Přetiskuji tuto zajímavou úvahu Karla Buchy, který se zabývá historii hlavně té, která je spojena s katolickým a protestantským vlivem. V této úvaze se zamýšlí nad duchovním vlivem, jak jej lze spatřovat ve společnosti jako celku i na konkrétní události. Stojí za to se nad tím zamyslet.
„Hledání nepoznaného, to vše je následek pádu, prvních lidí. Prostřednictvím magie a spiritismu chtějí lidé od svých prvotních počátků být pány svoji vlastní „duchovnosti“. Je však něco takového možné? Pokud se totiž za každou spirituální energií skrývá nějaká bytost, tak to není možný. Člověk si v podstatě tyhle síly a vlivy, jen propůjčuje. Důvod, proč nás Bůh varuje před těmito věcmi je právě to, že jde o duchovní svět, který láká lidi na zdánlivé pozlátko, aby si následně vzalo celý život do svých rukou. Čím víc se zahledíme do jakékoliv pohanské kultury, vždy je to o zotročení lidí na základě silné pověrčivosti, která pochází z démonské energie. A i když se mnohokrát stalo, že se lidé na tyto síly upli, nezachránilo je to před zkázou.
V každé části světa je život lidí spojen přímo nebo nepřímo s nějakými božstvy nebo duchy, kterým slouží. Děje se tak po celé lidské období. Řada vyspělých civilizací věřilo ve svoji věčnost, protože spoléhaly na ochranu svých duchovních mecenášů. Přesto je jejich ochranné energie nechaly padnout. Přes dodržování pověr, končily mnohé velké civilizace v prachu. Když si vezmeme Aztéky, jak moc byli zotročeni svou mytologií, že nepoznali ve Španělech, že to jsou jen lidi a dalších podobných tragédií, které nám ukazují povrchnost a pomíjivost naši práce a naši dřiny. Aztékové byli určitě nesmírně vyspělí a v mnohém převyšovali soupeře, ale k čemu jim to bylo, když nebyli moudří a nevěděli nic o jediném pravém Bohu? Jak je v Písmu psáno, jediná moudrost je bázeň a úcta před Bohem. Kdo ji nemá, stojí na nekvalitních základech, byť se povrchně může zdát opak.
Pokrok a inteligence je nestálá věc a nezaručuje nic. Tak ani energie, které nejsou od Boha. Příklad je i dnešek, kdy vyspělá globální civilizace poslouchá nařízení úzké skupiny lidí, ohledně očkování a opatření, jako by těm lidem někdy záleželo, na její blahu. Jenže tato globální civilizace v podstatě velký Babylon kabalistů nemá krom slepé víry v „odborníky“ nic. V Boha se snaží lidé milující civilizaci nevěřit, nebo ho popírat a to o co se opírají jsou jen povrchní zákony psané na papíře. Píší je lidé a ani sebelepší úmysl, nezabrání silnějším a mocnějším prosadit své.
A ještě, když se ti mocní inspirují od duchovních tvorů, kteří komunikují a ovlivnují veškeré fungování. Proto ta moc lidí je jen moc zdánlivá. Ta skutečná je duchovní. A ta zotročuje svět i duchovních národů. Proto v tomto světě je pokaženo téměř vše. Od duchovních věcí, až po ty civilizační, kde je hlavní ctnost shon a zmar za pomíjivým „štěstím“.
Karel Bucha
Souhlasím, že vnímat svět jen z pohledu určité povrchnosti působí léčku. Pokud se nezamýšlíme nad vlivem duchovních sil, které tu evidentně působí, můžeme být lapeni ač si myslíme, že pevněji už stát nemůžeme. Sám vím o čem mluvím, jak mockrát se mi to stalo. Jejich tlak je všudypřítomný. proto tak moc potřebuje znát Otce a Krista a prosit o jejich pomoc. My démony vidět nemůžeme, ale oni nás ano, proto mají navrch. Kainovi bylo řečeno, že hřích se krčí u vchodu do jeho mysli a zda jej ovládne. Neovládl. Satan a démoni útočí na naše slabosti, aby nás tímto vlivem zničili a je to těžké ovládat, když si tento jejich vliv nepřipouštíme.
Kéž nám Otec i Kristus pomáhají, abychom tomuto popichování nepodléhali.
Igi