Úvaha a doplnění proč potřebujeme znát správná jména našeho Stvořitele a Jeho Syna

Milí čtenáři, bratři a sestry, byl jsem veden duchem k tomu, abych doplnil předchozí článek bratra Igiho „Co je to výrok antikrista, o kterém mluví apoštol Jan? Jak toto odhalení zajistí, že budeme správně vedeni?“ a zamyslel se nad používáním jmen nebeského Otce Jehovy a Jeho Syna Jehošuy ještě z tohoto hlediska:

V překladech Písma do různých jazyků jsou snad všechna jména lidí nějak upravena – např. Moše (מֹשֶׁה) je česky Mojžíš, anglicky Moses; Jirmejahu (יִרְמְיָהוּ) je česky Jeremjáš či Jeremiáš, anglicky Jeremiah, a podobně. Jestliže budeme dnes psát o nějaké známé osobnosti, třeba o nějakém politikovi, přirozeně užijeme jeho původní jméno. Kdybychom je změnili, tak by nikdo nevěděl, o kom je vlastně řec. Konkrétní jméno dané osobnosti je tedy mezi lidmi známo a užíváno tak, jak je.

Jestliže ale takováto situace v Písmu není a jména jsou upravena, pak někdy v minulosti se musel objevit důvod toto se jmény udělat. Kdo si ale mohl dovolit přepisovat a měnit knihu, kterou nám tu zanechal samotný Stvořitel? Jenom ten, kdo měl nějaký (dlouhodobý) záměr, aby se se jmény lidí současně změnila (nebo dokonce úplně zmizela) i jména nebeského Otce Jehovy (JeHoVaH) a jeho Syna Jehošuy. A která duchovní bytost na tomto dlouhodobě pracuje je zřejmé.

Jména lidí v Písmu jsou tedy v současné době upravená pro jednotlivé jazyky a i když známe jejich původní tvary, obvykle je ve svých mateřských jazycích nepoužíváme. Máme proto stejně přistupovat i ke jménům nebeského Otce a Syna? Rozhodně ne. Lidé, kteří jsou zmiňováni v Písmu totiž již nežijí a ani jejich jména nevedou k záchraně. Když však mluvíme k nebeskému Otci a jeho Synovi, mluvíme s živým Stvořitelem a živým Kristem, ve kterých je naše záchrana. Je tedy proto naprosto přirozené používat skutečná jména.

Na základě svých zkušeností mohu zmínit ještě jeden, velmi důležitý a „pragmatický“ důvod, proč používat jména JeHoVaH a Jehošua. Z našeho osobního hlediska snad i nejdůležitější.

Někdo by mohl říct (na základě svého pocitu), že jméno je „detail“ a nemůže na něm záviset naše záchrana. Proč se tedy v Písmu píše:

„A každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn.„ (Skutky apoštolů 2:21)

„A stane se, že každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bezpečně vyvázne; vždyť na hoře Sion a v Jeruzalémě se prokážou být ti, kdo unikli, právě jak řekl Jehova, a mezi přežijícími, které Jehova povolává.“ (Joel 2:32)

„Písmo totiž říká: „Žádný, kdo na něm zakládá svou víru, nebude zklamán.“ Není totiž rozdíl mezi Židem a Řekem, neboť nade všemi je týž Pán, bohatý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť „každý, kdo vzývá Jehošuovo jméno, bude zachráněn“.“ (Římanům 10:11-13)

Zkusme se zamyslet, co se tím (mimo jiné) říká. Jestliže se totiž nebudu držet skutečných jmen, pak téměř jistě toto nebude jen jediná věc, ve které nebudu věrný.

„Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém, a kdo je nespravedlivý v nejmenším, je nespravedlivý i v mnohém.“ (Lukáš 16:10)

Budu pak mít, téměř určitě, „problém“ i někde jinde a velmi pravděpodobně si tento problém nebudu vůbec uvědomovat, dokonce ani když na to budu upozorněn. A v rozhodující chvíli kvůli této své nedokonalosti a nevědomosti mohu udělat životní chybu.

Jaká to může být chyba? Například to, že nebudu schopen rozeznat varování a dovolím zásah do svého těla, který bude mít pak tragické následky, jako se to stalo v nedávné době s mRNA „vakcínami“.

Nebo dokonce mohu být sveden na cestu, ze které už není návratu (tedy kde už bych nemohl být ani zachráněn ani vzkříšen).

„A Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Pohleď, činím všechny věci nové.“ Také říká: „Piš, protože tato slova jsou věrná a pravá.“ A řekl mi: „Stala se! Já jsem Alfa a Omega, počátek a konec. Každému, kdo žízní, dám zdarma z pramene vodu života. Každý, kdo zvítězí, zdědí tyto věci, a budu jeho Bohem a bude mým synem. Ale zbabělci a [lidé] bez víry a ti, kdo jsou ohavní ve své špíně, a vrazi a smilníci a ti, kdo provozují spiritismus, a modláři a všichni lháři, ti budou mít podíl v jezeře, které hoří ohněm a sírou. To znamená druhou smrt.““ (Zjevení 21:5-8)

Tedy zdánlivá drobnost (jména) se pak změní ve zcela zásadní věc – volbu mezi životem a smrtí – nad kterou už nelze mávnout rukou.

A abychom mohli bezpečně vyváznout, abychom se nevydali špatnou cestou, když se ocitneme na křižovatce, je potřeba naslouchat tichému hlasu našeho nebeského Otce.

„Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremiáš 10:23)

A abychom tomuto hlasu mohli naslouchat, musíme vědět, ke komu se obracet – tedy potřebujeme právě (obě) jména.

„Kdo vystoupil do nebe, aby mohl sestoupit? Kdo nabral vítr do dlaní obou rukou? Kdo zahalil vody do přehozu? Kdo způsobil, že se zvedly všechny konce země? Jaké je jeho jméno a jaké [je] jméno jeho syna, víš-li to snad?„ (Přísloví 30:4)

Váš bratr Mirek

809 slov, doba čtení 4 minuty.