Tato otázka vznikla v jedné diskuzi na FB. Když jsem se dotazoval toho člověka, který o hříchu a o nehřešení psal, zda ví, co slovo hřích znamená v hebrejštině. Nebyl schopen mi odpovědět na to, co je myšleno tím cílem, který má být zasažen naším vystřeleným šípem. Slovo HŘÍCH doslovně znamená MINUTÍ SE CÍLE. Ale jakého?
Opět musíme při zkoumání zapojit nejprve modlitbu k nebeskému Otci, JeHoVaH (Jehovovi) Bohu v Jehošuově jménu. Proč? Aby to nebyla naše lidská moudrost, která se projevuje například tím, že si myslíme, že cílem je Kristus, tak jako si to myslí i ten takzvaný učitel. Než to učiníme, musíme pochopit jednu důležitou věc. V posledních rozhovorech, které jsem měl, se často dotýkáme otázky: „Jak poznat učitele, který k tomu obdržel od Otce dar?“. Odpověď je jednoduchá, pokud Písmo zkoumáme v celkovém kontextu. Je psáno:
„Potom jsem viděl čtyři anděly, jak stojí na čtyřech rozích země a drží pevně čtyři zemské větry, aby nevál žádný vítr na zem ani na moře ani na žádný strom. A viděl jsem jiného anděla, jak vystupuje od východu slunce a má pečeť živého Boha; a volal silným hlasem na ty čtyři anděly, jimž bylo dáno, aby škodili zemi a moři, a říkal: Neškoďte zemi ani moři ani stromům, dokud nezapečetíme otroky našeho Boha na jejich čelech.“ (Zjevení 7:1-3)
Čísla veršů a kapitoly o této myšlence říkají: TOTO JE PRAVÁ DOKONALOST!!!
Co je na té pečeti?
„A viděl jsem, a pohleďme, Beránek stál na hoře Sionu a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kteří mají na svém čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce.“ (Zjevení 14:1)
Opět tu máme DOKONALÝ PLÁN! 14=7×2.
Jaká to jména jsou? JeHoVaH (Jehova) a Jehošua (Jehova-h zachraňuje). Pokud toto nenacházíme v jejich učeních, objevují se tam, Ježíš, nebo Je-sus (latinsky: Jehova je prase), sláva Odinovi nebo hospodáři či pánovi, což jména Otce a Beránka nejsou, nemá cenu se takovým učením zabývat. Nejenom že jsou tato učení plná emocí, ale jsou často mířena tak, aby vyvolala spor. HÁDKY. Samotný prorok Malachiáš vysvětluje, jak se nebeský Otec dívá na naše učení a rozhovory a čeho si v nich všímá:
„Tehdy ti, kteří mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kteří mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kteří myslí na jeho jméno. A jistě se stanou mými, řekl Jehova vojsk, v den, kdy vytvořím zvláštní majetek. A chci jim projevit soucit, právě jako muž projevuje soucit svému synovi, který mu slouží.“ (Malachiáš 3:16,17)
Zde nás Duch odkazuje do Zjevení 16. a 17. kapitoly, abychom pochopili smysl toho všeho, proč je to důležité. Čím myslíme? Je to v čelním laloku, kde vznikají myšlenky. Takže kdo myslí na Otcovo a Beránkovo jméno, na ta skutečná jména, protože mají před těmito jmény bázeň, tak těm samotný nebeský Otec dává svou moudrost. Zda ji mám já, to nechám na posouzení každému zvlášť.
Tak tedy prosme: „Svatý, svatý JeHoVaH (Jehovo) vojsk. Dej nám prosím svou vlastní moudrost, ne moudrost člověka, abychom skrze tvé Slovo porozuměli, který cíl nemáme minout, abychom nehřešili. Prosíme Tě Otče pro Tvou vlastní slávu, ne naši, aby jsi to byl Ty, kdo nás poučuje svým Božím duchem moudrosti, aby se nám otevřely oči. Tebe Pane Jehošuo prosíme, aby jsi nám prodal tuto moudrost nepodobné zlatu přečištěného ohněm. Aby jsi nám vetřel svou mast do očí a my viděli správně to, co máme vidět. V tvém jménu Pane Jehošuo prosíme, aby nás nebeský Otec vyučil. Amen a amen.“.
Vše co se týká cíle, máme stále před očima. Musíme se zamyslet nad celkovým kontextem Písma a začít hned ve 2. a 3. kapitole knihy Genesis, nebo také jinak označené jako 1. kniha Mojžíšova. Tam se dozvídáme o tom, že do gradu S (zahrady), byli stvořeni dva, proto para grad (dva v zahradě) – §. A ti dva porušili Zákon (§), protože poslechli do klubíčka stočeného hada (§). Toto porušení bylo označeno slovem hřích.
Proto to musíme zkoumat. Čím se to projevilo? Byla to ZTRÁTA VĚČNÉHO ŽIVOTA. Takže CÍL, KTERÝ NEMÁME MINOUT, KTERÝ POTŘEBUJEME ZASÁHNOUT, tak tím je VĚČNÝ ŽIVOT. Adam s Evou toto dědičné minutí cíle přesunuli na své potomstvo. Dokonalý Zákon nám ukázal, že nejsme schopni se trefit. Proč? Protože děláme chyby, které označujeme slovem hřích. Málokdo si uvědomuje, že hřích je jen prostředek, který nám nedovoluje se trefit. Abychom vystřelili správným směrem, potřebujeme znát správnou dráhu letu. Kdo nám ji ukazuje? Symbolický šíp, Pán Jehošua Kristus. Proto musíme následovat jeho kroky.
Kdy se nám toto podaří? Když si jej budeme všímat na všech svých cestách, on doletěl na své životní dráze přesně do středu terče. Každý terč má ve svém středu vyšší hodnotu, než na místech dále od středu. Toto místo zásahu mu nezajistilo věčný život, ale nesmrtelnost. Proč? Protože on VĚČNÝ ŽIVOT NIKDY NEZTRATIL, ten daroval nám lidem. Tedy přesně naopak. A tak ten, kdo jeho životní letovou dráhu následuje, dosáhne CÍLE, kterým je VĚČNÝ ŽIVOT. Co k tomu potřebujeme? Budeme si to ukazovat v Písmu:
„Od té doby Jehošua začal kázat a říkat: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (Matouš 4:17) srovnej se 17. kapitolou Zjevení
Tělesné hříchy vychází z takzvaného desatera, ty duchovní ze 17. kapitoly Zjevení. Co je víc? Tělesné nebo duchovní?! Co tedy musíme zkoumat více, než tělesný hřích?
„Pronesl k nim ještě jiné podobenství: Nebeské království je podobné kvasu, který žena vzala a schovala ve třech velkých mírách mouky, až celé množství zkvasilo.“ (Matouš 13:33)
Odkaz na Zjevení 13. kapitolu. Ten kdo pochopí, že to, co Jan vidí, je pravé, že se vše odehraje tak, jak to Jan popisuje, tak porozumí správně tomuto verši.
Proč?
„Jehošua jim řekl: Mějte oči otevřené a mějte se na pozoru před kvasem farizeů a saduceů.“ (Matouš 16:6)
„Potom pochopili, že řekl, aby se měli na pozoru ne před kvasem chlebů, ale před učením farizeů a saduceů.“ (Matouš 16:12)
Co ten kvas způsobuje?
„protože vylévali krev svatých a proroků, a ty jsi jim dal pít krev. Zaslouží si to.“ (Zjevení 16:6)
Co způsobí zničení Velkého Babylonu?
„A šestý vylil svou misku na velkou řeku Eufrat a její voda vyschla, aby byla připravena cesta králům od východu slunce.“ (Zjevení 16:12)
Co je číslo 8 v Písmu? Je to spojeno s ukončením. Proto 16=2×8. Z Božího hlediska se úplně vše dokončí vzhledem ke kvasu. To je ta 12.
Misky hněvu jsou BĚDY. Je jich 7, protože je to dokonalých 7 běd. Tři se odehrávají do konce zaznění 6. trubky. Další 4., ty se odehrávají po. Než šestá skončí, jsou zabity olivovníky z 11. kapitoly Zjevení. Proto verš 12 ze 16. kapitoly Zjevení nemůžeme chápat doslovně, ač vysychání skutečného Eufratu vidíme už mnoho let. Co nám odhaluje Eufrat, který je myšlen v tomto verši?
„A říká mi: Vody, které jsi viděl, kde sedí nevěstka, znamenají lidi a zástupy a národy a jazyky.“ (Zjevení 17:15)
Co nastane po vzkříšení oliv?
„A po třech a půl dnech do nich vstoupil duch života od Boha a postavili se na nohy, a na ty, kteří je spatřili, padl velký strach.“ (Zjevení 11:11)
Má Velký Babylon ještě nějaké vody, které by jej chránily? Ne. Veškerá falešná učení jsou vzkříšením spálena. Proto je zničen i Velký Babylon. To město plné domů, náboženských učení, která do nich vložila jako kvas tato žena z Matouše 13:33.
Takže kdo jsou králové od východu slunce? Slunce je v symbolice vedením, moudrostí. Zde je potřeba vidět nejenom to, že olivovníky září jako jas prostoru, jak to čteme u Daniela 12:3. Protože je to šestá miska a připravuje cestu, musíme se pořádně zamyslet, co tím má Otec na mysli. Nyní to objasňovat nebudu, to učiní olivovníky po vzkříšení. Jen mysleme na to, že ještě není konec a že vzniká v tento čas Velký zástup, jazyků, národů a národnostních skupin, jenž mají mít ve svých rukou palmové ratolesti.
Takže pokud se nechceme minout CÍLE, musíme mít na mysli neustálé pokání. Co čteme o olivovnících?
„A chci způsobit, aby moji dva svědkové prorokovali oblečeni v pytlovině tisíc dvě stě šedesát dnů.“ (Zjevení 11:3)
Co je pytlovina, kdo si jí obléká?
„A muži z Ninive uvěřili Bohu a vyhlásili půst a oblékli se do pytloviny, od největšího z nich až po nejmenšího z nich. Když slovo dospělo ke králi Ninive, vstal ze svého trůnu, svlékl svůj úřední oděv, pokryl se pytlovinou a usedl do popela. Navíc dal volat a dal říkat v Ninive z výnosu krále a jeho velkých slovy: Žádný člověk a žádné domácí zvíře, žádný dobytek ani brav ať vůbec nic neochutná. Nikdo ať nepřijímá potravu. Ani vodu ať nepijí. A ať se pokryjí pytlovinou, člověk i domácí zvíře; a ať silně volají k Bohu a vrátí se každý od své špatné cesty a od násilí, které bylo v jejich rukou. Kdo ví, zda se snad pravý Bůh neobrátí zpět a vskutku nepocítí lítost, a neobrátí se zpět od svého hořícího hněvu, takže nezahyneme? A pravý Bůh uviděl jejich díla, že se obrátili zpět od své špatné cesty; a tak pravý Bůh pocítil lítost nad neštěstím, o němž mluvil, že jim je způsobí; a nezpůsobil je.“ (Jonáš 3:5-10)
Je to o čase se nad někým povyšovat, když jsou olivovníky v pytlovině? Nemají zkoumat sami sebe, svou vlastní nahotu? Takže jsou to nějací super hrdinové ve svých očích, ti, kteří patří k oběma olivovníkům? Proč to mají stále na mysli? To pokání i tu pytlovinu? Protože chtějí dosáhnout CÍLE, VĚČNÉHO ŽIVOTA. Už chápeme, proč Jan říká?
„Jestliže prohlašujeme: Nehřešili jsme, děláme z něho lháře a není v nás jeho slovo.“ (1. Jana 1:10)
Každý den něčím porušujeme Zákon, takže ten, kdo vyučuje, že toto nedělá, tvrdí, že je Pán Jehošua Lhář! Proto Jan říká:
„Moje děťátka, píši vám tyto věci, abyste nezhřešili. A jestliže někdo přece zhřeší, máme u Otce pomocníka, Jehošuu Krista, spravedlivého.“ (1. Jana 2:1)
Proč Jan dále píše toto?:
„Žádný, kdo zůstává ve spojení s ním, nehřeší; žádný, kdo hřeší, ho neviděl ani nepoznal.“ (1. Jana 3:6)
Co nacházíme ve Zjevení 3:6?
„Kdo má ucho, ať slyší, co duch říká sborům.“ (Zjevení 3:6)
Co duch říká sborům, εκκλησια (ekklisii)? Když si projdeme všechny dopisy, je jich sedm, protože jsou dokonalé varování a cesta, nalezneme v nich míjení se cíle. Co musíme ve svém smýšlení napravit, abychom vytouženého CÍLE VĚČNÉHO ŽIVOTA DOSÁHLI? Musíme tyto hříchy chápat. Nechodit v těchto hříších znamená, PLNĚ POROZUMĚT JAKÉ HŘÍCHY TO JSOU. Dopisy Sedmi sborům si můžeme nastudovat s rozborem zde nebo zde.
„Kdo hřeší, pochází z Ďábla, protože Ďábel hřešil od počátku. Proto byl Boží Syn učiněn zjevným, totiž aby rozbil Ďáblova díla. Žádný, kdo se narodil z Boha, nehřeší, protože v něm zůstává Jeho plodné semeno, a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.“ (1. Jana 3:9,10)
Každý, kdo nechápe správný CÍL a vyučuje něco jiného, ten to činí z Ďábla, protože ten se MÍJEL CÍLE OD POČÁTKU. Jak?
„A tak had řekl ženě: Určitě nezemřete.“ (Genesis 3:4)
Říká totiž: „Ať uděláš Evo cokoli, NEMINEŠ CÍL!„. Minula? Rozhodně ano.
Kdy v člověku zůstává plodné semeno?
„Ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane, vstoupí do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.“ (Matouš 7:21)
A jaká vůle to je?
„To je znamenité a přijatelné před zrakem našeho Zachránce, Boha, jehož vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy.“ (1. Timoteovi 2:3,4)
Jak se toho dosahuje?
„Odmítej dále pošetilá a nevědomá dotazování, protože víš, že plodí boje. Pánův otrok však nepotřebuje bojovat, ale potřebuje být ke všem jemný, způsobilý vyučovat, ovládat se za zlých okolností a s mírností poučovat ty, kteří nejsou příznivě nakloněni; protože jim Bůh snad dá pokání, jež vede k přesnému poznání pravdy, aby vystřízlivěli z Ďáblovy léčky, jelikož jím byli zaživa chyceni pro jeho vůli.“ (2. Timoteovi 2:23-26)
Máme se vyvyšovat jeden nad druhého? Křičet: „JÁ, JÁ JSEM TEN, KOMU MUSÍTE VĚŘIT, PROTOŽE JÁ NIKDY NEHŘEŠÍM!“? Kdo dává pokání? Není to dar?! Tak si toho Pavlova výroku pořádně ještě jednou všimněme:
„protože jim Bůh snad dá pokání, jež vede k přesnému poznání pravdy, aby vystřízlivěli z Ďáblovy léčky“
A kdy se to stane?
„Jehošua jim odpověděl a řekl: Přestaňte mezi sebou reptat. Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a chci ho vzkřísit v posledním dnu. V Prorocích je napsáno: A všichni budou vyučováni Jehovouu. Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně.“ (Jan 6:43-45)
Můžeme o sobě skutečně říci, že už nás nebeský Otec vyučil? Když říkáme: „JÁ, JÁ, JÁ, JENOM JÁ, to vše chápu nejlépe.“? Kde je sláva a úcta k Otcově jménu a jménu Jeho Syna, Pana Jehošuy?
Jak to že apoštol Pavel říká toto?:
„Co je tedy Apollos? Ano, co je Pavel? Služebníci, jejichž prostřednictvím jste se stali věřícími, právě jak Pán každému dopřál. Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale Bůh působil vzrůst; takže ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh, který působí vzrůst. Kdo tedy sází a kdo zalévá, jsou jedno, ale každý obdrží svou vlastní odměnu podle své vlastní namáhavé práce.“ (1. Korinťanům 3:5-8)
Jak jsem šťastný, že si o mne kdekdo otírá své nohy, protože ničemu nerozumím. Jakou asi obdrží odměnu ti, kdo hřeší a jsou z Ďábla? Odpověď najdeme v Matouši 7:22,23 a 22:1-7.
„Jestliže někdo zahlédne svého bratra, jak hřeší hříchem, který nepůsobí smrt, bude prosit, a dá mu život, ano, těm, kteří nehřeší tak, aby to působilo smrt. Je hřích, který opravdu působí smrt. Neříkám mu, aby prosil ohledně takového hříchu.“ (1. Jana 5:16)
Proč takový hřích působí smrt? Protože jde proti Otcově vůli. Takový člověk miluje jen sám sebe, své vlastní porozumění a kdyby měl o sobě prohlásit, že se mýlí, že nedostal dar vyučovat, ač je usvědčen, že se nenechal vyučit samotným nebeským Otcem, JeHoVaH (Jehovou) Bohem, tak to by ti, kdo jej následují, tak by klesl v jejich očích. Že je svým učením vede ke smrtelnému hříchu, že je jako Satan zabijákem, to mu tak nějak nevadí.
Dejte mu to před oči vy, kdo mu nasloucháte a nechali jste vládnout nad svou vírou člověka. Protože je psáno:
„A již nebudou vyučovat každý svého druha a každý svého bratra a říkat: Poznejte Jehovu!, neboť mě budou znát všichni od nejmenšího z nich až po největšího z nich, je Jehovův výrok. Odpustím totiž jejich provinění a na jejich hřích již nebudu vzpomínat.“ (Jeremiáš 31:34)
Komu se dal nebeský Otec skutečně poznat? Nebyl to ten, kdo se svým bratrem a sestrou hovoří o Otcově skutečném jménu, kdo projevuje skutečnou úctu k tomuto jménu? Proč? Protože ví, že v něm je ZÁCHRANA.
Já mohu jen ukázat směr, pouze sázím a zalévám. O porozumění musíme každý sám za seb prosit nebeského Otce a být připraveni říci: „MÝLIL JSEM SE OTČE, ODPUSŤ MI PROSÍM, PROTOŽE JSEM ZAVEDL NA SCESTÍ.“. Ptejme se nebeského Otce v Jehošuově jménu, zda je to moudrost ze shora, zda skrze toto slovo promlouvá jeho Duch ke sborům. Čest a sláva patří Otci a Synovi, ne člověku.
Pokoj nám všem. S Agape Váš bratr a Pánův otrok Igi