslí, ale nezaslouženou laskavostí. Žhoucí uhel znamená, že to co jej očišťuje je chráněno před znečištěním. Než by nečistota dopadla na takový symbolický uhel, byla by spálena. Koho symbolizuje tento žhoucí uhel? Symbolizuje samotného Pána Jehošuu.

Abychom pochopili, že být jako Izaiáš, nestačí uvěřit, ale je potřeba aby sám Pán Jehošua byl přítomen a člověka dokonale očistil od hříchu. Zažil to Abrahám, zažil to Izák i Jákob tím, že je sám poctil svou návštěvou v jejich stanech a také na jejich cestách.

Vzpomeňme na Mojžíše, na jeho setkání s ním, když byl ukryt v ohnivém keři. Vzpomeňme na to, když se setkal s Hošeou, synem Nunovým před vodami Jordánu na dohled od Jericha. Oba byli očištěni tím, když vstoupili na svatou půdu.

Můžeme vzpomenout na Gideona, rodiče Samsona. I oni byli takto očištěni, stali se svatými, aby mohli plnit Boží vůli. A co Saul z Tarsu, apoštol Pavel? I on musel být takto podivuhodně očištěn, podobně jako Pán Jehošua očistil své učedníky, své apoštoly svou přítomností. Nikdy to nebylo z vůle samotného člověka.

Mám vydat svědectví, jenž není vydáno proto, abych se nad někým sám povyšoval, ale bylo mi odhaleno toto:

V květnu 1989 jsem byl povolán samotným Panem Jehošuou, abych změnil své uvažování, a aby nebeský Otec můj život učinil v duchovní rovině podobný těmto mužům. Bylo to proto, abych mohl předložit porozumění pro slova proroků, jak se nás dotýkají v Čase Konce. Aby se to mohlo takto stát, musel to být samotný Král králů a Pán pánů, kdo mi vydal příkaz jít cestou, kterou bychom měli chodit. Ne k naší slávě, ale toho, kdo nás vykoupil a kdo nás stvořil.

Musím vydat svědectví o tom, co semnou Otec učinil 10.7.2009, aby se můj život naplnil do podoby jakoby Jákobova života v duchovním ohledu. Vše je pro mne samotného čerstvé a vše mi bylo odhaleno až 14.8.2023 ráno po probuzení. Vše musím zveřejnit proto, aby mohlo dojít k dalším událostem, protože budou spojeny s tím co nejenom Izaiáš zapsal pro tento Čas Konce. Pokud by záleželo na mne, nepsal bych o tom všem.

Když mi nebeský Otec skládal všechny informace a mé prožitky, vždy k tomu používal sestru Šárku, abych se mohl ke všemu vrátit a pochopit. Z jejich úst přišla myšlenka, jenž byla pod inspirací vyřčena, že by bylo dobré, abych vše sepsal. Když jsem pronášel k Otci modlitbu o vedení, naplnění duchem před sepsáním rozboru této kapitoly, žádal jsem o to, zda mám toto už nyní sdělit. Nedostal jsem odpověď. Byl jsem na jedné straně rád, že toto nemusím učinit, protože pokud budou má slova u vás přijata tělesně, způsobí to velké klopýtnutí. Bral jsem neodpověď jako že o tom psát nebudu.

Teprve při tomto 6 a 7 verši mne nebeský Otec naplnil svou odpovědí, když mi připomínal vše kolem mužů jež jsem výše zmínil. To mne vedlo k obrovské bázni. To co pocítil Izaiáš, když se jej dotkl žhoucí uhel.

10.7.2009 jsem k Otci úpěnlivě volal, protože jsem byl ve velký těžkostech, kdy se mi auto stalo domovem na dlouhých skoro 11 měsíců. Dotazoval jsem se co to vše pro mne znamená. Bylo mi vysvětleno, kterých špatných kroků jsem se dopustil. Poté mne uvedl Otec do hlubokého spánku a začal se mnou rozmlouvat. Jednou z mých otázek bylo to, zda budu moci být někdy se Šárkou, kterou jsem právě tím bezdomovectvím ztratil. Jeho odpověď byla taková: „Budeš, pokud ona sama mne o to poprosí, pak ti ji přivedu.“ .

Ani na mysl mi nepřišlo, že to je myšleno úplně jinak, než jsem já tehdy chápal. 10.7.2023 jsem jel navštívit po cestě do Prahy sestru Šárku, o které jsem psal a že mne nejprve napadlo, že by to bylo zajímavé, pokud by si ty dvě Šárky byly vzhledem podobné. Smysl pro humor Otec má, proto jsem byl zaražen. Tím vším se přesně po 14 letech začala skládat mozaika toho, co jsem prožil. Proč bylo potřeba, abych měl v duchovní rovině dvě ženy a jak to naplňuje Jákoba.

Jákob měl dvě ženy. Milovanou, tou byla mladší sestra Ley Ráchel. Nemilovanou byla Lea, kterou Jákobovi dal do života nebeský Otec skrze jejich otce Lábana. Jákob miloval Ráchel pro její rozzářené oči. Měl jsem si vzpomenout na svá slova, která jsem vždy říkal své ženě Zuzaně, když byla po mém boku. Že miluji její rozzářené oči, když ji vidím šťastnou a že to je má odměna.

Lea měla smutné oči, jakoby bez života. Sestra Šárka má díky tomu čím si prošla v životě oči, které nezáří, je v nich skrytá obava. Neznamená to, že je v nich bez života, ale měl jsem si povšimnout rozdílu. Jákob když přišel do Cháran, tak nejprve uviděl Ráchel a do ní se zamiloval. Teprve později se setkal s Leou. Opět jsem si toho měl povšimnout, abych nad tím přemýšlel. Proto nebeský Otec sestře Šárce nedovolil, abychom se potkali dříve, ač jsme se znali, dokud nebudu mít Zuzku vedle sebe, ač po našem seznámení toužila. Opět v tom našem setkání hrál hlavní roli Otec. Je to vše v duchovní rovině. Sestra Šárka je starší sestrou Ráchel, která nemůže být nyní fyzicky milovaná, přesto na duchovní rovině ano.

Má stát a bude stát po mém boku, jako duchovní manželka, jako ta Lea. Proč? Opět mi to bylo vysvětleno na Jákobovi. Lea dala Jákobovi 7 synů a jednu dceru, která se jmenovala Dina. Až dojdu na místo, kde Izaiáš vysvětluje co má nebeský Otec v plánu učinit po vylití ducha, má nás obdařit mnoha dětmi, které budou zplozeny ne z těla, ale z ducha. Sama Ráchel byla neplodná, až na konci 14 letého pobytu Jákoba u Lábana, mu dala syna Josefa.

Měl jsem si povšimnout i této paralely, která se projeví po vylití ducha. V sobotu minulý víkend mne Otec vedl k tomu, abych si připomenul to, co mi řekl před 14 lety. Byli jsme se Šárkou u mých dětí i s mou maminkou, protože jsem měl Šárku své rodině představit. Měl jsem jí říci o tom, co jsem toho 10.7.2009 zažil. Jaké překvapení pro mne bylo, když mi řekla: „A ty si myslíš, že jsem o to nepožádala?“.

Trvalo to ještě dva dny, než mi vše Otec poskládal a nejenom mi. Má Lea chápe, že nemůže být milovaná tak, jako jsou milovány skutečné manželky. Proč? Protože máme mít mnoho dětí a fyzický vztah by nám nedovolil, podílet se na duchovní práci. Vše mi bylo vysvětleno v jednom vidění, kde jsme spolu s Leou pracovali ve stejné práci, kterou jsem vykonával 16 let a já si pořád chtěl brát dovolenou, abychom mohli někam spolu vyrazit a pořád mi nebylo zaměstnavatelem vyhověno.

Toto jsem měl předložit, aby ti kdo mne soudí, aby pochopili, proč Lea a Ráchel jsou vedle mne. Proč 14 let. Proč Ráchel neboli Zuzana nemůže být po mém boku v tento čas. Dotažte se sami nebeského Otce prosím, zda je to Jeho vůle. Nepopsal jsem mnoho detailů, které toto porozumění potvrzují. Protože to bylo krůček po krůčku nám oběma, mi i sestře Šárce odhalováno, ale vždy ve stejný čas Otcovým duchem. Sama o tom vydá svědectví, neb je mimo Otce svědkem toho všeho. Je psáno:

„Jestliže ti však nebude naslouchat, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby každá záležitost byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků.“ (Matouš 18:16)

„Tentokrát k vám přicházím potřetí. Ústy dvou nebo tří svědků bude potvrzena každá záležitost.“ (2. Korinťanům 13:1)

Otec, já a Šárka jsme svědky těchto věcí a potřetí přicházím k vám s tímto svědectvím.

„A slyšel jsem Jehovův hlas, jak říká: Koho pošlu a kdo pro nás půjde? A řekl jsem: Tady jsem! Pošli mě.“ (Izaiáš 6:8)

Tak jako Izaiáš odpověděl tak jsem já prosil právě v tu dobu, kdy jsem s Otcem rozmlouval, když mne přivedl do hlubokého spánku a do vidění 10.7.2009. Nebylo to vše oč jsem prosil. Prosil jsem o toto:

„Pohleď, učinil jsem tvůj obličej přesně tak tvrdý jako jejich obličeje a tvé čelo přesně tak tvrdé jako jejich čela. Jako diamant, tvrdší než křemen, jsem učinil tvé čelo. Nebudeš se jich bát a jejich obličejů se nezděsíš, neboť jsou vzpurný dům.“ (Ezekiel 3:8,9)

Pošli mne k národů, k samotným králům země, abych jim vydal o tobě Otče svědectví. Když mne uvedl do dne zabití olivovníků, tak mi v něm ukázal, jak bude ukončeno mé svědectví. Bylo to shozením z něčeho, co bylo podobné věži, nebo rozhledně, kde jsem byl svržen k zemi. Samotný dopad jsem necítil, pak jsem byl přiveden k životu, jako bych spal a postavil se na nohy.

Prosil jsem: „Otče, co se stane s těmi, které miluji?“ . Odpověď byla: „Buď mi věrný a plně mi důvěřuj, pak budou ti které miluješ, pak budou zachráněni, ač budou jejich okolnosti jakkoliv špatné.“ . Poté mne duch vedl do událostí po armageddonu. Procházel jsem jakoby bránou do Božího království a po mé pravici a levici ležela spousta mrtvých těl a kousek opodál jsem viděl něco jako velký zástup, k němuž se přidávaly skupinky, rodiny těch, kdo přežili a v tom jsem uviděl své děti, svou první ženu Petru jak kráčeli společně k tomu zástupu.

Ač všude bylo mnoho pobitých, tak celá oblast voněla jako po letním dešti a byl všude cítit pokoj a Láska. Poté vidění skončilo a já byl probuzen a veden k Izaiáši 6. kapitole, abych porozuměl.

„A dále řekl: Jdi, a řekneš tomuto lidu: Slyšte znovu a znovu, ale nerozumějte; a vizte znovu a znovu, ale nezískejte žádné poznání. Učiň srdce tohoto lidu nevnímavým, a jejich uši, ty učiň nepřístupnými, a oči, ty jim zalep, aby svýma očima neviděli a svýma ušima neslyšeli a aby jejich vlastní srdce neporozumělo a aby se opravdu neobrátili zpět a nezískali si uzdravení.“ (Izaiáš 6:9,10)

Ač toužím, aby došlo k uzdravení, bylo mi ukázáno, že právě toto se stane. Dotazoval jsem se mnohokrát na to, jak dlouho ještě to vše bude trvat. Bylo mi dáno vidění o dvou časech, které jsem pochopil nesprávně, tedy počátek toho času pro národy. Pro Babylon jsem dostal porozumění, jak zjistit správný počátek, jenž trval tři a půl času a sedům časů let, jenž byl ukončen 16.1.2022. Vše trvalo přesně 10 a půl roku. To druhé období je co do délky jemu podobné, ale pokračovalo dále za toto první časové období. A tak se mohla naplnit slova proroka Habakuka, který zapsal:

„A Jehova mi odpověděl a řekl: Zapiš vidění a jasně je předlož na tabulkách, aby ten, kdo z něho bude nahlas předčítat, mohl číst plynně. Vidění je totiž ještě na ustanovený čas a stále supí ke konci a nepoví lež. I kdyby se zdrželo, stále je očekávej; zcela jistě se totiž splní. Neopozdí se.“ (Habakuk 2:2,3)

Jak mnozí ví, předložil jsem toto vidění, ale v očích mnohých se zpozdilo a tak jej přestali očekávat a zavrhli mne i to co mi nebeský Otec ukázal v tomto vidění. Bylo to proto, že nejprve musí nastat toto:

„A tak jsem řekl: Jak dlouho, Jehovo? Nato řekl: Dokud se města skutečně nezřítí v troskách, takže budou bez obyvatele, a domy budou bez pozemského člověka a zemská půda bude zkažena ve spoušť; a Jehova skutečně daleko vzdálí pozemské lidi a uprostřed země se opravdu velmi rozšíří opuštěný stav. A ještě v ní bude desetina a z té se opět musí stát něco ke spálení, jako veliký strom a jako mohutný strom, ze kterých, když se kácejí, je pařez; její pařez bude svaté semeno. (Izaiáš 6:11-13)

Co ještě bude ke spálení? O kom Izaiáš mluví?

„Ale král se rozzlobil a poslal svá vojska a zahubil ty vrahy a spálil jejich město. Potom řekl svým otrokům: Svatební hostina je sice přichystána, ale ti, kteří byli pozváni, toho nebyli hodni. Proto jděte na silnice vedoucí z města a pozvěte ke svatební hostině každého, koho najdete. Ti otroci tudíž vyšli na silnice a shromáždili všechny, které našli, ničemné i dobré; a místnost pro svatební obřady byla naplněna těmi, kteří spočinuli u stolu. Když vešel král, aby si prohlédl hosty, zahlédl tam člověka, který nebyl oděn svatebním oděvem. Řekl mu tedy: Člověče, jak ses sem dostal, když nemáš na sobě svatební oděv? Ten zůstal oněmělý. Král potom řekl svým sluhům: Spoutejte mu ruce a nohy a vyhoďte ho do tmy venku. Tam bude jeho pláč a skřípání zubů. Je totiž mnoho pozvaných, ale málo vyvolených.“ (Matouš 22:7-14)

Až dojde po válce k vylití ducha, přidají se k nevěstě také ti, jenž jsou ničemní, protože přijdou a půjdou za viděným, bez pokání. A to je ten šat, který nemají svatebčané, proto budou symbolicky vyhozeni do tmy. Proto budou skřípat zuby, protože při vzkříšení spravedlivých a nespravedlivých budou litovat toho, kde byli pozváni, ale nezměnili své smýšlení, svůj symbolický šat.

Proto jsme nebeským Otcem varováni, že být účastníkem na Beránkově svatbě nese velkou odpovědnost k tomu, kdo nás poučuje. Zda nebeský Otec, nebo člověk, který sám sebe dosadil za učitele Božího slova. Zkoumejme toto vše u našeho nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha, abych nikoho nezavedl na scestí tím, že by mi slepě důvěřoval a sám se nedotazoval a sám nerozlišoval duchy a to skrze jméno Beránkovo.

Kéž máme Pánův Pokoj v tomto čase pro soud Božího domu a velké tísně pro národy. Hledejme celým srdcem, celou myslí a silou toho, kdo nás Stvořil a dovolme mu, aby nás On sám vyučil. Není to má vůle, ale vůle toho, kdo mne k Vám poslal, bratři a sestry. Ne abych rozptyloval, ale shromáždil a vyzval nás k tomu, abych společně kráčeli na Jehovovu horu.

S Agape Váš a Pánův bratr a otrok Igi