Dnes je 10.08.2024. Je 05:00 hod ráno, když začínám psát tuto úvahu, abych odhalil mnohým, proč nedokáží rozeznat Otcův hlas. Byli jsme k těmto myšlenkám přiváděni s manželkou Šárkou od včerejšího dopoledne. Když to, co nyní odhalíme, přijmeme do svého srdce a svého života, začneme slyšet Otcův hlas a dosáhneme na komunikaci s ním.
Vše začalo tím, že se Šárce podařilo něco, s čím náš nebeský Otec nesouhlasil. Její skutek projeveného milosrdenství vůči našemu bratrovi, který se dostal do tíživé situace, řešila vlastní silou a rozumem, ač věděla, že to udělat nemá. Začalo ji tížit svědomí. Nechtěně zabránila Otci, aby se bratr plně svěřil do Božích rukou.
Musela to bratrovi říci a Otci se za vše omluvila. Ten jí vše odpustil, ale byla vedena k tomu, aby dále rozjímala nad pokáním. Jak na něj dosáhnout, aby bylo ze strany nás všech dokonalé. Já jsem byl pak konfrontován s jedním výrokem, abych nad ním přemýšlel, proč mi bylo odpovězeno právě tak. Ten se týkal odpuštění.
Když píšu tyto řádky, vedli jsme s Šárkou rozhovor na toto téma, co mi bylo odhaleno ohledně ODPUŠTĚNÍ, proč je na druhém schodu a teprve na třetím POKÁNÍ. Jak to máme na obrázku.
V tom nebeský Otec vedl Šárku do 4. kapitoly Zachariáše, abychom pochopili, co je nám tím viděním o Zerubabelovi, svícnu, lampách, zlatých trubicích a proutcích olivovníku řečeno a jak to souvisí s komunikací s nebeským Otcem. Co znamená ta zlatá tekutina. Bylo nám ukázáno, co skutečně Zachariáš viděl.
A duch Šárku dále vedl k vidění o sedmi dveřích, které si později připomeneme a do článku z 09.10.2023. Budu z něj citovat, takže není třeba si jej rozkliknout, ale nalezneme jej zde. Článek se jmenuje:
„Budíček!!! Přestaňme řešit poznání, které je částečné a začněme řešit, co znamená se pokořit pod mocnou Stvořitelovu ruku. Co znamená pokořit se?“ .
V článku jsou důležité myšlenky, které úzce souvisí s tím, o čem budeme nyní uvažovat. KDO Z NÁS BY NECHTĚL ROZMLOUVAT SE SAMOTNÝM STVOŘITELEM NAŠICH ŽIVOTŮ? Předpokládám, že nikdo, proto pozorně sledujme myšlenky, které nám odhalují co musíme přijmout do našich srdcí.
S jedním našim milovaným bratrem jsme už asi týden řešili jeho životní situaci, kdy nám sděloval své myšlenky, které se stále točily kolem ODPUŠTĚNÍ. Museli jsme to prožívat s ním, protože nám to právě nyní pomáhá vše správně pochopit.
Když byla Šárka před časem vedena k tomu, abychom předložili pro lepší zapamatování POP a VÚP, jak to nacházíme na obrázku, tak jsme se zamýšleli nad pořadím slov POKÁNÍ a ODPUŠTĚNÍ. Z logiky lidského uvažování vyplývá, aby POKÁNÍ předcházelo ODPUŠTĚNÍ. Díky nebeskému Otci jsme pochopili proč je to naopak, ale nepoznali jsme hloubku toho všeho.
V jednom z jarních článků nám bylo nebeským Otcem vysvětlováno, proč jsou slova POZORNOST a VDĚČNOST na stejném schodu. Proč na druhém schodu je ODPUŠTĚNÍ a ÚCTA. A proč až na třetím schodu nacházíme POKÁNÍ a POKORU.
Abychom vše skutečně pochopili do hloubky, musíme začít od POKORY. Ta byla námětem článku z října minulého roku, ze kterého si nyní budeme citovat a já budu komentovat tuto část, abych vysvětlil, proč nás právě takto nebeský Otec vede. Vše je dokonalé, proto musí být dokonale uplatněna i slova třech duchovních schodů v našich životech.
CITUJI:
„Pokud chceme být součástí Božího království, kdy nám bude dovolena účast na Beránkově svatbě a nechceme být jen součást Velkého zástupu, který bude utvořen po vzkříšení 144 000 a rozvážných panen, ale chceme patřit k těmto dvěma olivovníkům, musíme se POKOŘIT. Toto slovo je chápáno špatně, vzhledem k potřebnému stavu, vzhledem k Otci a ke Kristu.
Je psáno:
„Pokořte se v Jehovových očích, a on vás vyvýší.“ (Jakub 4:10)
„Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás vyvýšil v patřičném čase, zatímco na něj uvrhnete všechnu svou úzkost, protože o vás pečuje.“ (1. Petrův dopis 5:6,7)
POKOŘIT SE doslovně znamená v těchto verších ODEVZDAT SE NA POSPAS, PLNĚ DOVOLIT, ABY S NÁMI BYLO ZACHÁZENO TAK, JAK SI PŘEJE TEN, KTERÉMU SE A PŘED KÝM SE POKOŘUJEME.“ .
KONEC CITACE
Tento stav, pokud jej dosáhneme znamená, ŽE SE ZRODÍME Z DUCHA! To velmi potřebujeme, Proč? Protože jinak nerozeznáme to, o čem budeme dále uvažovat. Kdy přichází myšlenky Satana, které jsou nám podsouvány, jako myšlenky nebeského Otce.
CITUJI:
„O co prosíme v Pánově modlitbě?
„Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:10)
Aby se to stalo, musíme dovolit nebeskému Otci, JeHoVaH (Jehovovi) Bohu, aby začal o nás pečovat, podobně, jako my sami pečujeme o naše batolata. Ony musí plnit naši vůli a dělají to s radostí, když ví, že je milujeme. Zde není prostor na vlastní rozhodování, ale na to, být plně oddán Otcově vůli.“ .
KONEC CITACE
A co je skutečná Otcova vůle?
„To je znamenité a přijatelné před zrakem našeho Zachránce, Boha, JEHOŽ VŮLÍ JE, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy.“ .
Co je to přesné poznání PRAVDY? Kdy to nastane? Tehdy, když nám Igor Zemánek, nebo Šárka Zemánková řeknou: „TOTO JE PRAVDA“ ? Nebo tehdy, když se dokážeme na vše doptat nebeského Otce? Určitě souhlasíte, že B je správně.
Proč? Protože budeme plně sjednoceni Božím duchem. Dokonce se naplní toto:
„Ruka pravého Boha také byla v Judě, aby jim dala jedno srdce, aby provedli přikázání krále a knížat v Jehovově záležitosti.“ .
Jakou ZÁLEŽITOST máme nyní naplnit? BOŽÍ VŮLI. Proto u Jeremiáše a Ezechiela čteme:
„A chci jim dát jedno srdce a jednu cestu, aby se mě vždycky báli pro dobro své a svých synů po sobě.“ .
Bát se neznamená STRACHOVAT SE, ale mít ÚCTU, protože toho koho milujeme a vážíme si jej, TAK NECHCEME ZTRATIT JEHO PŘÍZEŇ.
„A chci jim dát jedno srdce a vložím do nich nového ducha; a jistě z jejich těla odstraním kamenné srdce a dám jim masité srdce, aby chodili v mých vlastních ustanoveních a aby dodržovali má vlastní soudcovská rozhodnutí a aby je skutečně prováděli; a skutečně se budou moci stát mým lidem a sám se budu moci stát jejich Bohem.“ .
Kdy se nám bude moci stát nebeský Otec, JeHoVaH (Jehova) vojsk, NEJVYŠŠÍ AUTORITOU (BOHEM)? Když budeme dodržovat jeho PŘÍKAZY a NAŘÍZENÍ. A kdy je budeme dodržovat? Jedině tehdy, když s ním budeme sami komunikovat, nebo když nám sám řekne, abychom šli tou a tou CESTOU, jak nám to odhalují ti, KTERÉ ON SÁM VYVOLIL.
Jak poznáme ty, které nebeský Otec VYVOLIL? Když nám to On sám skrze ducha, skrze svůj tichý hlas OZNÁMÍ. Myslím, že s tím nebudeme mít problém to takto přijmout. Co totiž nastane? UTICHNOU KONEČNĚ HÁDKY, KDO MÁ SYMBOLICKY VÍCE PRUHŮ, VÍCE ADIDAS. A to všichni chceme.
Zrození z ducha se neděje automaticky, ale až dosáhneme DOKONALÉ POKORY. Té nedosáhneme, pokud nezvládneme ODPUŠTĚNÍ a POKÁNÍ.
CITUJI:
Je čas tísně, konec soužení. Mnozí si toho nepovšimli, protože mylně předpokládali, že Satan tu udělá inferno. Proč pořád nechceme pochopit, že on není hlupák a není člověk? Cožpak neví, že kdyby „“ nechal prostor dokonalému řádění, že by si lidstvo povšimlo? Nemá to být jako za dnů Noeho?
Co jistě nechce? Abychom se pokořili, ODEVZDALI SE PLNĚ NEBESKÉMU TATÍNKOVI. Proto nás stále vede cestou, abychom nedovolili našemu Stvořiteli, aby nás On sám začal vyučovat a pokořili se tak pod Jeho mocnou ruku. Co milují takzvaní následovníci Jesuse (Ježíše)? Soud!!! Máme být takoví, když se hlásíme k nebeskému Otci, JeHoVaH (Jehovovi) Bohu a Beránkovi, Panu Jehošuovi Pomazanému Otcovým duchem, neboli Kristu?
Pán Jehošua řekl těm, kdo chtěli kamenovat ženu v jeho přítomnosti:
„Ale Jehošua odešel na Olivovou horu. Za rozbřesku se však opět představil v chrámu a přicházel k němu všechen lid, a on se posadil a vyučoval je. Znalci Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství, a když ji postavili do svého středu, řekli mu: Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství. V Zákoně nám Mojžíš předepsal, abychom takové ženy kamenovali. Co vlastně říkáš ty? Samozřejmě že to říkali, aby ho vyzkoušeli a měli tak něco, z čeho by ho obžalovali. Ale Jehošua se sehnul a psal prstem po zemi. Když se ho vytrvale dotazovali, napřímil se a řekl jim: Kdo z vás je bez hříchu, ať na ni první hodí kámen.“ (Jan 8:1-7)
Náš soud, soudíme-li druhé pro jejich skutky je jako symbolické kamenování. Proto Pán Jehošua říká:
„ Kdo z vás je bez hříchu (viny, bez minutí se cíle), ať na ni první hodí kámen.„
Skutečně jsme tak čistí, abychom si něco podobného mohli sami dovolit? Pokud si přiznáme, že NE, pak kdo nám dovoluje jednat s druhým člověkem takto opovážlivě? Je to nebeský Otec, JeHoVaH (Jehova) Bůh, nebo je to otec lži, Satan a Ďábel v jedné osobě?
KONEC CITACE
Abychom porozuměli správně, máme se zaměřit na slovo CIZOLOŽSTVÍ, rady kolem něj. Na to, proč se máme střežit před náboženskými tradicemi a naukami. Jak to vše souvisí s DOKONALÝM ODPUŠTĚNÍM A DOKONALÝM POKÁNÍM, jak to souvisí s nařízením:
„Naopak dále milujte své nepřátele a čiňte dobro a půjčujte bez úroku a nedoufejte, že něco dostanete zpět; a vaše odměna bude velká a budete syny Nejvyššího, protože je laskavý k nevděčným a ničemným.“ .
Minule jsme psali o dokonalé Satanově pasti. Abychom se z ní dostali, musíme si symbolicky ukousat vlastní končetinu, která symbolizuje naše vzpurná EGA. Nejenom, že takové odkousání bolí, ale vede zároveň k velké pokoře. Uvědomíme si, jakými jsme vlastně mrzáky. Hloupé a bezvýznamné nic, které když má EGO, tak se klidně bude dohadovat se svým Stvořitelem a dovolí si soudit ostatní, abychom činili co nebeský Otec NENÁVIDÍ.
Co to přesně je nalezneme v Přísloví 6:12-19. Aby se s tím skončilo, musíme ODPOUŠTĚT a KÁT SE. Představme si takovou situaci. Máme dobrého přítele. V určitý čas nám přítel ublíží. Je jedno jak. Máme dvě možnosti. Zaprvé neodpustit, vytvořit si zášť a nenávist. Ta druhá je – DOKONALE MU ODPUSTIT.
První možnost způsobí, že kdykoli na něj narazíme, rozpálíme se vztekem. Začneme jej pomlouvat a čekat, až se najde stejná vrána, která přiletí, aby si s námi pokrákala. Pokud studujeme Písmo, milujeme nebeského Otce, jsou nám jeho příkazy a nařízení svatá, dostáváme se do kolize. Proč? Protože nám bylo nebeským Otcem skrze Pana Jehošuu řečeno toto:
„Ale já vám říkám, že se bude zodpovídat soudnímu dvoru každý, kdo je stále rozzlobený na svého bratra (sestru); kdokoli však osloví svého bratra nevýslovným slovem opovržení, bude se zodpovídat Nejvyššímu soudu; zatímco ten, kdo říká: Ty opovrženíhodný blázne!, podlehne ohnivé gehenně.“ .
Co se může lehce stát, když budeme živit svou zášť? Že nás Satan natolik ovládne, že začneme říkat: „Ty opovržení hodný blázne!“ . Ani to nemusíme říkat nahlas, stačí si to myslet. Proč? Protože se to stane součástí srdce. Ale to už nebude to jedno srdce, které chce nebeský Otec dát těm, kteří si zamilovali jeho nařízení, jeho předpisy.
Bude s námi, pokud takto uvažujeme o druhých, bude s námi nebeský Otec komunikovat a dovolí nám, abychom uslyšeli Jeho tichý hlas? Kdo nás bude přesvědčovat v tomto stavu myšlení, že nás duch vede? Ten, kdo si nepřeje, abychom s nebeským Otcem komunikovali. A my dobře víme, kdo to je.
Proto přes tu železnou zeď, dokonalou past nemůžeme vidět duchovním zrakem a jsme ve tmě. Co nám Satan vytvoří? PEVNOST VLASTNÍCH LŽÍ, jak o tom zpívá Tublatanka.
Dokonalé odpuštění nám dovoluje dotyčného přítele pochopit, co jej k tomu vedlo. Naše přátelství není narušeno. DOVOLUJE NÁM DÍVAT SE NA VĚC ZE SHORA. Zachová to náš vnitřní POKOJ. Naši nepřátelé přestanou být našimi nepřáteli. Naše srdce nás nepovede k soudu, protože si uvědomíme co by to znamenalo, jak to dokonale pod Boží inspirací formuloval apoštol Pavel:
„Proto jsi neomluvitelný, člověče, ať jsi kdokoli, jestliže soudíš; protože v tom, v čem soudíš jiného, odsuzuješ sám sebe, neboť ty, který soudíš, provádíš totéž. A víme, že Boží soud je ve shodě s pravdou proti těm, kteří takové věci provádějí. Ale myslíš si, člověče, když soudíš ty, kteří provádějí takové věci, a přesto je sám děláš, že unikneš Božímu soudu? Nebo pohrdáš bohatstvím jeho laskavosti a trpělivosti a shovívavosti, protože nevíš, že Boží laskavost se tě pokouší vést k pokání? Podle své tvrdosti a nekajícího srdce si však střádáš zlobu na den zloby a zjevení Božího spravedlivého soudu. A dá každému podle jeho skutků: věčný život těm, kteří hledají slávu a čest a neporušitelnost vytrvalostí v díle, jež je dobré; ale pro ty, kteří jsou svárliví a kteří neposlouchají pravdu, ale poslouchají nespravedlnost, bude zloba a hněv, soužení a tíseň, na duši každého člověka, který koná to, co je škodlivé, nejprve Žida a také Řeka; ale sláva a čest a pokoj pro každého, kdo koná to, co je dobré, nejprve pro Žida a pak také pro Řeka. U Boha totiž není stranickost.“ .
Ano, nebeský Otec není nespravedlivý. Dává štědře těm, kdo milují Jeho nařízení a Jeho příkazy. A kdy se ta štědrost nejvíc projeví? KDYŽ NÁM NA NAŠE OTÁZKY A MODLITBY ODPOVÍDÁ A MY JE SLYŠÍME. Pak nás nemůže mít Satan ve své moci.
Abychom mohli dokonale ODPUSTIT, potřebujeme porozumět příčině, proč se k nám přítel, či nepřítel choval špatně. Byl jsem veden k tomu, abych zkoumal skutečný význam slova CIZOLOŽSTVÍ. Uléhat na cizí lože je pro člověka, který má Lásku Agape, to je pro něj největší zvrácenost. Proto jsme byli varováni tímto výrokem:
„Ale já vám říkám, že každý, kdo se stále dívá na nějakou ženu tak, že k ní má vášeň, již s ní ve svém srdci zcizoložil.“ .
Kdy se to stává? Tehdy, když se muž například zamiluje do cizí ženy a ona jej odmítne, ale on dále o ni usiluje ve svém srdci. To způsobí, že když si najde někoho jiného, nedokáže té ženě přát, aby byla s tím mužem šťastná. Proč? Protože v něm žádná Agape není. On jí miluje? Ne! Miluje jen sám sebe, svou vlastní sobeckost. Dělá vše proto, aby tu ženu uchvátil a měl sní poměr na cizím lůžku.
To je ZNÁSILNĚNÍ, sice duchovní, ale ZNÁSILNĚNÍ. Jindy se toho muž dopouští, když uvidí krásnou ženu a začne si představovat, jak šťastný by byl, kdyby s ní ulehl. To co popisuji neznamená, jak rády učí tradice a náboženské domy, že když uvidí nějakou nahou ženu, prohlédne si ji, uzná sám sobě, že je krásná, ale to je vše, co může udělat a jeho srdce nezačne mít vášeň a představy. Toto Pán Jehošua na mysli fakt neměl.
Náboženské domy, sekty a farizejská učení totiž neodhalují jednu skutečnost, že v čase Pana Jehošuy zde na zemi bylo úplně přirozené, aby se člověk koupal nahý. Máme to v Písmu:
„Ten učedník, kterého Jehošua miloval, proto řekl Petrovi: To je Pán! Jak tedy Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přepásal se vrchním oděvem, neboť byl nahý, a skočil do moře.“ .
Petr chytal ryby nahý. Pro dnešní náboženskou morálku něco nechutného. Proto David mohl Batšebu sledovat při koupání nahou a následně s ní ulehnout a zcizoložit, protože dal srdci prostor k myšlenkám a k vášni. Nahota byla běžná tam, kde to je přirozené a nepůsobila nemravně.
Proč se Petr oblékl a skočil do moře? Protože by bylo nevhodné být s někým na břehu, kdo se nepřišel koupat a chtěl s ním strávit čas. Protože se člověk při rybolovu mohl namočit a nechtěl onemocnět, tak bylo rozumné se svléknout do naha a netrávit třeba několik hodin v mokrých svršcích. Toto fakt nikoho nepohoršovalo.
Ale to není vše, nad čím jsem měl uvažovat ohledně cizoložství a smilstva. Náboženské domy a tradice rády učí, že s životním partnerem smíme ulehnout do postele až po obřadu. Že takto vzniká manželství. Písmo toto neučí. Máme to u Marie a Josefa. Manželství vzniká před nebeským Otcem, když dají Otci ti dva slib, že chtějí být manželé. Poté mohou ulehnout spolu.
Dále je potřeba tento slib zopakovat před minimálně dvěma svědky, že se tak stalo. Proč? Protože ústy dvou, nebo tří svědků se potvrzuje určitá záležitost. Co muž dává slibem najevo? Že přebírá za svou manželku zodpovědnost. Pokud toto neudělá, pak dochází ke smilstvu. Uléhají spolu na cizí lože. Buď ona, nebo on. Popřípadě mimo domov jednoho z nich oba.
Proto apoštol Pavel říká:
„Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“ .
Nedáním společného slibu nebeskému Otci před pohlavním aktem způsobí, že není manželství založeno na počestnosti a na neposkvrněnosti. To je smilstvo a cizoložství.
Dnes je ve společnosti běžnou normou, že spolu žijí muž a žena bez oficiálního požehnání úřadů. Mají spolu děti, chtějí spolu žít až dokud je smrt nerozdělí. Když se takový muž, či žena chtějí přiblížit k nebeskému Otci, aby nebyli souzeni za smilstvo a cizoložství, stačí učinit slavnostní slib. Ten stvrdit pře dvěma svědky. Není potřeba, jak to rádi prosazují mravokárci pod učením náboženských domů a tradic, aby přestali spolu spát, protože nemají nějaké razítko, aby se líbili lidem.
Co je řečeno: „Co Bůh jhem spojil, ať člověk nerozděluje.“ . Co je to jho? SLAVNOSTNÍ SLIB OTCI MUŽEM A ŽENOU, že do Jeho rukou vkládají svůj život, že muž si uvědomuje svou zodpovědnost a prosí, aby jim Otec ve svazku požehnal.
Co se stane, když muž nebo žena, žijící mnoho let spolu, mají děti, když se jeden stane věřícím? A nechají si lidmi do všeho mluvit, ač ti lidé se pletou do záležitostí vyhrazených Bohu? Často se jejich vztah zničí. Ten nevěřící začne o svém manželském partnerovi pochybovat, protože jsou mu odepírána přirozená zákonná práva a začne partnera vnímat jako blázna. Ještě včera to šlo a dnes už ne.
Každý skutečně milující partner dokáže pochopit, proč jej věřící partner před Bohem a následně před svědky poprosí, aby dali společný slib. To neudělá jenom ten, kdo si svého partnera neváží a nemiluje ho. Těch náboženských nátlaků jsem viděl několik. 90-ti% to zničilo vztah. Skutečně je takové učení od Otce, který sjednocuje, nebo je od Satana, aby rozdělil? Na to potřebujeme odpověď od samotného Stvořitele nebe a země a tu správnou odpověď získáme jen tehdy, když s ním dokážeme komunikovat.
Když se oba partneři rozhodnou, že si zajdou na úřad pro razítko, protože tím udělají radost svým blízkým, určitě tak mohou učinit.
A protože nemáme nic tajit, tak pro zvědavé můžeme sdělit, že k manželským radovánkám jsme mohli přistoupit vzhledem nejenom k vašim slabostem až později a ne v den svatby . Proč? Protože bylo potřeba i před anděly, démony a Satanem prokázat skutky, že je mezi námi na prvním místě Otcova vůle a ne ta naše.
A proč to musíme vše sdělit? Protože to vše má sloužit k porozumění co je dokonalé ODPUŠTĚNÍ a dokonalé POKÁNÍ. Když dokonale odpustíme svým nepřátelům, všem těm kdo nás nechápou a soudí nás a také sobě, že teprve pak u člověka nastane prostor pro dokonalé pokání. Dříve ne.
Je-li někde v našem srdci něco, co jsme neodpustili, časem to vyplave na povrch. Třeba za rok, za deset let. Potkáme se s někým, komu jsme neodpustili a má Satan ráj pro svou činnost. Začneme hledat na dotyčném chyby a hned je tu soud a přímá cesta do gehenny. To fakt nechceme. Dokonalé odpuštění je vědomá činnost a pokud jí nezvládneme, staneme se pokrytci. Proč? Budeme sice slovy tvrdit jakou nemáme Agape, ale ve skutečnosti půjdeme cestou soudu druhých.
Dokonalé odpuštění nám připomíná naše vlastní chyby, že jsme nebyli lepší než ti, kterým odpouštíme. A to nás nutí právě k dokonalému pokání a dokonalé pokoře. Proto je POKÁNÍ a POKORA spolu na jednom schodu. Tím se očistíme a tak můžeme v modlitbě k Otci a On nám odpoví. Satan nemá na čem stavět.
V Písmu máme ještě jedno přikázání, které je důležité uplatňovat v manželství:
„Zlobte se, a přece nehřešte; ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou, ani nedávejte místo Ďáblovi.“ .
Kdy se nejvíc zlobíme? Když se nám něco nedaří a nebo když si myslíme, že nám někdo dělá něco schválně. Ženy to mají o to těžší, že v nich probíhají měsíční cykly. Stačí, aby muž v tom čase hormonální nerovnováhy někde něco položil a okamžitě, protože je jednokanálový, na to hned zapomenul a už je symbolicky oheň na střeše.
Žena milující uklízenou domácnost se cítí nedoceněná, protože my muži jsme vesměs velcí bordeláři. Mi to vlastní je. Proto se musíme vzájemně pokořit, aby upozornění nepřešlo v hádku. Tím, že žena umí vytáhnout na světlo v takové chvíli nějakou perlu z minulosti, aby si muž nemyslel, že to projde bez následků, se ty emoce velmi špatně kočírují.
Muž uklízí tehdy, když musí, žena pro svůj emoční klid, aby si odškrtla ze seznamu co potřebovala udělat. Pokud dokážeme dokonale odpouštět, pak se i dokážeme na nastalé situace podívat z nadhledu a nezahnojíme si tím naše srdce. Právě o tom je ta rada.
Všichni jsme se setkali s tím, že když dáme někde misku s ovocem, například s jahodami a bude mezi nimi byť jen jedna shnilá jahoda, můžeme po čase celou misku vyhodit. Naše srdce naplněné NEODPUŠTĚNÍM, byť jen malým, se stane podobné té misce s jahůdkami. Pokud okamžitě tu shnilou nevyhodíme, vše shnije. Jak? Tak, že se Satan a jeho padlí andělé na tom srdci vydovádí. Ztratíme POKORU, začneme se hádat, vymýšlet různé plány a argumenty, jen abychom zůstali ve svých očích čistí. A když ne čistí, tak ať jsme umazaní oba.
Nedokážeme se omluvit a poprosit o odpuštění, hledáme chyby tam kde nejsou, jen je tam chceme vidět a Satan si mne ruce. Pak na nás může nebeský Otec i křičet, ale my jej neslyšíme. Abychom jej slyšeli, musíme mít POKOJ. Žena zmlkne, muž raději odejde, ale smrádeček dál zůstává. A to je pro Satana ráj. Proč? Může v našich hlavách utvářet PEVNOST LŽÍ. Jak je na vině ten druhý a kdyby nebylo to, pak by bylo ono.
Uklidnit se musíme, ale například za dvě hodiny se musíme k problému vrátit a v klidu si o něm říci. Omluvit se. To je zase velký problém pro ženy, když zjistí, že problém vznikl kvůli ní. Ale hlavní je, dokázat si odpustit. Úplně zapomenout.
Šárce pak dal nebeský Otec ohledně POKÁNÍ tyto myšlenky:
„Když v pozici rodiče jsme, počítáme s tím, že budeme muset své děti usměrnit, „morální kodex“ předat jim, do jejich srdce zapsat jej, aby z nich slušní a dobří lidé vyrostli. Vysvětlujeme, na příkladech ukazujeme, co je vhodné a co nevhodné, co se smí a co již ne. Děti však potřebují vlastní zkušenost a tak čas od času zkoušejí vytýčené hranice posunout.
V okamžiku, kdy dítě provede cos, co nemělo, dokážeme pochopit, proč to či ono zkusilo a čekáme jak se k celé situaci postaví. Přizná se? Postaví se čelem, omluví se a přijme následky? Nebo bude lhát a hledat výmluvy? Jako rodiče nás často netrápí ani tak to samotné, co dítě vyvedlo, jako to, jak následkům čelilo.
Jak v encyklopedii praví se: pokání je stav mysli i vzor chování zahrnující uvědomění si vlastního provinění, lítost nad ním a snahu odčinit jeho následky.
Je schopnost pokání naší lidskou přirozenou součástí? Nebo jsou jím spíše výmluvy?
Vstoupil Adam na cestu pokání, když Jehova Bůh jejich skutek odhalil?
„A člověk dále řekl: Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala ovoce ze stromu, a tak jsem jedl.„
Co brání mi, abych pokání za své přijala? Není to mé vlastní ego, které mi podsouvá, že nemám se zač omlouvat?
Co způsobí mé pochybení bez pokání? Příkop vyhloubí. Příkop, který, tak jak plynou dny, nepřekonatelným stane se.
„Žádný nečinil pokání ze své špatnosti a neříkal: Co jsem to udělal? Každý se vrací na všeobecně oblíbenou dráhu jako kůň, který se řítí do bitvy.„
Pokání je jako klika na dveřích, bez ní nemohli bychom je otevřít.“ .
Šárka
Vše bylo už v článku minulý rok oznámeno, abychom si jej připomenuli, kde o sedmi dveřích se hovoří. Mám dále z toho článku z 09.10.2023 citovat. Rok s rokem se pomalu sešel. Kdo k skutečné POKOŘE dospěl?
CITUJI:
Nevysvětluje apoštol Pavel těm, kdo stále touží po sporech, protože si myslí, že jsou bez viny toto?
„A tak jsem k vám nemohl mluvit jako k duchovním lidem, bratři, ale jako k tělesným lidem, jako k nemluvňatům v Kristu. Krmil jsem vás mlékem, ne něčím k jídlu, neboť jste ještě nebyli dost silní. Vskutku nejste dost silní ani nyní, neboť jste ještě tělesní. Poněvadž je totiž mezi vámi žárlivost a rozepře, nejste snad tělesní a nechodíte jako lidé?“ (1. Korinťanům 3:1-3)
Vždyť stále jen soudíme, ale nedíváme s na věci kolem nás očima toho, kdo nás stvořil. Když Pán Jehošua měl ukončit svůj pozemský běh, prosil, zda ten kalich hořkosti může být od něj odňat, přesto se pokořil pod mocnou Otcovu ruku:
„A šel kousek kupředu, padl na tvář, modlil se a řekl: Můj Otče, jestliže je to možné, ať ode mne odejde tento kalich. Ale ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ (Matouš 26:39)
Co nám říkají čísla? 2+6=8; 2×6=12; 3×9=27=2×7; 2+7=9; 3+9=12
Když si to rozdělíme po samostatných číslech, tak dostáváme tuto zprávu:
(2) Toto musíme udělat, protože je to o našem vlastním pokoření, protože jsme nedokonalí lidé (6) a sám Pán Jehošua nám dal vzor, jak musíme jednat. Toto svědectví je pravé (3) a slouží k plnému obrácení člověka (9), aby se stal duchovním člověkem podle jednotného vzoru.
Vždyť je to o Času Konce (8), abychom patřili do duchovní rodiny (12), protože je to pravé svědectví (2), které je dokonalé (7), aby došlo k našemu plnému obrácení a pokoření se pod mocnou Boží ruku (9), abychom byli součástí Boží rodiny a Otcovy vůle (12), tak jako jím je samotný Pán Jehošua.
Kdo tomuto vzkazu porozumí? Tělesný člověk plný soudu a hádek? Nebo ten, kdo raději bude jako Pán Jehošua si psát prstem na zem, jen aby neodsoudil? Co následovalo?
„A opět se sehnul a psal dále po zemi. Ale ti, kteří to slyšeli, jeden po druhém odcházeli, starší nejdříve, a on zůstal sám s ženou, která byla v jejich středu. Jehošua se napřímil a řekl jí: Ženo, kde jsou? Cožpak tě žádný neodsoudil? Řekla: Žádný, pane. Jehošua řekl: Ani já tě neodsuzuji. Odejdi; a od nynějška již nehřeš.“ (Jan 8:8-11)
Pán Jehošua neodsoudil a my budeme? Čí vzor naplňujeme? Nesoudí stále otec lži, Satan a Ďábel, když mu dovolujeme, aby nás proti našim bližním popichoval? Přesto když k farizeům mluvil o soudu, nebylo to z Jehošuovy vůle. Co čteme?
„Nemohu dělat sám od sebe ani jedinou věc; právě jak slyším, soudím; a soud, který vykonávám, je spravedlivý, protože nehledám svou vlastní vůli, ale vůli toho, kdo mě poslal.“ (Jan 5:30)
Od koho slyšel? Od Otce, ten rozhodoval, zda má vyřknout soud. Samotného by ho to nenapadlo. Což neučinil toto, když se s ním přel Satan o Mojžíšovo tělo, aby z něj Satan udělal Izraelitům modlu?:
„Přesto podobným způsobem i tito lidé, kteří se oddávají snům, poskvrňují tělo a znevažují panství a mluví utrhačně o slavných. Když však měl archanděl Michael rozpor s Ďáblem a přel se o Mojžíšovo tělo, neodvážil se nad ním utrhačnými výrazy vynést soud, ale řekl: Kéž tě Jehova přísně napomene. A přece tito lidé mluví utrhačně o všem, co skutečně neznají; ale ve všem, čemu opravdu rozumějí přirozeně jako nerozumní živočichové, v tom se dále kazí. Běda jim, protože šli stezkou Kainovou, řítili se za odměnou po mylné dráze Balámově a zahynuli ve vzpurné řeči Korachově! To jsou ty skály utajené pod vodou při vašich hostinách lásky, zatímco s vámi hodují, pastýři, kteří beze strachu pasou sami sebe; oblaka bez vody unášená větrem sem a tam; stromy v pozdním podzimu, ale bez ovoce, jež odumřely dvakrát a byly vykořeněny; divoké mořské vlny, jež pění tím, co jim samotným působí hanbu; hvězdy bez stanovené dráhy, pro něž zůstává navždy uchována čerň tmy.“ (Juda 8-13)
Nemáme sami sebe zkoumat a dotazovat se nebeského Otce, zda není v nás nějaká chyba, než stále zkoumat druhé? Tahat jim třísky z oka, ale svůj vzrostlý cedr v oku neodstranit? Kdo vydává svědectví?
„Jestliže o sobě vydávám svědectví jen já, mé svědectví není pravé. Svědectví o mně vydává jiný, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravé.“ (Jan 5:31,32)
Jaké svědectví o nás vydává samotný nebeský Otec, když sami promlouváme jako odpadní stoka? Což jsme toto nikdy nečetli?
„Je marné, že mě stále uctívají, protože vyučují lidské příkazy jako nauky. Pak přivolal zástup a řekl jim: Naslouchejte a pochopte smysl: Člověka neposkvrňuje to, co vstupuje do jeho úst, ale člověka poskvrňuje to, co z jeho úst vychází. Potom přišli učedníci a řekli mu: Víš, že farizeové klopýtli, když slyšeli, co jsi řekl? Odpověděl a řekl: Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna. Nechte je být. Jsou to slepí vůdci. Jestliže tedy vede slepý slepého, oba spadnou do jámy. Petr mu odpověděl a řekl: Objasni nám to podobenství. A tak řekl: I vy jste ještě bez porozumění? Neuvědomujete si, že všechno, co vstupuje do úst, prochází do střev a vypouští se do stoky? Ale to, co vychází z úst, vychází ze srdce, a to člověka poskvrňuje. Ze srdce například vycházejí ničemná uvažování, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, falešná svědectví, rouhání. To jsou věci, které člověka poskvrňují; ale brát jídlo nemytýma rukama člověka neposkvrňuje. “ (Matouš 15:9-20)
Což neznamená slovo MUSÍŠ, lidskou nauku? Kdo může říci: „Jdi a vše zkoumej u Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha!„? Ten, kdo sám sebe pase, nebo ten, komu toto nebeský Otec dává na srdce, protože sám nechce činit nic sám od sebe, ale jen co jej sám nebeský Otec naučil? Proto Pán Jehošua farizeům oznamuje!
„Poslali jste lidi k Janovi, a on vydal svědectví o Pravdě. Já však nepřijímám svědectví od člověka, ale říkám to, abyste byli zachráněni. (Jan 5:33,34)
Pán Jehošua toužil plnit Otcovu vůli. Musel se tedy plně pokořit pod Otcovu ruku, aby vstoupil do Otcova odpočinku, kde nežijeme sami pro sebe, ale pro Otcovu vůli, kterou je:
„To je znamenité a přijatelné před zrakem našeho Zachránce, Boha, jehož vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy.“ (1:Timoteovi 2:3,4)
Proto Pán Jehošua vysvětluje, že nepřišel zrušit zákon, ale naplnit. Proto se stal Pánem Sabatu, ODPOČINUTÍ, ODPOČINKU. Jak? Tak, že nechal nebeského Otce, aby skrze něj k nim promlouval a tak mohli přijít k plné záchraně. Na Janu Křtiteli pak odhaloval rozdíl mezi tělesným a duchovním.
„Ten člověk byl hořící a zářící lampou a vy jste byli po krátký čas ochotni velmi se radovat v jeho světle.“ (Jan 5:35)
Když Jan Křtitel přišel a začal vydávat svědectví, Židé i farizeové se radovali. Proč? Protože byli v očekávání. Věděli, že se dokončuje proroctví Daniele o týdnech let a že nebeský Otec k nim obrátí svou pozornost.
„To je tedy Janovo svědectví, když k němu Židé vyslali kněze a Levity z Jeruzaléma, aby se ho zeptali: Kdo jsi? A vyznal a nepopřel, ale vyznal: Nejsem Kristus. A zeptali se ho: Co tedy? Jsi Elijáš? A řekl: Nejsem. Jsi Ten Prorok? A odpověděl: Ne! Proto mu řekli: Kdo jsi, ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co o sobě říkáš? Řekl: Jsem hlas někoho, kdo volá v pustině: Napřimte Jehovovu cestu, právě jak řekl prorok Izajáš.“ (Jan 1:19-23)
Byli však tělesní, proto jejich radost trvala krátce. Čekali, že jim bude lechtat uši, protože přece farizeové, saduceové a znalci zákona byli ve svých očích bez vady, to jen ostatní byli nenapravitelní hříšnici. Jak ničemné a přesto stále opakující se scénář. Jejich radost skončila, když řekl:
„Ti vyslaní byli z farizeů. Proto se ho vyptávali a řekli mu: Proč tedy křtíš, když sám nejsi Kristus ani Elijáš ani Ten Prorok? Jan jim odpověděl a řekl: Křtím ve vodě. Ve vašem středu stojí někdo, koho neznáte, ten, kdo přichází za mnou, ale jemuž nejsem hoden rozvázat řemínek u sandálu.“ (Jan 1:24-27)
„Potom k němu vycházel Jeruzalém a celá Judea a celá krajina kolem Jordánu, a když lidé otevřeně vyznávali své hříchy, byli jím křtěni v řece Jordánu. Když zahlédl mnohé z farizeů a saduceů, jak přicházejí ke křtu, řekl jim: Vy potomstvo zmijí, kdo vám naznačil, abyste uprchli před přicházející zlobou? Neste tedy ovoce, které přísluší pokání; a neopovažujte se říkat si: Máme za otce Abrahama. Říkám vám totiž, že Bůh je schopen Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů. Sekera již leží u kořene stromů; každý strom tedy, který nenese znamenité ovoce, má být poražen a hozen do ohně. Já, já vás křtím vodou kvůli vašemu pokání; ale tomu, kdo přichází po mně a je silnější než já, nejsem hoden zout sandály. Ten vás bude křtít svatým duchem a ohněm. Má v ruce lopatu k převívání a úplně vyčistí svůj mlat a shromáždí svou pšenici do zásobárny, ale plevy spálí ohněm, který nemůže být uhašen.“ (Matouš 3:5-12)
Nejsme jako ti farizeové, když stále jen soudíme druhé podle svých vlastních měřítek? Kde je prostor pro naše pokání, naší pokoru, když se jenom vyvyšujeme? Neneseme tak špatné ovoce? Nebudeme spáleni ohněm, který nelze uhasit? Vždyť co dále oznamuje Pán Jehošua?
„Ale já mám větší svědectví než Janovo, neboť právě ta díla, která mě pověřil můj Otec dovršit, ta díla sama, která dělám, vydávají svědectví o mně, že mě poslal Otec. Také Otec, jenž mě poslal, sám o mně vydal svědectví. Nikdy jste neslyšeli jeho hlas ani neviděli jeho podobu; a jeho slovo ve vás nezůstává, protože nevěříte právě tomu, koho poslal.“ (Jan 5:36-38)
Jaké dílo o nás vydává svědectví? Ta žumpa, která se mnohým line z úst a písmenek? Nebo je vidět toto?
„Podívejte se mezi národy a přihlížejte a v ohromení zírejte jeden na druhého. Buďte ohromeni; vždyť ve vašich dnech se koná činnost, čemuž nebudete věřit, ačkoli se o tom vypráví.“ (Habakuk 1:5)
Nejsme jako oni, když stále nevěříme, že nás musí vyučit samotný nebeský Otec, že teprve tehdy nás bude znát Pán Jehošua Pomazaný Otcovým duchem, mešiah neboli Kristus? Neučili farizeové, že je lid musí poslouchat a nečiní tak mnozí, když říkají: „Já, já, já, jedině já pravdu znám! Jó já se mám.“ ? Kdo nás vzkřísí v posledním dnu, když nebudeme Otcem ke Kristu přivedeni?
„Zkoumáte Písma, protože si myslíte, že jejich prostřednictvím budete mít věčný život; a právě ta vydávají svědectví o mně. A přece nechcete přijít ke mně, abyste měli život.“ (Jan 5:39,40)
Kdy přicházíme k Panu Jehošuovi?
„Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a chci ho vzkřísit v posledním dnu. V Prorocích je napsáno: A všichni budou vyučováni Jehovou. Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně. Ne proto, že by někdo viděl Otce, kromě toho, který je od Boha; ten viděl Otce. Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo věří, má věčný život.“ (Jan 6:44-47)
Co mnozí stále říkají? „Já, já, já, jenom já, já pravdu znám. Jó já se mám.“ . Skutečně? Kdy jsme se nechali nebeským Otcem vyučit a dovolili mu, abychom jej znali ne podle přezdívek, různých zkomolenin, ale podle významu Jeho svatého jména – PŮSOBÍ, ABY SE STALO. A také podle skutečného jména Beránka, jenž znamená – PŮSOBÍ, ABY SE STALA ZÁCHRANA? Proto JEHOVAH a JEHOŠUA. Nebo Malachiáš lže?
„Tehdy ti, kteří mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kteří mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kteří myslí na jeho jméno. A jistě se stanou mými, řekl Jehova vojsk, v den, kdy vytvořím zvláštní majetek. A chci jim projevit soucit, právě jako muž projevuje soucit svému synovi, který mu slouží. A jistě opět uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a ničemným, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu nesloužil.“ (3:16-18)
O jakém zvláštním majetku tu nebeský Otec mluví? O těch, kdo se nechtějí jím nechat vyučit? Nebo o těch, kdo se pokoří pod Jeho mocnou ruku. V další části článku se dozvíme, co dnes nad ránem oznámil nebeský Otec skrze sestru a mou manželku Šárku přímou řečí, ne dohadem, nebo skrze vidění, abychom pochopili, že Pán Jehošua prochází duchovním Izraelem, aby označil Ty, kdo přežijí, když sám oznamuje co přichází. Pro pokořené vyvýšení, pro farizeje a soudce bez porozumění, naplnění Zjevení 9:13-21. Proto i jim Pán Jehošua oznamuje:
„Nepřijímám slávu od lidí, ale dobře vím, že v sobě nemáte Boží lásku. Přišel jsem ve jménu svého Otce, ale mě nepřijímáte; kdyby přišel někdo jiný ve svém vlastním jménu, toho byste přijali. Jak můžete věřit, když přijímáte slávu jeden od druhého a nehledáte slávu, která je od jediného Boha?“ (Jan 5:41-44)
Jaká Láska chybí těm, kdo stále soudí, ale svůj cedr si z oka nechtějí vytáhnout? Není to Agape? Láska založená na zásadách? Po čem tito novodobí farizejové touží? Není to po slávě od lidí, kterým se stali slepými vůdci a svými soudy dávají okázale najevo svou zbožnost?
„Nemyslete si, že na vás chci žalovat u Otce; je někdo, kdo na vás žaluje, Mojžíš, v něhož jste vložili svou naději. Kdybyste vskutku věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, protože ten o mně psal. Ale jestliže nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým výrokům?“ (Jan 5:45-47)
Není to dnes stejné? Evangelia, Skutky apoštolů, Pavlovy a dalších dopisy a Zjevení prorokují o dnešní době. O odpadnutí. O nadutosti a nepokoře. Ty žalují na každém kroku o těch, kdo se nechtějí nechat vyučit samotným nebeským Otcem, JeHoVaH (Jehovou) Bohem a pokořit se plně pod Jeho mocnou ruku.
PŘESTAŇME SOUDIT JEDEN DRUHÉHO, PROTOŽE JAKÝM SOUDEM SOUDÍME, TAKOVÝM BUDEME SOUZENI!!!
Když mi byla nebeským Otcem JeHoVaH (Jehovou) přiváděna má manželka a naše sestra Šárka, prosil jsem Jej, aby skrze ní ke mne přicházelo Otcovo slovo, aby to nebyly mé myšlenky a mé svědectví, ale abych porozuměl viděnému a řečenému, podle moudrosti, která patří jen a jen Bohu, Stvořiteli nebe a země. A začal toto nebeský Otec činit. A dal jí při plném vědomí nebeský Otec několik vidění, aby je zapsala, já je vyložil a přijal za ně zodpovědnost, protože je žena a nemá v Izraeli vyučovat.
Vše co sděluje na svém FB profilu vždy konzultuje se mnou, aby se nedopustila potupného bláznovství, jak mají mnohé ženy, sestry ve zvyku, protože se nepokořily pod mocnou Otcovu ruku a nedovolily nebeskému Otci, aby jim dal vyučenou hlavu, svého manžela, který se musel před Otcem plně pokořit a přijmout jako v patriarchátu odpovědnost za sebe, svou manželku a svou domácnost.
Proto prosím předložte viděné a výklad nebeskému Otci, JeHoVaH (Jehovovi) zástupů ve jménu Pána Jehošuy Pomazaného, zda je vše sdělováno skrze Otcova ducha a také se dotazujme, zda dal nebeský Otec závěrečné slovo pro tento článek. Nemohl jsem psát, ač jsem měl na mysli předložené myšlenky, dokud sám Otec nepromluvil k mé ženě a naší sestře Šárce, aby dal na vědomí svou vůli a zkrácený čas.
BUDÍČEK, BUDÍČEK, BUDÍČEK!!!
ŽENICH JE ZDE A PROCHÁZÍ, ABY SI PROHLÉDL NEVĚSTU, KTEROU MU NEBESKÝ OTEC PŘIPRAVIL. A ABY SE PROBUDILY DRUŽIČKY. A ROZVÁŽNÉ PANNY, ABY PŘIJALY SVÉ MÍSTO NA JEHO SVATEBNÍ HOSTINĚ, KTEROU PRO NĚJ NEBESKÝ OTEC PŘICHYSTAL!
Vidění a myšlenky, která měla Šárka zapsat, aby byl dán výklad. Aby Ti kdo slyší, aby porozuměli, co duch říká skutečné eklésii:
Velmi zajímavou otázku mi Igi Pop (můj nebeským Otcem určený nick na FB) položil
„ Jak dokázala bys následující verš vysvětlit? – Zjevení 5:6 …má sedm rohů a sedm očí, a ty [oči] znamenají sedm Božích duchů, kteří byli vysláni na celou zemi.“
Nejdříve, na úvod musím však vysvětlit, jaké postavení dle Bible jako žena mám. Bible jasně hovoří:
1.Korinťanům 11:3 „Chci však, abyste věděli, že hlavou každého muže je KRISTUS; hlavou ženy je zase muž; hlavou KRISTA je zase Bůh„
V okamžiku přijetí prstýnku od Igi Popa a tak postavení se coby manželka po jeho boku, stal se Igi Pop mou hlavou.
Dále Písmo hovoří:
2. Timoteovi 2: 11,12 „Ať se žena učí mlčky, v plné poddanosti. Nedovoluji ženě, aby vyučovala ani aby uplatňovala autoritu nad mužem, ale aby mlčela.„
Ač jasně je vše tedy sepsáno, mnoho z nás na tomto klopýtá.
Na počátku patriarchát zaveden byl, muž hlavou rodiny. A tento muž za svou rodinu plnou zodpovědnost přebírá. Určuje „směr“ rodiny, zajišťuje obživu a ochranu, žena se tak na péči o muže a děti může plně soustředit, tíha zodpovědnosti o „směr“, obživu a ochranu rodiny ji netíží, role muže a ženy jsou jednoznačně dány.
Jak šel čas byl patriarchát svévolí nahrazen. Ženy k emancipaci byly vládcem světa vedeny, zničeny byly kořeny rodiny. Co vše to přineslo, můžeme kolem sebe sledovat.
Vše na počátku dokonale bylo stvořeno. Do patriarchátu, více než se na první pohled zdá, bylo vloženo.
Jak dokonale propojené vše je.
Jak jednoduché ve své podstatě.
Až pochopíme toto vše, pak svobodní a šťastní budeme.
Muž a žena pro život v páru byli stvoření.
Muž svou ženu šťastnou učiní.
Šťastná žena své emoce a intuici s Bohem JeHoVaH propojí,
od JeHoVaH obdrží poznání.
Muž pomůže ženě porozumět získanému poznání.
Oba tak společně duchovně budou růst, poznání světu předají, tím svět světlem prozáří.
Žena má křídla svobodná.
Nemůže být silou zkrocena.
Šťastná žena svá křídla svému muži jako dar nejvyšší předává.
Šťastná žena šťastným svého muže učiní.
Tak jednoduché to vše je.
To že vše takto úzce spolu souvisí, níže na naší společné (manželské) zkušenosti prokáži.
Na počátku dostala jsem otázku, nalezla jsem odpověď, s mužem vstoupila na toto téma do diskuze a neboť můj muž Igi Pop dělá vše tak, abych se cítila jako královna, byla jsem k vidění Otcem JeHoVaH vedena.
A tak oklikou dostala jsem se k úvodu. Coby žena mohu k ženám a dětem promlouvat, co níže je napsáno je má úvaha a mé vidění. Igi Pop s mou úvahou souhlasí, tím tak nad mými písmenky zodpovědnost přebírá, vidění sám následně objasní.
Dne 6.10.2023 položena byla otázka:
„ Jak dokázala bys následující verš vysvětlit? – Zjevení 5:6 …má sedm rohů a sedm očí, a ty [oči] znamenají sedm Božích duchů, kteří byli vysláni na celou zemi.“
Má odpověď – úvaha:
Obrat sedm očí nalezneme nejen ve Zjevení 5:6, ale také v Zecharjáš 3:8…teď totiž uvádím svého sluhu, Výhonek! 9 Vždyť pohleď, kámen, který jsem položil před Jozua! Na tom jednom kameni je sedm očí….
Sedm = dokonalost
Oči = sledují, zkoumají
Sedm Božích duchů = „sedm soudců“ = jeden duch
(1.Mojžíšova 2:7) „A Jehova Bůh přistoupil k tomu, aby vytvořil člověka z prachu zemské půdy a aby vdechl do jeho chřípí dech života, a člověk se stal živou duší.“ .
- tento duch posuzuje srdce každého člověka v sedmi ohledech
- (Přísloví 6:16) „Je šest věcí, které Jehova skutečně nenávidí; ano, je sedm věcí odporných jeho duši: povýšené oči, falešný jazyk a ruce prolévající nevinnou krev, srdce, které vymýšlí plány, jež ubližují, nohy, které spěšně běží ke špatnému, falešný svědek, který šíří lži, a každý, kdo vyvolává sváry mezi bratry.„
- zda srdce splňuje požadavky Boha JeHoVaH
Návod jak „dorůst do Krista“ a splňovat tak ony požadavky nalezneme v dopisech pro sedm církví = Římanům, Korinťanům, Galaťanům, Efezanům, Filipanům, Kolosanům, Tesaloničanům.
Když jsme o tom všem rozjímali a bavili se v ten čas na přelomu dne z 6. na 7.10. obdržela má žena toto vidění:
Sen/vidění 7/8.10.2023
Bílé dveře. Před nimi usměvavý chlapec stojí, přes rameno na mě hledí
„jsi připravena jít dál“ zeptá se
„ano“ odpovím
Výklad: Pán Jehošua zve mou ženu, aby porozuměla tomu, o čem jsme vedli rozpravu a přidal další informace k vidění, které jsem předložil v mém předchozím článku o Agape a které obdržela 30.09.2023 o pláži, člunech a ostrovu. Celý článek a vidění se nachází zde a vidění je pospáno ke konci článku.
Proč je Pán Jehošua zobrazen jako malý chlapec? Protože je v něm symbolizován jako dítě pod plnou autoritou nebeského Otce. I my se takovými dětmi musíme stát, abychom prošli úzkou branou, dveřmi, kterými se Pán Jehošua stal. Vidění totiž začalo, když jsme rozjímali o tomto biblickém textu:
„Já jsem ty dveře; kdokoli vstupuje skrze mne, bude zachráněn a bude vcházet a vycházet a najde pastvu.“ (Jan 10:9)
Pokud sledujeme symboliku čísel, pak rozumíme, že vše se týká světa lidí pod Satanem (10) a je vše o plném obrácení člověka (9). Změně myšlení, o kterém je i celý tento článek.
KONEC CITACE
Kdy vyšel článek? 09.10.2023. Verš je v Janovi 10:9 . Kdo toto nechce vidět jako potvrzení, že nebeský Otec nečiní nic náhodně, ten nemá duchovní zrak.
CITACE:
První dveře otvírá
„co vidíš?“ zeptá se
„nic, všude jen prázdnota“
Co jsou ty první dveře? Je to první kontakt s nebeským Otcem, s Písmem. Tento kontakt doprovází prázdnota. Proč? Protože nevíme jak se k Otci obrátit, aby nás On sám vyučil. Hledáme u lidí a ti nás, pokud nemáme zájem otevřít druhé dveře, ti nás dovedou svým učením k lidským naukám, kvasu farizeů. Zde skončila většina těch, kdo byli povoláni. Aby se to změnilo, musíme porozumět dalším dveřím, protože ty jsou úzkou branou do života a také úzkou cestou, po které musíme následovat Pana Jehošuu.
Druhé dveře otvírá
„co vidíš?“ opět ta otázka
„všude kolem bílá mlha, nic víc“
Když projdeme druhými dveřmi, protože nacházíme první klíč a porozumění, že nás musí sám nebeský Otec vyučit, je to pro nás jako vejít do bílé mlhy. Hledáme v ní způsob, jak s Otcem navázat důvěrný vztah a dovolit mu Jeho vedení. Je zkoušena naše důvěra a ochota projít třetími dveřmi.
Třetí dveře otvírá
„co vidíš?“
„z mlhy se obláčky tvarují, světlo jimi prosvítá“
Proč obláčky? Protože ty jsou symbolem připraveného vedení, které nebeský Otec pak jako symbolický déšť, jenž mraky spouští, používá k tomu, abychom začali rozumět. Proto prosvítá mezi nimi světlo. Mnohé toto světlo oslepí a přestanou se dotazovat nebeského Otce, zda musí v sobě něco změnit. Světlo jim dává pocit, že už nalezli celou Pravdu. Kdo neprojde čtvrtými dveřmi, stane podoben vodě, která přestane proudit a začne od spodu hnít. Co bylo dobré, když voda měla dynamiku, tak to se začne vytrácet. Člověk touží vše řešit vlastní silou, vlastním pocitem samo spravedlnosti.
To jsou ti, kdo stále komentují politiku a věří, že se mají účastnit politických procesů, místo toho, aby byli jen pozorovateli. Například stát Izrael se pro ně stává modlou, protože nepochopili, že je to Satanův projekt skrze Chazarské sluhy, aby Satan působil na jejich tělesné uvažování o duchovních věcech. Musíme tedy dovolit nebeskému Otci, aby nás, jako malé děti svým duchem přivedl ke čtvrtým dveřím a jimi nás provedl.
Čtvrté dveře otvírá
„co vidíš?“
„obláčky, slunce a modrá obloha“
Zde je opět symbolika skrze obláčky, slunce a oblohu. Zde je nám dovoleno vidět očima víry, kdo a co je náš nebeský Otec. Když se jím necháme poučovat, dovolí nám rozumět jeho charakteru, jeho Agape. Učí nás rozeznat myšlenky, které On sám dává, od těch, jenž se nám snaží vnutit Satan. Proto vidíme slunce, pravý zdroj myšlenek a modré nebe, jako symbolické místo, odkud ty myšlenky přichází.
V této fázi jsme zkoušeni Satanem. Přichází Jobovy zkoušky, zda zůstaneme v procesu tekoucí vody, nebo půjdeme vlastní silou. Zde se učíme důvěřovat nebeskému Tatínkovi, že vše zlé dokáže obrátit v dobré. Čím dříve opustíme vlastní myšlenky jak sami sebe ze zkoušky vyvést, tím dříve projdeme pátými dveřmi.
Páté dveře otvírá
„co vidíš?“
„obláčky, slunce, modrá obloha a zeleň přibyla. Svěží zelený trávník, radost pohledět“
Co symbolizuje zeleň? Duchovní pastvu, stáváme se ovcí, která se pase na duchovních pastvinách, protože jsou nám odhalovány věci, kterým je možno porozumět pouze duchovníma očima. Zde není nikdo, kdo by nechápal, proč nesmí používat jiná jména, než ta skutečná. Proč? Protože zde víme, že jsme se narodili z Boha. Abychom vstoupili šestými dveřmi, musíme do svých životů přijmout Agape jako Otcův dar. Dveřmi procházíme už jako dokonalý pár se svým životním partnerem a stáváme se jedním tělem.
Šesté dveře otvírá
„co vidíš?“
„obláčky, slunce, modrá obloha, zelený trávník a v něm skotačící králíci, nad nimi motýli a ptáci létají“
Za šestými dveřmi nacházíme Boží království, které se stává naší součástí. Proto kolem vidí Šárka to, co mohla vidět Eva s Adamem, když byli v Edenu. Zde záříme jako světlo, jako jas prostoru, protože plně rozumíme Otcově vůli, díky duchovním pastvinám, na které nás společně s naším životním partnerem, naší druhou půlkou Otec přivádí skrze moudrost a porozumění. Plně to pochopíme, až bude vylit Otcův duch. Až skončí soud nad plevelem, který bude spálen a bude zničeno jeho město.
Tehdy vyjdeme na široké cesty a budeme zvát spravedlivé a nespravedlivé, aby i oni měli účast na Beránkově svatbě jako hosté, aby nahradily nerozvážné panny, plevel, který plně vyčerpal Otcova duch ve svých lampách.
Všech šest dveří otevíráme skrze naší svobodnou vůli. U sedmých je velká změna.
Sedmé dveře otvírá
„co vidíš? Pojď si vše prohlédnout.“
„zelený ostrov, životem doslova zurčící. Svěží zelené trávníky, palmy, ovocné stromy, divoká zeleň, ze které lze jíst, jen ruku natáhnout a ochutnat, zvířata všechna na která si lze jen vzpomenout. Vše v harmonii, klidu a lásce. Chtěla bych na tom místě setrvat, již nikdy se nevrátit na zem zpět, ostrov je však zcela bez lidí a já jsem pouhý návštěvník. Ještě nepřišel ten správný čas.“ .
Proč nepřišel ten správný čas? Protože se sedmé dveře otevírají skrze klíčníka. Kdo to je? Je to nebeský Otec, který zkoumá sedmi duchy naše srdce, naše myšlenky, zda jsme mu dovolili dorůst do Kristovy mysli a Kristova srdce. Pokud ano, otevře nám cestu k prvnímu vzkříšení. To se stane při vzkříšení olivovníků. Pokud nebeský Otec nalezne na nás vadu, dveře nám nebudou otevřeny. Čas vzkříšení se nám otevře až na konci 1000 let spolu při vzkříšení spravedlivých a nespravedlivých.
Jaké bude naše postavení při tomto vzkříšení? Půjdeme k soudu a bude nám odhalena naše nespravedlnost, která nám zabránila ke vstupu do sedmých dveří. Ti, které to potká, Ti budou muset činit pokání a přijmout nápravu. Proč se jim to stane? Protože se nedotazovali nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha, zda se v nich nenachází něco, co je potřeba změnit. Proto si ani v těch dnech nesmíme myslet, že platí: „Jednou spasen, navždy spasen.“ . Proč? Protože přesně takto uvažuje plevel. Nerozumné panny, jenž si myslí, že si svou záchranu zajistily tím, že uvěřily v Jesuse (Ježíše). Protože milují Jana 14:2 a ne Jana 6:44-47.
Chlapec mi naslouchá, usmívá se a zdá se být šťastný. Jako by se velmi důležitá chvíle blížila na kterou tak dlouho čeká.
Pocit Šárky je správný, protože na tuto chvíli čeká Pán Jehošua ode dne svého vzkříšení. Tak moc si přeje, aby Ti, kdo jsou nebeským Otcem schváleni, aby už byli s ním. Jeho milovaní učedníci, Petr, Jakub, Matouš, Jan, a další, ti čekají na jeho hlas archanděla, aby je mohl na konci šesté trubky přivést k životu, aby jako 24 symbolických starců, aby seděli na svých trůnech, které jsou pro ně připraveny. Ti budou po celý čas v nebi, než skončí těch 1000 let.
Protože vidění slouží oběma olivovníkům, dostává Šárka tento pokyn.
„otoč se a zpět se podívej“ řekne mi a já tak učiním
Všech sedm dveří otevřeno je dokořán, vidím tak jimi až na počátek, na místo, kde prvními dveřmi jsem vstoupila a vidím pláž. Pláž, na které jsem v jiném vidění stála (vidění na mé fb zdi najdete – příspěvek z 1.10.2023)
„rozumím“ řekla jsem nadšená a v ten okamžik skončilo vidění.
KONEC CITACE
A jak se dostaneme na tu symbolickou pláž? Po duchovní dálnici, která nám byla ukázána, když z nebe sestoupila duchovní stěna, jak jsme si četli v článku z 06.08.2024 zde.
CITUJI:
Kdo se plně nepokoří pod mocnou Boží ruku, aby On sám o nás pečoval. Kdo nepřestane soudit ostatní a sám si nevytáhne ten cedr z vlastního oka. TEN NIKDY VŠEMI ŠESTI DVEŘMI NEPROJDE A NEBUDE MU DOVOLENO STÁT PŘED TĚMI SEDMÝMI. Proč? To se dozvíme za malou chvíli, protože před viděním jsme diskutovali jak o dveřích, kterými se Pán Jehošua stal, tak o tom, co je těch sedm duchů, jenž jedním Otcovým duchem je. Že i oni jsou jako dveře. Šárka si měla zapsat, k čemu jí nebeský Tatínek při tomto rozhovoru vedl svým duchem. Učinila právě tak. Toto mám předložit, protože i to je důležité pro naše porozumění.
Ženy obdržely intuici, která je provázena pocity. Těch je sedm, jako těch duchů a jako těch sedm dveří.
Zapsáno 7.10.2023 ve 23:53 hod (Proč jsou časy a data důležité, tak to vysvětlím v dalším článku, kde si vysvětlíme co se skutečně odehrává nyní na území státu Izrael. Jak vše spolu souvisí)
V noci 7.10.2023 doplnila jsem ke své úvaze:
Sedm duchů. O co tu vlastně jde?
Sedm dveří, které nyní otevřít.
První dveře – cítění.
Jak se jeden vedle druhého cítíme.
Jsme plní pochopení, či prázdní jsme.
Jsme připraveni vykročit či stojíme.
Druhé dveře – vnímání.
Jak jeden druhého vnímáme?
Odsuzujeme či chápeme?
Přijímáme či soudím?
Třetí dveře k lásce nás volají.
Milujeme či chladní jsme.
Přátelé, nepřátele, partneři, rodina,
všichni v jedné řadě mají stát,
naši lásku přijímat.
Čtvrté dveře o pokoře.
Dokážeme se pokořit?
Před druhým se poklonit?
Samy sebe ponížit
Páté dveře laskavost.
Jsme jeden k druhému laskaví?
S laskavostí jednáme?
Šesté dveře příměří.
I ve sporu největším nastavíme příměří?
Když spor graduje, dokážeme podat ruku a spor tak ukončit?
Byť pravda na naší straně je?
Sedmé dveře Klíčník sám otvírá.
Každého srdce prozkoumá,
zda láska Agape,
úcta, pokora je přítomna.
Na skutky se zahledí,
o mnohém skutky vypoví.
Sedmé dveře k cíli nás zavedou.
Do klidu, harmonie a čisté lásky přivedou.
Na počátku tři klíče mít musíme.
Pak jednotlivých šest dveří otevřít ať k cíli se můžeme přiblížit.
1.klíč – skutečné jméno Boha znát
2.klíč – skutečné jméno Beránka přijímat
3.klíč – naplnit se a žít v lásce Agape
Předložme prosím vše nebeskému Otci, aby On sám o všem vydal vlastní svědectví, protože dnes oznámil své slovo mé manželce Šárce, aby jej zapsala:
Co mám psát, vždyť již bylo vše řečeno, nechtějí naslouchat.
„Jen piš. Ještě stále máte čas.
Já Jehova říkám vám!“ .
„Kdo nepřijde ke mě v tento čas, ten bude na zemi pro zmar a smrt zachován.
Nad všemi se vyvýším, všem svou velikou ukáži.
Satana do propasti uzavřu.
Každý, i ten nejmenší z nejmenších, mou velikost uvidí.“ .
„Na druhé se dívat přestaňte, své srdce proměňte, jen na sebe se mým pohledem zahleďte. Dveře jsem vám ukázal, klíče do rukou dal, tak co chcete víc. Každý sám za sebe již musíte k dveřím s klíči jít.“ .
„Kdo dveřmi projdete, do bárky vsednete, na zelený ostrov, do mého příbytku, se před temnotou schováte. Temnotu, že již nyní vidíte, že v ní žijete?“ .
„Jste bláhoví. To co vidíte, v čem žijete, to není nic. To je jen ždibíček temnoty. Zem se bude třást, nebude se kam uschovat. Hrůza obcházet bude kolem vás. Hrůza taková, že dojde vám hlas. Ani ve svých snech si skutečnou temnotu nedokážete představit.“ .
„Poslal jsem k vám proroky!
Poslal jsem k vám své otroky!
Stále mezi vámi jsou,
stále mé dílo konají.“ .
„Co pro ně máte? Jen urážky, útoky. Bláznivci, pošetilci. To si myslíte, že vše vám budu stále promíjet? Že vaše srdce kamenná budu přehlížet? Přišel čas se všemi a vším zúčtovat. Není nic víc, co bych vám ještě dal. Klíče máte, i dveře jsem vám odhalil. Víte, kde máte mít svůj cíl. Vše již jen na vás je. Kam chcete jít, zda to temnoty či bezpečí.“ .
Ať je posvěceno Tvé svaté jméno, náš milovaný Otče, JeHoVaH (Jehovo) vojsk. Ať přijde Tvé Království do našich životů. Odpusť nám naše míjení cíle, abychom Otče činili Tvou vůli a ne tu naši. Jsme jenom prach na misce Tvých vah. Ať jsi nám hrnčířem v tomto čase tísně, soužení. Ať se vše děje k Tvé slávě a k chvále ve jménu Beránka, našeho Krále a Vykupitele, Pana Jehošuy Krista. Amen a amen
KONEC CITACE
Je to vše dokonalé? Je. Protože Boží soudcovská rozhodnutí jsou dokonalá, jako je dokonalá i Boží činnost. Vše musíme do srdce přijmout, abychom slyšeli. Jinak má Satan pré, milá přítelkyně, milý příteli.
Dnes 10.08.2024 je, čti s porozuměním a poznáš kde se nacházíme v proudu času. Proto vyšel článek, který je obžalobou jenž nás má vést k odpuštění a pokání 09.10.2023.
S Agape Vaše sestra a má milovaná žena Šárka a Váš bratr, Pánův otrok Igi (Šági)