To je velmi důležité porozumění. Proč? Protože nikdo nechce být klamán a odveden od PRAVDY lidskou moudrostí, která je, jak dále v této kapitole čteme, u nebeského Otce pošetilostí:
„Vždyť moudrost tohoto světa je u Boha pošetilostí, neboť je napsáno: Chytá moudré v jejich vlastní vychytralosti. A opět: Jehova ví, že uvažování moudrých jsou nicotná.“ (1. Korintským 3:19,20)
Je tedy vždy lepší být tisíckrát bláznem pro Krista, než jednou moudrý pod Satanem. Náboženská praxe VELKÉHO BABYLONU nás vyučuje tomu, že daný náboženský dům je jediným nositelem takzvané „pravdy“, která se nezkoumá. To samozřejmě vede k rozkolům a hádkám a ne k sjednocení Božím duchem a Lásce Agape.
Jak vysvětluje apoštol Pavel v předchozí druhé kapitole, duchovní věci se zkoumají duchovně:
„Nepřijali jsme však ducha světa, ale ducha, který je od Boha, abychom znali věci, které nám Bůh laskavě dal. O těchto věcech také mluvíme, ne slovy, jež vyučuje lidská moudrost, ale těmi, jež vyučuje duch, když spojujeme duchovní záležitosti s duchovními slovy. Ale tělesný člověk nepřijímá věci Božího ducha, neboť jsou pro něj pošetilostí; a nemůže je poznat, protože jsou zkoumány duchovně.“ (1. Korintským 2:12-14)
Když se tedy ptáme na slova, která předkládá duch a člověk je jen zapisuje, nemůže nikdo kdo čte chtít, aby mu byl dán jiný důkaz, než ten, který předkládá nebeský Otec, JeHoVaH (Jehova) Bůh, prostřednictvím Syna, Pána Jehošuy Pomazaného, právě tím duchem, řecky zvaného Krista. Proto apoštol Pavel klade takový důraz na toto porozumění. Proto dále vysvětluje:
„Duchovní člověk však zkoumá skutečně všechno, ale sám není zkoumán žádným člověkem.“ (1. Korintským 2:15)
Pro tělesně smýšlejícího člověka tato myšlenka nedává smysl, protože tělesný člověk hledá třísku v oku toho, kdo duchovně vyučuje, aby mu nebyla zbořena víra, náboženská představa, které díky náboženským naukám uvěřil. Ale takové zkoumání je nicotné. Proč? Protože duchovní člověk nemůže být zkoumán žádným člověkem, pokud je veden Božím duchem.
Pán Jehošua ve svých kázáních používal k duchovnímu porozumění tělesná znázornění. Když se jej učedníci ptali, proč k nim mluví v podobenstvích, tak jim odpověděl:
„Ale jeho učedníci se ho vyptávali, co to podobenství znamená. Řekl: Vám je dáno porozumět posvátným tajemstvím Božího království, ale pro ostatní je to v podobenstvích, aby ačkoli hledí, hleděli marně, a ačkoli slyší, nepochopili význam.“ (Lukáš 8:9,10)
Pokud se podíváme na umístění veršů, pak můžeme pochopit, že vše je pro Čas Konce (8), aby došlo k duchovnímu obrácení (9), které se týká celého lidstva (10), tedy nás všech. Pokud čteme dále, tak Pán Jehošua učedníkům předal duchovní porozumění pro dané podobenství. Proč? Protože chtěli duchovní slova pochopit duchovně. Museli tedy jít k Panu Jehošuovi, jej se ptát, aby porozuměli správně těmto slovům.
Jedno podobenství se týkalo třísky a trámu. I to jsou duchovní slova. Přesto je mnozí nechápou, jak jsou skutečně myšlena. Proč? Protože odpovědi nehledají u zdroje moudrosti a porozumění. Tímto zdrojem je dárce ŽIVOTA, JEHOVAH BŮH. Nepřichází k Otci prostřednictvím Pana Jehošuy, pomazaného Božím duchem. Nechávají se poučovat stejně tělesnými lidmi, nad kterými panují náboženské nauky, které se nesmí zpochybnit.
Ukažme si to na tom podobenství o třísce (stéblu slámy) a trámu:
„Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni, neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni; a mírou, kterou odměřujete, budou odměřovat vám. Proč se tedy díváš na stéblo slámy v oku svého bratra, ale nebereš v úvahu trám ve svém vlastním oku? Nebo jak můžeš říci svému bratrovi: Dovol mi, abych ti vytáhl stéblo slámy z oka, když, pohleď, v tvém vlastním oku je trám? Pokrytče! Vytáhni nejprve trám ze svého vlastního oka a pak jasně uvidíš, jak vytáhnout stéblo slámy z oka svého bratra.“ (Matouš 7:1-5)
Pokud si celou situaci představíme doslovně, pak můžeme pochopit, že člověk s trámem v oku nevidí správně. Pokud by chtěl vytáhnout stéblo slámy z oka druhého, pak by svým trámem zranil toho druhého člověka.
Proto logicky je potřeba, aby náš trám z oka byl vytažen jako první. Pokud tedy převedeme tato slova do duchovního smyslu, je nám odhaleno, že každý z nás, když někoho soudí, tak přichází s trámem ve vlastním oku. S trámem, který jej zaslepuje, aby viděl duchovně. My soudit nemáme, protože pak budeme nebeským Otcem souzeni našim metrem. Co to znamená? To vysvětluje apoštol Pavel:
„Proto jsi neomluvitelný, člověče, ať jsi kdokoli, jestliže soudíš; protože v tom, v čem soudíš jiného, odsuzuješ sám sebe, neboť ty, který soudíš, provádíš totéž. A víme, že Boží soud je ve shodě s pravdou proti těm, kteří takové věci provádějí.“ (Římanům 2:1,2)
Kde je tedy chyba? Ta je v tom, že člověk nepochopil, že se musí naučit komunikovat s naším nebeským Otcem ve skutečném jménu Jeho samotného a také ve skutečném jménu Jeho Syna. Přesně jak to sám Pán Jehošua vysvětluje v Kafarnaum v roce 29 n.l. . Jen ten, kdo SLYŠEL a NAUČIL SE, jen ten si dokáže vytáhnout svůj duchovní trám ze svého oka, aby správně viděl. Máme to v Janovi 6:45; Jeremjášovi 31:33,34 a Izajášovi 54:13.
Možná jste zaznamenali v diskuzi dva komentáře muže, který se nám představil jako Antonín. V jednom z těch komentářů po mne žádal důkaz pro má tvrzení, že řecké texty jsou překlady z hebrejštiny. Použil správný argument, že je jak v hebrejských textech, tak těch řeckých, použit biblický matematický kód, který odhalil ruský matematik Panin.
Ač si to zřejmě neuvědomil, že hledá slámu v mém oku, sám přišel ke mne s trámem, který mu brání vidět, že to tak skutečně je. Ač nám to už bylo v několika článcích vysvětleno, co odhalila studie řeckých Písem v osmdesátých letech minulého století, kdy čtyři badatelé z několika zemí důkladně prozkoumali texty v řečtině, které se v Písmu nachází, s ostatními řeckými písemnostmi té doby, také v zjednodušené řečtině zvané koiné. Co to je?
Koiné je označení pro univerzální jazykový útvar starořečtiny, který se rozšířil v helénistickém období (od 4. století př. n. l. do 3. století n. l.) a používal se jako dorozumívací jazyk ve východním Středomoří. Je známá také jako helénistická řečtina a představuje předchůdce moderní řečtiny, protože se v ní provedly zásadní změny, jako je zjednodušení gramatiky a změna výslovnosti. Protože se jedná o jazyk, v němž byl sepsán Nový zákon, bývá někdy označována jako novozákonní řečtina.“ (Všeobecná definice)
A tato studie odhalila, že běžný Řek, by neporozuměl biblickému textu, jejím myšlenkám, protože slovosled, který se v řeckém textu nachází, by nedával svou větnou stavbou smysl. Jedině tehdy, pokud půjdeme do překladu Septuaginty, kde je vše překládáno z hebrejštiny a aramejštiny stejným postupem. Biblickým matematickým kódem.
To je důkaz, který odhaluje, že apoštolové a také Marek, Juda a Jakub, sepsali myšlenky v hebrejštině, které byly tímto způsobem převedeny (přeloženy) do řečtiny. Dalším důkazem je nález nejstaršího textu (svitku), kde se nachází v hebrejštině sepsané Matoušovo evangelium, jeho část. Analýza stáří tohoto textu datuje vznik svitku okolo roku 45 n.l., maximálně v roce 65 n.l. .
O tomto nálezu jsem se dozvěděl v druhé polovině 90 let, když jsem vedl jednoho bratra od ateismu k nebeskému Otci, který byl požádán, jako odborník na starohebrejštinu a aramejštinu, starořečtinu překladateli připravovaného ekumenického překladu do češtiny, aby jim s textem pomohl. Byl to starý muž, profesor v oboru lingvistiky na vysoké škole.
Měl u sebe všechny potřebné fotokopie svitků, které se našly. Tehdy poprvé jsem nebeského Otce prosil, zda mohu věřit tomu, co mi dávalo logický smysl, zda bylo vše sepsáno nejprve hebrejsky. Odpověď byla ano. Nešel jsem s touto otázkou za člověkem, kterého jsem vedl k Písmu a vztahu s nebeským Otcem, kterého jsem měl vedle sebe. Proč? Protože jsem chtěl znát odpověď, kterou mi poskytne AUTOR TĚCHTO VŠECH MYŠLENEK.
Od té doby jsem toto předkládal druhým, jak jsem SLYŠEL a NAUČIL SE od nebeského Otce. Teprve někdy v roce 2019 jsem měl možnost seznámit se s tou biblickou lingvistickou studií. Více nalezneme v některém ze starších článků, kde jsem byl veden tyto myšlenky rozvinout.
Kdy si tedy vytáhneme svůj duchovní trám z našeho oka? Tehdy, když si sami uvědomujeme, že se musíme nechat vyučit samotným nebeským Otcem:
„A všichni tvoji synové budou vyučeni Jehovou a pokoj tvých synů bude hojný.“ (Izajáš 54:13)
Když se podíváme na různé náboženské diskuze, tak v nich nacházíme všechno možné, od nadávek, nálepek a soud, ale ŽÁDNÝ POKOJ. Proč to tak je, to zkusme odhalit z mé odpovědi Antonínovi, kde se snažím, veden duchem, objasnit Pavlovy myšlenky z 1. Korintským 3. kapitoly, veršů šest až třináct:
„Příteli Antoníne, proč si myslíš, že já člověk, bych Ti měl něco dokazovat? Já nejsem členem žádného náboženského domu, kde se musí věřit tomu, co takzvaný náboženský učitel říká. Já, podle Boží nezasloužené laskavosti jsem jako moudrý položil základ, jak to vysvětluje apoštol Pavel, ale staví na něm někdo jiný. A nelze položit jiný Boží základ, než už byl položen a tím je Jehošua Kristus. Mohu tedy jen ukázat směr, ale duchovní vzrůst dává nebeský Otec, JeHoVaH (Jehova) Bůh.
„Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale Bůh působil vzrůst; takže ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh Jehova, který působí vzrůst. Kdo tedy sází a kdo zalévá, jsou jedno, ale každý obdrží svou vlastní odměnu podle své vlastní namáhavé práce. Jsme totiž Boží spolupracovníci. Vy jste Boží obdělávané pole, Boží stavba. Podle Boží nezasloužené laskavosti, která mi byla dána, jsem jako moudrý vedoucí díla položil základ, ale staví na něm někdo jiný. Ale ať každý stále bdí, jak na něm staví. Žádný člověk totiž nemůže položit jiný základ než ten, který je položen, jenž je Jehošua Kristus. A jestliže však někdo staví na ten základ zlato, stříbro, drahokamy, dříví, seno, slámu ze strniště, dílo každého vyjde najevo, neboť den je ukáže, protože bude zjeveno prostřednictvím ohně; a ohněm se prokáže, jakého druhu je dílo každého.“ (1. Korintským 3:6-13)
Ptáš se, jak vím to, co tvrdím? Pokud Jsi četl Antoníne Písmo pořádně, pak jsi jistě u Jana v kapitole šesté zaznamenal slova samotného Pána Jehošuy, kde vysvětlil, že aby byl k němu člověk přiveden, musí SLYŠET a NAUČIT SE přímo od našeho nebeského Otce, co je PRAVDA a co jí není, tak jak oznamují proroci. Koho měl Pán Jehošua namyslí? Jeremjáše 31:33,34 a Izajáše 54:13.
Pokud by jsi věděl Antoníne, že toto je Pravda, pak by jsi po mne nechtěl důkazy, které samozřejmě mám, ale sám by ses dotázal tam, kde je skutečný duchovní vzrůst, tedy správné POROZUMĚNÍ. Pokud se sami nezačneme dotazovat a nenaučíme se slyšet, vždy nás lidská moudrost zavede na scestí a my budeme bojovat s člověkem, který slyší a naučil se, ne od člověka, ale od nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha, jak to vysvětluje, ne člověk Igor Zemánek, ale samotný Král králů a Pán pánů, Jehošua Pomazaný, řecky Kristus.
Pokud mé odpovědi nerozumíš, zdá se Ti Tondo vyhýbavá, pak Ti mé důkazy nijak nepomohou, aby jsi věřil tomu, co oznamují a jak ukazuji směr, tedy ten základ, na kterém je třeba stavět. Dobrá zpráva není soutěž filozofických myšlenek, tu vytváří náboženské domy. Je psáno, že každá záležitost pod sluncem musí být potvrzena dvěma, nebo třemi nezávislými svědky, kteří danou záležitost potvrdí. To platí u toho, na co se dotazuješ také. Proto se ptám i Tebe:
„Kdo je větším druhým svědkem než JEHOVAH BŮH a tím třetím, než samotný JEHOŠUA KRISTUS?“
Já žádné dva větší svědky neznám, proto i Tobě doporučuji, aby jsi se sám jich osobně ptal, jak to je.
Přeji Ti Tondo vše nej, Tobě i Tvé domácnosti, za kterou neseš před Bohem a Kristem vlastní odpovědnost.“
Igi
1 867 slov, doba čtení 10 minut.