Tím se nám drazí čtenáři naplňuje toto Kristovo prohlášení:
„Nebe a země pominou, ale má slova rozhodně nepominou. O tom dni a hodině neví nikdo, ani nebeští andělé ani Syn, ale pouze Otec. Vždyť právě jako byly Noemovy dny, taková bude (neviditelná královská) přítomnost Syna člověka. Jako totiž byli v těch dnech před potopou, kdy jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla, taková bude (neviditelná královská) přítomnost Syna člověka.“ (Matouš 24:35-39)
Svět, jeho komentátoři a různí analytici si nyní uvědomují, že se lidstvo dostává k nové etapě svého vývoje. Že se před jejich očima odehrává něco zásadního. Co nepochopil tento svět, že vše bylo popsáno, nejpozději krátce před 2000 lety.
Pokud se na vše díváme biblickým pohledem, žasneme nad moudrostí, kterou bylo vše předem popsáno. Kdo tedy vidí správně? Kdo vůbec může toto vše vidět? Ten, kdo naslouchal slovům samotného Pána Jehošuy Krista, ne Jesuse (Ježíše). Ten správně upozornil na to, co prohlásil hned na počátku v Kafarnaum, kde učinil mnoho mocných skutků, aby tak oslavil jeho a našeho nebeského Otce, JEHOVAH (Jehovu) Boha.
Následoval jej tam na počátku jeho kázání skutečně velký zástup, ale když svá slova dokončil, stalo se toto:
„Ale Jehošua, který sám v sobě věděl, že jeho učedníci proto reptají, jim řekl: O to klopýtáte? Co tedy, kdybyste spatřili Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl předtím? Je to duch, který je životodárný; tělo není vůbec k užitku. Výroky, které jsem k vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale někteří z vás nevěří. Jehošua totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící, a kdo je ten, jenž ho zradí. Řekl tedy dále: Proto jsem vám řekl: Nikdo nemůže přijít ke mně, pokud mu to není dáno Otcem. Kvůli tomu mnozí z jeho učedníků odešli k věcem za sebou a již s ním nechodili. Proto Jehošua řekl dvanácti: Nechcete snad také jít?“ (Jan 6:61-67)
Pokud by náboženské domy porozuměly správně celé 6. kapitole Dobré zprávy Jana, která je podle číselného vyjádření o uvažování nedokonalého člověka (6), tak by pochopily, že to co přichází, je o VELKÉM BABYLONU, o nevěstce, kterou apoštol Jan viděl ve vidění a je vše zapsáno v knize Zjevení, v 17. kapitole. Že nastal čas, který se jich týká, protože jsou tou NEVĚSTKOU, TÍM VELKÝM BABYLONEM.
Nechci se vracet k výkladu všech veršů této kapitoly. Výklad byl sepsán a je důvěryhodný pro potřebné pochopení. Přesto dnes osobně vidíme víc, než jsme viděli v čase sepsání výkladu a porozumění se dále prohlubuje. Aby se tak stalo všem, kdo jej dříve četli, nesměli opustit Kristův výrok, že jej k němu musí přivést sám nebeský Otec, tak jak to popsal těmito slovy:
„V Prorocích je napsáno: A všichni budou vyučováni Jehovou Bohem. Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně. Ne proto, že by někdo viděl Otce, kromě toho, který je od Boha; ten viděl Otce. Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo věří (těmto slovům), má věčný život. Jsem chléb života.“ (Jan 6:45-48)
Jaký náboženský dům, jaké sekty, jaký člověk, má druhého člověka vyučit? Podle těchto slov, to musí učinit samotný Stvořitel života, JEHOVAH (Jehova), TEN S NEJVYŠŠÍ AUTORITOU (Bůh). A opět to potvrzuje samotné Boží slovo, sepsané pod inspirací lidmi, kteří jej zapisovali, jak byli duchem unášeni, že to tak je. Co zapsal Jeremjáš?:
„Vždyť to je ta smlouva, kterou uzavřu s (duchovním, ne tělesným) izraelským domem po oněch dnech, je Jehovův výrok. Chci vložit svůj zákon do nich, a napíši jim jej do srdce. A chci se stát jejich Bohem a oni se stanou mým lidem. A již nebudou vyučovat každý svého druha a každý svého bratra a říkat: Poznejte Jehovu!, neboť mě budou znát všichni od nejmenšího z nich až po největšího z nich, je Jehovův výrok. Odpustím totiž jejich provinění a na jejich hřích již nebudu vzpomínat. Tak řekl Jehova, Dárce slunce pro světlo ve dne, ustanovení měsíce a hvězd pro světlo v noci, Ten, který vzdouvá moře, aby se jeho vlny rozbouřily, Ten, jehož jméno je Jehova vojsk:“ (Jeremjáš 31:33-35)
Bez slunce, měsíce a hvězd, by tu neexistoval život, proto jsou tyto věci darem. Říkáme si možná:
„Vždyť svými slovy popíráš sám sebe. Vždyť nás poučuješ.“
Pak ale správně nerozumíme slovům apoštola Pavla, když zapsal v prvním dopisu do Korintu slova ve třetí kapitole. Co oznámil?
„Co je tedy Apollos? Ano, co je Pavel? Služebníci, jejichž prostřednictvím jste se stali věřícími, právě jak Pán (Jehošua Kristus) každému dopřál. Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale Jehova Bůh působil vzrůst (skutečné poučení); takže ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh JEHOVAH, který působí vzrůst. Kdo tedy sází a kdo zalévá, jsou jedno, ale každý obdrží svou vlastní odměnu podle své vlastní namáhavé práce. Jsme totiž Boží spolupracovníci. Vy jste Boží obdělávané pole, Boží stavba. Podle Boží nezasloužené laskavosti, která mi byla dána, jsem jako moudrý vedoucí díla položil základ, ale staví na něm někdo jiný. Ale ať každý stále bdí, jak na něm staví. Žádný člověk totiž nemůže položit jiný základ než ten, který je položen, jenž je Jehošua Kristus.“ (1. Kor. 3:5-11)
Co tedy činíme na tomto webu? Vedeme každého, aby si sám vytvořil svůj osobní vztah k našemu nebeskému Otci, JEHOVAH (Jehovovi) BOHU. Nikdy nikoho neučíme a neříkáme: „MUSÍTE NÁM VĚŘIT!“ , tak jak to slyšíme v domech VELKÉHO BABYLONU. Ani svým vlastním manželkám nedáváme tento příkaz, ač máme takovou autoritu. Proč? Protože plně důvěřujeme našemu nebeskému Otci a také Pánu Jehošuovi, že je sám nebeský Otec vyučí a sám je přivede k duchovnímu vzrůstu, abychom byli jako manželé jedno tělo. Abychom naplnili to, co bylo Božím záměrem na počátku, kdy muž a žena byli stvořeni proto, aby se stali jedním tělem.
„Tak člověk pojmenoval všechna domácí zvířata a nebeské létající tvory a každé divoké polní zvíře, ale pro člověka se nenašla pomocnice jako jeho doplněk. Jehova Bůh tedy uvedl na člověka hluboký spánek, a zatímco on spal, vzal jedno z jeho žeber a nad jeho místem pak tělo uzavřel. A Jehova Bůh potom ze žebra, které vzal z člověka, postavil ženu a přivedl ji k člověku. Člověk pak řekl: To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Ta se bude nazývat Žena, protože byla vzata z muže. Proto muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“ (Genesis / 1. Mojžíšova 2:20-24)
To je základ BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ, být jedním tělem, tak jako na počátku. Kdy to muž a žena pochopí? Jedině tehdy, když se oba nechají vyučit samotným nebeským Otcem, když mu to dovolí, abychom kráčeli cestou, kterou máme chodit. A opět to máme v Písmu jasně definováno:
„Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23)
Není-li to samotný nebeský Otec, kdo nás vyučuje a žena nechápe, že muž za ní nese odpovědnost, pak nikdy Boží království nevybudujeme. Dokud do lidských záležitostí nevstoupil Satan a dokonale nepodvedl Evu, bylo vše v pořádku. Ale když toto nastalo, musel nebeský Otec Evě říci:
„Ženě řekl: Velmi zvětším útrapy tvého těhotenství; v porodních křečích budeš rodit děti a budeš žádostivě toužit po svém manželovi, a on bude nad tebou panovat.“ (Genesis / 1. Mojžíšova 3:16)
A přesně toto se děje, když žena nehledá moudrost směrem k postavení hlavy. Cítí se tak, že nad ní muž panuje. Není schopna složit svá pomyslná křídla k nohám svého muže, protože je stále popichována Satanem, aby si šla vlastní cestou. Může toto nějaký muž změnit? Ne, to není v jeho lidských silách, musí stejně, jako to měl udělat Adam, nechat jí poučit samotným Stvořitelem. Proč? Protože jedině tak získá jeho manželka potřebné zkušenosti. Proto nikdo z nás, kdo něco předkládá na tomto webu, nikoho nenutí, aby zapsaným myšlenkám věřil.
Proč to tak je? Protože duchovní porozumění, DUCHOVNÍ VZRŮST MUSÍ DÁT STVOŘITEL ŽIVOTA, JEHOVAH BŮH. Proto smyslem tohoto webu vždy bylo, jak jít cestou k němu a jím se nechat vyučit. A opět to máme v Písmu, takže to nejsou myšlenky člověka:
„Přibližte se k Jehovovi Bohu a on se přiblíží k vám. Očistěte si ruce, hříšníci, a přečistěte své srdce, vy nerozhodní.“ (Jakub, tělesný bratr Pána Jehošuy 4:8)
Není na nás, zda se někdo rozhodne jít touto cestou, můžeme jen ukázat směr, zasadit symbolicky duchovní semínko, zalít jej tím, co je nám duchem odhalováno, ale ta „namáhavá“ práce je na každém jednotlivci.
Naší největší odměnou je, když vidíme ty, kdo si nalezli svůj osobní vztah k našemu Stvořiteli života, který se jim stal skutečným Otcem. Vzájemná výměna myšlenek je pak velmi povzbuzující. Sdílené zážitky s naším nebeským Otcem a Panem Jehošuou nám ukazují, že jdeme správnou cestou.
Na počátku, kdy tento web vznikal, jsem byl veden k tomu, abych mnohé věci vysvětlil. Musel jsem popisovat duchovní věci tělesně, což časem způsobovalo u mnohých, kteří si nevytvářeli osobní vztah s naším Stvořitelem, Svrchovaným Panem JEHOVAH (Jehovou), že klopýtli o duchovní myšlenky, protože očekávali tělesné naplnění. To není špatně. Proč? Protože tak se jim ten kdo zapisuje, tak se jim nestává modlou.
Mohl bych dnes dopodrobna vysvětlit to, co právě vidíme kolem sebe na politickém nebi. Jak však zkušenost odhalila, není to potřebné. Proto dnes zvolíme jiný postup. Je jedno, jak hluboké máme porozumění. Smyslem je, aby nás poučil skutečně samotný nebeský Otec, JEHOVAH (Jehova) BŮH.
K tomu nám postačí fotografie a vědět, kde najdeme v Písmu porozumění. Dále potřebujeme chtít se nechat vyučit. Musíme tedy připravit své srdce. Více si můžeme nastudovat v článcích o POP a VÚP. Když chceme s někým navázat vztah, musíme se s ním spojit. Protože Stvořitel nebe a Země není člověk, potřebujeme jej oslovit tak, aby nám naslouchal. Opět je to do hloubky na tomto webu popsáno, ale my použijeme selský rozum a vlastní zkušenost.
Máme přítele, přítelkyni, kamaráda, kamarádku, kteří se nacházejí mimo naši oblast. Co uděláme? Zvedneme telefon a zavoláme jim. Jak? Naťukáme do mobilu jen tak nějaké telefonní číslo? Ne. Zvolíme přesně takové telefonní číslo, kdy se nám na druhé straně ozve přesně ten, komu chceme zavolat.
Stejně to funguje s modlitbou. Musíme vytočit to správné duchovní číslo. To není v číselné podobě, ale v slovní formě. V duchu, nebo nahlas, někde o samotě, aby nás nikdo nerušil, oslovíme toho, s kým chceme mluvit. Takže to můžeme učinit jen skrze Jeho skutečné jméno. Když jej budeme oslovovat například Bože, může se stát, že to zvedne někdo úplně jiný. Proč? Protože slovo BŮH automaticky neznamená Stvořitel nebe a Země. Voláme na někoho s AUTORITOU, tím je i Satan, Světlonoš.
Musíme zvolit správnou „telefonní ústřednu“, „telefonického operátora“, prostřednictvím kterého chceme, aby bylo naše spojení navázáno. Pokud budeme volat Jesus, Ježíš, tak to je telefonní linka k antikristu, k Satanovi. Musíme tedy prosit o spojení ve jménu PÁNA JEHOŠUY KRISTA. Pak vyjádříme vlastními slovy to, co potřebujeme vědět a pochopit.
Doplnění bratra Mirka:
K používání skutečného jména nebeského Otce a Krista, se někdy dozvídám takovýto názor:
„Bůh a Kristus se přece dívají na srdce člověka a vidí, jaký člověk je, a vědí, že přece mluvíme k nim. Takže když vidí náš upřímný záměr mluvit k nim, tak jméno nebeského Otce a Krista, pokud vůbec nějaké použijeme, je jen „formalita“ a přece nemůže rozhodnout o tom, jak se na nás nebeský Otec a Syn dívají nebo zda budeme zachráněni. A co by měli pak dělat ti, kdo mluví jazykem, ve kterém se jméno Jehošua nebo JeHoVaH nedá vyslovit?“
Ano, nebeský Otec Jehova a Jeho Syn Jehošua se skutečně dívají na naše srdce. Co ale vyjadřujeme naším srdcem, pokud je nám zatěžko použít zmíněná skutečná jména nebo nám na nich nezáleží? Nevypovídá to pak o tom, že si chceme (některé) věci dělat po svém? A pokud se nám zdá, že na jménu nemusí tolik záležet, protože to v dané chvíli nerozhoduje o našem životě, dokážeme pak ale správně rozpoznat ty situace, kdy se o našem životě rozhodovat bude?
„A (obraz divokého zvířete = OSN a její pobočky) donucuje všechny osoby, malé a velké, bohaté a chudé, svobodné a otroky, aby jim dali označení na pravici nebo na čelo a aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat kromě osoby, jež má to označení, jméno divokého zvířete nebo číslo jeho jména.“ (Zjevení 13:16-17)
Nežijeme právě v takových časech? A dokážeme rozlišit, zda nejsme takto označeni? Nebo zda k tomu nesměřujeme?
Zkusme se na to podívat ještě takovýmto pohledem.
Nebeského Otce a Krista často žádáme o pomoc ve svých životech. Když žádáme nějakého člověka o pomoc nebo nějakou instituci o příspěvek, na který jinak nemáme žádný nárok (např. finanční podporu), jakým způsobem to budeme dělat? Budeme při žádosti projevovat úctu a budeme si dávat pozor, abychom použili správné oslovení? Určitě ano.
Na druhou stranu si zkusme představit, jak bychom se asi my sami dívali na někoho, kdo by nás i přes naše upozornění trvale oslovoval jinak, než jaké je naše skutečné jméno? Jak bychom se v takové situaci sami asi cítili? Nejspíše bychom na takového člověka časem začali pohlížet s určitou nevolí.
Pokud jde o schopnost vyslovovat jméno Jehovah a jméno Jehošua v jiných jazycích – zkusme si opět představit situaci, kdy chceme přivítat někoho nám blízkého, jehož jméno je pro nás ale těžko vyslovitelné. Nebudeme se snad snažit jeho jméno, třeba při uvítání nebo představování ostatním, vyslovit co nejlépe? Určitě ano. Vždyť jméno je právě proto důležité, protože nese význam.
„Narození Jehošuy Krista však bylo takové: Během času, kdy jeho matka Marie byla zaslíbena k manželství Josefovi, se zjistilo, že je těhotná ze svatého ducha předtím, než se vzali. Protože však její manžel Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit veřejně na odiv, zamýšlel se s ní tajně rozvést. Ale když si to promyslel, pohleďme, ve snu se mu objevil Jehovův anděl a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si domů Marii, svou manželku, neboť co je v ní zplozeno, je ze svatého ducha. Porodí syna a dáš mu jméno Jehošua, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů.“ (Matouš 1:18-21)
Tedy jméno Jehošua vyjadřuje záchranu (konkrétně „Jehovah je záchrana“). Jména Ježíš, Jesus už toto nevyjadřují. Naopak latinské „sus“ v „Jesus“ znamená prase a tento význam pak přechází i na českou odvozeninu Ježíš. Nazval by snad nebeský Otec svého Syna způsobem, který by v Kristově době, tedy v době Římské říše a pozdějšímu rozšíření latiny vždy byl spojen s prasetem? Určitě ne. A chtěli bychom snad my sami takto vybírat jména pro své děti? Také jistě ne.
V Písmu v knize Soudci (kapitoly 11. a 12.) dokonce nacházíme příběh, kdy schopnost správně vyslovit určité slovo rozhodovala o životě nebo smrti daného člověka. Efrajimští muži se snažili odstranit Gileaďana Jeftu, který je díky vedení od nebeského Otce zachránil před Ammonity. Efrajimovci Jeftou totiž pohrdali a jeho vítězství je usvědčovalo z jejich smýšlení. Jefta proti nim tedy bojoval a efrajimští muži se před ním snažili uniknout přes řeku Jordán. Aby je Gileaďané odhalili mezi ostatními, nechávali je vyslovit slovo „Šibbolet“ („obilný klas“). Ti z Efrajima, kteří to správně nevyslovili, pak byli zabiti.
Zamysleme se nad tím, co nám má tento příběh říci v současné době.
Mirek
Zamysleme se proč je v Bibli tato otázka:
„Kdo vystoupil do nebe, aby mohl sestoupit? Kdo nabral vítr do dlaní obou rukou? Kdo zahalil vody do přehozu? Kdo způsobil, že se zvedly všechny konce země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna, víš-li to snad? Každá Boží řeč je přečištěná. On je štítem pro ty, kteří ho činí svým útočištěm.“ (Přísloví 30:4,5)
Vyzkoušejme si to na této fotografii:
Otevřme si Bibli v knize Zjevení v 16. kapitole a podívejme se do verše 12. . Nechme působit ducha, aby nám vysvětlil, jak to souvisí.
Máme tu jiný obrázek, který souvisí zase se Zjevením 13:4.
A jiné se zase týkají Danielova proroctví o králi Jihu, sedmé kapitole, veršů 8 a 11.
A verš 11:
A nyní si můžeme otevřít v Bibli, v knize Zjevení, 17. kapitolu a prosit o inteligenci, o moudrost ze shora, abychom pochopili všechny obrázky v jednom celku, když víme, co znamená VELKÝ BABYLON. Žádný člověk nás nemusí vyučovat, když obdržíme moudrost, o kterou žádáme. Jen musíme dodržet tuto podmínku:
„Jestliže tedy někomu z vás chybí moudrost, ať stále prosí Jehovu Boha, neboť všem dává štědře a bez kárání; a bude mu dána. Ať však stále prosí ve víře a vůbec nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna hnaná a rozfoukaná větrem. Ať ten člověk vskutku nepředpokládá, že něco od Jehovy Boha obdrží; je to nerozhodný muž (žena), nestálý na všech svých cestách.“ (Jakub, tělesný bratr Pána Jehošuy Krista 1:5-8)
Doplněno 04.09.2025:
Když jsem si prohlížel záběry z vojenské přehlídky včera v noci a shlédl skoro celý její záznam, byl jsem veden k tomu, abych sledoval symboliku. Ta dokonale odhaluje, co čteme ve Zjevení, v kapitole 13. a 17. o ubité a vzkříšené hlavě.
Jak z článků na webu vyplývá, bylo nám odhaleno, co máme vidět za sedmi hlavami divokého zvířete, které vystupuje z moře lidstva. Že obraz, Janovo vidění, které zapsal, se naplňuje od 09.05.1945. Na obrázcích si to můžeme plně potvrdit, skrze symboliku. Samotné datum naplňování nám říká prostřednictvím čísel toto:
„Na konci tohoto cyklu (0) dojde k obrácení, velké změně (9). Uzavření cyklu (0) způsobí rozdělení (5). Je to duchovní informace, zpráva (1), že toto obrácení, změna, (9) skutečně přijde. Bude to velmi intenzivní (4) rozdělení (5).“
Proč se to děje po osmdesáti letech? Protože i v této číslovce je vzkaz:
„Čas Konce (8), zakončení cyklu (0).“
Jak nám bylo vysvětleno prostřednictvím Božího ducha, hlavy představují u tohoto divokého zvířete myšlenkové směry, kterými se řídí určité země. Je jich sedm. Jsou symbolicky vyjádřeny i graficky. Například fašismus je vyjádřen takto:
Nás zajímá ubitá hlava a její vzkříšení. Dnes už víme, že se jedná o socialismus, ale ten stalinský. Ve skutečnosti se objevil jen velmi krátce a to v roce 1967/8 v Československu, než jej zneužil dům Sion k připravované kontrarevoluci. Stalin měl tento plán, ale nebyl jej schopen vzhledem k boji tří frakcí dokončit. O moc vedly souboj tyto tři skupiny:
Trockisté = dům Sion
Pravoslavní = dům Chabad
Bolševici = zastánci ruského světa
Tento boj způsoboval velké lidské utrpení. Stalin byl vyučen takzvanými Žreci, kterým bylo odhaleno, jak bude boj o moc probíhat. Proto Stalin viděl kolem sebe neustálé nebezpečí a nikomu vlastně plně nedůvěřoval. To je prokletí těch politických figur, které ví, jak skončí. Ale neví kdy to nastane.
Jaký symbol má socialismus?
My víme co? Že v letech 1989-1991, do 25.12. byl socialismus usmrcen. Čína si šla vlastní cestou, nejprve trockismem a po roce 2000 ji plně ovládl dům Chabad. Teprve dnešní klika kolem čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, se dostává z chabadovského područí. Ten kdo má vidět, ten to vidí. A to se projevilo právě i v té symbolice.
Bolševismus, ruský svět, dávno před VŘSR, bojoval vždy pod tímto symbolem:
Takto bylo náměstí nebeského klidu vyzdobeno a všude kudy kráčel Vladimír Putin, byl červený koberec.
Opět symbolika a vzdávání nejvyšší pocty. Když byl na Aljašce, tak mu byl červený koberec natažen až k letadlu. Trump si musel k němu dojít hezky po letištní ploše.
Ve světě symboliky a vzkazů, jak diplomatických, tak těch za oponou, je toto pro Donalda Trumpa to největší ponížení, jakého se mu mohlo dostat. Média si toho všimla, ale ne koberce. Bylo tam mnoho jiných vzkazů skrze obrazy, které postavení Trumpa vůči Putinovi doprovázela. Více najdete na mém FB profilu Igi Pop.
Takže srp a kladivo byly ubity. V mnoha zemích, jako v EU, jsou zakázány. Proč? Právě pro jejich skrytou symboliku. Nyní si položme otázku: „Proč nebylo náměstí nebeského klidu poseto čínskými vlajkami, ale „jen“ červenými?“ , to neznamená, že tam žádná nebyla. Protože víme ze Zjevení 17. kapitoly toto:
„A odnesl mě v síle ducha do pustiny. A zahlédl jsem ženu (Velký Babylon), jak sedí na šarlatovém divokém zvířeti, které bylo plné rouhavých jmen a mělo sedm hlav a deset rohů.“ (Zjevení 17:3)
Šarlat má červenou barvu a symbolizuje autoritu, moc. Duchovní žena, Velký Babylon, je říše náboženských domů, od křesťanstva, přes muslimy až po budhismus a ateismus. Kde je toto vše ve velkém zastoupeno? Jedině v Ruské federaci. Putin se tím chlubí, že existuje mírové soužití.
A jak začala, jak pozemní, tak letecká, vojenská přehlídka?
Svět vidí, že se něco důležitého právě děje, ale nespojuje si to s biblickými proroctvími.
Kéž sám vyučíš Svrchovaný Pane JeHoVaH (Jehovo) ty, kdo Tě o to prosí a nepochybují. A to ve jménu Pána Jehošuy, Tvého Syna a našeho Krále. Amen a amen
S Agape člověk, Igi a Mirek