Je nebeský Otec, יהוה JeHoVaH (jehova), ten nejvyšší nad celou obydlenou zemí nespravedlivý, když ve svém hněvu nechá odříznout ničemné, v den svého velkého hněvu? Vysvětleme si to na konkrétní události, která se naplní. Možná i vy si říkáte, proč Satan bude zadržován skoro tisíc let v místě, kde nikdo k němu nebude moci. Teprve dnes mi to bylo odhaleno.
Vždy jsem miloval smysl pro PRÁVO a SPRAVEDLNOST našeho Stvořitele nebe a Země, našeho nebeského Tatínka, jenž svá soudcovská rozhodnutí vykonal nad mnoha národy vždy až se naplnila jejich ničemnost. Jen na krátkou chvíli, dokud jsem neporozuměl, proč byl Kanaán dán potomkům Jákoba, Izáka a Abrahama, mi připadalo, že jedná nebeský Otec tvrdě a že se možná dopouští sám nespravedlnosti. Toto je častý argument těch, kdo soudí bez poznání a porozumění. Je to projev vlastního smyslu pro právo a spravedlnost. Pojďme si to vysvětlit.
Otcův, Boží charakter odhaluje nejenom to, že prosazuje vždy jednotné měřítko na to, co je správné a nesprávné, ale ukazuje nám, že své Božství, svou absolutní Autoritu, nikdy nezneužije! A přece by to mohl učinit. Přesto vždy jedná tak, aby PRÁVO a SPRAVEDLNOST z jeho jednání vyšly vždy najevo. Aby byly zřejmé. A co je po hlubším zkoumání zřejmé, je to, že vždy nalezneme v těchto krocích i velký projev MILOSRDENSTVÍ.
Někdo by si mohl říci a děje se to často: „Tak proč dovoluje, aby ničemnost působila v našich životech? Proč ji připouští, když může zasáhnout a když jsme jeho děti?“. To jsou velmi legitimní otázky a je třeba je brát vážně. Problém je v tom, že my lidé plánujeme a hodnotíme vše s ohledem na 70 až 80 let, tedy podle toho, že sami umíráme. Nebeský Otec vždy plánoval s ohledem na věčnost a neplánoval takzvanou první smrt, ze které je naděje na vzkříšení. Aby mohla existovat harmonická společnost, je potřeba nastolit konkrétní pravidla. Ne na život jedné generace, ale pro celou věčnost. Některá nás však mohou velmi omezovat, vzhledem k daru svobodné vůle. Co mám například na mysli?
Třeba si zvolíme životního partnera, zamilujeme se a začneme s tímto partnerem žít. Ten se pro nás může stát po čase, až zamilovanost odezní, jako špatná volba. Například proto, že máme s ním děti, a už není vždy tak zábavný, jako dříve, změní se mu postava, nebo se objeví skryté negativní vlastnosti, kterých jsme si dříve vůbec nepovšimli. Dnešní svět radí: „Nevaž se! Odvaž se!“. Toto vede k destrukci a projevuje se to na rozpadu manželství, kdy děti vyrůstají v neúplných rodinách. Ztrácí se přirozené pouto k oběma rodičům. Ten, kdo nemá dítě ve své péči, si pak stěžuje, že jej to dítě odmítá a má velmi malý prostor jej vychovávat. Jiní volí to, že dítě, které není v jejich péči, zahrnují dárky a dárečky jen proto, aby se dítě u tohoto rodiče cítilo spokojeně a těšilo se na dobu, kterou s rodičem stráví.
Kam to vede? Samotné dítě je vystresované. Má pocit, že vlastně nikam nepatří. Nedokáže pochopit, proč ti, které přirozeně miluje, proč nedokážou spolu fungovat a komunikovat. Místo toho, aby se učilo lásce, té skutečné na příkladu svých rodičů, učí se, jak danou situaci využít k tomu, aby zaplnilo prázdnotu ve svém srdci různými požitky. Vytratí se v něm přirozená touha respektovat rodiče jako autoritu. Stávají se takové děti často sobci a když samy dorostou, zamilují se, hupnou do vztahu, aby uspokojily svá těla a tělesné žádosti, přivedou na svět další generaci a když je problém, tak se rozvedou. Řeknou si: „No co, však to ty moje děti nějak pochopí, proč jsme se rozešli.“.
Povede takovéto jednání z hlediska věčnosti, která je pro člověka plánována, k harmonii? Věřím, že chápeme, že ne. Takže jak to změnit? Je potřeba, aby existoval jistý, morální kodex, který ochrání nenarozené děti před ničivým vlivem jejich rodičů. Takový morální kodex znamená, že i v čase zamilovanosti musíme jednat moudře. To však lidské tělo nechce. Proč? Protože je v něm něco, krom hormonů, kde to něco, narušuje tu moudrost a odpovědnost, jenž by měla vítězit. Písmo to nazývá slovem dědičný hřích. Samotné slovo hřích vychází z činnosti, kterou můžeme popsat jako střelbu šípu na terč, kdy ten šíp mine cíl.
Co je zde míněno cílem? Je to harmonická společnost. Společnost, která žije věčně, neumírá, to neznamená, že je nesmrtelná. Žijeme v harmonii? Nežijeme, proto také umíráme. Abychom pochopili rozdíl mezi věčným a nesmrtelným, musíme si to opět ukázat na něčem konkrétním.
Představme si, že žijeme vysoko v horách, kde existují hluboké rokle. Pokud budeme opatrní a vždy budeme chodit po bezpečných cestách, tak nás ty rokle neohrožují. Pokud však mávneme rukou nad tím, abychom jednali moudře, rozhodneme se, že si cestu zkrátíme tím, že se přiblížíme k rokli, uklouzne nám noha a my do ní spadneme, pak pád zajistí, že nebudeme žít. Naše volba způsobí, že jsme se minuli cíle, nešli jsme po bezpečných cestách, které jsou náročnější a delší, které by nám náš život nikdy nevzaly.
Pokud bychom měli v sobě nesmrtelnost, pak by nás ten pád sice bolel, vše by bylo v našem těle polámané, ale náš život by pokračoval. Snad na tomto znázornění chápeme rozdíl mezi věčným a nesmrtelným. Proč tomu potřebujeme rozumět?
Stvořitel nebe a Země, יהוה JeHoVaH (jehova) Bůh, ten s NEJVYŠŠÍ AUTORITOU, se rozhodl, protože je nesmrtelným, že vytvoří pro sebe harmonickou společnost. Protože je moudrý, tak si uvědomoval, že je potřeba dát této společnosti morální kodex (zásady), kterým se budou všichni, i On sám, vždy řídit. Toto opatření bude garantovat, že nikdo nebude ošizen na svých právech. Při svém utváření této společnosti mohl postupovat dvěma způsoby.
Zaprvé, mohl každou bytost utvořit jako někoho, kdo nebude mít možnost se samostatně rozhodnout a bude muset jej naprogramovat tak, že bude žít jenom díky příkazům. Nikdy by nevznikl žádný problém, ale ty bytosti by neměly cit. Bylo by to podobné, jako naprogramovat robota, který sice bude mluvit, ale nikdy neprojeví emoce.
Druhá možnost byla, aby stvořil bytosti, které emoce mít budou. To lze učinit jen tehdy, pokud má taková bytost svobodnou vůli. Taková bytost dokáže projevovat lásku, protože to není chladný stroj. On sám je plný emocí, proto si přál, aby ten, koho stvoří, odrážel plně jeho vlastní osobnost. Jeho charakter. Tím skutečným charakterem je řecky AGAPE, Láska založená na morálním kodexu. Na PRÁVU a SPRAVEDLNOSTI pro všechny bytosti. Protože byl a je moudrý, jak jen někdo moudrý být může, věděl, že i tyto bytosti potřebují porozumět té pravé Lásce Agape správně. Nechtěl mít z těch stvořených bytostí cvičené opičky.
Musel tedy k PRÁVU a SPRAVEDLNOSTI připojit i MILOSRDENSTVÍ. Proč? Protože věděl, že to nebudou cvičené opičky. Opět si musíme vysvětlit, co je to skutečná DOKONALOST. Mnozí ji zaměňují s absolutně kontrolovaným procesem, kdy vytvořený subjekt neudělá chybu. Ale ten nemůže mít emoce a může být jen pouhým robotem.
Takže co je dokonalé? Je to něco, co plní dokonale svůj účel. Například polévková lžíce je dokonalým nástrojem pro jedení polévky, ale je to nedokonalý nástroj k tomu, pokud bychom s ní chtěli vyprázdnit například plnou vanu vody, nebo bychom s ní chtěli vyprázdnit moře. Kdy stvořená bytost dokonale plní svůj účel? Pokud má v sobě Agape. Proč? Protože jen tehdy plní účel, ke kterému byla stvořena, protože spolupracuje na tvorbě harmonie.
Znamená to, že bude tato bytost neomylná? Ne, pokud by byla neomylná, pak už by to nebyla bytost s emocemi, ale stroj. Kdy omylnost nenaruší harmonii? Tehdy, pokud není OMYL UVEDEN DO PRAXE! Takže pokud je OMYL jen v rovině myšlenek, může být korigován tím, že je dané bytosti vysvětleno, že je určitá myšlenka OMYL. Něco jiného nastane, když ta bytost nechce porozumět tomu, že něco nedělat, jí nijak neomezuje. Opět si to ukážeme na něčem konkrétním.
Mé děti, když byly malé, rády plavaly. Když bylo léto, byly by ve vodě pořád, když to bylo možné. Jako rodič jsem musel dohlížet na to, aby neprochladly. Proto jsem jim nařídil, aby po určitém čase z vody vylezly, osušily se a počkaly na pozdější dobu, aby se do vody mohly vrátit. Jaká byla jejich reakce, když jsem je z vody vyháněl? Myslely si, že jim kazím jejich zábavu, protože ony nerozuměly, že mohou prochladnout a pak onemocnět. Braly to jako omezení. Když jsem nebyl důsledný, tak se stalo, že tam byly déle a onemocněly, protože prochladly.
Jejich omyl byl v tom, že si myslely, že jsou moudřejší než já. Následek jejich omylu přišel skrze nachlazení. Tak mohly pochopit, že je nevyháním z vody proto, abych jim škodil, ale že je to přesně naopak. Dokud neprochladly a nezjistily, že mám o ně starost, tak braly mé poučování, že jinak prochladnou, jako hloupé, nelaskavé řeči. Kdo je rodič, zná mnoho takových situací. Když se toto stane, jsme jako rodiče nazlobeni a často řekneme: „Už nikdy do té vody nepolezeš!“. Protože jsme moudří a milujeme své děti, víme, že ten zákaz nebude navždy. A pokud nás děti milují, tak začnou prosit s porozuměním, že je potřeba z té vody vylézt dříve než prochladnou a my projevíme milosrdenství a tento jejich omyl jim odpustíme.
Takže pokud si někdo myslí, že andělé v nebi vždy smýšleli jen správně, tak potom jsme neporozuměli tomu, jak byli stvořeni. Nevíme, co je mohlo napadnout, ale výhodou bylo, že nebeský Otec znal jejich myšlenky a mohl jim věci vysvětlovat dříve, než došlo k něčemu vážnému. Vždy pak mohl poukázat na to, kam by takové jednání vedlo. Samotná špatná myšlenka neznamená nedokonalost a také, že je daná bytost ničemná.
Z toho, co víme, tak nebeský Otec si přál skutečně velkou rodinu. Proto vytvořil jako prvního svého nositele zprávy, POSLA, jak se dá hebrejské slovo מַלְאָךְ (malach) také správně přeložit, doslova TEN, JENŽ PŘINÁŠÍ ZPRÁVU. A dal mu jméno מִיכָאל (micha´el) MICHAEL, do češtiny doslovně přeloženo = KDO JE JAKO BŮH?. Tento nejstarší posel, řecky ἀρχάγγελος (árch-ángelos), doslovně NEJSTARŠÍ, NEBO PŘEDSTAVENÝ ANDĚL (POSEL), byl na počátku u Boha (U TOHO S NEJVYŠŠÍ AUTORITOU = NEBESKÉHO OTCE, יהוה JeHoVaH (jehovy)) a stal se slovem (mluvčím, tím kdo nese zprávu, malachem). A to slovo (tento malach, mluvčí) se stal OBROVSKOU AUTORITOU, ale druhou po svém bore (STVOŘITELI), tedy BOHEM. V hebrejštině by to bylo napsáno takto:
בְּרֵאשִׁית הָיָה הַדָּבָר וְהַדָּבָר הָיָה אֶת-הָאֱלֹהִים וְהוּא הַדָּבָר הָיָה אֱלֹהִים
na počátku bylo slovo a to slovo byl bůh a to slovo byl bůh
(Jan 1:1)
jak vidíme, hebrejština nezná velké a malé písmena. Proto je slovo bůh chybně vnímáno ne jako AUTORITA, ale jako STVOŘITEL. Kdo vnesl toto do porozumění Písma? Někdo, kdo potřeboval skrýt skutečné porozumění.
Pokud to chceme přeložit správně do češtiny, tak Janův první verš jeho evangelia zní:
na počátku bylo slovo a to slovo byla autorita a to slovo bylo autoritou
Už to dává úplně jiný význam, než jak je úmyslně prezentován v mnoha biblických překladech. Tuto odbočku jsem musel vložit, aby pochopili i ti, jenž se drží náboženských dogmat. Tento Michael byl stvořen jako první a byl ve všem podobný svému Stvořiteli, nebeskému Otci, krom nesmrtelnosti. Měl věčný život. Sám od sebe také nemohl nic uvádět do života, jak správně a doslovně se má překládat hebrejské slovo bara, protože nebyl tím, kdo přivádí do života, tedy bore, česky Stvořitel nebe a Země. Proč? Protože neměl v podřízenosti ruach, doslovně stvořitelský (Otcův) dech, také překládáno slovem duch. Proto mohl nebeský Otec tvůrčí činnost provádět skrze něho a pro něho, jak vysvětluje apoštol Pavel v dopise do Kolos. Proto když ten Posel s velkým P přišel na Zem, popravdě řekl:
„Proto Jehošua řekl: Až jednou pozvednete Syna člověka, pak poznáte, že jsem to já a že nedělám nic sám od sebe; ale právě jak mě Otec naučil, tak mluvím.“ (Jan 8:28)
A opět skrze Jana, ale už v knize Zjevení sám o sobě vydává toto svědectví:
„A andělovi sboru v Laodiceji piš: To říká Amen, věrný a pravý svědek, počátek Božího stvoření:“ (Zjevení 3:14)
A když už teď správně rozumíme slovu malach – anděl, pak víme, že zde nemluví Pán Jehošua k nějaké duchovní bytosti, které se má psát, ale že říká, aby byl dopis napsán nositeli (poslu) dobré zprávy, tedy člověku, který se nachází přímo v Laodicei. Který oznamuje DOBROU ZPRÁVU o BOŽÍM KRÁLOVSTVÍ. Jakém království? To, které má NEJVYŠŠÍ AUTORITU. Tak málo stačilo k tomu, aby Satan vytvořil zmatek v hlavách náboženských filozofů, když pozměnil významy slov.
Takže Michael, dnes Pán Jehošua, měl velkou autoritu nad ostatními posly. Jak Písmo vysvětluje, tak jeden posel, jeden malach, obdržel jako dar při svém stvoření skutečně velkou moudrost a doslovnou krásu. Nebylo to z nějakého Otcova rozmaru, ale bylo to proto, že měl nebeský Otec v plánu něco víc, než jen nebeskou harmonickou rodinu. Plánoval vytvořit hmotný svět. Co nebeský Otec věděl a rozuměl tomu i ten nejstarší malach? Že uctívání někoho jiného, než samotného Otce, zničí utvářenou harmonii.
V čem je rozdíl mezi Otcem v nebi a stvořenými bytostmi? Že jedině nebeský Otec dokáže domyslet následky omylů, myšlenek, zrozených v hlavách svých stvořených bytostí. Proto musí mít jejich myšlenky pod kontrolou. Proč tedy vyžaduje, aby uctívání bylo obráceno jen k němu samotnému? Proto, že by žárlil na to, když je někdo z nižší autoritou uctíván? Ne. Je to proto, že musí existovat jednotný morální kodex, který by byl narušen, pokud by se stal někdo uctívanějším než je On sám. A ten velmi moudrý a krásný malach, jenž podle plánu obdržel i své jméno – BAELZEBUB, doslovně NOSITEL SVĚTLA, protože měl přinášet lidem porozumění, duchovní porozumění, v němž měl lidem vysvětlit ten morální kodex a důvody, proč se člověk nemá klanět jiné autoritě, než samotnému nebeskému Otci.
Protože zatím neznáme vše, co se skutečně v nebi odehrálo, je ze zapsaného možné porozumět tomu, že si tento nositel světla vydobyl význačné postavení mezi ostatními malachy. A je jisté, že k tomu využil svou získanou moudrost. To mu velmi lichotilo, tak se zamiloval do své krásy a této moudrosti. Co si začal myslet?
Opět si to můžeme ukázat na našich dětech. Jak jim přibývá let, z poznání, které k nim přichází, touží více a více po své samostatno“Nevaž se! Odvaž se!„.sti. Když přijde puberta, tak už si myslí, že vědí vše, jsou vlastně chytřejší než ti, kdo je zplodili. To vede k tomu, že chtějí jít svou cestou a už se nechtějí podřizovat rodinnému kodexu. Zda je ten který dobrý nebo špatný, to nechme stranou. Takže je vlastní pýcha vede k tomu, že to dobré opouštějí. Můžeme jim říkat: „To nedělej, dopadne to špatně!“. Jde jim to jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Jsou dvě možnosti. Svázat, seřezat či zabít anebo je nechat jít svou cestou, aby se prokázalo, že my jsme díky životním zkušenostem viděli dopředu, kam to povede. Přestali jsme děti milovat? To určitě ne. Tak proč jim dovolujeme, aby šly špatnou cestou? Protože věříme, že jsme je vychovali správně a když poznají, že jsme měli pravdu, že přijdou a dají nám za pravdu a poprosí nás za odpuštění. Mrzí nás to, když vytrvávají ve svém omylu? Mrzí, ale to je vše, co s tím můžeme udělat.
Přesně toto pubertální jednání postihlo toho nositele světla. Začal věřit své vlastní moudrosti, než nebeskému Otci, svému Stvořiteli. Mohl jej nebeský Otec seřezat, mohl jej svázat či odstranit, nebo zvolit druhou možnost, aby se prokázalo, že je to on, kdo je nadutý pýchou a dovolit mu si jít svou cestou za určitých podmínek. Jedna z nich je vysvětlena v knize Job, v první a druhé kapitole. Musí se dotázat, když někomu ubližuje, zda mu to bude dovoleno. Proč? Protože tak nebeský Otec chrání společnost jako celek, abychom to jeho řádění a řádění jeho kamarádů (malachů), jenž se dali na jeho stranu, abychom to jako lidská společnost přežili.
Má nebeský Otec nějaký plán, aby ti, co jsou postiženi Satanovým rozmarem, jeho pýchou, aby byli zachráněni? Má a už jej dva tisíce let realizuje. Mnozí nechápou, proč bylo potřeba dvou tisíc let, než se něco změní. Tak vám to zkusím vysvětlit. Ač Eva byla dokonale podvedena a každá jiná žena v její situaci by zareagovala stejně, protože nebyla na Satanův psychologický tah připravena, protože se se lží nikdy nesetkala, přesto i ona projevila nedůvěru ke svému Původci. Adam, tak ten jednal vyloženě nevěrně. Oba se chytili do Satanovy léčky, kde touha těla převládla na moudrostí.
Toto je dědičný hřích, který se projevuje tělesným uvažováním a nedůvěrou k našemu Stvořiteli. Když byl Jehošua zabit, tak mnoho lidí nevěřilo Satanovi natolik, aby společnost jako celek odmítla víru ve Stvořitele. To chce čas, dlouhý čas. Satan tvrdí a lze to najít v tom Jobovi, že člověk miluje svého Stvořitele jenom proto, že má z toho výhody. To je další lež, kterou je třeba přesvědčivě vyvrátit, protože to souvisí s plánem harmonické rodiny založené na morálním kodexu, který se nemění.
Proto bylo potřeba, aby se lidská společnost dostala do stavu, kde hlupákem a bláznem je ten, kdo skutečně miluje svého Stvořitele celou svou myslí, silou, celým svým srdcem, protože se nechává poučovat samotným nebeským Otcem. A že to není rozmar, tak to ten blázen v očích tohoto světa dokazuje skutky. Jak? Například tím, že se snaží vysvětlit druhým, proč je dobré mít vztah se svým nebeským Otcem, ač to přináší výsměch a pohanu. Proto už Satan nemůže tvrdit, že to člověk dělá pro zisk.
Druhým důvodem je to, že nebeský Otec dal Satanovi možnost si lidstvo v tomto čase koupit skrze změnu DNA, když mu dovolil, aby si lidi označil značkou 6.6.6.. Aby toto mohl uskutečnit, musela technologie postoupit tak daleko, aby lidé pro svůj zisk, ztratili všechny morální zábrany a takovou technologii byli schopni vyrobit. To chce čas. Satan totiž tvrdí, že člověk dá vše, za svou záchranu, jen aby nezemřel a když bude na tom hodně špatně, takže potom prokleje svého Stvořitele, aby raději okamžitě zemřel. Stále jsme u Joba. Protože mu Job nestačil jako důkaz, bylo potřeba dojít až sem, do dnešní doby.
Toto označení sebou přináší jeden problém, který lze vyřešit jedině tak, že určití lidé po svém vzkříšení, se vzdají svého věčného života ve prospěch svých označených bližních. Proč? Protože když si je Satan takto označil, zbavil je autorství Otce jejich těl v DNA, kde se nachází u neoznačených lidí Otcův podpis, který je umístěn na chromozomech. Takto označený člověk, značkou 6.6.6. pošlapal opatření, které sebou přinášela Kristova výkupní oběť. V očích nebeského Otce se tito lidé stali mrtvou krví, protože útokem skrze označení bylo, aby se lidé stali neplodnými, nebo aby další generace, která se těmto označeným narodí, tak aby už tuto schopnost rozmnožovat se neměla – srovnej se Zjevením 16:3.
Co dále tento podpis nebeského Otce zajišťuje? Naději na vzkříšení po naší smrti a také to, že se ve vajíčku s tímto jménem, když se potká spermie s tímto jménem, že tak vzniká nový život. Proto narozené děti z označených potomků už žádný podpis mít nebudou. Proto jistě chápeme, proč byla taková snaha, označit i mimina.
A Satan si myslel, že nad nebeským Otcem zvítězil. No nezvítězil, protože nebeský Otec je moudřejší než Satan – Světlonoš, který místo světla přináší jen tmu. Když se Pán Jehošua vzdal svého věčného života ve prospěch všech lidí, které Adam uvedl do dědičného hříchu, protože tak pro potomky ztratil věčný život a stali jsme se smrtelní, kdy mzdou za tento hřích je smrt, nemohl být opět Jehošua při vzkříšení přiveden k věčnému životu. Tak by si vzal zpět to, co dal lidstvu. Jediná možnost z hlediska dokonalého PRÁVA a SPRAVEDLNOSTI bylo to, aby obdržel nesmrtelnost. Tedy lepší stav, než měl před svou smrtí. Proto je jeho vzkříšení v Písmu nazváno lepším vzkříšením.
Toto lepší vzkříšení však potká i ty, kteří patří k takzvané nevěstě, která bude vybrána v Čase konce, tedy nyní, z těch, kdo se stanou podobni Kristu skrze mysl a srdce, tím, že nebudou činit nic sami od sebe, ale jen to, co je sám nebeský Otec naučil. Těchto osob je 144 tisíc. Ti, kteří k nim nepatří, toto nedokážou pochopit, proč se to musí takto stát. Jsou naučeni z náboženských domů Velkého Babylonu chápat Otcovu SPRAVEDLNOST a PRÁVO tělesným způsobem. Proč? Protože věří tomu, že když mají naději na věčný život, protože ji získali křtem, že mohou obdržet proměnou také nesmrtelnost. Jedna věc je naděje, která jim je po vzkříšení převedena na jistotu, pokud vytrvají až do konce a druhou věcí je mít ten věčný život už v sobě.
Pokud jej v sobě skutečně nemají, pak nemohou tento svůj věčný život dát ve prospěch těch, kdo pošlapali Kristovu výkupní oběť tím, že si nechali odstranit Otcův podpis ze své DNA a nahradili jej značkou. Těmto bratrům a sestrám by se mohlo zdát nespravedlivé, aby někdo, kdo jedná takto špatně, protože jej podvedli Satan, démoni a lidé, kteří jim slouží pro slávu a bohatství, aby měli právo žít skrze Otcovo MILOSRDENSTVÍ v Kristově Božím království, pokud by plně chápali, jak to Otec vymyslel.
Porozumění o tom, jak to vše musí proběhnout, to nemohlo přijít dřív, než se svět dostal do plného Času konce. Velmi jsem se trápil tím, když jsem plně porozuměl, co obnáší druhá miska Otcova hněvu (Zjevení 16:3) a proč jsou lidé, kteří jsou označeni značkou, nazváni mrtvou krví. Musíme si ji připomenout:
„A druhý vylil svou misku do moře. A stalo se krví jako z mrtvého člověka, a každá živá duše zemřela, ano, všechno v moři.“ (Zjevení 16:3)
Moře zde není skutečným oceánem, ale je to lidstvo jako celek, které nepatří Otci. Protože svůj život při nátlaku odevzdalo Satanovi a nemá tedy už schopnost se rozmnožovat a je vystaveno účinkům dědičného hříchu, může už jen umřít. Už nemá v sobě ani tu naději na vzkříšení, protože z pohledu stvoření už to není člověk, ale něco, co patří plně Satanovi. Je to vlastně stejné, jako když se naše děti zbaví svého jména, které jsme jim dali, protože tím dávají najevo, že už nám nepatří. Proto nebude a není pro takové lidi jednoduché činit pokání. Mnozí označení vyjádřili slovy co cítí, když jim byla DNA změněna. Říkají doslova: „Je to jako bych ztratil duši.“. Toto jsem si nevymyslel, toto jsem slyšel od několika z nich.
Když se podíváme výše do toho Zjevení, tak vyjadřují přesně to, co nastalo. Ztratili život, duši. Pokud se podíváme na jiné místo ve Zjevení, pak zjistíme toto:
„A viděl jsem jiného anděla, jak letí uprostřed nebe, a měl věčnou dobrou zprávu, aby ji oznamoval jako radostnou zvěst těm, kteří bydlí na zemi, a každému národu a kmenu a jazyku a lidu, a říkal silným hlasem: Bojte se Boha a oslavujte jej, protože přišla hodina jeho soudu, a proto uctívejte Toho, který udělal nebe a zemi a moře a prameny vod. A následoval jiný, druhý anděl, a řekl: Padl! Velký Babylón padl, ten, který nutil všechny národy pít z vína hněvu svého smilstva! A následoval je jiný anděl, třetí, a řekl silným hlasem: Jestliže někdo uctívá divoké zvíře a jeho obraz a přijímá označení na čelo nebo na ruku, bude též pít z vína Božího hněvu, které je vylito neředěné do poháru jeho zloby, a jistě bude trýzněn ohněm a sírou před zrakem svatých andělů a před zrakem Beránka.“ (Zjevení 14:6-10)
Zde to mnozí chápou tak, že vlastně pro označené neexistuje naděje. Proč? Protože čtou dále toto:
„A dým jejich trýzně vystupuje po celou věčnost a dnem i nocí nemají odpočinek ti, kteří uctívají divoké zvíře a jeho obraz, ani žádný, kdo přijímá označení jeho jména. Zde to znamená vytrvalost pro svaté, pro ty, kteří zachovávají Boží přikázání a Jehošuovu víru.“ (Zjevení 14:11,12)
Protože mnozí čtou, že dým jejich trýzně vystupuje po celou věčnost, což je samozřejmě pravda, ale neznamená to odsouzení, které nemá naději. Protože je to o době, kdy jsou oba olivovníky stále na zemi, to vysvětluje 12 verš o vytrvalosti, musíme chápat vše co Jan sděluje a vidí, v celém kontextu. Jan totiž opakuje verše, myšlenky z 18. kapitoly Zjevení:
„Potom jsem viděl jiného anděla, jak sestupuje z nebe, s velkou autoritou; a země byla osvětlena jeho slávou. A zvolal silným hlasem a řekl: Padl! Velký Babylón padl a stal se obydlím démonů a místem, kde se ukrývá každý nečistý výpar, a místem, kde se ukrývá každý nečistý a nenáviděný pták!“ (Zjevení 18:1,2)
Kdy padl Velký Babylon? Když jej musely opustit vody. A co jsou vody?:
„A říká mi: Vody, které jsi viděl, kde sedí nevěstka, znamenají lidi a zástupy a národy a jazyky.“ (Zjevení 17:14)
Takže kdy přestalo být vodám dovoleno, aby ovlažovaly Velký Babylon? V březnu 2020. A co se začalo už od jara a zintenzivnilo se to během listopadu a prosince, co se začalo dít? Začalo se intenzivně špárat v nose a pak se také takzvaně kočkovalo, tedy očkovalo a jedou s tím až do teď. Tehdy PADL VELKÝ BABYLON, MÍSTA UCTÍVÁNÍ MODEL, jako jsou nejenom náboženští představitelé, ale i hvězdy a hvězdičky sportovní, filmové a hudební. Po jejich znovu otevření, jsou tato místa už jenom pod démonským vlivem, protože nevěsta, která patří Kristu, těch 144 tisíc tam už není a není tam slyšet už ani hlas Ženicha, tedy Krista, protože svou nevěstu vyvedl. A to vše trvalo do 16.1.2022.
Ten oheň a ta síra, tak to je odkaz na to, co už začalo. Kde? Na Ukrajině, ale to je jenom počátek. Proto musí být ti, jenž jsou označováni za svaté vytrvalí, protože se jim ty dnešní věci hnusí a musí stále oznamovat, že přichází více síry a ohně, protože čtou s porozuměním:
„A šestý anděl zatroubil na svou trubku. A slyšel jsem jeden hlas z rohů zlatého oltáře, který je před Bohem, jak říká šestému andělovi, který měl trubku: Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou spoutáni u velké řeky Eufratu. A byli rozvázáni ti čtyři andělé, kteří jsou připraveni pro tu hodinu a den a měsíc a rok, aby zabili třetinu lidí. A počet vojsk jízdy byl dvě myriády myriád: slyšel jsem jejich počet. Koně a ty, kteří na nich seděli, jsem viděl ve vidění takto: Měli pancíře ohnivě červené a hyacintově modré a sírově žluté; hlavy koní byly jako hlavy lví a z jejich úst vycházel oheň a dým a síra. Těmi třemi ranami byla zabita třetina lidí, ohněm a dýmem a sírou, jež vycházely z jejich úst. Vždyť autorita těch koní je v jejich ústech a v jejich ocasech; neboť jejich ocasy jsou jako hadi a mají hlavy, a těmi škodí. Ale ostatní lidé, kteří nebyli zabiti těmi ranami, nečinili pokání ze skutků svých rukou, takže by neuctívali démony a modly ze zlata a stříbra a mědi a kamene a dřeva, které nemohou ani vidět ani slyšet ani chodit; a nečinili pokání ze svých vražd ani ze svých spiritistických zvyklostí ani ze svého smilstva ani ze svých krádeží.“ (Zjevení 9:13-21)
Přesto, že toto vše lidstvo uvidí, stále půjde za démony, za modlami a nebudou činit pokání. To se však změní. Kdy?
„A po třech a půl dnech do nich vstoupil duch života od Boha a postavili se na nohy, a na ty, kteří je spatřili, padl velký strach. A slyšeli silný hlas z nebe, který jim řekl: Pojďte sem nahoru. A vystoupili do nebe v oblaku a jejich nepřátelé je spatřili. A v tu hodinu nastalo velké zemětřesení a desetina města padla; a sedm tisíc osob bylo zabito zemětřesením a ostatní byli zděšeni a vzdali slávu nebeskému Bohu. Druhá běda pominula. Pohleďme, třetí běda rychle přichází. A sedmý anděl zatroubil na svou trubku. A v nebi nastaly silné hlasy a řekly: Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista a bude kralovat po celou věčnost.“ (Zjevení 11:11-14)
Druhá běda je totožná s druhou miskou Otcova hněvu, tedy s proměnou v mrtvou krev. Olivovníky, ti dva svědkové v pytlovině, ve stavu stálého pokání a oznamování, aby se lidé zamysleli, že Kristus přichází, jsou zabiti a po 3,5 dnech jsou vzkříšeni. A nejsou to dva konkrétní lidé, jsou to dvě skupiny lidí. První patří jako nevěsta Kristu a druhá skupina stojí jakoby u skleněného moře – srovnej se Zjevením 15. kapitolou. Každá skupina zpívá jinou píseň o záchraně. Tu, kterou zpívá nevěsta, tu se nemůže nikdo jiný naučit, protože ta má plné porozumění, jak budou zachráněni ti, kdo se nechali označit a proč musely být olivovníky zabity. Je to proto, že už mají v sobě věčný život, nejenom naději, protože v jejich životech, v životech těch, jenž jsou součástí nevěsty, došlo k události, při které byli vzkříšeni. A ví to jenom oni, že si tím prošli, protože to svět neměl poznat. Každý kdo patří k nevěstě si vzpomene, kdy se to stalo. Byly to nehody, při kterých jiní umřou a budou vzbuzeni až za tisíc let, na konci Kristovy vlády. Díky tomuto opatření se pro ty, na které padne bázeň, až uvidí své mrtvé vstát, tak na ně může přejít ten nevěstin věčný život, pokud budou činit pokání.
Proto nemohou být olivovníky dány do hrobů a vše proběhne za 3,5 dne, protože nemají jejich těla zažít porušení, stejně, jako se to stalo i Kristu, ale budou jejich těla proměněna. Proto o proměně při sedmé trubce a hlasu nejstaršího malacha, archanděla Miachaela (dnes Krista), kdy vstanou a nepředejdou těch symbolických 24 starších, kterým se v hrobech těla rozpadla, jak to vysvětluje apoštol Pavel. Proč? Protože se naplní Jonášovo znamení z Ninive, kdy byl taky Jonáš nejprve tři dny mrtvý v břiše ryby a ta jej vyvrhla a byl vzkříšen, aby pak tomu velkému městu oznámil Otcův soud a obyvatelé se samotným králem na to zareagovali pokáním. A chodil Jonáš tím městem 40 dní, stejně jako ty olivovníky budou svědčit o soudu 40 dní a budou říkat: „ČIŇTE POKÁNÍ, PROSTE O SEJMUTÍ ZNAČKY, PROTOŽE SE BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ PŘIBLÍŽILO!“. Tak může opět ožít ten, kdo toto pokání učiní a poprosí o sejmutí značky, pak poprosí Pana Jehošuu, aby na sebe vzal jeho minutí se cíle, jeho hřích.
Tak dosáhne nevěsta na plný podíl na Kristu. Proto Jehošua říkal o apoštolech, že jsou přátelé ženicha, protože oni neměli v sobě věčný život ač si prošli utrpením jako on. A to je obrovský projev Milosrdenství a naplnění jak PRÁVA a SPRAVEDLNOSTI, tak nezasloužené laskavosti ve formě MILOSRDENSTVÍ, ze strany nebeského Otce, יהוה JeHoVaH (jehovy) Boha, toho s největší AUTORITOU.
Kdo je nenapravitelný podle Izaiáše 26:10 ? Je to ničemný člověk, který se nedá nikdy napravit, i když uvidí na vlastní oči vzkříšení. Kdo skončí v Armageddonu? Ničemní. Kdo bude ničemný? Ten kdo si nenechá sejmout značku a bude dál uctívat divoké zvíře, jeho obraz a půjde i potom raději za Satanem, jeho falešným prorokem. Detaily toho, jak to vše proběhne poté, co skončí těch 40 dní oznamování Dobré zprávy o Božím království, které se bude kázat na svědectví všem národům, a pak přijde konec Satanova ničemného systému, tak ty zatím nemohou být oznámeny.
Ten, kdo má uši a slyší, co duch říká sborům, ten musí porozumět, proč Daniel oznamuje toto:
„A ti, kteří mají pochopení, budou zářit jako jas prostoru, a ti, kteří mnohé přivádějí ke spravedlnosti, jako hvězdy na neurčitý čas, ano navždy.“ (Daniel 12:3)
Kdo má toto pochopení, jsem už odhalil, zda k nim patřím, tak na to se dotazujme samotného nebeského Otce a jeho Syna, v jeho jménu. Ústy dvou nebo tří svědků je vydáváno pravé svědectví. Jen ukazuji směr. Stejně, jako jej ukazoval apoštol Pavel, protože byl součástí tohoto posvátného tajemství, když vysvětloval zákon a proroky, protože byl také horlivým badatelem Písma. Ale duchovní porozumění musel dát samotný nebeský Otec těm, kdo jej s opravdovosti hledali, aby se jím dali poučit.
Proč jsem začal v nadpisu tím Izaiášem 26:10?:
„Ano, pro stezku tvých soudů, Jehovo, jsme v tebe doufali. Po tvém jménu a po tvém pamětním jménu byla touha duše. V noci jsem po tobě toužil svou duší; ano, svým duchem v sobě tě stále hledám; protože až budou od tebe soudy pro zemi, obyvatelé úrodné země se jistě budou učit spravedlnosti. I kdyby byla ničemnému projevena přízeň, prostě se nenaučí spravedlnosti. V zemi přímočarosti bude jednat protiprávně a neuvidí Jehovovu vznešenost.“ (Izaiáš 26:8-10)
Kdy budou ty soudy pro zemi? V den, kdy budou vzbuzeny olivovníky ze své smrti. Protože ničemní nikdy nepřijmou svou nápravu, bude jejich život ukončen Armageddonem. Vždycky jsem si v duchu říkal, proč je potřeba 1000 let k tomu, aby byl Satan uvězněn? Dříve by se neprokázala ničemnost hříchu, i když lidé žijí pod Kristovým královstvím? A dnes mne Duch vedl k tomuto textu, abych se nad ním zamyslel. A v tu chvíli jsem to pochopil, rozjímal jsem chvíli před tím, jaké to pro Satana bude, až začne bručet. Nebude spát, nikdo s ním nepromluví a kdyby bylo na mne, tak mu dovolím vidět pohřební místo Gogova zástupu, o kterém mluví Ezekiel ve 39. kapitole. Pokud by byl Satan bytostí, která se dá napravit, tak by musel začít činit pokání už daleko dříve, než až v base a toužil by po spravedlnosti, chtěl by se jí naučit. Protože nebeský Otec ví, že toto u něj není možné, tak to dokáže tím, že bude skoro 1000 let bručet. Když bude propuštěn, tak jak to popisuje Písmo, začne okamžitě nabádat poslední generaci k tomu, aby byla nespokojená a chtěla Krista i s těmi olivovníky, které po Armageddonu sestoupí na zem jako to milované město, aby poučovaly národy, tak aby se jich chtěli žijící lidé zbavit. Tak se naplní právě tento text z Izaiáše a bude to poslední potřebný důkaz pro ty, kteří by chtěli někdy zopakovat, co učinil Satan.
Chápeme tu hloubku, proč je nebeský Otec ve všem ta důsledný, aby se vše prokázalo? Nesmrtelnost mohou obdržet jen ti, kdo plně obstojí ohledně všech lživých tvrzení, která Satan o člověku šíří. Musí jím být dán věčný život, ne na zkoušku, tak jako jej mají ostatní. Proto jsou zkoušeni až do krajnosti před tím, než dojde k jejich zabití. Nebeský Otec musí mít u nich jistotu, že svou nesmrtelnost nikdy nezneužijí, protože jejich Láska je založená na plném porozumění Agape. Jejich touhu nesmí zakalovat, byť jen náznakem, chtivost po moci, být víc než kdokoli jiný. Největší potěšení mají z toho, když ví, že bude jednou provždy očištěno Otcovo jméno, které mají v té nejvyšší úctě. Touží, aby jejich srdce bylo stejné, jaké má sám Pán Jehošua a chtějí jej následovat všude tam, kde jde i on. Nechtějí činit nic sami od sebe, ale jak je to naučil samotný nebeský Otec. Touží po moudrosti nejenom pro sebe, ale pro všechny své bratry a sestry, pro celé lidstvo, aby se jim otevřely oči a viděli Otce takového, jakým skutečně je. Raději ať jsou sami zničeni se Satanem, pokud by měli v nesmrtelném životě klopýtnout a vztáhnout na sebe větší autoritu, božství, než jaká jim náleží.
Opět burcuji každého, aby vše zkoumal a dotazoval se nebeského Otce, prosil o ducha moudrosti a porozumění pro Jeho vůli, zda jsou má slova vedena porozuměním, které není lidské, ale to, jenž sestupuje ze shora. Kéž jsou nám tato slova povzbuzením ohledně Lásky Agape. Ať je chválen J-ah, náš nebeský Otec a Jeho milovaný Syn, Pán Jehošua, Král a Vykupitel, zachránce všeho těla, který přikrývá množství hříchů. My, kdo skutečně takto milujeme, budujme už nyní mezi sebou dokonalé vztahy založené na morálním kodexu Otcových zásad. Buďme laskaví a pečujme jeden o druhého navzájem, protože jsme Kristovo tělo.
Pokoj Vám všem milovaní. Amen a amen.
Váš bratr a Pánův otrok Igi