Lidské dějiny jsou tak neuvěřitelným potvrzením Písma, jeho Boží inspirace, že jen skutečně slepý nevidí a hluchý neslyší

Už jsem druhou kapitolu knihy Daniel rozebíral v knize Daniel – pečetě rozlomeny, tajemství ukončena, kterou najdeme v sekci Danielovo proroctví, přesto jsem veden k tomu, abych sen krále Nebukadneca II. z roku 596/595 př.n.l. letopočtem rozebral ještě trochu jiným způsobem. Daniel si toto nemohl vymyslet, protože nejstarší dochované svitky s touto knihou pochází z konce 3. století před naším letopočtem. To je asi 250 let od dokončení. Srovnáním novějších textů se potvrdilo, že se zachovala v původním znění.

Proč by nás měla tato kniha zajímat? Protože dostala už dávno přízvisko „DĚJINY ZAPSANÉ DOPŘEDU„. To není nadsázka, ale mnohokráte potvrzený fakt. Esoterik a nejuznávanější takzvaný prorok moderní doby Michel de Nostredame, astrolog z 16. století, je vedle Daniele hotový břídil, protože jeho proroctví jsou psány v hádankách. Nostradamova inspirace vychází ze zdroje, který je Písmem označen jako Satan, Boží odpůrce. Daniel je naopak samotným Stvořitelem nebe a země, JeHoVaH (Jehovou) Bohem označen takto:

„Na začátku tvých snažných proseb vyšlo slovo, a sám jsem přišel podat zprávu, protože jsi někdo velmi žádoucí. Uvažuj tedy o té záležitosti a měj porozumění viděného.“ (Daniel 9:23)
„A řekl mi: Danieli, velmi žádoucí muži, měj porozumění slov, která k tobě mluvím, a postav se, kde jsi stál, neboť jsem byl nyní k tobě poslán. A když se mnou promluvil to slovo, opravdu jsem se postavil a mrazilo mě.“ (Daniel 10:11)

Pokud si někdo myslí, že se Daniel chlubí sám sebou, tak mohu všechny ujistit, že toto by Daniel nikdy sám od sebe o sobě nenapsal, pokud by mu to skutečně anděl Gabriel neřekl. Danielova přítomnost v Babylonu je potvrzena i samotnými nálezy archeologů, kteří si dlouhá léta mysleli, že je tento výrok Daniele lež, když říká:

„A sám jsem o tobě slyšel, že jsi schopen poskytovat výklady a dokonce rozvazovat uzly. Jestliže jsi nyní schopen přečíst písmo a dát mi na vědomí samotný jeho výklad, budeš oblečen purpurem, se zlatým náhrdelníkem kolem krku, a budeš panovat jako třetí v království. Tehdy Daniel odpovídal a říkal před králem: Ať jsou tvé dárky pro tebe samotného, a své dary opravdu dej jiným. Přečtu však králi to písmo a dám mu na vědomí ten výklad.“ (Daniel 5:16,17)

Byli přesvědčeni, že Nabonidus byl bez potomků a že jeho syn Belšacar nikdy neexistoval a nebyl v postavení krále. Dokud v 70 letech minulého století nerozjel Sadám Husajn projekt na obnovu nalezeného Babylonu, byli archeologové přesvědčeni, že Nabonid byl sice poražen Kýrem II. Velikým zajat mimo Babylon, ale že tam nezanechal krále, jako správce. Teprve časem se zjistilo, že Nabonid začal dělat po svém království náboženskou reformu a od roku 549 př.n.l. předal správu nad městem Babylon svému synovi Belšacarovi. Spoluvlády byly běžné už za dob Asýrie, která měla pod svou jurisdikcí město Babylon, kde ten, kdo město řídil, měl i královskou korunu.

Proto se Daniel mohl skutečně stát třetím v království. Nás však nyní zajímá rok 596/595 př.n.l., kdy pravděpodobně ještě Nabonid nebyl na světě. Jeho datum narození není známé, jen doba jeho působení na Babylonském trůnu od roku 556 př.n.l. do 29. října 539 př.n.l.. Nás zajímá Nebukadnecar II. krátce poté, co přivedl do Babylonu první zajatce z Jeruzalému. Mezi nimi se nacházel i Daniel, mladý muž z královského potomstva Judy.

Bylo zvykem, že Nebukadnecar II. při svých dobyvačných taženích přivedl na svůj dvůr mladé muže, kteří byli pokrevními příbuznými královských rodin dobytých území. Těm pak nabídl babylonská vzdělání a stali se jeho rádci. Byl moudrý a potřeboval mít kolem sebe muže, kteří rozuměli zajatcům, které Nabukadnecar používal jako levnou pracovní sílu pro obnovu a rozmach města Babylonu, na své velkolepé stavební projekty.

V tom čase se mu zdál sen, sen který jej velmi znepokojil, ale sám si jej pravděpodobně nepamatoval, protože žádal po svých rádcích, kněžích a znalcích magie, aby mu sen nejenom vyložili, ale aby mu řekli, co ve snu viděl. Když zjistil, že toho nejsou schopni, rozhodl se všechny zabít, protože si uvědomil, že nemají napojení na Stvořitele. Když si přišli pro Daniele a jeho tři společníky, nevěděli proč mají být usmrceni. Když zjistili příčinu, Daniel poprosil samotného Nebukadnecara, aby se zabíjením počkal a dal jim čtyřem čas, aby se mohli dotázat nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) vojsk, zda jim vše neodhalí a nedá jim skrze Božího ducha výklad snu.

„Tehdy Daniel, ten oslovil s radou a rozumností velitele královy tělesné stráže Arjocha, který vyšel, aby pobil babylónské moudré muže. Odpovídal a říkal královu úředníkovi Arjochovi: Proč je z královy strany takové drsné nařízení? Tehdy dal Arjoch Danielovi na vědomí tu záležitost. Daniel tedy vešel a vyžádal si od krále, aby mu dal čas výslovně k tomu, aby králi odhalil právě jeho výklad.“ (Daniel 2:14-16)

Byl to Daniel, kdo obdržel potřebné informace. Jak si ukážeme dále, byly to informace, které jasně ukazovaly, co se bude dít až do tohoto Času konce. Další podrobnosti Daniel obdržel až za necelých 50 let. Zde je jedno porozumění, že nám nebeský Otec může dát vidění, sen, my jej v hrubých rysech pochopíme, ale dokud nepřijde ten správný čas, abychom všemu porozuměli správně, může se stát, že se jakoby vidění nenaplní, ale ono nepovědělo lež, pokud jej dal nebeský Otec a ani se neopozdilo. Když víme na 100%, kdo nám vidění dal, musíme jej stále očekávat a plně důvěřovat, že jeho naplnění se rychle blíží. Úplné pochopení přichází těsně před naplněním. Viz porozumění k Písni písní. Najdeme zde.

Když Daniel obdržel vidění udělal toto:

„Nato bylo Danielovi to tajemství zjeveno v nočním vidění. Daniel tudíž žehnal nebeskému Bohu. Daniel odpovídal a říkal: Ať je jméno Boha požehnané od neurčitého času až na neurčitý čas, neboť moudrost a moc ty patří jemu. A mění časy a období, odstraňuje krále a dosazuje krále, dává moudrost moudrým a poznání těm, kteří znají rozlišovací schopnost. Zjevuje hluboké věci a skryté věci, ví, co je ve tmě; a u něho opravdu bydlí světlo. Tobě, Bože mých praotců, vzdávám chválu a dobrořečení, protože jsi mi dal moudrost a moc. A nyní jsi mi dal na vědomí, oč jsme tě prosili, vždyť jsi nám dal na vědomí právě tu královu záležitost.“ (Daniel 2:19-23)

Co tedy Daniel a Nebukadnecar II. uviděli?

„Daniel šel proto k Arjochovi, jehož král ustanovil, aby zahubil babylónské moudré muže. Šel a řekl mu: Nezahub žádné babylónské moudré muže. Uveď mě před krále, abych králi odhalil ten výklad. Tehdy vzal Arjoch spěšně Daniela před krále a řekl mu: Našel jsem zdatného muže z judských vyhnanců, který může dát králi na vědomí ten výklad. Král odpovídal a říkal Danielovi, jehož jméno bylo Beltšacar: Jsi dostatečně způsobilý, abys mi dal na vědomí sen, který jsem viděl, a jeho výklad?Daniel před králem odpovídal a říkal: Tajemství, které král žádá, nejsou schopni králi odhalit moudří muži, čarodějové, kněží provozující magii a astrologové. V nebesích však existuje Bůh, který je Zjevovatelem tajemství, a ten dal králi Nebukadnecarovi na vědomí, co se má stát v konečné části dnů. Tvůj sen a vidění tvé hlavy na tvém lůžku je takové: Pokud jde o tebe, králi, na lůžku ti přišly tvé vlastní myšlenky na to, co se bude dít potom, a Ten, kdo je Zjevovatelem tajemství, ti dal na vědomí, co se má stát. A pokud jde o mne, není to z nějaké moudrosti, která existuje ve mně více než v komkoli jiném živém, že je mi zjeveno toto tajemství, vyjma snad proto, aby byl výklad dán na vědomí králi a abys poznal myšlenky svého srdce. Ty, králi, ses díval, a pohleďme, jistý obrovský obraz. Ten obraz, který byl velký a jehož jas byl mimořádný, stál před tebou a jeho vzhled byl děsivý. Pokud jde o ten obraz, jeho hlava byla z dobrého zlata, jeho prsa a paže byly ze stříbra, jeho břicho a jeho stehna byly z mědi, jeho holeně ze železa, jeho chodidla byla zčásti ze železa a zčásti z tvarované hlíny. Díval ses dál, až byl vysekán kámen, nikoli rukama, a udeřil obraz do jeho chodidel ze železa a z tvarované hlíny a rozdrtil je. Tehdy byly rozdrceny železo, tvarovaná hlína, měď, stříbro a zlato, všechny spolu, a staly se podobnými plevám z letního mlatu a odnesl je vítr, takže se po nich nenašla ani stopa. A z kamene, který udeřil do obrazu, z toho se stala velká hora a naplnila celou zemi. To je ten sen, a řekneme před králem jeho výklad.“ (Daniel 2:24-36)

Co vlastně oba viděli? Sochu, která připomínala svou postavou člověka. Proč takto? Protože jsou to lidské dějiny zapsány dopředu. Nyní si vysvětlíme do hloubky co bylo tímto obrazem, touto sochou řečeno a jak došlo ke splnění.

„Ty, králi, králi králů, ty, jemuž dal nebeský Bůh království, moc a sílu a důstojnost, a do jehož ruky dal, kdekoli bydlí synové lidstva, polní zvířata a okřídlené nebeské tvory a jehož učinil panovníkem nad nimi všemi, ty jsi ta zlatá hlava.“ (Daniel 2:37,38)

Jak pochopíme dále, jedná se zde nejenom o samotného Nebukadnecara II., ale o jeho dynastii. Vidění se začalo naplňovat už dříve, od listopadu 604 př.n.l. kdy Nebukadnecar II. porazil Egypt, jeho krále a faraona Neka II. . Zlatá hlava má více významů. Jedním z nich je první v řadě, kdo mohl zničit v roce 586 př.n.l. Jeruzalém a první JeHoVaH (Jehovův) chrám, který stál na půdě Jeruzaléma od října roku 1006 př.n.l. . První chrám tedy stál 420 let. Druhý chrám stál 585 let od roku 516 př.n.l. .

Třetí chrám, který je duchovní, tak ten už stojí od vzkříšení Pána Jehošuy 16. nisanu (abibu), kdy mu položil základ už 1990 let. Proč?

„Nevíte, že jste Boží chrám a že ve vás přebývá Boží duch? Jestliže někdo ničí Boží chrám, Bůh zničí jeho, neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.“ (1. Korinťanům 3:16,17)

Takže pokud dnes někdo chce postavit tělesný chrám ze skutečných kamenů, pak tento člověk nepatří nebeskému Otci a Kristu. Kdy antikrist vstoupí do duchovního chrámu, aby se tam posadil? Když budou zabity dva olivovníky, dvě skupiny, kdy jedna má omezený počet 144 tisíc a je to také Kristova duchovní manželka vybraná v Čase konce a druhá skupina, neomezená počtem. Jsou to takzvaní přátelé nevěsty, družičky a také přátelé ženicha, Krista.

Aby mohl být Nebukadnecar II. zlatou hlavou, musel mít svolení ke zničení prvního chrámu. Druhým aspektem bylo město jako takové. Dějepisci, kteří Babylon viděli po jeho dokončení Nebukadnecarem, jej popisovali jako něco mimořádného a po jeho dobití 29. října 539 př.n.l. Kýrem II. Velikým, už nikdy této slávy Babylon nedosáhl.

„A po tobě povstane jiné království, podřadnější než ty; a jiné království, třetí, měděné, jež bude panovat nad celou zemí.“ (Daniel 2:18)

Druhé, stříbrné království bylo skutečně podřadnější. Jeho umístění na soše, na obrazu, bylo od krku po boky a součástí byly i ruce. Krk symbolizoval samotného Kýra II. Velikého, ale přišel jako druhý, sám za svého života nebyl ani schopen zajistit, aby byl opětovně postaven druhý chrám. Což jeho postavení ubíralo na kráse v duchovním ohledu. Proporčně byl tento kov na soše zastoupen víc než zlato, což oznamovalo, že bude působit Medo-Persie déle. Přesně od 29. října 539 př.n.l. do listopadu 333 př.n.l., kdy byla Medo-Persie definitivně poražena Alexandrem Velikým. Medo-Persie nikdy neporazila Řecko tak, aby jej plně ovládla, proto bylo toto království podřadnější než to Řecké.

Řecko mělo obsadit celý tehdejší svět. Jak se to stalo? Řecká kultura ovlivnila i po skončení mocenského vlivu celý svět a ovlivňuje jí dodnes. i Řím vychází z Řecké Antiky. Takže i zde vidění nelhalo, protože kultura je jeden z prvků ovládání myšlení. Slavné slovo Δημοκρατία (demokracie) je hlavním pilířem takzvané moci. Znamená vláda lidu, nebo také vláda nad lidmi, ale to se takto nevysvětluje, to by si mohl někdo myslet, že při takzvaných volbách není jeho hlas vůbec důležitý a je to jen taková hra.

Řecko ve svém čase částečně ovládalo i Řím, tedy prostor na Apeninském poloostrově. Za vlády Řecka byla měď velmi rozšířena a využívána ve velké míře. Proto se popis na Řecko hodí. Musíme si zároveň uvědomit, že pod boky jsou hýždě, které přechází k nohám. Ty jsou dvě, takže dělí tělo na dvě půlky. Přesně toto předpovídá o Řecku Daniel v 11. kapitole, ale tu píše až o 57 let později. Až tehdy mohl plně pochopit ten sen, to vidění.

„A já, já jsem v prvním roce Dareia Médského povstal jako ten, kdo posiluje, a jako tvrz pro něho. A nyní ti povím, co je pravda: Pohleď, ještě povstanou tři králové pro Persii a čtvrtý nahromadí větší bohatství než všichni ostatní. A jakmile zesílí ve svém bohatství, vzburcuje všechno proti řeckému království. A jistě povstane mocný král a bude panovat s rozsáhlým panstvím a bude činit podle své vůle. A až povstane, jeho království bude rozbito a rozděleno směrem ke čtyřem nebeským větrům, ale ne jeho dalšímu pokolení a ne podle jeho panství, s nímž panoval; protože jeho království bude vykořeněno, dokonce pro jiné než tyto. A zesílí král jihu, ano jeden z jeho knížat; a on získá nad ním převahu a jistě bude panovat s rozsáhlým panstvím, větším než panovnická moc onoho. A na konci několika let se spolu spojí a dcera krále jihu, ta přijde ke králi severu, aby vzniklo vyrovnané uspořádání. Ona si však neuchová sílu své paže; a on neobstojí, ani jeho paže; a bude vydána, ona sama, a ti, kteří ji přivedli, a ten, kdo způsobil její narození, a ten, kdo ji v oněch časech posiloval.“ (Daniel 11:1-6)

Přesně toto vše se stalo. Nejprve Xerxes I. vzburcoval všechno proti Řecku a byl čtvrtým v řadě. Kýros II. Veliký, po něm tři: Kambýses II., Gaumata, Dareios I. a čtvrtým byl Xerxes I., který si vzal za manželku Židovku Ester. To co započal už Dareios I. a vše vrhl proti Řecku Xerxes I. způsobilo, že vzájemné soupeření pokračovalo až do doby Alexandra Makedonského Velikého, který toto soupeření definitivně ukončil roku 333 př.n.l..

O 10 let později Alexandr umírá a Řecko se rozpadá nejprve na čtyři části, ale zakrátko jsou tu už jen dvě takzvané knížata, která byla generály v jeho slavné armádě. To nastalo po roce 323 př.n.l. do roku 290 př.n.l. v tom čase došlo k tomu, že dcera prvního krále Jihu Ptolemaia I., Bereniké II., si vzala za manžela synovce prvního krále Severu Seleuka I. Nikátora, Antiocha II. který se stal druhým v řadě z řeckých králů Severu.

Proto socha a její měděná část zasahuje až pod šourek mužského těla, kde už jsou i částečně nohy. To má opět hlubokou symboliku, protože v ní je naznačeno, že všichni ostatní následovníci Jihu i Severu budou mít původ spojený s Řeckem. detailně to vysvětluje zmíněná kniha. Samotné Řecké působení trvalo až do 1.8. roku 30 př.n.l. Tehdy začínají být vidět nohy, které vidí Daniel i Nebukadnecar II. .

„A čtvrté království, to se prokáže silné jako železo. Jako totiž železo drtí a rozmělňuje všechno ostatní, tak ono jako železo, které tříští rozdrtí a roztříští dokonce ta všechna.“ (Daniel 2:40)

To, co nyní vidíme na soše je část stehen ke kolenům. Vše trvalo od roku 30 př.n.l. do 4.9. roku 476, kdy dochází k definitívnímu rozpadu říše Římské, která sice pokračuje, ale už trochu jinak. Než toto nastane, musí se před rokem 30 př.n.l. proměnit Řím v železo, které drtí a rozmělňuje. Že se to stalo, tak k tomu napsal hezký příspěvek Karel Bucha, proto jej odcituji s jeho svolením:

„“Letitý římský státník Marcus Porcius Cato téměř dva roky, až do své smrti, každý svůj projev před senátem zakončil heslem: „Delenda est Carthago!“, což znamená „Kartágo musí být zničeno!“

Féničané, ke kterým patřili Kartaginci jako celek byli rozptýleni po Středomoří, ale sjednocovalo je náboženské vyznání. Hlavní „bůh“ byl Baal, který mnohdy k uctívání žádal oběti lidí i zvířat. Jejich obchodní schopnosti byli nesmírné a zřejmě převyšovaly dalece všechny tehdejší národy světa.

Po konci punských válek bylo Kartágo sice poraženo, ale na jeho vitalitu to nemělo žádný vliv. Kartágo si vytyčilo zaplatit rychle reparace a znovu se postavit na svoje vlastní nohy, protože se mu navzdory všemu velmi dařilo. Právě Senátor Cato po určitou dobu svého úřadu, zakončil zasedání senátu vždy větou, aby bylo Kartágo zničeno, dokonce i když se o něm vůbec nehovořilo. Jeho přání se ale naplnilo.

V roce 150 př.n.l. Římani kladli Kartágu ultimátní požadavky, aby se přesunulo od pobřeží moře. Když Kartágo odmítne, Řím vyhlásí národu vyhlazovací válku. Tři roky Římané vytrvale obléhali městské opevnění a Kartáginci se statečně bránili. Mnozí si na obléhání zvykli a žili plný život plný oslav a požitků. V roce 146 př.n.l. nastalo kruté vystřízlivění, opevnění bylo prolomeno a Římani už byli ve městě. Obyvatelstvo prchalo do všech možných koutů, schovávalo se do svatyň baala a poslední místo pro mnohé bylo opevnění v Byrse na vrcholku kopce, kde Kartaginci kladli poslední velký odpor, až nakonec byli přemoženi.

Římané zřejmě neprojevovali žádné slitování, poslední málo významný byl ještě odpor v Ešmunově chrámu, kde se zbylí obránci raději uzamknuli a upálili, než aby byli zabiti nepřítelem, nebo zajati do otroctví. Poslední velký počin byl zakončen obřadním prokletím Kartága a zákazem osídlování. Kdyby Kartágo zůstalo v původním stavu a Římu by zaplatilo reparace, mohl to být definitivní konec Říma i úplně jiný vývoj světových pořádků. Kartágu ale nebylo dáno zvítězit, Římu ano.

Čtvrté království bude tvrdé jako železo, neboť železo drtí a drolí vše, a to království jako železo, které tříští všechno, bude drtit a tříštit. Že jsi viděl nohy a prsty dílem z hrnčířské hlíny a dílem ze železa, znamená, že království bude rozdělené a bude v něm něco z pevnosti železa, neboť jsi viděl železo smíšené s jílovitou hlínou. Prsty nohou dílem ze železa a dílem z hlíny znamenají, že království bude zčásti tvrdé a dílem křehké. Že jsi viděl železo smíšené s jílovitou hlínou, znamená, že se bude lidské pokolení mísit, avšak nepřilnou k sobě navzájem, jako se nesmísí železo s hlínou. Ve dnech těch králů dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno navěky, a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane navěky, neboť jsi viděl, že se utrhl ze skály kámen bez zásahu rukou a rozdrtil železo, měď, hlínu, stříbro i zlato. Veliký Bůh dal králi poznat, co se v budoucnu stane. Sen je pravdivý a výklad spolehlivý. (Daniel 2,29–45)“ (Konec citace)

Velmi zajímavý detail obdrží Daniel roku 549 př.n.l. kde čteme toto:

„V prvním roce babylónského krále Belšacara spatřil Daniel na svém lůžku sen a vidění své hlavy. Tehdy sen zapsal. Pověděl úplnou zprávu o těch záležitostech. Daniel promluvil a říkal: Díval jsem se ve svých viděních za noci, a tu, vida čtyři nebeské větry vzdouvaly ohromné moře. A z moře vycházela čtyři obrovská zvířata a každé se lišilo od ostatních.“ (Daniel 7:1-3)

Z moře lidstva ve stejný čas vychází čtyři symbolická zvířata. O Jakém čase tu Daniel mluví? Je to okolo roku 600 př.n.l. . Proč? Protože na světové scéně vedle sebe stojí tyto čtyři velmoci. Babylon, Medo-Persie, Řecko a právě vzniknuvší Řím. Proto když zkoumáme Zjeveni 13:1,2, kde se také hovoří o divokém zvířeti, které se skládá z prvků těch čtyř divokých zvířat, ale má 7 hlav, také vychází z moře lidstva. Tak musíme hledat podobně jako u Daniele přesný rok, kdy se toto stalo. Jediným takovým výchozím rokem pro divoké zvíře ze Zjevení je rok 1945. Také jsem už několikrát vysvětloval.

Daniel je vyjmenovává dále podle svého působení, jak to můžeme vidět na soše.

„První se podobalo lvu a mělo orlí křídla. Díval jsem se dál, až mu byla vytržena křídla a bylo pozvednuto ze země a postavili je na dvě nohy právě jako člověka a bylo mu dáno srdce člověka.“ (Daniel 7:4)

Zde je ta zlatá hlava, Nebukadnecar II. . Ten se podobal lvu, protože trhal kořist na kusy. Měl čtyři křídla, ty symbolizují rychlost s jakou se mu dařilo si podrobit příslušné národy. Proč je řečeno, že bylo pozvednuto ze země? Protože už tisíc let město Babylon existovalo. Babylon však nebyl až na krátkou chvíli nikdy plně samostatný a vždy tam byl vliv Asýrie a později Elamitů a ti mu pomohli se symbolicky postavit na nohy.

Srdce člověka bylo dáno na konci vlády Nebukadnecara II. poté, co byl za svou pýchu pokořen, tak jak nám to vysvětluje Daniel ve 4. kapitole. Proč až tehdy? Protože udělal dvakrát stejnou věc. Tou bylo prohlášení, kdo je nejvyšší nad celou obydlenou zemí. Poprvé to učinil právě v roce 596/595 př.n.l. po odhalení snu, podruhé to učinil ke konci své vlády, kdy mu po sedmi letech byl navrácen rozum, důstojnost a panování, aby si uvědomil, kdo mu vložil Babylon a vše ostatní do ruky.

„A tu, vida jiné zvíře, druhé, jež se podobalo medvědovi. A bylo na jedné straně pozdvižené a v tlamě mezi zuby mělo tři žebra; a říkali mu: Vstaň, sežer hodně masa.“ (Daniel 7:5)

Medo-Persie byla jako medvěd. Ta tři žebra v zubech znamenala, že tato říše ovládala tři království, která byla v její moci. Babylon, Judeu a Egypt.

„Potom jsem se díval dál a tu, vida další zvíře, podobné levhartovi, ale na zádech mělo čtyři křídla létajícího tvora. A to zvíře mělo čtyři hlavy a vskutku dostalo panství.“ (Daniel 7:6)

Levhart patří k nejrychlejším zvířatům. Není však podoben lvu, který je schopen sám pozřít velkou část kořisti a je také značně menší, než lev a medvěd. Babylon a Medo-Persie pro svá válečná tažení používají velké armády. Ty spotřebují mnoho kořisti. Alexandr však používal velice malou armádu. Když si vzpomeneme na minulý článek, kde jsem vysvětloval, že Satan chtěl zabránit naplnění proroctví tím, že Medo-Perská říše zaútočila na Řecko, aby nemohlo povstat, tak změnil Satan taktiku. Z proroctví věděl, že Babylon už nikdy nesmí povstat do svého postavení hlavy. Inspiroval Alexandra k tomu, aby proroctví změnil tím, že bude z Babylonu vládnout. To byla příčina jeho pádu a vytržení čtyř křídel, která opět symbolizovala jeho rychlost s jakou dokázal projít se svou armádou dobitým územím.

Čtyři hlavy je odkaz na jeho čtyři generály, kteří si rozdělili po jeho smrti říši. Nakonec zůstali v postavení králů jen dva. Ptolemaios I. Logos a Seleukos I. Nikátor.

„Poté jsem se díval dál v nočních viděních a tu, vida čtvrté zvíře, strašlivé a děsivé a neobyčejně silné. A mělo zuby ze železa, veliké. Hltalo a drtilo, a co zbylo, to zašlapávalo nohama. A bylo odlišné od všech ostatních zvířat, která byla před ním, a mělo deset rohů.“ (Daniel 7:7)

Řím byl okolo roku 600 př.n.l., kdy se objevil bezvýznamným. Díky změně uspořádání na tak zvanou Republiku, věc veřejnou, se stal Řím divokým zvířetem, které drtilo a vše zašlapávalo. Ale jak jeho autorita slábla, vyrostlo na jeho hlavě deset význačných království, které se postupně prosadily. A zde se dostáváme k období od roku 476 do 26.12.1913. To jsou holeně na nohách sochy, ty už se proměňují postupně ke kotníkům, kde už je v dolní části vidět hlína spojovaná se železem.

V těchto nástupnických státech (královstvích), které odvolávaly na římský původ začala v vznikat lidová povstání. Prvním skutečně velkým povstáním se stalo husitství. Skrze reformaci a Francouzskou revoluci a spolu s osamostatněním Spojených států vše vyvrcholilo rokem 1848. Ty rohy nevznikaly hned, ale postupně a jejich počet nemáme chápat úplně doslovně, ale že se to bude týkat celého lidstva. Díky tomu se pak objevila tato království:

Anglie
Osmanská říše (Turecko)
Rusko (SSSR)
Čína
Japonsko
Itálie
Francie
Prusko (Německo)
Rakousko- Uhersko (jeho nástupnické země)
Indie

Když se čas dostal až k chodidlům v Ustanoveném čase, tak nastala velká válka rozdělená na dvě části. Po skončení v roce 1945 došlo k tomuto:

„Dál jsem si prohlížel ty rohy, a pohleďme, vzešel mezi nimi jiný roh, malý, a byly před ním vytrženy tři z těch prvních rohů. A pohleďme, v tom rohu byly oči podobné očím člověka a byla tam ústa mluvící velikášské věci.“ (Daniel 7:8)

Tento malý roh jsou Spojené Státy, které se odtrhly od už vyrostlého velkého rohu Velké Británie, nad kterou nezapadalo slunce. A ten roh rostl a začal se vyvyšovat a jeho vyvyšování vlastně trvá až do dnes. Když se jeho růst zastavil, to bylo právě v roce 1945, protože se stal dolar rezervní celosvětovou měnou, tak zlomil tři rohy, tři země, které si podrobil kancléřským aktem. Bylo to Německo, Itálie a Japonsko.

Všechny hlavní země se postupně proměňovaly na republiky s takzvaným demokratickým systémem, ač jsou na venek například císařství. V tomto procesu vlády začaly uplatňovat na konci ustanoveného času velké restrikce, postupným zaváděním určitých zákonů. V těchto zemí probíhaly a dodnes probíhají různé protestní shromáždění. To způsobuje, že se nelze spojit myšlení dolních 99,9% lidí se svou výkonnou mocí, vládou, která posílá represivní složky, aby proti demonstrujícím zasáhly.

„A ježto jsi spatřil chodidla a prsty zčásti z hrnčířovy tvarované hlíny a zčásti ze železa, království se prokáže jako rozdělené, ale bude v něm něco z tvrdosti železa, jako jsi totiž spatřil železo smíšené s vlhkou hlínou. A že prsty nohou jsou zčásti ze železa a zčásti z tvarované hlíny, království se prokáže zčásti jako silné a zčásti se prokáže jako křehké. Ježto jsi spatřil železo smíšené s vlhkou hlínou, smíchají se s potomstvem lidstva; ale nebudou držet pohromadě, jeden s druhým, právě jako se železo nemísí s tvarovanou hlínou.“ (Daniel 2:41-43

To je ten Ustanovený čas, ta chodidla, který trvá od 26.12.1913 až do 30.9.2015 odkdy se objevují prsty, které jsou opět z hlíny a ze železa. Jak můžeme vidět, poslední kapkou pro to, aby se hlína nespojila se železem bylo Cokoliv 19. Připomeňme si ještě jednou, co Daniel s Nebukadnecarem II. vidí.

„A ve dnech těch králů zřídí nebeský Bůh království, které nebude nikdy zničeno. A království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Rozdrtí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčité časy;“ (Daniel 2:44)

Kdy se to stane? Už se to stalo, ale ještě to nevidíme tělesně, ale v duchovní rovině už je to království zřízeno a je tu na planetě přítomno. Proč? To si hned vysvětlíme, ale až na dalších textech.

„ježto jsi spatřil, že z hory byl vysekán kámen, nikoli rukama, a že rozdrtil železo, měď, tvarovanou hlínu, stříbro a zlato. Vznešený Bůh dal králi na vědomí, co se má dít potom. A sen je spolehlivý a jeho výklad je důvěryhodný.“ (Daniel 2:45)

Ta hora, o které Daniel mluví není součást obrazu sochy, tedy musí pocházet z duchovní oblasti. Hora představuje vládu a tou skutečnou vládou v nebi je nebeským Otcem řízená duchovní rodina, nepatří tam Satan a démoni. A z této hory byl vysekán kámen. Jaký?

„Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal vrcholem rohu.“ (Žalm 118:22)

„Jehošua jim řekl: Nikdy jste nečetli v Písmech: Kámen, který stavitelé zavrhli, ten se stal nejvyšším rohovým kamenem. Stalo se to od Jehovy a je to obdivuhodné v našich očích?“ (Matouš 21:42)

„Když k němu přicházíte jako k živému kameni, lidmi sice zavrženému, ale Bohem vyvolenému, drahocennému, sami jste také budováni jako živé kameny, duchovní dům pro účel svatého kněžstva, abyste obětovali duchovní oběti přijatelné Bohu prostřednictvím Jehošuy Krista. V Písmu je totiž obsaženo: Pohleďte, kladu na Sionu kámen, vyvolený, základní rohový kámen, drahocenný; a žádný, kdo v něj projevuje víru, rozhodně nebude zklamán.  Pro vás je tedy drahocenný, protože jste věřící; ale pro ty, kteří nevěří, tentýž kámen, jejž stavitelé zavrhli, se stal vrcholem rohu  a kamenem úrazu a skálou pohoršení. Klopýtají, protože nejsou poslušni slova. Právě k tomu byli také ustanoveni.“ (1.Petra 2:4-8)

Tím kamenem je sám Pán Jehošua Kristus. A jak byl vytesán a nebylo to rukama?

„Ačkoli byl Syn, naučil se poslušnosti z toho, co vytrpěl“ (Židům 5:8)

Poslušnost a utrpení z něj udělaly potřebný základ, na který mohou být postaveny další živé kameny, protože se stal vzorem. Lid, který si jej vzal za svůj vzor, nejsou to náboženské domy, nějaké organizace, ale jednotlivci, kteří se nechali podle jeho vzoru vyučit samotným nebeským Otcem, JeHoVaH (Jehovou) Bohem, na něm vybudovali svou plnou důvěru k Otci, ne na lidech, jejich učeních. A nebeský Otec mu říká:

„Prut tvé síly vyšle Jehova ze Sionu a řekne: Podmaňuj uprostřed svých nepřátel.“ (Žalm 110:2)

Kdo jsou Kristovy nepřátele? To jsou ti, kteří byli povoláni, ale nenechali se vyučit jako on nebeským Otcem. (Srovnej Jan 6:43-45; Jeremiáš 31:34) Co je čeká, tyto nepřátele?

„Ale král se rozzlobil a poslal svá vojska a zahubil ty vrahy a spálil jejich město.“ (Matouš 22:7)

Kdy se to stane?

„A šestý anděl zatroubil na svou trubku. A slyšel jsem jeden hlas z rohů zlatého oltáře, který je před Bohem, jak říká šestému andělovi, který měl trubku: Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou spoutáni u velké řeky Eufratu. A byli rozvázáni ti čtyři andělé, kteří jsou připraveni pro tu hodinu a den a měsíc a rok, aby zabili třetinu lidí. A počet vojsk jízdy byl dvě myriády myriád: slyšel jsem jejich počet. Koně a ty, kteří na nich seděli, jsem viděl ve vidění takto: Měli pancíře ohnivě červené a hyacintově modré a sírově žluté; hlavy koní byly jako hlavy lví a z jejich úst vycházel oheň a dým a síra. Těmi třemi ranami byla zabita třetina lidí, ohněm a dýmem a sírou, jež vycházely z jejich úst. Vždyť autorita těch koní je v jejich ústech a v jejich ocasech; neboť jejich ocasy jsou jako hadi a mají hlavy, a těmi škodí. Ale ostatní lidé, kteří nebyli zabiti těmi ranami, nečinili pokání ze skutků svých rukou, takže by neuctívali démony a modly ze zlata a stříbra a mědi a kamene a dřeva, které nemohou ani vidět ani slyšet ani chodit; a nečinili pokání ze svých vražd ani ze svých spiritistických zvyklostí ani ze svého smilstva ani ze svých krádeží.“ (Zjevení 9:13-21)

Bude to při šesté trubce a bude to tehdy, kdy se symbolický měsíc, Evropa, promění v krev. A to se stane, když král Severu učiní toto:

„Budou však zprávy, které ho rozruší, z východu slunce a ze severu, a jistě vyjde ve velikém vzteku, aby vyhladil a aby mnohé oddal zničení.“ (Daniel 2:44)

A co je ta velká řeka Eufrat? Je to doslovná řeka? Tak čtěme pozorně:

„A říká mi: Vody, které jsi viděl, kde sedí nevěstka, znamenají lidi a zástupy a národy a jazyky.“ (Zjevení 17:15)

Kudy protékal doslovný Eufrat a které velké město chránil? Babylon. A jak se jmenuje ta nevěstka, která sedí na mnoha vodách, jenž jsou lidmi a zástupy a národy a jazyky?

„A na jejím čele bylo napsáno jméno, záhada: Velký Babylón, matka nevěstek a ohavností země.“ (Zjevní 17:5)

Dostal král Severu zprávu v únoru 2021 že to má vykonat? Dostal. Je dva roky na přípravu dostatečný čas? A jak se Satan snaží krále Severu zaměstnat, aby nejednal, aby nenaplnil proroctví? Připravil mu Ukrajinu. Když král Severu vyjde ve velikém vzteku, bude vše pod dohledem andělů, proto král Jihu nebude mít úspěch a to je ten kámen, který naráží do chodidel a prstů obrazné sochy. Takže když toto začne, začne i proces, aby se země naplnila tím kamenem, tím Božím královstvím a celý proces bude trvat symbolickou jednu hodinu a pak, až odejdou ti, kdo mají odejít do vězení, pak ti ostatní vezmou do ruky meč a vzájemně se pobijí. Proto je psáno:

„Má-li kdo ucho, ať slyší. Jestliže je někdo určen k zajetí, odchází do zajetí. Jestliže někdo zabije mečem, bude zabit mečem. Zde to znamená vytrvalost a víru svatých.“ (Zjevení 13:9,10)

Tento web nám odhaluje tolik proroctví, na kterých při splnění vidíme, že byla skutečně zapsaná pod inspirací, že nevím, jaké další důkazy, že žijeme těsně před úderem kamene ještě potřebujeme. Nebude dobré se nechat ještě co je čas, vyučit samotným nebeským Otcem, JeHoVaH (Jehovou) Bohem ve jménu Pána Jehošuy Krista? Dotazujme se sami, neboť bude stát v tom čase každý sám za sebe, zda je to moudré a zda jsou i slova tohoto článku moudrá. Pokud ano, vzdejme čest a chválu Otci a také Jeho Synu, Beránkovi, který nás vykoupil svou drahocennou krví.

Vždyť každý, kdo bude vzývat skutečné jména Otce i Syna, tak ten bezpečně vyvázne. To není slib člověka, ale samotného JeHoVaH (Jehovy) vojsk. Kéž se nám to podaří.

Pokoj nám všem s Agape Váš bratr a Pánův otrok Igi