Tento článek bude hodně osobní, protože je psán konkrétním lidem. Psal se rok 1972, tuším že to bylo 4.12., kdy v Rudém Právu vyšla právě tato fotografie z konce článku, která vyhrála nějakou prestižní cenu. Bylo mi právě 5 let a byl jsem tehdy v nemocnici na operaci s očima.
Tehdy jsem se rozplakal a prohlásil: „Pokud by existoval Stvořitel nebe a Země, nikdy by nedopustil války, protože já, kdybych měl tu moc, tak bych to nikdy nedopustil, protože všechny děti mají žít v míru.“. Může se toto zdát někomu směšné, ale od tří let jsem se zabýval politikou, protože byla všudypřítomná a od malička jsem nenáviděl NESPRAVEDLNOST!!! Stejně, jako ji nenávidím i nyní.
Ten týden byl pro mne zásadní v mnoha věcech. Tehdy jsem se dozvěděl, že žádný Ježíšek nenosí dárky, ale kupují je ti, kdo nás mají rádi. Jak může někdo milovat děti a přitom jim lhát?! Bylo to pro mne jako bodnutí nožem, že by mi mí rodiče celou dobu lhali. Rodiče si nejsou schopni uvědomit, co taková informace dokáže dítěti způsobit. Ač mi to pomohlo, bylo to pro mne velmi bolestivé, protože jsem si musel začít ověřovat, zda to, co slyším z úst svých nejbližších, zda to není taky nějaká další lež.
Jako ten nejzarytější ateista jsem každou zmínku o Bohu považoval od této chvíle za tu nejhorší lež. Vytvořil jsem si odpor ke slovu hospodin a mám jej až dodnes. Tehdy proto, že žádný být nemůže a dnes proto, že je to největší urážka mého nebeského Otce. Krista jsem začal považovat za prvního komunistu. Už v dětském věku jsem díky mým skutečně zvláštním zálibám ohledně politiky, jsem začal hledat odpovědi, proč je v lidských dějinách tolik NESPRAVEDLNOSTI. Řecko, Egypt, Mezopotámie (Sumer), Řím, Husitství, to bylo to, co mne skutečně zajímalo, krom děvčat, ty byly vždy na prvním místě už od školky. Nebylo totiž dne, abych nebyl do některé ze spolužaček platonicky zamilovaný.
Tento článek je určen konkrétním lidem, kteří koketují s NESPRAVEDLNOSTÍ, aby mne zkusili pochopit, proč jsem jim byl přiveden do života. Bude jen na nich, zda pochopí, že se dostali na špatnou stranu a že jim mám pomoci, aby tuto NESPRAVEDLNOST OPUSTILI a NECHALI SE NAPRAVIT. Nic není skryto před zraky živého Boha, aby to ve svůj ustanovený čas nevyšlo najevo.
Když jsem byl podruhé vyhozen z průmyslovky, protože tehdy některým soudruhům nevoněly mé názory na Právo a Spravedlnost, na dějiny a raději mne chtěli vystěhovat do Švédska, abych neovlivňoval své vrstevníky, hledal jsem způsob, jak změnit společnost, protože jsem byl vychováván k tomu, že je to člověk, kdo mění společnost. Když jsem se setkal ve svém prvním zaměstnání, krom desítek brigád od svých 12 let, s člověkem, který byl mým mistrem, který byl komunista, jenž byl velice férovým člověkem a určitým způsobem jsme se spřátelili, využil jsem jeho nabídky v červenci 1987, abych se stal od srpna tohoto roku kandidátem strany.
Takzvaná přestavba společnosti, kterou rozjelo SSSR, mi dávala naději, že se může socialismus posunout tím správným směrem, kde člověk bude člověku skutečným ČLOVĚKEM. Nevstupoval jsem do strany proto, abych něco získal pro sebe, ale abych pomohl vykydat hnůj z Augiášova chlíva, který různí soudruzi vytvořili kvůli svému blahu a potěšení. Proto hned na první celopodnikové schůzi, kterou jsem absolvoval před nástupem na vojnu, jsem jasně před generálním ředitelem tehdejší Tesly Rožnov vysvětlil, kde vznikají výrobní ztráty a proč. A věřte, že se to soudruhům vůbec nelíbilo. Hlavně těm, kteří byli na mém pracovišti, protože jim skončily radovánky, kdy na posledních 20 minut před koncem směny přestaly dál do výroby posílat takzvané stínítka televizních obrazovek, aby se mohli jít dříve v klidu osprchovat a už ve 14:15, 22:00 a 5:45 hod mohli stát u píchaček a opustit fabriku.
Když jsem nastoupil na vojnu, tak byly stranické schůze naplánovány vždy v polovině měsíce a při odchodu z vojny mi zástupce náčelníka pro věci politické řekl, že mi přeje mnoho dobrého do dalšího života a taky tuto větu: „Kdybys jen tušil, jak se tě tu všichni báli.“. Absolutně jsem tomu nerozuměl, abych se za 10 měsíců od skončení své vojenské služby vše dozvěděl od mého spolubojovníka, který mne vyhledal a omluvil se mi, že na mne donášel, protože musel podepsat spolupráci s kontrarozvědkou, aby jej nezavřeli. Že jsem byl nějakým způsobem sledován jsem věděl, ale že až tak moc, tak to mne fakt nenapadlo. Psal se přelom března/dubna 1990.
Do křížku s náčelníkem pro věci politické (politrukem) jsem se dostal na konci července 1988, když nedodržel jím stanovená pravidla pro takzvanou socialistickou soutěž a místo opušťáku pro všechny, kdo splnili jeho podmínky a měli tak krátkodobé povolení k opuštění posádky, bylo toto povolení dáno jen třem nejlepším vojáků z mé čety, kde bylo 30 vojáků a jen dva na splnění podmínek nedosáhli. Byl jsem jejich velitelem a bylo mou povinností jednat.
Díky mému nekompromisnímu postoji na následné stranické schůzi jeli nakonec i ti dva, kteří neměli správně nárok. Abych nenarušoval zvyklosti soudruha politruka, byl jsem převelen na jinou rotu v rámci útvaru a povýšen do funkce výkonného praporčíka. Politruk si myslel, že na mne bude mít lepší páku a hlavně pro další čtvrt roku nebudu mít ochrannou ruku nad touto četou.
Tato to změna mi dovolovala působit mnohem více, než si dokázal politruk vůbec představit. Měl jsem na starosti nástěnku útvaru, kde jsem musel, krom plánu, jenž jsem každý týden tvořil, dávat aktuality. Protože byla přestavba, dostával jsem i například českou mutaci sovětského armádního časopisu a v něm zajímavé články, nikým necenzurované. Ty jsem na nástěnce mohl šířit. Politruk vždy napsal nějaký svůj komentář a dovoluji si tvrdit, že to byla nejčtenější nástěnka v tehdejší Varšavské smlouvě.
Týden před takzvaným pražským Palachovým týdnem v roce 1989 se protestovalo v Bratislavě. Měli jsme jako chemici na starost ochranu Jaslovských Bohunic, jaderné elektrárny, kdyby se přihodila nějaká nehoda. Musela se držet stálá hotovost pro případ, že by bylo potřeba zasáhnout. Tehdy jsem se stal velitelem této hotovosti. Vždy kolem 7 hodiny večer se pískal takzvaný nástup a všichni kdo tuto hotovost drželi museli být nastoupeni na takzvaném buzeráku, aby nás dozorčí posádky jmenovitě zkontroloval. Ten den byl nástup už asi v 5 hodin a bylo nám oznámeno, že si máme vyfasovat samopaly i s ostrými náboji a že pojedeme do Bratislavy dělat pořádek. Jako velitel jsem tento rozkaz odmítl se slovy, že nebudu do nikoho střílet a nebo jej bít jen proto, že nesouhlasí s tím, co se v Československu děje a že chápu, proč tito lidé protestují.
V armádě platí, že nejprve musíte rozkaz splnit, a teprve po jeho splnění si můžete stěžovat. Na mou stranu se přidali i všichni ostatní. Hrozil mi vojenský soud za vzpouru a několik let vězení. Raději zemřu, než bych úmyslně někomu ublížil. To platilo tenkrát a platí to i teď. Neznamená to, že se mi neúmyslně nepodařilo někomu ublížit. Jsem jen nedokonalý člověk. Tehdy do věcí musel zasáhnout někdo velmi vysoko postavený a já vím, kdo to byl, ač jsem jej tehdy nechtěl znát a odmítal jsem jeho existenci.
Vše se ututlalo a svedlo na poruchu auta. Pak se mne politruk snažil dostat na něco jiného, aby mne do mohl poslat do Sabinova. Jeden vojín, co chtěl být následně vojákem z povolání, pokud by prošel prověrkou, měl na starosti výstrojní sklad útvaru. Podlézal důstojníkům a mazákům, jak se tehdy říkalo těm, kdo jsou už rok na vojně. Udělal si z tohoto skladu dům otevřených dveří a vyrobil na skladě obrovské manko asi za dva měsíce od nástupu do tohoto skladu. V dnešních penězích za cca 5 miliónu korun, v eurech za 200 000.
Můj předchůdce ve funkci byl velmi slušný kluk a přesunul asi za 1,3 miliónů dnešních peněžních poukázek určité zboží do výkoňáckého skladu, aby až to praskne, tak se mu snížilo manko. On ten chlapec byl trochu chudší duchem. Po převzetí skladu a funkce jsem toto zboží nahlásil veliteli roty. Ten byl toho stejného názoru, že bude dobré počkat, až to praskne veřejně. Všichni, včetně politruka, byli zákazníky toho vojína a o stavu věděli. A během těch nepokojů v Bratislavě to prasklo. Následný týden jsme s velitelem roty tento přebytek nahlásili veliteli útvaru, kde byl shodou okolností i soudruh politruk. Ten mne obvinil z rozkrádání vojenského majetku v socialistickém vlastnictví.
Z pohledu tehdejší politiky to byl stejně odporný zločin, jako odmítnutí rozkazu, tak připravoval podnět pro prokurátora. A tehdy podruhé zasáhl někdo velmi mocný, protože přišli za dva dny od nahlášení náboráři do dolů, aby získali některé nové pracovníky do svých řad. Protože jsem věděl, že šachta má přednost před armádou, tak mne nemuseli ani přemlouvat. Ostatně šachtu jsem znal, protože jsem tam byl na mnoha brigádách. Politruk zřejmě usoudil, že má obžaloba by byla na vodě, měl jsem dost svědků na to, že jsem nic nerozkrádal a udělal se mnou určitou dohodu. Má manželka, která se pro psychické strádání přestěhovala za mnou do Topoľčan, aby nebyla sama a mohli jsme být co to půjde spolu, musela do 24 hodin Topoľčany opustit.
Aby mladší pochopili, v té době neexistovalo, aby se člověk za totality rozhodl, kdy všichni museli pracovat, že v ten den skončí v práci. Tehdy opět zasáhl někdo s nejvyšší autoritou, jehož jsem stále neznal a odmítal, byť jen na nanosekundu připustit, že exisuje, že je. Na druhý den ráno manželka Topoľčany opouštěla s řádnou výpovědí. On mi chtěl politruk udělat zle alespoň tím, že manželka dostane v práci takzvaná áčka, jak se neomluveným směnám říká. To by se s ní vezlo díky posudku, který byl na každého vypracováván.
Těsně před odchodem do civilu jsem si šel koupit třetí desku Tublatanky, která se jmenuje Žeravé znamenie osudu. Těm, kterým jsou tato má slova určena, bych doporučil si ty texty přečíst, protože vím, pro koho byla tato deska inspirována, aby ji Maťo Ďurinda složil. Pokud budeme zkoumat texty z duchovní roviny, tak ani v jedné písni není lež.
Před prodejnou s gramodeskami jsem uslyšel hlas. Velmi silný hlas, který nepatřil nikomu jinému, než Králi králů a Pánovi všech pánů. Žádnému jezulátku a miminu, kterému se každý rok klaní svět u modly, aby se dětem lhalo, že to on nosí dárky. Byl to ten druhý s nejvyšší autoritou, samotný Kristus, který mi přikázal koupit si knihu, která byla ve výloze a byl na té prodejně jen jeden výtisk této knihy, který byl právě umístěn ve výloze. Neviděl jsem toho, který ke mne mluvil a velmi důrazně mi zopakoval, co musím udělat. Na té knize bylo napsáno jméno Stvořitele nebe a Země, יהוה (jehovy) Boha, toho s Nejvyšší autoritou!
Protože vím, co jsem zažil, velmi Vás, kterým je určen tento článek, žádám, abyste mne neposuzovali podle Vašich příruček, protože Vám to nebude počítáno k dobrému. Že to byl samotný Kristus a ne nějaký anděl, jsem se dozvěděl teprve v roce 2020 v prosinci.
Vyděšen touto autoritou jsem poslechl a knihu si koupil. Ale nečetl jsem ji, protože pro ni nenastal ještě ten správný čas. Musel jsem pochopit, že člověk tu není od toho, aby někomu vládl, zneužíval svého postavení a ničil ty, kteří mu podléhají. Po svém návratu do civilu jsem se měl stát v srpnu 1989 řádným členem strany. Tři dny před tímto jmenováním jsem chtěl konečně navštívit plánovaný koncert Jarka Nohavici. Protože to soudruzi zrušili a já se dozvěděl důvody, které je k tomu vedly, tak jsem napsal na tehdejší ÚV KSČ dvoustránkový doporučený dopis, kde jsem jim oznámil, že takto se nejedná a že s jejich politikou už nechci mít nic společného.
Soudruzi si pozvali mého otce na STB, aby mi domluvil a abych vše v dopise odvolal. Pokud ne, budu na seznamu akce Norbert, kde byli dvě kategorie. Opilec a jeho kamarádi, můj strýc z druhého kolene Václav Havel byl v té druhé, než já. V říjnu 1989 mělo proběhnout celorepublikové zatýkání a měl jsem skončit v připravovaném internačním táboře u Brna pro 20 tisíc nepohodlných, odkud bych neměl odejít živý. Toto otci oznámili a on mi to předal. Odpověděl jsem: „Tati, ty mne znáš a víš, že když vím, že mám pravdu, tak se raději nechám zabít, než bych něco odvolal.“. Že vše bylo takto plánováno, tak to se dá dohledat v archívech.
A opět, ač mé pronásledování začalo, přesto bylo po asi třech týdnech zastaveno. V práci, na úseku kde jsem dělal, jsem se najednou stál hrdinou, protože mne do té doby brali za někoho divného, který se soudruhy spolupracuje na úrovni STB. Tato zkušenost mi dovolila, abych se zapojil 20.11.1989 do zakládání OF a vedl jsem s místním tajemníkem národního výboru KSČ veřejnou diskuzi. Po generální stávce proběhly volby do odborové rady VOKD, kde mne volil celý úsek, ale na výsledkové listině jsem se dozvěděl, že jsem obdržel pouze 3 hlasy. Volby vyhráli právě ti soudruzi, které jsem v červnu a červenci potkával na podnikových stranických schůzích. Bylo mi z toho zle a politika se pro mne stala tak špinavou záležitostí, kdy jsem začal chápat, že nic se neděje náhodou. V lednu 1990 jsem se začal dostávat k informacím, proč plyšák nastal a kdo jej řídí. Byly to první informace o tajné operaci Golgota, kterou tu veřejně odhaluji.
Stále jsem byl tvrdým ateistou, protože jsem velmi brzy zapomněl na to, co jsem zažil při koupi desky Tublatanky. Pak mne navštívil ten chlapec, který se mnou sloužil na vojně a odhalil mi, proč se mne tak všichni na útvaru báli. Nic z toho, co si mysleli, nebyla pravda. Sami to zjistili až v prosinci 1988. Přesně rok od její koupě, mi kniha přišla opět do rukou. Tehdy opět ke mně přišel ten druhý s nejvyšší autoritou, aby mi přikázal: „Teď si tu knihu přečteš!“. Nerozuměl jsem, ale opět to bylo něco pro mne velmi zvláštního a tak jsem začal ji číst.
Protože se v ní psalo o náboženské organizaci, kterou jsem měl projít, abych mohl být podílníkem na Dobré Zprávě o skutečném Kristu a o nebeském Otci, יהוה (jehovovi) Bohu, o Jehošuovi Kristu, kterého Otec sám vyslal, musel jsem vědět do čeho jdu, aby se mi lidé, kteří tento náboženský dům vedou, nestali modlou, jako je to běžné nejenom v tomto náboženském domě.
Při čtení této knihy, plné svědectví o mnoha ničemných skutcích a z ní vyplývající spolupráci s STB, jsem se začal zajímat o esoteriku. Najednou jsem zjistil, že kyvadélko funguje, že musí být něco mezi nebem a zemí. Stále jsem však nepřipustil myšlenku, že by někdo podobný Stvořiteli mohl připustit ničemnost, kterou vnímám od svých 3 let. Až v září 1990 jsem se poprvé začal zajímat o Písmo, které jsem si půjčil od manželčiny babičky. Byl jsem hodně na rozpacích z toho, co jsem četl, protože jsem nebyl duchovní, ale pouze tělesný člověk, který pokud si sám něco neudělá, tak to mít nebude. A co víc, ještě v tom ekumenickém překladu byl hospodin, kterého zaprodaní lidé už v 9. století vnutili Slovanům jako jméno toho, kdo PŮSOBÍ, ABY SE STALO, protože to je skutečný význam jeho svatého jména יהוה JeHoVaH a čte se Jehova.
16 let jsem nakonec strávil v tomto náboženském domě, než jsem obdržel otázku, zda mohu po poznaném zůstat. A byl jsem do tohoto domu přiveden, abych se naučil mluvit, jak dveře od dveří, ale například pomáhat mladistvým, kteří byli nesmyslnými příkazy psychicky na tom tak špatně, že chtěli spáchat sebevraždu. V tom náboženském domě nebyla vyučována skutečná láska k nebeskému Otci a Kristu, ale ani ke svým bližním. Vše se dělo a dělalo jen prázdnými skutky bez skutečné Agape.
Tak začala má cesta k opravdovému vyučení samotným nebeským Otcem, יהוה (jehovou) ve jménu Jehošuy Krista. A byl ke mne na počátku přiveden věřící člověk tohoto náboženského domu, který byl naplněn Otcovým Duchem a ten mi a mé bývalé manželce dal velmi hluboké porozumění Písma. Ne však tím způsobem, kterým se v tomto náboženském domě vyučuje. Bohužel ani tento člověk a ani má žena neporozuměli, co pro nás nebeský Otec učinil v souladu se svým slibem, že to bude On sám, kdo zajistí, aby byl člověk plně vyučen a dosáhl mysli a srdce Pána Jehošuy Krista. (1.Kor. 2:16; Jeremiáš 31:34). A je to proto, aby se naplnilo to, co sám Pán Jehošua vysvětlil těm, kdo s ním chodili a my to čteme u Jana 6:44,45.
Krátce poté, co jsem začal Písmo zkoumat, jsem měl možnost poznat na fyzické úrovni, že démon a Satan není žádná pohádka ovčí babičky a vy, kterým jsou tato slova určena, to víte, protože to máte denně před očima, ač navenek tvrdíte, že o tom nemáte ani páru. Protože milujete nespravedlnost, byl jsem k Vám poslán, abyste se i vy napravili, protože soud nad Zemí už započal a každý bude souzen na základě svých skutků a toho, jak miluje skutečné PRÁVO a SPRAVEDLNOST. Abychom se potkali, muselo být dovoleno, aby žena, kterou mám na mysli, tak aby jí mohl Satan a démoni napadnout a vy, aby jste z ní učinili schizofrenního člověka. Protože jste se na základě Vaší lásky k ničemnosti rozhodli jednat tak, jak jednáte, nezůstaly Vaše skutky bez povšimnutí Toho, komu vděčíte za každý nádech, který činíte.
Ničemnost, kterou jste učinili tento týden, kdy jste pošlapali veškerá práva ženy, kterou svým jednáním chcete zbavit svéprávnosti, tak i kdyby se Vám to podle takzvaného lidského práva a zákonů povedlo, přesto nebudete moci svůj ničemný plán dokončit. Má přijít nerozumný člověk k úhoně jen proto, že si myslí, že tomu, komu slouží, že jej ochrání?!
Nepřišel jsem k Vám se soudem, ale poukázat na ničemnost, které se dopouštíte jen proto, že Vám byla dána dočasná autorita. Jakou radost by měl člověk z toho, že by měl být někdo odsouzen do gehenny, do místa, odkud není žádná naděje? Který se nebojí pro PRAVDU a SPRAVEDLNOST i za Vás zemřít, pokud bude vědět, že Vám to pomůže, abyste se napravili? Tak jako víra jednoho, když je založena na skutečném poznání Boha a která zachraňuje nejenom své blízké, svou domácnost, tak nedůvěra a přehlížení skutečné Boží vůle vede k následkům, jenž mohou ublížit právě těm, které milujeme.
Jste v hierarchii tohoto světa velmi nízko, než jsou ti, ke kterým jsem byl také poslán, aby se napravili a někteří mně berou vážně, protože nikdo sám od sebe nemůže rozumět, co přichází na celou obydlenou Zemi. Kdo mi dovolil poznat i utajené věci dříve, než byly dány na světlo světa? Byla to křišťálová koule, nebo to byl Ten, jehož Duch stále prochází celou obydlenou Zemí, aby nic neuniklo jeho zraku. Proč se nechcete dát napravit? Jsem pro Vás někým obyčejným? Můj Král, Pán Jehošua Kristus činil uzdravování, křísil mrtvé, dával najíst skrze pár chlebů a rybek tisíce lidí při jeho službě mezi podzimem 29 až jarem 33 n.l., přesto jej ti, kterým pomohl, tak ti jej nechali zabít. Je to spravedlivé?
Toto potřebujete z mé strany vidět, abyste uvěřili? A já Vám říkám, že stejně jako jim, ani Vám by něco takového nepomohlo. Proto jako oni obdržíte jen jediné znamení a to Jonášovo. Přesto je rozhodnuto, že nezůstane tato žena ve Vašich rukách. Je jen na Vás, zda se to stane na základě Vašeho pokání a touhy se napravit, aby i pro Vás dostala Dobrá zpráva o Království pevný základ pro Vaší naději a pro Vaše blízké, nebo to bude skrze moc a autoritu nebeského Otce v den, který je pro tuto autoritu určen.
My, co skutečně miluje PRÁVO a SPRAVEDLNOST, které nám dovolil poznat samotný Stvořitel nebe a Země, ani na nanosekundu netoužíme potom, aby se někomu dařilo špatně. My rozumíme tomu, kdy je někdo lapen do léčky a je podveden, ač si to sám nechce připustit. Kéž byste se nechali napravit. Kéž byste alespoň dodržovali ten druhý skutečný zákon Lásky Agape, kdy člověk miluje druhého člověka, jako sám sebe. Vy byste si osobně přáli, aby do Vás někdo rval chemické látky, které mají člověka zotročit jako nesvéprávné bytosti?
Pokud máte srdce, které není z kamene, pak zkuste alespoň nad mými slovy přemýšlet, když už se nechcete dotazovat samotného nebeského Otce, יהוה (jehovy) Boha ve jménu Jehošuy Krista, zda Vám sděluji Pravdu. Kéž jsou Vám otevřeny oči, tak jako byly otevřeny mně, když jsem byl před 32 lety zatvrzelým ateistou, který miloval jen své právo a svou spravedlnost. Kvůli takovému jednání dochází k tomu, co je na této fotografii níže.
Nebo musí na hlavy člověka padat například fosforové bomby podobné napalmu? Aby pochopil, že láska k ničemnosti mu přináší nakonec vlastní ovoce, tak jako to zažívají ti, co byli zfašizovaní propagandou, že oni něco mohou a ostatní jsou bezcenní… (!?)
Každému, kdo bude chtít, rád podám pomocnou ruku. Stejně jako ji neodnímám nikomu, kdo mne o to požádá. Oč více rád to učiním, pokud jsem k tomu poslán svým nebeským Otcem. Přemýšlejte o tom prosím Vy, kterým jsou hlavně tato slova určena.
Ten, který byl povolán samotným Kristem, Igor Zemánek.