Co? Nejprve se podívejme drazí čtenáři, přátelé pravdy, na toto datum z pohledu čísel. Je to symbolické datum, a bude to pátek. V neděli bude 13. dubna, kdy pro svět nastane v těch dnech nějaká velká změna. Protože má číslo 11 v Písmu, co do symboliky velmi blízko k číslu 13, budeme se zabývat oběma daty. Do západu slunce 11.04.2025 je podle židovského kalendáře 13. nisana. S pátkem třináctého, si lidé spojují nepříjemné události. Vše má počátek v dávné minulosti. Na wikipedii k tomu najdeme mnoho informací. Pro nás, kdo chceme jít Boží vůlí, je toto letošní datum významné v pozitivním smyslu. Pro svět na duchovní úrovni, to si vysvětlíme dále, to však bude znamenat velkou nepříjemnost. Tedy pro ty, kdo se stavějí vědomě, či nevědomě, proti Stvořiteli života, JeHoVaH (Jehovovi) Bohu a proti Jeho Synu, Panu Jehošuovi, zvanému Kristus.
Samotní okultisté, lidé za oponou, si číslo 13 nevybrali náhodou. Oni ví, že je to v symbolice číslo Satana. Pokud se zamyslíme nad tím, co nastalo z 13. na 14. nisana 33 našeho letopočtu. Pro nás podle občanského kalendáře z 14. na 15.04.33, kdy tuto noc spolu usedli Pán Jehošua a jeho dvanáct apoštolů, aby s nimi Pán naposledy před svou smrtí povečeřel a jeho tělo, symbolicky v podobě beránka pasah (pesah) konzumovali, aby mohli vstoupit do NOVÉ, lepší SMLOUVY, než kterou byla ta stará, MOJŽÍŠOVA SMLOUVA. Tak jich spočinulo u stolu třináct. Jeden účastník byl odvolán právě poté, když byla NOVÁ SMLOUVA skrze Krista dokončena. Víme, že jejím účastníkem byl Jidáš Iškariotský.
Pokud se nad tím zamyslíme do hloubky. Odchází Jidáš symbolicky za Satanem, aby Krista zradil Satanovým sluhům, jeho ctitelům, Židovskému sanhedrinu, nejvyššímu soudu v Judě. Pouze dva lidé, ze 70-ti členného soudu, bylo na Kristově straně. Byl to Josef z Arimatie a Nikodém. Ostatní byli skutečnými vrahy. Jejich ničemné chování se prokázalo poskytnutým úplatkem pro Jidáše, kterým si Jidáše koupili. Přesně toto dnes činí lidé za oponou, když si kupují své sluhy (politické a jiné loutky) za symbolických třicet tři stříbrných.
Co symbolizuje číslo 11? Protože nedosahuje dokonalosti čísla 12, vzhledem k Božímu uspořádání duchovní rodiny, která zahrnuje, jak duchovní, tak lidské účastníky, dotýká se toto číslo celého Satanova uspořádání, jak v duchovní, tak lidské společnosti. Nemá hodnotu třináctého dílu, kde vše Satanovi patří, tak jako mu patřil Jidáš, nebo farizeové. Souvisí toto číslo 11 s něčím, co se všech, kdo mu podléhají, co se jich dotkne. Naruší to zcela zásadně jeho plán. Máme to potvrzeno skrze vidění a to, jak nebeský Otec vedl Šárku, abychom si vzpomenuli na články z jara minulého roku, kde se mluvilo o orbě, o traktoriádě. Vše nalezneme v archivu.
Když Jidáš večeři opustil, zbylo u stolu dvanáct osob. Číslo 12 vyjadřuje v biblické symbolice ty, kdo patří ke skutečné Boží rodině, jak v nebi, tak na zemi. Na ně přechází požehnání z NOVÉ SMLOUVY. Třináctý díl pak patří Satanovi. Proto je číslo 13, číslem Satana, jeho takzvané rodiny. Odchod Jidáše právě v tu chvíli znamenal jeho symbolické zničení. Proto je nazván SYNEM ZNIČENÍ. Podle Božího Práva jej čeká vzkříšení a čeká jej soud, který nastane na konci Kristova Království, tedy za 1000 let plus mínus, ode dneška. Zda jej Boží soud napraví, to nevíme. Co však víme jistě, je to, že člověk, který rozděluje ty, kdo do Boží rodiny skutečně patří, nemůže očekávat projevy nezasloužené laskavosti ze strany Stvořitele života, JeHoVaH (Jehovy) Boha.
Je to varování pro nás, abychom nad tím velmi přemýšleli, když čteme tato Kristova slova:
„Kdokoli činí Boží vůli, ten je můj bratr a sestra a matka.“ .
„Vpravdě vám říkám: Kdokoli nepřijímá Boží království jako malé dítě, rozhodně do něho (Kristova a Božího království) nevstoupí.“ .
„Kdokoli se totiž stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve své slávě a ve slávě Otce a svatých andělů.“ .
„Kdokoli chce totiž zachránit svou duši, ztratí ji; kdokoli však ztrácí svou duši kvůli mně, ten ji zachrání.“ .
„Ale já vám říkám, že se bude zodpovídat soudnímu dvoru každý, kdo je stále rozzlobený na svého bratra; kdokoli však osloví svého bratra nevýslovným slovem opovržení, bude se zodpovídat Nejvyššímu soudu; zatímco ten, kdo říká: Ty opovrženíhodný blázne!, podlehne ohnivé gehenně (druhé smrti).“ .
O těchto výrocích budeme ještě hluboce přemýšlet, ale vraťme se nyní k samotným datům, na které jsme upozorněni, jejich letošnímu významu. Pokud budeme brát čísla jednotlivě, ne po dvojicích, či po čtveřicích, dostaneme se k těmto porozuměním:
11.04.2025
Je to Informace (1), informace (1), která musí být zdůrazněna. Vypráví o konci cyklu Satanova světa (0), jeho intenzitě (4). Pravda (2) o konci cyklu (0), je Pravdou (2) o rozdělení (5).
13.04.2025
Informace (1) je Pravdivá (3). Vypráví o konci cyklu Satanova světa (0), jeho intenzitě (4). Pravda (2) o konci cyklu (0), je Pravdou (2) o rozdělení (5).
Snaží se nás Satan rozdělit? Pokud vidíme, že ANO, pak vidíme i pravdivost tohoto výroku. Nyní se podívejme na jednotlivé dvojice. Tam, kde se čísla nedají sečíst je nesčítáme, protože už mají pevně daný význam, jako je například číslo 11 a 13, pak další vzkaz zní takto:
Satane, všem, kdo ti podléhají (11), bude to pro vás velmi intenzivní (0+4=4). Je to pro vás Pravdivé (2+0=2) a bude to dokonalé (2+5=7)!
Satane, tvá rodino (13), bude to pro vás velmi intenzivní (0+4=4). Je to pro vás Pravdivé (2+0=2) a bude to dokonalé (2+5=7)!
A pokud to sečteme po čtveřicích tak, abychom se opět dostali k významům jednotlivých čísel, pak je nám oznámeno toto:
Vše se týká člověka (11+0+4=15=1+5=6 nebo 1+1+0+4=6), aby došlo u mnohých k obrácení (2+0+2+5=9).
Je to Čas Konce (13+0+4=17=1+7=8 nebo 1+3+0+4=8), aby došlo u mnohých k obrácení (2+0+2+5=9).
Proč musíme nad těmito daty takto přemýšlet? Protože po západu slunce 11.04.2025 si máme připomenout poslední Pánovu večeři. Ne každé datum má v sobě skrytou zprávu. Minulý rok jsme neměli oznamovat veřejně předem výroční datum Poslední Pánovy večeře, stalo se až poté. Ti, kdo toužili po této události, toužili si jí připomenout, měli možnost se nás osobně dotázat, kdy správně si tuto událost připomenout. Letos jsme vedeni jinak.
Pokud si sami najdeme články z toho času, březen/duben 2024, nalezneme potvrzení, že to byla doba velmi intenzivní pro svět jako takový, ale i pro nás osobně. Pokud si vzpomeneme a vybavíme si tu dobu. Nejsme letos vedeni k tomu, abychom uspořádali tuto připomínku, jako například v roce 2023, protože vztah k Otci a Synovi si musíme vybudovat každý sám. Kdo skutečně patří k Boží duchovní rodině, ten ať sám poprosí nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovu) Boha, ve jménu Pána Jehošuy Krista, jak má učinit.
Jsme však vedeni k tomu, abychom se všichni velmi zamysleli nad tímto výrokem apoštola Pavla. Nikdy nebylo dopodrobna vysvětleno, co má Pavel skutečně na mysli:
„Kdo tedy jí chléb nebo pije Pánův pohár nehodně, bude vinen vzhledem k tělu a krvi Pána. Nejprve ať se člověk po pečlivém zkoumání schválí, a tak ať jí z chleba a pije z poháru. Kdo totiž jí a pije, jí a pije soud proti sobě, jestliže nerozlišuje tělo. Proto jsou mnozí mezi vámi slabí a churaví a celkem dost jich spí v (duchovní) smrti. Ale kdybychom rozlišili, co sami jsme, nebyli bychom souzeni. Když jsme však souzeni, jsme ukázňováni Jehovou, abychom nebyli odsouzeni se světem. Moji bratři, když se tedy sejdete, abyste to jedli, čekejte jeden na druhého. Jestliže je někdo hladový, ať se nají doma, abyste se nescházeli k soudu. Ale zbývající záležitosti chci dát do pořádku, až tam přijdu.“ .
Jak si správně připomenout onu poslední Pánovu večeři, to jsme si už vysvětlili například zde.
Kdo tedy přijímá Pánův pohár a Pánův nekvašený chléb bez soudu? Je to ten, kdo naplňuje konkrétní podmínky:
1, Miluje svého Stvořitele celým srdcem, myslí a silou. Miluje své bližní, včetně svých nepřátel, jako sám sebe
2, Hledá skutečnou Pravdu, ať je jakákoli, i kdyby mu měla vše staré vzít
3, Pátrá a když nalezne, co je vzhledem k němu Boží vůle, tak se ji drží, neopouští ji
4, Ten, kdo plně rozumí krokům a slovům Pána Jehošuy Krista a ty pak následuje
5, Ten, kdo touží po sjednocení a nezůstává v rozdělení. Ten, kdo odpustil i svým nepřátelům srdcem i myslí
Tímto způsobem nadřazuje duchovní tělo, nad své tělo fyzické.
Pokud se vrátíme ke Kristovým výrokům výše a zamyslíme se nad myšlenkami, které tam zazněly, propojíme je s těmito zásadami, jsme hodni pohár a chléb přijmout bez soudu. Pokud však nejsme v souladu s těmito zásadami, čeká nás soud, který nás napraví. Ten je však velmi bolestný, přesto spravedlivý a zachraňuje nás od soudu nad tímto světem.
Kdy má člověk pít Pánův pohár a jíst tento chléb? Tato připomínka se může uskutečnit vždy, když je to vhodné a jsme duchem vedeni, že je ten správný čas. Minimálně jednou ročně na jeho výročí, tedy 14. nisana, na který tento den připadá podle občanského kalendáře. Zde je potřeba myslet na to, že je to vždy po západu slunce. Pokud 14. nisan připadá na sobotu, jako letos, je připomínka vždy předchozí den večer. Tak jako letos 11.04. v pátek.
Pohár a nekvašený chléb by měl přijímat ten, kdo se už pevně rozhodl naplnit Boží a Kristovu vůli. Proto jej může přijmout také někdo, kdo ještě nebyl pokřtěn správným biblickým křtem. Opět je vše vysvětleno ohledně biblického křtu na těchto stránkách a je tu speciální podstránka, na kterou se dostaneme v liště nahoře. Samozřejmě pohár a chléb přijímají Ti, kdo už biblický křest přijali. Nyní je ten správný čas, činit pokání, abychom byli schopni rozeznat tělo. Dát mnohé záležitosti do souladu s Boží vůlí ohledně duchovní rodiny. Opustit vše, co vede člověka k soudu druhých, abychom nebyli podle Pavlových slov souzeni samotným našim nebeským Otcem.
Čím zodpovědněji přistoupíme k zásadám, které nám nebeský Otec odhalil svým duchem, jak hodným způsobem, bez potřeb dalšího soudu nad námi, který vede k naší nápravě, přijmout tyto svaté symboly, tak o to šťastnější budeme 13.04.2025, kdy svět pod Satanem si začne uvědomovat skutečnou duchovní podstatu člověka. Boží soud nad touto poslední generací pod Satanem zřejmě způsobí jejich duchovní otřes. Musíme počkat. Čekáme usmrcení beránka se dvěma rohy, VB + USA. K tomu zřejmě dojde, ale jak my chápeme, ne dříve, než 15.04.2025 . Proto tak Trump spěchá s ukončením konfliktu na Ukrajině. Ale to už jsou myšlenky na jiný článek.
Bratr Mirek, s jeho manželkou, naší sestrou byli nebeským Otcem vedeni k tomu, aby předložili společně tyto myšlenky:
Byli jsme s mou ženou Petrou vedeni k tomu, abychom se zamysleli nad tím, co symbolicky znamená chléb a víno, které se mají přijímat jako připomínka poslední večeře Krista.
(Nekvašený) chléb symbolizuje připojení se k duchovní rodině (Kristovu tělu) a víno (jako symbol Kristovy krve) očišťuje naše tělo od hříchu a znamená také život v Kristově těle (sjednocení Duchem).
Abychom toto pochopili, zamysleme se nejdříve, proč je k očistění od hříchu potřeba krev.
Zkusme si to představit na takovémto příkladu:
Dejme tomu, ze máme nějakou věc, co jsme dostali, a stane se, že o ni přijdeme nebo se rozbije. Ztrátou té věci si můžeme uvědomit její cenu a to nás pak vede k tomu, že příště už si jí budeme vážit a nebudeme chtít, aby se podobná situace opakovala. Ale i tehdy, když změníme náš přístup, je potřeba, pokud máme znovu obdržet tutéž věc (dar), aby byla něčím zaplacena (protože věci (dary) mají svou hodnotu).
Jaký dar jsme obdrželi? Tím darem je život, který nám dal Stvořitel. A který většina považuje za největší hodnotu, kterou kdo má. Jestliže se začneme odklánět od toho, co bylo určeno Stvořitelem jako správné (a nebylo to určeno jen tak, ale s velkou moudrostí a proto, aby vše mohlo trvale fungovat v souladu), pak se odkláníme od života. Tento odklon nemusí vést ihned ke skončení života, ale krok daným směrem byl takto už učiněn. Pokud bychom pokračovali v daném jednání, tak dříve nebo později nás to zničí nebo to zničí někoho jiného a nastane smrt – buď naše nebo někoho jiného (a pokud způsobíme smrt někoho jiného, pak – jak se obecně považuje za spravedlivé – je trestem naše smrt). Tedy naše nesprávné jednání by tak skončilo naší smrtí.
Je to podobné jako když jedeme po silnici a někde z ní odbočíme – většinou je možné se vrátit zpátky, ale je nutné tuto cestu návratu aktivně hledat (tedy uvědomit si chybu a učinit pokání). Toto odklonění – ztráta směru nebo také míjení se cíle – se nazývá slovem „hřích„. Protože cesta představuje život, tak odklon ze života vede ke smrti. Tedy mzdou za hřích je smrt.
„Mzda, kterou platí hřích, je totiž smrt, ale dar, který dává Bůh, je věčný život skrze Krista Jehošuu, našeho Pána.“ (Římanům 6:23)
Jestliže tedy hřešíme (cíleně se odkláníme do toho správného), ztrácíme tím život nebo spíše možnost, ho (trvale) udržet. Protože Bůh je laskavý a cílem je záchrana a náprava, dává nám mnoho možností, jak si náš stav uvědomit.
„Jehova není pomalý vzhledem ke svému slibu, jak [to] někteří lidé pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože netouží, aby byl někdo zahuben, ale touží, aby všichni dosáhli pokání.„ (2. Petra 3:9)
„To je znamenité a přijatelné před zrakem našeho Zachránce, Boha, jehož vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy.“ (1.Timoteovi 2:3,4)
Abychom se tedy vrátili na cestu života, je potřeba učinit pokání, tedy uvědomit si naši chybu a žádat o odpuštění. Protože jsme ale svým jednáním symbolicky ztratili život (vlastně ve skutečnosti nám jeho ztráta hrozí), je potřeba se očistit od hříchu, který vede ke ztrátě života (daru), a za toto očistění a znovunabytí života (daru), je tak potřeba dát stejnou hodnotu, stejnou, kterou dar měl – tedy jiný život, který je jako protihodnota ustanoven. Toto se může zdát na první pohled příliš přísné, ale když si uvědomíme, jak veliký dar život je a jak lehkomyslně se s ním často zachází a jak přistupujeme sami k sobě, svému tělu, zda na první místo dáváme snahu najít pravdu nebo naopak spíše něco jiného, pak asi není tak nepochopitelné, že hodnotu života začneme často oceňovat, až když za něj musíme něčím platit.
A protože člověk dostal duši, která představuje jeho život, a duše je v krvi, je výkupní obětí za život (očistění od hříchu) krev.
„Duše těla je totiž v krvi a já sám jsem ji dal vám na oltář, abyste vykonali smíření za své duše, protože je to krev, jež vykonává smíření skrze duši [v sobě].“ (3. Mojžíšova 17:11)
„Ano, téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví, a pokud není vylita krev, nedochází k odpuštění.“ (Hebrejcům 9:22)
Podle Zákona (staré smlouvy), byly ustanoveny pro očistění zvířecí oběti. Tato stará smlouva ale nemohla odstranit to, co si neseme jako dědičný hřích, který vždy vede ke smrti. Proto byla vytvořena Nová Smlouva prostřednictvím Pána Jehošuy Krista, která znamená konec staré Mojžíšské smlouvy.
„Svým výrokem „nová [smlouva]“ učinil tu dřívější zastaralou. A to, co je učiněno zastaralým a co stárne, se blíží k zániku.“ (Hebrejcům 8:13)
I v této Nové Smlouvě ale je potřeba se očisťovat od hříchu. Jak stanovil samotný Pán Jehošua, je to skrze víno, které symbolizuje jeho krev, která nás očisťuje. Protože víno se má při tomto očištění pít, může být takto naše tělo očištěno vnitřně. Také, na rozdíl od jiné krve, Kristova krev v sobě nese věčný život, tedy je i symbolem života jako takového a víno tak, kromě očistění, symbolizuje i znovunabytí života.
„Jestliže totiž krev kozlů a býků, a popel z jalovice, jimiž jsou pokropeni ti, kdo byli poskvrněni, posvěcuje do té míry, že je tělo čisté, oč více krev KRISTA, který se prostřednictvím věčného ducha obětoval bez vady Bohu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom prokazovali posvátnou službu živému Bohu?„ (Hebrejcům 9:13-14)
Co nyní představuje chléb, který je symbolem Kristova těla?
„Vzal také chléb, vzdal díky, rozlámal jej, dal jim jej a řekl: „To znamená mé tělo, které má být dáno ve váš prospěch. Stále to čiňte na mou památku.“ Stejně i pohár, když povečeřeli, a řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita ve váš prospěch.“ (Lukáš 22:19-20)
Kristovo tělo je popsáno zde:
„Vždyť právě jako máme v jednom těle mnoho údů, ale údy nemají všechny stejnou úlohu, tak my, ačkoli je nás mnoho, jsme jedno tělo ve spojení s Kristem, ale jednotlivě [jsme] údy, které patří k sobě navzájem.„ (Římanům 12:4-5)
„Vždyť právě jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a všechny údy toho těla, ačkoli jich je mnoho, jsou jedno tělo, tak je také KRISTUS. Opravdu jsme totiž byli všichni pokřtěni jedním duchem v jedno tělo, ať Židé, nebo Řekové, ať otroci, nebo svobodní, a všichni jsme byli napojeni jedním duchem.„ (1. Korinťanům 12:12-13)
„A dal některé jako apoštoly, některé jako proroky, některé jako evangelisty, některé jako pastýře a učitele, s ohledem na usměrňování svatých, pro služební dílo, pro budování KRISTOVA těla, dokud všichni nedosáhneme jednoty ve víře a v přesném poznání Božího Syna, k dospělému muži, k míře vzrůstu, který patří ke KRISTOVĚ plnosti; abychom již nebyli nemluvňaty, zmítáni jako na vlnách a unášeni sem a tam každým větrem učení prostřednictvím lidské šalebnosti, prostřednictvím vychytralosti ve vynalézání omylu. Ale tím, že mluvíme pravdu, vyrůstejme láskou ve všem v toho, kdo je hlavou, [v] Krista. Z něho celé tělo tím, že je spolu harmonicky spojeno a utvořeno ke spolupráci prostřednictvím každého kloubu, který dává, co je zapotřebí, podle působení každého jednotlivého údu v patřičné míře, směřuje k růstu těla pro jeho budování v lásce.“ (Efezanům 4:11-16)
Kristovo tělo tedy představuje ty, kteří hledají nebeského Otce a Pána Jehošuu a chtějí naplňovat Jejich vůli, je to tedy sbor, který je sjednocen Svatým Duchem. Duchovní rodina. Tím, že přijímáme chléb v den připomínky Poslední večeře, se symbolicky připojujeme k této rodině. Tím, že je toto učiněno v jeden stejný den pro všechny, mohou se všichni, kteří tak učiní, stát skutečným jedním (Kristovým) tělem, podobně jako se muž a žena stávají v určitých okamžicích také fyzicky jedním tělem. A podobně jako ve skutečném těle krev propojuje jeho jednotlivé části, tak Svatý Duch (skrze přijetí vína, představující Kristovu krev), může propojit jednotlivé části (Kristova) těla.
„Není pohár žehnání, který žehnáme, podílnictvím na KRISTOVĚ krvi? Není chléb, který lámeme, podílnictvím na KRISTOVĚ těle? Protože je jeden chléb, my, ačkoli mnozí, jsme jedním tělem, neboť všichni se podílíme na tom jednom chlebu.“ (1. Korinťanům 10:16-17)
„Proto muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.„ (1. Mojžíšova 2:24, Efezanům 5:31)
Připomínka poslední Kristovy večeře tedy prostřednictvím vína a (nekvašeného) chleba umožňuje očistu od našich hříchů.
Můžeme si položit otázku, zda toto skutečně potřebujeme, zda to nevnímáme jako něco, co je nám jakoby vnucováno? Musím říct, že tento pocit jsem měl. Pak jsem si ale vzpomněl na svou zkušenost, když jsem se po nějakou dobu nechával ovlivňovat ezoterikou a dal svůj souhlas k určitým věcem. Když jsem pak následně zjistil, k čemu jsem vlastně dal souhlas a které bytosti (tedy démoni) stály na druhé straně tohoto souhlasu, tak jsem se velmi vylekal. Cože? Co jsem to vlastně udělal a žádal nebeského Otce Jehovu a Pána Jehošuu, aby tento můj souhlas byl zrušen. A byl jsem velmi vděčný, že je tu Svatý Otec a Jeho Syn, kteří pro nás chtějí jen to nejlepší.
A podobně je to i s očistěním od hříchů – není to něco vynuceného, ale naopak je to nabízená pomocná ruka.
Chceme poděkovat našemu nebeskému Otci Jehovovi a našemu Králi a Vykupiteli Pánu Jehošuovi za všechnu nezaslouženou laskavost a za vedení, kterých se nám dostává. A chci navíc poděkovat své ženě Petře za lásku a myšlenky při sepisování těchto poznámek.
Mirek a Petra
Pokud se zamyslíme nad výše sděleným, je potřeba se neoddělovat. Zahladit spory, ptát se, kde my sami jsme nedostateční. Podle data zveřejnění si můžete ověřit, že část, kterou jsem měl předložit, byla sepsána dne 26.03.2025 a publikována v 00:05 hod. 27.03.2025, ale pak okamžitě byla na upozornění Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha, skrze sestru Šárku, mou ženu, stažena, abych ještě něco opravil a přidal a aby myšlenky bratr s manželkou společně doplnili. Proto se k Vám čtenářům dostává až 04.04.2025. Máme společně týden na to, dát do pořádku své záležitosti vůči Otci, našemu Bohu, vůči Panu Jehošuovi, našemu Králi a vůči našim bratrům a sestrám tam, kde nedokážeme odpustit, protože jsme vůči nim uplatnili vlastní soud.
Prosme tedy našeho nebeského Otce, Svrchovaného Pána JeHoVaH (Jehovu) Boha, aby nám dal sílu, protože jsme slabí, abychom se stali mocnými, jak to vysvětluje apoštol Pavel:
„Proto mám zalíbení ve slabostech, v urážkách, v případech nouze, v pronásledováních a obtížích pro Krista. Když jsem totiž slabý, pak jsem mocný.“ (2. Korintským 12:10)
Být slabý v ohledech, kde má jakoby Satan nad námi větší autoritu, znamená, že potřebujeme autoritu, která patří našemu Bohu a také Kristu. Musíme si to dokázat přiznat, abychom dokázali přijmout a naplnit naše srdce a mysl potřebnou změnou našeho smýšlení skrze pomoc Božím duchem. Abychom už nežili sami pro sebe, ale pro Kristovo symbolické tělo, na kterém potřebujeme mít podíl, abychom nebyli z Božího hlediska souzeni, jak nám to Pavel vysvětlil, když nedokážeme rozlišit správně tělo.
Svatý, Svatý, Svatý, JeHoVaH (Jehovo) Bože, náš nebeský Otče. Naplň naše srdce radostí a pokojem, abychom učinili vše správně, ohledně Vaší vůle. Kéž dokážeme přijmout Pánův pohár a nekvašený chléb tak, abychom nebyli Tebou více souzeni. Aby se dokončilo sjednocení Tvé duchovní domácnosti, které započalo 04.04.2023. Kéž nás Otče oživíš tím, že nám odpustíš a vložíš do nás Tvého ducha stálého. A Ty Pane Jehošuo, ať vybílíš náš duchovní šat ve Tvé krvi a naše hříchy jednou pro vždy přikryješ. Ať je pro svět Satanova světa zřejmé, kde se skutečně nachází jeho záchrana. Ať všichni poznají Otče, Svrchovaný Pane JeHoVaH (Jehovo), že Ty sám jsi NEJVYŠŠÍ nad celou obydlenou zemí. Amen a amen
Pokoj Vám všem.
V Agape Igi, Mirek, Petra a Šárka
Více k hlubšímu pochopení najdeme zde.