Dnes v noci jsem obdržel ve vidění velmi detailní rozbor toho, jak na nás, na naše životy pohlíží nebeský Otec a proč tak moc touží po tom, abychom se naučili milosrdenství. Celé vidění bylo založeno na filmu, který jsem před tímto viděním shlédl a též na celém předešlém týdnu, jeho událostech, které mne postihly. Neznám ani název toho filmu (není důležitý) a normálně se na filmy nedívám, jen výjimečně. Mám Vám popsat a předložit jak viděné, tak výklad a propojit s prorokem Jonášem. Dnešní myšlenky převést do psané podoby je pro mne asi to nejtěžší, co jsem kdy popisoval.
Celé vidění je o pochopení, jak rychle se stáváme NESPRAVEDLIVÝMI a přitom sami sebe vnímáme jako velmi morální a spravedlivé lidi. Abych to pochopil, byla mi každá z hlavních postav toho filmu ukázána v detailech, jak smýšlí, proč tak smýšlí a že vnitřním motorem jejich jednání, jejich konkrétních kroků je touha kráčet životem podle vlastního pohledu na LÁSKU a vlastního pohledu na SPRAVEDLNOST. ŽE SAMI SEBE VNÍMAJÍ JAKO MORALNÍ OSOBNOSTI, PROTOŽE…..
Prosím o shovívavost a určitou dávku trpělivosti, než vše vysvětlím, proč je to tak důležité a proč o tom musím psát. Celou problematikou sdělovaných myšlenek se zabývám už týden, kdy nejprve došlo k tomu, že mi byl dán před oči obrázek Krista, na který jsem byl upozorněn a já požádal o jeho zaslání. Kristus zde nebyl ztvárněn zrovna vhodným způsobem. Cítil jsem vnitřní potřebu okamžitě zareagovat a emoce způsobily, že jsem se vyjádřil se značnou dávkou sarkasmu a emocí.
Byl jsem na to upozorněn skrze bratra, jeho vidění, které k němu přišlo. Při samotném psaní toho konkrétního článku jsem si ty emoce neuvědomoval. Tak na mne nebeský Otec, JeHoVaH vojsk, přivedl během té noci, kdy jsem byl bratrem upozorněn, do stavu bělosti a bázně, aby mi poté opět v nočním vidění ukázal, ŽE ANI JÁ NEODPOVÍDÁM PLNĚ JEHO SKUTEČNÝM DOKONALÝM MĚŘÍTKŮM, že je potřeba nebýt sarkastický a nevkládat do takových článků své vlastní emoce. Můj vlastní hřích, v tom vidění, byl ve mne tak těžký, že jsem jej vnímal jako bolest každé jednotlivé buňky těla. Takže jsem své vyjádření korigoval.
Netušil jsem až do dnešní noci, co tím vším přesně náš nebeský Otec sleduje. Během týdne jsem narazil na určité názory nějakých bratrů, které byly sarkasticky laděné vůči dvěma náboženským domům. Jejich srdce a jejich vnitřní spravedlnost a to jak sami sebe vnímají a rozumí Božímu slovu, je vedlo k touze vyvýšit se ve smyslu, že oni sami uctívají vhodným způsobem a ostatní ne, a proto si ostatní zaslouží jen ohnivé jezero, peklo a podobně. Díky dalším jejich komentářům jsem pochopil, že to nebude s jejich srdcem tak úplně špatné a že na jejich vyjádřeních se podepisuje hlavně prostředí. do kterého se dostali.
A když jsem chtěl v psaní pokračovat tak na mne opět přišel hluboký spánek, aby mi v něm Otcův Duch ukázal, že tím vším, čím jsem si prošel v posledním týdnu, že to rozhodně není náhoda. Mé procitnutí nastalo ve 14:07.
O čem je zmiňovaný polský film? Je to příběh několika osob, které stojí na obou stranách zákona dnešních dní. Je to příběh o tom, jak a proč se některý z nich stal zločincem. Jak je vzájemně spojilo téma okrádání státu o DPH. Na jedné straně vyšetřovatel a jeho marný boj s lidmi, kteří to celé organizují, a na druhé straně poměry, skutečné poměry v lidské společnosti, kdy se určitá bezzákonnost vytváří i těmi, kteří stojí na straně spravedlnosti, aby vůbec mohli určité lidi potrestat, jak se sami musí dopustit nezákonných kroků, aby zlo bylo potrestáno. Film byl vytvořen velmi realisticky, přesto by asi proto mnohé absolutně nezaujal. Několikrát jsem jej chtěl vypnout, protože se mi ta lidská spravedlnost hnusí, ale stále jsem byl nucen jej sledovat do samotného konce.
Boj mezi vyšetřovatelem a hlavním zločincem skončil tak, jak to končí v reálném životě. Ti za oponou dosáhli svých zisků, vyšetřovateli bylo dáno najevo, že je to jen marnost a honba za větrem a oni jsou nedotknutelní a své špinavé kšefty si pojedou dál.
Film začíná tím, že všechny hlavní postavy jsou konfrontovány se svou životní realitou a s touhou pomoci druhým, svým blízkým. To je vede k tomu, aby si vybrali směr. Hlavní lump je velmi inteligentní mladý muž, který pro svou Lásku ke své partnerce a jejich nenarozenému dítěti chce zajistit lepší život, proto i spoustu peněz, aby je odvezl ze země, kde si nakradené peníze užijí.
Je výtečným manipulátorem a členem motorkářského gangu. Má jít do vězení. Mocní za oponou si jej vytipují jako toho správného muže, který bude dohlížet na kolotoč peněz s lehkými topnými oleji. Chtěli, aby se budoucí vyšetřování ukradeného DPH zastavilo u něj, takže se měl stát bílým koněm. Podcenili jeho inteligenci a hlavní motiv toho, proč do toho šel. Podařilo se mu totiž zabránit v odčerpání všech vratek DPH, kterou stát jeho firmě za LTO, kde byl bílým koněm, vyplatil, jenž měly skončit na nějakých tuším arménských kontech.
Tak okradl ty, kteří spolu mluví o 370 milionů zlotých, takže o 2 miliardy korun.
Dalšími hlavními postavami jsou tři ženy. První je těhotná partnerka zločince a další dvě jsou kamarádky, které se přihlásí k policii, aby mohli trestat násilí na ženách.
Kamarádka č.1., jména mi utekla, je bystrou ženou, která se při policejním výcviku dostane do hledáčku hlavního vyšetřovatele, který v policejním kurzu dělá instruktora. Ten ji vezme do svého týmu, ale oficiálně pracuje dál na normálním oddělení policie.
Kamarádka dvě je jenom obyčejnou policistkou, která se snaží chránit ženy, které jsou fyzicky zneužívány jak manžely, tak partnery napříč společností.
Poslední hlavní postavou je muž, pravděpodobně prokurátor nebo někdo z vysoké politiky, který celou akci s DPH řídí. V soukromí týrá svou manželku. Když se mu nedaří plnit si úkoly jeho pánů za oponou, vybíjí si svůj hněv právě na své ženě. Miluje postavení takzvaného vůdce. Osobnostně je to ubožák, který nikdy neměl přijít k moci, ale mocní si jej vybrali, právě pro to, že je vhodným lokajem, který na venek umí vystupovat a mluvit, ale když dojde na lámání chleba, kdy si jej za domácí násilí vezmou kamarádky policistky na starost, tak se jim před očima podělá strachy a to doslovně.
Nechci vám převyprávět film, ale to, proč jsem jej měl shlédnout a jak to souvisí s námi, s lidskou společností jako celkem a jak to souvisí s Kristovým výrokem, že SVĚTU BUDE DÁNO JENOM JONÁŠOVO ZNAMENÍ. Proto je pro mne tak těžké to jednoduše popsat.
Čeho jsem si musel všímat v nočním vidění po shlédnutí toho filmu? Že každá postava měla pro své jednání svůj SPRAVEDLIVÝ A S LÁSKOU PROPOJENÝ DŮVOD!!!! Soudit je bez znalosti každého detailu jejich života, stal by se jejich soud NESPRAVEDLIVÝM.
Proto ani já, a ani nikdo jiný nejsme SCHOPNI plně pochopit, proč někdo jedná tak a tak, proč se někdo drží právě takového učení, jakého se drží. Soudit jiné znamená, že jsme vůbec neporozuměli NOVÉ PÍSNI, KTEROU ZPÍVÁ 144 TISÍC těch, jenž byli koupeni ze Země.
Jsou dva způsoby, jak dosáhnout něčí nápravy. První způsob je ten, že dotyčnému člověku budeme na konkrétních věcech ukazovat jeho omyl, jeho špatné smýšlení. Je to málo účinný způsob a využijí jej jen ti, KDO SKUTEČNĚ MILUJÍ PRÁVO A SPRAVEDLNOST A TAKÉ JSOU OCHOTNI DRUHÝM ODPUSTIT JEJICH ŠPATNÉ SKUTKY. Jejich srdce je nakloněno k MILOSRDENSTVÍ.
Druhý způsob je, že počkáme, až se do věcí zapojí samotný Stvořitel, nebeský Otec JeHoVaH Bůh. To z naší strany vyžaduje neskutečnou důvěru, že tak učiní. Už 2000 let to jde od desíti k pěti a stále se nic neděje. Takto to vnímá většina lidí kolem nás.
Dále jsem si měl povšimnout, jak nevědomé ovlivnění každé z postav vedlo k nějaké špatnosti. Co mi tím Duch ukazoval? Že síly v pozadí se velmi soustředí na slabosti člověka, aby jej dostaly na špatnou cestu. a bylo mi tím ukazováno, že hřích (míjení se cíle) brání tomu, abychom prohlédli všechny skryté manipulace.
A byl jsem veden dál v porozumění toho, že Láska, která byla v pozadí jejich pohnutek, je Láskou člověka a ne AGAPE. Aby mohla AGAPE zvítězit v tomto ČASE KONCE, musíme ji rozumět ne pouhým citem, ale i vidět její MOUDROST, KTEROU CHCE NÁŠ NEBESKÝ OTEC POUŽÍT K TOMU, aby nás přivedla k pokání. Jeden z mých milovaných bratrů mi tento týden řekl pod inspirací: „Všiml jsi si, kolikrát samotný Kristus během svého života vyjádřil, že musíme činit pokání?„.
V celém Písmu je toto slovo použito tři a padesát krát. V části Staré smlouvy je na pouhých 4 místech. V Nové smlouvě je použito 49 x. V evangeliích a Zjevení jsem našel toto vybídnutí 33 x.
Z toho vyplývá, že je tento námět jedním z HLAVNÍCH NÁMĚTŮ KRISTOVY SLUŽBY A TAKÉ CELÉ DOBRÉ ZPRÁVY! My sami však toto slovo používáme výjimečně a často jen směrem k druhým. Přitom nás pokání vede právě k porozumění, proč sami musíme druhým projevovat milosrdenství.
Máme vůbec právo se nějak vyvyšovat nad druhé? AŤ SE TO NIKDY NESTANE!!! Na tuto zem jsme se narodili nazí a nic jsme si nepřinesli a sklon našich srdcí je od svého narození ničemný. To se projevuje tím, jak rychle někoho označíme za NIČEMNÉHO, ač sami nejsme o nic lepší, protože se stále MÍJÍME CÍLE (hřešíme).
Oponenti Otcovy a Kristovy Dobré zprávy často namítají, že se jim Otec před Jehošuovým narozením jeví jako Bůh, který je nespravedlivý, že se změnil až poté, co Jehošua přišel na Zem. Jonášův příběh ukazuje něco úplně jiného. PRÁVĚ JEHO PŘÍBĚH MÁ SLOUŽIT K TOMU, ABYCHOM POROZUMĚLI ČASU KONCE SPRÁVNÝM ZPŮSOBEM. Někdo po přečtení tohoto rozboru může nabýt dojmu, že přináším jiné EVANGELIUM, TEDY JINOU DOBROU ZPRÁVU, než přinesli apoštolové. Je tomu skutečně tak? Pojďme si to ukázat v textech Písma, abychom nebyli přivedeni ke klopýtnutí jen proto, že sami věříme lži, protože nás učili lidé, kterým nebylo dovoleno porozumět ČASU KONCE, protože v něm nežili a varování Krista a apoštolů začali chápat jako rozsudek a zničení, kdo nevyznává jejich pohled, jejich učení. Opět prosím každého, aby má slova zkoumal na základě upřímných modliteb a dotazování se k nebeskému Otci, JeHoVaH Bohu, ve jménu Jehošuy Krále a hlavy eklésie, neboli jeho těla.
Začněme tím co říká Pavel:
„Podivuji se, že se tak rychle vzdalujete od Toho, kdo vás povolal Kristovou nezaslouženou laskavostí, k jinému druhu dobré zprávy.
Ale ta jiná není; pouze tu jsou jistí lidé, kteří vám působí těžkosti a chtějí překroutit dobrou zprávu o Kristu. I kdybychom však my nebo anděl z nebe vám snad oznamovali jako dobrou zprávu něco nad to, co jsme vám oznámili jako dobrou zprávu, ať je proklet.
Jak jsme výše řekli, nyní také říkám znovu: Kdokoli vám oznamuje jako dobrou zprávu něco nad to, co jste přijali, ať je proklet. Pokouším se teď vskutku přemlouvat lidi nebo Boha? Nebo se snažím, abych se líbil lidem? Kdybych se ještě líbil lidem, nebyl bych Kristův otrok.
Bratři, upozorňuji vás totiž, že dobrá zpráva, kterou jsem oznamoval jako dobrou zprávu, není něco lidského; vždyť jsem ji nepřijal od člověka ani jsem jí nebyl vyučován, vyjma skrze zjevení Jehošuy Mesiáše (Krista).“ (Galaťanům 1:6-12)
Kdo tedy může podat porozumění a kdo bdí nad skutečnou Dobrou zprávou? Je to zjevení Jehošuy!!! Němůže to být lidský pohled, nemůže to být učení lidí!!! Mějme toto prosím na mysli. Pokud by Kristus dělal něco sám od sebe a ne jenom to, co jej samotný nebeský Otec naučil, byli bychom uvedeni do zmatku. Proto Pavel hovoří o zjevení se Krista, ne že jej On sám plně vyučil.
Pavel po svém obrácení, když se mu Kristus postavil do cesty a řekl mu, že je tím, kdo jej pronásleduje, dostal možnost využít svých znalostí zákona, aby Krista pochopil a stal se mu VZOREM! Na základě Pavlova pokání se Pavlovi otevřeli oči. Co se Pavlovi stalo tím, že jej vyučoval nejpřednější odborník na židovské právo, Gamaliel?:
„Muži, bratři a otcové, poslyšte nyní mou obhajobu před vámi. Jsem Žid, narozený v Tarsu v Kilikii, ale vychovaný v tomto městě u Gamalielových nohou, a byl jsem poučován podle přísnosti Zákona předků a horlil jsem pro Boha právě jako vy všichni dnes.
A pronásledoval jsem tuto Cestu až k smrti, spoutával jsem a vydával do vězení muže i ženy, jak mi to může dosvědčit velekněz i celé shromáždění starších mužů. Od nich jsem si také opatřil dopisy bratrům v Damašku a byl jsem na cestě, abych rovněž přivedl do Jeruzaléma spoutané ty, kteří tam byli, aby byli potrestáni.“ (Skutky 22:1-5)
Pavel musel být nejprve plně vyučen skrze Zákon. Kdo se o to postaral? Samotný nebeský Otec, JeHoVaH Bůh. Protože to bylo skrze člověka, jednal Pavel jako tělesný člověk. Zdálo se mu správné, že pronásleduje ty, kdo v jeho očích nečinili to, co bylo správné. Miloval Pavel svého Stvořitele? Rozhodně, celým svým srdcem, celou svou myslí a silou. Komu se chtěl líbit? Lidem, nebo Otci? Rozhodně Otci, přesto víme, že to jeho jednání bylo špatné. Teprve pak se musel potkat s Jehošuou, aby se jeho srdce proměnilo a dorostlo do Kristova srdce a jeho mysl do Kristovy mysli. (Srovnej s 1. Kor. 2:14-16)
Kdo jej ke Kristu přivedl? Nebo také, kdo dal příkaz Jehošuovi, aby se s Pavlem potkal? JEDNOZNAČNĚ TO BYL NEBESKÝ OTEC, aby se tím pro nás naplnil Kristův výrok, který zní:
„Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a chci ho vzkřísit v posledním dnu. V Prorocích je napsáno: A všichni budou vyučováni Jehovou. Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně.“ (Jan 6:44,45)
Kdo zná mé články ví, že toto opakuji stále dokola. Dokud jsem toto nepochopil, že se musím dotazovat nebeského Otce, jak to vše je podle jeho vůle, tak mi nebylo dovoleno porozumět hlubokým věcem. BYL JSEM JEN TĚLESNÝM A NE DUCHOVNÍM ČLOVĚKEM, který sice znal literu, ale nerozuměl smyslu. Proto jsem druhé tak rád učil své jediné pravdě a přel jsem se s nimi o slova.
Až mne Otec přivedl ke Kristu tím, že mi začal ukazovat, co skutečně Kristus učil a proč to tak učil. A já jsem byl ochoten zapomenout na všechen ten balast a nelásku, která byla v mém nespravedlivém srdci, které bylo spoutáno s naukami, jenž chtějí jen druhé ničit, teprve tehdy mi začaly být otevírány oči, abych viděl tu vlastní nahotu a vlastní zmar. (srovnej se Zjevením 3:14-18)
Rok jsem prosil o mast do mých očí, aby mi ji Jehošua prodal. A když se to stalo a bylo to 16.7.2018, jsem se zhrozil nad svou vlastní NIČEMNOSTÍ, NAD TÍM, CO VŠE ŠPATNÉ JSEM V DOBRÉ VÍŘE VYKONAL A CO JSEM ZPŮSOBIL. Tehdy jsem musel svůj hřích oznámit před celým světem a učinit vlastní pokání způsobem, jakým jsem to neučinil od doby, kdy jsem se 18.2.1993 plně zasvětil v modlitbě Otci a Kristu, abych byl ten den obklopen Otcovým Duchem, který mi umožnil křest ve vodě, skrze náboženský dům Svědků Jehovových.
Ten jsem po 16 letech opustil, abych se nepodílel na jeho skutcích, protože ty byly vykonávány skrze učení člověka a ne skrze poučení samotným nebeským Otcem, JeHoVaH Bohem. NEOPUSTIL JSEM SVÉHO STVOŘITLE, ALE NAOPAK JSEM JEJ SKUTEČNĚ NALEZL. Stal jsem se tedy lepším, než kdokoli druhý, jenž také věří? Což není psáno:
„Já ubohý člověk! Kdo mě vyprostí z těla podstupujícího tuto smrt?“ (Římanům 7:24)
Jak to vše souvisí s Jonášem? Všichni jeho příběh znají a ten kdo si jej chce připomenout, může nahlédnout do Písma. Kristus se na něj odvolal, když po něm chtěli další zázraky těmito slovy:
| „Odpověděl jim a řekl: Ničemná a cizoložná generace stále hledá znamení, ale nebude jí dáno žádné znamení kromě znamení proroka Jonáše.“ (Matouš 12:39; 16:4) |
První Kristův příchod byl spojen s projevem jarního deště:
„A vy, synové Sionu, mějte radost a radujte se v Jehovovi, svém Bohu; neboť vám určitě dá podzimní déšť ve správné míře a spustí na vás liják, podzimní déšť a jarní déšť jako zprvu.“ (Joel 2:23)
Blíží se podzim a blíží se i dokončení označení lidí značkou 6.6.6.. Z tohoto výroku můžeme pochopit, že dojde k vylití Božího Ducha, nejprve na syny Sionu, na dva olivovníky a ten déšť přichází na podzim letošního roku, aby se splnila slova Malachiáše:
„Tehdy ti, kteří mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kteří mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kteří myslí na jeho jméno. A jistě se stanou mými, řekl Jehova vojsk, v den, kdy vytvořím zvláštní majetek. A chci jim projevit soucit, právě jako muž projevuje soucit svému synovi, který mu slouží. A jistě opět uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a ničemným, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu nesloužil.“ (Makachiáš 3:16-18)
Čtěme prosím s porozuměním. Ano, bude to tak, JAKO TO BYLO ZPRVU, KDY PŘIŠEL KRISTUS A PO JEHO ODCHODU PŘIŠEL JARNÍ DÉŠŤ, BOŽÍ SVATÝ DUCH. Jenže Joel hovoří, že na konci přijde nejprve podzimní déšť a poté opět jarní déšť.
Proč nyní musí přijít dvakrát? Protože ten první, ten podzimní, utvoří viditelný zvláštní majetek, který je zapsán v Beránkově knize života. (Srovnej se Zjevením 13:7 a 17:8)
Proč přijde i ten druhý a kdy se to stane? Z knihy Ezekiel 37. kapitoly se dozvídáme, že má dojít k oživení starých, velmi suchých kostí skrze čtyři větry:
„A dále mi řekl: Prorokuj k větru. Prorokuj, synu člověka, a řekneš větru: Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: Vejdi, větře, od čtyř větrů, a zafoukej na ty zabité, ať ožijí.“ (Ezekiel 37:9)
A co čteme ve Zjevení?:
„Potom jsem viděl čtyři anděly, jak stojí na čtyřech rozích země a drží pevně čtyři zemské větry, aby nevál žádný vítr na zem ani na moře ani na žádný strom.“ (Zjevení 7:1)
Jak jsem vysvětloval už mnohokrát jinde, musíme rozumět symbolice. Moře je zde už to lidstvo, které už nese na sobě značku. Stromy jsou ti, jenž to vše řídí, jak temná tak bílá strana. Zem je zde myšlena ta zem, neboli ti lidé, kteří pohlcují řeku, která vyšla ze Satanových úst, aby pohltila vyvolené (tu ženu):
„A had (Satan) za ženou vychrlil ze své tlamy vodu jako řeku, aby ji řeka utopila. Ale země přišla ženě na pomoc a země otevřela ústa a pohltila řeku, kterou drak vychrlil ze své tlamy.“ (Zjevení 12:15,16)
Zprávy nám oznamují, že se Satan rozhodl, že NÁSILÍM VŠECHNY ZAOČKUJE, aby touto řekou utopil, neboli zahubil vyvolené, tedy onu ženu, Kristovu nevěstu, též 144 tisíc. Co Satan chystá najdete zde. Jak ale Jan píše dále, když to skončí neúspěchem, zaměří se na druhou skupinu, na ty, jenž jsou přáteli nevěsty a ženicha:
„A drak se na ženu rozzlobil a odešel vést válku se zbývajícími z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a mají dílo vydávání svědectví pro Jehošuu.“ (Zjevení 12:17)
Proč jsou označeni jako zbývající semeno z té ženy? Protože bez jejich podpory a poskytnuté části jejich nespravedlivého majetku, by žena nebyla schopna fungovat. Vždyť je psáno:
„Také vám říkám: Dělejte si přátele pomocí nespravedlivého bohatství, aby vás, až selže, přijali do věčných obydlí.“ (Lukáš 16:9)
Komu to Kristus říká, svým učedníkům, kteří nic nemají? Ne. Říká to těm, kteří je mají podpořit, protože jsou semenem té ženy, tedy syny synů světla:
„A pán pochválil správce, ačkoli byl nespravedlivý, protože jednal s praktickou moudrostí; vždyť synové tohoto systému věcí jsou v praktickém ohledu moudřejší vůči své vlastní generaci, než jsou synové světla.“ (Lukáš 16:8)
Proč jsou moudřejší v praktickém ohledu? Oni nemají na svém počátku touhu, kterou má žena, která nehledí na to, že ji Satan vše vezme, jen aby ji zlomil. Tato opatrnost jim pomáhá získat nespravedlivý majetek tohoto světa a ve svém čase pochopí, že mají udělat přesně to, co udělal ten správce, který zjistil, že už dál nebude správcem? Že stejně mu spravovaný nespravedlivý majetek k ničemu nebude, tedy jeho hmotné statky, takže tito synové ženu podpoří a vyrovnají její dluh, který Satanovým pronásledováním vznikl.
Všimněme si, že nemůžou ty větry nijak působit, dokud se vše nenaplní:
„A viděl jsem jiného anděla, jak vystupuje od východu slunce a má pečeť živého Boha; a volal silným hlasem na ty čtyři anděly, jimž bylo dáno, aby škodili zemi a moři, a říkal: Neškoďte zemi ani moři ani stromům, dokud nezapečetíme otroky našeho Boha na jejich čelech. A slyšel jsem počet těch, kteří byli zapečetěni, sto čtyřicet čtyři tisíce zapečetěných z každého kmene izraelských synů:“ (Zjevení 7:2-4)
Izraelské kmeny jsou zde myšleny na ty, kdo netuší, že mají svou krev odvozovat od Jákoba, protože kmeny splynuli s jejich národy, kde dnes žijí. Přesto Otcův Duch jim vydá svědectví, kdo patří k těmto kmenům.
Protože jak Zjevení 12. kapitola, tak i ta 11. jasně ukazují na dvě skupiny, v 11. kapitole jsou to dva olivovníky a ve dvanácté žena a její semeno, musíme chápat, že uvolnění větrů způsobí dvě věci. Zaprvé, staré kosti, tedy ti, jenž byli věrnými až do své smrti před ČASEM KONCE, že ti budou uvolněním větru probuzeni a okamžitě přivedeni nahoru. Přesně jak to vysvětluje Pavel, ale my, co žijeme v čase konce, tedy v Kristově přítomnosti, je nepředejdeme, přestože i my usneme před jejich vzkříšením díky pronásledování osmého krále ve smrti.
„A po třech a půl dnech do nich vstoupil duch života od Boha a postavili se na nohy, a na ty, kteří je spatřili, padl velký strach.“ (Zjevení 11:11)
Nyní přichází JARNÍ DÉŠŤ. Proč? Protože se musí vylít Boží Duch na všechno tělo, aby se naplnilo co prorokoval Petr:
„Jehova není pomalý vzhledem ke svému slibu, jak to někteří lidé pokládají za pomalost, ale je i k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zahuben, ale přeje si, aby všichni dosáhli pokání.“ (2. Petra 3:9)
Jak můžeme vidět ze Zjevení 11. kapitoly, padl na lidi velký strach. Pro mnohé to bude čas pro jejich VELKÉ POKÁNÍ, protože se z nich vytvoří VELKÝ ZÁSTUP. Tak se naplní Otcova Spravedlnost, ale bude také dán prostor pro MILOSRDENSTVÍ.
Což není psáno?:
„Kdo totiž nekoná milosrdenství, bude souzen bez milosrdenství. Milosrdenství vítězoslavně jásá nad soudem.“ (Jakub 2:13)
Pokud někdo touží soudit jiné, brání naplnění Otcově Spravedlnosti a Právu. Ono nestačí vidět nějakou cizí špatnost, ale je potřeba vidět hlavně tu svou. To je ten trám v oku. Proto jsem si musel tento týden projít vším, co mi náš milovaný Otec ukazoval, abych nikoho svými slovy nepřivedl k takovému klopýtnutí, ze kterého by bylo těžké se postavit. Jakub správně vysvětluje:
„Bratři, přestaňte mluvit jeden proti druhému. Kdo mluví proti bratrovi nebo soudí svého bratra, mluví proti zákonu a soudí zákon. A jestliže soudíš zákon, nejsi činitelem zákona, ale soudcem. Je Jeden, který je zákonodárce a soudce, ten, jenž je schopen zachránit i zahubit. Ale ty, kdo jsi ty, že soudíš svého bližního?“ (Jakub 4:11,12)
Můžeme tedy o někom říci, že už je v gehenně? Ať se to nikdy nestane, protože Jonáš je jasným varováním, že Otec si nepřeje, aby byl kdokoli zahuben, ale aby stejně jako NINIVE DOSPĚLO K POKÁNÍ, ABYCHOM K NĚMU DOSPĚLI MY VŠICHNI a také tento svět, který se stane mrtvým mořem, aby mu v den vylití Ducha, při DRUHÉM DEŠTI mohlo být odpuštěno, pokud přijme dotyčný jednotlivec z tohoto mrtvého moře svůj SPRAVEDLIVÝ SOUD a vrhne se k zemi, aby prosil, aby mu bylo odpuštěno.
Jonáš musel svou chybu, své smýšlení napravit, aby skrze lahvovitou tykev, kterou nezasadil a kterou mu sežral červ, pochopil, jak se náš nebeský Otec dívá na všechno své stvoření. Že si nepřeje zničit i okolí s těmi, kdo nečiní pokání.
Má tedy úplně ustat nějaká kritika? Nějaké napomenutí? Ať se to nikdy nestane, protože pak by nedošlo k nápravě. Ten kdo napravuje, ať se nejprve sám prozkoumá a prosí našeho Otce ve jménu Krista, zda mu dá Otec takovou moudrost a takovou autoritu, aby mohl svým slovem pokárat ty, jenž se dopouští nespravedlnosti.
Pokud je za kritikou nadutost a pýcha a ne ta správná pohnutka k nápravě, ať takový člověk raději sám mlčí, aby sám nad sebou nevynesl soud, který by jej soudil bez MILOSRDENSTVÍ.
„Nemnozí z vás by se měli stát učiteli, moji bratři, protože víte, že obdržíme těžší soud. Všichni totiž mnohokrát klopýtáme. Jestliže někdo neklopýtá ve slovu, je to dokonalý muž, schopný držet na uzdě také celé své tělo. Když nasadíme uzdu do huby koňům, aby nás poslouchali, ovládáme i celé jejich tělo. Pohleďte, i lodě, ačkoli jsou tak velké a jsou hnány prudkými větry, jsou řízeny velmi malým kormidlem tam, kam si přeje muž u kormidla. Tak i jazyk je malý úd, a přece se velmi chlubí. Pohleďte, jak malý oheň stačí, aby zapálil tak velkou lesnatou krajinu! Nuže, jazyk je oheň. Jazyk je mezi našimi údy světem nespravedlnosti, neboť poskvrňuje celé tělo a rozpaluje kolo přirozeného života, a je rozpalován gehennou.“ (Jakub 3:1-6)
Kdo tedy obdrží zničení?:
„A lidé byli sežehnuti velkým žárem, ale rouhali se jménu Boha, který má autoritu nad těmito ranami, a nečinili pokání, takže by mu vzdali slávu.„(Zjevení 16:9)
Budou to ti, kdo nevyužijí vzkříšení olivovníků k tomu, aby vzdali Otci slávu a čest, stejně jako i jeho Synovi, který přichází jako Král králů a Pán pánů.
Kéž ve vašich srdcích milovaní vítězoslavně vítězí MILOSRDENSTVÍ NAD SOUDEM. Kéž sami dosáhneme takového pokání, abychom v Otci rozradostnili jeho srdce a On nás vložil do láskyplné náruče svého Syna Jehošuy Mesiáše.
Váš a Kristův bratr Igi