Pokud chce nějaký malíř vytvořit skutečně velké dílo, které osloví i další, kdo jej spatří, stále hledá ten nejlepší námět a to nejlepší ztvárnění. Mnohokrát to co namaloval roztrhá, nebo přemaluje. Proč? Protože touží po dokonalosti. Z toho co špatně namaloval se poučí, aby chybu na novém plátně neopakoval. Jak nám toto podobenství může pomoci na naší duchovní cestě?
Představme si, že jsme prožili posledních cca 20 let špatně. Když jsme vykročili na tuto životní etapu, přáli jsme si určité věci, které se nám zdály dobré a začali jsme o ně usilovat. Chtěli jsme šťastnou rodinu, moc, moc peněz a být někým, koho si všichni váží.
Když se ohlédneme zpět, nic z toho se nám nepodařilo. Máme dluhy, partner a děti si nás neváží, nemáme žádné skutečné přátele. Lidé si o nás šuškají, že jsme blázni. To není hezký pohled, hezký obraz. Když v tom období našeho života padáme, často si uvědomujeme, že se život neskládá jen z hmotných věcí, že je tu i něco, co nelze vidět.
Proto to co nevidíme, začneme hledat. Problém je, že my nechápeme, že tento svět patří tomu ničemnému a jeho padlým andělům.
„Víme, že pocházíme z Boha, ale celý svět leží v moci toho ničemného.“ (1. Jana 5:19)
Satan je velice lstivý, takže nám do naší životní cesty nasune ty, kdo nás mají odvést do jeho říše mrtvých, abychom nenalezli nebeského Otce, abychom nepocházeli z Boha. Takže jak to udělá?
„Pánův otrok však nepotřebuje bojovat, ale potřebuje být ke všem jemný, způsobilý vyučovat, ovládat se za zlých okolností a s mírností poučovat ty, kteří nejsou příznivě nakloněni; protože jim Bůh snad dá pokání, jež vede k přesnému poznání pravdy, aby vystřízlivěli z Ďáblovy léčky, jelikož jím byli zaživa chyceni pro jeho vůli.“ (2. Timoteovi 2:24-26)
Úmyslně jsem poukázal na celou myšlenku, ale to co je zvýrazněno, to je v této záležitosti ta největší Pravda. Proč se mu to daří? Protože si neumíme chránit svou mysl před jeho ovlivňováním. Když ještě Satan ví, že patříme Otci, protože vidí, že jsou od narození kolem nás Boží andělé, tak o co se bude snažit? Bude se snažit nás přivést do svého duchovního světa, abychom se svými kroky stali jeho obětí. U žen to má velmi jednoduché. Proč? Protože mu stačí, aby to tak žena cítila, že toto je správná cesta.
Muže musí přesvědčit argumenty. Když muži ty jeho argumenty přijmou, poklepe jim na ramínko a řekne: „Jsi chytřejší než všichni ostatní, takže neposlouchej nikoho. Jsi nejlepší.“ . Toto mají muži velice rádi, takže jejich ego roste, ale on je ujišťuje svými myšlenkami, že je to právě naopak. Protože ví, není hlupák, že mu stejně takový muž a žena začnou utíkat. A když kolem vidí ten velký zájem nebeského Otce, bude se snažit, aby se mu tito lapení zasvětili.
To probíhá tak, že je naláká na nějaký ten bonbónek esoterického vědění. Často to začíná návštěvou jeho kartářů a kartářek. Pak přidá nějaký ten rituál a než se nadějeme, jsme jeho. Velmi dbá na to, abychom měli nějaký ten předmět, který nás ochraňuje, protože je to modla, kterou může svá kouzla a své okovy zesílit. Dále přesvědčí lapeného, že je dobré také cvičit, to je přece dobré pro tělo. Ale nepošle takového člověka běhat. Ne. Jóga, to je to super. Hlavně se vyprazdňovat, otevírat hezky svou mysl na takzvané kolektivní vědomí. No a další level jsou pak kundalíny.
No a když už je ten lapený správně ukotven, začne mu ničit život. To dělá skrze lidskou touhu po hmotných věcech. Proto mu představí program vizualizace a přesvědčí jej, že to po čem touží si do života přitahuje. Samozřejmě použije nějakou tu kostičku, aby si dotyčný myslel, že takto to skutečně funguje.
Jeho cílem je, aby takto lapeného člověka spojil s jinými lapenými, aby se vzájemně dokázali povzbuzovat. My nechápeme, že je to Satan, kdo inspiruje ty takzvaně úspěšné spisovatele, kteří mají ty jediné správné návody a rady na život. Velmi oblíbenými jsou Icke, Chobot, Fulford, VK, To máš Marný a kolektiv a další a další, protože je potřeba, aby to bylo jako v supermarketu, kde si každý najde tu správnou laskominu.
Smyslel těchto jeho kouzel je to, aby šel člověk za jeho člověkem. Tito moudří světa co nenávidí? Bibli, ta je přece tisíckrát přepsaná. Skutečné Boží jméno JeHoVaH (Jehova), protože je to přece jméno démona. Kristus je podvodník, který přišel odněkud z Indie, nechal se přivést do stavu podobné smrti, aby pak i s Marií Magdalénou odkráčel někam na území dnešní Francie a tam i s jejich dvěma dcerami dožil. Hlavně je vše podvod, co čteme v Bibli. Když se to hodí, tak učí tito uznávaní jedinci, že tento a tento veršík je pravda, ale vše ostatní je lež.
Když přijde na Budhu, tak ten je ve všem pravdivý. Stačí se sice jen tak zběžným okem podívat, že všude kolem je symbolika hada, ale to kouzelné vědění je přece tak vše vysvětlující. Pak není potřeba znát skutečného Stvořitele jménem, které si dal, ale je to jakési vše přítomné universum, kde se duchovního růstu dosahuje zvýšením vibrací.
Co nám oznamuje samotný Pán Jehošua?
„A tak Jehošua řekl dále Židům, kteří mu věřili: Jestliže zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:31,32)
Co je další specialitou lidí v esoterice? Říkat, že skutečná univerzální Pravda neexistuje, ale vše je relativní. Proč to učí? Protože Satan potřebuje lidi utvrdit v tom, že všechny cesty vedou do věčného života. Pro tyto osoby až po smrti, pěkně v cyklu reinkarnací. Že tímto učením dělají ze Stvořitele nýmanda, který neumí tvořit, to těm lidem nedochází, protože v těch učeních je vše tak jasné a jednoduché. Kdo toto nechápe, je na nízkých vibracích.
Ale poznat Pravdu, která osvobozuje, to neznamená to, co vyučují náboženské domy. Zde to Pán Jehošua myslel jinak. Pokud chytá Satan do léčky a my nevíme jak, jsme plně podvedeni. Takže tou Pravdou je zde myšleno to, že dokážeme Satanovu léčku odhalit dřív, než do ní úplně spadneme. K tomu potřebujeme duchovní vedení samotným nebeským Otcem. Jehošua se to snažil farizeům vysvětlit, proto jim řekl:
„Odpověděli mu: Jsme Abrahamovo potomstvo a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak to, že říkáš: Budete osvobozeni? Jehošua jim odpověděl: Vpravdě, vpravdě vám říkám: Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu. A otrok navíc nezůstává v domácnosti navždy; syn zůstává navždy. Jestliže vás tedy Syn osvobodí, budete skutečně svobodní.“ (Jan 8:33-36)
Tělesní křesťané to pochopili tak, že přijetí víry v Krista je plně osvobozuje. Proto všude kolem slyšíme z jejich úst Je-sus, Je-sus (Ježíš). Zase je Satan doběhl. Ale ukážeme si to na tom, co vlastně říká, abychom to pochopili. Židé věřili, že jejich krev je výjimečná, protože jsou potomky Abrahama. Proč tomu věřili? Protože všude četli, že požehnání je skrze Abrahama, Izáka a Jákoba. Co však nepochopili? Že ti tři měli víru, která byla darem. Tento dar se nedá ničím zasloužit, museli totiž pochopit ve svých životech, kdo skutečně je dárcem takové odměny. To způsobilo toto:
„Co totiž říká text Písma? Abraham projevoval víru v Jehovu, a to mu bylo počítáno za spravedlnost.“ (Římanům 4:3)
Byl Abraham dokonalý, nebo hříšný člověk? Dokud nepoznal nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovu) Boha, byl běžným člověkem, jako každý jiný člověk. Nebeský Otec však v něm viděl něco dobrého. Co to bylo? Dodržoval tento zákon se slibem:
„Cti svého otce a svou matku, což je první příkaz se slibem, Aby se ti dobře vedlo a abys vytrval dlouho na zemi.“ (Efezanům 6:2)
O Abrahamově životě v Ur Chaldejců toho moc nevíme. Jen archeologické vykopávky potvrdili, že tam skutečně žil jeho synovec Lot a jeho otec Terach. V Písmu tedy čteme:
„A to jsou Terachovy dějiny. Terach se stal otcem Abrama, Nachora a Harana; a Haran se stal otcem Lota. Haran později zemřel, když byl ve společnosti svého otce Teracha v zemi svého narození, v Uru Chaldejců.“ (Genesis/1. Mojžíšova 11:27,28)
Abram bylo původní jméno Abrahama. Abychom pochopili, že to co si nyní ukazujeme je o tom, že se držel prvního příkazu, který byl se slibem, aby se mu dobře dařilo, čteme dále toto:
„A Abram a Nachor si vzali manželky. Abramova manželka se jmenovala Saraj, zatímco Nachorova manželka se jmenovala Milka, dcera Harana, otce Milky a otce Jisky. Ale Saraj byla stále neplodná; neměla dítě. Potom vzal Terach svého syna Abrama a svého vnuka Lota, Haranova syna, a svou snachu Saraj, manželku svého syna Abrama, a vyšli s ním z Uru Chaldejců, aby šli do kananejské země. Časem přišli do Haranu a usídlili se tam. A Terachových dnů bylo dvě stě pět let. Pak Terach v Haranu zemřel.“ (Genesis/1. Mojžíšova 11:29-32)
Pokud rozumíme patriarchátu, pak víme, že muž se může své podřízenosti vůči otci a matce zbavit jen tím, že je opustí a přidrží se své manželky. Takže hlavou, ač byl Abrahám už ženatý byl stále jeho otec Terach. Zde výše nečteme: „Terachu.“ nic o tom, že by se stalo toto:
„A Jehova řekl Abramovi: Vyjdi ze své země a od svých příbuzných a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. A učiním z tebe velký národ a požehnám ti a chci učinit tvé jméno velikým; a prokaž se jako požehnání. A chci požehnat těm, kteří ti žehnají, a toho, kdo na tebe svolává zlo, prokleji, a všechny rodiny zemské půdy si budou jistě žehnat tvým prostřednictvím. A tak Abram šel, právě jak k němu Jehova mluvil, a Lot šel s ním. A Abramovi bylo sedmdesát pět let, když vyšel z Haranu.“ (Genesis/1. Mojžíšova 12:1-4)
Sedmdesát pět let jej nebeský Otec, JeHoVaH (Jehova) Bůh, Stvořitel nebe a země pozoroval, než jej oslovil. A co pozoroval? Jakou má úctu ke svému otci Terachovi, zda je hoden toho, aby jej oslovil a vybral. O Terachovi se ví z archeologických vykopávek, že to byl velký muž své doby. Protože žil stále Noe, určitě si sám všímal nebeského Otce na všech svých cestách a poučoval své děti, tedy i Abrama, kdo to ten JeHoVaH (Jehova) Bůh je. Když Terach řekl: „Jde se do Haran.“ , tak Abram měl možnost v Ur zůstat. Měli tam velký dům, splachovací záchod, veškeré zázemí. Ne, on poslechl otce.
Kdo z vás to ví, co vše se našlo při vykopávkách v Uru, nejstarším městě po potopního světa? Proč to neví celý svět? Protože by to nezapadalo do Satanova příběhu a jeho esoterických učení. Musíme vše do hloubky zkoumat, prosit o moudrost a porozumění, proč je v Písmu každá čárka a tečka. Že tam není nic jen tak.
Aby vůbec začal nebeský Otec jednat s Abramem, musel nejprve skutky prokázat, že je toho hoden. V Písmu 39x čteme:
Učinil (i) to právě tak.
Když si projdeme všechny verše, kde PRÁVĚ TAK nacházíme, vždy je to spojeno s příkazem od Otce, nebo od autority. Jak zajímavé je to číslo, když víme, co znamená trojka a co devítka. A když je tam UČINIL (I), tak je tam jméno konkrétního člověka a osob. Ti, kdo toto činili, měli osobní vztah k nebeskému Otci. A kdy jej získáme my?
„A již nebudou vyučovat každý svého druha a každý svého bratra a říkat: Poznejte Jehovu!, neboť mě budou znát všichni od nejmenšího z nich až po největšího z nich, je Jehovův výrok. Odpustím totiž jejich provinění a na jejich hřích již nebudu vzpomínat.“ (Jeremiáš 31:34)
Co říká Pán Jehošua?
„Jehošua jim odpověděl a řekl: Přestaňte mezi sebou reptat. Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a chci ho vzkřísit v posledním dnu. V Prorocích je napsáno: A všichni budou vyučováni Jehovou. Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně. Ne proto, že by někdo viděl Otce, kromě toho, který je od Boha; ten viděl Otce.“ (Jan 6:43-46)
My jsme nebeského Otce neviděli a ani jej vidět zatím nemůžeme. Přesto někteří z nás věří a mají s ním osobní vztah.
Pán Jehošua moc dobře chápe, že pokud se nenecháme vyučit nebeským Otcem tím, že k němu jdeme celým srdcem, myslí a silou, tak jeho výkupní oběť nám nezajistí porozumění Pravdě, která nás osvobozuje. Můžeme se stavět na uši, ale on nás nezná. Proč? Protože jsme to neučinili právě tak. Farizeové nešli za slyšeným tím, že by hledali nebeského Otce a jím se nechali poučit, aby se stali skutečně dokonalými pro plnění vůle svého nebeského Otce, aby je hřích (Satan), který se krčil u jejich vchodu do jejich mysli, neovládl.
Proto byli stále otroky hříchu a že byli Abrahamovým potomstvem, to jim nijak neprospělo. Naopak, stali se prokletými díky Mojžíšovu zákonu, kterému slíbili věrnost v přísaze. Jejich vlastní moudrost bez porozumění učinila ze zákona břemeno, které stále více ztěžovali. Vytvářeli tradice a nauky, stejně, jako je mají náboženské domy a kdo se těchto tradic nedrží, tak toho vyhodí ze svých synagog a když jej zabijí, tak si myslí, že udělali něco dobrého pro svého Stvořitele. Jenže to není Stvořitel, komu slouží, ale je to pořád ten samý Ďábel, který je za živa chytil do své léčky.
V domě SJ to vyšrouboval Ďábel do dokonalosti, když nesouhlasíš s naukami a našimi tradicemi, tak nejsi nejsi bratr, nebo sestra. Proč toto učí? Protože jsou jako ti farizeové, kteří si mysleli, že jsou svatí, bez hříchu.
Proč toto vysvětluji? Protože dokud Abram byl Abramem, tak neměl dar víry, jen poslouchal s úctou. Až 99 letech se to změnilo:
„Když dosáhl Abram devadesáti devíti let, tehdy se Jehova objevil Abramovi a řekl mu: Jsem Všemohoucí Bůh. Choď přede mnou a prokaž se jako bezúhonný. A chci dát svou smlouvu mezi sebe a tebe, abych tě velmi, velmi mnoho rozmnožil. 3A tak padl Abram na tvář, a Bůh s ním mluvil dál a řekl: Pokud jde o mne, pohleď, má smlouva je s tebou a ty se jistě staneš otcem zástupu národů. A nebudeš se již nazývat Abram, a budeš se jmenovat Abraham, protože tě chci učinit otcem zástupu národů.“ (Genesis/1. Mojžíšova 17:1-5)
Opět tu máme číslo a tím číslem jsou dvě devítky.
Toto je důležité pochopit. Od 75 let jej do 99 let Abrama nebeský Otec vyučoval svými příkazy, ale v 99 letech mu dává dar víry skrze smlouvu. Proč? Protože už byl plně obrácený člověk. Přesně stejně, jako to nebeský Otec slibuje těm, kdo se jím nechají vyučit, jak to zapsal u Jeremiáše 31:31-34.
Nebeský Otec se musí dát člověku nejprve poznat a toto Satan ví, tak dělá vše proto, aby toho člověk nedosáhl. Když jej chytí do své léčky a ovládne tak, že se mu člověk zasvětí esoterikou, tak stále si na člověka uplatňuje svůj nárok. Nejenom, že mu zničí život, ale ještě jej stále přesvědčuje, že ten namalovaný obraz minulého života nelze roztrhat a vše změnit.
Jak to dělá? Tak, že toho člověka přivádí do myšlenek, že všude je démon. Všichni lidé jsou zlí a myslí to s ním špatně. Pořád jej vrací ke starému obrazu, jen aby jej neroztrhal a nezačal plně naslouchat Jehošuovým radám. O dar víry se musí prosit Otce, ne si myslet, že nějaký člověk toto za něj udělá. Musí se takto lapený člověk naučit postavit se Ďáblu.
„Podřiďte se tedy Bohu, ale postavte se proti Ďáblu, a uprchne od vás.“ (Jakub 4:7)
Kdy uprchne? Když nasloucháme nebeskému Otci, co nás učí a učiníme to PRÁVĚ TAK, JAK NÁS TO UČÍ. Když budeme běhat za lidmi, kteří se sice tváří zbožně, ale nerespektují s úctou jméno svého Stvořitele, tak jejich rady a jejich modlitby nemohou fungovat. Modlitba jde k Satanovi a rada je skrze ně od Satana. Často lechtá taková rada uši. Proč? Protože Satan udělá vše, aby člověka odvedl. Zde totiž spoléhá na svou znalost lidské psychiky.
Esoterikou zasažení lidé brzy poznají, jak jsou démoni skuteční když se snaží z esoteriky Satanovi utéct. Jenže pak zase nechápou, proč je to na ně připuštěno, když chtějí jít k Otci. Neuvědomují si, že uzavřeli se Satanem smlouvu a on s ní stále mává, že jsou jeho majetkem. Nebeský Otec může zasáhnou jen tehdy, až prokáže takto chybující člověk svou důvěru skutky. To je často o mnoha klopýtáních.
Satan a démoni lstivě takového člověka vrací do jeho minulosti v myšlenkách. Okolí bývá nepřátelské a největší nepřátelé jsou ti z jeho vlastní domácnosti. Proč? Protože už v čase, kdy takový člověk podlehl Satanovi, se stal v jejich očích bláznem. Když nyní hledají svého Stvořitele, JeHoVaH (Jehovu) Boha, vnímají to o to z větším pohrdáním.
Člověk, jenž nalézá Pravdu v duchovním světě, kde nejvyšší autoritou je samotný Stvořitel nebe a země, nebojují jen sami se sebou, se svou minulostí, se svým starým obrazem, ale také s pocity, že jej nemá nikdo rád. Proto se začíná takový člověk litovat a to je přesně to, čeho chce Satan dosáhnout, aby si myslel, že nemá žádnou hodnotu. Proto hledá útěchu všude, kde je to jen trochu možné a zde zase přichází ti, kteří si říkají, že jsou následovníky Je-suse (Ježíše) Krista. Jsou přesvědčeni, že znají Pravdu, která je osvobodila. Tak začnou takového člověka lákat do svých sekt a náboženských domů.
Sami totiž nevidí, že je Ďábel chytil do své léčky a poklepává je po ramenou, aby je ujišťoval o jejich správném náboženském duchu. Tito lidé nejsou v jádru zlí, to co nabízí, to vychází z dobrých pohnutek, proto je těžké pro ty hledající a neukotvené v Otci rozeznat, že jsou to vlci v beránčí kůži. Samotný Pán Jehošua to vysvětluje takto:
„Ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane, vstoupí do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: Pane, Pane, což jsme neprorokovali v tvém jménu a v tvém jménu nevyháněli démony a v tvém jménu neprováděli mnoho mocných skutků? A přece jim pak chci vyznat: Nikdy jsem vás neznal! Pryč ode mne, vy, kteří činíte bezzákonnost.“ (Matouš 7:21-23)
Co je tou bezzákonností? Je to ta stejná bezzákonnost, kterou projevovali farizeové. Nectili nebeského Otce, jako svého Otce, špinili jeho svaté jméno a vnucovali druhým své představy, své náboženské nauky a tradice. Proč je to postihlo? Protože se nebeským Otcem nenechali vyučit. Mysleli si, že když znají Písmo, že už jim to stačí.
Jak si někdo může myslet, že může činit Boží vůli, když ani neví, jaká ta vůle skutečně je? Když nerozezná ten nejdůležitější výrok Pána Jehošuy, kde jasně říká, že k němu nemůže přijít nikdo, kdo se nenechá nebeským Otcem vyučit. Když Pán Jehošua říká: „MNOZÍ“ , ne polovina, že oznamuje, že to bude většina kdo bude takto shledán, jako nedostatečný. Proto je psáno:
„Tehdy ti, kteří mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kteří mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kteří myslí na jeho jméno. A jistě se stanou mými, řekl Jehova vojsk, v den, kdy vytvořím zvláštní majetek. A chci jim projevit soucit, právě jako muž projevuje soucit svému synovi, který mu slouží. A jistě opět uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a ničemným, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu nesloužil.“ (Malachiáš 3:16-18)
„Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími. Vždyť co má společného spravedlnost a bezzákonnost? Nebo jaké podílnictví má světlo s tmou? Jaký je dále soulad mezi Kristem a Belialem? Nebo jaký podíl má věřící s nevěřícím? A v jaké shodě je Boží chrám s modlami? Jsme totiž chrámem živého Boha; právě jak Bůh řekl: Budu mezi nimi přebývat a chodit mezi nimi a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. Vyjděte proto z jejich středu a oddělte se, říká Jehova, a přestaňte se dotýkat nečistého, a já vás chci přijmout. A budu vám Otcem a vy mi budete syny a dcerami, říká Jehova, Všemohoucí.“ (2. Korinťanům 6:14-18)
A opět, kdy se staneme syny a dcerami? Když se necháme vyučit nebeským Otcem. A On to udělá jen tehdy, když budeme mít v úctě Jeho svaté Jméno JeHoVaH (Jehova). A to je první klíč k tomu, aby člověk poznal, kdo je kdo. To je ta jedna z PRAVD, která člověka osvobozuje, když vidí, jaký má vztah takzvaný následovník Krista k Otcovu jménu. Takže nás Satan nemůže chytit do své léčky.
Dalším znakem je to, že ten, kdo vyučuje, tak nehledá svou vlastní slávu, ale vždy vyučuje: „Vše si ověřujme v modlitbě u našeho nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) vojsk, ve jménu Pána Jehošuy Krista, ne ve jménu Je-suse (Ježíše). Proč?
„A viděl jsem, a pohleďme, Beránek stál na hoře Sionu a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kteří mají na svém čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce.“ (Zjevení 14:1)
Když je na pečeti skutečné jméno Beránka, což je Jehošua, ne Je-sus a je na ní Otcovo skutečné jméno JeHoVaH (Jehova), ne hosp…, lodr, pán, universum, bůh, jak bude ta nevěsta učit, když má toto zapečetěno v mysli, na čelním laloku? Takže tu je jasný další klíč a rozvážné družičky, tak ty už by také konečně měly takto následovat nevěstu. Kdo to nečiní, ten koná bezzákonnost.
Takže když mi někdo řekne: „Jehova a zatím řekne Ježíš,“, tak už nám musí svítit červené světlo. Zaprvé Je to Pán JeHoVaH (Jehova), nebeský Otec, ne nějaký hej počkej, protože v duchovní rodině, která mu patří existuje PATRIARCHÁT, ne to, co je v dnešní lidské společnosti běžné, kde žádná úcta k hlavě domácnosti není, natož, aby si děti ctily svou matku a svého otce.
Protože víme jak to je, nemůžeme zadruhé očekávat, že nátlakem našich slov se něco změní. Že když známe duchovní mléko a nejsme plně vyučeni, že nám okolí bude věřit, že jim odhalujeme Pravdu. Jenže hledající tu svou pusu nezavře, ale stále napravuje to své okolí slovy. A okolí je víc a víc nepřátelské a víc a víc si ťuká na čelo, co mu to říkáme. A je to jen a jen naše chyba, kterou Satan proti nám používá. Proč?
„Přesto kdosi řekne: Ty máš víru a já mám skutky. Ukaž mi svou víru odděleně od skutků a já ti ukážu svou víru svými skutky.“ (Jakub 2:18)
Slova nejsou skutky a to okolí si pamatuje naše špatné skutky, ten náš starý obraz. To je ten trám v našem oku, který musíme vytáhnout, roztrhat a začít malovat nový obraz, aby v něm byly skutky, ne slova. Když toto okolí vidí, pak se začne ptát: „PROČ TO DĚLÁŠ?„. Tehdy můžeme vydat svědectví slovy: „PROTOŽE JSEM UVĚŘIL (A) VŠEMU, CO NÁM OZNÁMIL SÁM KRÁL, JEHOŠUA KRISTUS.“. Tehdy nám to uvěří, protože vidí nový obraz.
A jak se takové skutky činí? Je psáno:
„Naproti tomu ovoce ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání. Proti tomu není zákon. Nadto ti, kteří patří Kristu Jehošuovi, přibili na stauros tělo spolu s jeho vášněmi a žádostmi.“ (Galaťanům 5:22-24)
Takže když jdeme v modlitbě k Otci s prosbou o poučení, musíme stále prosit, aby nám Otec dal ovoce ducha a také o moudrost a porozumění. A co je žádostí těla, krom vášní? Je to touha, aby nás okolí milovalo, vážilo si nás. Dokud nemáme skutky víry, tak se toto nestane.
Ale Satan a démoni budou naši mysl stále bombardovat touhou, aby si nás vážili, aby nás milovali. Když si uvědomíme, že toto nebude bez skutků, nového obrazu možné, tak nás to osvobodí, protože si uvědomíme, že trám v oku je na naší straně. To nás zbaví sebelítosti a nenaplněných očekávání, že když jsme něco poznali, že se toto bude líbit tomuto světu.
„Co totiž prospěje člověku, jestliže získá celý svět, ale pozbude své duše? Nebo co dá člověk výměnou za svou duši?“ (Matouš 16:26)
Zde je slovo duše myšleno jako naděje na věčný život. A abychom se světu líbili, tak se musíme přizpůsobit jeho normám. To zase vede ke ztrátě naděje. Proč?
„Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho vlastní. Protože však nejste částí světa, ale já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí.“ (Jan 15:19)
„Vcházejte úzkou branou, protože široká a prostorná je cesta, jež vede do zničení, a mnoho je těch, kteří se po ní vydávají; zatímco úzká je brána a stísněná cesta, jež vede do života, a málo je těch, kteří ji nalézají.“ (Matouš 7:13,14)
Musíme tedy počítat s tím, že dokud nenamalujeme nový obraz našeho života, novými skutky, nikdy svět za námi nepůjde. A opět to máme v Písmu:
„Proto si farizeové mezi sebou řekli: Pozorujete, že se vůbec nikam nedostáváte. Podívejte se, svět jde za ním.“ (Jan 12:19)
Proč šli lidé za Panem Jehošuou? Protože měl skutky, moudrost a porozumění. Jak je získal? Poučením od Otce.
„Zanechávám vám pokoj, dávám vám svůj pokoj. Nedávám vám jej způsobem, kterým jej dává svět. Ať se vaše srdce neznepokojuje ani nesvírá strachem.“ (Jan 14:27)
Svět pokoj dává tím, že druhé poplácává, jak jsou skvělí, kolik toho nenahromadili, jen aby se mohli sami přisát na bohatství a slávu takového člověka a ten má klid, než zjistí, že je to vše falešné, jen aby jej okradli.
Kristův pokoj je jiný. Nemám nic a přesto jsem šťastný. Blíží se válka, finanční krach? Nebojím se, protože vím, že se o mé potřeby postará nebeský Otec, když v něho skutky projevuji plnou důvěru.
Tehdy nám dá dar víry, něco, co je nad to co je normální. Když nám duch říká: „Odejdi z tohoto místa!„. Odejdeme, ale s důvěrou, pak následuje dar víry. Podobně, jako to udělal Abraham, když mu nebeský Otec přikázal, aby odešel dál z Haranu do Kananejské země, plné obrů, kteří už se začali v jeho čase rodit. Jak mu asi bylo? On však důvěřoval nebeskému Otci, protože nepochyboval o Jeho slibech. Pro plnou důvěru mu stačilo jako důkaz, co učinil nebeský Otec pro pradědu Noema, pradědu Sema, a jeho otce Teracha.
Takže sebelítost je vrah, který má zničit naši důvěru. Vím o čem píšu a mám na to dost svědků, že i já jsem se musel této důvěře naučit a pochopit, že se nemohu za svůj „zpackaný“ život na nikoho vymlouvat. Musel jsem rány přijmout, vytáhnout si vlastní trám z oka, všem i sobě odpustit, roztrhat svůj starý obraz a začít malovat od úplného začátku. Nenáviděli mne? Jak moc, hlavně ti, kteří mi měli být svou vírou nejblíže.
Musel jsem se naučit, že to nedělají ze skutečné nenávisti, ale protože jsou pod vlivem Satana a démonů, protože se nechali dokonale podvést a chytit za živa do Satanovy léčky tím, že si zamilovali lidi více, než toho, kdo je Stvořil, ač jej znají jménem. Myslí si o mne má vlastní rodina, že jsem blázen? Myslí. Přestože vidí skutky mé důvěry k Otci na nebesích, tak pořád vidí můj starý obraz, můj trám, který už jsem dávno vytáhl. Všem jsem odpustil. Vím kdo je podvedl.
Těm kdo mne pomlouvají a šíří o mne lži, těm také stále odpouštím a prosím Otce, aby jim to nepočítal. Přeji si, aby každý, kdo mi jen podržel dveře, dal mi napít, protože se mu mne zželelo, tak Otce prosím, ať jej nechá žít a vymaže vše, čím se provinil proti němu a ostatním, protože dal jeho synovi skutek nezasloužené laskavosti. A já věřím, že mne Otec v tomto vyslyší.
Nemysleme si, že jsem se taky nedostal do stavu sebelítosti a výmluv, protože já jsem přece dobrý, tak proč se mi to děje. Ale tím nic nedokážeme. Vždy jsem si to zavinil sám svými kroky. Nikdo mi nehýbal rukama a nohama, jen já sám. Děkuji Otci za vše špatné co mne potkalo, protože mne to naučilo se nad věci povznést a odpustit je. A když jsem se já dopustil nějakého bezpráví, tak jsem se vždy snažil omluvit. Pokud jsem se Otci vyznal a On mi odpustil, naučil jsem se odpouštět i sám sobě, což je to nejtěžší.
Z každé naší chyby se máme poučit, snažit se ji neopakovat. Kdy přestane Satan mávat svým papírem, že má na nás právo? Až on sám uvidí naše skutky víry a důvěry. Pak ví, že jeho zastrašování nemá žádnou cenu. Vždy hledá a bude hledat, dokud tu je, způsob, jak nás nachytat. Ale Pravda nás osvobozuje, protože nám nebeský Otec poskytuje moudrost. Kdy nám ji poskytne? Když se jím necháme poučit.
Mnozí klopýtli jen proto, že když začali pociťovat, že se jich nebeský Otec ujal, tak přestali být ostražití. Mysleli si, že pevně stojí. Ne. Toto je léčka, myslet si, že nás nemůže přelstít. I mne přechytračil a to tam, kde jsem si byl „jistý“, že tam se mu to nepovede. Nezbylo mi, než to veřejně přiznat. Proto mám pochopení pro pády a klopýtnutí, proto nikoho nesoudím. A hlavně si nepřeji, aby si kdokoli ze mne dělal modlu.
Když toto zjistím, přerušuji s dotyčným kontakt, aby nehledal moudrost u mne, ale u našeho nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha, v Jehošuově jménu. Někomu se zdají některá má slova tvrdá, ale toto mi zkuste věřit, abychom se líbili Otci, nelze být zjemnělým apoštolem, který miluje to, když jej druzí obhajují a děkuje jim za to, že se jej někdo zastal.
Máme se líbit Otci, ne lidem. Přál bych si, abyste mne milovali tak jako miluji já vás, ale nikomu nebudu lechtat uši. Klepat po rameni. To pak musíte jinam. Zda je tam někde úzká cesta do života, tak na to si musíme odpovědět sami. Snažím se ukázat směr, který vychází jak z osobní zkušenosti, tak z Otcova ducha. Ne abych uhasil doutnající knot, nebo dolomil nalomený rákos. Vím moc dobře, že Pravda někdy velmi bolí, ale je to s ní tak, jako když si na škváře zraníme koleno a ta škvára se nám dostane do rány. Než ji ovážeme, musíme ji nejprve vyčistit. To fakt bolí a asi si toto zažil každý. Pak přiložíme obvaz.
Snad jsem to sepsal srozumitelně. Protože mnohým rozumím, čím si prochází, jak lstiví Satan i se svými kamarády dokážou být, ale jen Pravda nás může z jejich vlivu zachránit. Vím, že bude vše dobré, ale vím také, že to nebude hned. Že je to o skutečné vytrvalosti, jak to čteme ve Zjevení 13. kapitole. Čeká nás připomínka Pánovy smrti a jeho poslední večeře. Ač čte tyto stránky relativně dost lidí, přesto se zúčastní jen ten, koho nebeský Otec podnítí svým duchem. Proč to tak je? To bych se už moc opakoval.
Ptejme se nebeského Otce, zda to co jsem napsal, je moudré, pod vedením ducha a to ve jménu Vykupitele. Pokud vám duch řekne, že je to lidské porozumění, není důvod se mými články zdržovat. Pokud vám to potvrdí, tak vzdejte slávu a čest jim. Já jsem rád věnoval trochu času, abych to mohl sepsat. To je má odměna.
Pokoj nám všem. Kéž vám Otec žehná a vede nás po cestě života, po které máme chodit v Jehošuově jménu.
S Agape Váš bratr a Pánův otrok Igi
Doporučuji všem důkladně prozkoumat ještě jednou Píseň písní zde.