V tomto druhém pokračování se zaměříme na Jákobova syna Josefa. Jak jeho pobyt v Egyptě ovlivnil celou tehdejší společnost. Ukážeme si, proč se datování liší od Písma. Jak mi nebeský Otec dal porozumět tomu, že Mentuhotep II. byl tím faraonem, který učinil Abrahama bohatým. Proč Abraham i Izák , když procházeli různými místy, byli v ohrožení života, pokud by okamžitě vyšlo najevo, že jejich manželky, Sára a Rebeka, jsou jejich manželkami.
Pokud nepochopíme hierarchii patriarchálního způsobu života, který byl tak typický pro počátek lidstva po potopě, pak nikdy neporozumíme samotným dějinám Egypta. Písmo nám říká, že se Abraham vydal v roce 1924 př.n.l. napříč Kanaánem, až nakonec k vůli hladomoru musel sestoupit do oblasti horního Egypta. Když jsem procházel celou chronologii egyptských faraonů, tak jak jsou uváděny v různých zdrojích a to nejenom těch českých. Kde mne zajímali faraoni od Senusretiho III. a starší, abych pod Otcovým duchem odhalil, kterého že z faraonů mám u Abrahama hledat, všiml jsem si, jak rozdílné časové úseky různí autoři uvádí.
Ne, že by se až tak lišili v letech vlády, ale tuším, že i rozdíl 30 let nahoru dolů nehrál žádnou roli. Už tato skutečnost mne vedla k tomu, že musím chápat ty roky vlády jinak. Zkusme si představit, že máme ambice ovládnout určitý prostor, kde žijí naši vzdálení příbuzní. Patriarchální způsob nedovoluje samostatnost synů pod střechou svého otce. Syn se tedy musí osamostatnit. Pokud chceme mít vliv nad městečky, které tyto rodiny vytváří, musíme ta města ovládnout. Může to být bojem, ale může to být i nějakou vizí. Pokud je to vize, pak tu vizi bude vždy naplňovat ten, komu mohu skutečně věřit. Kdo jiný to by měl být, než můj vlastní syn.
Dnes jsou synové velmi neposlušní a nemají přirozenou úctu ke svým otcům, ale toto neplatilo v dobách patriarchů. Takový syn by byl usmrcen, protože by se tím narušilo uspořádání, které zajišťovalo rozkvět. A zde je jádro pudla. Představme si fiktivní jméno nějakého patriarchy, třeba Pepan I. Ten se ožení v roce 2000 př.n.l. a stane se hlavou své domácnosti tím, že opustí svého otce a svou matku, přesně podle Božího nařízení a najde si místo k bydlení kousek dál od místa, kde žije jeho otec a matka. Takto to udělali i jiní a oblast se pomalu zalidňuje.
První co Pepan I. udělá je to, že si postaví dům. Protože byl jeho otec Kryšpín V. mocným patriarchou, dá synovi i nějaké sloužící. I pro ně je potřeba postavit domy. Dále musí vybudovat nějaká přístřeší pro dobytek. Protože se objevují loupeživé tlupy, je potřeba celý prostor nějak ochránit, takže vytvoří opevnění, aby se bylo možné v něm skrýt. A máme tu zárodek města. Opevnění vybuduje i kolem polí, takže zabere relativně velký prostor.
V roce 1998 př.n.l. se Pepanovi I. narodí syn Pepan II.. V archeologických vykopávkách zjistíme, že Pepan I. byl představeným svého rodu, tedy faraonem, 45 let. Od kdy se to počítá? Od doby odchodu z domu svého otce. Tedy od roku 2000 do 1955 př.n.l.. Když je Pepanovi II. 20 let, stává se dospělým mužem a je mu dána manželka, aby se to lépe počítalo, v jeho 23 letech. Tedy ve 25 roce vlády Pepana I., to je rok 1975 př.n.l..
Loupeživé tlupy ohrožují nejenom království Pepana I., ale i dům jeho otce, který mezitím zemřel. Pepan I. tam pošle svého syna, aby se dohodl na obranné strategii. Jsou to jeho příbuzní, tak svolí a aby vše fungovalo správně, dosadí svého syna Pepana II. za představeného tohoto domu, tedy faraona. Co ten udělá? Dá do svého rodového zápisu, že je synem Pepana I. a že nad domem vládne 30 let. Co udělá archeolog? Ten to spojí do časové linky a vytvoří 75 leté časové období. Jaká byla skutečná doba obou? 1975 – 30 = 1945 př.n.l.. Jenže pán archeolog z toho udělá 2000 – 75 = 1925 př.n.l.. A už je tu rozdíl 20 let. A přesně toto se stalo.
Menunhotep II. vládl podle wikipedie v letech 2009 – 1959, tedy 50 let, nebo 2008 – 1957, což je 51 let. Ale Abraham tam byl nejdříve v roce 1924, ale z popisu Písma to bylo nejspíše mez roky1918 – 1915 př.n.l. Podle zprávy z Písma byl hlavou Egypta. Pokud budeme věřit vykopávkám, tak sjednotil Egypt ve 14 roce svého patriarchátu. Ale jeho knížata hledala pro faraona ženu. To bylo jistě na úplném počátku jeho vlády. Takže víme, že byl při příchodu plný sil a jeho knížata mu velmi pochválila krásu Sáry, kterou si chtěl vzít za ženu. Takže to odpovídalo jeho prvnímu roku jeho vlády. Proč? Protože základem bylo, aby měl potomka. Důležitá je také informace o tom, že jeho otec Antef III., byl už vládcem Horního Egypta a vládl jen 8 let. A když se podíváme do záznamů předchozích vládců, tak tam nalézáme přesně to, co jsem popsal s Pepanem.
Když to dáme k poznanému, můžeme říci, je to samozřejmě z mé strany těžko doložitelné, ale tak byly vedeny mé myšlenky, je jeho skutečný počátek hlavy rodiny asi v roce 1918 př.n.l… A když si uvědomíme, že čím blíž půjdeme k potopě, tím více různých hlav z jedné rodové linie. Tak skutečné období předchozích vládců (faraonů) nebudou stovky let, ale těch asi 250, jak odhaluje samotné Písmo.
Proč bylo potřeba, aby se Abraham představil jako bratr své manželky Sáry? Tehdy neexistovalo, aby si někdo vzal ženu, která patřila někomu jinému. Tehdy ještě platily určité morální zásady, ne jako dnes. Protože neměl v té době Abraham ještě děti a Sára nebyla v očích mužů ženou, která by jim mohla dát jejich potomka, stačilo Abrahama zabít a stala by se volnou ženou. To už tehdejší morálka mocným dovolovala.
Tím, že byl Menunhotep II. dostatečně mocným, tedy bohem, vše co mu přišlo pod střechu jeho domu, mu tak nějak automaticky patřilo. Podobnou situaci zažil Abraham s Abimelekem. Proto museli jednat Abraham i Izák velmi moudře. Protože se v dávných dobách neřešilo a nepoužívalo nějaké dělení na sestřenice a podobně, ale jen na potomky, jenž byly syny a dcerami hlavního patriarchy, tady jím byl Terach, který byl dostatečně znám, tak mohli říci o svých manželkách, že jsou to jejich sestry. To byla pro všechny pravda.
Už začínáte rozumět, proč je tak důležité pochopit, co je to patriarchální způsob života?
Senusreti III. (Senusret) vládl v Egyptě podle wikipedie v letech 1837-1819 př.n.l.. asi tedy o 122 let později než Menunhotep II.. O tomto faraonovi víme docela hodně a je to faraon, který vládl za života Josefa když byl bratry prodán Išmaelitům a ti jej pak prodali do egyptského otroctví. Během Senusretiho vlády se stal Josef po něm druhým v Egyptě. Kdy se podle Písma Josef v Egyptě objevil? Bylo to v roce 1730 př.n.l.. Když k tomu připočteme 122 let, pak se dostaneme do roku 1852 př.n.l. Pokud Menunhotep II. vládl v letech 1918 – 1868 př.n.l. je rozdíl nějakých 16 let. To je v datování egyptské chronologie a různých názorů na doby vlády konkrétních faraonů velmi malá odchylka i kdyby to bylo 30 let.
Datování faraonů, jejich vlády často ovlivňovalo to, že byl někdo nepohodlný, jak si ukážeme u Mojžíše a následně v období Šalamouna. Že je to právě v těchto úsecích dějin nás nepřekvapí, když si uvědomíme, kdo skutečně vládne světu. Ten vládce nerad kazí příběhy Pravdou.
U Senusretiho III. víme, že Egypt prošel obrovskou změnou. Tou byla změna postavení Egypťanů. Najednou se všichni krom kněží stali jeho otroky. To nikdo nedokáže pochopit, jen Písmo. A kdy se to přihodilo? Během sedmiletého hladomoru, který probíhal v letech 1711 – 1704 př.n.l.. Poslední rok nadbytku byl i počátkem období hladomoru. Během té doby se díky Josefově politice stali Egypťané otroky za kousek chleba. Víme také, že Senusreti III. vládl 18 let.
Budeme tedy předpokládat, že doba vlády Senusretiho skončila v roce 1704 př.n.l. pak počátek byl v roce 1722 př.n.l. musíme přidat k 16 letému rozdílu v dataci osm let, což je 24 letý nesoulad od Menunhotepa II.. Ale jsme stále v toleranci těch 30 let. Je totiž zajímavé, že po smrti Josefa nám zase nějaký ten rok v egyptském datování nadbývá. Ale my si vysvětlíme, proč se to stalo.
Víme s jistotou, že se během Senusretiho III. v Egyptě objevují obrovské sklady na obilí. Dále je vybudován Josefův kanál a byl odhalen dům syro-palenstinského stylu v městě, které se začalo budovat pod jménem Avaris, kde bylo úplně náhodou nalezeno 12 hrobek, kdy jedna byla zvláštní, protože se v ní nacházela socha Hyksóse, tedy muže s výraznými hebrejskými rysy s velmi nápadným pláštěm, který se náhodou podobá právě tomu, který Josef obdržel od svého Otce Jákoba.
Aby toho nebylo málo, tak všechny hrobky byly bez kostí, což je opět zajímavé, protože vykradači hrobů se o kosti nikdy nezajímali. Stále je vám to málo, abyste uvěřili tomu, že Písmo má Pravdu? Že vám nelžu, budete moci na konci shlédnout dokument, který o těchto nálezech hovoří.
Po smrti Senusretiho III. a u něj bych se vůbec nedivil tomu, že vládl o něco déle, ale narušovalo by to příběh, který Satan skrze archeology vystavěl. Pak začal vládnout jeho syn Amenemhat III. a jak zdroje uvádí, vládl na tu dobu neuvěřitelných 46 let. Takže od roku 1704 do roku 1658 př.n.l.. Samotný Josef se narodil v roce 1747 př.n.l.. a zemřel ve 110 letech v roce 1637 př.n.l..
Zkusme tedy pochopit, co se v Egyptě skutečně přihodilo. Všichni jsou otroky, krom kněží a Hyksósů, (Hebrejců) a dokud žije Josef, nikdo si nedovolí ani pípnout proti nim. Proč? Zaprvé jsou velmi málo početní, takže nepředstavují hrozbu pro majoritní obyvatelstvo. Vzpomeňme na dobu 60 let minulého století, kdy se do Německa nastěhovalo několik rodin z Turecka a na Francii, která s otevřenou náručí přijímala do své země potomky svých kolonií. Za 60 let už je to velký problém a když si vezmeme, že vám tu někdo úmyslně rozvrátí Tunis, Libyi, Afghánistán, Egypt, Sýrii a Irák, a na africké půdě řádí skrze nadnárodní korporace jako černá ruka. Najednou si místní obyvatelstvo uvědomí, že je tu velké riziko.
Nejprve si ale vysvětleme situaci Egypťanů. To, že byli majetkem faraona, je nezbavilo úplně svobody. Všichni byli koncentrováni do měst, kde měli svůj domov a také určité pohodlí. Zemědělská výroba se velice zefektivnila, protože to byla půda jednoho majitele a práce na této půdě byla odměňována deputátem. Ten sloužil jak k obživě, tak k obchodování. Dále v Egyptě bujela velká stavební činnost, která roztáčela místní ekonomiku. Protože byl Egypt obilnicí a vytvářel značný nadbytek, rozvíjel se obchod s okolními zeměmi, ale i se zámořím. Toto vše způsobovalo, že egyptská společnost přestala hledět na své rozmnožování a blahobyt zastavil vysoké přírůstky nově narozených dětí. Přesně jako je to dnes v Evropě.
Protože v Egyptě bylo uctívání založeno na bozích, tedy mocných, plné modlářství, a mezi kněžstvem, které bylo zapojeno skrze syny Anaka do všelijakých tajemných okultních věd, bylo po rozmnožení Hebrejců narušováno jejich falešné uctívání, uctíváním Stvořitele nebe a Země, JeHoVaH vojsk. To samozřejmě narušovalo společné soužití. A Hyksósi se ne a ne asimilovat. Nepřipomíná vám to něco?
A teď si představme, že ti Hebrejci mají těch dětí kolem 8-10 a to každá žena v dospělém věku. To je boom, který trval dlouhých 120 let. Takže se není čemu divit, že za Amenemhotepa I. už začínají problémy, které definitivně ukončuje svým nařízením v roce 1574 př.n.l. Thutmose I., když nařizuje genocidu nově narozených chlapců hebrejského původu. Což bylo 63 let od smrti Josefa. Proto Písmo správně uvádí, že on Josefa neznal.
Po smrti Amenemhata III. nastupuje jeho syn Amenemhat IV.. Ten vládne krátce, jen 8 let. Od roku 1658 do 1650 př.n.l.. Je to předposlední farao této otcovské dynastie. Po něm nastupuje na tři roky Sebeknofru. Jsme v roce 1647 př.n.l.. Josefovi je už 100 let a v Egyptě nastávají problémy.
Mnoho rodin, které za Josefa dostali nějaké správcovské pověření, se cítí nedostatečné svým postavením otroka, takže si začne kupovat kněze a činí se svobodnými. Po Josefově smrti začíná přechodné období a objevuje se mnoho představených, takzvaných faraonů až to definitivně vyřeší Amenhotep I., který po období válek a bojů o moc, dosedá v Egyptě na trůn, který sjednocuje opět jeho otec Ahmose I.. Koho je třeba nyní podmanit? Ty, co mají svobodu a žijí v nejúrodnějším kraji.
Kdo že to je? Jsou to Hyksósové, tedy Hebrejci a je třeba z nich učinit ty, kdo budou vyrábět cihly. Pokud bychom brali vážně chronologii Egypta muselo by uběhnout celý 235 let mezi vládou Sebeknofra a Amenhotepa I.. Toto ale není Biblický příběh, který se od Amenhotepa I. opět přesně shoduje s chronologií biblickou a to až do samotné vlády Šalamouna. Nevěřím, že Písmo lže, protože vykopávky jasně ukazují kdo je tím faraonem exodu a také, kdo vydává nařízení o genocidě.
Takže jak skutečně dlouhé bylo to období mezi nástupem Amenhotepa I. a koncem vlády Sebeknofra? To nám ukazuje tabulka. A je to 52 let.
Možná se ptáte, jak je možné, že celé období je ve skutečnosti tak krátké, když nám archeologové ukazují něco jiného? Je to proto, že jak říká i tento dokument. Mají jen pár kamenů a potřebují ty děje nějak interpretovat. V záznamech mají, že Hyksóské období trvalo okolo 200 let, podle Písma přesně 215 let, což jasně dokládá to, o čem si povíme v další části. Takže naskládat faraony těch různých měst pěkně v řadě za sebou a ne vedle sebe, vám těch 200 let dá s přehledem. A to bylo i přání samotného Satana, aby kopáče uvedl v omyl a tak znevěrohodnil Písmo. Užijte si sledování dokumentu.
Váš a Kristův bratr Igi.
Chronologie k dispozici také zde.