Zamyšlení první – Sabat, den odpočinku

Spread the love

Jak jej vnímá a prožívá má žena a jak Sabatu rozumět pro náš duchovní vzrůst.

Žalm 19:8
Nařízení od Jehovy jsou přímá, rozradostňují srdce; Jehovovo přikázání je čisté, rozzařuje oči.“ .

Žalm 119:93,94
Na neurčitý čas nezapomenu na tvá nařízení, protože jimi jsi mě zachoval naživu. Jsem tvůj. Zachraň mě, protože jsem pátral po tvých vlastních nařízeních.“ .

Ač někdy se mi to nemusí tak úplně pozdávat, pro klidný život potřebuji dodržovat určitý pořádek a řád. Když nebudu znát, co mohu a co již ne, pak těžko mohu posoudit, kde pomyslné mantinely mám.

Přikázání, jak žít mám. Božím prstem zapsané, tabulky kamenné, tedy něco, co je na vždy dané a neměnné. (2.Mojžíšova 20.kapitola)

Vše zdá se, že jasné zcela je a přesto na jednom z přikázání stále mnozí klopýtáme, ba co víc, vyvolává spor, pro mnohé je určitou pečetí, že jen oni jsou ti, kteří jsou Otcem vedeni.

4. přikázání říká mi:
Tím, že budeš pamatovat na sabatní den, abys jej považoval za posvátný, máš prokazovat službu a budeš konat všechnu svou práci šest dnů.  Ale sedmý den je sabat Jehovovi, tvému Bohu. Nebudeš konat žádnou práci, ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně ani tvé domácí zvíře ani tvůj cizí usedlík, který je uvnitř tvých bran.  V šesti dnech totiž udělal Jehova nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den přistoupil k tomu, aby odpočinul. Proto Jehova požehnal sabatní den a přistoupil k tomu, aby jej učinil posvátným.“ .

nebo jak jiný překlad praví:

Pamatuj na den soboty k jeho svěcení. Šest dní budeš pracovat a vykonáš všechno své zaměstnání, ale sedmý den je sobota Jehovovi, tvému Bohu; žádné zaměstnání vykonávat nesmíš, ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj nevolník ani tvá služebnice ani tvůj dobytek ani cizinec u tebe, jenž je v tvých branách, neboť šest dní vytvářel Jehova nebesa a zem, moře a vše, co v nich je, a v sedmý den spočinul – proto Jehova sedmý den požehnal a posvětil jej.“ .

Často nad tímto přikázáním přemýšlím, právě ono mne před lety do sboru Adventistů sedmého dne přivedlo na pár setkání. Jasné je, že sedmým dnem je sobota nikoli neděle. Co však prakticky znamená, že žádnou práci nemám ten den vykonat? To nemám ani z postele vstát nebo si snídani přichystat? Co když mne soused v ten den o pomoc požádá nebo život bude ohrožen někoho v mém okolí? Co v tomto přikázání prací je a co nikoli? Otec Jehova v přikázání na své vlastní dílo se odkázal, šest dní vytvářel, sedmý den spočinul a zde nalezla jsem na svou otázku, co prací je a a co nikoli, odpověď.

Vytvořil Otec snad perpetuum mobile? Mohl sedmý den jen tak s „rukama založenýma“ spočinout? Kde jinde než v Písmu najít odpověď – kniha Job kapitola 38. z ní mi vyplývá, že „chod“ světa, životy všech žijících, si stálou pracovní přítomnost Otce Jehovah žádají, nebo že by snad v sobotu krkavci neměli hlad, lev neloví nebo se v sobotu žádné mládě nerodí. A jak sám Jehošua o Sabatu Židům pravil Jan 5:17 .. Můj Otec stále pracuje až dosud…

A jaká je tedy na 4. přikázání má osobní odpověď, jak aplikuji jej ve svém životě? S Otcem Jehovah (Jehovou) pojí mne pevný vztah, myslím na Něj každý den a také každý den s Ním rozprávím, nemám tedy potřebu vyhradit si na vztah s Otcem pouze sobotu. V sobotu se dřevem sousedovi ráda pomohu, vždyť co je víc, skutek s láskou k bližnímu spojený, nebo zákony? Sobota je přec však v něčem pro mne výjimečná. V tento den odmítám se práci, která mne živí věnovat. Pokud tak musím o víkendu do práce, pak jedině v neděli, velí mi takto to činit mé svědomí.

Šárka

Nad čím je potřeba se zamyslet? Pro jaký účel byl den odpočinku = SABAT, pro jaký účel byl člověku dán. Pokud se na záměr podíváme tělesně, pak zjistíme, že je to láskyplné opatření, jak najít svého Stvořitele a vybudovat si k němu osobní vztah. Jsme-li na počátku naší duchovní cesty poznávání Boha, jako nejvyšší autority, pak jeden den v týdnu, je moudré opatření pro člověka, který je zaneprázdněn starostmi života, aby si sobotu zvolil jako den pro osobní studium Písma. Osvobodil tak svou mysl od světských záležitostí.

Proto je SABAT základem pro změnu lidského uvažování a přijetí nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha do našeho života. Protože je tělesné uvažování základem fanatických pravidel a černobílého vnímání Božích příkazů, stal se Sabat člověku přítěží a ne radostí. Apoštol Pavel v dopisu Hebrejcům (Židům) však poukazuje na jiný SABAT, NA SABAT DUCHOVNÍ. Tím se stává trvalý odpočinek. Jej do svého života přijímáme tehdy, když plně POROZUMÍME ÚČELU BOŽÍHO ODPOČINKU. Šárka správně připomenula slova samotného Pána Jehošuy o tom, že nebeský Otec sice odpočinul takzvaný sedmý den od svých stvořitelských děl, ale neodpočinul od práce jako takové, proto čteme:

Ten člověk odešel a pověděl Židům, že to byl Jehošua, kdo ho uzdravil. Kvůli tomu Židé Jehošuu pronásledovali, protože to dělal během sabatu.  Ale odpověděl jim: Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.  Proto se ho Židé skutečně tím více snažili zabít, protože nejen porušoval (v jejich očích) Sabat, ale také nazýval Boha svým vlastním Otcem a tak se činil rovným Bohu.“ .

Na této krátké informaci vidíme rozdíl mezi tělesným uvažováním a tím duchovním. Aby takzvaní farizeové a znalci zákona neznečistili ve svých očích Sabat, stvořili si seznam toho, co je práce, kterou nelze za žádných okolností sedmý den, kterým je pro dnešního člověka sobota (sabat), stvořili si seznam prací, které nelze vykonávat.

Pokud byl ohrožen jejich majetek a jejich domácí zvířectvo, byla práce pro záchranu tohoto majetku a zvířat něčím, co nepatřilo do seznamu zakázaných prací. Pokud však onemocněl v sabatu některý člověk v jejich domácnosti, či někdo ze sousedů, mohlo mu být poskytnuto jen takové ošetření, které zachovalo a zajistilo jeho životní funkce. Nějaká komplexní léčba by byla prací, tedy porušením zákona o sabatu.

Představme si to v praxi. Zlomíme si nohu. Tu je potřeba narovnat a zafixovat, aby kosti správně srostly. Je sabat, den odpočinku, osm hodin ráno. Musíme počkat až do západu slunce, to je například v létě až někdy po osmé (dvacáté) hodině, než nám může lékař odborně nohu narovnat a správně zafixovat. Po tak dlouhé době už kosti začínají srůstat, takže lékař musí kosti opět zlomit a srovnat. Zdá se nám takový postup logický? Ne. Přesto to byl smrtelný hřích v očích fanatiků, jakými byli farizeové.

Nebeský Otec ústy proroka řekl toto:

Jestliže kvůli sabatu obrátíš svou nohu zpět, pokud jde o provádění svých vlastních potěšení v mém svatém dnu, a opravdu nazveš sabat největším potěšením, Jehovovým svatým dnem, který je oslavován, a opravdu jej budeš oslavovat spíše, než abys činil po svém, spíše než aby sis nacházel, co těší tebe, a mluvil slovo;  v tom případě najdeš své největší potěšení v Jehovovi, a chci ti dát, abys jezdil po výšinách země; a chci způsobit, abys jedl z dědičného vlastnictví svého praotce Jákoba, neboť tak mluvila sama Jehovova ústa.“ .

Kdy je něco naším největším potěšením? Tehdy, kdy srdcem přijmeme určité opatření. Tehdy, když získáme vztah k tomu, kdo nám něco předkládá, abychom tím získali láskyplný vztah k tomu, kdo takové opatření předložil a plně rozumíme účelu tohoto opatření. Pak se nám stane každý den sabatem, duchovním odpočinutím. Proto přirozeně vstoupíme do Božího odpočinku. Přirozeně rozlišíme co je to být milosrdným a den odpočinku se nám nestane dnem oběti, tedy něčím, co se od nás vyžaduje.

V případě kdy se z tohoto opatření radujeme a stane se naší přirozenou součástí, nepotřebujeme soudit druhé, vnucovat jim náš pohled jak sabat prožívat a nevytváříme svými myšlenkami rozkol v Agape mezi sebou. Z Šárčiných slov nevyplývá nějaký jediný správný způsob naplnění sabatního odpočinku, protože ne každý může odpočinout v dnešním čase od svých děl vždy v sobotu. Tato úvaha vznikla díky naší diskuzi, co pro mne i pro ní znamená s radostí dát zájmy našeho Otce na první místo a tak rozvíjet náš vztah s Otcem.

Pro mne je sabatní den každým dnem v týdnu, vzhledem k práci, kterou vykonávám. Pokud bych měl na sebe uplatnit její způsob, musel bych tento den odpočinout od psaní, povzbuzování a pomoci druhým, protože je to náplň mé celotýdenní práce. Vše co činíme, činíme pro možnost dát zájmy Božího království na první místo ke slávě našeho nebeského Otce. Vždyť i Levité byli vyňati z tělesného sabatu a určeni k celotýdenní práci ve chrámu Pravého Boha. Byla to práce, kdy se jejich odměnou stal podíl na obětech, na každém desátém dílu, jenž měl být nebeskému Otci přinášen. Ten kdo pochopil tuto službu v chrámu, jak v tom tělesném do roku 70 n.l., tak v tom dnešním duchovním, stala se mu tato práce radostí, ne něčím, co by mu život sužovalo.

Naše rozdílné prožívání Božího odpočinku nevnáší do našeho života rozkol. Naopak nás to učí, že vztah k našemu nebeskému Otci vzniká z individuálních potřeb každého z nás. Podobně jako my, když jsme se stali rodiči více dětí, přistupujeme k utváření vzájemného vztahu individuálně, protože si uvědomujeme rozdílnou osobnost, každého jednotlivého dítěte. Milujeme je stejně, ale přístup je rozdílný, aby se vzájemný vztah mohl rozvíjet, ne být ničen nějakou zkostnatělostí.

Ať je náš sabat pro Tebe náš Otče, náš Bože, Svrchovaný Pane JeHoVaH (Jehovo) pro posvěcení Tvého svatého jména a ke chvále Tvého Syna a našeho Zachránce a Vykupitele, Pana Jehošuy, v jehož jménu prosíme o vyslyšení těchto nedokonalých lidských slov. Amen

S Agape Vaše sestra Šárka a Váš bratr, Pánův otrok, Igi (Šági)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *