Dnes budeme bratři a sestry, přátelé Pravdy rozjímat o tomto textu. Proč mnozí neslyší, ale potřebují slyšet? Kdy skutečně uslyšíme a proč dříve ne? Měli jsme v posledních dnech možnost s mou milovanou ženou strávit mnoho hodin v rozhovorech s vámi bratři a sestry. Také s těmi, kdo zatím nebyl zrozen z vody, natož, aby dosáhl na zrození z ducha.
Boží moudrost je vyšší než je moudrost člověka, proto nám nebeský Otec nechal do svého dopisu skrze apoštola Pavla zapsat:
„Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ .
Co je zde důležité pochopit a přijmout? Tím je pochopení, kdy se můžeme stát Božím člověkem. Tedy někým, kdo je zrozen z ducha a vody. Zrození z vody bývá prvním zrozením, není to však podmínka, která vždy předchází zrození z ducha. Mi byl dán duch dříve, než jsem podstoupil křest. Aby se to mohlo stát, musel jsem do svého srdce přijmout porozumění pro tento fakt:
„Co je to ta skutečná Boží vůle a pochopit ji, jak ji mohu sám naplňovat a co musím nejprve podstoupit.“ .
Nestalo se to dříve, dokud jsem nepochopil všechny důležité Pravdy a nepřijal jsem je do svého srdce. Kdy jsem to byl schopen naplnit? Tehdy, když jsem měl osobní touhu si přečíst a začít studovat celé Písmo. Nepotřeboval jsem nad sebou žádného drába a poháněče, který by mi každý den říkal: „Dnes si musíš nastudovat to a to!“ .
Mé srdce přirozeně samo toužilo po PRAVDĚ od okamžiku, kdy jsem selským rozumem pochopil, proč se za mne musel Pán Jehošua vzdát svého věčného života. Když jsem pochopil, jak velká a bolestná oběť to byla pro samotného Stvořitele života, nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovu) Boha. Měl jsem v tom čase jednu dceru a ta druhá byla právě na cestě.
Představa, že bych musel svou nejstarší dceru obětovat Kristovým způsobem, dívat se na to svýma očima, tak v mém srdci byla bolest, která mi odhalovala právě tu velikost Pánovy a Otcovy oběti, která musela být podstoupena na základě BOŽÍHO PRÁVA a SPRAVEDLNOSTI.
Co jsem pochopil? Že Písmo je dopisem nebeského Otce, nám lidem. Nerozuměl jsem při čtení tohoto dopisu mnoha myšlenkám, ale věděl jsem, že je potřebuji znát pro svůj osobní duchovní vzrůst. Tam, kde jsem rozuměl, tam jsem prožíval skutečnou radost z poznané PRAVDY. Vůbec jsem v tom čase netoužil potom, abych se měl dobře, byl hmotně a finančně zajištěn, ale toužil jsem získat dostatek finančních prostředků, aby se o tom co se dozvídám, aby se o tom dozvěděl pokud možno každý člověk na této planetě.
A bylo to u mne opět tak, jak o tom zpívá skupina Tublatanka ve své první písni z alba UPROSTRED CHAOSU. Píseň se jmenuje:
Na životoch všetkých záleží
Keď súmrak na zem náhle padá
(Vnímal jsem, že se rychle přibližuje Čas Konce)
Na životoch všetkých záleží
(že většina lidí kolem mne jsou dokonale podvedeni)
Keď zázrak náš svet stále čaká
(Návrat Pána Jehošuy Krista)
Na životoch všetkých záleží
(všichni to potřebují vědět)
Vidíš čo sa deje okolo
(Nebeský Otec mi ukazoval kam se svět posunul, když jsem měl k němu obrácenu veškerou svou POZORNOST svého srdce)
Dnes je ako nikdy nebolo
(uvědomoval jsem si, že ten náš čas kdy žijeme je jiný, než byl pro předchozí generace)
Dúfam, že to navždy nebude
(začal jsem skutečně VĚŘIT, že to tak nebeský Otec nenechá)
Pred svojou karmou nikto neujde
(Bylo mi ukazováno na lidech, kteří se proti mne stavěli, že je ve svůj čas dohání vlastní nespravedlivé jednání)
Ruku si na srdce daj, kúpených nepočúvaj
(Ti, kteří se nechávali uplatit, jednali korupčně, těm jsem dával jasně najevo, že jim nenaslouchám)
Keď súmrak na zem náhle padá
(Satan v mém případě nejednal moudře, protože se mi prokazoval i na fyzické úrovni, když mi jeho démoni házeli věcmi, zastrašovali mne)
Na životoch všetkých záleží
(O to víc mne ujišťoval, že potřebují všichni vědět o zázraku,)
Keď zázrak náš svet stále čaká
(který pro nás bezvýznamné lidi nebeský Otec se Synem připravili)
Na životoch všetkých záleží
(I na životech ničemných, aby se mohli změnit)
Skúšame sa chytať za ruky
(Uvědomoval jsem si potřebu Agape, vztahů s těmi, kdo přijali do srdce našeho Otce, jako jsem si jej zamiloval já)
Nikto ti nedá žiadne záruky
(Uvědomoval jsem si, že nikdo nemůže panovat nad mou vírou)
Musíme kričať každý za seba
(že vše záleží jen na mne a na mém co nejbližším vztahu k Otci v nebi, kterého jsem mohl začít vnímat na všech svých cestách)
Možno nás bude počuť do neba
(Když si ten vztah udržím, tak mne snad i Otec v Beránkově jménu vyslyší)
A tak si zo srdca praj, nech z pekla bude raz raj
(Musel jsem vše činit srdcem, ne rozumem, protože jsem pochopil, co je skutečné peklo, že to není žádná Hádova říše řeckých pověstí, ale že v něm žijeme. A když se já sám budu aktivně podílet na Otcově vůli, že ten slíbený ráj pro mé okolí taky přijde, ač oni tomu prostě nevěří)
Keď súmrak na zem náhle padá
Na životoch všetkých záleží
Keď zázrak náš svet stále čaká
Na životoch všetkých záleží
Čím více mne Satan skrze lidi tlačil, tím více mi dával pocit, že jdu správnou cestou POZNÁNÍ. Na vojně jsem do svého srdce přijal určitou vlastnost, ač jsem byl beznaboh a ateista, že musím pomáhat druhým, svým slabším a nespravedlivě šikanovaným spolubojovníkům od starších vojáků základní služby a od lampasáků, ale sám jsem si na svůj úděl nikdy nestěžoval.
Například služba v kuchyni, která byla udělována za trest a všichni jí nenáviděli, byla pro mne požehnáním. Už tehdy nebeský Otec vše otáčel proti Satanovi, který za mnohými věcmi, které jsem v armádě musel podstupovat, stál. Když jsem si to zpětně začal uvědomovat, tak jsem Otci za to děkoval, jak držel vůči mne nade mnou stráž. Kdyby to tak nebylo, skončil bych ve vojenském vězení v Leopoldově na Slovensku.
Vojna mne naučila bojovat za ostatní, za vyšší spravedlnost, abych později dokázal jít Boží vůlí. Ale nebylo to u mne tak, že jsem dokázal být sám spravedlivým. Toto jsem ani dnes ještě nezvládl. V čem se to projevuje? Že mám sklon se dívat na určité nedostatky druhých bez milosrdenství. Musím se velmi ovládat, abych některým neřekl:
„Víš, už několik let se snažím skrze naši komunikaci ti ukázat správný směr a ty mne opět žádáš o něco, co je samozřejmou součástí duchovního života a chceš po mne, abych tě snad do Kristova království donesl a ty sám jsi nemusel pohnout ani prstem. Běž k Mihálovi, ten učí, že nic není potřeba činit.“ .
Proč se toto některým stává a já to nedokážu pochopit? Protože člověk miluje, když může kráčet VIDĚNÝM, ale nechápe, co to znamená jít VÍROU. Jsem jenom nedokonalý člověk, jako my všichni bratři a sestry, tak mi tento nedostatek odpusťte, prosím. Jeden rozhovor, který jsem vedl, tak v něm mi duch předložil znázornění, které snad všem pomůže pochopit, co znamená jít vírou. Děkuji nebeskému Otci za toto praktické znázornění a omlouvám se takto veřejně, že má s mým nedostatkem milosrdenství vůči některým tolik práce.
Ale abych se té nespravedlnosti zbavil, musí mne přivádět do těchto situací. To je odpověď těm, kterým se pořád opakují určité situace, proč se jim dějí, aby je posunuly k tomu, jak se na naše lidské nedostatky dívá nebeský Otec. Jak musí zapírat sám sebe, když naši nedokonalost pozoruje.
Co znamená jít vírou? Je to podobné situaci, kterou jsme všichni zažili. Když jsme byli malí, museli jsme díky školním osnovám podstoupit kurz plavání. Nechápali jsme, že nás voda udrží, báli jsme se na hladinu položit. Protože jsme neměli víru, začali jsme přirozeně klesat ke dnu a topit se. Až v jednu chvíli jsme uvěřili, že nás voda dokáže nést a tak jsme se naučili plavat.
Viděli jsme kolem sebe plavce, ale tím viděným jsme se plavat nenaučili. Museli jsme překonat strach a věřit. U mne to bylo tak, že jsem se vody do svých 7 let bál tolik, že jsem se nedokázal potopit ani v místě, kde jsem stál pevně na zemi a půlka těla mi trčela nad hladinou. Nevěděli si semnou rodiče rady, sami zdatní plavci, tak mne přihlásili na plavecký kurz mimo školu.
Až do posledního dne kurzu jsem neplaval. Na poslední den byli pozváni rodiče, aby jim trenéři předvedli své výsledky. Zatím co všichni skočili do vody a plavali, mne tam museli hodit. Věděl jsem, že je to nejhlubší místo bazénu. Ta hrůza v mých očích, kterou prožívám i nyní, když si na celou situaci vzpomenu, tak tu museli vidět všichni. Musel jsem sám sebe přesvědčit, že mne ta voda udrží a že já stylem ala čuba doplavu k žebříku.
Styl plavání byl otřesný, ale nakonec jsem to zvládl. Ale stále jsem pochyboval. A když další rok přišel školní kurz, tak nás rozdělili do skupin. Já byl zařazen do skupiny neplavec. Což mne štvalo. Zřejmě plavčíci usoudili, že můj čuba styl vede k utopení. Když kurz končil byl jsem v první skupině a dokonce jsem toužil jít do plavecké školy. Nevzali mne kvůli prospěchu. To bylo ve třetím ročníku základní školy.
Přesně o tom to je. Musíme sami sebe přesvědčit, že vidět zázrak, nějaké události nic neznamená. Vždyť samotní Izraelité starší 20-ti let museli v pustině zahynout, protože šli viděním a ne vírou. Proto říká Pán Jehošua Tomášovi:
„Tomáš, jeden z dvanácti, kterého nazývali Dvojče, však s nimi nebyl, když Jehošua přišel. Ostatní učedníci mu proto říkali: Viděli jsme Pána! Řekl jim však: Pokud neuvidím v jeho rukou otisk po hřebech a nevložím prst do otisku po hřebech a nevložím ruku do jeho boku, jistě nechci věřit. A po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř, a Tomáš s nimi. Jehošua přišel, ačkoli dveře byly zamčeny, stanul v jejich středu a řekl: Kéž máte pokoj.“ .
Stačilo toto viděné Tomášovi? Ne. Sám si zakázal uvěřit, protože si myslel, že vidět je víc. Proto mnozí přichází, protože uviděli ceremoniál v Paříži, takže je asi čas něco udělat. Jdou však viděným, ne vírou. Sami sebe minimálně poslední rok přesvědčovali, že dokud něco konkrétního neuvidí, nebudou věřit. Nezkoumali to co nám bylo skrze ducha odhalováno, nepřipravili svá srdce. Proto situace dále pokračuje:
„Dále řekl Tomášovi: Dej sem svůj prst, a podívej se na mé ruce, a vezmi svou ruku, vlož ji do mého boku a přestaň být nevěřící, ale staň se věřícím! Tomáš mu odpověděl a řekl: Můj Pane a můj Bože (MÁ AUTORITO, NE MŮJ STVOŘITELI)! Jehošua mu řekl: Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl? Šťastní jsou ti, kteří nevidí, a přece věří.“ .
Co odmítali ti, kdo čekali až něco skutečnýma očima uvidí? Odmítali si vytvořit vztah s nebeským Otcem, protože Satanovi a démonům dovolili, aby jejich mysl byla ovlivněna. Studovali sami Písmo? Ne. Proč? Protože jim dříve nějaký člověk ublížil, zradil je, protože oni sami šli od počátku za člověkem, ale nešli k Otci. Ani selský rozum je nepřesvědčil, že k tomu, abychom byli nebeským Otcem vyučeni, že potřebujeme si s ním vytvořit osobní vztah.
Když jsme byli malé děti, nemluvňata, co celou dobu rodiče dělali? Stále na nás mluvili. Proč? Abychom se za zvuky naučili rozeznávat určitá slova a tak se naučili mluvit a slyšet. Proč nám nebeský Otec nechal zapsat Písmo? Abychom se naučili jej skrze myšlenky, jenž jsou založeny na Písmu, abychom se jej naučili slyšet. Jako děti jsme také všem slovům správně ihned nerozuměli, ale kdyby mlčeli, tak je nám čeština nesrozumitelná až dodnes. Pokud je CELÉ PÍSMO INSPIROVÁNO NEBESKÝM OTCEM, tak je potřeba se s ním seznámit. A to bez vlastní touhy nejde.
Víte bratři a sestry, kterou knihu si musí každý, kdo takto smýšlí, že mu má být ukázáno, co si který den má přečíst, kterou má otevřít jako první? JE TO KNIHA NÁŘKŮ!!! Tu jsem vždycky přeskakoval, protože nemám rád, když někdo pláče nad rozlitým mlékem. Vy však musíte ji číst a zamýšlet se nad každou myšlenkou. Prosit nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovu) Boha, proč ji nechal Jeremiášem sepsat.
Co apoštol Pavel říká ohledně víry a skutků o Abrahamovi?:
„Protože to tak je, co řekneme o Abrahamovi, našem praotci podle těla? Kdyby byl například Abraham prohlášen za spravedlivého kvůli skutkům, měl by důvod se chlubit; ale ne u Boha. Co totiž říká text Písma? Abraham projevoval víru v Jehovu, a to mu bylo počítáno za spravedlnost.“ .
Aby měl Abraham víru, kterou poté prokazoval skutky, MUSEL MÍT S NEBESKÝM OTCEM VZTAH. Jak si jej vytvořil? Tím, že o něj usiloval, modlil se, prosil, aby mu vše nebeský Otec ukázal. Čemu Abraham uvěřil například? Že jeho prapředci Noe a Sem zažili potopu a že sám nebeský Otec vydal Noemovi příkaz, aby postavil se syny archu. Tušíme vůbec, že za života Abrahama už existovaly Satanovy legendy, které nechal sepsat? Například tu o Gilgamešovi?
Co bylo motorem Abrahamovy víry? Byla jí touha znát Pravdu! Když věděl, že Noe dostal příkaz, tak uvěřil, že je možné s nebeským Otcem komunikovat. Nepochyboval, ale skutečně srdcem prosil. Stejně to musíme mít v srdci i my. Ale pohnutkou nemůže být nějaký náš osobní zájem, osobní tužba, aby se nám dobře dařilo, abychom byli zachráněni? Musíme v srdci věřit, že nám nebeský Otec začne odpovídat. Pak uslyšíme ten hlas, který říká:
„A tvé vlastní uši uslyší za tebou slovo, jež říká: To je ta cesta. Choďte po ní, v případě, že byste šli doprava, nebo v případě, že byste šli doleva.“ .
My potřebuje znát PRAVDU. Tu nacházíme na dvou místech:
1, V Písmu
2, V osobní komunikaci s naším nebeským Otcem
U učitelů, kteří rádi lechtají uši, když učí, že víra je o tom, že stačí věřit slibu o záchraně, tak tam nikdy neuslyšíte, že je třeba mít osobní vztah s nebeským Otcem. Že vše musíme sami zkoumat. Proč? PROTOŽE TI MAJÍ RÁDI SVÉ CTITELE, KTEŘÍ JIM NASLOUCHAJÍ A MOUHOU SE KRMIT JEJICH PENĚZI. U mne toto nikdy neuslyšíte, že máme sedět se založenýma rukama a čekat a cítit, jak se už už odlepujete od země.
Nemohu nyní dále pokračovat v myšlenkách, které mám předložit, protože musíme vstřebat to co jsem nyní předložil. Jak dále odhalíme s mou ženou, vše už máme rok před očima. Zda se tím začneme řídit je na každém z nás, ne na ostatních.
A co je potřeba udělat při čtení každého článku? Je potřeba si otevírat Písmo a v něm číst, zda tam nenalezneme víc k daným citátům z Písma. Modlit se a prosit o osobní komunikaci s Otcem, protože toužíme znát PRAVDU, ne lidské myšlenky.
Kéž nebeský Otče, Svrchovaný a svatý Bože, Pane JeHoVaH (Jehovo), kéž jim Ty sám, na jejich modlitbu odpovíš. Kéž jim pomůžeš v tom, aby se naučili s Tebou komunikovat. Prosíme v Beránkově jménu Otče o vyslyšení. Amen a amen
Položme si ruku na srdce a sami sobě si upřímně odpovězme na otázku:
„Kolik času trávíme se světem a kolik času s nebeským Otcem a Jeho dopisem?“ .
V Agape a s Agape Vaše sestra a Váš bratr, Pánův otrok, Šárka a Igi (Šági)