Poprvé publikováno 16.8.2016. Zajímavostí je to, že byly tyto články napadeny a vystaveny hackerským útokům. Bohužel jsem nenašel všechny tři části, které jsem tenkrát na toto téma sepsal. Pokusím se tedy chybějící zbytek doplnit a zrekonstruovat, protože téma to je stále aktuální, ač vše bylo sepsáno už před více jak šesti lety.
Část první
Postupně zveřejním sérii článků, které by měli dát odpověď na zmíněnou otázku.
Existuje jedno rčení, které říká: „Jednoduché věci fungují nejlépe.“. K napsání těchto článku mne vedly rozhovory s mými nejbližšími. V těchto rozhovorech se objevuje celé spektrum názorů na tento svět. Příčiny a důsledky, pochopení jejich významu nám může zachránit život, nepochopení zase povede k jeho ztrátě.
V úvodu jsem položil otázku, na kterou by mistrný filozof odpověděl, že každá z odpovědí je správná, protože pro každé tvrzení existuje řada důkazů. Nechceme-li býti filozoficky ovládáni, musíme každou možnost pečlivě prozkoumat.
Nejprve si tedy musíme definovat, co je to esoterika. Wikipedie uvádí toto:
„Esoterismus (z řeckého εσωτερικός, esoterikós, „vnitřní“, „uzavřený“) je označení pro souhrn vědomostí určených výhradně pro úzký okruh zasvěcených, intelektuálně vyspělých nebo privilegovaných lidí. Je protikladem exoterismu, který naopak představuje obecně známé vědění.
Pod pojem Esoterismus může být zahrnuta široká množina nauk nebo „tajných věd“ náboženského i nenáboženského charakteru. Esoterické vědomosti jsou utajovány před nezasvěcenými nebo obecně před veřejností, aby se zachovala výlučnost příslušnosti k nějaké skupině, případně z důvodu ochrany před postihem jehož příčinou by mohly být např. společenské předsudky. Jako příklady takových skupin jsou často uváděni Svobodní zednáři nebo různé magické řády. V ČR je to například První Česko-Slovenský Chrám Církve Satanovy, jehož založení v roce 2005 inicioval mistr a gnostický biskup Pavel Brndiar Tau-Paulus (dříve f. Archechempe). Tajnými vědomostmi mohou být např. magie, alchymie, astrologie atd. Esoterismus v náboženském smyslu může být také zdánlivé nebo i skutečné a před většinou věřících skryté jádro některých náboženství, které je často chápáno jako prazáklad, či esence všech současných náboženství.
V západní kultuře se někdy místo o esoterismu hovoří o okultismu (z latinského occultus, ve významu „skrytý“), nebo se používá pojem hermetismus, pocházející od Herma Trismegista, údajného vynálezce alchymie ztotožňovaného i s egyptským bohem Thovtem.
Skutečné nebo smyšlené esoterické společnosti jsou vzhledem ke své tajemnosti a nedostupnosti často využívány jako rekvizita v literárních a filmových dílech, v nichž jsou nastíněny různé teorie spiknutí nebo fiktivní historie.
Zatímco byl dříve okultismus zesměšňován vědeckou osvětou a potlačován církví, nyní je v médiích často propagován.“
Kde se s esoterikou můžeme potkat? Jak encyklopedie správně uvádí, je to v médiích, tedy prakticky na každém rohu. Filmová studia od konce 80 let minulého století, připravují jeden seriál, film a dokument, jak na běžícím pásu. Proč se intenzita vyšroubovala do takových otáček? Je to příprava lidstva na jeho závěrečné finále. Nevýznamnějším počinem poslední doby se v tomto oboru stalo otevření Gotthardského tunelu.
www.youtube.com/watch?v=iqltRuQbs1k (Jak je možné kliknutím zjistit, bylo původní video odstraněno, vkládám tedy jiný odkaz, který jsem nalezl.)
Dalším místem, kde esoterika úspěšně zapustila své kořeny, je v otázkách pohledu na život po životě a předpovídání budoucnosti jednotlivcům skrze kartáře, astrology či jiná spiritistická média. Nevěřím tomu, že by nikdo z nás alespoň jednou v životě nezkusil skrze tyto osobnosti nahlédnout do budoucnosti. Nejčastěji se tak děje v dobách vážných osobních rozhodnutí. Mnozí vám poté řeknou, že dobrý vykladač vám sdělil informace nejen o vaší budoucnosti, ale také vás informoval o věcech velice osobních, které jsou pravdivé. Abychom tento fenomén pochopili správně, musíme mít všechny informace o lidských dějinách, utajovaných archeologických nálezech a vědeckých studiích, které jsou úmyslně před námi zatajovány. Musíme tedy k samotnému kořenu věci.
První otázkou správného chápání našeho života, je otázka: Jak vznikl život, evolucí či stvořením? Pokud na tuto základní otázku nebudeme znát pravdivou odpověď, nikdy nebudeme schopni rozeznat lež od pravdy!
Filozofové nás učí, že pravda je relativní, to znamená, že se mění s okolnostmi. Výsledek tedy není 100%. Proč je protlačována tato teze? Je to proto, aby mohlo býti vše zpochybněno. V 19. století jakýsi pan Darwin vytvořil teorii o vzniku druhů. Celý život zasvětil hledáním důkazů pro tuto teorii, aby na konci života prohlásil a dokonce to nechal zapsat do svého díla v posledním vydání své publikace před svou smrtí:
„Nenalezl jsem žádný důkaz pro svá dřívější tvrzení, protože fosilie, které jsem zkoumal. Ty vykazují stále tytéž znaky. Ve fosilních nálezech se objevují živočišné druhy současně a nelze na nich spatřovat postupný vývoj. Mutace, které sem tam nacházíme samy zanikají a dále se nevyvíjí. Mýlil jsem se.“
Nevíte, že tuto myšlenku pronesl? Pak si musíte položit otázku, komu toto zatajení prospělo? Kdo má z ní největší užitek? Později na tyto otázky odpovím. Díky zamlčení tohoto poznatku se světem rozšířilo tvrzení, že náš svět vznikl z ničeho a díky řadě náhod. Že to bylo v relativně krátkém časovém období 4,5 miliardy let. Proč v relativně krátkém časovém období? Protože pro evoluci je miliarda let i tak dost krátký časový úsek, pro vysvětlení, aby vše fungovalo podle jejich předpokladů. V této teorii existují určité evoluční skoky, které by existovat, ale neměly.
Podíváme-li se pořádně na svět kolem sebe, odhalujeme, že vše má určitou matematickou informaci. Vesmírná tělesa se pohybují dle matematických rovnic, podle Keplerových zákonů. Rostliny vytvářejí přesné geometrické vzorce, buňky mají v sobě přesně nastaveny frekvenční pole, aby se mohly dělit a byly schopny vnitřním ochranným programem zkontrolovat, zda daná buňka je zdravá, či nikoli. Pokud tuto frekvenci narušíme, začnou se vadné buňky nekontrolovatelně množit. Co vznikne? Rakovina, či jiné nemoci.
Proč máme kolem sebe samé vysokofrekvenční zářiče? Komu tyto změněné frekvence vyhovují? Na to si odpovězte sami. Zpět k té matematice. Bylo totiž spočítáno, že pravděpodobnost, která je potřebná, aby nastala, nesmí býti vyšší, než 1 ku 10 na 113, abychom vytvořily náhodou všechny potřebné proteiny (základní stavební kameny života) museli bychom připustit náhodu 1 ku 10 na 40 000. Položme si tedy otázku. Je to pravděpodobné? Matematici tvrdí, že ne. Důkazů proti evoluci bych mohl uvést tolik, že by to vydalo na celou knihu. To, ale není účel tohoto článku. Jak je to s fosiliemi a měřením radiokarbonovou metodou si můžete nastudovat na tomto videu.
www.youtube.com/watch?v=qNHymQZKaN0
Druhou možností, jak vznikl život, je zásah nějakého stvořitele, tvůrce. K této možnosti se přiklání stále více a více lidí. Velmi rozšířeným názorem, je zásah mimozemské civilizace. Nebudu tuto teorii nyní více rozvíjet, protože pozorný čtenář a myslitel si musí u této teorie položit opět základní otázku. Jak vznikla tato mimozemská civilizace? Evolucí, a nebo stvořením? Odpověď jsme nenalezli, ale jenom ji posunuli dále do vesmíru. K UFO a takzvaným mimozemšťanům se dostanu později.
Další možností je samotná existence Boha Stvořitele. Zde nalezneme opět více názorů, které se dají rozdělit do dvou skupin.
První, ta věří, že existuje jediný Stvořitel, který má s touto planetou určitý záměr.
Druhou skupinou jsou ti, kteří věří ve Stvořitele, ale tuto planetu vytvořil jenom jako jakousi školu, kde se má nesmrtelná Duše učit a chápat, až dojde k úplnému poznání.
Tito lidé věří, že existuje nekonečný počet životů. Zde jsou soustředěni všichni astrologové, kartáři, mystici. Ti vedou další lidi směrem k esoterice. Jedná se hlavně o takzvané východní duchovní směry, kde patří i africký a americký šamanismus.
Pokud zavrhneme evoluci, jako nepravdivou, tak nám zbývá prozkoumat důkladně tyto dvě možnosti.
K první skupině se hlásí ti, co své poznání, víru opírají o Bibli a Korán. Pokud prozkoumáte Korán, zjistíte, že se často v určitých pasážích odkazuje na biblické texty. Z toho tedy plyne, že jediný text, který musíme zkoumat z hlediska Pravdy, je samotná Bible. Nelze to udělat tak, že přijmeme názor někoho, že Bible je to a to, ale musíme se vážně zamyslet a prozkoumat ji, její názory, než ji zavrhneme, jako sbírku nepravdivých informací.
Esoterika – podvod, pravda, nebo mistrná léčka?
Část druhá
„Jistě, že zvítězí Pravda.
Tehdy. Až dokáže to, co dokáže lež.“
( Vladimír Vysockij Z písně Pravda a Lež)
V první části jsme si rozebrali základní otázku, proč je důležité mít jasno ohledně evoluce a stvoření. Protože jedno z těchto tvrzení je 100% pravdivé. Dnes se budeme zaobírat základními naukami Bible a esoteriky.
Stvoření světa:
Bible říká v Genesis/1. knize Mojžíšově, že vesmír a naše planeta byly utvořeny v šesti stvořitelských dnech a sedmý den odpočinku Stvořitele JeHoVaH (Jehovy) Boha probíhá od stvoření Adama. Bibličtí učenci spojení s vědou, svým výzkumem dokázují, že se pravděpodobně nejedná o dny, které mají v sobě 24 hodin, ale že jde o časové etapy, které mají svou posloupnost. Pro nomáda, jeho představivost, je popis velice přesný. Bible tvrdí, že veškeré informace v ní, jsou zapsány z vůle Stvořitele. Nebudu tedy tuto myšlenku opakovat. Tato informace byla poprvé zapsána mezi lety 1493 až 1453 před n.l. v Midianské oblasti (dnes patřící k Saudské Arábii)
Je psáno:
„Ať však neuniká vaší pozornosti jedna skutečnost, milovaní, že jeden den je u Jehovy jako tisíc let a tisíc let jako jeden den.“ (2. Petra 3:8)
Esoterika popisuje stvoření světa tísíci různými způsoby. Prvopočátky vznikajících hypotéz se u nich datují do období cca 4000 let před naším letopočtem, a to v Mezopotámské říši. Jinou hypotézu předkládají Indiáni a její stáří se odhaduje asi na 3500 let. Další nám předkládají kultury Indie, Tibetu a Číny. Často jsou asi o tisíc let mladší, než ty Sumerské. Zvláštní postavení o stvoření světa mají ty informace, jenž jsou Egyptské. Co tyto informace spojuje? Často se zde hovoří o bozích, kdy jeden z těchto bohů má vyvýšené postavení. Obvykle je představován hadem, či ještěrem. Badatelé starých civilizací často docházejí k názoru, že se nejedná o bohy v pravém slova smyslu, ale spíše o mimozemskou civilizaci s autoritou. Také se jim říká reptiliáni.
Není tedy divu, že i dnes se nachází dostatek důkazů o tom, že je stále tato reptiliánská rasa na zemi přítomná. Neznámější spolek, kde lze toto dokonce pozorovat je ukrajinská sekta AllatRa. Už z názvu vidíme odkaz na Egypt, kde Ra, nebo Re, je označení boha, který se ukrývá za takzvaným slunečním kotoučem. Je to tedy ten, kdo přináší světlo. V Písmu nacházíme jen jedinou bytost, která má toto označení. Tou osobností je samotný Satan, hebrejsky Baelzebub, což přeloženo do češtiny znamená NOSITEL SVĚTLA, také SVĚTLONOŠ.
Dnes jsem dostal odkaz na tento obrázek, kde můžeme vidět, kdo je s tímto hnutím spojen. Vůbec mne to nepřekvapuje.
Pán Jehošua nám říká:
„A tak Jehošua řekl dále Židům, kteří mu věřili: Jestliže zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:31,32)
Jak jsem vysvětloval nedávno, je tento výrok myšlen jinak, než jej mnozí chápou. Když porozumíme Pravdě, pak nám jsou odhalovány Satanovy léčky dřív, než se do nich necháme lapit. Proč? Protože například pan Dušek svým porozuměním odhaluje určité pravdy, jenže je zaobaluje do esotrického obalu, který má člověka chytnout za živa do Satanovy léčky. Proto apoštol Pavel říká:
„Pánův otrok však nepotřebuje bojovat, ale potřebuje být ke všem jemný, způsobilý vyučovat, ovládat se za zlých okolností a s mírností poučovat ty, kteří nejsou příznivě nakloněni; protože jim Bůh snad dá pokání, jež vede k přesnému poznání pravdy, aby vystřízlivěli z Ďáblovy léčky, jelikož jím byli zaživa chyceni pro jeho vůli.“ (2. Timoteovi 2:24-26)
Co Satan potřebuje, aby se mu dílo dařilo? Potřebuje zasít nenávist a vytvořit rozdělení. Protože je lstivý, často se zaměřuje na určité Pravdy, které pak zneužije k takovému rozdělení, když člověk nechápe, že mu vstoupil do mysli. Toto se mu daří zasít jak u těch, kdo milují svého Stvořitele, JeHoVaH (Jehovu) Boha a svého vykupitele, Pána Jehošuu Krista, ale také rozděluje tímto způsobem esotericky naladěnou společnost, která bývá velmi agresivní, když je jím logicky předložená určitá Pravda.
Kde je problém a jak jej zneužívá? Mnozí si myslí, že pevně stojí, že všemu rozumí správně. Tomu se říká ego. Jejich sebeláska k tomu, co přijali za fakt pak způsobuje, že mají pocit, že jsou lepšími, než je jejich okolí. Začnou ztrácet milosrdenství, hledat třísky v očích druhých, ač sami si svůj trám nevytáhli. Rádi druhé soudí, ač nemají potřebné informace.
Toto lze pozorovat všude, kde Satan dostal široké pole působnosti. Esoterici často zažívají podobné věci, které se dějí i lidem, jenž si myslí, že stojí pevně v Boží pravdě. Dostávají sny, vidění. Jsou utvrzováni v tom, že jejich pohled je ten jediný správný.
Mám v rodině příbuzné, kteří uvěřili bílé magii. Ví, že se tomu takto říká, ale je to v jejich očích správná cesta. Je zajímavé vést s nimi rozhovor, kde často zjišťuji, jak určité věci vidí správně s tím, co odhaluje Písmo. Jenže je tam vždy ale. Když na to ale přijde řeč, protáhne se jim obličej a mají tendenci se začít přít. Kdysi jsem se nechal zatáhnout do zbytečné hádky, dnes už to nedělám a hovor ukončím. Ostatně mohou vidět sami na skutcích, kdo je blíž Pravdě.
Naučil jsem se přicházet s vodou a chlebem, abych jim svou víru dokázal skutky, ne plamennou citaci biblických textů, to mi umožňuje, že někdy sami přichází za mnou a ptají se mne, jak určité věci vidím. No a když to směřuje k hádce, tak vše ukončuji podobnými slovy: „Uvidíme, kdo má pravdu, dejme tomu čas.„.
Esoterika na rozdíl od Písma ráda přivádí lidi k modlám. Je zajímavé, že toto činí i náboženské domy. Co mám na mysli? V prvé řadě jsou to různé ochranné předměty. Andělíčci, kamínky a podobně. Ale hlavně lidé uctívají lidi. Různé guru. V náboženských domech to jsou nositelé jediné a správné náboženské doktríny.
Pokud však zkoumáme Písmo, pak přesně toto je nebeskému Otci, Stvořiteli nebe a země odporné. Když zjistím, že si ze mne někdo udělal modlu, pak jej upozorním, že to nemá dělat. Když nepřestane, pak s ním nějaký čas nekomunikuji. Jsem na jedné straně šťastný, když nebeský Otec zasáhne sám tím, že se stanu v očích takovým lidem něčím odporným, zapáchajícím hnojem, který jim ve svůj čas umožní dorůst, aby plně následovali Krista, jako jediný správný lidský vzor, ale také to, co stále vyučuji, aby každou záležitost podrobili zkoumání, zda je vše v souladu s vůlí nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha a pod vedením Jeho ducha. Mnozí totiž zapomínají, že i já jsem jen člověk.
Nepočítám nikomu za hřích, když mne tupí pro vlastní tělesnost. Naopak mám pochopení, kdysi jsem také rád soudil druhé, než jsem pochopil, co skutečně znamená:
„Jděte tedy a naučte se, co to znamená: Chci milosrdenství, a ne oběť. Nepřišel jsem totiž volat spravedlivé, ale hříšníky.“ (Matouš 9:13)
„Kdybyste však byli rozuměli, co to znamená: Chci milosrdenství, a ne oběť, nebyli byste odsoudili nevinné.“ (Matouš 12:7)
Být podveden Satanem je minutí se cíle, to však neznamená, že máme nenávidět ty, kdo jím byli podvedeni. Naopak, máme prosit nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovu) Boha, aby podvedeným ukázal správnou cestu tím, že jim otevře oči, je totiž Boží vůlí toto:
„To je znamenité a přijatelné před zrakem našeho Zachránce, Boha, jehož vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy.“ (1. Timoteovi 2:3,4)
O čem je Nová píseň, kterou jsou schopni se naučit jen ti, jenž obdrželi zapečetění, jak nám to oznamuje Zjevení?
„A viděl jsem, a pohleďme, Beránek stál na hoře Sionu a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kteří mají na svém čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce. A slyšel jsem zvuk z nebe jako zvuk mnoha vod a jako zvuk silného hromu; a zvuk, který jsem slyšel, byl jako zvuk pěvců, kteří se doprovázejí na harfu a hrají na své harfy. A zpívají jakoby novou píseň před trůnem a před čtyřmi živými tvory a staršími; a nikdo nebyl schopen naučit se tu píseň, jen těch stočtyřiačtyřicet tisíc, kteří byli koupeni ze země. To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami; jsou vskutku panenští. To jsou ti, kteří neustále následují Beránka, ať jde kamkoli. Ti byli koupeni zprostřed lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi a v jejich ústech nebyla nalezena žádná faleš; jsou bez vady.“ (Zjevení 14:1-5)
Ta píseň je o porozumění, co skutečně znamená: „Chci milosrdenství, ne oběť.„. Všimněme si, že je zde řečeno, že ji zpívají před trůnem a staršími a čtyřmi živými tvory. Kdy se toto bude dít? Po vzkříšení prvního i druhého olivovníku, kdy ten prví má na sobě 144 tisíc ratolestí. Protože jsou ještě 40 dnů na zemi, budou ji zpívat těm, kdo se mají stát velkým zástupem. Druhému olivovníku není dáno takové hluboké porozumění pro připravené milosrdenství jako jim. Dokonce ty staré kosti, které jdou přímo nahoru po zaznění 7. trubky a jsou zde označeni jako 24 starších, ke kterým budou patřit apoštolové a další věrní muži a ženy z období od vylití ducha v prvním století až do Času konce, než plně zazní 6. trubka, nebudou rozumět.
Proč? Apoštol Pavel to vysvětlil takto:
„A tak jsem k vám nemohl mluvit jako k duchovním lidem, bratři, ale jako k tělesným lidem, jako k nemluvňatům v Kristu. Krmil jsem vás mlékem, ne něčím k jídlu, neboť jste ještě nebyli dost silní. Vskutku nejste dost silní ani nyní, neboť jste ještě tělesní. Poněvadž je totiž mezi vámi žárlivost a rozepře, nejste snad tělesní a nechodíte jako lidé?“ (1. Korinťanům 3:1-3)
Vždyť co je větší minutí se cíle? Tělesné smilstvo, nebo to duchovní? Pokud někdo krmí své ovce poznáním, jenž nalezl v Babylonském domě, i kdyby jej očistil, vždy to bude tělesné porozumění, kde není Boží duch. Je totiž psáno:
„A tihle také – kvůli vínu sešli z cesty a kvůli opojnému nápoji zbloudili. Kněz a prorok – sešli z cesty kvůli opojnému nápoji, zmátli se po víně, zbloudili po opojném nápoji; sešli z cesty ve svém vidění, zamotali se, pokud jde o rozhodování. Vždyť stoly se všechny naplnily nechutnými zvratky – není místo, kde by nebyly. Koho bude někdo poučovat v poznání a komu dá někdo porozumět tomu, co bylo vyslechnuto? Těm, kteří byli odstaveni od mléka, těm odsunutým od prsů? Vždyť je to příkaz za příkazem, příkaz za příkazem, měřicí provazec za měřicím provazcem, měřicí provazec za měřicím provazcem, tady trochu, tamhle trochu.“ (Izaiáš 28:7-10)
Apoštol Pavel říká svým bratrům a sestrám:
„Jestliže tedy opravdu máte k rozsouzení záležitosti tohoto života, dosadíte jako soudce ty, na které se ve sboru pohlíží svrchu?“ (1. Korinťanům 6:5)
Ne, nedosadíme takové, protože přece znalci zákona, ti, kteří se chlubí dary, jenž obdrželi, aby mohli být zachráněni, protože jejich vlastní minulý hřích by je zničil, protože by po nich stále Satan šlapal a tak by nedosáhli na dostatek duchovního oleje ve svých vlastních lampách družiček, tak ty staví mnozí na piedestal pro jejich zbožnost. Pak je jejich vlastní vidění dostane do postavení farizee, který nezná nic jiného, než literu, která je poskvrněna naukami Velkého Babylonu. Toto vidění je vede k tomu, aby přišli v Otcově jménu a soudili druhé, ač nerozumí určitým cestám, pro které byli ti odsouzení v jejich očích vedeni právě touto cestou.
Chudák prababička Raab, ta by nemohla být zachráněna, kdyby se jim dostala pod ruky. Proč? Byla prostitutkou. Že její víra byla podobná té, kterou měli krom Mojžíše jen Káleb a Jozue, toto nikomu nedojde. Že Jehošua nekamenoval ženu, kterou pro prostituci chtěli kamenovat a upustili od toho jen proto, že jim správně řekl:
„Když se ho vytrvale dotazovali, napřímil se a řekl jim: Kdo z vás je bez hříchu, ať na ni první hodí kámen.“ (Jan 8:7)
Je třeba se ptát sebe sama: „Kdy se člověk dopouští minutí cíle? Kdy hřeší?„. Není to tehdy, když je on sám podveden? Pokud ano, jak je možné, že Jehošua slíbil účast zločinci, který visel jako on na stauru právem, že s ním bude v ráji?
Esoterika je podvod, to chápe každý, kdo jen trochu Satana zná. Proto těmto lidem rádi prokážeme milosrdenství. Kdy jednáme bez milosrdenství? Tehdy, kdy se nám zdá, že určité jednání naplňuje to, že něco čteme v Písmu. Já čtu v Písmu tento Jehošuův výrok:
„Dále, jestliže zhřeší tvůj bratr, jdi a odhal jeho chybu mezi čtyřma očima. Jestliže ti bude naslouchat, získal jsi svého bratra.“ (Matouš 18:15)
Je toto řečeno tak, že máme druhým sdělovat, k čemu nás duch vede? Máme se dopouštět pomluv? Sfoukávat doutnající knot a nebo dolamovat nalomený rákos? A co když to, co mi považujeme za určité naplnění minutí se cíle je jinak, ale zatím nám to není odhaleno? Nebude to náhodou Satan, kdo se ujme špinění toho, kdo toto v naších očích provádí? Nepodvedl nás právě on, protože jsme mu dovolili, aby přistoupil k naší mysli?
Vím k čemu je veden první olivovník. NEDOLOMIT, OVÁZAT, UTIŠIT A HLEDAT MOŽNOU NÁPRAVU. Proč? Protože si uvědomuje, že on sám se tolikrát minul cíle, ale to minutí mu pomohlo mnohé pochopit. A nyní si představme, že nebeský Otec něco připustil, co není v našich očích košer jen proto, že potřeboval najít způsob, jak zachránit určité lidi. Pošle plnit takový úkol nějakého farizee? Někoho, kdo se sytí stále u stolu efaraimských opilců a čistí jejich pokrm pro druhé tím, že tam vymaže to jasně viditelné nesprávné porozumění?
Neříká Izaiáš, že je takový člověk zvyklý na příkaz za příkazem, příkaz za příkazem? Pokud ano, bude mu takový úkol odporný a Satan se postará, aby něco viděl. Dá mu pocit, jak jej neobjímá Pán Jehošua a bude se chlubit všemi těmi viděními. Co mu chybí? Porozumění pro Boží vůli, kterou je, aby všichni dospěli k poznání pravdy.
Prosím všechny, kdo rozumí tomu, k čemu jsem veden, abych toto takto sepsal, aby počkali ve svých soudech na nebeského Otce, než věci On sám uvede na pravou míru. Když ten soud není od něj, ale od toho, kdo se vždy snaží rozeštvat, pak výčitky, které takové jednání dotyčnému způsobí, jsou tím pověstným skřípáním zubů a může mu to způsobit, že si nakonec sám uváže mlýnský kámen na krk on sám. Prostě nakonec jej mohou vést takové výčitky k činu, který spáchal Jidáš, když pochopil co udělal.
Také prosím všechny, aby takovému člověku podali pomocnou ruku, odpustili mu, že něco tak odporného, jako je spor způsobil, ale musíme odpustit, i kdyby to učinil více krát, až 77x. Vždyť se nechal podvést pro svou horlivost a pro nedostatek porozumění. Kolikrát něco takového se podařilo nám, když jsme byli rychlejší v soudu, než v čekání na samotného nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovu) Boha. Mějme připraveny své ruce k tomu, abychom nedolomili, nesfoukli.
Zamýšleli jsme se někdy nad tímto výrokem?
„Proč však soudíš svého bratra? Nebo proč také pohlížíš svrchu na svého bratra? Vždyť všichni budeme stát před Boží soudní stolicí, neboť je napsáno: Jakože žiji, říká Jehova, každé koleno se přede mnou bude sklánět a každý jazyk bude otevřeně uznávat Boha.“ (Římanům 14:10,11)
nebo tento výrok?
„A drak se na ženu rozzlobil a odešel vést válku se zbývajícími z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a mají dílo vydávání svědectví pro Jehošuu.“ (Zjevení 12:17)
Máme dílo vydávání svědectví pro Pána Jehošuu? Pokud ano, pak koho bude Satan nejvíc špinit v očích druhých, hledat v Písmu, aby napasoval určité jednání na ty, kdo jsou jemu nejvíc trnem v oku? Nebudou to ti, kteří svou víru dokazují skutky, když jejich svědectví je určeno pro celý svět a hlavně pro ty za oponou? Jehošua řekl farizeům, saduceům a znalcům zákona:
„Jestliže nečiním skutky svého Otce, nevěřte mi. Ale jestliže je činím, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a nadále věděli, že Otec je ve spojení se mnou a já jsem ve spojení s Otcem.“ (Jan 10:37,38)
„Věřte mi, že jsem ve spojení s Otcem a Otec je ve spojení se mnou; jinak věřte kvůli samotným skutkům.“ (Jan 14:11)
Neměl by mít skutky každý, jenž je ve spojení s Otcem? Pokud je má, protože utěšuje, přichází k hladovým s chlebem a vodou, předává Otcovo porozumění, ne vlastní moudrost, kterou obdržel jen proto, že musel stokrát klopýtnout, aby na vlastní kůži poznal a porozuměl, aby dokázal pochopit. Nemá se alespoň věřit právě těmto skutkům, než soudit něco, kde jsme nebyli, ale nám se to zdá ničemné? Ať si odpoví každý sám, co je správné a co ne.
Možná si říkáte, proč nemluvím o esoterice, ale o těchto věcech? Protože se snažím poukázat na pravdu o tom, že nejenom je dokáže Satan podvést. Každého, kdo si myslí, že sám pevně stojí. Pochopme už konečně, že my sami nejsme nic. Pokud Otec dá nějaký dar, může jej opět odejmout, aby se naplnila jeho vůle a také, aby nás On sám mohl plně vyučit. Pokud nějaký dar dostaneme, pak je to podobné tomu symbolickému denáru, který máme rozmnožit pro zájmy Božího království a ne se všem chlubit, jaký dar nám Otec poskytl a očekávat, že jej obdrží všichni a pak ty, kdo jej nemají soudit podle sebe.
Nejsme na závodech, abychom jeden s druhým soupeřili. Vždy se radujme, že někdo určitý dar má, a když jej používá správně, že se tím získává další symbolický majetek, který přichází v podobě lidí. To domnělé soupeření je opět pozůstatkem vlivu náboženského domu, kde se soutěží v tom, kdo v daném měsíci byl nejvíc vidět. Když Pán Jehošua pochválil vdovu, která vhodila do pokladnice dvě mince velmi malé hodnoty, tak jí chválil za to, že tak učinila ze svého nedostatku. Ne každému je dáno, aby mohl vydávat svědectví plným časem a přitom se starat o potřeby druhých, aby byl pro ně k dispozici.
V čem je takový člověk lepší než ten, kdo toto může udělat jen s velkým přemáháním, protože musí dbát o potřeby svých blízkých, aby sám nezapřel svou vlastní víru. To je v mých očích chudá vdova. Proč? Protože čas je tou největší hodnotou. Ostatní, kterým je požehnáno, aby mohli dát všechen svůj čas zájmům království, tak ti, ač činí dobré, tak to mají udělat a nesmí se povyšovat. Vždyť jsme jen neužiteční otroci. Máme být pro slabé, slabými? Máme. Tak ať nás pomlouvají a soudí. Nikdy na nás nenaplivou tolik špíny, jako se to stalo Otci a Panu Jehošuovi. Proto odpouštíme až 77x. Když slabí porozumí, tak je ovážeme, poponeseme, jen aby se neztratili.
Když se nám stane, že nás Satan přelstil, ale milujeme nebeského Otce celým svým srdcem, celou svou myslí a silou, pak tu máme našeho Krále, našeho Vykupitele, v jehož jménu prosíme Otce o odpuštění a Pána Jehošuu o to, aby tento hřích přikryl. Vždyť si v srdci přejeme, aby byla činěna Jeho vůle, ne ta naše. Aby bylo očištěno Jeho svaté jméno. On zase přikrytím našeho minutí, očistí naše jména v očích druhých. A to je Pravda, která nás osvobozuje. Kdo Otce miluje, nemíjí se cíle záměrně.
Mějme na mysli Agape, která také odpouští množství hříchů, všemu věří a ve vše doufá, není stranická a už vůbec nesoutěží a nezávidí druhým. Je přece Panem Jehošuou řečeno:
„Ale já vám říkám, že se bude zodpovídat soudnímu dvoru každý, kdo je stále rozzlobený na svého bratra; kdokoli však osloví svého bratra nevýslovným slovem opovržení, bude se zodpovídat Nejvyššímu soudu; zatímco ten, kdo říká: Ty opovrženíhodný blázne!, podlehne ohnivé gehenně.“ (Matouš 5:22)
Prosme Otce za odpuštění těm, kdo toto činí, aby nepropadli soudnímu dvoru, aby ti, co o nás tvrdí, že jsme opovržení hodní blázni, aby jim Otec odpustil, aby nepodlehli gehenně. Sami toužíme po MILOSRDENSTVÍ A NE PO OBĚTI, tak proč neprosit i za podvedené, aby i jim byla raději projevena nezasloužená milující laskavost, když se dopustí nesprávného, ale vždy si přejme, aby se z toho poučili a tak došlo k jejich duchovnímu vzrůstu. Nějaké klopýtnutí může potkat každého z nás a je jedno, jak velké, nebo malé je, vždy je to minutí cíle a mzdou je za toto klopýtnutí po právu smrt.
Ptejme se nebeského Otce, Pana JeHoVaH (Jehovy) Boha ve jménu Jehošuy Krista, zda je to co jsem napsal správné v jejich očích. Nerad bych zavedl nějaké nové učení, které by vytvářelo podvedenou skupinu nějakých mých následovníků. Ať se to prosím nikdy nestane. Ať je to Otcův duch, kterému máme naslouchat a ten ať rozhodne, zda je toto lidské uvažování. Pokud nám toto Otec potvrdí svým duchem, pak se tohoto porozumění držme. Pokud ne. Pak jsem jako ti, kdo jsou jen tělesní, živočišní lidé.
Za vše dobré patří chvála jen a jen nebeskému Otci a sláva Pánu Jehošuovi, protože to oni činí, aby se Boží vůle naplnila. Ne my. Hlína, která by chtěla radit svému hrnčíři.
Pokoj nám všem a ať se naplní Pane Jehošuo tvůj slib ze Zjevení 3:20. Přijď Pane Jehošuo! Radujme se 4.4.2023, ať už jsme na slavnostním shromáždění kdekoli, kde nás duch vede, abychom tam byli přítomni. Pán s námi bratři a sestry.
S Agape Váš bratr a Pánův otrok Igi.