Plochá versus kulatá země, lze 100% říci, na kterou stranu se samotné Písmo přiklání?

Nechci, aby byl tento článek brán tak, že je tvar Země něčím, co rozhoduje o jediném správném porozumění, jak zvláště ctitelé plochého tvaru předkládají, ale spíše sloužil k zamyšlení nad tím, jak je samotná hebrejština zajímavým jazykem co do utváření slov a výrazových prvků, které se pak převádí například do češtiny, abychom textu porozuměli.

K sepsání těchto myšlenek mne vedli dva různé dotazy, které se dotýkaly konkrétních slov, proč jim máme rozumět právě tak, jak jim rozumět máme. Už několikrát jsem se snažil vysvětlit, že tvorba slov, jejich význam vychází ze slovního základu konkrétního slova textu v daném verši. Potřeba zabývat se těmito věcmi u mne dozrála v čase, kdy jsem byl veden k tomu, abych předložil vysvětlení Danielových proroctví. Duch mne tenkrát vedl k tomu, že například čtvrtý verš 12. kapitoly se překládá nedostatečně správně. To pak způsobuje, že si čtenář nedokáže plně uvědomit hloubku sdělovaných myšlenek.

V mých textech často čteme, že se snažím vysvětlit jak jsou myšleny dvě různá hebrejské slova překládána do češtiny slovy bůh a stvořitel. Pokud tento rozdíl nevidíme, můžeme každého boha zaměnit za stvořitele. Toto nepochopení je základem vnucené trinitářské nauky o třech bozích v jednom bohu. U každého překladu je potřeba, aby překladatel nejenom rozuměl jak nahradit cizí slovo správným výrazem do svého rodného jazyka, ale aby se snažil pochopit správně uvažování toho, kdo zapisoval text, proč právě použil to konkrétní slovo. To není jednoduché. Pokud se snažíme přeložit Písmo, konkrétní verš správně, potřebujeme krom vytvořených slovníků i Otcova ducha, protože víme, že Písmo bylo psáno pod Jeho inspirací.

Technicky můžeme daný text přeložit správně, ale Duch, který má být cítit, se z verše ztrácí. Samotný nebeský Otec si toto dobře uvědomuje, proto říká v Jeremiáši, že to bude On sám kdo čtenáře vyučí, pokud jej bude hledat celým svým srdcem , myslí a silou. Proto Pán Jehošua v Janovi 6:45 tuto myšlenku zdůrazňuje. Písmo je nádherná kniha, pokud nám ji otevírá nebeský Otec svým duchem. Různé překlady mají co se týká překladu velmi rozdílnou hodnotu. Často se v nich totiž objevuje tělesné smýšlení překladatelů a ne to duchovní. Už dopředu jsou ovlivňováni naukami náboženských domů, které se staly jejich matkami.

Pokud mohu z osobní zkušenosti něco poradit, pak je dobré používat při svém studiu takové překlady, kde je Otcovo jméno uvedeno v těchto podobách:

יהוה
יְהוָה֙
JHVH
JeHoVaH
Jehova
Jehovah

Proč? Protože překladatelé vyjadřují úctu jménu našeho Stvořitele a samotné jméno je v původních textech na skoro 7 tisících místech. V češtině nacházíme toto jméno v některých vydáních Studijního překladu Miloše Pavlíka, které lze pořídit u jedné duchovní sestry, která je spoluvlastníkem autorských práv k tomuto překladu. Překlad najdeme také na stránkách O bohu zde, které provozuje bratr Libor Diviš. Zde se nachází mnoho překladů v různých jazycích. Funkce, které stránky používají, jsou pro skutečné bádání nedocenitelné. Pro slovenské čtenáře je výborný překlad Jozefa Roháčka – autorizována verze Dušana Seberiniho, najdeme zde.

Mám také rád překlad, který často používám, když z něj vkládám biblické texty do článků. Tím je Překlad nového světa svatých písem, ale jen ten z roku 1991. Mnozí jej kritizují jen proto, že jej vydala společnost The Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania. Soudit překlad jen podle toho, kdo jej vytvořil je podobné, jako kdybych tu začal plivat na Roháčkův překlad, který bratr Seberini doplnil do podoby JeHoVaH, jen proto, že on sám je členem náboženského domu Adventisté sedmého dne. Toto dělají hlupáci, ne ti, kdo milují svého Stvořitele. Proč to takto učinil? Protože všichni nevzdělaní křesťané jsou učeni, že Jehova není Otcovo jméno. Aby jim přiblížil, že to tak není, protože na rozdíl od těchto věřících Pravdu o skutečném jménu bratr Seberini zná.

Samozřejmě není žádný překlad možné srovnávat s originálem hebrejského či řeckého textu, proto je potřeba také zkoumat i původní texty.

Mnoho věřících toto nečiní a drží se jejich oblíbených překladů, které často předkládají spíše pohled na text očima věrouky, než jak uvažoval a co chtěl sdělit ten, kdo Písmo inspiroval. Ukažme si nejprve to co mám na mysli na slovu Stvořitel, jak jej nacházíme v hebrejském textu, jak na dané slovo odkazuje strongovo číslo a proč je použito právě v tomto tvaru. To nám pomůže pochopit, co mám na mysli k výrazům, jenž se nachází ve verších, na kterých se vytváří učení o ploché Zemi.

Základem mnoha hebrejských slov jsou slovesa, ty se pak přechylují do podstatných jmen. Tím, že jsou podstatná jména založena na slovesech pomáhá čtenáři pochopit hloubku samotného podstatného jména. Základem slova stvořitel je hebrejské sloveso bara najdeme toto slovo pod strongovým číslem:

H1254
בָּרָא [bara] (s punktací)

Slovníky pak k tomuto slovu uvádí tento výklad
1) stvořit, utvořit, tvarovat (z nicoty, vždy o Bohu)
2) pokácet, porazit (strom)
3) vykrmit se, ztloustnout

Když jsem dané slovo zkoumal, byl jsem veden Otcovým duchem, abych se více zamyslel a popsal tuto činnost více slovy, více synonymy. Co vlastně ve chvíli, kdy něco tvořím, co vlastně dělám. Tehdy jsem si uvědomil, že vzhledem k nebeskému Otci to vlastně znamená UVÁDĚT DO ŽIVOTA. Pokud totiž něco nebeský Otec tvoři, tak PŮSOBÍ, ABY SE STALO. To je význam jeho jména a samotné Písmo přesně toto potvrzuje. Například zde:

כֹּֽה ־אָמַ֞ר הָ/אֵ֣ל ׀ יְהוָ֗ה בּוֹרֵ֤א הַ/שָּׁמַ֨יִם֙ וְ/נ֣וֹטֵי/הֶ֔ם רֹקַ֥ע הָ/אָ֖רֶץ וְ/צֶאֱצָאֶ֑י/הָ נֹתֵ֤ן נְשָׁמָה֙ לָ/עָ֣ם עָלֶ֔י/הָ וְ/ר֖וּחַ לַ/הֹלְכִ֥ים בָּֽ/הּ ׃

ko-amar hael jehova bore haššamajim venotehem roka haarec veceecaeha noten nešama laam aleha veruahh laholchim ba

Text se pak překládá:

„Tak řekl pravý Bůh, Jehova, Stvořitel nebes a Ten vznešený, který je roztahuje; Ten, kdo rozprostírá zemi a její výnos, Ten, kdo dává dech lidem na ní a ducha těm, kteří po ní chodí“ (Izaiáš 42:5)

H3068
יְהֹוָה
Jehova – vlastní jméno jediného pravého Boha, porovnejte s H3050 a H3069, z H1961 – existovat, tj. být nebo stát se, vzniknout.

Aby něco vzniklo, musí být působeno, musí se to stát. Tvůrci slovníku to jasně chápou a proto je význam Otcova jména PŮSOBÍ, ABY SE STALO a celé je to V PŘÍKAZU: „STAŇ SE!“

H1254
בָּרָא [bara] בּוֹרֵ֤א – VŠIMNĚME SI ROZDÍLNÉ PUNKTACE, proto se slovo čte bore
1) stvořit, utvořit, tvarovat (z nicoty, vždy o Bohu)
2) pokácet, porazit (strom)
3) vykrmit se, ztloustnout

Pokud bychom neměli hebrejský text punktačně označen, bylo by to sloveso, díky punktaci se z něj stalo podstatné jméno Stvořitel, ale opět nás nebeský Otce vede k tomu, abychom přemýšleli. Proč? Protože co je dalším slovem? Je to slovo haššamajim, česky nebe. Takže pokud jdeme do hloubky sdělované myšlenky, měl by překlad znít:

„Tak řekl pravý Bůh (hael), ten který ZPŮSOBIL, ABY SE STALO VYTVOŘENÉ NEBE……“

Nebeský Otec nás nenechává na pochybách, čí dílo to je. Proto tak lpí na tom, abychom jeho jméno znali nejenom podle toho jak zní, ale podle VÝZNAMU. V tomto verši také vyvrací celou trojiční nauku, protože slovo hael tam není bez svého významu.

H410
אֵל [el ] 
Bůh, božský, mocný, mocní muži, hodnostáři, bůh, falešný bůh, pravý Bůh – Jehova, moc, AUTORITA

הָ [ha ]
HTd/Ncmsa: částice, člen určitý / podstatné jméno běžné, rod mužský, číslo jednotné, status absolutus (stav samostatný)

Tento určitý člen potvrzuje pravost toho kdo mluví, že je to TEN S NEJVYŠŠÍ AUTORITOU. Proč je třeba potvrdit autorství tohoto výroku? Protože bohem, TEDY NĚKOHO S AUTORITOU nacházíme i mezi padlými anděly.

Problém řečtiny, která je použita v Janově evangeliu hned v prvém verši kde čteme:

„Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Slovo bylo bohem.“

Janovo evangelium je svou skladbou jednoznačně hebrejský text, který byl později přeložen do řečtiny. Proto Jan určitě v hebrejštině použil u slova u Boha slovo hael a pokračoval SLOVO BYLO EL. Septuaginta, která je základem řeckých slov nerozlišuje slovo el, takže se tam vždy objeví ekvivalent theos. Co tvůrci septuaginty očekávali od čtenáře, kteří byli Židé? Že rozumí správnému významu slova el. Překladatelé Janova evangelia do řečtiny zase předpokládali, že nikdo nebude zaměňovat autoritu s uváděním do života. Tento guláš zavedla záměrně až odpadlá Juda, která se zmocnila Kristových následovníků poapoštolské doby.

Proč to tu tak dopodrobna uvádím? Protože nečíst s porozuměním znamená, že dáváme prostor k falešným naukám. Tak bychom se mohli zamýšlet nad hebrejským slovem SLOVO, které v sobě nese myšlenku PŘINÁŠET ZPRÁVU, OZNAMOVATEL, MLUVČÍ. Takže jak zní Jan 1:1?

„Na počátku byl MLUVČÍ a ten byl u (hael) TOHO S NEJVYŠŠÍ AUTORITOU a ten MLUVČÍ se stal AUTORITOU.„

Chápeme, že to nejsou dva v jednom? Konečně se dostáváme k tomu, na co jsem chtěl poukázat vzhledem k tvaru Země. Izaiáš zapisuje tento výrok:

„Vždyť tak řekl Jehova, Stvořitel nebes, On, pravý Bůh, Tvůrce země a její Původce, Ten, kdo ji pevně založil, kdo ji nestvořil prostě nadarmo, kdo ji utvořil, dokonce aby byla obývána: Já jsem Jehova, a není nikdo jiný.“ (Izaiáš 45:18)

Je-li něco pevného, může čtenář získat pocit, že se to ani nehne. Pokud takto uvažujeme, pak můžeme tento verš použít k tomu, že je důkazem pro plochý tvar. Co nato říká samotná hebrejština?

כִּ֣י כֹ֣ה אָֽמַר ־ יְ֠הוָה בּוֹרֵ֨א הַ/שָּׁמַ֜יִם ה֣וּא הָ/אֱלֹהִ֗ים יֹצֵ֨ר הָ/אָ֤רֶץ וְ/עֹשָׂ/הּ֙ ה֣וּא כֽוֹנְנָ֔/הּ לֹא ־ תֹ֥הוּ בְרָאָ֖/הּ לָ/שֶׁ֣בֶת יְצָרָ֑/הּ אֲנִ֥י יְהוָ֖ה וְ/אֵ֥ין עֽוֹד ׃

 ki cho amar-jehova bore haššamajim hu haelohim jocer haarec veosa hu chonena lo-tohu veraa laševet jecara ani jehova veen od

Zde opět jedna zajímavost. Je zde použito slovo haelohim. Doslovně TI S AUTORITOU. Když víme, co Pán Jehošua říká ve Zjevení 3:14:

„A andělovi sboru v Laodiceji piš: To říká Amen, věrný a pravý svědek, počátek Božího stvoření:“ (Zjevení 3:14)

A když víme jak to Jan v Janovi 1:1 myslel a víme, že apoštol Pavel oznamuje v dopisu do Kolos, že vše bylo tvořeno skrze něho a pro něho, pak množné číslo je správně použito, protože nebeský Otec použil svého OZNAMOVATELE, toho s AUTORITOU, k této tvořitelské činnosti.

H6213

וְ/עֹשָׂ/הּ֙ (veosa) utvářet

 ה֣וּא (hu) on

 כֽוֹנְנָ֔/הּ (chonena) stát pevně, být neochvějný, být nehybný nebo pevně zakotvený; 2. být obnoven; 3. být v bezpečí; 4. být připraven nebo připraven. C(pi): 1. uvařit, připravit; 2. nastavit, založit, založit, vytvořit; 3. potvrdit, posílit, posílit. D(pu): být uvařen. E(hi): 1. kuchař; 2. poučovat; 3. určit; 4. jmenovat; 5. posílit. F(ho): 1. být instalován; 2. být připraven. G(hith): 1. být pevně uzemněn; 2. připravit (k bitvě).

 לֹא (lo) ne

 תֹ֥הוּ־ (-tohu) na prázdno, marně

 בְרָאָ֖/הּ (veraa) stvořena

 לָ/שֶׁ֣בֶת (laševet) stát pevně, být neochvějný, být nehybný nebo pevně zakotvený; 2. být obnoven; 3. být v bezpečí; 4. být připraven nebo připraven. C(pi): 1. uvařit, připravit; 2. nastavit, založit, založit, vytvořit; 3. potvrdit, posílit, posílit. D(pu): být uvařen. E(hi): 1. kuchař; 2. poučovat; 3. určit; 4. jmenovat; 5. posílit. F(ho): 1. být instalován; 2. být připraven. G(hith): 1. být pevně uzemněn; 2. připravit (k bitvě).
z nepoužitého kořene označujícího lež odpad – prázdnota, prázdnota, poušť; adv. marně, marně.

1. sedni, sedni; 2. žít, bydlet, zůstávat; 3. usadit, zastavit na bydlení. B(ni): být obydlen. C(pi): lokalizovat (tábor), postavit, postavit. E(hi): 1. sedadlo; 2. zalidnit; 3. odejít; 4. nechat žít, dovolit se usadit; 5. oženit se (cizinka).

 יְצָרָ֑/הּ (jecara) totožný ve smyslu mít tvar jako něco co existuje

Ten, kdo ji pevně založil, kdo ji nestvořil prostě nadarmo, kdo ji utvořil, dokonce aby byla obývána

JECARA je to nejdůležitější slovo pro správné pochopení celé myšlenky. To, že je něco pevně založeno, ještě neznamená, že se to nemůže pohybovat vesmírem. Odkaz na něco, co pozorovatel může vidět svýma očima, protože je to totožné, má stejný tvar, tak si musíme položit otázku, co můžeme vidět svýma očima, co ten totožný tvar má? Co slunce, nebo měsíc?

Ctitelé ploché Země budou namítat, že oni Měsíc vidí jako reflektor a že to není koule. Stačí se podívat za příznivých podmínek, kdy je vidět jen jasný srpek, kdy Měsíc trochu doroste a je vidět, že i ta část, která není osvětlena, je kulatá. Takový tvar má pouze koule. Vše musíme pozorovat za ještě denního světla. Pokud má Měsíc tvar koule a Země je totožná s tím, co vidíme, má vtisknut, neboli vtlačen stejný tvar, to říká Písmo, ne já, pak to s tím tvarem bude asi jinak. Zda se mýlím, nebo mám Pravdu, tak na to se musíme sami dotazovat nebeského Otce, ve jménu Jeho Syna (oznamovatele, mluvčího, spolutvůrce při utváření všech věcí), Jehošuy Krista. Mohu jen ukázat směr.

Pokud má Země pevně stanovenou dráhu kolem Slunce, pak je Země pevně ustanovena do této dráhy. Písmo bylo psáno pro obyčejného člověka, aby jej chápal i tím, co může vidět. Pokud bychom si rozebrali každý jednotlivý verš, který se k argumentaci používá, pak bychom zjistili, že není porozumění tak jednoznačné a dá se plně chápat logikou, která má tvar koule. Nevěřte mi. Mohu se mýlit.

Skutečné evangelium není o tvaru Země, ale o ZÁCHRANĚ SKRZE TOHO, KDO PŘIŠEL NA ZEM VE JMÉNU SVÉHO NEBESKÉHO OTCE. Rozdělovat věřící na správné a nesprávné podle víry v tvar Země já v Písmu skutečně nenacházím. Jen toto varování:

„Boží zloba se totiž zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nespravedlnosti lidí, kteří nespravedlivě potlačují pravdu, protože co může být o Bohu poznáno, je mezi nimi zjevné, neboť jim to Bůh učinil zjevným. Jeho neviditelné vlastnosti jsou totiž jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a Božství, takže jsou neomluvitelní, protože sice znali Boha, ale neoslavovali ho jako Boha ani mu neděkovali, ale stali se tupými ve svém uvažování a jejich neinteligentní srdce se zatmělo. Ačkoli tvrdili, že jsou moudří, stali se pošetilými a slávu neporušitelného Boha proměnili v něco podobného obrazu porušitelného člověka a ptáků a čtvernožců a lezoucích tvorů.“ (Římanům 1:18-23)

Pokud se prokáže při příchodu Pána Jehošuy, že omyl byl u plochozemců, jak se bude cítit takový člověk? Nebude svou vírou v tvar Země zahanben? Nestane se mu toto příslovečným rčením?

„Proto jsi neomluvitelný, člověče, ať jsi kdokoli, jestliže soudíš; protože v tom, v čem soudíš jiného, odsuzuješ sám sebe, neboť ty, který soudíš, provádíš totéž. A víme, že Boží soud je ve shodě s pravdou proti těm, kteří takové věci provádějí. Ale myslíš si, člověče, když soudíš ty, kteří provádějí takové věci, a přesto je sám děláš, že unikneš Božímu soudu?“ (Římanům 2:1-3)

Opusťme prosím pošetilé spory a hledejme Slávu našeho bore, našeho Stvořitele a radujme se z Jeho slibů, že přichází Král králů a Pán pánů, který rozdrtí hlavu tomu, kdo je jen el. Někým, kdo sice má nyní autoritu, ale ne navždy. Chvalme Jah!

Pokoj Vám všem milovaní od našeho Otce i Krále. Amen a amen.

Váš bratr a Pánův Otrok Igi