„Postavte se však proti Ďáblu, pevní ve víře, protože víte, že se tatáž utrpení dovršují v celém společenství vašich bratrů na světě.“ (1. dopis Petrovi 5:9). Tento Petrův citát je jasnou odpovědí, přesto některé sekty a náboženské domy vyučují něco jiného a ze křtů si udělaly rituál k vyhánění démonů.
Pokud budeme číst Písmo, hlavně evangelia, tak se na těchto stránkách setkáme s mnoha příběhy, kde lidé byli postiženi útoky démonů tak, že si vybrali něčí tělo, do kterého se nastěhovali a tak tohoto člověka ovládali. Způsobovali tito démoni různá onemocnění. Samotný Jehošua vysvětloval, co musí člověk, který byl postižen takto démony udělat. Jinak se mu stane toto:
„Když nečistý duch vyjde z člověka, prochází vyprahlými místy a hledá místo odpočinku, a když žádné nenachází, říká: Chci se vrátit do svého domu, z kterého jsem se vystěhoval. A při příchodu jej najde čistě zametený a ozdobený. Pak jde a přivede s sebou sedm různých duchů ničemnějších, než je sám, a když se dostanou dovnitř, bydlí tam; a konečné okolnosti toho člověka budou horší než první. Když tyto věci říkal, nějaká žena ze zástupu pozvedla svůj hlas a řekla mu: Šťastné lůno, které tě nosilo, a prsy, které jsi sál! Řekl však: Ne, spíše: Šťastní jsou ti, kteří slyší Boží slovo a dodržují je!“ (Lukáš 11:24-28)
Aby nemohl démon s kamarády vstoupit do vyčištěného domu (těla), musíme poslouchat Otcovo slovo, Otcovo poučování skrze Jeho Ducha a skutky ho dodržovat. Aby každý pochopil jak to je, popíši vám příběh ženy, pro kterou jsou tato slova hlavně určena.
Začala ve svém čase koketovat s esoterikou a dostala se pod vliv démonů tím, že si nechala otevřít černým rituálem takzvané třetí oko, dveře do své mysli, aby na ni mohli démoni působit a vstoupit do ní. To se stalo. Když si začala uvědomovat, že je něco špatně, opět se se mnou zkontaktovala. Vyhnal jsem z ní démony. Ulevilo se jí, ale oni se vrátili a to s takovou silou, že jsem je musel vyhnat znovu. Pak začala dělat kroky k Otci a ke Kristu. Její otevřené „třetí oko“ jim dovoluje, aby je slyšela. Už do ní nemohou, ale stále očekává, že tyto útoky můžu já či jiný člověk zastavit. Ne nemohu. Proč? Protože jsou připuštěny nebeským Otcem, aby šla k němu s celým srdcem, myslí a silou. Ona však stále hledá pomoc spíše u lidí, než u samotného nebeského Otce. Čemu nyní uvěřila? Že křest jí těch útoků zbaví? Je to tak?
K čemu slouží křest?
Křest, ten ze správných pohnutek činíme tehdy, když svůj život odevzdáme plně do rukou Otce a Krista. Takže je to veřejné prohlášení, že jsme se Otci a Kristu plně zasvětili náš život a že nechceme už žít pro tento svět, ale pro zájmy Božího království. Křtem symbolicky umíráme dopředu, abychom obdrželi duchovní tělo, které není zatíženo dědičným hříchem. Jedině smrtí, tou doslovnou, je splacen náš hřích. Aby toto nemuselo nastat, musíme činit pokání, litovat svých hříchů, požádat Jehošuu o jejich zahlazení v Jeho dokonalé oběti. Že jsme toto udělali, to symbolicky vyjadřujeme tím, že se ponoříme do vody za asistence svědka, toho kdo má oprávnění takový křest provést, aby bylo Satanovi, démonům a také celému světu dáno na vědomí, komu jsme skutečně zasvětili své životy. Je to symbolická smrt dopředu. Vytažení z vody pak znázorňuje budoucí skutečné vzkříšení, na kterém chceme mít podíl, kde bude naše fyzické tělo obnoveno k dokonalosti.
Naše duchovní tělo, které křtem získáme, nám dovoluje s volností řeči předstupovat před nebeského Otce, který je Svatý a přijímáme tak synovství Božích dětí, duchovního Izraele. Kde tu někdo vidí, že démoni přestanou na nás útočit? Je to přesně naopak. Budou se stále snažit, abychom padli za jejich oběť. To vysvětluje Petr v uvedeném textu a vysvětluje to samotný Jehošua, když Petrovi říká:
„Šimone, Šimone, pohleď, Satan si vás vyžádal, aby vás proséval jako pšenici.“ (Lukáš 22:31)
Křest je láskyplné opatření, jak se můžeme smířit dopředu s naším nebeským Otcem, abychom byli čistě umytí a na naše staré hříchy se nevzpomínalo. Je to podle PRÁVA a SPRAVEDLNOSTI, kdy účastník Nové smlouvy musí projít očištěním skrze dokonalou oběť Krista, jeho prolitou krví, která nám dává naději na věčný život, jenž Adam s Evou ztratili. Pavel to vysvětluje v dopise Židům když říká:
„Ano, téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví, a pokud není vylita krev, nedochází k odpuštění. Proto bylo nutné, aby předobrazná znázornění věcí v nebesích byla očištěna těmito prostředky, ale samotné nebeské věci oběťmi, které jsou lepší než takové oběti. Vždyť Kristus nevstoupil do svatého místa udělaného rukama, které je napodobením skutečnosti, ale do samotného nebe, aby se nyní za nás objevil před osobou Boha.“ (Židům 9:22-24)
Naše symbolická smrt umožňuje nebeskému Otci podle tohoto Zákona vytvořit pro nás duchovní tělo. O tom je skutečný biblický křest. Že se to v náboženských domech nevyučuje a dělá se z křtů vše jiné, než toto láskyplné opatření, tak to není se čemu divit. Pavel to vysvětluje v Prvním dopise do Korintu ve 3. kapitole 1-9 verši, když se podivuje nad tělesností a dohady, komu kdo patří. Kdo má lepší dres:
„A tak jsem k vám nemohl mluvit jako k duchovním lidem, bratři, ale jako k tělesným lidem, jako k nemluvňatům v Kristu. Krmil jsem vás mlékem, ne něčím k jídlu, neboť jste ještě nebyli dost silní. Vskutku nejste dost silní ani nyní, neboť jste ještě tělesní. Poněvadž je totiž mezi vámi žárlivost a rozepře, nejste snad tělesní a nechodíte jako lidé? Když totiž jeden říká: Patřím Pavlovi, ale jiný říká: Já Apollovi, nejste prostě lidé? Co je tedy Apollos? Ano, co je Pavel? Služebníci, jejichž prostřednictvím jste se stali věřícími, právě jak Pán každému dopřál. Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale Bůh působil vzrůst; takže ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh, který působí vzrůst. Kdo tedy sází a kdo zalévá, jsou jedno, ale každý obdrží svou vlastní odměnu podle své vlastní namáhavé práce. Jsme totiž Boží spolupracovníci. Vy jste Boží obdělávané pole, Boží stavba.“
Proč jim to píše?
„Bylo mi totiž o vás odhaleno, moji bratři, těmi z domácnosti Chloé, že mezi vámi existují rozkoly. Mám na mysli to, že každý z vás říká: Patřím Pavlovi, Ale já Apollovi, Ale já Kéfovi, Ale já Kristu. Kristus existuje rozdělený. Byl snad za vás Pavel přibit na stauru? Nebo jste byli pokřtěni v Pavlově jménu? Jsem vděčný, že jsem nepokřtil nikoho z vás kromě Krispa a Gaia,“ (1. Korinťanům 1:11-14)
A jak to vysvětluje dále:
„A tak, když jsem k vám přišel, bratři, nepřišel jsem vám oznamovat Boží posvátné tajemství výstřední řečí ani moudrostí. Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic kromě Jehošuy Krista, a to přibitého na stauros. A přišel jsem k vám ve slabosti a se strachem a s velkým chvěním; a má řeč, a co jsem kázal, nebylo s přesvědčivými slovy moudrosti, ale s projevem ducha a moci, abyste neměli víru v lidskou moudrost, ale v Boží moc.“ (1. Korinťanům 2:1-5)
Pavel nepřišel vysvětlovat něco jiného, než porozumění o tom, co je součástí duchovního mléka, kde jim vysvětlil i význam a důležitost křtu. Podobně jako i to, proč musel Jehošua přijít na zem, proč se musel on sám nechat nejprve pokřtít, aby tak dopředu symbolicky zemřel a mohl činit zázraky v Otcově jménu v duchovním těle, které křtem obdržel, protože byl v těle hříšném. Proto Janovi na otázku, proč nekřtí on jeho odpověděl: „Aby to bylo SPRAVEDLIVÉ.“. Podle PRÁVA a SPRAVEDLNOSTI.
Mnozí také nerozumí tomu, proč Jehošua říká toto Nikodémovi:
„Jehošua odpověděl: Vpravdě, vpravdě ti říkám: Pokud se někdo nenarodí z vody a ducha, nemůže vstoupit do Božího království.“ (Jan 3:5)
Pletou si totiž tři různé křty, které člověk obdrží, pokud chce plně následovat Jehošuu. Odkaz na ducha v tomto výroku Krista odhaluje právě to, že křtem člověk získává duchovní tělo, které je vytvořeno Otcovým duchem. Křest Božím duchem je něco úplně jiného a je těžké to vysvětlit, pokud jej samotný nebeský Otec nedá. Proto opět k tomu dojde podobně, jako se to stalo o letnicích roku 33 n.l.. Kdo byl pokřtěn Duchem už nyní? Jen první olivovník, ta část, kde už proběhlo zapečetění. Jen tito bratři a sestry kráčí za Kristem všude tam, kde kráčí i On.
Existuje také křest ohněm. Ten je spojen s napadáním démonů a Satana. Je to doslovná Jobova zkouška, kterou si musí projít každý a o té mluví právě Petr, abychom se v ní Satanovi postavili. U ní musíme skutky prokázat, co skutečně jsme. Tato zkouška završuje naše plné porozumění a náš vztah k Otci, jako našemu Zachránci. Proto pokud si někdo myslí, že křtem ve vodě se ukončí démonské útoky, tak nic nepochopil. Mohou se zmírnit, mohou hlasy ustat, protože Otec přikáže, že toto už nebude démonům dovoleno, ale je to jen a jen na něm, na Otci, zda takový příkaz vydá. Je psáno:
„A Jehova procházel před jeho obličejem a oznamoval: Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, zachovávající milující laskavost pro tisíce, promíjející provinění a přestupek a hřích, ale rozhodně nezprostí trestu, a přivede trest za provinění otců na syny a na vnuky, na třetí generaci a na čtvrtou generaci.“ (2. Moj./Exodus 34:6,7)
„A ve svém hojném milosrdenství jsi je nezahubil ani je neopustil; jsi totiž Bůh milostivý a milosrdný.“ (Nehemiáš 9:31)
Ano, Otec nás neopustí, odpustí nám, ale následky si poneseme vždy. Zvláště tehdy, kdy jsme my sami šli k démonům. Ten závěr o třetí a čtvrté generaci vysvětluje předchozí článek, proč to tak je. Náš nebeský Tatínek také rozlišuje, kdy jsme šli k démonům, zda to bylo z nevědomosti, nebo po určitém poučení. Má životní zkušenost je taková, že když jsem v roce 2009 svolil, abych měl od své tělesné sestry kartářky klid a dovolil jsem jí, aby mi vyložila karty, přišel jsem záhy o vše, stal se bezdomovcem na víc jak 10 měsíců a dodnes si za to nesu určité následky. Jen díky nezasloužené laskavosti našeho Otce toto mohu unést a přežít.
Kdo jednal ničemně? Já. Musím čas od času prosit? Ano, ač vím, že mi to bylo odpuštěno a získal jsem tím jedinečnou životní zkušenost, která celou ztrátu 100x či 1000x převážila. Nebeský Tatínek nedovolí nic, co nemůžeme sami unést a vždy to připouští pro naše poučení a zdokonalení naší víry. Jak Petr vysvětluje:
„Tatáž utrpení se dovršují v celém společenství vašich bratrů na světě.“
Každý z nás svádí nějaký ten duchovní boj, někdo například s touhami těla, kdy už nechce být například sám, protože není v manželství, někdo zápolí s nedostatkem financí, se zdravotním omezením, jiný slyší démony mluvit, jednou andělským hláskem a jindy dunivým odporným hlasem. Pokud po modlitbě s důvěrou nečekáme na našeho nebeského Otce, který toto ve svůj čas ukončí, pak jsme slabí ve víře a potřebujeme jí posílit. Ale ne tím, že si budeme z někoho dělat prostředek záchrany, ale uvalíme svou starost, svou bolest na našeho nebeského Otce a stále jej prosíme o pomoc, aby se nám mohl prokázat jako Otec. Jakub to vysvětluje když říká:
„Nezasloužená laskavost, kterou on dává, je však větší. Proto se říká: Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost. Podřiďte se tedy Bohu, ale postavte se proti Ďáblu, a uprchne od vás.“ (Jakub 4:6,7)
„Věříš, že je jeden Bůh, že? Děláš zcela dobře. A přece démoni věří a třesou se.“ (Jakub 2:19)
A ještě před tím vysvětluje:
„Tak i víra, jestliže nemá skutky, je sama o sobě mrtvá.“ (Jakub 2:17)
Co je nejtěžší skutek víry? Věřit, že nás nebeský Otec zbaví všech těžkostí. Přesně na to hrají démoni, jejich skryté podněcování. Je to o pokoře a vytrvalosti. Proto nás Jakub upozorňuje na tento fakt:
„Jakub, otrok Boha a Pána Jehošuy Krista, dvanácti kmenům, které jsou rozptýleny: Pozdravy! Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami, protože přece víte, že ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost. Ať však vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní a zdraví ve všech ohledech a nic vám nechybělo. Jestliže tedy někomu z vás chybí moudrost, ať stále prosí Boha, neboť všem dává štědře a bez kárání; a bude mu dána. Ať však stále prosí ve víře a vůbec nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna hnaná a rozfoukaná větrem. Ať ten člověk vskutku nepředpokládá, že něco od Jehovy obdrží; je to nerozhodný muž, nestálý na všech svých cestách.“ (Jakub 1:1-8)
Víra je podle Pavla toto:
„Víra je jisté očekávání věcí, na něž je naděje, zřejmý důkaz skutečností, ačkoli je nelze spatřit.“ (Židům 11:1)
Co je projevem skutečnosti? Když jsme něco obdrželi díky důvěře k našemu Otci, kdy víme, že to nebyla náhoda, ale skutečný projev Otcovy moci. Každý má takový zážitek, když se k Otci snažil přiblížit. Proto je víra o JISTÉM OČEKÁVÁNÍ, o skutečné NADĚJI. Vytrvalost nás učí obdržet to, oč žádáme.
Vždyť ani my lidé nenecháváme své děti trpět, když vidíme, že trest splnil svůj účel a vedl k jejich nápravě. Otec připouští následky pro naše porozumění, abychom už nikdy nešli cestou vzpoury a protože zná naše srdce, které má sklony ke špatnému.
Protože jsme se zabývali křtem a útoky démonů, je třeba pochopit, že křtem nic nekončí, ale začíná. Pokud toto pochopíme, pak se naše důvěra k Otci stane silnější, neboť víme:
„protože nezápasíme proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této tmy, proti ničemným duchovním silám v nebeských místech.“ (Efezanům 6:12)
Proto ještě jednou:
Podřiďme se tedy Otci, JeHoVaH Bohu, ale postavme se proti Ďáblu, a uprchne od nás!
Kéž máme tuto důvěru k nebeskému Otci a našemu Pánu Jehošuovi. Ať jsou to oni, kdo spolu s námi vedou náš boj víry, aby nám bylo pomoženo. Vždyť už nežijeme sami pro sebe, ale pro Otcovu vůli a zájmy Božího království. Kéž máme z tohoto způsobu života radost a vítězíme v našem duchovním boji.
S Agape Váš bratr a Pánův otrok Igi.