Úmyslně jsem nenapsal o jaké důležité otázce je řeč. Protože je video na FB, tak z něj vložím jen obrázky, abychom pochopili o co jde. Zažil jsem ve svém životě několik podobných situací, kdy jsem musel vysvětlit svůj postoj. Video je natočeno s humorným podtextem, takže kdo jej bude chtít shlédnout, může tak učinit na tomto odkaze.
Příběh začíná tím, že do holičství přijde muž, který je pravidelným zákazníkem.
Holič začne stříhat a dívá se do knihy, kterou zákazník čte.
Když jej dostříhá, tak holič zákazníkovi říká:
Řekl mu to proto, že viděl, že si jeho klient četl při stříhání bibli. Jako argument, proč holič nevěří, říká: „Když vyjdu na ulici, tak to vidím všude.“ Jako příklad použil toto:
Dále říká, že vidí plno opuštěných dětí a uvádí další a další příklady špatnosti. Proto nemůže věřit, že Bůh existuje. Nevěří, že by to skutečný Bůh dopustil.
Zákazník se zarazí a neodpoví. Před holičstvím potká mladíka, který má velmi dlouhé vlasy. Požádá jej, aby s ním vešel do holičství a holičovi říká:
Holič argumentuje na tvrzení, že holiči neexistují, protože by jinak nebylo tolik dlouhovlasých mužů tímto argumentem:
Co je pointou tohoto příběhu je už asi všem jasné. Proto stále opakuji, že to abychom nalezli nebeského Otce, JeHoVaH Boha a Jeho Syna Jehošuu, musíme chtít sami k nim přijít. Nejprve musíme začít hledat nebeského Otce, aby se na nás splnily tyto texty:
„Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám. Očistěte si ruce, hříšníci, a přečistěte své srdce, vy nerozhodní.“ (Jakub 4:8)
„Jehošua jim odpověděl a řekl: Přestaňte mezi sebou reptat. Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a chci ho vzkřísit v posledním dnu. V Prorocích je napsáno: A všichni budou vyučováni Bohem Jehovou. Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně.“ (Jan 6:43-45)
„Vždyť to je ta smlouva, kterou uzavřu s izraelským (duchovním) domem po oněch dnech, je Jehovův výrok. Chci vložit svůj zákon do nich, a napíši jim jej do srdce. A chci se stát jejich Bohem a oni se stanou mým lidem. A již nebudou vyučovat každý svého druha a každý svého bratra a říkat: Poznejte Jehovu!, neboť mě budou znát všichni od nejmenšího z nich až po největšího z nich, je Jehovův výrok. Odpustím totiž jejich provinění a na jejich hřích již nebudu vzpomínat.“ (Jeremiáš 31:33,34)
Jsou to biblické kroky, které je potřeba učinit? Pokud ano, pak je povinností těch, kdo o nich ví, aby se toto dozvěděl každý člověk na světě. Proč? Protože apoštol Pavel toto vysvětluje:
„Pánův otrok však nepotřebuje bojovat, ale potřebuje být ke všem jemný, způsobilý vyučovat, ovládat se za zlých okolností a s mírností poučovat ty, kteří nejsou příznivě nakloněni; protože jim Bůh snad dá pokání, jež vede k přesnému poznání pravdy, aby vystřízlivěli z Ďáblovy léčky, jelikož jím byli zaživa chyceni pro jeho vůli.“ (2. Timoteovi 2:24-26)
Cílem není někomu něco vnucovat, ale naopak, ukázat mu ten správný směr. Pavel říká, že musí takový člověk vystřízlivět. To se může zdát divné, protože střízliví lidé přece taky nevěří. Takže si to musíme vysvětlit, jak to Pavel myslel. Pokud je někdo opilý, tak se chová pomateně, toto vidíme velmi často, když půjdeme noční ulicí, kde zrovna zavřou nějakou restauraci. Duchovní opilost se projevuje trochu jinak, má však s tou skutečnou mnoho společného.
O tom je zkušenost, která se stala minulý týden v Praze na jednom nástupišti metra. Objevil se tam muž, který byl evidentně velmi rozrušen a vykřikoval na celé metro, jak jsou všichni ničemní, že nemá smysl žít. Nikdo mu nepomůže a on se ocitl právě na ulici. Vypadal velmi nebezpečně a když nastoupil do vagonu metra, tak ve své pomatenosti pokračoval. Lidé se odvraceli a na další stanici přesedli do jiného vagonu. V tom vagonu byl ji jeden bratr, který cítil velké nutkání, aby jej oslovil. Velmi se bál to učinit, protože vypadal ten muž skutečně nebezpečně.
Když vystoupil ten muž z vagonu, aby pokračoval svou cestou, vystoupil s ním i bratr a když si povšiml, že se v blízkosti nachází policisté, tak muže oslovil. Řekl mu, že pokud chce pomoci, že to pro něj rád udělá, ale že se musí nejprve uklidnit. Muž se zklidnil a ptal se jak? V tom mu bratr vysvětlil to, co muž ve videu holiči. Jak se má přiblížit k našemu nebeskému Otci, že on sám má s tím velmi dobré zkušenosti. Pak mu dal nějaké peníze, které měl u sebe. Muže to zarazilo a položil bratrovi otázku: „To je jako úplatek?“. On mu odpověděl: „NE, TO JE DAR OD NAŠEHO NEBESKÉHO OTCE.“. Pak se rozloučili.
Žijeme v čase, kdy bude takových případů přibývat, protože se lidé nebudou schopni psychicky vyrovnat s mnoha ztrátami. Je potřeba se na takové situace připravit. Nikdy nevíme, kdy je naše víra podrobována určité „zkoušce“, zda skutečně věříme našemu nebeskému Otci, že jsme schopni se jej zastat za všech okolností, nebo ukázat správný směr psychicky zlomenému člověku. Vždy, když dojde k takové situaci, je potřeba poprosit nebeského Otce, zda nás chce použít, abychom takto duchovně opilému člověku vydali svědectví. Pokud víme, že ano, pak je možné takového člověka oslovit a ukázat mu správný směr. Můžeme vše zakončit i drobným darem, pokud jej máme k dispozici, aby byla naše pomoc spojená s konkrétním skutkem. Máme být v této temnotě světlem, něco jako maják, který ukazuje lodím za nepříznivého počasí bezpečnou cestu.
Apoštol Pavel vysvětluje:
„Věz však, že v posledních dnech (V ČASE KONCE Satanova systému) tu budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou sebejistí, domýšliví, rouhači, neposlušní rodičů, nevděční, nevěrní, bez přirozené náklonnosti, nepřístupní jakékoli dohodě, pomlouvači, bez sebeovládání, suroví, bez lásky k dobru, zrádci, svéhlaví, nadutí pýchou, budou spíše milovat rozkoše než milovat Boha.“ (2. Timoteovi 3:1-5)
Každý, kdo jen trochu vidí, vidí právě toto. Pavel v 6 verši říká, že se máme od takových lidí odvracet, ale nemyslí to tak, že bychom jim neměli ukázat správný směr. Myšlenka je o tom, nenásledovat toto chování. Jinak by jeho slova byla v rozporu s jeho slovy ve 2. kapitole tohoto dopisu. Aby naše pomoc byla co k čemu, musí vycházet z moudrosti a touhy srdce, kterou měl samotný Jehošua, který se na lidi v jeho době díval takto:
„Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře.“ (Matouš 9:6)
I Jehošua se držel Pavlem vyjádřené myšlenky a vždy na to při rozmluvách s posluchači pamatoval:
„Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale Bůh (nebeský Otec JeHoVaH /jehova/), působil vzrůst; takže ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh, který působí vzrůst.“ (1. Korinťanům 3:6,7)
Vždy totiž říkal:
„Jehošua jim proto dále odpověděl a řekl: Vpravdě, vpravdě vám říkám: Syn nemůže dělat ani jedinou věc sám od sebe, ale jenom to, co vidí dělat Otce. Vždyť cokoli On dělá, to dělá podobně i Syn.“ (Jan 5:19)
Proto i my nemůžeme činit nic sami od sebe, proto musíme vždy prosit o moudrost, která sestupuje ze shora. Kéž nás Otec vede po všech našich životních cestách v Jehošuově jménu, po které máme chodit. Proč? Protože jsme jeho děti a je psáno:
„Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremiáš 10:23)
Kéž máme pokoj od našeho Otce a Jeho Syna, Pana Jehošuy.
Váš bratr Igi.