Ač je rozsahem tento dopis krátký, má v sobě ukryté mnohé informace, jenž nám pomáhají pochopit knihu Zjevení a knihu Daniel. Zvláště pak co se týká správného porozumění pro samotnou identifikaci, kým byl a je Judův tělesný a nejen duchovní bratr, Pán Jehošua Kristus.
Než začneme samotný rozbor, připomeňme si tato slova Pana Jehošuy, když byl uprostřed svých učedníků v jednom z domů:
„Zatímco ještě mluvil k zástupům, pohleďme, jeho matka a bratři se postavili venku a snažili se s ním promluvit. Někdo mu tedy řekl: Pohleď, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a snaží se s tebou promluvit. Tomu, kdo mu to povídal, odpověděl a řekl: Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři? A vztáhl ruku ke svým učedníkům a řekl: Pohleďte, má matka a moji bratři! Každý totiž, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebi, ten je můj bratr a sestra a matka.“ (Matouš 12:46-50)
Tyto verše vyvrací náboženské nauky některých náboženských domů, že Marie byla matkou jediného syna. Touha udělat z ní svatou a nikdy pohlavním aktem nepolíbenou ženu, tedy „pannu“ navždy, tak to je velice sofistikovaný plán Satana a jeho sluhů. Proč? Protože Satan rád dělá z konkrétních lidí předmět uctívání. Jak oznamuje samotný Juda ve svém dopisu. Modlářství je v duchovní rovině jeden z největších hříchů, kterého se člověk může dopustit.
My si musíme uvědomit, co se skutečně stalo během prvního století poté, kdy vzniknuvší sbory ovládli vlci v beránčích kůžích, takzvaní Nikolaité, o kterých se zmiňuje sám Jehošua Kristus, když skrze Jana posílá dopisy sedmi sborům, svým zástupcům, POSLŮM, označeným jako andělé.
Když Židé, farizeové zjistili, že nové učení se nedá zničit z venku, museli přistoupit k taktice, kterou apoštol Pavel popsal takto:
„Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede, protože nepřijde, pokud nejprve nepřijde odpadnutí a nebude zjeven člověk bezzákonnosti, syn zničení.“ (2. Tesaloničanům 2:3)
„Vím, že po mém odchodu vstoupí mezi vás utlačující vlci a nebudou něžně zacházet se stádem, a z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“ (Skutky 20:29,30)
Co je tedy ta BEZZÁKONNOST? Jedná se o jediného člověka? Ne. Jedná se o rys, který převládne a vyvrcholí v Čase Konce, tedy nyní a je produktem kvasu, který žena vložila do třech nádob na mouku. Proto Pavel říká, že už je v čase jeho života tato bezzákonnost v činnosti.
První převrácenou věcí, která se stala zásadním rysem, tou bylo přijetí jména Je-sus (Ježíš). Samotný apoštol Jan to vysvětluje, když píše svůj první dopis:
„Milovaní, nevěřte každému inspirovanému výroku, ale zkoušejte inspirované výroky, abyste viděli, zda pocházejí od Boha, protože do světa vyšlo mnoho falešných proroků. Inspirovaný výrok od Boha poznáte takto: Každý inspirovaný výrok, který vyznává, že Jehošua Kristus přišel v těle, pochází od Boha, avšak žádný inspirovaný výrok, který nevyznává Jehošuu, nepochází od Boha. Dále, to je ten inspirovaný výrok antikrista, o němž jste slyšeli, že přichází, a nyní je již ve světě.“ (1. Janův 4:1-3)
Proč je to BEZZÁKONNOST, tedy něco, co se příčí zákonu? Protože v Jehošuově jménu je ukryto Otvovo jméno JeHoVaH (Jehova). Toto jméno je SVATÉ! A když chápeme celý význam obou jmen, jak JE-HOŠUA, tak JE-SUS, můžeme selským rozumem zjistit tu bezzákonnost.
Je-hošua = JEHOVAH (PŮSOBÍ, ABY SE STALA) HOŠUA (ZÁCHRANA)
Je-sus = JEHOVAH (PŮSOBÍ, ABY SE STAL) SUS (PRASETEM)
Kdo určuje co je ZÁKON? Nebeský Otec, skrze Syna, který přišel v lidském těle! Druhou bezzákonností, která je charakteristická pro člověka bezzákonnosti je tvrdit, že není důležité znát a mít tu nejhlubší úctu k Otcovu jménu JEHOVAH. Přitom to porušuje Otcovu vůli, která je ZÁKONEM!
„Naplň jejich obličej zneuctěním, aby lidé pátrali po tvém jménu, Jehovo. Kéž jsou zahanbeni a rozrušeni na všechny časy a kéž jsou zaraženi a zahynou; aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ (Žalm 83:16-18)
Každý kdo toto znevažuje a učí něco jiného, JE PLEVELEM A ČLOVĚKEM BEZZÁKONNOSTI. Co plevel postihne?
„Potom, co propustil zástupy, vešel do domu. A jeho učedníci k němu přišli a řekli: Vysvětli nám podobenství o plevelu na poli. Odpověděl a řekl: Rozsévač znamenitého semene je Syn člověka; pole je svět; znamenité semeno, to jsou synové království, ale plevel jsou synové toho ničemného a nepřítel, který je zasel, je Ďábel. Žeň je závěr systému věcí a ženci jsou andělé. Proto právě jako je plevel vybrán a spálen ohněm, tak to bude i v závěru systému věcí. Syn člověka vyšle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno, co působí klopýtání, a ty, kteří činí bezzákonnost, a vhodí je do ohnivé pece. Tam bude jejich pláč a skřípání zubů.“ (Matouš 13:36-42)
Toto vše se odehrálo v samotném počátku, ještě za života apoštolů a své plody to nese právě v tomto Čase Konce, neboli v ZÁVĚRU SYSTÉMU VĚCÍ, v závěru Satanova světa.
Nyní se vraťme k tomu, co sám Pán Jehošua učinil, když prohlásil:
„Každý totiž, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebi, ten je můj bratr a sestra a matka.“ (Matouš 12:50)
Pán Jehošua zapírá svou vlastní matku, tu takzvaně svatou modlu, která posloužila k tomu, aby mohl přijít v těle na zem. Není to divné? Ne. Pokud se nám Marie nestala modlou. Odhaluje totiž to, co si musíme i my v dnešní době uvědomit. Co? Že skutečná naše rodina je ta, která nepochází z těla, ale z ducha. Kdyby Marie pocházela z ducha i se svými dalšími dětmi, nevíme přesně, kolik jich bylo, byla by uvnitř místnosti.
Nebyla pokřtěna, protože jinak by se narodila znovu a ten duch by jí oživil. Zatím byla tělesná, stejně jako byli tělesní ostatní Jehošuovi rodinní příslušníci. Co víme o dalším životě Marie a jeho tělesných bratrech, Judovi a Jakubovi? Že po Jehošuvě vzkříšení OŽILI. Ne dříve. To je vzor pro nás, abychom uvažovali duchovně, proč je potřeba mít tu duchovní rodinu na prvním místě, kdy svou vlastní tělesnou rodinu vkládáme do rukou našeho nebeského Otce, aby je po našem vzkříšení oživil. Že se tak stane, tak to vidíme právě z toho, že Jakub a Juda mohli sepsat část Písma.
Judův a Jakubův dopis v Písmu nám odhaluje, že pokud máme plnou důvěru k našemu Otci a Beránkovi, nemusíme se ničeho bát, vzhledem k našim rodinám.
„Juda, otrok Jehošuy Krista, ale bratr Jakubův, povolaným, kteří jsou milováni ve vztahu k Bohu, Otci, a zachováni pro Jehošuu Krista: Kéž vám přibývá milosrdenství a pokoje a lásky.“ (Juda 1,2)
Jak z úvodních veršů můžeme pochopit, sám Juda se cítí být otrokem podle Mojžíšova zákona o věčném otroctví ke svému majiteli, podle Lásky Agape. Nevnímá tento vztah, jako nesvobodu, ale jako nezaslouženou laskavost. Nejedná se o otroctví, jak nám jej prezentují dějiny, kdy otrok je nic víc, než zboží.
Je to otroctví podobné tomu, kdy máme propíchnutý ušní boltec, čímž dáváme najevo, že nasloucháme tomu, komu jsme odevzdali svůj ničemný život, aby se nám pod jeho vedením dobře dařilo. I v samotném Římě té doby můžeme nalézt mnoho důkazů o tom, že k určitým otrokům měli jejich majitelé takový vztah, že po jejich smrti jim věnovali vlastní majetek a svobodu.
Slova Judy nejsou určena všem, kdo snad věří, že Kristus přišel na zem, ale jasně specifikuje, komu jsou určena. Plevel nikdy nepochopí hloubku oslovení, protože jej musíme chápat duchem. Proč zdůrazňuje milosrdenství. Plevel je plný nenávistných výroků o pýše a náboženském duchu těch, kdo takového ducha mají, ač sami nechápou, že si tím řežou vlastní větev podle slov apoštola Pavla v dopise do Říma, ve druhé kapitole verších 1 až 11.
„Milovaní, ačkoli jsem vynakládal velké úsilí, abych vám psal o záchraně, které se společně držíme, shledal jsem, že je nutné, abych vám napsal a vybídl vás, abyste vedli tvrdý boj za víru, která byla jednou provždy předána svatým.“ (Juda 3)
Juda plně rozumí, že víc než samotná záchrana je důležitá PLNÁ DŮVĚRA K OTCI a BERÁNKOVI. Je to tvrdý boj, protože je darem, jenž sestupuje ze shora. Kdy dovolujeme nebeskému Tatínkovi, aby to byl On sám, kdo nás vyučí.
„A již nebudou vyučovat každý svého druha a každý svého bratra a říkat: Poznejte Jehovu!, neboť mě budou znát všichni od nejmenšího z nich až po největšího z nich, je Jehovův výrok. Odpustím totiž jejich provinění a na jejich hřích již nebudu vzpomínat.“ (Jeremiáš 31:34)
„V Prorocích je napsáno: A všichni budou vyučováni Jehovou. Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně. Ne proto, že by někdo viděl Otce, kromě toho, který je od Boha; ten viděl Otce. Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo věří, má věčný život.“ (Jan 6:45-47)
Má plevel skutečnou víru? Ne. Má nauky a dogmata, kvas, který Velký Babylon (Žena) vložil do jedné ze tří nádob, kde se dotyčný jedinec nachází.
„Můj důvod je, že dovnitř vklouzli jistí lidé, kteří byli Písmy již dávno ustanoveni k tomuto soudu, bezbožní lidé, kteří nezaslouženou laskavost našeho Boha obracejí v omluvu pro nevázané chování a prokazují se jako falešní vůči našemu jedinému Majiteli a Pánu, Jehošuovi Kristu.“ (Juda 4)
Juda vidí předpovězené odpadnutí, BEZZÁKONNOST. Proto se prokazují jako falešní. Mohou krásně mluvit, mohou druhé napomínat, ale činí to pod vlivem kvasu a ne pod vlivem ducha a porozumění, jenž sestupuje od samotného nebeského Otce, se kterým je potřeba mít velmi osobní vztah. Pak můžeme být přivedeni k našemu Králi a Vykupiteli, jenž nás vzkřísí v posledním dnu.
„Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a chci ho vzkřísit v posledním dnu.“ (Jan 6:44)
Proč právě tak?
„Co je tedy Apollos? Ano, co je Pavel? Služebníci, jejichž prostřednictvím jste se stali věřícími, právě jak Pán každému dopřál. Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale Bůh působil vzrůst; takže ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh, který působí vzrůst. Kdo tedy sází a kdo zalévá, jsou jedno, ale každý obdrží svou vlastní odměnu podle své vlastní namáhavé práce. Jsme totiž Boží spolupracovníci. Vy jste Boží obdělávané pole, Boží stavba“ (1. Korinťanům 3:5-9)
Je nevěsta, 144 tisíc něčím, dokud ji není dán svatební šat? Je nic. Její nádheru musí zajistit samotný nebeský Otec, jak to čteme zde:
„V tom čase budou spravedliví zářit jasně jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, ať naslouchá.“ (Matouš 13:43)
„A ti, kteří mají pochopení, budou zářit jako jas prostoru, a ti, kteří mnohé přivádějí ke spravedlnosti, jako hvězdy na neurčitý čas, ano navždy. A ty, Danieli, ty ta slova utaj a zapečeť knihu až do času konce. Mnozí se budou brodit sem a tam a pravé poznání se rozhojní.“ (Daniel 12:3,4)
Jak září plevel? Činí to, co nebeský Otec nenávidí, jak to čteme v Přísloví 6. kapitole.
„Přestože jednou provždy znáte všechno, toužím vám připomenout, že Jehova sice zachránil lid z egyptské země, ale potom zahubil ty, kteří neprojevovali víru.“ (Juda 5)
Pokud tedy víme, že nebeský Otec v souladu s Právem a Spravedlností takto postupoval v minulosti, oč více toto jeho jednání lze očekávat nyní, když žijeme v Čase Konce. Myslet si: „Znám Pána.“ , to skutečně nestačí. Myslet si: „Mám vztah s Otcem v nebesích.“ , je jen pocit, který nemusí být správný. Takový vztah musí být z Otcovy strany potvrzen skutky, ale ne takovými, že se máme ve vatě, ale takovými, kde připouštěl na nás velký Satanův tlak, abychom se na vlastních chybách naučili milovat jeho Právo a Spravedlnost a rostli jsme do projevů MILOSRDENSTVÍ srze toto vyučování.
Proto nás také Juda varuje:
„A anděly, kteří si neudrželi své původní postavení, ale opustili své vlastní správné obydlí, uchoval s věčnými pouty v husté tmě k soudu velikého dne. Stejně tak jsou nám předloženy jako výstražný příklad i Sodoma a Gomora a města kolem nich, neboť podstoupily soudcovský trest věčného ohně, po tom, co přespříliš smilnily, stejným způsobem jako ti předešlí, a vycházely za nepřirozeným používáním těla. Přesto podobným způsobem i tito lidé, kteří se oddávají snům, poskvrňují tělo a znevažují panství a mluví utrhačně o slavných.“ (Juda 6-8)
Hoří Sodoma a Gomora a ta města kolem věčným ohněm? Vidíme to? Ne. Je zde použita symbolika, že už nebudou tato města opět nikdy vystavěna. Jejich popel se nedá opět proměnit v něco, co může sloužit k bydlení. Jako když probíhá rozklad prvků na atomy a nelze je v ohni spojit, protože je to jednosměrný proces k rozkladu. Juda nemluví o člověku, který tam zahynul, že on už nebude mít možnost vzkříšení. Mluví o těch budovách, co ta města tvořila. Proto Pán Jehošua říká:
„Proto vám říkám: Pro sodomskou zemi to bude v Soudném dnu snesitelnější než pro vás.“ (Matouš 11:24)
Jsme blízko soudu pro tuto poslední generaci, kde ničemní skončí v symbolickém věčném ohni, v gehenně, odkud už není vzkříšení. Ale ještě před tím dojde k ohni, který spálí plevel. Ten vzkříšen bude, ale bude to pro něj horší, než pro ty sodomity a gomority. Proč? Oni nedostali možnost být na Beránkové svatbě. Bolest srdce těchto vzkříšených díky výčitkám, že se nenechali vyučit samotným nebeským Otcem, bude hrozná. Proto apoštol Pavel říká:
„Žádný člověk totiž nemůže položit jiný základ než ten, který je položen, jenž je Jehošua Kristus. A jestliže však někdo staví na ten základ zlato, stříbro, drahokamy, dříví, seno, slámu ze strniště, dílo každého vyjde najevo, neboť den je ukáže, protože bude zjeveno prostřednictvím ohně; a ohněm se prokáže, jakého druhu je dílo každého.“ (1. Korinťanům 3:11-13)
Co je tím ohněm? Je to naplnění Zjeveni 9:13-21 a Matouše 22:7. Proto Pavel pokračuje:
„Jestliže něčí dílo, které na něm vystavěl, zůstane, obdrží odměnu; jestliže něčí dílo shoří, utrpí ztrátu, ale sám bude zachráněn; a přece, jestliže ano, bude to jako skrze oheň.“ (1. Korinťanům 3:14,15)
Jakou ztrátu utrpí? Ztrátu života, aby jak říká opět Pavel, došlo ke zničení těla, ale k záchraně ducha, tedy ruach, tedy Boží moci, která přivede člověka k životu skrze vzkříšení k soudu.
„Hned já, ačkoli tělem nepřítomen, ale přítomen duchem, jistě jsem už, jako kdybych byl přítomen, odsoudil muže, který tak jednal, abyste ve jménu našeho Pána Jehošuy, když jste shromážděni, i můj duch s mocí našeho Pána Jehošuy, předali takového muže Satanovi ke zničení těla, aby duch byl zachráněn v Pánově dnu.“ (1. Korinťanům 5:3-5)
Jaký duch má být zachráněn v Pánově dnu? Ten, který takového člověka udržoval při životě. Otec jej musí zachovat, proto duch odchází k němu. Tam jsou uloženy veškeré vzpomínky takto zničeného těla, které při vzkříšení tohoto člověka oživí jeho osobnost, v novém dokonalém těle, aby se před soudem zodpovídal ze svých minutí se cíle, z nich se poučil a byl zachráněn.
Přeživším, 144 tisícům (nevěstě) a rozvážným pannám (družičkám), těm vše neshoří, protože mají v sobě něco z nehořlavých materiálů, co obstojí. Víte co to je? ZÁKONNOST. Proto obdrží odměnu.
Tato ZÁKONNOST vychází z hluboké úcty a samotný Juda, položme si otázku: „Proč právě Juda?“ , na tuto hlubokou úctu obrací pozornost. On symbolizuje to, co má nevěsta ve svém srdci a ta je symbolizována Judovou holí z Ezekiele 37. kapitole. Na tuto Judovu hůl má být položena Efraimova hůl, která je tvořena z rozvážných družiček. Ta Efraimova hůl musí tímto ohněm dojít ke stejné hluboké úctě, aby mohla být spojena s Judovou holí, jenž se stane JEDNOU HOLÍ, JEDNOHO PASTÝŘE, BERÁNKA BOŽÍHO.
Nejstaršího Posla, nejstaršího anděla, toho, jenž nemůže lhát, jak to čteme zde:
„A andělovi sboru v Laodiceji piš: To říká Amen, věrný a pravý svědek, počátek Božího stvoření:“ (Zjevení 3:14)
Na jeho příkladu nám tu hlubokou úctu Juda odhaluje:
„Když však měl archanděl Michael rozpor s Ďáblem a přel se o Mojžíšovo tělo, neodvážil se nad ním utrhačnými výrazy vynést soud, ale řekl: Kéž tě Jehova přísně napomene. A přece tito lidé mluví utrhačně o všem, co skutečně neznají; ale ve všem, čemu opravdu rozumějí přirozeně jako nerozumní živočichové, v tom se dále kazí. Běda jim, protože šli stezkou Kainovou, řítili se za odměnou po mylné dráze Balámově a zahynuli ve vzpurné řeči Korachově!“ (Juda 9-11)
Ten, kdo vynáší soud, ten padne svým vlastním soudem, podobně jak to popisuje Pavel v Římanům 2:1-11. Samotný Pán Jehošua si nedovolil jednat tímto způsobem, přesto že ví, že mu (Satanovi) on sám rozdrtí hlavu.
Proč měl s Ďáblem spor? Protože chtěl Satan udělat Izraeli z Mojžíšova těla, jeho ostatků MODLU. Máte v náboženských domech své relikvie? Pak víte, kdo je pánem nad Vašim náboženským domem. Kéž sám nebeský Otec tě ty ničemný panovníče těchto podvedených ovcí PŘÍSNĚ NAPOMENE! Zničíš jejich tělo, ale duch jim zničen nebude, na rozdíl od tebe. Až budou žít, ty už nebudeš, aby jsi je opět sváděl svým podvodem.
Jak se projevuje ta neúcta? Cesta Kainova. V čem spočívá? Kain byl přesvědčen o svém právu prvorozeného, takže místo toho, aby hledal to nejlepší ze svého výnosu a předložil to Otci, jako první oběť, aby za požehnání, které obdržel s hlubokou úctou poděkoval svému Stvořiteli, tak natrhal to, co mu přišlo pod ruku a to předložil.
Přesně toto dělá plevel. Nepátrá, nedotazuje se svého Stvořitele, zda rozumí správně a jako symbolickou oběť předkládá cokoli svými ústy. Až zjistí, že na tuto oběť pohlíží nebeský Otec, jako na něco odporného, nechá se plevel Satanem zmanipulovat k tomu, aby šel zabíjet své bratry a sestry, podobně jako Kain.
Cestu Balámovu vidíme na hradbách Velkého Babylonu, ale také na mnohých, kdo díky svým falešným učením velmi zbohatli a nyní nám kážou skrze videa ty své bludy.
Cesta Koracha je vidět u všech, kdo ze svých neobřezaných úst na druhé vypouští žumpu, protože si jim někdo dovolil oponovat a ukázal jim směr, který by měli prozkoumat.
Zažil jsem před pár dny něco, co mám popsat, abychom porozuměli. Po několika letech mi bylo dovoleno setkat se s jednou sestrou. Nikdy jsme se neviděli, ale komunikujeme spolu už dlouhou dobu. Jí bylo nebeským Otcem zakazováno, abychom se setkali dříve, než právě nyní. I já jsem byl takto veden, ale ne tak intenzivně jako ona.
Po našem setkání mi napsala, že cítí velkou změnu, kterou nemůže vyjádřit slovy. Přesně to samé vnímám také. Tělesného člověka okamžitě napadne něco fyzického. Ne. Je to přesně naopak. Je to svázání do duchovní rodiny v tom nejvyšším duchovním levelu a mám jej jen s těmi, kdo patří k nevěstě. Toto svázání považuji za jeden z největších darů, který můžeme obdržet. Nedá se popsat slovy, ale věřím, že toto nastane brzy, právě skrze oheň, kdy se spojí hůl Judy s Efraimovou holí. Těším se na to a děkuji Otci, že mi toto takto ukazuje, abych pochopil, co má v plánu.
To jsou ty skály utajené pod vodou při vašich hostinách lásky, zatímco s vámi hodují, pastýři, kteří beze strachu pasou sami sebe; oblaka bez vody unášená větrem sem a tam; stromy v pozdním podzimu, ale bez ovoce, jež odumřely dvakrát a byly vykořeněny; divoké mořské vlny, jež pění tím, co jim samotným působí hanbu; hvězdy bez stanovené dráhy, pro něž zůstává navždy uchována čerň tmy.“ (Juda 12,13)
Přesně opačný stav nastává u těch, kdo sice o lásce mluví, jak milují Pána Jehošuu, ale ve skutečnosti pasou jen sami sebe. Vidíme to v náboženských domech, v sektách, které vyvyšují jen sami sebe. Jedinou záchranu vidí v tom, jak skrze jejich učení a dogmata budou druzí zachráněni.
Z vlastních zkušeností to hradby Velkého Babylonu přivedly k dokonalosti. Jejich sjezdy plné slov o tom, jak milují svého Stvořitele a přitom se klaní lidem, kteří takové setkání zorganizovali. Mlaskají s plnou pusou zvratků, které jim na těchto slavnostech, duchovních hostinách předkládají. Skutky však svědčí o cílené nenávisti k těm, kdo nesouhlasí. Fanaticky se zaštiťují věrným a rozvážným otrokem z Matouše 24:45 :
„Kdo je skutečně ten věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával jejich pokrm v pravý čas?„
Tak nějak si nepovšimli, že je to otázka. Otázka, která nás nutí vše zkoumat, nedělat si z lidí modlu, která má patent na porozumění. Tak se z těchto věřících stává slepé stádo, jenž následuje slepé a hluché pastýře. Ty, kteří si nenechali probodnout svůj ušní boltec, aby následovali svého Vykupitele, skutečného pastýře Božího stáda.
Své modlářství dovedli k dokonalosti tím, že stejná jednání vidí například v domech katolíků a pravoslavných, což okamžitě použijí ve svých rozhovorech s bližními, ale sami sebe nezkoumají. Protože vidí, jejich hřích zůstává.
„Ano, o nich prorokoval také sedmý muž v řadě od Adama, Enoch, když řekl: Pohleďte, Jehova přišel se svými svatými myriádami, aby vykonal soud nad všemi a aby všechny bezbožné usvědčil ze všech jejich bezbožných skutků, které bezbožně činili, a ze všech otřesných věcí, které proti němu mluvili bezbožní hříšníci. Jsou to reptalové, stěžující si na svůj životní úděl, kteří postupují podle svých vlastních žádostí a jejichž ústa mluví nabubřelosti, zatímco kvůli svému vlastnímu prospěchu obdivují osobnosti.“ (Juda 14-16)
Tak co uděláš Jehovův lide, jenž se nazýváš jeho jménem? Nečetl jsi?
„A slyšel jsem jiný hlas z nebe, který řekl: Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete obdržet část z jeho ran.“ (Zjevení 18:4)
Má jít někdo za Igim, Martinem či někým jiným, jinou osobností? Ať se to nikdy nestane! Kdo jsem já, kdo Martin? Jen sázíme, tam kde je to vhodné zalijeme, ale vzrůst, skutečný duchovní vzrůst necháváme na samotném nebeském Otci.
Na jakém základě stavíme?
„Podle Boží nezasloužené laskavosti, která mi byla dána, jsem jako moudrý vedoucí díla položil základ, ale staví na něm někdo jiný. Ale ať každý stále bdí, jak na něm staví.“ (1. Korinťanům 3:10)
Stavíme na tom, co položil Pavel tak, jak nám je skrze Otcova ducha dáváno porozumění. Pokud přijde někdo jiný, s Otcovým duchem, aby nám ukázal správný směr, nehaníme jej. Zamyslíme se, prozkoumáme a pokud nám Otec dá shodné porozumění, s radostí opustíme to naše, které nebylo správné. Známe ty, které máme znát duchem, například Vojtu, Janu, Annu, Martina, Mirka a další a další, ale nikdo nad nikým nepanuje. Proto máme vždy volnost v řeči, kdy se vzájemně povzbuzujeme k Lásce a znamenitým skutkům.
Proto vybízíme s Judou:
„A vy milovaní, si připomeňte slova, která dříve mluvili apoštolové našeho Pána Jehošuy Krista, jak vám říkávali: V posledním čase budou posměvači, kteří budou postupovat podle svých vlastních žádostí za bezbožnými věcmi. To jsou ti, kteří působí oddělování, živočišní lidé, kteří nemají duchovní smýšlení. Ale vy milovaní, tím, že se budujete na své nejsvětější víře a modlíte se se svatým duchem, zachovávejte se v Boží lásce, zatímco čekáte na milosrdenství našeho Pána Jehušuu Krista s vyhlídkou na věčný život.“ (Juda 17-21)
Doba posměvačů je zde a je to rys Času Konce, proto nepropadejme zklamání z toho, že se toto děje, naopak vidíme, že nesnesou zdravá učení, ale sami k sobě sbírají své učitele, aby jim lechtali uši. Od takových se máme odvracet. Ať je to sám nebeský Otec, JeHoVaH (Jehova) s Nejvyšší autoritou (Bůh), kdo sám je přísně napomene. Vždyť sami pronášíme modlitby za spravedlivé i nespravedlivé, aby se naplnila Otcova vůle, která zní:
„Především tedy vybízím, aby se konaly úpěnlivé prosby, modlitby, přímluvy, předkládání díků za lidi všeho druhu, za krále a za všechny, kteří jsou ve vysokém postavení; abychom mohli dále vést klidný a tichý život s plnou zbožnou oddaností s vážností. To je znamenité a přijatelné před zrakem našeho Zachránce, Boha, jehož vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy.“ (1. Timoteovi 2:1-4)
„Nadále také projevujte milosrdenství některým, kteří mají pochybnosti; zachraňujte je tím, že je vychvacujete z ohně. Projevujte však nadále milosrdenství jiným, a čiňte to s bázní, zatímco nenávidíte i spodní oděv, který byl poskvrněn tělem.“ (Juda 22,23)
Jak zachraňujeme ty, jenž mají pochybnosti? Tím, že jim ukazujeme správný směr, jak nás duch vede. Nesoudíme jejich jednání, ale ukazujeme východisko. Sami však nenávidíme symbolicky náš spodní oděv, protože si uvědomujeme, jak je to tělo, které je jím zakrýváno, jak má velké sklony k hříchu a brání nám v duchovní cestě.
Kéž tedy směřujeme k tomu kdo skutečně může zachránit a dáváme jim ve svém životě k tomu prostor:
„A tak tomu, kdo je schopen vás střežit před klopýtáním a postavit vás bezvadné v dohledu své slávy s velkou radostí, jedinému Bohu (Otci), našemu Zachránci, prostřednictvím našeho Pána, Jehošuu Krista, buď sláva, vznešenost, moc a autorita po celou minulou věčnost, a nyní, a na celou věčnost. Amen.“ (Juda 24,25)
Co říci na závěr? Pro mne je Judův dopis velkým povzbuzením díky porozumění, ke kterému mne Otcův duch vede. Zda správně, to sami zkoumejme v modlitbách. Pátrejme, vše zkoumejme a toho dobrého se přidržme. Sláva a chvála patří jen a jen tomu, kdo takovou moudrost a porozumění dal.
Pokoj nám všem s Agape Váš bratr, Pánův otrok, Igi