Uval svou cestu na Jehovu – moudrost ukrytá v Davidových žalmech

Spread the love

Drazí čtenáři, přátelé Pravdy, bratři a sestry v duchu Pána Jehošuy Krista. Je den odpočinku, tedy čas, abychom spočinuli od svých děl, tak jak to říká apoštol Pavel. Abychom se plně věnovali vůli našeho nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha.

Protože tedy zbývá slib o vstupu do jeho odpočinku, bojme se, aby se snad někdy nezdálo, že ho někdo z vás nedosáhl.  Vždyť nám také byla oznámena dobrá zpráva, stejně jako i jim; ale slovo, které bylo slyšet, jim neprospělo, protože nebyli sjednoceni vírou s těmi, kteří opravdu slyšeli. My totiž, kteří jsme projevovali víru, opravdu vstupujeme do odpočinku, právě jak řekl: Proto jsem přísahal ve svém hněvu: Jistě nevstoupí do mého odpočinku, ačkoli jeho skutky byly dokončeny od založení světa.“ .

Jaké skutky a koho? Boží skutky pro naší záchranu a skutky toho, kdo má tuto záchranu na starosti. Tím je náš Král a Vykupitel, Pán Jehošua Kristus. Vstoupit do onoho odpočinku, který má namysli náš Stvořitel, náš nebeský Otec, je součástí Dobré zprávy o dobrých věcech. V ODPOČINKU SE NACHÁZÍ TEN, KDO VSTOUPIL DO PŘIPRAVENÉHO PŘÍBYTKU, o kterém budeme uvažovat až na konci 40 dní od vylití ducha.

Opět je vše předem sepsáno, aby to bylo na svědectví ve svém správném a k tomu určeném čase. Jak mi bylo ukázáno, Satan se už chopil této iniciativy a tohoto POROZUMĚNÍ, aby zavedl na scestí ty, jenž podlehli jeho výroku Je-sus (Ježíš) a šli za jeho služebníky, za jeho proroky.

Vždyť o sedmém dnu na jednom místě řekl: A Bůh odpočinul sedmý den od všech svých děl a opět na tomto místě: Jistě nevstoupí do mého odpočinku. .

Satanova léčka tkví v tom, že vyučuje skrze své mluvčí, skrze své proroky, že není potřeba již nic dále činit. Odvádí jejich pozornost od potřeby si vytvořit osobní vztah k našemu nebeskému Otci, JeHoVaH (Jehovovi) Bohu, aby to byl On sám, kdo nás k tomuto ODPOČINKU PŘIVEDE prostřednictvím Božích skutků, Jeho vyučování, k tomu, kdo JE PÁNEM SABATU, NEBOLI SPOČINUTÍ. Tím není nikdo jiný, než Beránek, Boží Syn, Pán Jehošua Kristus.

Protože tedy zůstává ten odpočinek, aby do něho někteří vstoupili, a ti, jimž byla dobrá zpráva oznamována nejprve, do něho nevstoupili pro neposlušnost, opět vyznačuje určitý den tím, že za tak dlouho říká v Davidově žalmu Dnes; právě jak bylo výše řečeno: Jestliže dnes budete naslouchat jeho vlastnímu hlasu, nezatvrzujte své srdce.“ .

Jak tomu máme rozumět? Tak, že na počátku, po vylití Otcova ducha v prvním století o Letnicích roku 36. bylo mnoho těch, kdo do tohoto ODPOČINKU skutečně vstoupili, ale časem mnozí toto opatření opustili, pro svou vlastní NEPOSLUŠNOST. Protože je zde někdo, kdo nás k tomuto odpočinku musí přivést, musíme i my, bratři a sestry, sami intenzivně hledat osobní vztah s tím, kdo do odpočinku přivádí.

Proto byla dána časová pauza sedm dní k tomu, abychom VĚNOVALI SVOU PLNOU POZORNOST MYŠLENKÁM SEPSANÝM OD 08.06. DO 27.06.2024. Aby naše mysl nebyla zahlcena, abychom si vytvořili svůj osobní vztah s tím, kdo nás má do tohoto VĚČNÉHO PŘÍBYTKU PŘIVÉST. Tím není nikdo jiný, než sám JeHoVaH (Jehova) Bůh, náš nebeský Otec.

Jak tedy dále postupovat? O tom je dnešní úvaha, dnešní zamyšlení, které jsme s mou milovanou ženou a naší sestrou Šárkou měli připravit na základě rozjímání nad 37. Žalmem a vypíchnutím verše 5. Proto opět nejprve předložíme slova, která měla Šárka sepsat do podoby, kterou nyní odhalujeme:

„Když dětmi jsme, svůj čas v hraní trávíme, hra se nám stává zkušeností-učivem. Abychom se mohli hře plně věnovat nestaráme se o nic “druhotné” – co budeme jíst, kam si k spánku lehneme, co vezmeme si na sebe. Své základní potřeby nutné k přežití jsme do rukou svých rodičů svěřili, ani v nejmenším nepřipouštíme si pochybnost, že snad bychom byli o hladu nebo snad, že bychom nemohli ke spánku do své postele ulehnout.

Když dospělost „na nás zaťuká“ rozum i okolí říká nám, že o vše ve svém životě se již musíme sami postarat. Žalm 37:5 říká mi „Uval svou cestu na Jehovu a spolehni se na něho, a on sám bude jednat.“

Co to pro mne vlastně znamená?
Mám si snad sednout a složit ruce do klína, čekat co bude dál?

Jak v Genesis praví se …. vdechl do jeho chřípí dech života, a člověk se stal živou duší.
Co život je? Pohyb, změna, růst i pád.
Pokud bych tedy nehybně seděla, pak přestávám žít, obrazně řečeno „dobrovolně se zbavuji dechu života“, ač dýchám, ač tělesně přežívám ve své podstatě nežiji, nic nekonám, jako bych nebyla, můj „osobní pohyb se zastavil“.

Co tedy ono „uval“ znamená? Svou vůli Otcově vůli podvolit, On jediný ví, co pro mne je to nejlepší, sama nevidím dál než na špičky svých bot a tedy sama, dle svého rozumu, nedokáži správnou svou cestu odhalit. Vždyť můj rozum mi vždy předloží jen to co zná, s čím má zkušenost, co zdá se mu logické, nedokáže si představit nic mimo tyto „hranice“.

Když svou vůli Otcově vůli podvolím, pak na konci mé cesty vše dobré je, ač cesta sama lehká být nemusí. Však co lepší je? Lehká cesta a nejistý cíl, či cesta trnitá a na konci vítězství.“

Šárka

Pro mne jsou Davidova slova 37. Žalmu něčím, co se dotýká od počátku, kdy jsem byl k Písmu přiveden, mého srdce. Už první myšlenky mne naplnily AGAPE a VDĚČNOSTÍ, protože mi pomáhaly změnit mé uvažování v čase, kdy jsem byl skutečným duchovním nemluvnětem. Je to základní symbolický duchovní produkt, duchovní mléko, které nám ukazuje cestu, jak dosáhnout na BOŽÍ ODPOČINEK A BOŽÍ PŘÍBYTEK V TOMTO NAŠEM DNEŠNÍM TĚLE.

David, muž a ctitel Pravého Boha, praotec nejenom Josefa a Marie, kterým se narodil skrze působení Božího ducha Pán Jehošua, aby mohl přijít na zem v lidském těle, říká:

Nerozpaluj se kvůli zločincům. Nezáviď těm, kteří činí nespravedlnost. Vždyť uschnou rychle jako tráva a jako mladá zelená tráva uvadnou.“ .

Kolikrát jsme rozpáleni až do běla, když pozorujeme tento Satanův svět, jeho zločince, jejich skutky? Přesto jsme ujišťováni, že uschnou jako ta tráva bez vody. Co je tou vodou, které se jim nedostává?

Důvěřuj v Jehovu a čiň dobro; přebývej na zemi a jednej s věrností. Měj také největší potěšení v Jehovovi, a on ti dá, oč žádá tvé srdce.“ .

Chybí jim DŮVĚRA a POTĚŠENÍ v samotném JEHOVAH (Jehovovi) vojsk. Jejich modlou a jejich důvěrou se staly PENÍZE. Aby je měli, musí činit to, k čemu je Satan vede. Proto nedokáží činit DOBRO, protože chtějí být BOHY, TEDY TĚMI, KDO MAJÍ AUTORITU NAD NĚKÝM, v tomto případě nad lidstvem.

Ač sami dobře ví, že peníze jsou jen prostředek, museli z peněz pro svou moc a autoritu učinit CÍL. Proto Pavel oznamuje pod vedením Božího ducha:

Láska k penězům je totiž kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli od víry zavedeni na scestí a celí se probodali mnoha bolestmi.“ .

Pokud nemilujeme peníze, ale učiníme to, k čemu nás David vybízí:

Uval svou cestu na Jehovu a spolehni se na něho, a on sám bude jednat.“ .

Pak jistě vstoupíme do Božího odpočinku. Proč? Protože nebeský Otec sám bude jednat v náš prospěch. Jak toto uvalení našich životních cest projevujeme ve svém životě?

Opět se budeme zaměřovat na POP a VÚP, protože to jsou ty kroky, které je potřeba činit. Musíme nebeskému Otci věnovat svou PLNOU POZORNOST a to tím, že si jej všímáme na všech svých cestách:

A budeš dodržovat přikázání Jehovy, svého Boha, tím, že budeš chodit po jeho cestách a budeš se ho bát (MÍT BÁZEŇ).“ .

Abychom dodržovali Otcovy přikázání, musíme se o nich někde dovědět. Proto je důležité zkoumat Písmo, nejenom jej číst, ale studovat. To znamená, že se ptáme Otce, jak nám osobně to co čteme může pomoci jít tou správnou cestou. Proč Izraelitům dal skrze Mojžíše zákon a jak jej máme ve svém životě duchovně naplnit.

Pokud se sami dotazujeme, dáváme tím najevo, že toužíme s nebeským Otcem komunikovat. Protože ta komunikace neprobíhá hlasem, naučíme se komunikovat duchem, kdy své otázky Otci pokládáme v duchu, když se do Písma a čteného skutečně zahloubáme. Pak myšlenkami dostaneme odpověď. Když už Písmo budeme dostatečně znát, jeho obsah, pak nám nebeský Otec bude připomínat při Jeho odpovědích určitá místa v Písmu a duchem nás povede k POROZUMĚNÍ.

Když budeme přemýšlet nad svými dřívějšími kroky, kde nacházíme něco, co nebylo moudré, tak nás to povede k prosbám o ODPUŠTĚNÍ a k dotazům jak to napravit, jak se z toho všeho poučit. Najednou pochopíme, že ti, kdo nám v životě ublížili, že i jim potřebujeme ODPUSTIT, protože si uvědomujeme, že i my jsme se nechali Satanem dokonale podvést. Zjistíme, že potřebujeme ODPUSTIT i sami sobě, protože nás svědomí stále usvědčuje, že jsme jenom prach, že jsme NIC.

Toto nás vede k POKÁNÍ, které nás učí se z chyb poučit a neopakovat je. Když cítíme, že je nám i samotným Otcem ODPUŠTĚNO, zažíváme hlubokou VDĚČNOST, která je tmelem každého vztahu, pokud z ní vychází ÚCTA (BÁZEŇ). Cítíme Boží přítomnost v našem životě, o kterou nechceme přijít. A tak se završuje v našem životě PLNÉ POROZUMĚNÍ PRO TO, CO JE OTCOVA VŮLE V NAŠICH ŽIVOTECH. Už to nejsou lidská moudra, náboženské nauky a tradice, které nad naší myslí panují, ale jeto Boží duch, který nás vede.

Zbavuje nás to soudu nad druhými. Nemáme pocit, že jsme oběti, když se stane naše životní cesta na čas trnitou. Protože náš rozum nedokáže domýšlet jaký DOBRÝ výsledek to VŠE PŘINESE, že nás tato cesta vede do ODPOČINKU, abychom už nyní byli součástí BOŽÍHO PŘÍBYTKU, nakonec zjistíme, že toho, čeho jsme se zprvu báli, ŽE JE TO DOKONALÉ.

Náš rozum, naše životní zkušenosti mají stále potřebu nám vytvářet nějaké představy o tom, jaký výsledek má mít Boží vůle na nás kladená. Připadá nám, že nebudeme šťastní když touto cestou půjdeme. Samozřejmě je za těmito představami Satan, který potřebuje narušit náš vztah s nebeským Otcem. Touží zničit naši vytvořenou komunikaci s naším nebeským Otcem v Jehošuově jménu. Chce zabránit tomu, abychom měli podle apoštola Pavla Pánovu mysl a srdce.

Proč tuto cestu potřebujeme? Právě proto, abychom uvažovali a byli vyučeni jako uvažuje a byl vyučen Otcem náš Král, náš Vykupitel, Pán Jehošua Kristus. Aby se splnila Pánova prosba k Otci z noci, kdy měl být zatčen:

Učinil jsem tvé jméno (JeHoVaH /Jehova/) zjevné lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji (když jsi je ty sám vyučoval), a dal jsi je mně (protože nikdo nepřichází k Panu Jehošuovi, pokud jej sám nebeský Otec nevyučí viz Jan 6:43-47), a zachovali tvé slovo (To, co načerpali z Písma). Nyní poznali, že všechno, co jsi mi dal, je od tebe; protože výroky, které jsi mi dal, jsem dal jim, a oni je přijali a určitě poznali, že jsem vyšel jako tvůj představitel, a uvěřili, že jsi mě vyslal. Prosím za ně; neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal; protože jsou tvoji, a všechno mé je tvé a tvé je mé, a byl jsem mezi nimi oslaven. A již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a přicházím k tobě. Svatý Otče, bdi nad nimi kvůli svému vlastnímu jménu (Které znamená PŮSOBÍ, ABY SE STALA ZÁCHRANA = JEHOŠUA = JeHoVaH ZACHRAŇUJE), které jsi mi dal, aby byli jedno (myšlenkově sjednoceni Božím duchem), právě jako jsme my.“ .

A to je ta cesta, kterou máme chodit a kterou máme vložit do rukou nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha v Beránkově jménu. A tak je psáno bratři a sestry a je to náš závazek, pokud skutečně vkládáme svou veškerou důvěru našemu Otci na nebesích, jak to čteme v Písmu:

Podnítil jsi Jehovu, aby dnes řekl, že se stane tvým Bohem, zatímco budeš chodit po jeho cestách a zachovávat jeho předpisy a jeho přikázání a jeho soudcovská rozhodnutí a naslouchat jeho hlasu.“ .

Celý 37. Žalm je Dobrou zprávou pro tento Čas KONCE. Jsou v něm sliby, které nemohou být zrušeny a jsou v něm rady, jak na vše dosáhnout. Je tedy na každém z nás bratři a sestry, zda se v srdci tento den rozhodneme uvalit svou cestu na našeho Otce, na našeho Boha, aby se nám stal Otcem i nejvyšší AUTORITOU v našich životech.

Pokud je to Tvé slovo Svrchovaný Pane JeHoVaH (Jehovo), ať poznají ti kdo čtou, že je to Tvá vůle a ne vůle a myšlenky smrtelného člověka, který je pro svou vlastní ničemnost hoden smrti. Ať se tak stane prosím ve jménu Tvém Pane Jehošuo, Králi a Vykupiteli. Prosíme, aby jsi se u Otce přimluvil, aby se tak stalo. Amen a amen

V Agape a s Agape Vaše sestra a Váš bratr, Pánův otrok, Šárka a Igi (Šági)