Tento text nacházíme ohledně stavby Božího chrámu. Abychom se nad ní zamysleli do hloubky, byla Šárka vedena k tomu, aby pod inspirací sepsala v 03:55 25.04.2025 tyto myšlenky:
„Když byl dům stavěn, byl budován z hotového kamene, opracovaného již v lomu; kladiva ani sekery, žádný železný nástroj nebylo v domě slyšet, když byl stavěn.“ (1.Královská 6:7)
Když si stavbu představím, byly vybrány jednotlivé již opracované kameny, bez použití nástrojů byly na místo uloženy tak, aby jeden k druhému dokonale zapadal – jak jinak vytvořit domu (chrámu) pevný základ – co to vše pro mne duchovně znamená? Co v tom mohu “uvidět”?
Z tohoto verše „i vy sami jako živé kameny jste budováni jako duchovní dům…“ 1.Petra 2:5 vím, že my sami jsme živými kameny.
Opracovaný kámen = člověk, který má s Bohem Jehovah svou osobní zkušenost, byl již Bohem Jehovah k “opracování” přiveden, byl zkouškám vystaven, aby se pozměnil jeho charakter.
Bez použití nástrojů = člověk k člověku je Bohem Jehovah přiváděn, tvoří se duchovní manželství – rodiny, vše v našem lidském smýšlení – vnímání přirozeně probíhá. Jako když se děti ve školních lavicích první den usadí.
Dům = duchovní chrám může být jen z dokonalých kamenů vystavěn. Kamenem je člověk jež má s Bohem Jehovah vytvořen vztah, vztah Otce a dítěte, tento vztah se v průběhu stavby vytváří, stavba – duchovní růst v jeden čas (zároveň) probíhá. Pojidlem – maltou je láska Agape.
Co z toho všeho si nyní mohu “vzít”. Jak to vše v tento čas, pochopit – uchopit?
Pokud vím, že stavba duchovního chrámu započla, pak také vím, že může mnoho přirozených změn přicházet (kámen vedle kamenu je ukládán), změn, které v mém lidském smýšlení-vnímání budou přirozené. Mezi některými lidmi, kteří se již vzájemně znají, se pouta upevní jinde se uvolní – kámen vedle kamenu je ukládán v různém pořadí. Budou vznikat nová lidská spojení-přátelství, partnerství, manželství (kámen vedle kamenu je ukládán). Láska Agape bude v každém použitém kamenu – člověku sílit.
Co s tím vším mohu nyní “udělat”? Nic. Mohu vše jen nechat probíhat. Svým lidským úsilím, svým rozumem, bych bránila tomu, co stát se má a tedy mohu jen své lidské ego odložit, stát se pozorovatelem i aktérem. Beze strachu.
Jedna zkušenost z mého okolí – jsme zaměstnaní u jedné společnosti již mnoho let, tak jako všude ani zde není vše zcela “růžové” a my začneme nad změnou přemýšlet. Kolegyně a duchovní sestra zároveň, nás varuje, že nemáme odcházet, ano chápe naše důvody, ano rozumí, proč po změně toužíme. Rozhodneme se i tak do nového zaměstnání odejít. Chvilku to vše skvěle vypadá, pak však dostaneme výpověď – nový zaměstnavatel musí z ekonomických důvodů propouštět. Zpět k původnímu zaměstnavateli se vracíme = z lidského chápání zcela přirozené konání a přesto, když se na tuto zkušenost duchovně „podívám“, pak uvidím místo, kde má ten, který chtěl své místo opustit, být. Ten dotyčný je kamenem a byl k duchovní sestře položen.
„…dokončil dům se všemi jeho náležitostmi a vším uspořádáním. Stavěl ho sedm let.“ (1.Královská 6:38)“
Šárka
Jsou už kameny, lidské duchovní kameny na svém místě? Pokud se podíváme kolem sebe, tak zjišťujeme, že to tak není. Abychom to mohli pochopit, musíme jít do archeologie, která odhalila, jak se dříve budovaly velké stavby. Například u pyramid bylo zjištěno, že kamenné bloky, které vážily mnoho i desítek tun, se nejprve připravily dokonale v lomech. Teprve pak byly přemístěny na místo stavby, kde se skládaly jako kostičky lega, až vznikla pyramida.
Nebudeme teď řešit, jak byly kameny přepravovány. Je na to mnoho teorií. Prostě víme, že dokonale opracovaný kámen byl položen vedle jiného kamene, kdy mezi jejich plochy nejsme schopni vložit žiletku, jak přesně a dokonale byly opracovány. Aby se toho mohlo dosáhnout, bylo zapotřebí nejprve někde v lomu ty kameny k sobě přiblížit a zjistit, kde je potřeba plochy zarovnat, aby dokonale do sebe na stavbě zapadly. Spojily se v jeden kompaktní celek.
Stejnou metodu používá náš nebeský Otec, JeHoVaH (Jehova) Bůh. Nejprve k sobě přivede dva symbolické kameny, dva lidi, aby se ukázalo, kde je potřeba něco opracovat. Pak je od sebe nechá oddělit, aby na nich mohl pracovat. Často to fyzicky vypadá tak, že ten kdo potřebuje ještě něco odstranit, tak jedná vůči druhému kameni s ne Láskou. Například hrubým, urážlivým způsobem se ten, ještě ne plně opracovaný kámen, začne o tom druhém urážlivě vyjadřovat.
Je to jako když vidí třísku v oku svého bratra, ale svůj trám ve svém oku nevidí. Musí si tedy projít životními zkušenostmi, které jej naučí Lásce Agape. Proto jsou lidské pády a následný vzrůst tak důležité pro náš duchovní život. Láska Agape je založena na zásadách, duchovních zákonech, kde výsledkem je POROZUMĚNÍ, že soudit druhého člověka, znamená soudit sám sebe, jak nám to vysvětluje apoštol Pavel:
„Proto jsi neomluvitelný, člověče, ať jsi kdokoli, jestliže soudíš; protože v tom, v čem soudíš jiného, odsuzuješ sám sebe, neboť ty, který soudíš, provádíš totéž. A víme, že Boží soud je ve shodě s pravdou proti těm, kteří takové věci provádějí. Ale myslíš si, člověče, když soudíš ty, kteří provádějí takové věci, a přesto je sám děláš, že unikneš Božímu soudu? Nebo pohrdáš bohatstvím jeho laskavosti a trpělivosti a shovívavosti, protože nevíš, že Boží laskavost se tě pokouší vést k pokání? Podle své tvrdosti a nekajícího srdce si však střádáš zlobu na den zloby a zjevení Božího spravedlivého soudu. A dá každému podle jeho skutků: věčný život těm, kteří hledají slávu a čest a neporušitelnost vytrvalostí v díle, jež je dobré; ale pro ty, kteří jsou svárliví a kteří neposlouchají pravdu, ale poslouchají nespravedlnost, bude zloba a hněv, soužení a tíseň, na duši každého člověka, který koná to, co je škodlivé, nejprve Žida a také Řeka; ale sláva a čest a pokoj pro každého, kdo koná to, co je dobré, nejprve pro Žida a pak také pro Řeka. U Boha totiž není stranickost.“ (Římanům 2:1-11)
Co potřebuje nebeský Otec, aby nový duchovní chrám byl naplněním Agape? Potřebuje slávu a čest a pokoj pro každého, komu jí chce dát a ten bratr, sestra dovolí, aby byli zároveň opracováni jako ten symbolický kámen. To se děje skrze zkoušky, skrze vlastní klopýtání. Tehdy si uvědomujeme, že máme v oku trám, který je potřeba si vytáhnout. Po této zkušenosti si uvědomíme vlastní nedokonalost a projevy nezasloužené laskavosti ze strany našeho nebeského Otce. Kdybychom dále soudili, jako soudíme druhé, tak bychom nedosáhli na Kristovu mysl. Ten měl na mysli Otcovu vůli, ne soud, že někdo klopýtl. Hledal vždy porozumění. Například u Petra, který jej 3x zapřel. Proč? Nebyl ještě důchovně způsobilý vidět věci očima Krista a nebeského Otce.
To dokázal i při hádce s Pavlem. Nejenom, že Pavla podezíral, ale nechtěl přijmout to, že Pavel porozuměl slovům zákona a proroctvím lépe, než Petr. Petr ještě neměl Agape, kterou už Pavel získal tím, když byl pokořen samotným Pánem Jehošuou. Agape získáváme zkušenostmi skrze dar ducha. Agape je totiž ovocem Boží ducha, jak o tom čteme zde:
„Láska je shovívavá a laskavá. Láska není žárlivá, nevychloubá se, nenadýmá se, nechová se neslušně, nevyhledává své vlastní zájmy, nedá se vyprovokovat. Nevypočítává urážky. Neraduje se z nespravedlnosti, ale raduje se z pravdy. Všechno snáší, všemu (od nebeského Otce a Pána Jehošuy) věří, ve vše doufá, ve všem vytrvává. Láska nikdy neselhává. Ale jsou-li dary prorokování, budou odstraněny; jsou-li jazyky, přestanou; je-li poznání (neplést si s porozuměním), bude odstraněno. Máme totiž částečné poznání a částečně prorokujeme; ale až přijde to, co je úplné, bude odstraněno to, co je částečné. Když jsem byl nemluvně, mluvíval jsem jako nemluvně, myslíval jsem jako nemluvně, uvažoval jsem jako nemluvně; ale když jsem se nyní stal mužem, zbavil jsem se rysů nemluvněte. Nyní totiž vidíme prostřednictvím kovového zrcadla v mlhavých obrysech, ale potom to bude tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám přesně, stejně jako jsem přesně poznán. Nyní však zůstává víra, naděje, láska, ty tři; ale největší z nich je láska.“ (1. Korinťanům 13:4-13)
Máme to ve třinácté kapitole. To jsou dokonalá slova proti myšlenkám Satana. Není poražen hněvem, ale Láskou Agape, kterou sám odmítnul. Co tedy potřebujeme? Potřebujeme Agape, aby až přijde to, co je úplné, mohlo být odstraněno to, co je částečné.
Nadávat druhým, pomlouvat je, spílat jim, to dokáže každý. Ale zbavit se rysů nemluvněte, to je o potřebném čase. Kdy budou kameny na trvalo dány k sobě? Až bude do nich vložen Boží duch, jako byl vložen do apoštolů a mnohých učedníků poté, co byl vylit duch o Letnicích roku 33 n.l. . Duch už byl pro dnešní čas vylit. Vložen však ještě nebyl, protože nebyly ještě všechny kameny opracovány tak, aby se mohlo stavět.
„Můj synu, věnuj přece pozornost mé moudrosti. Nakloň uši k mé rozlišovací schopnosti, abys střežil schopnosti přemýšlet; a kéž tvé vlastní rty bedlivě střeží poznání. Vždyť rty cizí ženy (Velkého Babylonu) stále kanou jako plástev medu a její patro je hladší než olej. Ale to, co po sobě zanechává, je tak hořké jako pelyněk; je to tak ostré jako dvojsečný meč. Její nohy sestupují k smrti. Právě její kroky se chytají šeolu. Stezku života nesleduje. Její stopy zbloudily, sama neví kam. Nuže, synové, naslouchejte mi a neodvracejte se od řečí mých úst. Zachovávej svou cestu daleko od ní a nepřibližuj se ke vchodu do jejího domu, abys nedal svou důstojnost druhým ani svá léta tomu, co je kruté; aby se cizí lidé nesytili tvou silou, ani aby věci, které jsi s útrapami získal, nebyly v domě cizince; abys v budoucnu nemusel sténat, až tvé tělo a tvůj organismus dospějí ke konci. A budeš muset říci: Jak jsem nenáviděl kázeň a mé srdce znevážilo i kárání!“ (Přísloví 5:1-12)
„Rada v srdci (duchem vedeného) muže je jako hluboké vody, ale muž s rozlišovací schopností ji načerpá.“ (Přísloví 20:5)
Naučme se tedy do svých srdcí přijmout Agape a dovolme, abychom se stali dokonale otesanými kameny.
„Chvalte Jehovu, všechny národy; dobrořečte mu, všechny rody. Vždyť jeho milující laskavost se vůči nám prokázala jako mocná; a Jehovova opravdovost je na neurčitý čas. Chvalte Jah!“ (Žalm 117) Amen a amen
S Agape Šági. Igi a Šárka.